An Entity of Type: military conflict, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Tunisian Revolution, also called the Jasmine Revolution, was an intensive 28-day campaign of civil resistance. It included a series of street demonstrations which took place in Tunisia, and led to the ousting of longtime president Zine El Abidine Ben Ali in January 2011. It eventually led to a thorough democratisation of the country and to free and democratic elections.

Property Value
dbo:abstract
  • La Revolució de Tunísia o Revolució del gessamí, també coneguda com les protestes de Tunísia i el juny del 2011, ja àmpliament coneguda com a Revolució tunisiana, va començar el 17 de desembre de 2010 quan un jove, Mohamed Bouazizi, venedor ambulant de fruites i verdures, es va immolar. Bouazizi era desesperat amb les seves condicions de vida i volia protestar contra l'acció de la policia, que li havia confiscat el carret de venda amb els productes. Les portestes van continuar per la reacció de la població davant de l'esdeveniment i l'increment excessiu dels preus dels aliments bàsics, la corrupció, les males dels habitants tunisencs i la falta d'oportunitats per superar la població la crisi econòmica que sofria el país des del 2008. Aquestes van ser les més importants dels últims trenta anys. El president Zine El Abidine Ben Ali, que governava des de 1987, va exigir el cessament dels trets indiscriminats de les forces de seguretat contra els manifestants. De la mateixa manera, va manifestar que deixaria el poder el 2014 i va prometre llibertat d'informació en tots els mitjans de comunicació, inclòs Internet. Uns dies després, el 14 de gener de 2011, davant de la pressió de les protestes, el president va fugir del país a Aràbia Saudita i va cedir el poder al primer ministre Mohammed Ghannouchi. Durant la revolució es van contar 338 morts i 2147 ferits. (ca)
  • الثورة التونسية (والتي تعرف أيضًا بثورة الحرية والكرامة أو ثورة 17 ديسمبر أو ثورة 14 جانفي)، هي ثورة شعبية اندلعت أحداثها في 17 ديسمبر 2010 تضامنًا مع الشاب محمد البوعزيزي الذي قام بإضرام النار في جسده في نفس اليوم تعبيرًا عن غضبه على بطالته ومصادرة العربة التي يبيع عليها من قبل الشرطية فادية حمدي (وقد توفي البوعزيزي يوم الثلاثاء الموافق 4 يناير 2011 في مستشفى بن عروس بسبب حروقه البالغة). أدى ذلك إلى اندلاع شرارة المظاهرات في يوم 18 ديسمبر 2010 وخروج آلاف التونسيين الرافضين لما اعتبروه أوضاع البطالة وعدم وجود العدالة الاجتماعية وتفاقم الفساد داخل النظام الحاكم.كما أدى ذلك إلى اندلاع مواجهات بين مئات من الشبان في منطقة سيدي بوزيد وولاية القصرين مع قوات الأمن لتنتقل الحركة الاحتجاجية من مركز الولاية إلى البلدات والمدن المجاورة كالمكناسي والرقاب وسيدي علي بن عون ومنزل بوزيانو القصرين وفريانة ونتج عن هذه المظاهرات التي شملت مدن عديدة في تونس عن سقوط العديد من القتلى والجرحى من المتظاهرين نتيجة تصادمهم مع قوات الأمن، وأجبَرت الرئيس زين العابدين بن علي على إقالة عدد من الوزراء بينهم وزير الداخلية وتقديم وعود لمعالجة المشاكل التي نادى بحلها المتظاهرون، كما أعلن عزمه على عدم الترشح لانتخابات الرئاسة عام 2014. كما تم بعد خطابه فتح المواقع المحجوبة في تونس كاليوتيوب بعد 5 سنوات من الحَجب، بالإضافة إلى تخفيض أسعار بعض المنتجات الغذائية تخفيضاً طفيفاً. لكن الاحتجاجات توسعت وازدادت شدتها حتى وصلت إلى المباني الحكومية مما أجبر الرئيس بن علي على التنحي عن السلطة ومغادرة البلاد بشكل مفاجئ بحماية أمنية ليبية إلى السعودية يوم الجمعة 14 يناير 2011. فأعلن الوزير الأول محمد الغنوشي في نفس اليوم عن توليه رئاسة الجمهورية بصفة مؤقتة وذلك بسبب تعثر أداء الرئيس لمهامه وذلك حسب الفصل 56 من الدستور، مع إعلان حالة الطوارئ وحظر التجول. لكن المجلس الدستوري قرر بعد ذلك بيوم اللجوء للفصل 57 من الدستور وإعلان شغور منصب الرئيس، وبناءً على ذلك أعلن في يوم السبت 15 يناير 2011 عن تولي رئيس مجلس النواب فؤاد المبزع منصب رئيس الجمهورية بشكل مؤقت إلى حين إجراء انتخابات رئاسية مبكرة خلال فترة من 45 إلى 60 يومًا. وشكلت الثورة التونسية المفجر الرئيسي لسلسلة من الاحتجاجات والثورات في عدد من الدول العربية. (ar)
  • Tuniská revoluce na přelomu roku 2010 a 2011 vypukla poté, co se 17. prosince 2010 ve městě Sídí Bú Zíd upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Buazízí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení. Přestože se režim Buazizíův případ snažil prezentovat jako ojedinělý incident, ztotožnily se s ním tisíce jeho vrstevníků s podobným osudem, neboť více než 70 % nezaměstnaných v Tunisku je ve věku 15 až 29 lety a pro mnohé z nich je frustrující, že nemohou najít práci, ačkoli absolvovali střední školu nebo dokonce univerzitu. Následné pouliční protesty se autoritářský režim prezidenta Zín Abidín bin Alí snažil potlačit represí, čímž jim dodal nový rozměr – původní sociální požadavky demonstrantů se postupně zpolitizovaly. V televizním vystoupení 13. ledna prezident bin Alí oznámil, že zakázal zásahovým jednotkám používat proti demonstrantům střelné zbraně, že už nebude kandidovat v příštích prezidentských volbách a přislíbil vyhlášení parlamentních voleb ještě před vypršením svého mandátu. Dále slíbil "úplnou" informační svobodu a přístup k internetu, který byl v Tunisku dosud značně omezen, a také nižší ceny chleba, mléka a cukru. Jeho televizní vystoupení vyvolalo masové oslavy v centru Tunisu i v některých menších městech. Následujícího dne však protivládní demonstrace pokračovaly, demonstranti obsadili i střechu ministerstva vnitra. Prezident proto