About: Diocletian

An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Diocletian (/ˌdaɪ.əˈkliːʃən/; Latin: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, Ancient Greek: Διοκλητιανός, romanized: Diokletianós; c. 242/245 – 311/312), nicknamed Iovius, was Roman emperor from 284 until his abdication in 305. He was born Gaius Valerius Diocles to a family of low status in the Roman province of Dalmatia. Diocles rose through the ranks of the military early in his career, eventually becoming a cavalry commander for the army of Emperor Carus. After the deaths of Carus and his son Numerian on a campaign in Persia, Diocles was proclaimed emperor by the troops, taking the name Diocletianus. The title was also claimed by Carus's surviving son, Carinus, but Diocletian defeated him in the Battle of the Margus.

Property Value
dbo:abstract
  • ديوكلتيانوس أو دقلديانوس (باللاتينية: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus)‏ (بالإغريقية: Γάιος Αυρήλιος Βαλέριος Διοκλητιανός)‏ (غايوس أوريليوس فاليريوس ديوكلتيانوس) (22 ديسمبر 244 - 3 ديسمبر 311) كان الامبراطور الروماني من 284 إلى 305. ولد لعائلة متواضعة في دالماتيا، ترقى في مناصب الجيش إلى أن أصبح قائدًا للخيالة في جيش الإمبراطور ماركوس أوريليوس كاروس. بعد وفاة كاروس وإبنه نومريان في أثناء حملتهما على الدولة الساسانية. تُوّج ديوكلتيانوس كإمبراطور. رفض ابن كاروس الآخر كارينوس الاعتراف بديوكلتيانوس، لكن ديوكلتيانوس هزمه وقضى عليه. عززت فترة ديوكلتيانوس استقرار الإمبراطورية وأنهت أزمة القرن الثالث. عيّن زميله في الجيش مكسيميانوس كإمبراطور شريك، في عام 286 تقاسما الإمبراطورية. حكم ديوكلتيانوس الجزء الشرقي من الامبراطورية بينما مكسيميانوس الجزء الغربي. قسّم ديوكلتيانوس الامبراطورية مرة أخرى في 1 مارس 293 عندما عيّن غاليريوس وقسطنطيوس كأباطرة معاونين له ولمكسيميانوس وأعطاهم لقب قيصر. في ظل الحكم الرباعي من الناحية النظرية، كل إمبراطور سيحكم الربع من الإمبراطورية. قام ديوكلتيانوس بتأمين حدود الإمبراطورية وقضى على كل ما كان يعتبره تهديدا لسلطته. شنَّ حملات عسكرية ما بين 285 و 299 تغلب فيها على السارماتيون والداقيون وتغلب أيضاً على عام 288, وهزم المتمردين المطالبين للعرش في مصر ما بين 297 و 298. غاليريوس، وبمساعدة ديوكلتيانوس شنَّ حملة حملة عسكرية ناجحة على الفرس، بحلول 299 تمكن فيها من تخريب ونهب عاصمتهم المدائن، وقاد مفاوضات السلام مع الساسانيين وتمكن فيها من إحراز اتفاقية سلام لصالح روما. قام ديوكلتيانوس بفصل وتوسيع خدمات الإمبراطورية المدنية والعسكرية وأعاد تنظيم تقسيمات الإمبراطورية الإدارية، مؤسسًا بذلك أكبر وأكثر حكومة بيروقراطية في تاريخ الامبراطورية الرومانية. تم في عهده إنشاء مراكز إدارية جديدة في نيقوميديا، ميديولانوم، سيرميوم وتريرفورم، ومن الملاحظ أن هذه المراكز أكثر قرباً للحدود من العاصمة التقليدية روما. وبناء على اتجاه القرن الثالث نحو الاستبداد، نصّب نفسه كأوتوقراط، جاعلًا نفسه فوق العامة فارضًا سلطته عليهم. تسبب نمو المؤسسات البيروقراطية وازدياد الحملات العسكرية ومشاريع البناء الضخمة في زيادة مصروفات الدولة واستلزم هذا الإصلاح الضريبي. من عام 297 على الأقل فصاعدًا، تم توحيد معايير النظام الضريبي وجعله أكثر إنصافًا وصار يفُرض بمعدلات أعلى. لم تكلل كل خطط ديوكلتيانوس بالنجاح مثلًا: مرسوم الحد الأقصى للأسعار (301م)، والغرض من هذا المرسوم كان الحد من التضخم عن طريق التحكم بالأسعار وكانت له نتائج عكسية وسرعان ما انتهى بالفشل. على الرغم من أن نظام الحكم الرباعي كان فعالًا عندما كان إمبراطوراً لكنه انهار بعد أن تنازل عن العرش بسبب تنافس قسطنطين ومكسنتيوس. واللذان كانا أبناء قسطنطينوس ومكسيميانوس. فشل اضطهاده للمسيحية والذي كان أكبر وآخر موجة اضطهاد للمسيحية في الإمبراطورية الرومانية في القضاء عليها. وبعد 324م أصبحت المسيحية الديانة المفضلة للإمبراطورية في عهد قسطنطين. على الرغم من فشل بعض مخططاته، غيرت إصلاحات ديوكلتيانوس الإمبراطورية من الناحية الإدارية والتنظيمية وساعدت في استقرار الإمبراطورية اقتصادياً وعسكرياً وأطالت عمر الإمبراطورية على الرغم من أنها كادت أن تنهار في شبابه. ديوكلتيانوس تنازل عن العرش الإمبراطوري بسبب مرضه في 1 مايو 305م، ليصبح أول إمبراطور روماني يتنازل عن عرشه طوعاً. بعد تنازله عاش في قصره على ساحل دالماتيا منشغلًا في سقاية حدائق قصره والذي أصبح لاحقاً نواة مدينة سبليت في كرواتيا حاليًا. (ar)
  • Dioclecià, (c.22 de desembre del 244–3 de desembre del 311), amb nom de naixement Diocles (grec Διοκλής), fou emperador romà des del 20 de novembre del 284 fins al primer de maig del 305 amb el nom llatí Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Dioclecià posà fi al període habitualment conegut entre els historiadors com a crisi del segle III (235-284). Establí un govern autocràtic i fou el responsable de posar els fonaments de la segona fase de l'Imperi Romà, coneguda de diverses maneres: Dominat (en oposició al Principat instituït per August), la Tetrarquia o simplement l'. Les reformes de Dioclecià van canviar fonamentalment l'estructura del govern imperial i ajudaren a estabilitzar l'imperi econòmicament i militarment, capacitant-lo per romandre essencialment intacte durant uns altres cent anys. (ca)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (kolem 244 v Dalmácii – 3. prosince 312 nebo 316 ve Spalatu, dnešní Split), rodným jménem Diocles, obvykle známý jako Diocletianus (česky Dioklecián) byl římský císař od 20. listopadu 284 až do 1. května 305. Přestože byl prostého původu, udělal úspěšnou vojenskou kariéru a za císaře Cara se stal velitelem jezdectva. Po smrti Cara a jeho syna Numeriana byl Diocletianus prohlášen vojskem za císaře, načež v krátkém střetnutí porazil Carova druhého syna Carina. Diocletianův nástup na trůn je pokládán za okamžik konce krize třetího století a současně počátku etapy pozdní antiky. V roce 285 učinil Diocletianus svého přítele a důstojníka Maximiana svým spolucísařem v hodnosti augusta. 1. března 293 byli pak Galerius a Constantius Chlorus ustaveni za mladší spolucísaře s tituly caesarů. V tomto systému „vlády čtyř“, nazývaném tetrarchie, vykonával každý z císařů správu nad čtvrtinou říše. Diocletianus upevnil hranice státu v kampaních proti sarmatským kmenům v letech 285 až 290, válkou s Alamany v roce 288 a potlačením uzurpátorů v Egyptě v letech 297 až 298. Vedl rovněž vyjednávání se sásánovskou perskou říší, tradičním nepřítelem Římanů, s níž dosáhl příznivého míru. Diocletianus oddělil a rozšířil civilní a vojenskou správu, přičemž reorganizoval uspořádání provincií, a vytvořil tak nejrozsáhlejší a nejbyrokratičtější administrativní aparát v dějinách římské říše. Založil nová správní centra ve městech Nikomédie, Mediolanum, Antiochie a Trevír, jež se nacházela blíže k hranicím říše než Řím, odvěké hlavní město impéria. Diocletianus navázal na tendence posilování císařského absolutismu, příznačné pro 3. století, a vystupoval jako autokratický vládce. Sám sebe vyzdvihnul nad masy svých poddaných zavedením okázalé dvorní ceremonie a architektury. Zvětšení byrokracie a armády, stálé vedení válek a stavební programy zvýšily nároky na státní pokladnu, což si vynutilo provedení obsáhlé daňové reformy. Nejpozději po roce 297 byl císařský daňový systém standardizován a stal se spravedlivějším, ačkoli daňové sazby byly celkově zvýšeny. Ne všechny Diocletianovy záměry došly svého zdárného naplnění. Edikt o maximálních cenách z roku 301, jímž se Diocletianus pokusil zkrotit inflaci prostřednictvím kontroly cen, zcela selhal a kvůli svým kontraproduktivním účinkům přestal být záhy uplatňován. Systém tetrarchie, který prokazoval svoji účinnost za panování Diocletiana, se zhroutil nedlouho po jeho abdikaci, v čemž sehrála významnou roli nevraživost mezi Maxentiem a Konstantinem, syny Maximiana, resp. Constantia Chlora. Diocletianovo pronásledování, poslední, nejintenzivnější a nejkrvavější z perzekucí křesťanů, nevyústilo v zánik křesťanské komunity. Naopak za vlády Konstantina se po roce 324 křesťanství povzneslo na pozici preferovaného náboženství v říši. I přes tyto neúspěchy přivodily Diocletianovy reformy zásadní proměnu římské císařské vlády a přispěly k hospodářské a vojenské stabilizaci říše, která zůstala v podstatě nedotčena po další jedno století, třebaže v době Diocletianova mládí se ocitala na pokraji zhroucení. Zesláblý vlivem nemoci, Diocletianus ve dvacátém prvním roce svého panování složil neomezenou moc a stal se prvním římským císařem, jenž se dobrovolně vzdal vlády. Zbytek života strávil v ústraní ve svém paláci na dalmatském pobřeží, kde se staral o své zahrady. (cs)
