This HTML5 document contains 715 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-lahttp://la.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
n95http://mn.dbpedia.org/resource/
n13http://azb.dbpedia.org/resource/
n84https://web.archive.org/web/20110718171218/http:/etheses.nottingham.ac.uk/283/2/
dbpedia-nohttp://no.dbpedia.org/resource/
schemahttp://schema.org/
dbpedia-ukhttp://uk.dbpedia.org/resource/
n77http://jv.dbpedia.org/resource/
yagohttp://dbpedia.org/class/yago/
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
dbpedia-ethttp://et.dbpedia.org/resource/
dbpedia-elhttp://el.dbpedia.org/resource/
n78https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-rohttp://ro.dbpedia.org/resource/
dbphttp://dbpedia.org/property/
n42http://arz.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nnhttp://nn.dbpedia.org/resource/
n64http://ur.dbpedia.org/resource/
dbpedia-zhhttp://zh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
dbpedia-pnbhttp://pnb.dbpedia.org/resource/
n69http://www.bbc.co.uk/programmes/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
n29https://books.google.com/
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
dbpedia-azhttp://az.dbpedia.org/resource/
dbpedia-gahttp://ga.dbpedia.org/resource/
dbpedia-arhttp://ar.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hrhttp://hr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-anhttp://an.dbpedia.org/resource/
n68http://tl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-thhttp://th.dbpedia.org/resource/
n20https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/
dbpedia-ishttp://is.dbpedia.org/resource/
n97http://www.ontologydesignpatterns.org/ont/dul/DUL.owl#
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
skoshttp://www.w3.org/2004/02/skos/core#
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-dahttp://da.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kahttp://ka.dbpedia.org/resource/
n12http://lv.dbpedia.org/resource/
n62http://ast.dbpedia.org/resource/
dbpedia-glhttp://gl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-mshttp://ms.dbpedia.org/resource/
n36http://hy.dbpedia.org/resource/
dbpedia-huhttp://hu.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hehttp://he.dbpedia.org/resource/
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
yago-reshttp://yago-knowledge.org/resource/
dbpedia-trhttp://tr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-behttp://be.dbpedia.org/resource/
n74http://globalwordnet.org/ili/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
n49http://d-nb.info/gnd/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
n24http://lt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fihttp://fi.dbpedia.org/resource/
n70http://www.w3.org/2006/03/wn/wn20/instances/
dbpedia-fahttp://fa.dbpedia.org/resource/
dbpedia-slhttp://sl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-shhttp://sh.dbpedia.org/resource/
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-cyhttp://cy.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ochttp://oc.dbpedia.org/resource/
n88http://sco.dbpedia.org/resource/
dbpedia-pthttp://pt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
goldhttp://purl.org/linguistics/gold/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
dbpedia-skhttp://sk.dbpedia.org/resource/
n39http://bs.dbpedia.org/resource/
dbpedia-bghttp://bg.dbpedia.org/resource/
n8http://dbpedia.org/resource/File:
n34http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:FilePath/
dbpedia-kuhttp://ku.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
dbpedia-svhttp://sv.dbpedia.org/resource/
dbpedia-mkhttp://mk.dbpedia.org/resource/
n63http://mg.dbpedia.org/resource/
dbpedia-srhttp://sr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-brhttp://br.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
n28http://bn.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
dbpedia-vihttp://vi.dbpedia.org/resource/
dbpedia-euhttp://eu.dbpedia.org/resource/
n90http://campus.usal.es/~revistas_trabajo/index.php/Studia_H_Historia_Medieval/article/viewFile/7639/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:

Statements

Subject Item
dbr:Third_Crusade
rdf:type
yago:GroupAction101080366 yago:Venture100797878 yago:WikicatWarsInvolvingAustria yago:WikicatWarsInvolvingArabEgypt yago:Wikicat1180sConflicts yago:WikicatWarsInvolvingFrance yago:Abstraction100002137 yago:WikicatWarsInvolvingEngland yago:WikicatWarsInvolvingEgypt yago:WikicatWarsInvolvingCyprus yago:Wikicat12th-centuryConflicts yago:Campaign100798245 yago:WikicatWarsInvolvingTheHolyRomanEmpire yago:WikicatWarsInvolvingTheByzantineEmpire yago:Wikicat12th-centuryCrusades yago:YagoPermanentlyLocatedEntity yago:Undertaking100795720 yago:Act100030358 yago:WikicatCrusades dbo:Event yago:Event100029378 dbo:MilitaryConflict yago:MilitaryAction100952963 yago:Work100575741 dbo:SocietalEvent yago:War100973077 wikidata:Q1656682 yago:Activity100407535 yago:PsychologicalFeature100023100 owl:Thing schema:Event yago:Conflict100958896 n97:Event
rdfs:label
Tredje korståget Dritter Kreuzzug Третій хрестовий похід 제3차 십자군 Terceira Cruzada Perang Salib Ketiga Terza crociata Γ΄ Σταυροφορία Derde Kruistocht Třetí křížová výprava 第3回十字軍 第三次十字军东征 III wyprawa krzyżowa Третий крестовый поход Third Crusade An Tríú Crosáid Hirugarren Gurutzada Tercera Croada الحملة الصليبية الثالثة Troisième croisade Tercera cruzada
rdfs:comment
الحملة الصليبية الثالثة (1189-1192)، وتعرف أيضًا باسم حملة الملوك، هي محاولة من قبل القادة الأوروبيين لاستعادة الأراضي المقدسة من صلاح الدين الأيوبي. كانت الحملة ناجحة إلى حد كبير، واحتُلت فيها مدنًا هامة مثل عكا ويافا، مسببة ضياع مكاسب فتوحات صلاح الدين الأيوبي، لكن فشلت القوات الصليبية في احتلال بيت المقدس، المسبب الرئيسي للحملات الصليبية. Hirugarren Gurutzada, baita erregeen gurutzada ezizenaz ezaguna ere, (1189 - 1192) Ekialde Hurbila asaldatu zuen hirugarren kanpaina izan zen. Gurutzadaren helburua Lur Santua Saladinen (Salāh ad-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb) eskuetatik askatzea zen eta lortzekotan izan ziren. Jerusalem ezin lortzeak sei urte geroago Laugarren Gurutzada eragin zuen. La tercera cruzada (mayo de 1189 - septiembre de 1192), también conocida como la Cruzada de los Reyes, fue un intento de los líderes europeos para reconquistar la Tierra Santa de manos de Salah ad-Din Yusuf ibn Ayyub, conocido en español como Saladino. Fue un éxito parcial, pero no llegó a su objetivo último: la conquista de Jerusalén. Is í an Tríú Crosáid (1189-1192), ar a dtugtar Crosáid na Ríthe, ná iarracht a rinne ceannairí Eorpacha an Talamh Naofa a athghabháil ó na Turcaigh faoi cheannas Saladin (Ṣalāḥ ad-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb).Bhí rath ar an bhfeachtas, den chuid is mó, maidir le cathair thábhachtach a gabhadh. Ghabhadh Acre sa bhliain 1189 agus lean na Crosáidirí ar aghaidh agus i ndiaidh bhua gar d’Arsuf ghabhadar . Bhí an chuid is mó de ghabhálacha Shaladin aisiompaithe achu, ach theip orthu Iarúsailéim a ghabháil, príomhchuspóir mothúchánach agus spioradálta na Crosáide. 