rozpustil vládu a vyhlásil v zemi výjimečný stav, zákaz shromažďování více než tří lidí a prodloužil zákaz nočního vycházení od 17:00 do 7:00. Armáda následně obsadila mezinárodní letiště a byl uzavřen vzdušný prostor. Ještě předtím však prezident bin Alí odletěl ze země, což večer 14. ledna ve státní televizi oznámil předseda tuniské vlády Muhammad Ghannúší. Bin Alí poté, co ho odmítla přijmout Francie, přistál 15. ledna časně ráno na letišti v Džiddě v Saúdské Arábii, kde nalezl dočasný azyl. Už dopoledne 14. ledna odletěl z Tuniska do Dubaje prezidentův zeť a významný podnikatel , který byl před vypuknutím nepokojů údajně adeptem na významnou funkci v tuniské vládě. Prezidentova manželka Leila je v Dubaji už několik dní. Dne 20. února ale tuniská vláda požádala Saúdskou Arábii o bin Alího vydání, aby mohl být vyšetřen jeho podíl na zabíjení demonstrantů. Tuniské demonstrace a následná změnu režimu vyvolaly rozsáhlé protesty v mnoha dalších muslimských zemích především na severu Afriky (protesty bývají souhrnně označovány jako arabské jaro). Demonstrace v Egyptě vedly v únoru 2011 k odstoupení prezidenta Mubaraka. Protesty se konaly také v Libyi, Bahrajnu, Saúdské Arábii, Džibutsku, Sýrii, Íránu, Jemenu, Alžírsku a v Maroku. (cs)
  • Στις 18 Δεκεμβρίου του 2010, στην πόλη Σιντί Μπουζίντ της Τυνησίας, ένας πλανόδιος πωλητής φρούτων και λαχανικών, ο Μοχάμεντ Μπουαζίζι, αυτοπυρπολήθηκε, διαμαρτυρόμενος για την κατάσχεση των προϊόντων του από την αστυνομία επειδή δεν είχε άδεια. Η ενέργεια αυτή του 27χρονου πωλητή, ο οποίος τελικά εξέπνευσε στις 4 Ιανουαρίου του 2011, είχε ως αποτέλεσμα να ξεσπάσουν διαδηλώσεις κατά της κυβέρνησης αρχικά στη Σιντί Μπουζίντ και στη συνέχεια σε διάφορες πόλεις της Τυνησίας. Στη διάρκεια των διαδηλώσεων αυτών τουλάχιστον 219 άνθρωποι φέρεται να έχουν σκοτωθεί. Ειδικότερα, σε ανακοίνωση της Ύπατης Αρμοστείας του ΟΗΕ αναφέρθηκε ότι 219 άτομα σκοτώθηκαν και 510 τραυματίστηκαν στη διάρκεια των βίαιων επεισοδίων που οδήγησαν στην πτώση του προέδρου Ζιν Ελ Αμπιντίν Μπεν Άλι στις 14 Ιανουαρίου 2011. Εξ αυτών οι 147 πέθαναν στο δρόμο και οι υπόλοιπο 72 στις φυλακές. Στις 14 Ιανουαρίου του 2011 ο πρόεδρος της χώρας Μπεν Αλί εγκατέλειψε την Τυνησία και κατέφυγε στη Σαουδική Αραβία. Την εξουσία ανέλαβε ο μέχρι τότε πρωθυπουργός Μοχάμεντ Γκανουσί. Στις 28 Ιανουαρίου 2011 άρχισαν διαδηλώσεις με αίτημα και την παραίτηση του Γκανουσί. (el)
  • Ekde decembro de 2010 ĝis januaro de 2011, grandaj sociaj ribeloj kontraŭ la senlaboreco, la malbonaj vivkondiĉoj, la koruptado kaj la policaj perfortoj en Tunizio kondukas eliron de la ŝtata prezidanto Zine El Abidine Ben Ali la 14-an de januaro ekster la lando, lasante la povon al la ĉefministro Mohamed Ghannouchi,,, kiu la sekvan tagon transdonas ĝin laŭkonstitucie al la parlamenta prezidanto Fouad Mebazaâ. (eo)
  • Die Revolution in Tunesien 2010/2011 war die politische Umwälzung in Tunesien ab dem 17. Dezember 2010, die spätestens mit dem Zusammentritt der Verfassungsgebenden Versammlung im November 2011 endete. Sie begann mit landesweiten Massenunruhen in der Bevölkerung, die sich ab Ende Dezember 2010 über die Zentren des Landes ausbreiteten und sich in Wellen von Protestaktionen gegen das Regime und die Lebensbedingungen in Tunesien, aber auch in Gewaltausbrüchen und Plünderungen ausdrückten. Auslöser der Unruhen war die sich rasch verbreitende Nachricht über die Selbstverbrennung des Gemüsehändlers Mohamed Bouazizi am 17. Dezember 2010 in Sidi Bouzid, einer 250 Kilometer südlich der Hauptstadt Tunis im Landesinneren gelegenen Stadt. Die Unruhen, die sich über einen Volksaufstand zu einer Revolution ausweiteten, hatten sich – begünstigt durch moderne Kommunikationstechnik und Medien – spontan an verschiedenen Orten aus Einzelereignissen heraus gebildet und waren nicht einheitlich organisiert. Die Ereignisse wurden weltweit intensiv beobachtet und kommentiert, besonders in den Neuen Medien, und wurden mit dem Ablauf der Farbrevolutionen verglichen. Die täglich die Proteste dokumentierenden Fotos von Hamideddine Bouali bedienten intensiv die Sozialen Medien und erlangten besonders in Tunesien und in Deutschland Aufmerksamkeit. Tunesiens Beispiel entfaltete Vorbildwirkung im gesamten arabischen Raum; wie bei einem Domino-Effekt brachen am 5. Januar 2011 Unruhen in Algerien, am 25. Januar 2011 Unruhen in Ägypten und weitere Proteste in der Arabischen Welt aus. Sie wurden als Arabischer Frühling bekannt. In einer sich nach wochenlangen Unruhen zuspitzenden Lage, als das Militär sich auf die Seite der Protestierenden und gegen die Sicherheitsbehörden stellte, verließ das bisherige autokratisch regierende Staatsoberhaupt Zine el-Abidine Ben Ali nach 23 Regierungsjahren am 14. Januar 2011 fluchtartig das Land, über das der Ausnahmezustand verhängt wurde. Zum Übergangspräsidenten wurde am folgenden Tag Fouad Mebazaa bestimmt und Neuwahlen angekündigt. Der bisherige Ministerpräsident Mohamed Ghannouchi bildete am 17. Januar 2011 eine Übergangsregierung, der als „Regierung der Nationalen Einheit“ auch Mitglieder früherer Oppositionsparteien angehören. Nach Angaben von Innenminister hatten die Unruhen bis zu diesem Zeitpunkt 78 Zivilisten das Leben gekostet, weitere 94 waren verletzt worden; beschädigt wurden 85 Polizeiwachen, 