  • Diokletian (eigentlich Diocles, altgriechisch Διοκλῆς; vollständiger Name Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; * zwischen 236 und 245 in Dalmatia; † um 312 in Spalatum) war von 284 bis 305 römischer Kaiser. Mit seiner Thronbesteigung begann die Diokletianische Ära. Diokletian leitete Reformen ein, durch die das Römische Reich die Reichskrise des 3. Jahrhunderts endgültig überwand und die Zeit der Soldatenkaiser beendet wurde. Die wichtigsten Reformen wurden im Bereich der Verwaltung durchgeführt, darunter eine umfangreiche Reform des Provinzialwesens. Diokletian führte das Herrschaftsmodell der Tetrarchie ein. Während die Verwaltungsreformen zu einer stärkeren Bürokratisierung führten, die während der ganzen restlichen Spätantike anhielt und noch zunahm, fiel das tetrarchische System schon bald nach Diokletians Abdankung in sich zusammen. Mit der Regierungszeit Diokletians verbindet die althistorische Forschung aufgrund seines umfassenden Reformwerks, das von Konstantin fortgesetzt und vollendet wurde, traditionell einen Einschnitt: Die Epoche des Prinzipats endete und die Spätantike setzte ein. (de)
  • Ο Διοκλητιανός πλήρες όνομα Γάιος Αυρήλιος Βαλέριος Διοκλητιανός ή Ιόβιος (242/245 - 311/312) ήταν Ρωμαίος αυτοκράτορας (284 - 305). Με καταγωγή από οικογένεια χαμηλής τάξης από τη Ρωμαϊκή επαρχία της Δαλματίας το αρχικό του όνομα ήταν "Διοκλής", ανέβηκε ταχύτατα όλες τις στρατιωτικές τάξεις μέχρι που έγινε αρχηγός του ιππικού στον στρατό του αυτοκράτορα Κάρου. Όταν ο Κάρος και ο γιος του Νουμεριανός βρήκαν τον θάνατο σε εκστρατεία στην Περσία ο Διοκλητιανός ανακηρύχτηκε αυτοκράτορας από τα στρατεύματα. Τον τίτλο διεκδίκησε και ο δεύτερος γιος του Κάρου Καρίνος αλλά ηττήθηκε από τον Διοκλητιανό στη Μάχη του ποταμού Μάργου. H κυβέρνηση του Διοκλητιανού σταθεροποίησε την αυτοκρατορία μετά την Κρίση του 3ου αιώνα, ο Μαξιμιανός πήρε τον τίτλο του Αυγούστου και διορίστηκε Συναυτοκράτορας (286). Ο Διοκλητιανός κυβέρνησε την Ανατολική, τη μετέπειτα Βυζαντινή αυτοκρατορία και ο Μαξιμιανός τη Δυτική Ρωμαϊκή Αυτοκρατορία. Οι μεταρρυθμίσεις προχώρησαν περισσότερο όταν διορίστηκαν δύο νέοι Συναυτοκράτορες ο Γαλέριος και ο Κωνστάντιος Α΄ Χλωρός με τον τίτλο του Καίσαρα, με την Τετραρχία κάθε Συναυτοκράτορας κατείχε το 1/4 της αυτοκρατορίας. Ο Διοκλητιανός εξασφάλισε τα σύνορα της αυτοκρατορίας νικώντας τους εξωτερικούς εχθρούς, νίκησε τους Σαρμάτες και τους Καπρί (285-299), τους Αλαμαννούς (288) και σφετεριστές από την Αίγυπτο (297-298). Ο Διοκλητιανός και ο Γαλέριος προχώρησαν σε επιτυχή εκστρατεία απέναντι στην Αυτοκρατορία των Σασσανιδών παραδοσιακή εχθρό των Ρωμαίων, λεηλάτησαν την πρωτεύουσα τους Κτησιφών, τελικά έκλεισαν ειρήνη με ευνοϊκούς όρους. Ο Διοκλητιανός προχώρησε σε σημαντικές διοικητικές και στρατιωτικές μεταρρυθμίσεις που στηρίχθηκαν στη Γραφειοκρατία, ίδρυσε νέα κέντρα στην Αρχαία Νικομήδεια, τα Μεδιόλανα, το Σίρμιο και το Τριρ. Η πολιτική του στηρίχτηκε στον Απολυταρχισμό, στη μεγάλη άνοδο τις εξουσίας του αυτοκράτορα που θεοποιήθηκε, συνοδεύτηκε με μεγαλοπρεπείς τελετές και αρχιτεκτονικά κτίσματα. Η συντήρηση της Γραφειοκρατίας και οι πολλές στρατιωτικές εκστρατείες ανέβασαν τους φόρους, αυτό ανάγκασε τον Διοκλητιανό να μεταρρυθμίσει το φορολογικό σύστημα ώστε να είναι πιο δίκαιο αν και υψηλότερο, οι μεταρρυθμίσεις ολοκληρώθηκαν το 297. Τα σχέδια του Διοκλητιανού δεν είχαν όλα την ίδια επιτυχία, με το "Έδικτο του ελέγχου τιμών" έγιναν προσπάθειες να γίνονται Έλεγχοι τιμών ώστε να ελεγχθεί ο πληθωρισμός, σύντομα αγνοήθηκε. Οι Εμφύλιοι πόλεμοι της Τετραρχίας έφεραν την κατάρρευση από τις κληρονομικές απαιτήσεις του Μαξέντιου και του Κωνσταντίνου γιων του Μαξιμιανού και του Κωνστάντιου του Χλωρού αντίστοιχα. Οι διώξεις του Διοκλητιανού απέναντι στους χριστιανούς (303-312) ήταν οι τελευταίες και μεγαλύτερες που έγιναν στην αυτοκρατορία, στόχος να σταματήσει η εξάπλωση τους. Τους χριστιανούς θα τους κάνει ωστόσο επίσημη θρησκεία της αυτοκρατορίας ο γιος του Κωνστάντιου του Χλωρού Μέγας Κωνσταντίνoς (324). Οι μεταρρυθμίσεις του Διοκλητιανού παρά τις ατέλειες τους θα δώσουν νέα ανάσα στην αυτοκρατορία που θα παραμείνει πανίσχυρη για άλλους δύο αιώνες, την εποχή που ήταν νέος ήταν έτοιμη να καταρρεύσει. Ο Διοκληριανός παραιτήθηκε λόγω ασθένειας (1 Μαίου 305), ήταν ο πρώτος αυτοκράτορας που έκανε αυτή την κίνηση, αποσύρθηκε στο Παλάτι του Διοκλητιανού στις Δαλματικές ακτές που θα γίνει ο πυρήνας για να οικοδομηθεί μετέπειτα το Σπλιτ στην Κροατία. (el)
  • Diokleciano, latine Gajus Aurelius Valerius Diocletianus (ĉirkaŭ 22-an de decembro 240 en Dalmatio kaj mortis 3-an de decembro 311 en Spalato) estis Romia imperiestro inter la jaroj 284 kaj ĝis lia libervola emeritiĝo 305. Diokleciano estas unika historia figuro kiu dum sia regado ŝanĝis la kurson de la historio de la Romia Imperio de longaj jaroj da krizo kiu alportis oftajn ŝanĝojn de regantoj kune kun civilaj militoj, invadoj de malamikoj kaj ekonomiaj krizoj sed malgraŭ tiuj li sukcese kondukis la imperion al registara stabileco. Li prenis povon post militista puĉo, restis en la povo dum 22 jaroj kaj realigis reformon en la tuta imperio kio certigis pludaŭron de la Romia Imperio por almenaŭ 171 jaroj de plua ekzistado en Okcidento kaj multe pliajn en Oriento. Maje de la jaro 305 li rezignis kaj devigis sian amikon Maksimianon, kiu regis okcidente, fari same. Sukcedis ilin Galerio kaj Konstancio kun du novaj cezaroj, nome Flavio Valerio Severo kaj Maksimino Daia, kio supozis tetrarĥion aŭ kvaropan regadon. Lia regado markis la finon de la periodo de la , kiu komenciĝis kun la regado de Emperiestro Octavian Augustus, la komenco de la en kiu la reformoj iniciatitaj fare de Diokleciano kaŭzis fundamentan ŝanĝon en ĉiuj romiaj sistemoj de registaro. Diokleciano elpensis, aplikis kaj estris sistemon de dividado de registaro konata kiel tetrarkio laŭ kiu la ŝarĝo de potenco estis dividita inter kvar regantoj, du el ili en la rango de Aŭgusto kaj du regantoj subigitaj al ili en la rango de imperiestro. Laŭ la sistemo, la regantoj estis elektitaj al oficejo kaj demisiis libervole, do Diokleciano estis la unua kaj nura romia reganto kiu demisiis de la trono libervole. La metodo kiu laŭsupoze malhelpis ŝokojn diseriĝis kaj fakte disfalis kiam Diokleciano forlasis la bridojn de potenco. Aliflanke, tiu aranĝo kaj la 21 jaroj da la regado de Diokleciano certigis la daŭran ekziston de la Romia Imperio por tiamaj estontaj generacioj. Diokleciano dividis la Romia Imperion en novajn episkopujojn kaj provincojn kaj establis registaran aparaton por administri ĉiun el tiuj unuoj kaj establis kvar novajn registarajn centrojn, tiu burokratia aparato estis la plej granda en la historio de la imperio. Alia reformo estis en la sistemo de impostkolektado kaj la monsistemo same kiel ampleksa reformo de la romia armeo kiu inkludis strukturajn ŝanĝojn en la armeunuoj kaj la skizsistemo. kaj bazigis la defendon de la imperio sur kompleksa sistemo de landlimaj fortikaĵoj, fortikigitaj urboj sur la limoj de la imperio kaj reto de vojoj kiuj ebligis la moviĝeblon de armefortoj. La reformo de krudvaroj kaj varprezoj malsukcesis kaj markis la limojn de la potenco de centra registaro fronte al merkatfortoj kaj ĝia senkompromisa persekutado de kristanismo malsukcesis ĉar unikaj procezoj kaj cirkonstancoj ŝanĝis la kurson de historio. Post sia rezigno, li retiriĝis al naskiĝloko Spalato (Splito) kie li konstruigis al si enorman palacon (En la kroata Dioklecijanova palača; en la itala Palazzo di Diocleziano). La scienco pri historio ne estis bonkora al Dioklecianon, kaj li ofte estis juĝita kiel tirano prefere ol bonfaranto, eble ĉar li ankaŭ akcelis la persekutadon de la kristanoj. La brita historiisto Edward Gibbon, konata spertulo pri la historio de la Romia Imperio, skribis pri Diokleciano la jenon: "Liaj kapabloj estis pli ol mirinda helpema, vigla pensado plifortigita de la sperto kaj lernado de la homaro, kapablo aplikata en komerco, ekvilibra miksaĵo de liberalismo kaj ŝparemo kaj de severeco kaj modereco, kapablo esti identigita kiel parto de la armeo, sekvado al celo kaj kapablo ŝanĝi rimedojn kaj ĉefe la arton de utiligi siajn dezirojn kaj la dezirojn de aliaj al la intereso de liaj aspiroj kaj pentri liajn ambiciojn kiel la bezonoj de publiko. " (eo)