第三次十字军东征(1189年-1192年)是由安茹帝國、法蘭西王國和神聖羅馬帝國軍隊所組成的聯軍,為收復被穆斯林敘利亞的薩拉丁佔領的耶路撒冷。但當時的神聖羅馬帝國皇帝腓特烈一世在小亚细亚墜水而死,日耳曼人軍隊隨即撤退。法蘭西人軍隊經海路到達聖地,前进到耶路撒冷。不久之後,法蘭西人的領袖們發生糾葛,法國國王腓力二世因而下令撤回軍隊。在獅心王理查的軍事行動後,埃及苏丹薩拉丁與十字軍立約,准許非武装的基督徒朝聖者自由前往耶路撒冷朝圣。 La Terza Crociata (1189-1192), conosciuta anche come "Crociata dei Re", fu un tentativo, da parte di vari sovrani europei, di riconquistare Gerusalemme e quanto perduto della Terrasanta al Saladino (Ṣalāḥ al-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb). La campagna militare portò i crociati a riprendere il controllo di importanti città come Acri e Giaffa e a fermare l'espansione dei musulmani, tuttavia non riuscirono nell'intento di conquistare la città santa di Gerusalemme che era l'obiettivo emotivo e spirituale della spedizione. Третий крестовый поход (1189—1192) был инициирован римскими папами Григорием VIII и (после смерти Григория VIII) Климентом III. В Крестовом походе приняли участие четверо самых могущественных европейских монархов — германский император Фридрих I Барбаросса из династии Штауфенов, французский король Филипп II Август — представитель династии Капетингов, австрийский герцог Леопольд V Бабенберг и английский король Ричард I Львиное Сердце из династии Плантагенетов. Также союзником европейских монархий выступил правитель Киликийской Армении Левон II. Третьему Крестовому походу предшествовал захват Иерусалима султаном Египта и Сирии Саладином из династии Айюбидов в октябре 1187 года. La Tercera Croada començà el 1189 i acabà el 1192; fou un seguit d'expedicions comandades per l'emperador alemany Frederic I del Sacre Imperi Romanogermànic, el rei francès Felip II i el rei Ricard I d'Anglaterra Cor de Lleó, els quals pretenien reconquerir Jerusalem, que havia caigut en mans del soldà Saladí després de la batalla de les Banyes de Hattin. Va aconseguir la consolidació d'un Regne de Jerusalem més restringit, amb capital a Acre i el dret de pas dels cristians als llocs sants. La troisième croisade, qui débuta en 1189 et s'acheva en 1192, est une série d’expéditions menées par Frédéric Barberousse, empereur germanique, Philippe Auguste, roi de France, et Richard Cœur de Lion, roi d'Angleterre, dans le but de reprendre Jérusalem et la Terre sainte à Saladin. Cette croisade a permis la reprise d’un certain nombre de ports de Terre sainte, mais n’a pas permis la reconquête de l’arrière-pays, ni la reprise de Jérusalem. Cependant, la libre circulation à Jérusalem fut autorisée aux pèlerins et marchands chrétiens. The Third Crusade (1189–1192) was an attempt by three European monarchs of Western Christianity (Philip II of France, Richard I of England and Frederick I, Holy Roman Emperor) to reconquer the Holy Land following the capture of Jerusalem by the Ayyubid sultan Saladin in 1187. For this reason, the Third Crusade is also known as the Kings' Crusade. It was partially successful, recapturing the important cities of Acre and Jaffa, and reversing most of Saladin's conquests, but it failed to recapture Jerusalem, which was the major aim of the Crusade and its religious focus. Třetí křížová výprava (1189–1192) bylo velké vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Ba Perang Salib Ketiga (1189–1192), juga dikenal sebagai Perang Salib Para Raja, merupakan suatu upaya para pemimpin Eropa untuk merebut kembali Tanah Suci dari Saladin (Salahuddin Al-Ayyubi). Kampanye ini memperoleh cukup banyak keberhasilan dengan merebut kota penting Akko dan Jaffa (Yafo), juga membalikkan sebagian besar wilayah yang dikuasai tentara muslim, tetapi gagal merebut Yerusalem yang menjadi motivasi emosional dan spiritual utama dari Perang Salib itu sendiri. Der Dritte Kreuzzug war ein Kriegszug, zu dem der Papst in einer Bulle die Königreiche des Abendlandes aufrief, nachdem Sultan Saladin das Heer des Königreichs Jerusalem besiegt und die Stadt Jerusalem erobert hatte. Der Kreuzzug begann 1189 unter der Führung von Friedrich Barbarossa, dem Kaiser des römisch-deutschen Reiches, der vor Erreichen des Heiligen Landes ums Leben kam, Philipp II. von Frankreich und Richard Löwenherz von England. Der Kreuzzug endete 1192 mit einem Friedensvertrag, ohne dass die Stadt Jerusalem von den Kreuzfahrern erobert worden wäre. Dem Königreich Jerusalem konnte lediglich der Küstenstreifen von Beirut bis Jaffa gesichert werden, und Akkon, das die Kreuzfahrer nach langer Belagerung erobert hatten, wurde die neue Hauptstadt. Unbewaffneten christlichen Pilgern w De Derde Kruistocht (1189-1192) was een zware militaire expeditie ondernomen door de paus en Europese leiders om het Heilige Land te heroveren op Saladin. De Kruistocht was grotendeels succesvol, maar het ultieme doel (de herovering van Jeruzalem) werd niet behaald. De successen van de Derde Kruistocht maakten het de kruisvaarders mogelijk een belangrijk koninkrijk op Cyprus en de Syrische kust te behouden. De niet geslaagde verovering van Jeruzalem zou echter zes jaar later leiden tot de Vierde Kruistocht. Η Τρίτη Σταυροφορία (1189 - 1192), γνωστή και ως Σταυροφορία των Βασιλέων, ήταν μία προσπάθεια των Ευρωπαίων ηγετών να ανακαταλάβουν τους Αγίους Τόπους από τον Σαλαντίν. Ήταν σε μεγάλο βαθμό επιτυχημένη, αλλά δεν επέτυχε τον απώτερο σκοπό της, που ήταν η ανάκτηση της Ιερουσαλήμ. A Terceira Cruzada (1189-1192), pregada pelo Papa Gregório VIII após a tomada de Jerusalém por Saladino em 1187, foi denominada Cruzada dos Reis. É assim denominada pela participação dos três principais soberanos europeus da época: Filipe Augusto (França), Frederico Barba Ruiva (Sacro Império Romano Germânico) e Ricardo Coração de Leão (Inglaterra), constituindo a maior força cruzada já agrupada desde 1095. A novidade dessa cruzada foi a participação dos Cavaleiros Teutônicos. III wyprawa krzyżowa – wyprawa wojenna, która odbyła się w latach 1189–1192. Była to próba odzyskania Ziemi Świętej z rąk sułtana ajjubidzkiego Saladyna, której podjęło się rycerstwo europejskie dowodzone przez cesarza Fryderyka I Barbarossę, króla francuskiego Filipa II Augusta i króla angielskiego Ryszarda Lwie Serce. Третій хрестовий похід (1189–1192) — хрестовий похід, який був ініційований папою Григорієм VIII і після його смерті продовжений Климентом III. У ньому взяли участь четверо наймогутніших європейських монархів — німецький імператор Фрідріх I Барбаросса (загинув у цьому поході), французький король Філіп II Август, австрійський герцог Леопольд V і англійський король Річард I Левове Серце. Tredje korståget var en europeisk invasion av Mellanöstern från 1189 till 1192 med syftet att återta Jerusalem när Saladin hade besegrat korsfararstaterna. 第3回十字軍(だい3かいじゅうじぐん、1182年 - 1192年)とは、下の3人の国王(フランス王フィリップ2世、イングランド王リチャード1世、ローマ皇帝フリードリヒ1世)により行われた聖地回復のための軍事遠征である。この遠征はことがきっかけで開催された遠征であり、遠征の主体が上述の3人の国王であったことから諸王の十字軍としても知られている。 この遠征はある程度成功したとみなされている。十字軍はアッコやといった重要な諸都市を再獲得し、サラディンがそれまでに征服した地域の大半を奪還することに成功したからだ。ただし、十字軍が最大の目標と掲げていた聖地エルサレムの奪還を成し遂げることはできなかった。 「聖地エルサレムの奪還」という最も重要な目標は結局成し遂げることができなかった。この壮大な目標は続く第4回十字軍を駆り立てることとなったが、エルサレム奪還はこれから40年ほどのちに行われる第6回十字軍まで成功することはなかった。もっとも、第6回十字軍遠征により奪還した聖地エルサレムもその後すぐに奪い返されることとなった。
