An Entity of Type: television show, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Arab–Byzantine wars were a series of wars between a number of Muslim Arab dynasties and the Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. Conflict started during the initial Muslim conquests, under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs, in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century.

Property Value
dbo:abstract
  • Les guerres arabo-romanes o guerres arabo-bizantines foren una sèrie de guerres que enfrontaren els musulmans, en la seva major part àrabs, i l'Imperi Romà d'Orient entre els segles vii i xi. Començaren durant l'expansió inicial de l'islam, en el marc de la política expansionista dels califes raixidun i omeies, i continuaren sota els seus successors fins a mitjan segle xi. Els musulmans sorgiren d'Aràbia a la dècada del 630 i no trigaren a conquerir les províncies meridionals de l'Imperi Romà d'Orient ( i ). Al llarg dels següents 50 anys, amb els califes omeies al capdavant, llançaren diverses incursions a Anatòlia, encara sota domini romà, assetjaren la capital romana de Constantinoble dues vegades i sotmeteren els altres territoris romans del nord d'Àfrica. La situació romangué volàtil fins al fracàs del segon setge àrab de Constantinoble el 718, quan les muntanyes del Taure, a la vora oriental d'Anatòlia, es convertiren en una frontera estable amb un gran nombre de fortificacions i molt despoblada. Malgrat que hi hagué una certa distensió amb el Califat Abbàssida, que es produí un intercanvi d'ambaixades i que els dos estats fins i tot acordaren períodes de treva, la tònica general de la seva relació continuà sent conflictiva. Fins ben entrat el segle x, gairebé mai no passava un any sense incursions i contraincursions empreses a iniciativa del govern abbàssida o de governants locals. L'ocupació musulmana dels territoris italians del sud per les forces del Califat Abbàssida en els segles ix i x no va ser tan reeixida com a l'Emirat de Sicília. No obstant això, sota la dinastia macedònica, els romans van recuperar el territori del llevant mediterrani amb l'avanç dels exèrcits romans que van arribar a amenaçar fins i tot Jerusalem pel sud. Per l'est, l'emirat d'Alep i els seus veïns es van convertir en vassalls dels romans, on la major amenaça va ser el califat fatimita egipci fins que l'ascens de l'Imperi Seljúcida va revertir tots els avenços i va empènyer els guanys territorials del Califat Abbàssida cap a l'interior d'Anatòlia. En conseqüència, l'emperador romà Aleix I Comnè va demanar ajuda militar del Papa Urbà II al ; un dels esdeveniments sovint atribuïts com a precursors de la Primera Croada. (ca)
  • Byzantsko-arabské války byly sérií vojenských konfliktů mezi arabským chalífátem a Byzantskou říší v období 7–12. století. Počáteční střety se odehrály během prvních arabských tažení pod vedením volených chalífů a Umajjovců a pokračovaly v podobě trvalých pohraničních střetů a nájezdů v podstatě až do počátku křížových výprav. V důsledku toho Byzantinci, sami se považující za Římany (Byzantská říše měla státoprávní kontinuitu s východní částí Římské říše; v muslimských kronikách označovaná jako „Rûm“) utrpěli značné územní ztráty. Územní expanze arabského chalífátu: rozsah území za proroka Mohameda, 622-632 rozsah území za volených chalífů, 632–661 rozsah území za dynastie Umajjovců, 661–750 Počáteční konflikt se odehrával v letech 634–717 a skončil druhým arabským obléháním Konstantinopole, které zastavilo mohutný arabský postup do Anatolie. Konflikty pokračovaly v období od 9. století až do roku 1169. Arabská invaze Abbásovců v jižní Itálii nebyla úspěšná, nicméně na Sicílii se Arabové udrželi a zřídili zde Sicilský emirát. Nicméně císařové Makedonské dynastie se vzmohli na ofenzivu proti arabské moci na východě a vojenskou silou znovudobyli rozsáhlé oblasti Sýrie a nakonec smlouvou k říši připojili i Jeruzalém. Emirát s centrem v Aleppu a jeho sousedé se staly vazaly Byzantské říše na východní hranici, kde největší hrozbu představoval stát šíitských Fátimovců a to až do vzestupu seldžuckých Turků, kteří vtrhli na Blízký východ v 11. století, získali zde moc a vytlačili Abbásovce z jejich pozic v Anatolii. Po porážce byzantských armád v bitvě u Mantzikertu roku 1071 pozdější císař Alexios I. požádal o pomocné sbory papeže Urbana II., který tak roku 1095 na Clermontském koncilu vyhlásil první křížovou výpravu. (cs)