  • Diocletian (/ˌdaɪ.əˈkliːʃən/; Latin: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, Ancient Greek: Διοκλητιανός, romanized: Diokletianós; c. 242/245 – 311/312), nicknamed Iovius, was Roman emperor from 284 until his abdication in 305. He was born Gaius Valerius Diocles to a family of low status in the Roman province of Dalmatia. Diocles rose through the ranks of the military early in his career, eventually becoming a cavalry commander for the army of Emperor Carus. After the deaths of Carus and his son Numerian on a campaign in Persia, Diocles was proclaimed emperor by the troops, taking the name Diocletianus. The title was also claimed by Carus's surviving son, Carinus, but Diocletian defeated him in the Battle of the Margus. Diocletian's reign stabilized the empire and ended the Crisis of the Third Century. He appointed fellow officer Maximian as Augustus, co-emperor, in 286. Diocletian reigned in the Eastern Empire, and Maximian reigned in the Western Empire. Diocletian delegated further on 1 March 293, appointing Galerius and Constantius as junior co-emperors (each with the title Caesar), under himself and Maximian respectively. Under the Tetrarchy, or "rule of four", each emperor would rule over a quarter-division of the empire. Diocletian secured the empire's borders and purged it of all threats to his power. He defeated the Sarmatians and Carpi during several campaigns between 285 and 299, the Alamanni in 288, and usurpers in Egypt between 297 and 298. Galerius, aided by Diocletian, campaigned successfully against Sassanid Persia, the empire's traditional enemy. In 299, he sacked their capital, Ctesiphon. Diocletian led the subsequent negotiations and achieved a lasting and favorable peace. Diocletian separated and enlarged the empire's civil and military services and reorganized the empire's provincial divisions, establishing the largest and most bureaucratic government in the history of the empire. He established new administrative centres in Nicomedia, Mediolanum, Sirmium, and Trevorum, closer to the empire's frontiers than the traditional capital at Rome. Building on third-century trends towards absolutism, he styled himself an autocrat, elevating himself above the empire's masses with imposing forms of court ceremonies and architecture. Bureaucratic and military growth, constant campaigning, and construction projects increased the state's expenditures and necessitated a comprehensive tax reform. From at least 297 on, imperial taxation was standardized, made more equitable, and levied at generally higher rates. Not all of Diocletian's plans were successful: the Edict on Maximum Prices (301), his attempt to curb inflation via price controls, was counterproductive and quickly ignored. Although effective while he ruled, Diocletian's tetrarchic system collapsed after his abdication under the competing dynastic claims of Maxentius and Constantine, sons of Maximian and Constantius respectively. The Diocletianic Persecution (303–312), the empire's last, largest, and bloodiest official persecution of Christianity, failed to eliminate Christianity in the empire. After 324, Christianity became the empire's preferred religion under Constantine. Despite these failures and challenges, Diocletian's reforms fundamentally changed the structure of Roman imperial government and helped stabilize the empire economically and militarily, enabling the empire to remain essentially intact for another 150 years despite being near the brink of collapse in Diocletian's youth. Weakened by illness, Diocletian left the imperial office on 1 May 305, becoming the first Roman emperor to abdicate the position voluntarily. He lived out his retirement in his palace on the Dalmatian coast, tending to his vegetable gardens. His palace eventually became the core of the modern-day city of Split in Croatia. (en)
  • Kaio Aurelio Valerio Diokleziano (latinez: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; c. 244ko abenduaren 22a– 311ko abenduaren 3a), 284ko azaroaren 20tik 305eko maiatzaren 1 arte erromatar enperadorea izan zen. Haren erreformengatik III. mendeko krisialdiari bukaera eman zion, eta Erromako Inperioa bigarren fase batean sartu zuen, Dominatua (lehengoa zelako), Tetrarkia edo izenekoan. Mendebaldeko Inperioak 200 urte gehiago iraun ahal izan zuen. (eu)
  • Diocleciano (nombre completo: Cayo Aurelio Valerio Diocleciano Augusto;​ en latín, Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; c. 24 de diciembre de 244​ ​ - 3 de diciembre de 311),​ ​ nacido con el nombre de Diocles, fue emperador de Roma desde el 20 de noviembre de 284 hasta el 1 de mayo de 305. Nacido en una familia iliria de bajo estatus social, fue escalando puestos en la jerarquía militar hasta convertirse en el comandante de la caballería del emperador Caro. Tras la muerte de Caro y de su hijo Numeriano en campaña en Persia, Diocleciano fue proclamado emperador por el ejército. Consiguió acceder al trono tras un breve enfrentamiento con Carino, el otro hijo del emperador Caro, en la batalla del Margus, y su llegada al poder puso fin a la crisis del siglo III. Diocleciano nombró a Maximiano coemperador, otorgándole el título de Augusto de occidente en 285. El 1 de marzo de 293 nombró a Galerio y a Constancio como césares, un título similar al de príncipe o heredero del Augusto. Este nuevo régimen, conocido como la tetrarquía, o «gobierno de cuatro», implicaba que el gobierno del Imperio se repartía geográficamente entre los cuatro gobernantes. En un movimiento que seguía la tendencia del siglo III hacia el absolutismo, Diocleciano amoldó su figura a la de un autócrata, elevándose por encima de las masas e imponiendo formas ceremoniales y arquitectónicas hacia la corte. Diocleciano dirigió campañas militares contra las tribus sármatas y del Danubio (285-90), contra los alamanes (288) y contra usurpadores en Egipto (297-98), asegurando las fronteras del imperio y eliminando las amenazas contra su poder. En 299 Diocleciano dirigió las negociaciones con el Imperio sasánida, el enemigo tradicional del Imperio romano, consiguiendo una paz duradera y favorable. Separó y aumentó los servicios militares y civiles que los ciudadanos debían prestar al Imperio y reorganizó las divisiones provinciales creando el gobierno más grande y más burocratizado de la historia de Roma hasta entonces. Estableció nuevos centros administrativos en Nicomedia, Mediolano, Antioquía y Tréveris, puntos más cercanos a las fronteras de lo que estaba la tradicional capital en Roma. El crecimiento burocrático y militar, las campañas militares constantes y los proyectos constructivos incrementaron el gasto del estado e hicieron necesaria una reforma fiscal. Al menos a partir del año 297 el sistema impositivo fue estandarizado de forma más equitativa y con tipos impositivos en general más altos que los que habían imperado hasta entonces. Sin embargo, no todas sus reformas tuvieron éxito. Su Edicto sobre Precios Máximos del año 301, norma cuyo objetivo era poner fin a la inflación mediante el control estatal de los precios, no solo no tuvo éxito, sino que fue contraproducente y rápidamente ignorada. Además, y aunque fue efectivo mientras Diocleciano estuvo al mando, el sistema de la tetrarquía colapsó en el momento en que este abdicó, sustituyéndose por la lucha por el poder entre Majencio y Constantino, hijos, respectivamente, de Maximiano y Constancio. La Persecución de Diocleciano que tuvo lugar entre los años 303 y 311 se convertiría en la mayor y más sangrienta persecución oficial del imperio contra los cristianos, pero no logró su objetivo de destruirlos. Es más, a partir del año 324 el cristianismo se convirtió en la religión dominante del Imperio bajo el gobierno de Constantino I el Grande. Sin embargo, a pesar de sus fracasos, las reformas de Diocleciano cambiaron de forma fundamental la estructura del gobierno imperial y ayudaron a estabilizarlo económica y militarmente, permitiendo que el Imperio perdurase más de cien años más, cuando había estado a punto de colapsarse pocos años antes. Enfermo y debilitado, Diocleciano abdicó el 1 de mayo de 305, convirtiéndose en el primer emperador romano en dejar voluntariamente su cargo. Desde entonces vivió en su palacio en la costa de Dalmacia, dedicado al cultivo de sus jardines y huertos. Su palacio se convertiría en el núcleo del que surgiría la actual ciudad de Split (Croacia). (es)
