An Entity of Type: WikicatBibleVersionsAndTranslations, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Masoretic Text (MT or 𝕸; Hebrew: נֻסָּח הַמָּסוֹרָה, romanized: Nūssāḥ Hammāsōrā, lit. 'Text of the Tradition') is the authoritative Hebrew and Aramaic text of the 24 books of the Hebrew Bible (Tanakh) in Rabbinic Judaism. The Masoretic Text defines the Jewish canon and its precise letter-text, with its vocalization and accentuation known as the mas'sora. Referring to the Masoretic Text, mesorah specifically means the diacritic markings of the text of the Hebrew scriptures and the concise marginal notes in manuscripts (and later printings) of the Tanakh which note textual details, usually about the precise spelling of words. It was primarily copied, edited and distributed by a group of Jews known as the Masoretes between the 7th and 10th centuries of the Common Era (CE). The oldest kn

Property Value
dbo:abstract
  • El Text masorètic ("MT") és un text escrit en hebreu de la Tanakh, utilitzat pel judaisme en la lectura sagrada. Inclou la Torah i altres llibres considerats d'inspiració divina. Fou composta i editada per un grup d'hebreus coneguts com a masoretes entre el segle i i el segle x dC. Coneguda també com a Bíblia hebrea o Tanakh, es va utilitzar com a base en diverses traduccions protestants de l'Antic Testament. El cànon de l'Església Catòlica, fixada pel Concili de Trento (1545-1563), fa servir per traduir l'Antic Testament a les llengües modernes, una versió coneguda com la Septuaginta, que és la traducció de l'Antic Testament en la llengua grega, que fou patrocinat pel faraó Ptolemeu (287 aC - 247 aC), d'Egipte. El Text masorètic conté variants, algunes significatives, amb la versió grega anomenada Septuaginta. (ca)
  • Masoretský text je hebrejský (či v jistých případech aramejský) text Starého zákona opatřený masoretskými vokalizačními znaky, resp. doplněný o tzv. masoru (ta se dělí na malou (Masora parva), velkou (Masora magna) a závěrečnou (Masora finalis) masoru) – propracovaný systém okrajových poznámek sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu a k zaznamenání jeho různých variant. Hebrejština, jako i jiné semitské jazyky, totiž nezná ve svém písmu znaky pro samohlásky. Protože však stále méně Židů bylo schopno číst původní souhláskový text (a z náboženských důvodů bylo pociťováno jako nanejvýš důležité uchovat jeho přesné znění a výslovnost), bylo nutné vytvořit vokalizační systém. O ujednocení textu starozákonních knih se přibližně do 5. století n. l. starali sóferím („písaři“). Jejich následovníci, od 6. století zvaní „masoreti“, opatřili tradovaný a pečlivě opisovaný hebrejský, popř. aramejský text vokalizací. Těchto systémů vzniklo několik, nakonec byl všeobecně přijat ten, který vyvinula škola v Tiberiadě. Masoretský text však neoznačuje jen ustálený a standardizovaný vokalizovaný text starozákonních knih, ale především jednu konkrétní textovou verzi hebrejské bible. Těchto verzí totiž existuje více; vedle textu masoretského existuje ještě text Septuaginty nebo například samaritánský text Pentateuchu či aramejské targumy. Ty se od sebe navzájem liší a jejich vzájemný vztah je předmětem diskuze. Podle některých badatelů se jedná od začátku o několik verzí téhož textu, podle jiných zase o různé varianty vycházející z jednoho původního originálu. Schéma vývoje masoretského textu (modrá): Na začátku existuje několik podobných verzí textu, které jsou v průběhu 1.–2. století sjednoceny. Poté dochází k několika verzím vokalizace (punktace), z nichž převládla tiberiadská. Ta se pak ještě později rozdělila na několik lehce odlišných verzí. Jako základ pro textus receptus posloužila nakonec vokalizace ben Ašerova. Paralelně k vývoji masoretského textu lze sledovat i vývoj Septuaginty (růžová) nebo samaritánského Pentatuchu (zelená). (cs)