  • الحروب الإسلامية البيزنطية هي سلسلة من الحروب بين المسلميين متمثليين في دولة الخلافة والدولة الرومانية الشرقية أو الإمبراطورية البيزنطية بين القرنين السابع الميلادي والثاني عشر الميلادي. بدأت خلال الفتوحات الإسلامية الأولى في عهد خلفاء راشدون والخلفاء الأمويون، واستمرت في شكل صراع دائم على الحدود (الأراضي) حتى بداية الحروب الصليبية. ونتيجة لذلك، فإن خسائر البيزنطيين في الأراضي كانت كبيرة وواسعة (الإمبراطورية الرومانية أو «الروم» كما تسميهم السجلات التاريخية للمسلمين). النزاع الأساسى استمر من عام 634م إلى 718 م، منتهيا بالحصار الإسلامي الثانى للقسطنطينية الذي أوقف التوسع السريع للإمبراطورية العربية في الأناضول.ومع استمرار الصراعات بين الأعوام 800 و1169 فإن احتلال الأراضي الإيطالية الجنوبية التي وقعت تحت نفوذ قوات الدولة العباسية في القرنين التاسع والعاشر الميلاديين لم تكن ناجحة كما هو الحال في إمارة صقلية.مع ذلك، تحت سيطرة حقبة المقدونيين فقد أحرز البيزنطيون مكاسب على الأرض في الشام ومع تقدم الجيوش البيزنطية 'سلفا أصبحت تهدد القدس إلى الجنوب. وفي الشمال إمارة حلب وجيرانهم أصبحوا خدما للبيزنطيين في شرق البلاد، حيث كان التهديد الأكبر كان للدولة الفاطمية في مصر حتى صعد السلاجقة وعكست كل تلك المكاسب اندفاع الدولة العباسية للحصول على مكاسب إقليمية في عمق الأناضول.و قد أدى هذا إلى أن الإمبراطور البيزنطي ألكسيوس الأول كومنينوس قد طلب العون العسكرى من البابا أوربان الثاني في وهذه واحدة من الأحداث التي وقعت في كثير من الأحيان تعزى كمقدمات إلى الحملة الصليبية الأولى. (ar)
  • Οι Αραβοβυζαντινοί πόλεμοι ήταν μια σειρά από πολέμους μεταξύ των Αράβων και των Βυζαντινών από το 629 έως το 1050. Ξεκίνησαν κατά την αρχική φάση της μουσουλμανικής κατάκτησης υπό την ηγεσία των Ρασιντούν και των Ομεϋαδών τον 7ο αιώνα και συνεχίστηκαν από τους διαδόχους τους έως τα μέσα του 11ου αιώνα. Με την έξοδο των Αράβων από την Αραβική χερσόνησο κατά το 629-30 οι Βυζαντινοί απώλεσαν αμέσως τις νότιες επαρχίες τους, Συρία και Αίγυπτο. Κατά τη διάρκεια των επόμενων πενήντα χρόνων οι Άραβες θα έκαναν συχνές επιδρομές στη Μικρά Ασία, θα απειλούσαν δύο φορές την πρωτεύουσα των Βυζαντινών Κωνσταντινούπολη και θα κατακτούσαν το Εξαρχάτο της Αφρικής. Η κατάσταση σταθεροποιήθηκε μόνο μετά τη Δεύτερη πολιορκία της Κωνσταντινούπολης από τους Άραβες (717-718), όταν η Οροσειρά του Ταύρου παγιώθηκε ως το σύνορο μεταξύ Βυζαντινών και Αράβων και οι σχέσεις των δυο αυτοκρατοριών εξομαλύνθηκαν στο βαθμό ανταλλαγής διπλωματικών αντιπροσωπειών και τήρησης παρατεταμένων περιόδων ανακωχής. Οι επιδρομές και οι συγκρούσεις, ωστόσο, συνεχίστηκαν έως και τον 10ο αιώνα. Κατά τη διάρκεια των πρώτων αιώνων των συγκρούσεων, οι Βυζαντινοί τηρούσαν κυρίως αμυντική στάση, αποφεύγοντας την ανοικτή μάχη και προτιμώντας να υποχωρούν στα οχυρωμένα κέντρα τους. Μόνο μετά το 740 ξεκίνησαν τις αντεπιθέσεις, ωστόσο το Χαλιφάτο των Αββασιδών είχε ακόμη αρκετή δύναμη ώστε να απαντά με καταστροφικές εισβολές στη Μικρά Ασία. Μετά την πτώση των Αββασιδών και την ισχυροποίηση του Βυζαντίου κάτω από τη Μακεδονική δυναστεία η πορεία των πραγμάτων άλλαξε. Μέσα σε πενήντα χρόνια, οι Βυζαντινοί αποκατέστησαν την κυριαρχία τους στη Συρία και την Αρμενία, που θα διατηρούσαν έως την άφιξη των Σελτζούκων Τούρκων το 1060. Οι Άραβες διεκδίκησαν με το στόλο τους και την κυριαρχία στη θάλασσα, και από το 650 και έπειτα ολόκληρη η Μεσόγειος αποτέλεσε πεδίο μάχης, με επιδρομές σε νησιά και παράκτιους οικισμούς και των δυο πλευρών. Οι Μουσουλμανικές επιδρομές κορυφώθηκαν τον 9ο και στις αρχές του 10ου αιώνα, όταν κατέκτησαν την Κρήτη, τη Μάλτα και τη Σικελία και ο στόλος τους έφθασε στις ακτές της Γαλλίας, στη Δαλματία, έως και στα περίχωρα της Κωνσταντινούπολης. (el)
  • The Arab–Byzantine wars were a series of wars between a number of Muslim Arab dynasties and the Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. Conflict started during the initial Muslim conquests, under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs, in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century. The emergence of Muslim Arabs from Arabia in the 630s resulted in the rapid loss of Byzantium's southern provinces (Syria and Egypt) to the Arab Caliphate. Over the next fifty years, under the Umayyad caliphs, the Arabs would launch repeated raids into still-Byzantine Asia Minor, twice besiege the Byzantine capital of Constantinople, and conquer the Byzantine