  • Dioclétien, de son nom complet Caius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus (né vers le 22 décembre 244 en Dalmatie – mort le 3 décembre 311/312), est un empereur romain qui régna du 20 novembre 284 au 1er mai 305. Né dans une famille modeste de Dalmatie, Dioclétien gravit les échelons de l'armée pour devenir commandant de la cavalerie de l'empereur Carus. Après la mort de Carus et de son fils Numérien durant la campagne en Perse, il est proclamé empereur. Le titre est également revendiqué par Carin, le fils survivant de Carus, mais Dioclétien le bat à la bataille du Margus. Avec son accession au pouvoir, Dioclétien met fin à la crise du troisième siècle. Il nomme coempereur (d'abord César puis Auguste) son collègue Maximien Hercule en 286. Chaque Auguste se choisit un nouveau César, chargé de le seconder dans sa partie d’empire et destiné à succéder à l'Auguste qu'il assistait dans un premier temps. Le 1er mars 293, les deux généraux choisis furent Galère, par Dioclétien, et Constance Chlore, par Maximien. En vertu de cette « Tétrarchie », chaque empereur règne sur un quart de l'Empire. Dioclétien consolide les frontières de l'Empire et combat toutes les menaces pour son pouvoir. Il bat les Sarmates et les Carpes lors de plusieurs campagnes entre 285 et 299, les Alamans en 288 et des usurpateurs en Égypte entre 297 et 298. Galère, aidé par Dioclétien, fait campagne avec succès contre les Sassanides, ennemi traditionnel de l'Empire. En 299, il met à sac leur capitale, Ctésiphon. Il mène ensuite les négociations et réalise une paix durable et favorable. Dioclétien sépare et élargit les services civils et militaires de l'Empire, et réorganise le découpage administratif de l'Empire, instaurant le gouvernement le plus important et le plus bureaucratique de l'histoire de l'Empire. Il crée de nouveaux centres administratifs à Nicomédie, Mediolanum, Antioche et Trèves, plus proches des frontières de l'Empire que la capitale traditionnelle Rome. S'appuyant sur les tendances du IIIe siècle vers l'absolutisme, il se nomme lui-même autocrate, s'élevant au-dessus des masses de l'Empire et imposant un cérémonial de cour et une architecture officielle. La croissance de l'appareil bureaucratique et militaire, les campagnes constantes et les projets de construction augmentent les dépenses de l'État et nécessitent une réforme fiscale globale. Vers 297, la fiscalité impériale est normalisée, rendue plus équitable, mais à un taux généralement plus élevé. Toutes les réformes de Dioclétien ne sont pas des succès ; ainsi l'édit du Maximum (301) (réforme monétaire), ses tentatives de freiner l'inflation via un contrôle des prix, ont été contre-productifs et rapidement abandonnés. Bien qu'efficace, le système tétrarchique s'effondre après son abdication à cause des revendications concurrentes de Maxence et de Constantin, fils respectifs de Maximien et de Constance. La persécution de Dioclétien (303-311), la dernière et la plus sanglante persécution officielle du christianisme, ne vient pas à bout de la communauté chrétienne de l'Empire. En dépit de ses échecs, les réformes de Dioclétien ont fondamentalement changé la structure du gouvernement impérial romain et contribuent à stabiliser l'Empire économiquement et militairement, ce qui permet à l'Empire de perdurer encore deux siècles, alors qu'il était au bord de l'effondrement durant la jeunesse de Dioclétien. Affaibli par la maladie, Dioclétien quitte le pouvoir, le 1er mai 305, et est ainsi le seul empereur romain à abdiquer volontairement. Il se retire dans son palais sur la côte dalmate. Son palais deviendra le cœur de la ville moderne de Split. (fr)
  • Impire Rómhánach ab ea Dióicléitiánas (Laidin: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; c 22 Nollaig 244 - 3 Nollaig 311.) ón bhliain 284 go dtí 305. Bhí stádas íseal-aicmeach ag a theaghlach, ab as chúige Rómhánach na Dalmáite é. Ach d'ardaigh Dióicléitiánas trí na céimeanna de chuid an airm gur cheapadh é ina cheannasaí marcshlua de chuid na hImpire . Tar éis bhásanna na himpire Caru agus mac s'aigesan i bhfeachtas sa Pheirs, fógraíodh Dióicléitiánas ina Impire. Bhí frithéileamh ag mac marthanach Charuis ar an dteideal freisin, ach fuair Dióicléitiánas an lámh in uachtar air i g. Chobhsaigh réimeas Dióicléitiánas an Impireacht. Cheap sé a chomh-oifigeach ina chomh-Impire sinsearach sa bhliain 285. Sagart ba ea Vailintín, a Cuireadh Críostaithe go leor chun bháis i ngéarleanúint an Impire i ndeireadh na tríú haoise, naomh Vailintín ina measc. (ga)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (245 M – 312 M), adalah seorang Kaisar Romawi sejak 20 November 284 - 1 Mei 305. Diocletianus berhasil menyelesaikan Krisis pada abad ketiga (235 -284). Dia membangun sebuah pemerintahan otokrasi, tetapi gagal karena mengalami berbagai kesulitan akibat terlalu luasnya wilayah Kekaisaran Romawi. Untuk mengatasinya, ia membagi wilayah Kekaisaran Romawi menjadi dua bagian yang masing-masing diperintah oleh seorang Augustus, tetapi masih dalam satu Kekaisaran Romawi yang tunggal. (in)
  • 가이우스 아우렐리우스 발레리우스 디오클레티아누스(라틴어: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) (244년 12월 22일 ~ 311년 12월 3일)는 284년부터 305년까지 로마 황제였다. 이른바 3세기의 위기에 빠진 로마 제국의 혼란을 수습하고 황제 중심의 통치 체제를 회복시켰다. 제국의 방위를 위해 사두정치체제를 창안하고 여러 가지 개혁으로 제국의 쇠퇴를 막아보려 했다. 그의 일환으로 기독교를 탄압했다. 하지만 이런 사두정치체제로 인해 카라칼라부터 파탄나기 시작한 국가 재정이 더욱 망가졌다는 평가를 듣고 있다. (ko)
  • ガイウス・アウレリウス・ウァレリウス・ディオクレティアヌス(ラテン語: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus、244年12月22日 - 311年12月3日)は、ローマ帝国の皇帝(在位:284年 - 305年)である。帝国の安定化に努め『3世紀の危機』と呼ばれる軍人皇帝時代を収拾した。その過程でドミナートゥス(専制君主政)を創始し、テトラルキア(四分割統治、四分治制)を導入した。また、帝国内に勢力を伸ばすキリスト教とマニ教に対して弾圧を加えた。 (ja)
  • Gaio Aurelio Valerio Diocleziano, nato Diocle (latino: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; greco: Διοκλῆς, Diocles; Doclea o Salona, 22 dicembre 244 – Spalato, 313), è stato un imperatore romano che governò dal 20 novembre 284 al 1º maggio 305 col nome imperiale di Cesare Gaio Aurelio Valerio Diocleziano Augusto Iovio (nelle epigrafi GAIVS AVRELIVS VALERIVS DIOCLETIANVS AVGVSTVS). Nato in una famiglia di umili origini della provincia romana della Dalmazia, Diocle (questo il suo nome originario) scalò i ranghi dell'esercito romano fino a divenire comandante di cavalleria sotto l'imperatore Marco Aurelio Caro (282–283). Dopo la morte di Caro e di suo figlio Numeriano nella campagna contro i Sasanidi fu acclamato imperatore dalle legioni (in questa occasione mutò il proprio nome in Diocleziano) in opposizione al figlio maggiore di Caro, Marco Aurelio Carino, che era stato nominato imperatore dal padre prima della campagna e che si trovava in Occidente: i due si scontrarono nella battaglia del fiume Margus, in cui Carino perse il potere e la vita (285). Con l'avvento di Diocleziano ebbe fine il periodo noto come crisi del terzo secolo, caratterizzato dal punto di vista politico da una fase di torbidi interni (anarchia militare), protrattasi per quasi un cinquantennio e che vide succedersi un elevato numero di imperatori la cui ascesa e permanenza al potere dipese esclusivamente dalla volontà dell'esercito. Per