foaf:name
The Third Crusade
skos:exactMatch
n74:i40479
foaf:depiction
n34:Siege_of_Acre.jpg n34:The_Crusader_States_(1200).jpg n34:Crusader_States_1190.svg n34:L'armée_de_Saladin.jpg n34:The_Third_Crusade_(1189-1192).png n34:Philip_Augustus_arriving_in_Palestine_-_British_Library_Royal_MS_16_G_vi_f350vr_(detail).jpg
dbo:place
dbr:Anatolia dbr:Levant dbr:Iberia dbr:Sicily
dcterms:subject
dbc:Wars_involving_the_Holy_Roman_Empire dbc:Byzantine_Empire–Holy_Roman_Empire_relations dbc:Wars_involving_the_Republic_of_Pisa dbc:Wars_involving_the_Nizari_Ismaili_state dbc:12th-century_crusades dbc:1190s_conflicts dbc:Wars_involving_the_Byzantine_Empire dbc:Wars_involving_the_Kingdom_of_Cyprus dbc:1190s_in_the_Byzantine_Empire dbc:1190s_in_the_Kingdom_of_Jerusalem dbc:1180s_conflicts dbc:Wars_involving_the_Republic_of_Genoa dbc:1180s_in_the_Byzantine_Empire dbc:1180s_in_the_Kingdom_of_Jerusalem dbc:1190s_in_Asia dbc:Third_Crusade dbc:1180s_in_Asia dbc:Wars_involving_the_Ayyubid_Sultanate dbc:Wars_involving_England dbc:Wars_involving_France dbc:Richard_I_of_England
dbo:wikiPageID
106131
dbo:wikiPageRevisionID
1123454884
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Margaritus_of_Brindisi dbr:Berengaria_of_Navarre dbr:Lisbon dbr:Joan_of_England,_Queen_of_Sicily dbr:Baldwin_of_Forde dbr:Battle_of_Iconium_(1190) dbr:William_II_of_Sicily dbr:Hittin dbr:Metz dbr:Siege_of_Jerusalem_(1187) n8:The_Crusader_States_(1200).jpg dbr:Nicholas_(bishop_of_Silves_and_Viseu) dbr:Investiture dbr:True_Cross dbr:Peter_of_Brixey dbr:Joscius,_Archbishop_of_Tyre dbr:Ambroise n8:L'armée_de_Saladin.jpg dbr:Saladin_tithe dbr:Tiberias dbr:Frederick_of_Bohemia dbr:Danish_Realm dbr:Genoa dbr:Stefan_Nemanja dbr:Amalric_II_of_Jerusalem dbr:Alasehir dbr:County_of_Holstein dbr:Saleph_River dbr:Cyprus dbr:Deir_al-Balah dbr:Mediterranean_Sea dbr:Almohad_campaign_against_Portugal_(1190–1191) dbr:County_of_Poitou dbr:Iberia dbr:Historia_de_expeditione_Friderici_imperatoris dbc:Wars_involving_the_Holy_Roman_Empire dbr:Margraviate_of_Baden dbr:Joscelin_III,_Count_of_Edessa dbr:Leopold_V_of_Austria_(Babenberg) dbr:Rhineland dbr:Denmark dbr:Sultan_of_Egypt dbr:Margraviate_of_Brandenburg dbr:Raynald_of_Châtillon dbc:Byzantine_Empire–Holy_Roman_Empire_relations dbr:County_of_Tripoli dbr:Regensburg dbr:Dux dbr:County_of_Blois n8:Philip_Augustus_arriving_in_Palestine_-_British_Library_Royal_MS_16_G_vi_f350vr_(detail).jpg dbr:Church_of_Saint_Peter dbr:Esztergom dbr:Lyon dbr:Leopold_V,_Duke_of_Austria dbr:Gökböri dbr:Muslim_conquest_of_Syria dbr:Ayyubid dbc:Wars_involving_the_Republic_of_Pisa dbr:Sunni_Islam dbr:Fourth_Crusade dbr:Robert_IV_de_Sablé dbr:Godfrey_of_Spitzenberg dbr:Sixth_Crusade dbc:Wars_involving_the_Nizari_Ismaili_state dbr:Strasbourg dbr:Battle_of_Jaffa_(1192) dbr:Braničevo_(Golubac) dbr:Tyre_(Lebanon) dbr:County_of_Anjou dbr:Sicily dbr:Géza,_son_of_Géza_II_of_Hungary dbr:Anatolia dbr:Louis_III_of_Thuringia dbr:Ashgate_Publishing dbr:Tyre,_Lebanon dbr:Plovdiv dbr:County_of_Champagne dbr:Richard_I_of_England dbr:Alys,_Countess_of_the_Vexin dbr:Děpolt_II dbr:King_of_Jerusalem dbr:Al-Bayān dbr:Almohad_navy dbr:Raymond_III_of_Tripoli dbr:Manuel_Kamytzes dbr:Byzantine_Empire_under_the_Angelos_dynasty dbr:Henry_VI,_Holy_Roman_Emperor dbr:Philip_I,_Count_of_Flanders dbr:County_of_Holland dbr:Philip_II_of_France dbr:Berthold_of_Merania dbr:Pentecost dbr:County_of_Flanders dbr:Niketas_Choniates dbr:Richard_de_Camville dbr:Treaty_of_Jaffa_(1192) dbr:Theobald_V,_Count_of_Blois dbr:Philip_I_(archbishop_of_Cologne) dbr:Protostrator dbc:1190s_conflicts dbr:Silves,_Portugal dbr:Berthold_III_of_Vohburg dbc:12th-century_crusades dbr:Itinerarium_Peregrinorum_et_Gesta_Regis_Ricardi dbr:Rupert_III_of_Nassau dbr:Henry_II_of_Champagne dbr:Ivois dbr:Galicia_(Spain) dbr:Itinerant_king dbr:Giraldus_Cambrensis dbr:Adolf_III,_Count_of_Holstein dbr:Bratislava dbr:Narratio_de_primordiis_ordinis_theutonici dbr:Gate_of_Trajan dbr:Frederick_VI_of_Swabia dbr:De_itinere_navali dbr:Libellus_de_expugnatione_Terrae_Sanctae_per_Saladinum dbr:Rhineland_massacres dbr:Galilee dbr:Dardanelles dbr:Ernoul dbr:Haguenau dbr:Pilgrims dbr:Battle_of_Arsuf dbr:Citadel dbr:Almohad dbr:Ralph_of_Diceto dbr:Béla_III_of_Hungary dbr:Duchy_of_Burgundy dbr:Dartmouth,_Devon dbr:Curia_Christi dbr:Münzenberg_Castle dbr:Latin_Christianity dbr:Sofia dbr:Duchy_of_Normandy dbr:History_of_the_Pilgrims dbr:Gerald_of_Wales dbr:Via_Militaris dbr:Eleazar_of_Worms dbr:Maria_of_Montferrat dbr:Duchy_of_Lorraine dbr:Crusader_states dbr:Gisors dbr:Clement_III dbr:Farnham,_Surrey dbr:Frederick_VI,_Duke_of_Swabia dbr:Crusades dbr:Vézelay dbr:Church_of_the_Holy_Sepulchre dbr:Prousenos dbr:Roger_of_Howden dbr:Duchy_of_Swabia dbr:Croatia_in_personal_union_with_Hungary dbr:John_Kamateros_(logothetes_tou_dromou) dbc:Wars_involving_the_Byzantine_Empire dbr:Eastern_Christianity dbr:Al-Muzaffar_Umar dbr:Republic_of_Genoa dbr:Galley dbr:Messina dbr:Bulgars dbr:Hugh_III,_Duke_of_Burgundy dbr:Vienna dbr:Antioch dbr:Siege_of_Silves_(1189) dbr:March_of_Montferrat dbr:Patriarch_Heraclius_of_Jerusalem dbr:Baha_ad-Din_ibn_Shaddad dbr:Knights_Templar dbr:Ćuprija dbr:Muslim dbr:Nuremberg dbr:Ayyubids dbr:List_of_Ayyubid_rulers dbr:Knights_Hospitaller dbr:Académie_des_Inscriptions_et_Belles-Lettres dbr:Aimo_II_of_Tarentaise dbr:Mouzon,_Ardennes dbr:Frederick_Barbarossa dbr:Teutonic_Order dbr:Fatimid_dynasty dbr:Tisza dbr:Markward_von_Neuenburg dbr:Massacre_at_Ayyadieh dbr:Landgraviate_of_Thuringia dbr:Kingdom_of_Sicily dbr:Siege_of_Acre_(1189–1191) dbr:Conrad_of_Wittelsbach dbr:Balian_of_Ibelin n8:Siege_of_Acre.jpg dbr:Henry_II,_Count_of_Champagne dbr:Siege_of_Silves_(1190) dbr:Duchy_of_Bohemia dbr:Duchy_of_Austria dbr:Duchy_of_Brittany dbr:Duchy_of_Aquitaine dbr:Conrad_of_Montferrat n8:Crusader_States_1190.svg dbr:Raymond_III,_Count_of_Tripoli dbr:Mauthausen,_Upper_Austria dbr:Middle_East dbr:Famagusta dbc:Wars_involving_the_Kingdom_of_Cyprus dbr:Kingdom_of_England dbr:Great_Morava dbr:Theobald_V_of_Blois dbr:Archbishop_of_Canterbury dbc:1190s_in_the_Byzantine_Empire dbr:Henry_II_of_England dbr:Isaac_Dukas_Comnenus dbr:Limassol dbr:Kingdom_of_Hungary_(1000–1301) dbr:Order_of_the_Holy_Sepulchre dbr:Henry_of_Marcy dbr:Toljen_of_Hum dbr:Sultanate_of_Rum dbr:Sultanate_of_Rûm dbr:Arsuf dbc:1180s_in_the_Kingdom_of_Jerusalem dbr:Sibylla_of_Jerusalem dbr:Henry_of_Kalden dbr:Guy_of_Lusignan dbc:1180s_conflicts dbr:Kingdom_of_Jerusalem dbr:Humphrey_IV_of_Toron dbc:1180s_in_the_Byzantine_Empire dbr:Garnier_de_Nablus dbc:1190s_in_Asia dbc:1190s_in_the_Kingdom_of_Jerusalem dbr:Trade dbc:Wars_involving_the_Republic_of_Genoa dbr:Strait_of_Gibraltar dbr:Pazardzhik dbr:Saint_George's_Day dbr:Battle_of_Philomelion_(1190) dbc:Third_Crusade dbr:Tancred,_King_of_Sicily dbr:Godfrey_of_Wiesenbach dbr:Letter_on_the_Death_of_the_Emperor_Frederick dbr:Frisian_involvement_in_the_Crusades dbr:Al-Adil_I dbr:Isabella_I_of_Jerusalem dbr:Niš dbr:Order_of_Saint_Lazarus