13 Rathäuser, 43 Banken, 11 Fabriken und 66 Geschäfte und Einkaufszentren. Die Gewalt habe die Wirtschaft des Landes drei Milliarden Dinar (1,57 Milliarden Euro) gekostet. Die anschließenden Proteste richteten sich vor allem gegen die frühere Regierungspartei RCD und gegen Mitglieder der Übergangsregierung, die der RCD angehören oder angehört hatten. Daraufhin kam es bei der RCD zu einer Welle von Parteiaustritten und zur Auflösung ihres Zentralkomitees. Bei einer Regierungsumbildung am 27. Januar 2011 schieden etliche frühere RCD-Mitglieder aus der Übergangsregierung aus. Als Motiv der Unruhen wird die Unzufriedenheit über die wirtschaftliche Lage großer Teile der Bevölkerung, insbesondere über die stark angestiegenen Lebensmittelpreise und Energiekosten, über die schlechten Zukunftsperspektiven der Jugend und über das autokratische, korrupte und jahrzehntelang an der Macht befindliche Regime angesehen. Auf den wachsenden Unmut, der besonders von Jugendlichen und jungen Erwachsenen vorgetragen wurde, hatten das alte Regime und seine Behörden mit Polizeigewalt, Repressalien und Schikanen reagiert. Eine wesentliche Ursache der Proteste wird in dem Umstand gesehen, dass die Altersstruktur in der Region von den unter 30-Jährigen geprägt ist, die zwar gut ausgebildet sind, aber schlechte Aussichten auf adäquate Arbeitsplätze haben (Jugendüberschuss). Die Arbeitslosigkeit unter Akademikern betrug amtlich etwa 22 %, wurde aber auf über 35 % geschätzt. Die Wahl für das Amt des Präsidenten sollte nach ursprünglichem Plan der Übergangsregierung innerhalb einer Frist von 60 Tagen stattfinden, die Wahl eines neuen Parlaments in sechs Monaten, verzögerte sich aber bis zur Verabschiedung einer neuen, demokratischen Verfassung durch die Ende 2011 gewählte Verfassungsgebende Versammlung bis Anfang 2014 mit anschließenden Parlaments- und Präsidentschaftswahlen. (de)
  • Tunisiako iraultza edo Jasminen Iraultza matxinada bat izan zen, 2010eko abenduan Tunisiako hirian abiarazitakoa, langabezia masiboaren, prezioen igoeraren eta oro har egoera sozioekonomiko larriaren aurka protestatzeko. Haren ondorioz, 2011ko urtarrilaren 14an, hamarka hildako izan ondoren, Tunisiako presidenteak, agintean 23 urte zeramatzanak, ihes egin zuen bere familiarekin, eta Saudi Arabian babes hartu. (eu)
  • La Revolución tunecina (en árabe: الثورة التونسية; en francés: Révolution tunisienne)​​​​ a veces llamada Revolución del Jazmín (ثورة الياسمين; Révolution de jasmin), Intifada de idi Bouzid (Sidi Bouzid intifada; سيدي بوزيد الانتفاضة)​​ o, más comúnmente entre la población tunecina, Revolución de la Dignidad (Révolution de la dignité; ثورة الكرامة) es como se conoce a una intensa campaña de resistencia civil ocurrida en Túnez a partir de diciembre de 2010 y que se extendió a lo largo del año 2011, bajo la forma de manifestaciones masivas y huelgas generales. Las protestas, en gran medida pacíficas y de carácter laico, sentaron un precedente decisivo para el mundo árabe cuando, el 14 de enero de 2011, precipitaron el derrocamiento del gobierno autoritario de Zine El Abidine Ben Ali. Su caída condujo a un gobierno provisional dirigido por Fouad Mebazaa como presidente y Béji Caïd Essebsi como primer ministro, el cual disolvió los mecanismos de poder del régimen (el poder legislativo y el partido hegemónico RCD) y convocó a elecciones libres para una Asamblea Constituyente en octubre de 2011. La misma redactó una nueva constitución democrática que entró en vigor el 26 de enero de 2014, convirtiendo a Túnez en la primera democracia secular del mundo árabe. Los medios de comunicación han tomado como fecha de inicio el viernes 17 de diciembre de 2010, cuando el joven vendedor ambulante Mohamed Bouazizi se quemó a lo bonzo en la citada ciudad de Sidi Bouzid, para protestar por la acción de la policía que, al confiscarle su puesto callejero de venta de frutas, le había condenado al paro y a la miseria. Los hechos continuaron por la reacción de la población con fuertes protestas ante el suceso, así como el incremento excesivo de los precios en los alimentos básicos, la corrupción, las malas condiciones de vida de los habitantes tunecinos y la falta de oportunidades para superar la crisis económica que sufría el país desde 2008.​​ Éstas fueron las más importantes de los últimos 30 años.​ El presidente Ben Ali, que gobernaba desde 1987, mandó reprimir las manifestaciones que, por todo el país, produjeron 66 muertos en un mes. Cuando se percató de que la revolución se extendía a la vez que sus efectos desestabilizadores se mostraban imparables, ordenó el cese de los disparos por parte de las fuerzas de seguridad contra los manifestantes y anunció que dejaría el poder en 2014 y prometió libertad de información en todos los medios de comunicación, incluido internet.​ Unos días después, el 14 de enero de 2011, ante la presión de las protestas, el presidente cedió el poder al primer ministro Mohammed Ghannouchi, huyó del país y se refugió en Arabia Saudita.​ El 27 de febrero, poco más de un mes después, Mohammed Ghannouchi anunció su dimisión como primer ministro del gobierno de transición,​ tras unos días de intensas manifestaciones en las que miles de manifestantes pedían su dimisión y la del gobierno. Ese día, el cargo de primer ministro pasó a Béji Caïd Essebsi, antiguo decano del Colegio de Abogados de Túnez.​ El 23 de octubre de 2011, finalmente se celebraron las primeras elecciones democráticas en la historia del país, asumiendo una Asamblea Nacional Constituyente, e iniciando la transición tunecina a la democracia. (es)