porre fine a questa instabilità, divenuta ormai pericolosa per la sopravvivenza dell'impero, mise in atto una serie di profonde riforme politiche e amministrative, tra cui risalta sotto quest'ultimo aspetto la condivisione dell'impero tra più colleghi. L'impero infatti divenne una tetrarchia. A tal fine nel 285 scelse come collega in qualità di co-imperatore il commilitone Massimiano, conferendogli per l'appunto il titolo di Augusto e assegnandogli la metà occidentale dell'Impero (riservando per sé quella orientale). Il 1º marzo 293 completò l'architettura istituzionale associando ai due Augusti due Cesari (una sorta di vice-imperatori) nelle persone di Galerio e Costanzo, dando così vita alla cosiddetta «tetrarchia», il «governo dei quattro»: ciascun Augusto avrebbe governato su metà dell'impero coadiuvato dal proprio Cesare, al quale avrebbe delegato il governo di metà del proprio territorio e che gli sarebbe succeduto (come nuovo Augusto) dopo venti anni di governo, nominando a sua volta un nuovo Cesare. Separò l'amministrazione civile da quella militare rafforzandole entrambe e riorganizzò la suddivisione amministrativa dello Stato, aumentando il numero delle province a seguito del frazionamento di quelle esistenti, rivelatesi troppo estese e giudicate quindi di difficile gestione. Eresse a nuovi centri amministrativi le città di Nicomedia, Mediolanum, Sirmio e Treviri, ritenendoli a causa della loro vicinanza alle turbolente frontiere dell'impero, luoghi più idonei da cui coordinarne le difese rispetto all'antica capitale Roma. Completò l'evoluzione in senso autocratico della figura istituzionale dell'imperatore (un processo di trasformazione iniziato più marcatamente sotto i Severi e perdurato per tutto il III secolo), che sotto l'aspetto sostanziale comportò il passaggio dalla fase di governo detta del «principato» a quella del «dominato», tra l'altro manifestandosi esteriormente con l'elevazione dell'imperatore al di sopra delle masse attraverso l'introduzione di un cerimoniale di corte molto elaborato. Il ricorso a una politica architettonica caratterizzata dalla realizzazione di imponenti opere edili (tipica del periodo tetrarchico) fece da cornice a questa evoluzione autocratica. Per rendere le frontiere più sicure Diocleziano intraprese una serie di campagne militari vittoriose nei confronti dei Sarmati e dei Carpi tra il 285 e il 299 e contro gli Alemanni nel 288. All'interno sedò a più riprese una ribellione in Egitto nel 297 e nel 298. Sostenne inoltre il proprio Cesare Galerio nelle campagne da questi condotte contro i Sasanidi (che culminarono nel 298 col sacco della capitale nemica, Ctesifonte), negoziando poi direttamente con i Persiani una pace vantaggiosa e duratura. La crescita dell'apparato amministrativo conseguente alla riorganizzazione delle province, l'aumento degli effettivi dell'esercito dovuto al costante stato di guerra e alla necessità di mantenere sicuri i confini e infine l'ambizioso programma edilizio richiesero una radicale riforma del sistema di tassazione volta a garantire la copertura delle ingenti spese che la costosa politica dioclezianea comportava. Pertanto a partire dal 297 (come attestato da un'iscrizione rinvenuta in Egitto) l'imposizione fiscale venne fondamentalmente incentrata sul pagamento per individuo e per lotto di terra. Tuttavia non tutte le riforme di Diocleziano ebbero gli effetti sperati e alcune di esse fallirono mentre l'imperatore era ancora al potere come l'Editto sui prezzi massimi (301), il cui scopo era di controllare l'inflazione (dovuta alla svalutazione monetaria) tramite l'introduzione di prezzi calmierati, che fu invece contro-produttivo e rapidamente dimenticato. Inoltre subito dopo la propria abdicazione Diocleziano dovette assistere impotente al crollo del sistema tetrarchico in quanto la tetrarchia, che diede l'impressione di essere un sistema di governo molto efficiente finché il suo ideatore si mantenne al potere, non di meno collassò all'indomani della sua abdicazione in conseguenza delle mire dinastiche di Massenzio e Costantino, figli rispettivamente di Massimiano e Costanzo. Infine la politica religiosa anticristiana perseguita da Diocleziano tra il 303 e il 311 con una persecuzione che risultò la più violenta che sia mai stata attuata contro i cristiani non riuscì a debellare il cristianesimo, che anzi a partire dal 311 (l'editto di Serdica) soppiantò gradatamente il paganesimo fino a divenire religione ufficiale dell'impero nel 380 con l'editto di Tessalonica. Malgrado questi fallimenti sull'opera riformatrice, di Diocleziano può essere espresso un giudizio sostanzialmente positivo perché riuscì, indubbiamente, se non ad arrestare almeno a rallentare notevolmente il processo di decadimento cui era soggetto l'Impero romano a partire dalla morte dell'imperatore Settimio Severo e che nel corso del III secolo aveva subìto una pericolosa accelerazione. Cosicché il ventennio dioclezianeo puntellò lo Stato romano dotandolo degli strumenti di carattere istituzionale, amministrativo, finanziario e militare (perfezionati poi da Costantino) idonei a consentirgli di esistere come grande potenza almeno per gran parte del IV secolo. Un Diocleziano indebolito da una malattia abdicò il 1º maggio 305, primo e unico imperatore a fare questa scelta volontariamente. Si ritirò nel proprio palazzo a Spalato sulla costa dalmata fino alla morte, avvenuta nella primavera del 313, rifiutando gli inviti a riprendere il potere nel caos politico che corrispose al collasso della Tetrarchia. (it)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (geboren als Diocles) (ca. 22 december 244 - 3 december 311) was Romeins keizer van 20 november 284 tot 1 mei 305. Hij was een belangrijke keizer die vooral bekend geworden is vanwege zijn bijzondere organisatorische talenten. Onder zijn keizerschap werden veel aspecten van het Romeinse rijk vernieuwd of opnieuw georganiseerd, zoals het leger, de provinciën, het monetaire systeem en de belastingen. Gedurende zijn loopbaan werd hij liefst negen keer consul. In 303 ontketende hij de bloedige (en laatste) christenvervolgingen. (nl)
  • Dioklecjan, Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (ur. 22 grudnia 244 w Salonie, zm. 3 grudnia 313 lub 316 w Spalatum) – cesarz rzymski od 20 listopada 284 do 1 maja 305. Był niezamożnym człowiekiem niskiego pochodzenia, przez całe życie związany z armią. Wybrany przez żołnierzy na cesarza w 284 roku, a następnie zatwierdzony przez senat rzymski, po dwóch latach podzielił się władzą z Maksymianem. Jego panowanie zapoczątkowuje w dziejach Rzymu okres dominatu, wprowadzający w istocie monarchię opartą na armii i na scentralizowanej biurokracji. W 293 roku Dioklecjan stworzył tetrarchię, czyli system rządów, w którym władzę równocześnie sprawowało czterech panujących nad różnymi obszarami rozległego imperium: Dioklecjan (wschodnie wybrzeże Morza Śródziemnego), Maksymian (Italia, Afryka i Hiszpania), Galeriusz (dolina Dunaju i Bałkany) i Konstancjusz I Chlorus (Brytania i Galia). Mający najwyższą pozycję Dioklecjan kazał uznawać się za potomka Jowisza, natomiast boskim przodkiem Maksymiana miał być Herakles – co miało podkreślać ich szczególny prestiż w nowym układzie rządzenia cesarstwem. Z żoną Pryską miał córkę Galerię Walerię – drugą żonę cesarza Galeriusza. (pl)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, född som Diocles omkring 243, död cirka 316 e.Kr, var romersk kejsare från 284 till 305. Han stabiliserade det romerska riket efter en tid av allvarlig oro, men de omfattande regleringar han införde kan samtidigt ha bidragit till långsiktig stagnation. År 305 drog han sig tillbaka till sitt stora palats, som han låtit bygga i Salona (nuvarande Split i Kroatien), ett världsarv idag. Diocletianus, ursprungligen kallad Diocles, föddes troligen i Salona och var av illyriskt ursprung. Han gjorde karriär i armén, var befälhavare i Moesia och sedan livgardesöverste åt kejsarna Carus och