dbr:Frederick_I,_Holy_Roman_Emperor dbr:Mi'ilya dbr:Sava dbr:Principality_of_Antioch dbr:Drava dbr:Henry_III_of_Dietz dbr:Baldwin_V dbr:Hermann_of_Katzenelnbogen dbr:Ibn_Idhari dbr:Thomas_F._Madden dbr:Crusader_States dbr:Louis_III,_Landgrave_of_Thuringia dbr:Battle_of_Hattin dbr:Kingdom_of_Burgundy-Arles dbr:Ohrid dbc:1180s_in_Asia dbc:Wars_involving_the_Ayyubid_Sultanate dbr:Armenians dbr:Leo_I,_King_of_Armenia dbr:Floris_III,_Count_of_Holland dbr:Kingdom_of_Cyprus dbr:Pilgrim dbr:Sancho_I_of_Portugal dbr:Holy_Land dbr:Egypt_in_the_Middle_Ages dbr:Iconium dbr:Mos_Teutonicus dbr:Henry_II_of_Dietz dbr:Alvor_massacre dbr:Al-Adil dbr:Gregory_VIII dbr:Acre,_Israel dbr:Mark_(currency) dbr:Kilij_Arslan_II dbr:Bi'ina dbr:Marseille dbr:Armengol_de_Aspa dbc:Wars_involving_England dbr:Peter_II_of_Bulgaria dbc:Wars_involving_France dbr:Holy_Roman_Emperor dbr:Itinerarium_Regis_Ricardi dbr:Republic_of_Pisa dbr:Eleanor,_Fair_Maid_of_Brittany dbr:Diepold_of_Passau dbr:Saladin dbr:Urban_III dbr:Zengid_dynasty dbr:Order_of_Assassins dbr:King_of_the_Romans dbr:Markward_von_Annweiler dbc:Richard_I_of_England dbr:England dbr:Ugrin_Csák,_Archbishop_of_Esztergom dbr:Armenian_Kingdom_of_Cilicia dbr:Torres_Novas dbr:Herman_IV,_Margrave_of_Baden dbr:Audita_tremendi dbr:Al-Afdal_ibn_Salah_ad-Din dbr:Berrhoë dbr:Cyprus_in_the_Middle_Ages dbr:Baldwin_IV_of_Jerusalem dbr:Belgrade dbr:Isaac_II_Angelos dbr:Ashkelon dbr:12th_century_English_pogroms dbr:Jaffa dbr:History_of_the_Jews_in_Germany dbr:Levant dbr:Master_Sibrand dbr:Santarém,_Portugal dbr:Henry_of_Hasenburg dbr:Second_Crusade
dbo:wikiPageExternalLink
n20:hic3.12662%3Fcampaign=woletoc n29:books%3Fid=QL88AAAAIAAJ%7Cisbn=9780521347716 n29:books%3Fid=mrw8AAAAIAAJ%7Cisbn=9780521347723 n69:p00547ls n84:Norman_and_AngloNorman.pdf n90:7688
owl:sameAs
dbpedia-el:Γ΄_Σταυροφορία dbpedia-sh:Treći_križarski_rat n12:Trešais_Krusta_karš n13:اۆچونجو_صلیبی_ساواشی dbpedia-cy:Y_Drydedd_Groesgad dbpedia-fi:Kolmas_ristiretki dbpedia-id:Perang_Salib_Ketiga dbpedia-zh:第三次十字军东征 dbpedia-ms:Perang_Salib_Ketiga dbpedia-pl:III_wyprawa_krzyżowa dbpedia-sk:Tretia_križiacka_výprava n24:Trečiasis_kryžiaus_žygis dbpedia-da:Det_tredje_korstog dbpedia-vi:Thập_tự_chinh_thứ_ba dbpedia-ca:Tercera_Croada n28:তৃতীয়_ক্রুসেড dbpedia-gl:Terceira_cruzada dbpedia-is:Þriðja_krossferðin dbpedia-oc:Tresena_Crosada dbpedia-pnb:تیسری_صلیبی_جنگ n36:Խաչակրաց_երրորդ_արշավանք yago-res:Third_Crusade dbpedia-an:Tercera_cruzada n39:Treći_krstaški_rat dbpedia-ru:Третий_крестовый_поход dbpedia-de:Dritter_Kreuzzug n42:الحمله_الصليبيه_التالته dbpedia-th:สงครามครูเสดครั้งที่_3 dbpedia-br:Trede_Kroaziadeg dbpedia-sl:Tretja_križarska_vojna dbpedia-ku:Sefera_xaçperestan_a_sêyem dbpedia-nl:Derde_Kruistocht dbpedia-no:Det_tredje_korstog n49:4139116-0 dbpedia-ka:მესამე_ჯვაროსნული_ლაშქრობა dbpedia-ro:Cruciada_a_treia dbpedia-et:Kolmas_ristisõda dbpedia-fr:Troisième_croisade dbpedia-ar:الحملة_الصليبية_الثالثة dbpedia-he:מסע_הצלב_השלישי dbpedia-cs:Třetí_křížová_výprava dbpedia-tr:Üçüncü_Haçlı_Seferi dbpedia-fa:جنگ_صلیبی_سوم dbpedia-it:Terza_crociata n62:Tercer_cruzada n63:Kroazada_fahatelo n64:تیسری_صلیبی_جنگ wikidata:Q51655 dbpedia-la:Tertia_expeditio_sacra dbpedia-mk:Трета_крстоносна_војна n68:Ikatlong_Krusada dbpedia-pt:Terceira_Cruzada dbpedia-sv:Tredje_korståget dbpedia-be:Трэці_крыжовы_паход dbpedia-hu:Harmadik_keresztes_hadjárat n77:Perang_Salib_Katelu n78:4iRa5 dbpedia-az:Üçüncü_Səlib_yürüşü dbpedia-bg:Трети_кръстоносен_поход dbpedia-eu:Hirugarren_Gurutzada dbpedia-nn:Det_tredje_krosstoget dbpedia-ja:第3回十字軍 dbpedia-sr:Трећи_крсташки_рат dbpedia-ko:제3차_십자군 n88:Third_Crusade dbpedia-uk:Третій_хрестовий_похід dbpedia-es:Tercera_cruzada dbpedia-ga:An_Tríú_Crosáid dbpedia-hr:Treći_križarski_rat n95:Загалмайтны_гурав_дахь_аян freebase:m.0ql86
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:Infobox_military_conflict dbt:Toclimit dbt:Campaignbox_Third_Crusade dbt:Sfn dbt:Refend dbt:Reflist dbt:Refbegin dbt:Short_description dbt:KIA dbt:English_military_history dbt:Campaignbox_Crusades dbt:Further dbt:Authority_control dbt:Notelist dbt:ISBN dbt:Commons_category dbt:Convert dbt:Setton-A_History_of_the_Crusades dbt:Cite_journal dbt:Cite_book dbt:Location_map~ dbt:Efn dbt:Location_map+ dbt:Main
dbo:thumbnail
n34:The_Third_Crusade_(1189-1192).png?width=300
dbp:caption
Map showing the routes of the crusader armies Key stops along the route of Barbarossa's crusade from his taking the cross to his death
dbp:combatant
Eastern Christian allies: County of Flanders *Kingdom of Jerusalem *County of Tripoli *Principality of Antioch Emirate of Hamah County of Poitou Margraviate of Baden Kingdom of England Sultanate of Rûm Eastern Christian opponents: County of Champagne Emirate of Mesopotamia Armenian Principality of Cilicia Sunni Muslim states: Duchy of Burgundy Sultanate of Egypt Knights Templar Margraviate of Montferrat Kingdom of Hungary Duchy of Aquitaine Emirate of Damascus Republic of Genoa Duchy of Swabia Byzantine Empire County of Holland Kingdom of Croatia Order of the Holy Sepulchre Kingdom of Denmark Levantine Crusader states: Margraviate of Brandenburg County of Anjou County of Blois Landgraviate of Thuringia Republic of Pisa Knights Hospitaller Duchy of Bohemia County of Holstein Duchy of Austria Order of St Lazarus Duchy of Normandy Teutonic Order Crusade: Duchy of Brittany
dbp:commander
Crusaders: *Richard the Lionheart *Philip Augustus **Hugh III of Burgundy ** Theobald V of Blois **Henry II of Champagne **Philip of Flanders * Frederick Barbarossa ** Frederick VI of Swabia ** Leopold V of Austria ** Děpolt of Bohemia ** Louis III of Thuringia ** Floris III of Holland ** Herman IV of Baden ** Adolf III of Holstein ** Markward von Annweiler * Prince Géza of Hungary * Margaritus of Brindisi Levantine Crusader states: * Guy of Lusignan * Conrad of Montferrat * Humphrey IV of Toron * Balian of Ibelin * Raymond III of Tripoli * Joscelin III of Edessa Military orders: * Robert de Sablé * Armengol de Aspa * Garnier de Nablus * Master Sibrand Eastern Christian allies: * Leo of Armenia Sunni Muslim forces: * Saladin ** Al-Muzaffar Umar ** Al-Adil I ** Al-Afdal ** Gökböri * Kilij Arslan II Eastern Christian opponents: * Isaac II Angelos
dbp:conflict
The Third Crusade
dbp:date
0001-05-11
dbp:imageSize
300
dbp:partof
the Crusades
dbp:place
Levant, Sicily, Iberia and Anatolia
dbp:result
Treaty of Jaffa * Crusader military victory, resulting in a three-year truce. * Recognition of the territorial status quo at the end of active campaigning, including continued Muslim control of Jerusalem and the restoration of the Levantine Crusader States. * The safety of both Christian and Muslim unarmed pilgrims guaranteed throughout the Levant.
dbp:strength
Seljuks: Ayyubids: 22000 36000 5000 40000
dbp:territory
* The Crusade captures Cyprus and the Kingdom of Cyprus is established. * The Levantine coast from Tyre to Jaffa returned to Crusader control. * The Crusaders recapture some inland territories from the Muslims especially in Galilee.