  • Is éard is Éirí amach na Túinéise (2010-2011), ar a dtugtar "an Réabhlóid seasmaine", ná sraith eachtraí ceannairceacha sa Túinéis ó mhí na Nollag 2010 agus sna blianta ina dhiaidh sin. Bhí réimeas na Túinéise géar orthu súid a bhí ag éileamh roinnt an rachmais agus daonlathais. Thosaigh na himeachtaí ar ar an 17 Nollaig 2010, nuair a chuir Mahamad Bouazizi é féin trí thine, mar agóid éadóchasach in aghaidh na drochíde agus an uiríslithe a d’fhulaing sé ó na húdaráis áitiúla. Bhí an tUachtarán Ben Ali i gceannas ar an Túinéis ó 1987 ar aghaidh. Bhí an pobal faoi leatrom agus míshásta ar fad. Theith Ben Ali an tír sa bhliain 2011. (ga)
  • Unjuk rasa Tunisia 2010-2011 adalah serangkaian unjuk rasa yang sedang berlangsung di berbagai kota di Tunisia yang membuat Presiden Zine El Abidine Ben Ali mundur dari jabatannya pada 14 Januari 2011 setelah 23 tahun berkuasa. Pengunjuk rasa memprotes kenaikan harga pangan dan bahan bakar, pengangguran, korupsi, dan kebebasan berbicara. Rangkaian unjuk rasa ini dimulai Desember 2010 setelah seorang pedagang buah dan sayur membakar dirinya sendiri sesudah polisi menyita dagangannya dengan alasan tidak memiliki izin. Peristiwa ini merupakan gejolak sosial dan politik paling dramatis dalam tiga dekade terakhir dan telah mengakibatkan sejumlah kematian dan kerusakan. Wikimedia Commons memiliki media mengenai Jasmine Revolution. (in)
  • La révolution tunisienne (en arabe : الثورة التونسية), parfois appelée « révolution du jasmin » (en arabe : ثورة الياسمين), est une révolution considérée comme partiellement non violente, qui par une suite de manifestations et de sit-in durant quatre semaines entre décembre 2010 et janvier 2011, a abouti au départ du président de la République de Tunisie, Zine el-Abidine Ben Ali, en poste depuis 1987. L'appellation « révolution du jasmin » , car elle renvoie aussi à la prise du pouvoir de Ben Ali en 1987 (qualifiée de « révolution au jasmin »). Les Tunisiens préfèrent le nom de « révolution de la dignité » (ثورة الكرامة) pour qualifier les évènements de 2010-2011. Parties de la ville de Sidi Bouzid, d'où le nom original de « révolte de Sidi Bouzid » (ثورة سيدي بوزيد) ou d'« intifada de Sidi Bouzid », ces manifestations sont menées en protestation contre le chômage qui touche une forte proportion de la jeunesse, plus particulièrement les jeunes diplômés, la corruption et la répression policière. Les manifestations débutent le 17 décembre 2010, après l'immolation par le feu d'un jeune vendeur ambulant de fruits et légumes à Sidi Bouzid, Mohamed Bouazizi, dont la marchandise avait été confisquée par les autorités et à la suite d'une agression physique subie de la part d'une policière, Fadia Hamdi. Quatre semaines de manifestations continues, s'étendant à tout le pays malgré la répression et amplifiées par une grève générale, provoquent la fuite de Ben Ali vers l'Arabie saoudite le 14 janvier 2011. Le Conseil constitutionnel désigne le président de la Chambre des députés, Fouad Mebazaa, comme président de la République par intérim en vertu de l'article 57 de la Constitution de 1959. Cette désignation et la constitution d'un nouveau gouvernement dirigé par le Premier ministre sortant Mohamed Ghannouchi ne mettent cependant pas fin à la crise ; le contrôle de huit ministères par le parti de Ben Ali, le Rassemblement constitutionnel démocratique (RCD), est contesté par l'opposition, et les manifestations continuent. Le deuxième gouvernement Ghannouchi ne dure que du 27 janvier 2011 au 27 février 2011 : la pression populaire et syndicale pour un changement le plus complet possible et les violences continues entraînent la nomination d'un nouveau gouvernement dirigé par Béji Caïd Essebsi et la dissolution du RCD le 9 mars 2011. Les mois de mars et d'avril voient la définition progressive du processus de transition, sous la houlette de la Haute instance pour la réalisation des objectifs de la révolution, sans que toutefois ce « véritable conflit de classes » moderne ne voie ses causes résolues. Les affrontements durant la révolution ont fait 338 tués et 2 174 blessés. (fr)
  • The Tunisian Revolution, also called the Jasmine Revolution, was an intensive 28-day campaign of civil resistance. It included a series of street demonstrations which took place in Tunisia, and led to the ousting of longtime president Zine El Abidine Ben Ali in January 2011. It eventually led to a thorough democratisation of the country and to free and democratic elections. The demonstrations were caused by high unemployment, food inflation, corruption, a lack of political freedoms (such as freedom of speech) and poor living conditions. The protests constituted the most dramatic wave of social and political unrest in Tunisia in three decades and resulted in scores of deaths and injuries, most of which were the result of action by police and security forces. The protests were sparked by the self-immolation of Mohamed Bouazizi on 17 December 2010. They led to the ousting of Ben Ali on 14 January 2011, when he officially resigned after fleeing to Saudi Arabia, ending his 23 years in power. Labor unions were an integral part of the protests. The Tunisian National Dialogue Quartet was awarded the 2015 Nobel Peace Prize for "its decisive contribution to the building of a pluralistic democracy in Tunisia in the wake of the Tunisian Revolution of 2011". The protests inspired similar actions throughout the Arab world, in a chain reaction which became known as the Arab Spring movement. (en)