Numerianus. År 284 avrättade han praetorianprefekten Aper, Numerianus påstådda mördare, och utsågs till kejsare av trupper i Nikomedia. Året därpå besegrade han Carinus. Han tog som sin första viktiga regeringshandling vapenbrodern Maximianus till medkejsare med ansvar för Italien och de västra provinserna, och 293 e.Kr infördes tetrarkin i romarriket. Tetrarkin innebar ett så kallat fyrkejsardöme. Tronens ansvar delades av två överkejsare, augusti, och två underkejsare och tronföljare, caesares. När en av augusterna dog eller abdikerade så steg även den andre tillbaka. De två caesarna blev nya kejsare och två nya caesarer valdes. Han själv och Maximianus blev därför auguster, och de adoperade var sin av generalerna Constantius och Galerius och gav dessa titeln caesar. Diocletianus residerade mest i Nikomedia i Bithynien och besökte aldrig Rom. Han tog kejsarnamnet Jovius. Han ansågs inte särskilt modig, men däremot klok, energisk och organisatoriskt begåvad. Efter tetrarkins bildande gjordes ett stort antal reformer, varav den främsta var en separation av civilt och militärt styre, så att varje provins hade en dux med militärt befäl och en praeses med civilt ansvar. Han lät också i princip fördubbla antalet provinser, och fördelade dem mellan tolv större dioceser. Han införde också flyttningsförbud och detaljerad priskontroll. Under Diocletianus stod den sista striden mellan kristendomen och statsmakten i romarriket, innan kristendomen blev statsreligion. Förföljelsen började år 297 och gav upphov till många martyrberättelser om tidiga kristna som dog för sin tro. Offer till kejsaren gjordes obligatoriska för statstjänstemän och några år senare beordrades kyrkorna stänga och församlingarna upplösas. När påbudet trotsades och bränder anlades i kejsarpalatset lät Diocletianus arrestera kristna ledare och bestraffa alla som vägrade visa vördnad för imperiets gudar och symboler. Manikéer förföljdes också under samma period. Efter att ha skapad ordning både ekonomiskt och militärt abdikerade Diocletianus år 305 och tvingade Maximianus att göra detsamma. Han återvände inte till makten ens när han blev ombedd detta senare, utan dog i sitt pensionärspalats, missnöjd och besviken på att tetrarkin han skapat kollapsade. Diocletianus var den sista av de många soldatkejsarna som regerade över Romarriket. Han var den enda romerske kejsare som frivilligt lämnade sitt ämbete; alla andra blev antingen avsatta med tvång eller dog medan de var kejsare. (sv)
  • Diocleciano (nascido Diocles; Salona, 22 de dezembro de 243/245 – Espalato, 3 de dezembro de 311/312) foi o imperador romano de 284 até sua abdicação em 305. Ele nasceu em uma família de baixa posição social, porém conseguiu ascender pelas patentes do exército romano até se tornar um comandante de cavalaria do exército do imperador Caro. Diocleciano foi aclamado imperador pelas tropas da Nicomédia depois das mortes de Caro e seu filho Numeriano durante campanhas contra a Pérsia. O título também foi reivindicado por Carino, o filho sobrevivente de Caro, porém Diocleciano o derrotou em julho de 285 na Batalha do Margo. O reinado de Diocleciano estabilizou o Império Romano e encerrou a Crise do Terceiro Século. Ele nomeou o colega oficial militar Maximiano como seu coimperador em 286 e dividiu o império em dois, governando por si mesmo o Império do Oriente enquanto Maximiano governava o Império do Ocidente. Diocleciano delegou mais funções em 293 ao nomear Galério e Constâncio Cloro como coimperadores júniores, ficando abaixo de si e Maximiano, respectivamente. Isto estabeleceu a Tetrarquia, em que cada monarca governaria um quarto do império. Ele garantiu as fronteiras e expurgou quaisquer ameaças a seu poder. Conseguiu derrotar os sármatas e os carpos no decorrer de várias campanhas entre 285 e 299, os alamanos em 288 e usurpadores no Egito de 297 a 298. Galério, com o apoio de Diocleciano, foi bem-sucedido em uma campanha contra a Pérsia, conseguindo saquear sua capital Ctesifonte em 299. Diocleciano liderou negociações posteriores e conseguiu alcançar uma paz favorável e duradoura. Diocleciano separou e ampliou os serviços civis e militares do império e reorganizou suas divisões provinciais, estabelecendo assim o maior e mais burocrático governo na história romana. Estabeleceu novos centros administrativos em cidades como Nicomédia, Mediolano, Sirmio e Augusta dos Tréveros, localizadas mais próximo das fronteiras externas do que a capital Roma. Ele se intitulou autocrata e se elevou acima das massas romanas ao impor cerimônias e arquiteturas de corte. O crescimento burocrático e militar, campanhas constantes e projetos de construção aumentaram os gastos governamentais e necessitaram de uma ampla reforma nos impostos. Os impostos foram padronizados depois de 297 e deixados mais equitativos, sendo cobrados em taxas mais altas. Nem todos os seus planos tiveram sucesso, como o Édito Máximo de 301, que tentou controlar a inflação por meio de congelamento de preços, que foi contraprodutivo e rapidamente ignorado. O sistema da Tetrarquia funcionou enquanto governava, porém ruiu depois de ele deixar o poder devido a reivindicações dinásticas de Magêncio e Constantino, filhos de Maximiano e Constâncio. A Perseguição de Diocleciano, a última perseguição oficial contra o cristianismo, falhou em eliminar a religião do império. Apesar destes fracassos, as reformas de Diocleciano mudaram fundamentalmente as estruturas do governo imperial romano e ajudaram a estabilizar o império militar e economicamente, permitindo que permanecesse intacto por mais 150 anos. Diocleciano abdicou em 305 por motivos de saúde e viveu sua aposentadoria em um enorme palácio no litoral da Dalmácia, onde morreu no final de 311 ou 312. (pt)
  • 戴克里先(244年-312年,英語:Diocletian,/ˌdaɪ.əˈkliːʃən/,拉丁語:Gaius Aurelius Valerius Diocletianus),羅馬帝國皇帝,於284年11月20日至305年5月1日在位。他結束羅馬帝國的三世紀危機(235年—284年),建立四帝共治制,使其成為羅馬帝國後期的主要政體。其改革使羅馬帝國對各境內地區的統治得以存續,最起碼在東部地區持續了數個世紀。 (zh)
  • Гай Авре́лий Вале́рий Диоклетиа́н (лат. Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, имя при рождении — Диокл (лат. Dioclus); 22 декабря 244 года, Далмация — 3 декабря 311 года, Салона) — римский император с 20 ноября 284 года по 1 мая 305 года. Приход к власти Диоклетиана завершил так называемый кризис третьего века в Римской империи. Он установил твёрдое правление и устранил фикцию, согласно которой император был лишь первым из сенаторов (принцепсом), после чего объявил себя полновластным правителем. С его правления начинается период в римской истории, называемый доминатом. В 303 году, желая вернуть Риму былое величие, начал гонения на христиан. (ru)
  • Гай Авре́лій Вале́рій Діоклетіа́н (лат. Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; ім'я при народженні — Діокл; 22 грудня 244 — 3 грудня 311) — римський імператор, що правив у 284—305 роках. Був одним з найвизначніших правителів у римській історії. Його численні реформи, як успішні, так і відверто невдалі, докорінно змінили устрій Римської імперії на багато років. Перебуваючи в похилому віці, став першим римським імператором, що добровільно склав із себе повноваження. З іменем Діоклетіана пов'язане закінчення Кризи III століття, п'ятидесятирічного періоду, впродовж якого владу в Римській імперії захоплювали здебільшого воєнні генерали на чолі своїх військ. Оскільки у такий спосіб прийшов до влади і сам Діокл, він усвідомлював небезпечність концентрації імперської влади в одних руках. Тому в 286 році Діоклетіан призначив своїм співправителем Максиміана, доручивши йому контроль за всією частиною західної Імперії. Згодом, у 293 році, ще двоє людей, Галерій та Констанцій, отримали титули цезарів. Так територія Римської імперії була поділена на чотири зони впливу, згідно з системою, що дістала назву Тетрархія. Разом з правлінням Діоклетіана почався новий період в організації римської влади. На заміну старій системі, принципату, де правитель був формально лише першим серед рівних (принцепсом), було започтковано систему, що дістала