dbp:width
250
dbo:abstract
La troisième croisade, qui débuta en 1189 et s'acheva en 1192, est une série d’expéditions menées par Frédéric Barberousse, empereur germanique, Philippe Auguste, roi de France, et Richard Cœur de Lion, roi d'Angleterre, dans le but de reprendre Jérusalem et la Terre sainte à Saladin. Cette croisade a permis la reprise d’un certain nombre de ports de Terre sainte, mais n’a pas permis la reconquête de l’arrière-pays, ni la reprise de Jérusalem. Cependant, la libre circulation à Jérusalem fut autorisée aux pèlerins et marchands chrétiens. 第三次十字军东征(1189年-1192年)是由安茹帝國、法蘭西王國和神聖羅馬帝國軍隊所組成的聯軍,為收復被穆斯林敘利亞的薩拉丁佔領的耶路撒冷。但當時的神聖羅馬帝國皇帝腓特烈一世在小亚细亚墜水而死,日耳曼人軍隊隨即撤退。法蘭西人軍隊經海路到達聖地,前进到耶路撒冷。不久之後,法蘭西人的領袖們發生糾葛,法國國王腓力二世因而下令撤回軍隊。在獅心王理查的軍事行動後,埃及苏丹薩拉丁與十字軍立約,准許非武装的基督徒朝聖者自由前往耶路撒冷朝圣。 Třetí křížová výprava (1189–1192) bylo velké vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů. Německá armáda se vydala na cestu roku 1188, prošla Uhrami a Byzantskou říší a v květnu 1190 zničila seldžuckou armádu u Iconia. O měsíc později však císař Fridrich utonul v říčce Salef a jeho výprava se rozpadla; část armády se rozhodla pro návrat do Evropy a jen zlomek pod velením Barbarossova syna Fridricha Švábského dorazil do Antiochie. Roku 1190 vyrazili také Francouzi a Angličané, kteří si zvolili trasu do Palestiny po moři. Po přezimování na Sicílii v polovině roku křižáci dorazili do Svaté země; předtím ještě anglický král Richard stihl dobýt odpadlickou byzantskou provincii Kypr. Evropané se připojili k místním křižáckým baronům a společně s nimi dobyli mocné přístavní město Akkon, které se na dalších sto let stalo hlavním městem Jeruzalémského království. Král Filip se poté rozhodl pro návrat do Francie, zatímco Richard Lví srdce zůstal po celý další rok. Jeho tažení bylo korunováno několika úspěchy, ale znovu dobýt Jeruzalém se mu nepodařilo. Křížová výprava nakonec skončila příměřím se Saladinem. Der Dritte Kreuzzug war ein Kriegszug, zu dem der Papst in einer Bulle die Königreiche des Abendlandes aufrief, nachdem Sultan Saladin das Heer des Königreichs Jerusalem besiegt und die Stadt Jerusalem erobert hatte. Der Kreuzzug begann 1189 unter der Führung von Friedrich Barbarossa, dem Kaiser des römisch-deutschen Reiches, der vor Erreichen des Heiligen Landes ums Leben kam, Philipp II. von Frankreich und Richard Löwenherz von England. Der Kreuzzug endete 1192 mit einem Friedensvertrag, ohne dass die Stadt Jerusalem von den Kreuzfahrern erobert worden wäre. Dem Königreich Jerusalem konnte lediglich der Küstenstreifen von Beirut bis Jaffa gesichert werden, und Akkon, das die Kreuzfahrer nach langer Belagerung erobert hatten, wurde die neue Hauptstadt. Unbewaffneten christlichen Pilgern wurde der freie Zugang nach Jerusalem zugesichert. Im Zusammenhang mit dem Dritten Kreuzzug taucht erstmals die Bezeichnung cruce signatus (mit dem Kreuz gekennzeichnet) auf, woraus sich dann die Begriffe „Kreuzzug“ und „Kreuzfahrer“ entwickelten. Davor waren die Kreuzfahrer als „Pilger“, „Reisende“ oder „Soldaten Christi“ bezeichnet worden. Tredje korståget var en europeisk invasion av Mellanöstern från 1189 till 1192 med syftet att återta Jerusalem när Saladin hade besegrat korsfararstaterna. Is í an Tríú Crosáid (1189-1192), ar a dtugtar Crosáid na Ríthe, ná iarracht a rinne ceannairí Eorpacha an Talamh Naofa a athghabháil ó na Turcaigh faoi cheannas Saladin (Ṣalāḥ ad-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb).Bhí rath ar an bhfeachtas, den chuid is mó, maidir le cathair thábhachtach a gabhadh. Ghabhadh Acre sa bhliain 1189 agus lean na Crosáidirí ar aghaidh agus i ndiaidh bhua gar d’Arsuf ghabhadar . Bhí an chuid is mó de ghabhálacha Shaladin aisiompaithe achu, ach theip orthu Iarúsailéim a ghabháil, príomhchuspóir mothúchánach agus spioradálta na Crosáide. Tar éis gur theip ar an Dara Crosáid, bhí smacht ag an ríshliocht Zengid ar an tSiria aontaithe agus bhí siad i mbun coimhlinte le rialtóirí Fatimid na hÉigipte. Le himeacht aimsire, bhí na Turcaigh ag cur le chéile níos fearr ná mar a bhídís i dtosach, agus níorbh fhada go dtáinig fear i dtreise ina measg a dhlúthaigh go daingean le chéile iad. Saladin b'ainm don fhear sin. Do bhain sé ard-cheannas na hÉigipte amach, agus thug se tuaisceart na Siria faoi na smacht, agus ansin chinn sé ar Ríocht Iarúsailéim do ghabháil. Do bhuaidh sé glan ar na Críostaithe i gcath mór a tugadh ag Hattin, láimh le Muir na Gailíle, i mí Iúil, 1187 A.D. dhá mhí ina dhiaidh sin. Nuair a tháinig scéala faoi sin abhaile go dtí an Eoraip, d'fhóagair an Pápa an tríú crosáid.Ar dtús, bhí na trí ríthe ba chumhachtaí san Eoraip páirteach san gcrosáid sin- , , rí na Fraince, agus Risteard Leonchroí Ní raibh Freardorcha I i bhfad san Áise Bheag, gur bathadh é san abhainn Saleph, in aice le Caisleán Silifke. D'fhill cuid mhaith dá saighdiúirí ar an Ghearmáin ansin. Do chuidigh Pilib agus Risteard le na chéile gur ghabhadar Acre. Ach níor mhair an c áirdeas idir an dá rí i bhfad, agus i gcionn tamaill do thréig Pilib an chrosáid agus d'fhill sé abhaile. Do choinnigh Risteard an cogadh ar siúl ar feadh breis agus bliain ina dhiaidh sin., agus throid sé féin chomh calma sin gach am gur tugadh 'Richard Cœur de Lion' air. Ar an 2 Meán Fómhair 1192, chríochnaigh Richard agus Saladin conradh a thug ceannas iomlán ag na Moslamaigh thar Iarúsailéim, Freisin, rinne sé socrú le Saladin go ligfí na Críostaithe, ar oilithrigh agus ceannaithe neamh-armtha iad, cuairt a thabhairt ar chathair Iarúsailéim gan táillí ná cáin d'íoch. D'fhág Risteard an Talamh Naofa ar an 9 Deireadh Fómhair. A bhuí le an rath Triú Chrosáid ligeadh do na Crosáidithe stáit mhóra a choimeád sa Chipir agus ar chósta na Siria. Ach mar sin, toisc nár ghabhadh Iarúsailéim thar nais ó Shaladin an turas sin, bheadh iarmhairt tubaisteach ann, sé sin An Ceathrú Crosáid |an Cheathrú Crosáid]] a chur ar bun. Perang Salib Ketiga (1189–1192), juga dikenal sebagai Perang Salib Para Raja, merupakan suatu upaya para pemimpin Eropa untuk merebut kembali Tanah Suci dari Saladin (Salahuddin Al-Ayyubi). Kampanye ini memperoleh cukup banyak keberhasilan dengan merebut kota penting Akko dan Jaffa (Yafo), juga membalikkan sebagian besar wilayah yang dikuasai tentara muslim, tetapi gagal merebut Yerusalem yang menjadi motivasi emosional dan spiritual utama dari Perang Salib itu sendiri. Setelah kegagalan Perang Salib Kedua, Dinasti Zengid mengendalikan Suriah yang telah dipersatukan dan terlibat dalam konflik dengan para pemimpin Fatimiyah dari Mesir. Para pasukan Suriah dan Mesir akhirnya bersatu di bawah pimpinan Salahuddin Al Ayyubi untuk mengurangi dominasi negara-negara Kristen dan berhasil merebut kembali Yerusalem pada tahun 1187. Karena didorong oleh semangat religius, Raja Henry II dari Inggris dan Raja Philippe II dari Prancis (dikenal sebagai Philippe Auguste) mengakhiri konflik di antara mereka demi memimpin suatu perang salib yang baru. Namun meninggalnya Henry pada tahun 1189 membuat kontingen Inggris berada di bawah komando penggantinya, Richard I dari Inggris (dikenal sebagai Richard sang Hati Singa). Kaisar Romawi Suci Friedrich Barbarossa yang sudah lanjut usia juga menanggapi panggilan untuk mengangkat senjata, memimpin pasukan besar melintasi Anatolia, tetapi ia tenggelam di sebuah sungai di Asia Kecil pada tanggal 10 Juni 1190 sebelum mencapai Tanah Suci. Kematiannya menyebabkan kesedihan yang luar biasa di kalangan Tentara Salib Jerman, dan kebanyakan dari pasukan tersebut