  • 튀니지 혁명(아랍어: الثورة التونسية, 프랑스어: Révolution tunisienne)은 2010년 12월 17일부터 2011년 1월 14일까지 튀니지에서 일어난 혁명이다. 튀니지의 나라 꽃인 재스민에 빗대어 재스민 혁명(Jasmine Revolution)으로도 불린다. 혁명의 결과로 1987년부터 튀니지를 통치한 제인 엘아비디네 벤 알리 대통령이 24년만에 대통령직을 사퇴하고 사우디아라비아로 망명하였다. (ko)
  • ジャスミン革命(ジャスミンかくめい、英語: Jasmine Revolution、アラビア語: ثورة الياسمين‎, ラテン文字転写: ṯawra al-yāsamīn)は、2010年から2011年にかけてチュニジアで起こった革命(民主化運動)である。 (ja)
  • De Jasmijnrevolutie (Arabisch: الثورة التونسية) is de benaming voor de protesten van de Tunesische bevolking tegen de hoge (jeugd)werkloosheid, de corruptie, de censuur, de hoge voedselprijzen en de politiek van president Zine El Abidine Ben Ali, volgend op de zelfverbranding van Mohammed Bouazizi op 17 december 2010. De revolutie is vernoemd naar de jasmijn, die beschouwd wordt als de nationale bloem van Tunesië. (nl)
  • Rewolucja w Tunezji w 2010/2011 (zwana też jaśminową rewolucją) – protesty mieszkańców Tunezji o charakterze społeczno-politycznym przeciwko złej sytuacji materialnej, bezrobociu, brakowi swobód obywatelskich i długoletniej władzy prezydenta Zina Al-Abidina Ben Alego. W ich rezultacie 14 stycznia 2011 prezydent zrzekł się władzy i opuścił kraj, udając się do Arabii Saudyjskiej. Początkiem wystąpień było samospalenie się 17 grudnia 2010 w mieście Sidi Bu Zajd przez bezrobotnego Mohameda Bouaziziego z powodu zarekwirowania mu przez policję straganu, na którym nielegalnie handlował owocami. Jego próba samobójcza miała być protestem przeciwko brakowi możliwości znalezienia pracy, zmarł on później w szpitalu. Protesty w ciągu tygodnia przeniosły się do innych miast prowincji, a 27 grudnia 2010 dotarły do Tunisu. Począwszy od 8 stycznia 2011 doszło do radykalizacji nastrojów społecznych, kiedy w wyniku użycia siły przez policję z dnia na dzień wzrastała liczba ofiar śmiertelnych. 14 stycznia 2011 prezydent Ben Ali, po ponad 23 latach sprawowania władzy, zrezygnował z urzędu i wraz z rodziną odleciał za granicę. 15 stycznia 2011 obowiązki głowy państwa przejął Fu’ad al-Mubazza, a 17 stycznia 2011 premier Muhammad al-Ghannuszi utworzył nowy rząd jedności narodowej, w skład którego weszli także przedstawiciele opozycji. Przejściowe władze zobowiązały się do poszanowania zasad demokracji i organizacji wolnych wyborów w ciągu 6 miesięcy. Obywatele nie przerwali jednak protestów, domagając się odsunięcia od rządów wszystkich przedstawicieli obalonego reżimu. 27 stycznia 2011 premier Ghannouchi dokonał zmian w rządzie, dymisjonując wszystkich ministrów ze Zgromadzenia Demokratyczno-Konstytucyjnego. 6 lutego 2011 zawieszona została natomiast działalność tej partii. Pod wpływem dalszych protestów premier ustąpił ze stanowiska 27 lutego 2011. 7 marca 2011 zaprzysiężony został nowy rząd Bedżiego Caida Essebsiego, w którym nie znalazł się żaden z członków dawnej administracji. Na początku marca przejściowe władze podjęły decyzję o organizacji 24 lipca 2011 wyborów do Zgromadzenia Konstytucyjnego, mającego za zadanie opracowanie nowej konstytucji, w oparciu o którą mogłyby następnie odbyć się wybory parlamentarne i prezydenckie. W czerwcu data głosowania została jednak przesunięta na 23 października 2011 z powodu problemów organizacyjnych, w celu zagwarantowania wolnych i uczciwych wyborów. W wyborach tych, pierwszych przeprowadzonych w sposób wolny i uczciwy, zwycięstwo odniosła islamska Partia Odrodzenia. 12 grudnia 2011 Zgromadzenie Konstytucyjne nowym prezydentem kraju wybrało Moncefa Marzoukiego. Rozwiązany został dawny aparat służb bezpieczeństwa, odpowiedzialny za represjonowanie przeciwników politycznych oraz dawna partia rządząca, Zgromadzenie Demokratyczno-Konstytucyjne. W czerwcu 2011 w zaocznym procesie prezydent Ben Ali został skazany na 35 lat pozbawienia wolności za defraudację i nadużycie funduszy państwowych, a miesiąc później na kolejne 15 lat za nielegalne posiadanie broni, narkotyków i środków finansowych oraz 16 lat za korupcję i oszustwa przy zawieraniu umów. Rewolucja w Tunezji zapoczątkowała falę masowych protestów społecznych, do jakich doszło w pierwszych miesiącach 2011 w niemalże wszystkich krajach arabskich. (pl)
  • La Rivoluzione tunisina del 2010-2011, nota altresì nella stampa occidentale come Rivoluzione dei Gelsomini, fu una serie di proteste e sommosse popolari in numerose città della Tunisia avvenute tra il 2010 ed il 2011, nel contesto della primavera araba. Le motivazioni delle proteste che hanno portato alla caduta del vecchio regime, sono da ricercarsi in disoccupazione, rincari alimentari, corruzione e cattive condizioni di vita. Le proteste, iniziate nel dicembre 2010, costituiscono la più drammatica ondata di disordini sociali e politici in tre decenni e hanno provocato decine di morti e feriti per i tentativi di repressione. (it)