назву домінат, де правитель був оголошений домінусом (паном або господарем). Імператор більше не спирався на підтримку Сенату, повністю взявши управління країною в свої руки. Діоклетіан розширив і відокремив між собою цивільну та військову служби, реорганізував провінційні дивізії та створив найбільший і найефективніший бюрократичний уряд в історії Риму. З 297 року імперське оподаткування було стандартизовано та стало рівним незалежно від провінції, що сприяло швидшому стягненню податків. Нові адміністративні центри в Нікомедії, Медіолані, Антіохії й Августі Треверорум взяли на себе роль традиційної столиці в Римі. Проте не всі реформи Діоклетіана виявилися вдалими. Едикт про максимальні ціни став справжньою катастрофою для римської економіки та був скасований через певний час. До того ж, за правління Діоклетіана почалося сумнозвісне Велике гоніння — останнє та наймасштабніше переслідування християн у Римській імперії. Ослаблений через хвороби, 1 травня 305 року Діоклетіан добровільно склав із себе імператорські повноваження, ставши першим римським імператором, який добровільно зрікся своєї посади. Останок своїх днів він жив у своєму палаці на далмацькому узбережжі, доглядаючи за овочевими садами. Його маєток — Палац Діоклетіана — згодом став ядром сучасного міста Спліт. (uk)
dbo:activeYearsEndYear
  • 0284-01-01 (xsd:gYear)
dbo:activeYearsStartYear
  • 0284-01-01 (xsd:gYear)
dbo:child
dbo:predecessor
dbo:spouse
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 8580 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 124562 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123346788 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:1a
  • Barnes (en)
dbp:1p
  • 31 (xsd:integer)
dbp:1pp
  • 30 (xsd:integer)
dbp:1y
  • 1982 (xsd:integer)
dbp:2a
  • Williams (en)
dbp:2pp
  • 22237 (xsd:integer)
  • 22238 (xsd:integer)
dbp:align
  • right (en)
dbp:alongside
dbp:alt
  • Statue of a male head wearing a diadem (en)
dbp:birthDate
  • 0001-12-22 (xsd:gMonthDay)
dbp:birthName
  • Diocles (en)
dbp:birthPlace
  • Salona, Dalmatia, Roman Empire (en)
dbp:burialPlace
dbp:caption
  • Laureate head of Diocletian (en)
  • Reconstruction of the Palace of the Roman Emperor Diocletian in its original appearance upon completion in 305, by Ernest Hébrard (en)
  • Modern-day Diocletian's Palace , as the core of the city of Split (en)
dbp:date
  • 2016-07-18 (xsd:date)
dbp:deathDate
  • 0001-12-03 (xsd:gMonthDay)
  • (en)
dbp:deathPlace
  • Aspalathos, Dalmatia, Roman Empire (en)
dbp:direction
  • vertical (en)
dbp:image
  • Diocletian's Palace .jpg (en)
  • Diocletian's Palace from the air.jpg (en)
dbp:issue
dbp:predecessor
  • Carinus (en)
dbp:regType
  • (en)
  • Co-emperor (en)
dbp:regent
dbp:regnalName
  • Imperator Caesar Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus (en)
dbp:reign
  • 0001-11-20 (xsd:gMonthDay)
dbp:religion
dbp:spouse
dbp:succession
dbp:title
dbp:url
dbp:width
  • 219 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wordnet_type
dbp:years
  • 284 (xsd:integer)
  • 287 (xsd:integer)
  • 290 (xsd:integer)
  • 293 (xsd:integer)
  • 296 (xsd:integer)
  • 299 (xsd:integer)
  • 303 (xsd:integer)
  • 308 (xsd:integer)
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Kaio Aurelio Valerio Diokleziano (latinez: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; c. 244ko abenduaren 22a– 311ko abenduaren 3a), 284ko azaroaren 20tik 305eko maiatzaren 1 arte erromatar enperadorea izan zen. Haren erreformengatik III. mendeko krisialdiari bukaera eman zion, eta Erromako Inperioa bigarren fase batean sartu zuen, Dominatua (lehengoa zelako), Tetrarkia edo izenekoan. Mendebaldeko Inperioak 200 urte gehiago iraun ahal izan zuen. (eu)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (245 M – 312 M), adalah seorang Kaisar Romawi sejak 20 November 284 - 1 Mei 305. Diocletianus berhasil menyelesaikan Krisis pada abad ketiga (235 -284). Dia membangun sebuah pemerintahan otokrasi, tetapi gagal karena mengalami berbagai kesulitan akibat terlalu luasnya wilayah Kekaisaran Romawi. Untuk mengatasinya, ia membagi wilayah Kekaisaran Romawi menjadi dua bagian yang masing-masing diperintah oleh seorang Augustus, tetapi masih dalam satu Kekaisaran Romawi yang tunggal. (in)
  • 가이우스 아우렐리우스 발레리우스 디오클레티아누스(라틴어: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) (244년 12월 22일 ~ 311년 12월 3일)는 284년부터 305년까지 로마 황제였다. 이른바 3세기의 위기에 빠진 로마 제국의 혼란을 수습하고 황제 중심의 통치 체제를 회복시켰다. 제국의 방위를 위해 사두정치체제를 창안하고 여러 가지 개혁으로 제국의 쇠퇴를 막아보려 했다. 그의 일환으로 기독교를 탄압했다. 하지만 이런 사두정치체제로 인해 카라칼라부터 파탄나기 시작한 국가 재정이 더욱 망가졌다는 평가를 듣고 있다. (ko)
  • ガイウス・アウレリウス・ウァレリウス・ディオクレティアヌス(ラテン語: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus、244年12月22日 - 311年12月3日)は、ローマ帝国の皇帝(在位:284年 - 305年)である。帝国の安定化に努め『3世紀の危機』と呼ばれる軍人皇帝時代を収拾した。その過程でドミナートゥス(専制君主政)を創始し、テトラルキア(四分割統治、四分治制)を導入した。また、帝国内に勢力を伸ばすキリスト教とマニ教に対して弾圧を加えた。 (ja)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (geboren als Diocles) (ca. 22 december 244 - 3 december 311) was Romeins keizer van 20 november 284 tot 1 mei 305. Hij was een belangrijke keizer die vooral bekend geworden is vanwege zijn bijzondere organisatorische talenten. Onder zijn keizerschap werden veel aspecten van het Romeinse rijk vernieuwd of opnieuw georganiseerd, zoals het leger, de provinciën, het monetaire systeem en de belastingen. Gedurende zijn loopbaan werd hij liefst negen keer consul. In 303 ontketende hij de bloedige (en laatste) christenvervolgingen. (nl)
  • 戴克里先(244年-312年,英語:Diocletian,/ˌdaɪ.əˈkliːʃən/,拉丁語:Gaius Aurelius Valerius Diocletianus),羅馬帝國皇帝,於284年11月20日至305年5月1日在位。他結束羅馬帝國的三世紀危機(235年—284年),建立四帝共治制,使其成為羅馬帝國後期的主要政體。其改革使羅馬帝國對各境內地區的統治得以存續,最起碼在東部地區持續了數個世紀。 (zh)
  • ديوكلتيانوس أو دقلديانوس (باللاتينية: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus)‏ (بالإغريقية: Γάιος Αυρήλιος Βαλέριος Διοκλητιανός)‏ (غايوس أوريليوس فاليريوس ديوكلتيانوس) (22 ديسمبر 244 - 3 ديسمبر 311) كان الامبراطور الروماني من 284 إلى 305. ولد لعائلة متواضعة في دالماتيا، ترقى في مناصب الجيش إلى أن أصبح قائدًا للخيالة في جيش الإمبراطور ماركوس أوريليوس كاروس. بعد وفاة كاروس وإبنه نومريان في أثناء حملتهما على الدولة الساسانية. تُوّج ديوكلتيانوس كإمبراطور. رفض ابن كاروس الآخر كارينوس الاعتراف بديوكلتيانوس، لكن ديوكلتيانوس هزمه وقضى عليه. (ar)
  • Dioclecià, (c.22 de desembre del 244–3 de desembre del 311), amb nom de naixement Diocles (grec Διοκλής), fou emperador romà des del 20 de novembre del 284 fins al primer de maig del 305 amb el nom llatí Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (ca)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (kolem 244 v Dalmácii – 3. prosince 312 nebo 316 ve Spalatu, dnešní Split), rodným jménem Diocles, obvykle známý jako Diocletianus (česky Dioklecián) byl římský císař od 20. listopadu 284 až do 1. května 305. Přestože byl prostého původu, udělal úspěšnou vojenskou kariéru a za císaře Cara se stal velitelem jezdectva. Po smrti Cara a jeho syna Numeriana byl Diocletianus prohlášen vojskem za císaře, načež v krátkém střetnutí porazil Carova druhého syna Carina. Diocletianův nástup na trůn je pokládán za okamžik konce krize třetího století a současně počátku etapy pozdní antiky. V roce 285 učinil Diocletianus svého přítele a důstojníka Maximiana svým spolucísařem v hodnosti augusta. 1. března 293 byli pak Galerius a Constantius Chlorus ustaveni za mladší sp (cs)
  • Diokletian (eigentlich Diocles, altgriechisch Διοκλῆς; vollständiger Name Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; * zwischen 236 und 245 in Dalmatia; † um 312 in Spalatum) war von 284 bis 305 römischer Kaiser. Mit seiner Thronbesteigung begann die Diokletianische Ära. Mit der Regierungszeit Diokletians verbindet die althistorische Forschung aufgrund seines umfassenden Reformwerks, das von Konstantin fortgesetzt und vollendet wurde, traditionell einen Einschnitt: Die Epoche des Prinzipats endete und die Spätantike setzte ein. (de)