pulang ke asalnya. Setelah para tentara salib menghalau kaum Muslim dari Akko, Philippe bersama dengan penggantinya Friedrich, yaitu Luitpold V, Adipati Austria (dikenal sebagai Luitpold yang Budiman), meninggalkan Akko pada bulan Agustus 1191. Pada tanggal 2 September 1192, Richard dan Saladin merampungkan suatu perjanjian yang memberikan kendali atas Yerusalem kepada kaum Muslim dengan tetap mengizinkan para pedagang dan peziarah Kristen untuk mengunjungi kota tersebut. Richard meninggalkan daerah Levant pada tanggal 2 Oktober. Hasil Perang Salib Ketiga memungkinkan para tentara salib untuk mempertahankan negara-negara yang cukup besar di Siprus dan pesisir Suriah. Namun kegagalan untuk merebut kembali Yerusalem kemudian menyebabkan terjadinya Perang Salib Keempat. A Terceira Cruzada (1189-1192), pregada pelo Papa Gregório VIII após a tomada de Jerusalém por Saladino em 1187, foi denominada Cruzada dos Reis. É assim denominada pela participação dos três principais soberanos europeus da época: Filipe Augusto (França), Frederico Barba Ruiva (Sacro Império Romano Germânico) e Ricardo Coração de Leão (Inglaterra), constituindo a maior força cruzada já agrupada desde 1095. A novidade dessa cruzada foi a participação dos Cavaleiros Teutônicos. III wyprawa krzyżowa – wyprawa wojenna, która odbyła się w latach 1189–1192. Była to próba odzyskania Ziemi Świętej z rąk sułtana ajjubidzkiego Saladyna, której podjęło się rycerstwo europejskie dowodzone przez cesarza Fryderyka I Barbarossę, króla francuskiego Filipa II Augusta i króla angielskiego Ryszarda Lwie Serce. De Derde Kruistocht (1189-1192) was een zware militaire expeditie ondernomen door de paus en Europese leiders om het Heilige Land te heroveren op Saladin. De Kruistocht was grotendeels succesvol, maar het ultieme doel (de herovering van Jeruzalem) werd niet behaald. Na het falen van de Tweede Kruistocht, bestuurden de Zengiden een verenigd Syrië. Ze raakten in conflict met de Fatimidische heersers van Egypte, wat uiteindelijk resulteerde in de vereniging van Egyptische en Syrische troepen onder het bevel van Saladin. Hij gebruikte die troepen om het grondgebied van de christelijke staten te verminderen en heroverde in 1187 Jeruzalem. Aangespoord door religieuze geestdrift, beëindigden Hendrik II van Engeland en Filips II van Frankrijk hun onderlinge conflict om een nieuwe kruistocht te gaan leiden (hoewel na de dood van Hendrik in 1189 de Engelse troepenmacht onder leiding kwam te staan van Richard Leeuwenhart). De bejaarde Rooms-Duitse keizer Frederik Barbarossa reageerde op de oproep om ten strijde te trekken, en leidde een enorm leger door Anatolië, maar verdronk voordat hij het Heilige Land bereikte. Veel van zijn ontmoedigde troepen gingen daarop terug naar huis. Na het verdrijven van de moslims uit Akko verlieten Leopold V van Oostenrijk, de opvolger van Frederik, en Filips het Heilige Land in augustus 1191. Saladin slaagde er niet in Richard te verslaan, waardoor Richard nog een aantal belangrijke kuststeden kon beveiligen. Desalniettemin sloot Richard op 2 september 1192 een verdrag af met Saladin waarin stond dat Jeruzalem onder controle van de moslims zou blijven, maar het stond ook ongewapende christelijke pelgrims en kooplieden toe de stad te bezoeken. Richard vertrok uit het Heilige Land op 9 oktober. De successen van de Derde Kruistocht maakten het de kruisvaarders mogelijk een belangrijk koninkrijk op Cyprus en de Syrische kust te behouden. De niet geslaagde verovering van Jeruzalem zou echter zes jaar later leiden tot de Vierde Kruistocht. La Terza Crociata (1189-1192), conosciuta anche come "Crociata dei Re", fu un tentativo, da parte di vari sovrani europei, di riconquistare Gerusalemme e quanto perduto della Terrasanta al Saladino (Ṣalāḥ al-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb). La campagna militare portò i crociati a riprendere il controllo di importanti città come Acri e Giaffa e a fermare l'espansione dei musulmani, tuttavia non riuscirono nell'intento di conquistare la città santa di Gerusalemme che era l'obiettivo emotivo e spirituale della spedizione. Dopo il fallimento della Seconda Crociata, la dinastia musulmana Zengide, che controllava una Siria unificata, era impegnata in un conflitto con i sovrani fatimidi dell'Egitto. Il condottiero curdo Saladino riuscì ad unificare le due fazioni, siriana ed egiziana, sotto il suo comando e forte di questa unione si scagliò contro gli stati crociati riuscendo a catturare Gerusalemme nel 1187. Spronati dallo zelo religioso, il re Enrico II d'Inghilterra e il re Filippo II di Francia (noto come Filippo Augusto) misero fine al conflitto che li vedeva opposti per impegnarsi a condurre una nuova crociata. Prima che l'impresa avesse avuto inizio, la morte di Enrico avvenuta nel 1189, portò il passaggio del comando del contingente inglese al suo successore, re Riccardo I d'Inghilterra (noto come Riccardo Cuor di Leone, in francese Cœur de Lion). Anche l'anziano imperatore del Sacro Romano Impero Federico Barbarossa rispose alla chiamata alle armi mettendosi alla guida di un possente esercito. Tuttavia Federico affogò mentre tentava di guadare il fiume Göksu, in Asia minore, il 10 giugno 1190 prima di raggiungere la Terra Santa. La sua morte causò un tremendo dolore tra i crociati tedeschi, la cui maggioranza abbandonò l'impresa e fece ritorno nelle proprie terre. Dopo che i crociati riuscirono a cacciare i musulmani da Acri, Filippo Augusto, insieme al successore di Federico Leopoldo V di Babenberg (noto come Leopoldo il virtuoso), lasciò la Terra Santa nell'agosto del 1191. Il 2 settembre 1192, dopo diversi scontri, Riccardo d'Inghilterra e Saladino stipularono un trattato in cui veniva garantito il controllo musulmano sulla città di Gerusalemme ma, allo stesso tempo, veniva permesso ai pellegrini e ai mercanti cristiani disarmati di visitare la città. Raggiunto questo risultato, Riccardo lasciò la Terra Santa il 9 ottobre. I successi della Terza Crociata permisero ai crociati di mantenere il controllo di diversi territori a Cipro e sulla costa siriana, tuttavia il fallimento nella riconquista di Gerusalemme ebbe come conseguenza la preparazione della Quarta Crociata. La tercera cruzada (mayo de 1189 - septiembre de 1192), también conocida como la Cruzada de los Reyes, fue un intento de los líderes europeos para reconquistar la Tierra Santa de manos de Salah ad-Din Yusuf ibn Ayyub, conocido en español como Saladino. Fue un éxito parcial, pero no llegó a su objetivo último: la conquista de Jerusalén. Tras el fracaso de la segunda cruzada, la dinastía Zengida controló una Siria unida y comprometida en un conflicto con los gobernantes fatimíes de Egipto, que finalmente dio lugar a la unificación de las fuerzas egipcias y sirias bajo el mando de Saladino, que los empleó para reducir la presencia cristiana en Tierra Santa y recuperar Jerusalén en 1187. Estimulado por el celo religioso, Enrique II de Inglaterra y Felipe II de Francia pusieron fin a su conflicto para llevar una nueva cruzada, aunque la muerte de Enrique en 1189 dejó a los ingleses bajo el gobierno de Ricardo Corazón de León en su lugar. El emperador del Sacro Imperio Romano Germánico Federico Barbarroja respondió a la llamada a las armas y dirigió un ejército poderoso a través de Anatolia, pero se ahogó antes de llegar a la Tierra Santa. Muchos de sus soldados desanimados volvieron a sus casas. Después de expulsar a los musulmanes de