  • A Revolução de Jasmim (em árabe ثورة الياسمين), também chamada revolução tunisiana de 2010-2011, é uma sucessão de manifestações insurrecionais ocorrida na Tunísia entre dezembro de 2010 e janeiro de 2011 que levou à saída do presidente da República, Zine el-Abidine Ben Ali, que ocupava o cargo desde 1987. (pt)
  • Jasminrevolutionen var demonstrationerna och kravallerna i flera städer i Tunisien som pågick från den 17 december 2010 till den 14 januari 2011. President Zine El Abidine Ben Ali tvingades den 14 januari 2011 avgå och lämna landet. Revolten startade ursprungligen som en ungdomsprotest som sedan spred sig över arabvärlden. Demonstrationerna gällde framför allt arbetslöshet, korruption och höjda livsmedelspriser. (sv)
  • Револю́ція в Туні́сі (2010—2011) або Жасми́нова револю́ція (фр. Révolution de jasmin) — хвиля загальнонаціональних протестів, викликаних незадоволенням політикою президента Тунісу бен Алі, що призвела до його відставки 14 січня 2011 року та призначення нового уряду зі значними змінами 27 січня 2011 року. Поштовхом до масових виступів стало публічне самоспалення 17 грудня 2010 року вуличного торговця фруктами й овочами в місті Сіді-Бузіді Мухаммеда Буазізі, чиї товари конфіскувала влада. Цей інцидент висвітлив проблему безробіття (за деякими даними, торговець мав вищу освіту), подорожчання життя (Буазізі став торговцем, аби вижити) та корупції (торговець торгував без ліцензії, за яку треба було дати хабар). Публічне самоспалення спровокувало низку схожих інцидентів серед людей, що опинилися у схожій ситуації, при чому похорони часто перетворювалися в демонстрації протесту. Успішна відставка президента країни спричинила хвилю аналогічних акцій протесту в інших арабських країнах. (uk)
  • Волнения в Тунисе (2010—2011) или (Вторая) Жасминовая революция (фр. Révolution de jasmin, араб. ثورة الياسمين‎) и Финиковая революция) — волна общенационального недовольства политикой президента Туниса Зин эль-Абидина Бен Али, которая привела к его отставке 14 января 2011 года. (ru)
  • 茉莉花革命(阿拉伯语:ثورة الياسمين‎,法語:Révolution de jasmin),指發生於2010年末至2011年初的北非突尼西亞反政府示威導致政權倒台的事件,因茉莉花是其國花而得名。2010年12月17日,一名26歲青年穆罕默德·布瓦吉吉(محمد البوعزيزي‎,Mohamed Bouazizi)自焚,觸發境内大规模街頭示威游行及争取民主活動。事件導致時任總統本·阿里政權倒台,成為阿拉伯國家中第一場因人民起義導致推翻現政權的革命。 如此大規模的反政府示威在突尼西亞歷史中非常罕見。事件發生前,各界普遍認為突尼西亞相對鄰近國家是較富裕和穩定的。 這次反政府示威被一些西方媒體稱為「西迪布吉德起義」(ثورة سيدي بوزيد‎,Sidi Bouzid Revolt) 及「尊嚴革命」(ثورة الكرامة‎,Dignity Revolution)。另有人認為一些新媒體將當地情況傳播至各地,有助於推翻本·阿里的政權,因此又稱作「Twitter革命」 或「WikiLeaks革命」。 茉莉花革命對北部非洲及中东產生了極大的影響,其示威抗議的模式亦受一些國家的民眾所效法(如阿爾及利亞、埃及等),导致反政府示威浪潮在一个月内席卷整个北部非洲与中東地區。突尼西亞此後成立過渡政府,並成為阿拉伯之春中,唯一達成和平過渡完成民主轉型的國家。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 30244044 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 101974 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124579751 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:caption
  • 0001-01-14 (xsd:gMonthDay)
dbp:causes
dbp:date
  • 0001-12-17 (xsd:gMonthDay)
  • (en)
dbp:fatalities
  • 338 (xsd:integer)
dbp:injuries
  • 2147 (xsd:integer)
dbp:methods
dbp:partof
  • the Arab Spring and the Iran–Saudi Arabia proxy conflict (en)
dbp:place
dbp:result
  • (en)
  • Dissolution of the political police (en)
  • Dissolution of the ruling party (en)
  • Elections of a Constituent Assembly (en)
  • Overthrow of the Ben Ali government (en)
  • Release of political prisoners (en)
  • Resignation of Prime Minister Ghannouchi (en)
  • Start of the Arab Spring (en)
  • Subsequent protests against the interim Islamist-led constituent assembly. Government agrees to resign and engages in dialogue discussing the country's new transition. (en)
dbp:title
  • Tunisian Revolution (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Ekde decembro de 2010 ĝis januaro de 2011, grandaj sociaj ribeloj kontraŭ la senlaboreco, la malbonaj vivkondiĉoj, la koruptado kaj la policaj perfortoj en Tunizio kondukas eliron de la ŝtata prezidanto Zine El Abidine Ben Ali la 14-an de januaro ekster la lando, lasante la povon al la ĉefministro Mohamed Ghannouchi,,, kiu la sekvan tagon transdonas ĝin laŭkonstitucie al la parlamenta prezidanto Fouad Mebazaâ. (eo)
  • Tunisiako iraultza edo Jasminen Iraultza matxinada bat izan zen, 2010eko abenduan Tunisiako hirian abiarazitakoa, langabezia masiboaren, prezioen igoeraren eta oro har egoera sozioekonomiko larriaren aurka protestatzeko. Haren ondorioz, 2011ko urtarrilaren 14an, hamarka hildako izan ondoren, Tunisiako presidenteak, agintean 23 urte zeramatzanak, ihes egin zuen bere familiarekin, eta Saudi Arabian babes hartu. (eu)
  • 튀니지 혁명(아랍어: الثورة التونسية, 프랑스어: Révolution tunisienne)은 2010년 12월 17일부터 2011년 1월 14일까지 튀니지에서 일어난 혁명이다. 튀니지의 나라 꽃인 재스민에 빗대어 재스민 혁명(Jasmine Revolution)으로도 불린다. 혁명의 결과로 1987년부터 튀니지를 통치한 제인 엘아비디네 벤 알리 대통령이 24년만에 대통령직을 사퇴하고 사우디아라비아로 망명하였다. (ko)
  • ジャスミン革命(ジャスミンかくめい、英語: Jasmine Revolution、アラビア語: ثورة الياسمين‎, ラテン文字転写: ṯawra al-yāsamīn)は、2010年から2011年にかけてチュニジアで起こった革命(民主化運動)である。 (ja)
  • De Jasmijnrevolutie (Arabisch: الثورة التونسية) is de benaming voor de protesten van de Tunesische bevolking tegen de hoge (jeugd)werkloosheid, de corruptie, de censuur, de hoge voedselprijzen en de politiek van president Zine El Abidine Ben Ali, volgend op de zelfverbranding van Mohammed Bouazizi op 17 december 2010. De revolutie is vernoemd naar de jasmijn, die beschouwd wordt als de nationale bloem van Tunesië. (nl)