Exarchate of Africa. The situation did not stabilize until after the failure of the Second Arab Siege of Constantinople in 718, when the Taurus Mountains on the eastern rim of Asia Minor became established as the mutual, heavily fortified and largely depopulated frontier. Under the Abbasid Empire, relations became more normal, with embassies exchanged and even periods of truce, but conflict remained the norm, with almost annual raids and counter-raids, sponsored either by the Abbasid government or by local rulers, well into the 10th century. During the first centuries, the Byzantines were usually on the defensive, and avoided open field battles, preferring to retreat to their fortified strongholds. Only after 740 did they begin to launch their raids in an attempt to combat the Arabs and take the lands they had lost, but still the Abbasid Empire was able to retaliate with often massive and destructive invasions of Asia Minor. With the decline and fragmentation of the Abbasid state after 861 and the concurrent strengthening of the Byzantine Empire under the Macedonian dynasty, the tide gradually turned. Over a period of fifty years from ca. 920 to 976, the Byzantines finally broke through the Muslim defences and restored their control over northern Syria and Greater Armenia. The last century of the Arab–Byzantine wars was dominated by frontier conflicts with the Fatimids in Syria, but the border remained stable until the appearance of a new people, the Seljuk Turks, after 1060. The Arabs also took to the sea, and from the 650s on, the entire Mediterranean Sea became a battleground, with raids and counter-raids being launched against islands and the coastal settlements. Arab raids reached a peak in the 9th and early 10th centuries, after the conquests of Crete, Malta and Sicily, with their fleets reaching the coasts of France and Dalmatia and even the suburbs of Constantinople. (en)
  • La arab-bizancaj militoj estis serio de militoj inter arabaj kalifejoj kaj la Bizanca Imperio inter la 7-a kaj 12-a jarcentoj. Ĉi tiuj komenciĝis dum la komencaj islamaj konkeroj sub la bone gviditaj kaj omajadaj kalifoj kaj ili daŭris en la formo de konstantaj baraktoj en la limoj ĝis la komenco de la Krucmilitoj. Kiel rezulto, la bizancanoj (la romianoj aŭ "Rûm" en la islamaj kronikoj) suferis konsiderindan perdon de la teritorio. (eo)
  • Las guerras árabo-bizantinas fueron una serie de contiendas disputadas entre los musulmanes, mayoritariamente árabes, y el Imperio romano de Oriente o bizantino entre los siglos VII y XI d. C. Comenzaron como parte de la expansión musulmana durante los reinados de los califas ortodoxos y omeyas del siglo VII y continuaron con sus sucesores, hasta mediados del siglo XII. La irrupción de los árabes de la península arábiga en los años 630 les permitió a estos despojar a los bizantinos de sus provincias meridionales (Levante y Egipto). Durante los siguientes cincuenta años, los califas omeyas emprendieron una serie de acometidas contra la todavía bizantina Asia Menor; amenazaron dos veces la capital imperial (Constantinopla) y se apoderaron completamente del Exarcado de África. La situación no se estabilizó hasta el fracaso del segundo sitio árabe de Constantinopla, en 718. La frontera entre los dos enemigos quedó fijada en los montes Tauro, en el borde oriental de Asia Menor. En la zona, casi despoblada, surgieron poderosas defensas de ambos Estados. Durante el Califato abasí, las relaciones entre bizantinos y musulmanes se normalizaron; hubo un intercambio de embajadas e incluso algunos períodos de tregua, pero el conflicto siguió siendo la norma. Tanto el gobierno abasí como los señores locales organizaban incursiones y represalias de las campañas enemigas casi todos los años, hasta bien entrado el siglo X. Durante los primeros siglos, los bizantinos se mantuvieron normalmente a la defensiva y evitaron las batallas campales, prefiriendo retirarse a sus plazas fuertes. Solo a partir de 740 comenzaron a realizar contraataques, aunque todavía el imperio abasí era capaz de responder con grandes expediciones de castigo en Asia Menor. Con la decadencia y fragmentación del Estado abasí después del año 861 y el fortalecimiento paralelo del Imperio bizantino bajo la dinastía macedónica, la situación empezó a cambiar gradualmente. Durante medio siglo (desde aproximadamente el año 920 hasta 976), los bizantinos consiguieron finalmente quebrar las defensas musulmanas y restablecer su control sobre el norte de Siria y la Gran Armenia. El último siglo de las guerras árabo-bizantinas estuvo dominado por los conflictos fronterizos con los fatimíes en Siria, pero la frontera se mantuvo estable hasta la aparición de un nuevo pueblo, los selyúcidas, que empezaron a influir en la región a partir del 1060. Los musulmanes también dominaron el mar, y a partir de 650 todo el Mediterráneo se convirtió en campo de batalla entre bizantinos y musulmanes; las dos partes emprendieron ataques y contraataques contra las islas y los enclaves costeros. Las incursiones islámicas alcanzaron su cénit en el siglo IX y comienzo del X; tras conquistar Creta, Malta y Sicilia, las flotas musulmanas alcanzaron las costas de Francia, Dalmacia e incluso la periferia de Constantinopla. (es)
  • Peperangan Romawi Timur-Arab adalah peperangan antara kekhalifahan-kekhalifahan Arab dengan Kekaisaran Romawi Timur atau Romawi Timur yang berlangsung antara abad ke-7 hingga abad ke-12. Peperangan ini dimulai pada masa perluasan wilayah Kekhalifahan Rashidun dan Umayyah, dan berlanjut dalam bentuk pergumulan perbatasan hingga dimulainya Perang Salib. Akibat peperangan ini, Romawi Timur kehilangan banyak wilayah. (in)
  • Les guerres entre les Arabes et les Byzantins sont une série de guerres entre les califats arabes et l'Empire byzantin entre le VIIe et le XIIe siècle. Celles-ci débutent en même temps que les premières conquêtes musulmanes des califes bien guidés et omeyyades et se poursuivent sous la forme d'un bras de fer frontalier permanent jusqu'au début des croisades. À la suite de celles-ci, les Byzantins (les Romains ou Rûm dans les chroniques historiques musulmanes) perdent une importante partie de leur territoire. Les conflits initiaux se déroulent de 634 à 718, finissant avec le second siège de Constantinople par les Arabes, qui arrête la progression rapide de l'empire arabe à travers l'Anatolie. Cependant, les batailles continuent entre les années 800 et 1169. L'occupation des territoires d'Italie du Sud par les armées aghlabides aux IXe et Xe siècles ne rencontre pas le même succès qu'en Sicile. Mais sous la dynastie macédonienne, les Byzantins reprennent les territoires du Levant et progressent avec leur armée dans le sud, menaçant même Jérusalem. L'émirat d'Alep ainsi que ses voisins deviennent des vassaux des Byzantins en Orient, où émerge la menace encore plus grande du royaume de l'Égypte fatimide. Les Arabes restent la préoccupation majeure de l'Empire jusqu'à la montée en puissance des Seldjoukides qui prennent possession de la plupart des terres et refoulent les Abbassides à l'intérieur de l'Anatolie. Aussi, l'empereur byzantin Alexis Comnène se voit obligé de demander une aide militaire au pape Urbain II lors du concile de Plaisance ; ces événements sont souvent considérés comme des signes avant-coureurs de la première croisade. (fr)
  • アラブ・東ローマ戦争(―ひがし―せんそう)とは、アラブ人のイスラム王朝(ウマイヤ朝、ファーティマ朝)と東ローマ帝国との間に行われた戦争のことである。 (ja)
  • Wojny arabsko-bizantyńskie – szereg konfliktów zbrojnych w VII–X wieku pomiędzy kalifatem arabskim Umajjadów i Abbasydów z jednej strony a Cesarstwem Bizantyńskim z drugiej o panowanie w Azji Mniejszej, Zakaukaziu i na Morzu Śródziemnym. (pl)
  • De Byzantijnse-Arabische oorlogen vonden plaats tussen Byzantijnse legers en oprukkende Arabische legers beginnend in de 7e eeuw, eindigend in de 11e eeuw. De oorlogen waren een gevolg van de opkomst en uitbreiding van de islam vanaf de 7e eeuw en bleven zich voordoen tot de Arabieren zelf verslagen werden door Turkse volkeren zoals de Seltsjoeken. De Turkse Ottomanen versloegen het Byzantijnse Rijk definitief in 1453. Het gemak waarmee de Arabieren de gebieden in de Levant en Egypte veroverden, kan deels verklaard worden door de steun die zij kregen van de christelijke monofysieten. De monofysieten waren door Byzantium tot ketters verklaard en werden vervolgd en onderdrukt. De monofysietische bevolking van het Midden-Oosten verwelkomde de Arabische legers daarom als 'bevrijders' van het Byzantijnse juk. Als we spreken over het Arabische Rijk, dan spreken we over het kalifaat van de Rashidun die hun basis hadden op het Arabisch Schiereiland, het kalifaat van de Omajjaden met als hoofdstad Damascus in het huidige Syrië en het kalifaat van de Abbasiden met als hoofdstad Bagdad in het huidige Irak. Vooral door de Turkse invallen van de 11e eeuw kwam er een einde aan het Arabische rijk. (nl)