Acre, el sucesor de Federico, Leopoldo V "el Virtuoso", y Felipe salieron de Tierra Santa en agosto de 1191. Saladino no pudo derrotar a Ricardo en ningún enfrentamiento militar, que aseguró varias ciudades costeras más importantes. Sin embargo, el 2 de septiembre de 1192, Ricardo firmó un tratado con Saladino por el cual Jerusalén permanecería bajo control musulmán, pero también se permitiría a los peregrinos cristianos visitar la ciudad. Ricardo salió de Tierra Santa el 9 de octubre. Los éxitos de la tercera cruzada permitirían a los cruzados mantener un reino considerable con su sede en Chipre y la costa de Siria. Sin embargo, su incapacidad para recuperar Jerusalén daría lugar a la petición de una cuarta cruzada seis años más tarde. The Third Crusade (1189–1192) was an attempt by three European monarchs of Western Christianity (Philip II of France, Richard I of England and Frederick I, Holy Roman Emperor) to reconquer the Holy Land following the capture of Jerusalem by the Ayyubid sultan Saladin in 1187. For this reason, the Third Crusade is also known as the Kings' Crusade. It was partially successful, recapturing the important cities of Acre and Jaffa, and reversing most of Saladin's conquests, but it failed to recapture Jerusalem, which was the major aim of the Crusade and its religious focus. After the failure of the Second Crusade of 1147–1149, the Zengid dynasty controlled a unified Syria and engaged in a conflict with the Fatimid rulers of Egypt. Saladin ultimately brought both the Egyptian and Syrian forces under his own control, and employed them to reduce the Crusader states and to recapture Jerusalem in 1187. Spurred by religious zeal, King Henry II of England and King Philip II of France (known as "Philip Augustus") ended their conflict with each other to lead a new crusade. The death of Henry (6 July 1189), however, meant the English contingent came under the command of his successor, King Richard I of England. The elderly German Emperor Frederick Barbarossa also responded to the call to arms, leading a massive army across the Balkans and Anatolia. He achieved some victories against the Seljuk Sultanate of Rûm, but he drowned in a river on 10 June 1190 before reaching the Holy Land. His death caused tremendous grief among the German Crusaders, and most of his troops returned home. After the Crusaders had driven the Muslims from Acre, Philip—in company with Frederick's successor in command of the German crusaders, Leopold V, Duke of Austria—left the Holy Land in August 1191. Following a major victory by the Crusaders at the Battle of Arsuf, most of the coastline of the Levant was returned to Christian control. On 2 September 1192 Richard and Saladin finalized the Treaty of Jaffa, which recognised Muslim control over Jerusalem but allowed unarmed Christian pilgrims and merchants to visit the city. Richard departed the Holy Land on 9 October 1192. The successes of the Third Crusade allowed Westerners to maintain considerable states in Cyprus and on the Syrian coast. The failure to re-capture Jerusalem inspired the subsequent Fourth Crusade of 1202–1204, but Europeans would only regain the city—and only briefly—in the Sixth Crusade in 1229. Hirugarren Gurutzada, baita erregeen gurutzada ezizenaz ezaguna ere, (1189 - 1192) Ekialde Hurbila asaldatu zuen hirugarren kanpaina izan zen. Gurutzadaren helburua Lur Santua Saladinen (Salāh ad-Dīn Yūsuf ibn Ayyūb) eskuetatik askatzea zen eta lortzekotan izan ziren. Bigarren Gurutzadan porrota jaso ondoren, Zengid leinuak Siria zuen kontrolpean eta Egiptoko agintariak ziren fatimitarrak eraso zituen. Saladinek biak batzea lortu eta kristau erresumak erasotzeari ekin zion, 1187an . Bere sentimendu erlijiosoek bultzatuta, Henrike II.a Ingalaterrakoak eta Filipe II.a Frantziakoak elkarren borrokak bukarazi eta Gurutzada berria aldarrikatu zuten (nahiz eta 1189an Henrike hil eta Rikardo I.a Ingalaterrakoak ordezkatua izan). Frederiko Bizargorriak bat egin eta armada handia eraman zuen Anatoliatik. Hala ere, ito eta gudulari gehienek etxerantz jo zuen. Akre askatu ondoren, kristauen artean tirabirak izan ziren. Hori zela eta, 1191ko abuztuan Frederikoren ordezkaria zen eta Filipek Lur Santua utzi eta bertan utzi zuten Rikardo. Saladinek ezin zuen Rikardo menderatu eta honek kostaldeko gotorlekuak mantentzea lortu zuen. Hala ere, 1192ko irailaren 2an, Rikardo eta Saladinek bake ituna sinatu eta urriaren 9an etxera itzuli zen. Itunaren arabera, musulmanek Jerusalem mantendu zuten, kristau erromesek hiria bisitatzeko eskubidea zuten eta kristuek Zipren eta Palestinan lurralde asko mantendu zituzten. Jerusalem ezin lortzeak sei urte geroago Laugarren Gurutzada eragin zuen. Третій хрестовий похід (1189–1192) — хрестовий похід, який був ініційований папою Григорієм VIII і після його смерті продовжений Климентом III. У ньому взяли участь четверо наймогутніших європейських монархів — німецький імператор Фрідріх I Барбаросса (загинув у цьому поході), французький король Філіп II Август, австрійський герцог Леопольд V і англійський король Річард I Левове Серце. 第3回十字軍(だい3かいじゅうじぐん、1182年 - 1192年)とは、下の3人の国王(フランス王フィリップ2世、イングランド王リチャード1世、ローマ皇帝フリードリヒ1世)により行われた聖地回復のための軍事遠征である。この遠征はことがきっかけで開催された遠征であり、遠征の主体が上述の3人の国王であったことから諸王の十字軍としても知られている。 この遠征はある程度成功したとみなされている。十字軍はアッコやといった重要な諸都市を再獲得し、サラディンがそれまでに征服した地域の大半を奪還することに成功したからだ。ただし、十字軍が最大の目標と掲げていた聖地エルサレムの奪還を成し遂げることはできなかった。 1147年から1149年にかけて行われた第2回十字軍が失敗に終わった後、近東で勢力を伸ばしていたイスラム王朝、ザンギー朝は分裂していたを統合し、の支配者ファーティマ朝と紛争を抱えるようになった。ザンギー朝の家臣であったサラディンはエジプト-シリア間の紛争などに関与したことで両勢力の軍勢を自身の配下に収めることに成功し、その軍事力を持ってして十字軍国家の勢力削減や聖地エルサレムの十字軍からの奪還に専念した。聖地がムスリムの手に落ちたことを受け、宗教的情熱に掻き立てられたイングランド王ヘンリー2世とフランス王フィリップ2世は両者間の紛争を一時終結させ、聖地奪還のための新たな十字軍遠征を共に企画した。しかしヘンリー2世は遠征前に亡くなってしまい、イングランド遠征軍は彼の継承者であるリチャード1世獅子心王に引き継がれた。フランス王・イングランド王による聖地奪還の試みに神聖ローマ皇帝フリードリヒ1世も参加し、大軍を率いてバルカン半島・アナトリア半島を経由して聖地へと進軍した。フリードリヒ1世は道中、セルジューク・トルコの軍勢を撃破するなどの活躍を見せたものの、1190年6月10日、聖地にたどり着く前に渡河中に溺死した。フリードリヒと共に従軍していたドイツ人諸侯は皇帝の死をひどく悲しみ、ドイツ軍の大半は母国へと帰還したという。 聖地における重要な都市の1つ、アッコからムスリム軍を追いやった後、1191年8月、十字軍を率いていたフランス王フィリップ2世は、フリードリヒ1世の死後残ったドイツ人諸侯を取りまとめ聖地へと辿り着いたオーストリア公レオポルト5世と共に聖地を離れ母国へと帰還した。アルスフでの十字軍の大勝によりレバント地方の沿岸部の大半の地域は十字軍の支配下に戻った。1192年9月2日、最後まで聖地に残り戦い続けていたイングランド王リチャード1世は、ムスリム側の総大将サラディンと講和条約を締結し、ムスリムのエルサレム統治を認める代わりに非武装の巡礼者や商人のエルサレム訪問を許可することなどを取り決めた。1192年9月9日、リチャード1世は聖地を離れた。第3回十字軍での部分的成功により、ヨーロッパ人はキプロス島とレバント沿岸諸都市といった広大な領土を維持することができた。 「聖地エルサレムの奪還」という最も重要な目標は結局成し遂げることができなかった。この壮大な目標は続く第4回十字軍を駆り立てることとなったが、エルサレム奪還はこれから40年ほどのちに行われる第6回十字軍まで成功することはなかった。もっとも、第6回十字軍遠征により奪還した聖地エルサレムもその後すぐに奪い返されることとなった。 