  • A Revolução de Jasmim (em árabe ثورة الياسمين), também chamada revolução tunisiana de 2010-2011, é uma sucessão de manifestações insurrecionais ocorrida na Tunísia entre dezembro de 2010 e janeiro de 2011 que levou à saída do presidente da República, Zine el-Abidine Ben Ali, que ocupava o cargo desde 1987. (pt)
  • Jasminrevolutionen var demonstrationerna och kravallerna i flera städer i Tunisien som pågick från den 17 december 2010 till den 14 januari 2011. President Zine El Abidine Ben Ali tvingades den 14 januari 2011 avgå och lämna landet. Revolten startade ursprungligen som en ungdomsprotest som sedan spred sig över arabvärlden. Demonstrationerna gällde framför allt arbetslöshet, korruption och höjda livsmedelspriser. (sv)
  • Волнения в Тунисе (2010—2011) или (Вторая) Жасминовая революция (фр. Révolution de jasmin, араб. ثورة الياسمين‎) и Финиковая революция) — волна общенационального недовольства политикой президента Туниса Зин эль-Абидина Бен Али, которая привела к его отставке 14 января 2011 года. (ru)
  • 茉莉花革命(阿拉伯语:ثورة الياسمين‎,法語:Révolution de jasmin),指發生於2010年末至2011年初的北非突尼西亞反政府示威導致政權倒台的事件,因茉莉花是其國花而得名。2010年12月17日,一名26歲青年穆罕默德·布瓦吉吉(محمد البوعزيزي‎,Mohamed Bouazizi)自焚,觸發境内大规模街頭示威游行及争取民主活動。事件導致時任總統本·阿里政權倒台,成為阿拉伯國家中第一場因人民起義導致推翻現政權的革命。 如此大規模的反政府示威在突尼西亞歷史中非常罕見。事件發生前,各界普遍認為突尼西亞相對鄰近國家是較富裕和穩定的。 這次反政府示威被一些西方媒體稱為「西迪布吉德起義」(ثورة سيدي بوزيد‎,Sidi Bouzid Revolt) 及「尊嚴革命」(ثورة الكرامة‎,Dignity Revolution)。另有人認為一些新媒體將當地情況傳播至各地,有助於推翻本·阿里的政權,因此又稱作「Twitter革命」 或「WikiLeaks革命」。 茉莉花革命對北部非洲及中东產生了極大的影響,其示威抗議的模式亦受一些國家的民眾所效法(如阿爾及利亞、埃及等),导致反政府示威浪潮在一个月内席卷整个北部非洲与中東地區。突尼西亞此後成立過渡政府,並成為阿拉伯之春中,唯一達成和平過渡完成民主轉型的國家。 (zh)
  • الثورة التونسية (والتي تعرف أيضًا بثورة الحرية والكرامة أو ثورة 17 ديسمبر أو ثورة 14 جانفي)، هي ثورة شعبية اندلعت أحداثها في 17 ديسمبر 2010 تضامنًا مع الشاب محمد البوعزيزي الذي قام بإضرام النار في جسده في نفس اليوم تعبيرًا عن غضبه على بطالته ومصادرة العربة التي يبيع عليها من قبل الشرطية فادية حمدي (وقد توفي البوعزيزي يوم الثلاثاء الموافق 4 يناير 2011 في مستشفى بن عروس بسبب حروقه البالغة). أدى ذلك إلى اندلاع شرارة المظاهرات في يوم 18 ديسمبر 2010 وخروج آلاف التونسيين الرافضين لما اعتبروه أوضاع البطالة وعدم وجود العدالة الاجتماعية وتفاقم الفساد داخل النظام الحاكم.كما أدى ذلك إلى اندلاع مواجهات بين مئات من الشبان في منطقة سيدي بوزيد وولاية القصرين مع قوات الأمن لتنتقل الحركة الاحتجاجية من مركز الولاية إلى البلدات والمدن المجاورة كالمكناسي والرقاب وسيدي علي بن عون ومنزل بوزيانو القصرين وفريانة (ar)
  • La Revolució de Tunísia o Revolució del gessamí, també coneguda com les protestes de Tunísia i el juny del 2011, ja àmpliament coneguda com a Revolució tunisiana, va començar el 17 de desembre de 2010 quan un jove, Mohamed Bouazizi, venedor ambulant de fruites i verdures, es va immolar. Bouazizi era desesperat amb les seves condicions de vida i volia protestar contra l'acció de la policia, que li havia confiscat el carret de venda amb els productes. Les portestes van continuar per la reacció de la població davant de l'esdeveniment i l'increment excessiu dels preus dels aliments bàsics, la corrupció, les males dels habitants tunisencs i la falta d'oportunitats per superar la població la crisi econòmica que sofria el país des del 2008. Aquestes van ser les més importants dels últims trenta (ca)
  • Tuniská revoluce na přelomu roku 2010 a 2011 vypukla poté, co se 17. prosince 2010 ve městě Sídí Bú Zíd upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Buazízí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení. Přestože se režim Buazizíův případ snažil prezentovat jako ojedinělý incident, ztotožnily se s ním tisíce jeho vrstevníků s podobným osudem, neboť více než 70 % nezaměstnaných v Tunisku je ve věku 15 až 29 lety a pro mnohé z nich je frustrující, že nemohou najít práci, ačkoli absolvovali střední školu nebo dokonce univerzitu. Následné pouliční protesty se autoritářský režim prezidenta Zín Abidín bin Alí snažil potlačit represí, čímž jim dodal nový rozměr – původní sociální požadavky demonstrantů se postupně zpolitizovaly. (cs)
  • Στις 18 Δεκεμβρίου του 2010, στην πόλη Σιντί Μπουζίντ της Τυνησίας, ένας πλανόδιος πωλητής φρούτων και λαχανικών, ο Μοχάμεντ Μπουαζίζι, αυτοπυρπολήθηκε, διαμαρτυρόμενος για την κατάσχεση των προϊόντων του από την αστυνομία επειδή δεν είχε άδεια. Η ενέργεια αυτή του 27χρονου πωλητή, ο οποίος τελικά εξέπνευσε στις 4 Ιανουαρίου του 2011, είχε ως αποτέλεσμα να ξεσπάσουν διαδηλώσεις κατά της κυβέρνησης αρχικά στη Σιντί Μπουζίντ και στη συνέχεια σε διάφορες πόλεις της Τυνησίας. Στη διάρκεια των διαδηλώσεων αυτών τουλάχιστον 219 άνθρωποι φέρεται να έχουν σκοτωθεί. Ειδικότερα, σε ανακοίνωση της Ύπατης Αρμοστείας του ΟΗΕ αναφέρθηκε ότι 219 άτομα σκοτώθηκαν και 510 τραυματίστηκαν στη διάρκεια των βίαιων επεισοδίων που οδήγησαν στην πτώση του προέδρου Ζιν Ελ Αμπιντίν Μπεν Άλι στις 14 Ιανουαρίου 2011. (el)