  • Le guerre arabo-bizantine furono una serie di guerre tra i Califfati arabi e l'Impero bizantino tra il VII e il XII secolo. Esse cominciarono durante la fase iniziale delle conquiste islamiche sotto i califfi al-Rāshidūn e i Califfi omayyadi, e continuarono in forma di guerre frontaliere fino all'inizio dell'età delle Crociate. Come conseguenza delle guerre, i Bizantini - anche chiamati Romani ("Rūm" nelle cronache musulmane, dal momento che l'Impero bizantino era formalmente la parte orientale dell'Impero romano) - persero molti territori. Il conflitto iniziale durò dal 634 al 717, terminando con il secondo assedio arabo di Costantinopoli che frenò la rapida espansione degli Arabi in Asia Minore. I conflitti tuttavia continuarono fino al 1169. L'occupazione del Sud Italia da parte degli Abbasidi nel IX e X secolo non ebbe successo come in Sicilia. Tuttavia, sotto la dinastia macedone, i Bizantini riconquistarono molti territori in Oriente arrivando addirittura a minacciare Gerusalemme a sud. L'Emirato di Aleppo divenne vassallo dei Bizantini a oriente, dove la minaccia più grossa era l'Imamato dei Fatimidi, fino alla venuta dei Selgiuchidi che si espanse a danno di Bisanzio. Ciò costrinse l'Imperatore bizantino Alessio I Comneno a chiedere aiuti militari al Papa Urbano II al Concilio di Piacenza; ciò causò la Prima Crociata. (it)
  • As guerras bizantino-árabes foram uma série de conflitos armados entre os califados árabes e o Império Bizantino (ou Império Romano do Oriente) que ocorreram entre os séculos VII e XII. Foram iniciadas durante as primeiras conquistas muçulmanas do expansionismo dos califados Ortodoxo e Omíada e continuaram na forma de disputas fronteiriças persistentes até ao início das Cruzadas. Em consequência destas guerras, os Bizantinos, a quem os Árabes chamavam Rûm ou Rumes (Romanos), perderam uma parte considerável do seu império, nomeadamente todos os territórios do Levante e Norte de África e inclusivamente uma parte considerável da Anatólia. A capital bizantina, Constantinopla chegou a ser cercada em duas ocasiões, a primeira em 674 e a segunda em 717. O conflito inicial ocorreu entre 634 e 718, terminando no segundo cerco árabe a Constantinopla, que marcou a rápida expansão árabe na Anatólia. No entanto, a região continuou a ser ocasionalmente fustigada por razias árabes e os conflitos reacenderam-se no final do século VIII, continuando nos séculos seguintes e só terminando em 1169. A ocupação do sul de Itália pelos Abássidas no século IX e X não teve tanto êxito como a da ocupação da Sicília. Durante a dinastia macedónica, entre os séculos IX e XI, os Bizantinos recuperaram territórios no Levante, chegando os exércitos bizantinos a ameaçar a reconquista de Jerusalém. O Emirado de Alepo e os estados vizinhos tornaram-se nessa altura vassalos dos Bizantinos. A maior ameaça a leste era então o Califado Fatímida do Egito, o que só mudaria com a ascensão dos Turcos seljúcidas e da criação do Sultanato de Rum por estes, que conquistou os territórios que tinham sido recuperados e expandiu os territórios abássidas até interior da Anatólia. A expansão islâmica do final do século XI, então protagonizada pelos povos turcos levou o imperador Aleixo I Comneno (r. 1081–1118) a pedir desesperadamente ajuda militar ao Papa Urbano II (r. 1088–1099) no Concílio de Placência que decorreu em 1095, um dos eventos frequentemente apontado como precursor da Primeira Cruzada. (pt)
  • Арабо-византийские войны — ряд военных конфликтов между Арабским халифатом и Византийской империей в течение VII—XII веков, начатые вторжением войск праведного халифата в Византию в 630-е годы и продолжением завоеваний халифатом Омейядов на протяжении первой половины XI века. В результате этих войн Византия лишилась большого количества своих территорий на востоке и юге: Палестины, Сирии, Армении, Египта, Северной Африки, Кипра, Крита, Сицилии, части Малой Азии. Появление аравийских арабов в 630-х годах привело к быстрой потере южных провинций Византии (Сирия и Египет) и присоединению их к Арабскому халифату. В течение следующих 50 лет, под правлением Омейядов