Третий крестовый поход (1189—1192) был инициирован римскими папами Григорием VIII и (после смерти Григория VIII) Климентом III. В Крестовом походе приняли участие четверо самых могущественных европейских монархов — германский император Фридрих I Барбаросса из династии Штауфенов, французский король Филипп II Август — представитель династии Капетингов, австрийский герцог Леопольд V Бабенберг и английский король Ричард I Львиное Сердце из династии Плантагенетов. Также союзником европейских монархий выступил правитель Киликийской Армении Левон II. Третьему Крестовому походу предшествовал захват Иерусалима султаном Египта и Сирии Саладином из династии Айюбидов в октябре 1187 года. La Tercera Croada començà el 1189 i acabà el 1192; fou un seguit d'expedicions comandades per l'emperador alemany Frederic I del Sacre Imperi Romanogermànic, el rei francès Felip II i el rei Ricard I d'Anglaterra Cor de Lleó, els quals pretenien reconquerir Jerusalem, que havia caigut en mans del soldà Saladí després de la batalla de les Banyes de Hattin. Va aconseguir la consolidació d'un Regne de Jerusalem més restringit, amb capital a Acre i el dret de pas dels cristians als llocs sants. الحملة الصليبية الثالثة (1189-1192)، وتعرف أيضًا باسم حملة الملوك، هي محاولة من قبل القادة الأوروبيين لاستعادة الأراضي المقدسة من صلاح الدين الأيوبي. كانت الحملة ناجحة إلى حد كبير، واحتُلت فيها مدنًا هامة مثل عكا ويافا، مسببة ضياع مكاسب فتوحات صلاح الدين الأيوبي، لكن فشلت القوات الصليبية في احتلال بيت المقدس، المسبب الرئيسي للحملات الصليبية. بعد فشل الحملة الصليبية الثانية، حكم الزنكيون سوريا ووحدوها، ثم دخلوا في صراع مع حكام مصر الفاطميين. توحدت القوات المصرية والسورية في نهاية المطاف تحت قيادة صلاح الدين الأيوبي، الذي عمل على إسقاط الدول المسيحية واستعادة القدس في 1187. زادت الحماسة الدينية لدى هنري الثاني ملك إنجلترا وفيليب الثاني ملك فرنسا (المعروفة باسم فيليب أغسطس)، وأدى ذلك إلى القيام بمحاولة لإنهاء الصراعات القائمة بينهم لقيادة حملة صليبية جديدة. توفي هنري في 1189، ومع ذلك، أصبحت القوات الإنجليزية تحت قيادة خليفته الملك ريتشارد الأول (المعروف باسم ريتشارد قلب الأسد). استجاب الإمبراطور الروماني المقدس فريدريك بربروسا أيضًا للدعوة إلى الحملة، فعبر جيش ألماني ضخم الأناضول، لكنه غرق في نهر في آسيا الصغرى في 10 يونيو 1190 قبل الوصول إلى الأراضي المقدسة. سببت وفاته حزنًا كبيرًا لدى الصليبيين الألمان، وعادت أغلب قواته إلى الإمبراطورية. بعد استرجاع الصليبيين لمدينة عكا من المسلمين، غادر فيليب رفقة خليفة فريدريك، ليوبولد الخامس دوق النمسا (المعروف باسم ليوبولد الفاضل)، الأراضي المقدسة في أغسطس 1191. في 2 سبتمبر 1192، وضع ريتشارد وصلاح الدين اللمسات الأخيرة على معاهدة تمنح المسلمين السيطرة على القدس مع السماح للحجاج العزل والتجار المسيحيين بزيارة المدينة. غادر ريتشارد الأراضي المقدسة في 2 أكتوبر. سمحت نجاحات الحملة الصليبية الثالثة للصليبيين بالحفاظ على نفوذ كبير في قبرص والساحل السوري. ومع ذلك، أدى عدم استعادة القدس إلى شن الحملة الصليبية الرابعة. Η Τρίτη Σταυροφορία (1189 - 1192), γνωστή και ως Σταυροφορία των Βασιλέων, ήταν μία προσπάθεια των Ευρωπαίων ηγετών να ανακαταλάβουν τους Αγίους Τόπους από τον Σαλαντίν. Ήταν σε μεγάλο βαθμό επιτυχημένη, αλλά δεν επέτυχε τον απώτερο σκοπό της, που ήταν η ανάκτηση της Ιερουσαλήμ. Μετά την αποτυχία της Β΄ Σταυροφορίας, η Δυναστεία των Ζενγκιδών είχε υπό τον έλεγχό της μία ενωμένη πλέον Συρία και συμμετείχε σε συγκρούσεις με τους ηγέτες της , γεγονός το οποίο οδήγησε στην απόλυτη ένωση των αιγυπτιακών και συριακών δυνάμεων υπό τις διαταγές του Σαλαντίν, ο οποίος τις χρησιμοποίησε για να αντιμετωπίσει τα Χριστιανικά κράτη και να ανακαταλάβει την Ιερουσαλήμ το 1187.Ωθούμενοι από θρησκευτικό ζήλο, ο Ερρίκος Β΄ της Αγγλίας και ο Φίλιππος Β΄ Αύγουστος της Γαλλίας σταμάτησαν τη μεταξύ τους σύγκρουση, για να οδηγήσουν μία νέα Σταυροφορία· με το τέλος του Ερρίκου Β΄ το 1189 το αγγλικό στράτευμα τέθηκε υπό την ηγεσία του Ριχάρδου Α΄ του Λεοντόκαρδου. Ο ηλικιωμένος αυτοκράτορας της Γερμανίας Φρειδερίκος Α΄ Βαρβαρόσσα απάντησε στο κάλεσμα των όπλων και οδήγησε έναν τεράστιο στρατό μέσα από τη Μ. Ασία, αλλά πνίγηκε σε ένα ποτάμι στη Μικρά Ασία στις 10 Ιουνίου 1190, πριν φτάσει στους Αγίους Τόπους. Το τέλος του δημιούργησε τη μεγαλύτερη θλίψη στους Γερμανούς Σταυροφόρους. Οι περισσότεροι από τους αποθαρρυμένους πλέον στρατιώτες έφυγαν για την πατρίδα. Αφού έδιωξαν τους Μουσουλμάνους από την Άκρα, ο διάδοχος του Φρειδερίκου Α΄, ο Λεοπόλδος Ε΄ της Αυστρίας και ο Φίλιππος Β΄ άφησαν τους Αγίους Τόπους τον Αύγουστο του 1191. Ο Σαλαντίν δεν κατάφερε να νικήσει τον Ριχάρδο Α΄ σε καμία ένοπλη σύγκρουση και ο Ριχάρδος Α΄ διασφάλισε ακόμη περισσότερες σημαντικές παραλιακές πόλεις. Παρ'όλα αυτά στις 2 Σεπτεμβρίου 1192 ο Ριχάρδος Α΄ οριστικοποίησε μία συνθήκη με τον Σαλαντίν, κατά την οποία η Ιερουσαλήμ θα παρέμενε κάτω από μουσουλμανικό έλεγχο, αλλά θα επιτρέπονταν σε άοπλους Χριστιανούς προσκυνητές και σε εμπόρους να επισκέπτονται την πόλη. Ο Ριχάρδος Α΄ αποχώρησε από τους Αγίους Τόπους στις 9 Οκτωβρίου. Οι επιτυχίες της Γ΄ Σταυροφορίας θα επέτρεπαν στους Σταυροφόρους να διατηρήσουν ένα σημαντικό βασίλειο με βάση την Κύπρο και τη συριακή ακτή. Η αποτυχία όμως της ανακατάληψης της Ιερουσαλήμ θα οδηγούσε στο κάλεσμα για την Δ΄ Σταυροφορία έξι χρόνια αργότερα.
gold:hypernym
dbr:Attempt
dbp:wordnet_type
n70:synset-war-noun-1
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Third_Crusade?oldid=1123454884&ns=0
dbo:wikiPageLength
68892
dbo:combatant
Margraviate of Brandenburg Republic of Genoa County of Poitou Emirate of Hamah Emirate of Damascus County of Holland Duchy of Burgundy Duchy of Bohemia Eastern Christianopponents: Margraviate of Baden LevantineCrusader states: Emirate of Mesopotamia *Principality of Antioch Duchy of Austria Sultanate of Rûm County of Champagne Armenian Principality of Cilicia Duchy of Aquitaine Knights Hospitaller Order of the Holy Sepulchre County of Anjou Kingdom of Croatia Duchy of Brittany Kingdom of Hungary County of Blois County of Flanders Margraviate of Montferrat Republic of Pisa Crusade: Sultanate of Egypt *Kingdom of Jerusalem Sunni Muslimstates: Eastern Christianallies: Landgraviate of Thuringia *County of Tripoli Duchy of Normandy Duchy of Swabia Knights Templar County of Holstein Order of St Lazarus Kingdom of England Teutonic Order Byzantine Empire Kingdom of Denmark
dbo:date
1189-05-11
dbo:result
* Crusader military victory, resulting in a three-year truce. * Recognition of the territorial status quo at the end of active campaigning, including continued Muslim control of Jerusalem and the restoration of the LevantineCrusader States. * The safety of both Christian and Muslim unarmedpilgrimsguaranteed throughout the Levant. Treaty of Jaffa
dbo:strength
Seljuks: Two additional contingents also joined Frederick's army while travelling through Byzantine Empire. Numbered about 1000 men. * 12,000–20,000 Germans with Frederick I (inc. 3–4,000 knights) 5,000–20,000 (Acre's garrison, 1189) * 8,000–9,000 Angevin (English, Normans, Aquitanians, Welsh, etc.) troops with Richard I, up to 17,000 or 50,000 according to some sources including non-combatants and sailors 40,000 (Saladin's field army, 1189 – estimate) * 2,000 Hungarians with Géza 22,000+ (Qutb al-Din's field army only, 1190) * From 7,000 to 40,000from the rest of Europe and Outremer * 7,000+ French with Phillip II (inc. 650 knights and 1,300 squires) 36,000–74,000 troops in total (estimate) Ayyubids:
dbo:commander
dbr:Al-Muzaffar_Umar dbr:Raymond_III,_Count_of_Tripoli dbr:Gökböri dbr:Géza,_son_of_Géza_II_of_Hungary dbr:Děpolt_II dbr:Adolf_III,_Count_of_Holstein dbr:Robert_IV_de_Sablé dbr:Hugh_III,_Duke_of_Burgundy dbr:Margaritus_of_Brindisi dbr:Leopold_V,_Duke_of_Austria dbr:Henry_II,_Count_of_Champagne dbr:Richard_I_of_England dbr:Joscelin_III,_Count_of_Edessa dbr:Guy_of_Lusignan dbr:Philip_I,_Count_of_Flanders dbr:Armengol_de_Aspa dbr:Theobald_V,_Count_of_Blois dbr:Kilij_Arslan_II dbr:Humphrey_IV_of_Toron dbr:Frederick_VI,_Duke_of_Swabia dbr:Louis_III,_Landgrave_of_Thuringia dbr:Frederick_I,_Holy_Roman_Emperor dbr:Conrad_of_Montferrat dbr:Saladin dbr:Balian_of_Ibelin dbr:Garnier_de_Nablus dbr:Al-Adil_I dbr:Master_Sibrand dbr:Leo_I,_King_of_Armenia dbr:Philip_II_of_France dbr:Floris_III,_Count_of_Holland dbr:Herman_IV,_Margrave_of_Baden dbr:Markward_von_Annweiler dbr:Isaac_II_Angelos dbr:Al-Afdal_ibn_Salah_ad-Din
dbo:isPartOfMilitaryConflict
dbr:Crusades
dbo:territory
dbr:Kingdom_of_Cyprus dbr:Cyprus_in_the_Middle_Ages dbr:Galilee dbr:Tyre,_Lebanon
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Third_Crusade