  • Die Revolution in Tunesien 2010/2011 war die politische Umwälzung in Tunesien ab dem 17. Dezember 2010, die spätestens mit dem Zusammentritt der Verfassungsgebenden Versammlung im November 2011 endete. Sie begann mit landesweiten Massenunruhen in der Bevölkerung, die sich ab Ende Dezember 2010 über die Zentren des Landes ausbreiteten und sich in Wellen von Protestaktionen gegen das Regime und die Lebensbedingungen in Tunesien, aber auch in Gewaltausbrüchen und Plünderungen ausdrückten. Auslöser der Unruhen war die sich rasch verbreitende Nachricht über die Selbstverbrennung des Gemüsehändlers Mohamed Bouazizi am 17. Dezember 2010 in Sidi Bouzid, einer 250 Kilometer südlich der Hauptstadt Tunis im Landesinneren gelegenen Stadt. Die Unruhen, die sich über einen Volksaufstand zu einer Revolut (de)
  • La Revolución tunecina (en árabe: الثورة التونسية; en francés: Révolution tunisienne)​​​​ a veces llamada Revolución del Jazmín (ثورة الياسمين; Révolution de jasmin), Intifada de idi Bouzid (Sidi Bouzid intifada; سيدي بوزيد الانتفاضة)​​ o, más comúnmente entre la población tunecina, Revolución de la Dignidad (Révolution de la dignité; ثورة الكرامة) es como se conoce a una intensa campaña de resistencia civil ocurrida en Túnez a partir de diciembre de 2010 y que se extendió a lo largo del año 2011, bajo la forma de manifestaciones masivas y huelgas generales. Las protestas, en gran medida pacíficas y de carácter laico, sentaron un precedente decisivo para el mundo árabe cuando, el 14 de enero de 2011, precipitaron el derrocamiento del gobierno autoritario de Zine El Abidine Ben Ali. Su caíd (es)
  • Is éard is Éirí amach na Túinéise (2010-2011), ar a dtugtar "an Réabhlóid seasmaine", ná sraith eachtraí ceannairceacha sa Túinéis ó mhí na Nollag 2010 agus sna blianta ina dhiaidh sin. Bhí réimeas na Túinéise géar orthu súid a bhí ag éileamh roinnt an rachmais agus daonlathais. Thosaigh na himeachtaí ar ar an 17 Nollaig 2010, nuair a chuir Mahamad Bouazizi é féin trí thine, mar agóid éadóchasach in aghaidh na drochíde agus an uiríslithe a d’fhulaing sé ó na húdaráis áitiúla. (ga)
  • La révolution tunisienne (en arabe : الثورة التونسية), parfois appelée « révolution du jasmin » (en arabe : ثورة الياسمين), est une révolution considérée comme partiellement non violente, qui par une suite de manifestations et de sit-in durant quatre semaines entre décembre 2010 et janvier 2011, a abouti au départ du président de la République de Tunisie, Zine el-Abidine Ben Ali, en poste depuis 1987. L'appellation « révolution du jasmin » , car elle renvoie aussi à la prise du pouvoir de Ben Ali en 1987 (qualifiée de « révolution au jasmin »). (fr)
  • Unjuk rasa Tunisia 2010-2011 adalah serangkaian unjuk rasa yang sedang berlangsung di berbagai kota di Tunisia yang membuat Presiden Zine El Abidine Ben Ali mundur dari jabatannya pada 14 Januari 2011 setelah 23 tahun berkuasa. Pengunjuk rasa memprotes kenaikan harga pangan dan bahan bakar, pengangguran, korupsi, dan kebebasan berbicara. Rangkaian unjuk rasa ini dimulai Desember 2010 setelah seorang pedagang buah dan sayur membakar dirinya sendiri sesudah polisi menyita dagangannya dengan alasan tidak memiliki izin. Peristiwa ini merupakan gejolak sosial dan politik paling dramatis dalam tiga dekade terakhir dan telah mengakibatkan sejumlah kematian dan kerusakan. (in)
  • La Rivoluzione tunisina del 2010-2011, nota altresì nella stampa occidentale come Rivoluzione dei Gelsomini, fu una serie di proteste e sommosse popolari in numerose città della Tunisia avvenute tra il 2010 ed il 2011, nel contesto della primavera araba. (it)
  • The Tunisian Revolution, also called the Jasmine Revolution, was an intensive 28-day campaign of civil resistance. It included a series of street demonstrations which took place in Tunisia, and led to the ousting of longtime president Zine El Abidine Ben Ali in January 2011. It eventually led to a thorough democratisation of the country and to free and democratic elections. (en)
  • Rewolucja w Tunezji w 2010/2011 (zwana też jaśminową rewolucją) – protesty mieszkańców Tunezji o charakterze społeczno-politycznym przeciwko złej sytuacji materialnej, bezrobociu, brakowi swobód obywatelskich i długoletniej władzy prezydenta Zina Al-Abidina Ben Alego. W ich rezultacie 14 stycznia 2011 prezydent zrzekł się władzy i opuścił kraj, udając się do Arabii Saudyjskiej. Rewolucja w Tunezji zapoczątkowała falę masowych protestów społecznych, do jakich doszło w pierwszych miesiącach 2011 w niemalże wszystkich krajach arabskich. (pl)
  • Револю́ція в Туні́сі (2010—2011) або Жасми́нова револю́ція (фр. Révolution de jasmin) — хвиля загальнонаціональних протестів, викликаних незадоволенням політикою президента Тунісу бен Алі, що призвела до його відставки 14 січня 2011 року та призначення нового уряду зі значними змінами 27 січня 2011 року. (uk)
rdfs:label
  • Tunisian Revolution (en)
  • الثورة التونسية (ar)
  • Revolució de Tunísia (ca)
  • Tuniská revoluce (cs)
  • Revolution in Tunesien 2010/2011 (de)
  • Επανάσταση στην Τυνησία (el)
  • Tunizia ribelo en 2010-2011 (eo)
  • Revolución tunecina (es)
  • Tunisiako iraultza (eu)
  • Éirí amach phobal na Túinéise (ga)
  • Révolution tunisienne (fr)
  • Revolusi Tunisia (in)
  • Rivoluzione dei Gelsomini (it)
  • ジャスミン革命 (ja)
  • 튀니지 혁명 (ko)
  • Jasmijnrevolutie (nl)
  • Rewolucja w Tunezji (pl)
  • Revolução de Jasmim (pt)
  • Революция в Тунисе (2010—2011) (ru)
  • Jasminrevolutionen (sv)
  • Революція в Тунісі (uk)
  • 茉莉花革命 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:movement of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License