арабы также совершали повторные нападения в ещё византийскую Малую Азию, дважды угрожали завоеванием византийской столице, Константинополю, и победили византийский Африканский экзархат. Ситуация начала стабилизироваться лишь после провала второй арабской осады Константинополя, когда Таврские горы на восточном краю Малой Азии были установлены в качестве сильно укреплённой и в значительной степени обезлюдевшей границы. Во время правления Аббасидской династии отношения между Византией и Арабским халифатом немного улучшились: произошёл обмен посольствами и даже были периоды перемирия, но конфликт оставался нормой с почти ежегодно продолжавшимися нападениями и контратаками, поддерживаемыми либо Аббасидами, либо местными правителями, и так на протяжении X века. В первые столетия византийцы обычно находились в обороне и избегали открытых битв, предпочитая отступать к своим укреплениям. Только после 740 года они начали наносить контрудары, но Аббасидская империя все-ещё могла наносить ответные удары, зачастую с массовыми и разрушительными вторжениями в Малую Азию. С упадком и раздроблением Аббасидской империи после 861 года одновременно начала укрепляться Византийская империи под властью Македонской династии, началось контрнаступление. В течение следующих 50 лет, примерно с 920 по 976 год византийцы, наконец, прорвали оборону арабов и восстановили свой контроль над Северной Сирией и Великой Арменией. В последнем веке арабо-византийских войн в основном доминировали пограничные конфликты с Фатимидами в Сирии, но граница оставалась стабильной до появления сельджуков после 1060 года. После завоеваний сельджуков положение полностью изменилось. Византия была выбита из Малой Азии, значительно был ослаблен и Аббасидский халифат. Более важных конфликтов между арабами и Византией не было. (ru)
  • 阿拉伯-拜占庭战争是公元7世纪到11世纪发生在阿拉伯帝国与拜占庭帝國之间的一系列战争。战争从穆斯林阿拉伯人的扩张开始,经过四大哈里发、倭马亚王朝等时期,到11世纪中期结束。 公元7世纪三十年代阿拉伯人从阿拉伯半岛(今沙特阿拉伯)开始的急速扩张使得拜占庭帝國很快损失了南部的一些省份(埃及、叙利亚)。在之后的五十年里,倭马亚哈里发多次袭击小亚细亚,两次威胁到拜占庭帝國首都君士坦丁堡,并占领了阿非利加地区(今突尼斯一带)。公元718年,在第二次君士坦丁堡之围中战败后,阿拉伯人的攻势没能延续下去。阿拔斯王朝时期多次交换停火协议的情况下,双方关系趋于缓和,但冲突仍然存在。在阿拔斯和地方统治者的支持下,几乎每年都有军事袭击。这种僵持的状况持续到公元10世纪。 战争的最初几个世纪里,拜占庭帝國总是处于被动防守的状态。为避免与穆斯林在空旷的地带发生正面冲突,拜占庭帝國更愿意撤退到防守坚固的要塞当中去。在约740年后,拜占庭帝國才开始打反击,但阿拔斯王朝能利用对小亚细亚巨大而有毁灭性的入侵来实施报复。随着公元861年后阿拔斯王朝的衰落,拜占庭帝國马其顿王朝时的国力有所强大,战势逐渐逆转。在公元920年到976年这大约五十年间,拜占庭帝國终于打破了穆斯林的防守,重新夺回了北叙利亚与大亚美尼亚地区。战争的最后一个世纪主要是拜占庭帝國与法蒂玛王朝在叙利亚边境上的战事,但边境线却一直没有太大变化,直到1060年后塞尔柱突厥人的到来。 穆斯林在这场战争中开始使用海军。从公元650年开始,地中海便成为战场。地中海里的岛屿和海岸边的港口等聚落时常有军事冲突发生。穆斯林在9世纪末10世纪初占领了克里特岛、马耳他岛和西西里岛之后,取得了地中海的制高点,使得他们的舰船可以轻易地到达法国、达尔马提亚等地的海岸,甚至能到达君士坦丁堡周围。 (zh)
  • Арабо-візантійські війни — низка військових конфліктів між Арабським халіфатом і Візантійською імперією у VII—XII століттях. (uk)
dbo:causalties
  • 10,000+ at Iron Bridge
  • 50,000 at Yarmouk
  • 8,000 inBosra
  • ~7,000 at Hazir
dbo:combatant
  • Abbasid Caliphate
  • Byzantine Empire
  • Umayyad Caliphate
  • Rashidun Caliphate
  • Fatimid Caliphate
  • Kingdom of Italy
  • Aghlabid Emirate of Abbasids
  • Armenian principalities
  • Bulgarian Empire
  • Emirate of Bari
  • Emirate of Crete
  • Emirate of Sicily
  • Ghassanids
  • HamdanidsofAleppo
  • Italian city-states
  • Mardaites
  • Medina Islamic Government
  • Mirdasidsof Aleppo
dbo:commander
dbo:isPartOfMilitaryConflict
dbo:place
dbo:territory
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 2494531 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 75940 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1122258714 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:align
  • right (en)
dbp:authorLink
  • Hugh N. Kennedy (en)
dbp:bgcolor
  • #c6dbf7 (en)
dbp:caption
  • Greek fire, first used by the Byzantine Navy during the Arab–Byzantine wars. (en)
dbp:casualties
  • 130 (xsd:integer)
  • 300 (xsd:integer)
  • 3000 (xsd:integer)
  • 4000 (xsd:integer)
  • 8000 (xsd:integer)
  • 10000 (xsd:integer)
  • 50000 (xsd:integer)
  • ~2500 ships at Constantinople (en)
  • ~50,000 at Constantinople (en)
  • ~7,000 at Hazir (en)
dbp:chapter
  • The empire in Iraq, 763–861 (en)
  • Syria, Palestine, and Mesopotamia (en)
dbp:combatant
dbp:commander
dbp:conflict
  • Arab–Byzantine wars (en)
dbp:date
  • -1050.0
dbp:first
  • Hugh (en)
  • Tayeb (en)
dbp:last
  • Kennedy (en)
  • El-Hibri (en)
dbp:pages
  • 269 (xsd:integer)
dbp:partof
  • the Muslim conquests (en)