  • Ο Διοκλητιανός πλήρες όνομα Γάιος Αυρήλιος Βαλέριος Διοκλητιανός ή Ιόβιος (242/245 - 311/312) ήταν Ρωμαίος αυτοκράτορας (284 - 305). Με καταγωγή από οικογένεια χαμηλής τάξης από τη Ρωμαϊκή επαρχία της Δαλματίας το αρχικό του όνομα ήταν "Διοκλής", ανέβηκε ταχύτατα όλες τις στρατιωτικές τάξεις μέχρι που έγινε αρχηγός του ιππικού στον στρατό του αυτοκράτορα Κάρου. Όταν ο Κάρος και ο γιος του Νουμεριανός βρήκαν τον θάνατο σε εκστρατεία στην Περσία ο Διοκλητιανός ανακηρύχτηκε αυτοκράτορας από τα στρατεύματα. Τον τίτλο διεκδίκησε και ο δεύτερος γιος του Κάρου Καρίνος αλλά ηττήθηκε από τον Διοκλητιανό στη Μάχη του ποταμού Μάργου. H κυβέρνηση του Διοκλητιανού σταθεροποίησε την αυτοκρατορία μετά την Κρίση του 3ου αιώνα, ο Μαξιμιανός πήρε τον τίτλο του Αυγούστου και διορίστηκε Συναυτοκράτορας (286). (el)
  • Diokleciano, latine Gajus Aurelius Valerius Diocletianus (ĉirkaŭ 22-an de decembro 240 en Dalmatio kaj mortis 3-an de decembro 311 en Spalato) estis Romia imperiestro inter la jaroj 284 kaj ĝis lia libervola emeritiĝo 305. Diokleciano estas unika historia figuro kiu dum sia regado ŝanĝis la kurson de la historio de la Romia Imperio de longaj jaroj da krizo kiu alportis oftajn ŝanĝojn de regantoj kune kun civilaj militoj, invadoj de malamikoj kaj ekonomiaj krizoj sed malgraŭ tiuj li sukcese kondukis la imperion al registara stabileco. (eo)
  • Diocletian (/ˌdaɪ.əˈkliːʃən/; Latin: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, Ancient Greek: Διοκλητιανός, romanized: Diokletianós; c. 242/245 – 311/312), nicknamed Iovius, was Roman emperor from 284 until his abdication in 305. He was born Gaius Valerius Diocles to a family of low status in the Roman province of Dalmatia. Diocles rose through the ranks of the military early in his career, eventually becoming a cavalry commander for the army of Emperor Carus. After the deaths of Carus and his son Numerian on a campaign in Persia, Diocles was proclaimed emperor by the troops, taking the name Diocletianus. The title was also claimed by Carus's surviving son, Carinus, but Diocletian defeated him in the Battle of the Margus. (en)
  • Diocleciano (nombre completo: Cayo Aurelio Valerio Diocleciano Augusto;​ en latín, Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; c. 24 de diciembre de 244​ ​ - 3 de diciembre de 311),​ ​ nacido con el nombre de Diocles, fue emperador de Roma desde el 20 de noviembre de 284 hasta el 1 de mayo de 305. Nacido en una familia iliria de bajo estatus social, fue escalando puestos en la jerarquía militar hasta convertirse en el comandante de la caballería del emperador Caro. Tras la muerte de Caro y de su hijo Numeriano en campaña en Persia, Diocleciano fue proclamado emperador por el ejército. Consiguió acceder al trono tras un breve enfrentamiento con Carino, el otro hijo del emperador Caro, en la batalla del Margus, y su llegada al poder puso fin a la crisis del siglo III. (es)
  • Impire Rómhánach ab ea Dióicléitiánas (Laidin: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; c 22 Nollaig 244 - 3 Nollaig 311.) ón bhliain 284 go dtí 305. Bhí stádas íseal-aicmeach ag a theaghlach, ab as chúige Rómhánach na Dalmáite é. Ach d'ardaigh Dióicléitiánas trí na céimeanna de chuid an airm gur cheapadh é ina cheannasaí marcshlua de chuid na hImpire . Tar éis bhásanna na himpire Caru agus mac s'aigesan i bhfeachtas sa Pheirs, fógraíodh Dióicléitiánas ina Impire. Bhí frithéileamh ag mac marthanach Charuis ar an dteideal freisin, ach fuair Dióicléitiánas an lámh in uachtar air i g. (ga)
  • Dioclétien, de son nom complet Caius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus (né vers le 22 décembre 244 en Dalmatie – mort le 3 décembre 311/312), est un empereur romain qui régna du 20 novembre 284 au 1er mai 305. Né dans une famille modeste de Dalmatie, Dioclétien gravit les échelons de l'armée pour devenir commandant de la cavalerie de l'empereur Carus. Après la mort de Carus et de son fils Numérien durant la campagne en Perse, il est proclamé empereur. Le titre est également revendiqué par Carin, le fils survivant de Carus, mais Dioclétien le bat à la bataille du Margus. (fr)
  • Gaio Aurelio Valerio Diocleziano, nato Diocle (latino: Gaius Aurelius Valerius Diocletianus; greco: Διοκλῆς, Diocles; Doclea o Salona, 22 dicembre 244 – Spalato, 313), è stato un imperatore romano che governò dal 20 novembre 284 al 1º maggio 305 col nome imperiale di Cesare Gaio Aurelio Valerio Diocleziano Augusto Iovio (nelle epigrafi GAIVS AVRELIVS VALERIVS DIOCLETIANVS AVGVSTVS). (it)
  • Dioklecjan, Gaius Aurelius Valerius Diocletianus (ur. 22 grudnia 244 w Salonie, zm. 3 grudnia 313 lub 316 w Spalatum) – cesarz rzymski od 20 listopada 284 do 1 maja 305. Był niezamożnym człowiekiem niskiego pochodzenia, przez całe życie związany z armią. Wybrany przez żołnierzy na cesarza w 284 roku, a następnie zatwierdzony przez senat rzymski, po dwóch latach podzielił się władzą z Maksymianem. Jego panowanie zapoczątkowuje w dziejach Rzymu okres dominatu, wprowadzający w istocie monarchię opartą na armii i na scentralizowanej biurokracji. (pl)
  • Diocleciano (nascido Diocles; Salona, 22 de dezembro de 243/245 – Espalato, 3 de dezembro de 311/312) foi o imperador romano de 284 até sua abdicação em 305. Ele nasceu em uma família de baixa posição social, porém conseguiu ascender pelas patentes do exército romano até se tornar um comandante de cavalaria do exército do imperador Caro. Diocleciano foi aclamado imperador pelas tropas da Nicomédia depois das mortes de Caro e seu filho Numeriano durante campanhas contra a Pérsia. O título também foi reivindicado por Carino, o filho sobrevivente de Caro, porém Diocleciano o derrotou em julho de 285 na Batalha do Margo. (pt)
  • Гай Авре́лий Вале́рий Диоклетиа́н (лат. Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, имя при рождении — Диокл (лат. Dioclus); 22 декабря 244 года, Далмация — 3 декабря 311 года, Салона) — римский император с 20 ноября 284 года по 1 мая 305 года. Приход к власти Диоклетиана завершил так называемый кризис третьего века в Римской империи. Он установил твёрдое правление и устранил фикцию, согласно которой император был лишь первым из сенаторов (принцепсом), после чего объявил себя полновластным правителем. С его правления начинается период в римской истории, называемый доминатом. (ru)
  • Gaius Aurelius Valerius Diocletianus, född som Diocles omkring 243, död cirka 316 e.Kr, var romersk kejsare från 284 till 305. Han stabiliserade det romerska riket efter en tid av allvarlig oro, men de omfattande regleringar han införde kan samtidigt ha bidragit till långsiktig stagnation. År 305 drog han sig tillbaka till sitt stora palats, som han låtit bygga i Salona (nuvarande Split i Kroatien), ett världsarv idag. (sv)
  • Гай Авре́лій Вале́рій Діоклетіа́н (лат. Gaius Aurelius Valerius Diocletianus Augustus; ім'я при народженні — Діокл; 22 грудня 244 — 3 грудня 311) — римський імператор, що правив у 284—305 роках. Був одним з найвизначніших правителів у римській історії. Його численні реформи, як успішні, так і відверто невдалі, докорінно змінили устрій Римської імперії на багато років. Перебуваючи в похилому віці, став першим римським імператором, що добровільно склав із себе повноваження. (uk)
rdfs:label
  • Diocletian (en)
  • ديوكلتيانوس (ar)
  • Dioclecià (ca)
  • Diocletianus (cs)
  • Diokletian (de)
  • Διοκλητιανός (el)
  • Diokleciano (eo)
  • Diocleciano (es)
  • Diokleziano (eu)
  • Dioclétien (fr)
  • Dióicléitiánas (ga)
  • Diokletianus (in)
  • Diocleziano (it)
  • ディオクレティアヌス (ja)
  • 디오클레티아누스 (ko)
  • Diocletianus (nl)
  • Dioklecjan (pl)
  • Diocleciano (pt)
  • Диоклетиан (ru)
  • Diocletianus (sv)
  • 戴克里先 (zh)
  • Діоклетіан (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:notableCommander of
is dbo:parent of
is dbo:predecessor of
is dbo:spouse of
is dbo:successor of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:after of
is dbp:before of
is dbp:builder of
is dbp:combatant of
is dbp:data of
is dbp:leader of
is dbp:predecessor of
is dbp:regent of
is dbp:spouse of
is dbp:successor of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License