dbp:place
  • Levant , Egypt, North Africa, Anatolia, Crete, Sicily, Southern Italy (en)
dbp:quote
  • unwillingly, perforce, out of hand in humiliation." (en)
  • All the kings of the Rūm give him jizya (en)
  • His banner is forever tied with victory; (en)
  • he has an army before which armies scatter. (en)
  • the ropes of the Muslim state are firmly plaited (en)
  • "The thughūr are blocked by Hārūn, and through him (en)
dbp:source
  • Poem in praise of Harun al-Rashid's 806 campaign against Byzantium (en)
dbp:territory
  • Levant, Mesopotamia, North Africa, and Sicily annexed by Arabs. Southeastern Anatolia, Armenia, northern Levant, southern Italy, and Crete recaptured during Byzantine reconquest. (en)
dbp:volume
  • 1 (xsd:integer)
  • 14 (xsd:integer)
dbp:width
  • 260 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • La arab-bizancaj militoj estis serio de militoj inter arabaj kalifejoj kaj la Bizanca Imperio inter la 7-a kaj 12-a jarcentoj. Ĉi tiuj komenciĝis dum la komencaj islamaj konkeroj sub la bone gviditaj kaj omajadaj kalifoj kaj ili daŭris en la formo de konstantaj baraktoj en la limoj ĝis la komenco de la Krucmilitoj. Kiel rezulto, la bizancanoj (la romianoj aŭ "Rûm" en la islamaj kronikoj) suferis konsiderindan perdon de la teritorio. (eo)
  • Peperangan Romawi Timur-Arab adalah peperangan antara kekhalifahan-kekhalifahan Arab dengan Kekaisaran Romawi Timur atau Romawi Timur yang berlangsung antara abad ke-7 hingga abad ke-12. Peperangan ini dimulai pada masa perluasan wilayah Kekhalifahan Rashidun dan Umayyah, dan berlanjut dalam bentuk pergumulan perbatasan hingga dimulainya Perang Salib. Akibat peperangan ini, Romawi Timur kehilangan banyak wilayah. (in)
  • アラブ・東ローマ戦争(―ひがし―せんそう)とは、アラブ人のイスラム王朝(ウマイヤ朝、ファーティマ朝)と東ローマ帝国との間に行われた戦争のことである。 (ja)
  • Wojny arabsko-bizantyńskie – szereg konfliktów zbrojnych w VII–X wieku pomiędzy kalifatem arabskim Umajjadów i Abbasydów z jednej strony a Cesarstwem Bizantyńskim z drugiej o panowanie w Azji Mniejszej, Zakaukaziu i na Morzu Śródziemnym. (pl)
  • Арабо-візантійські війни — низка військових конфліктів між Арабським халіфатом і Візантійською імперією у VII—XII століттях. (uk)
  • الحروب الإسلامية البيزنطية هي سلسلة من الحروب بين المسلميين متمثليين في دولة الخلافة والدولة الرومانية الشرقية أو الإمبراطورية البيزنطية بين القرنين السابع الميلادي والثاني عشر الميلادي. بدأت خلال الفتوحات الإسلامية الأولى في عهد خلفاء راشدون والخلفاء الأمويون، واستمرت في شكل صراع دائم على الحدود (الأراضي) حتى بداية الحروب الصليبية. ونتيجة لذلك، فإن خسائر البيزنطيين في الأراضي كانت كبيرة وواسعة (الإمبراطورية الرومانية أو «الروم» كما تسميهم السجلات التاريخية للمسلمين). (ar)
  • Les guerres arabo-romanes o guerres arabo-bizantines foren una sèrie de guerres que enfrontaren els musulmans, en la seva major part àrabs, i l'Imperi Romà d'Orient entre els segles vii i xi. Començaren durant l'expansió inicial de l'islam, en el marc de la política expansionista dels califes raixidun i omeies, i continuaren sota els seus successors fins a mitjan segle xi. (ca)
  • Byzantsko-arabské války byly sérií vojenských konfliktů mezi arabským chalífátem a Byzantskou říší v období 7–12. století. Počáteční střety se odehrály během prvních arabských tažení pod vedením volených chalífů a Umajjovců a pokračovaly v podobě trvalých pohraničních střetů a nájezdů v podstatě až do počátku křížových výprav. V důsledku toho Byzantinci, sami se považující za Římany (Byzantská říše měla státoprávní kontinuitu s východní částí Římské říše; v muslimských kronikách označovaná jako „Rûm“) utrpěli značné územní ztráty. (cs)
  • Οι Αραβοβυζαντινοί πόλεμοι ήταν μια σειρά από πολέμους μεταξύ των Αράβων και των Βυζαντινών από το 629 έως το 1050. Ξεκίνησαν κατά την αρχική φάση της μουσουλμανικής κατάκτησης υπό την ηγεσία των Ρασιντούν και των Ομεϋαδών τον 7ο αιώνα και συνεχίστηκαν από τους διαδόχους τους έως τα μέσα του 11ου αιώνα. (el)
  • The Arab–Byzantine wars were a series of wars between a number of Muslim Arab dynasties and the Byzantine Empire between the 7th and 11th centuries AD. Conflict started during the initial Muslim conquests, under the expansionist Rashidun and Umayyad caliphs, in the 7th century and continued by their successors until the mid-11th century. (en)
  • Las guerras árabo-bizantinas fueron una serie de contiendas disputadas entre los musulmanes, mayoritariamente árabes, y el Imperio romano de Oriente o bizantino entre los siglos VII y XI d. C. Comenzaron como parte de la expansión musulmana durante los reinados de los califas ortodoxos y omeyas del siglo VII y continuaron con sus sucesores, hasta mediados del siglo XII. (es)
  • Les guerres entre les Arabes et les Byzantins sont une série de guerres entre les califats arabes et l'Empire byzantin entre le VIIe et le XIIe siècle. Celles-ci débutent en même temps que les premières conquêtes musulmanes des califes bien guidés et omeyyades et se poursuivent sous la forme d'un bras de fer frontalier permanent jusqu'au début des croisades. À la suite de celles-ci, les Byzantins (les Romains ou Rûm dans les chroniques historiques musulmanes) perdent une importante partie de leur territoire. (fr)
  • Le guerre arabo-bizantine furono una serie di guerre tra i Califfati arabi e l'Impero bizantino tra il VII e il XII secolo. Esse cominciarono durante la fase iniziale delle conquiste islamiche sotto i califfi al-Rāshidūn e i Califfi omayyadi, e continuarono in forma di guerre frontaliere fino all'inizio dell'età delle Crociate. Come conseguenza delle guerre, i Bizantini - anche chiamati Romani ("Rūm" nelle cronache musulmane, dal momento che l'Impero bizantino era formalmente la parte orientale dell'Impero romano) - persero molti territori. (it)
  • As guerras bizantino-árabes foram uma série de conflitos armados entre os califados árabes e o Império Bizantino (ou Império Romano do Oriente) que ocorreram entre os séculos VII e XII. Foram iniciadas durante as primeiras conquistas muçulmanas do expansionismo dos califados Ortodoxo e Omíada e continuaram na forma de disputas fronteiriças persistentes até ao início das Cruzadas. Em consequência destas guerras, os Bizantinos, a quem os Árabes chamavam Rûm ou Rumes (Romanos), perderam uma parte considerável do seu império, nomeadamente todos os territórios do Levante e Norte de África e inclusivamente uma parte considerável da Anatólia. A capital bizantina, Constantinopla chegou a ser cercada em duas ocasiões, a primeira em 674 e a segunda em 717. (pt)
  • De Byzantijnse-Arabische oorlogen vonden plaats tussen Byzantijnse legers en oprukkende Arabische legers beginnend in de 7e eeuw, eindigend in de 11e eeuw. De oorlogen waren een gevolg van de opkomst en uitbreiding van de islam vanaf de 7e eeuw en bleven zich voordoen tot de Arabieren zelf verslagen werden door Turkse volkeren zoals de Seltsjoeken. De Turkse Ottomanen versloegen het Byzantijnse Rijk definitief in 1453. (nl)
  • Арабо-византийские войны — ряд военных конфликтов между Арабским халифатом и Византийской империей в течение VII—XII веков, начатые вторжением войск праведного халифата в Византию в 630-е годы и продолжением завоеваний халифатом Омейядов на протяжении первой половины XI века. В результате этих войн Византия лишилась большого количества своих территорий на востоке и юге: Палестины, Сирии, Армении, Египта, Северной Африки, Кипра, Крита, Сицилии, части Малой Азии. (ru)
  • 阿拉伯-拜占庭战争是公元7世纪到11世纪发生在阿拉伯帝国与拜占庭帝國之间的一系列战争。战争从穆斯林阿拉伯人的扩张开始,经过四大哈里发、倭马亚王朝等时期,到11世纪中期结束。 公元7世纪三十年代阿拉伯人从阿拉伯半岛(今沙特阿拉伯)开始的急速扩张使得拜占庭帝國很快损失了南部的一些省份(埃及、叙利亚)。在之后的五十年里,倭马亚哈里发多次袭击小亚细亚,两次威胁到拜占庭帝國首都君士坦丁堡,并占领了阿非利加地区(今突尼斯一带)。公元718年,在第二次君士坦丁堡之围中战败后,阿拉伯人的攻势没能延续下去。阿拔斯王朝时期多次交换停火协议的情况下,双方关系趋于缓和,但冲突仍然存在。在阿拔斯和地方统治者的支持下,几乎每年都有军事袭击。这种僵持的状况持续到公元10世纪。 穆斯林在这场战争中开始使用海军。从公元650年开始,地中海便成为战场。地中海里的岛屿和海岸边的港口等聚落时常有军事冲突发生。穆斯林在9世纪末10世纪初占领了克里特岛、马耳他岛和西西里岛之后,取得了地中海的制高点,使得他们的舰船可以轻易地到达法国、达尔马提亚等地的海岸,甚至能到达君士坦丁堡周围。 (zh)
rdfs:label
  • Arab–Byzantine wars (en)
  • الحروب الإسلامية البيزنطية (ar)
  • Guerres arabo-romanes (ca)
  • Byzantsko-arabské války (cs)
  • Αραβοβυζαντινοί Πόλεμοι (el)
  • Arab-bizancaj militoj (eo)
  • Guerras árabo-bizantinas (es)
  • Peperangan Romawi Timur-Arab (in)
  • Guerres arabo-byzantines (fr)
  • Guerre arabo-bizantine (it)
  • アラブ・東ローマ戦争 (ja)
  • Byzantijns-Arabische oorlogen (nl)
  • Wojny arabsko-bizantyńskie (pl)
  • Guerras bizantino-árabes (pt)
  • Арабо-византийские войны (ru)
  • Арабо-візантійські війни (uk)
  • 阿拉伯-拜占庭战争 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Arab–Byzantine wars (en)
is dbo:battle of
is dbo:isPartOfMilitaryConflict of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:battles of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License