  • Der masoretische Text (von hebräisch מסורה masora: „Überlieferung“; abgekürzt MT bzw. 𝕸 oder M; lateinisch: Textus Masoreticus, Abk. TM) ist die im Judentum heute maßgebliche hebräische Textversion des Tanach. Der MT enthält neben dem seit dem 2. Jahrhundert feststehenden Konsonantentext (Ketib) auch genaue Angaben zu Vokalisation und Akzentuierung (Qere). Seinen Namen verdankt er den Masoreten, jenen jüdischen Gelehrten, die ungefähr in den Jahren 700 bis 1000 wirkten und in ihren Musterhandschriften nicht nur (als Nakdanim oder Punktatoren) erstmals Akzente und Vokalzeichen, sondern auch die eigentliche Masora in die hebräischen Bibelhandschriften einführten. Dabei handelt es sich um traditionelle Listen von seltenen Formen und anderen Besonderheiten des Textes, die der Bewahrung des Textes dienen und durch ein differenziertes System von Anmerkungen (Masora parva, Masora magna, Masora finalis) mit dem Text verbunden werden. Unter den verschiedenen masoretischen Systemen setzte sich bis zum 11. Jahrhundert das der Familie Ben-Ascher aus Tiberias durch. Von ihr stammt der Codex von Aleppo (um 920), der bis zu seiner Beschädigung 1947 die älteste vollständig erhaltene Handschrift des Tanach war. Die älteste heute noch vollständig erhaltene Handschrift des masoretischen Texts ist der Codex Leningradensis aus dem Jahr 1008. Diese beiden Codices liegen den meisten heutigen wissenschaftlichen Ausgaben des hebräischen Bibeltextes zugrunde. Der tiberisch-masoretische Text galt seit der Renaissance als biblischer Urtext. Diese Annahme wurde durch Funde von bis zu 1100 Jahre älteren Bibelhandschriften unter den Schriftrollen vom Toten Meer insofern relativiert, als diese für die hellenistisch-römische Zeit eine Vielfalt von hebräischen Textformen zeigen. Zugleich aber zeigen einige in Massada, Wadi Murabbaat und Nahal Hever gefundene Bibeltexte eine nahezu vollständige Übereinstimmung mit dem masoretischen Konsonantentext. Diese protomasoretischen Handschriften zeigen, dass der masoretische Text für die meisten Bücher des Tanach auf früher jüdischer Bibelüberlieferung beruht und diese erstaunlich genau bewahrt. (de)
  • المخطوطات الماسورتية هي مخطوطات تظهر النص للعهد القديم. (ar)
  • Μασοριτικό ονομάζεται το πρωτότυπο κείμενο της εβραϊκής βίβλου (την οποία οι χριστιανοί ονόμασαν Παλαιά Διαθήκη), έτσι όπως εμφανίζεται μετά την κριτική εργασία των Μασοριτών, δηλ. των Ιουδαίων λογίων που προσπάθησαν να διαφυλάξουν το κείμενο αυτό από τις παραφθορές και επιμελήθηκαν την παράδοση του. Από το αραμαϊκό ρήμα μασάρ = παραδίδω προέρχεται ο όρος μασορά ή μασόρεθ που χρησιμοποιείται σε σχέση με την παράδοση της εξωτερικής μορφής του κειμένου (ενώ για την παράδοση του περιεχομένου χρησιμοποιείται ο όρος χαλαχά). Το μνημειώδες αυτό έργο άρχισε τον 6ο μ.Χ. αιώνα και ολοκληρώθηκε τον 10ο αιώνα από λογίους των ταλμουδιών ακαδημιών της Βαβυλωνίας και της Παλαιστίνης με στόχο όχι την ερμηνεία, αλλά τη «μετάδοση στις μέλλουσες γενεές του αυθεντικού Λόγου του Θεού». (el)
  • La Masora Biblio estas la hebrea versio de la Biblio agnoskita de judismo ekde100. Protestantismo agnoskas la Masoran Biblion kiel laMalnova testamento. La Biblio tradukita de Zamenhof estasla Masora Biblio. La Malnova testamento de katolikismo kaj ortodoksismodevenas ne de la Masora Biblio sed de la Septuaginto, grekatraduko de alia hebrea versio de la Biblio. La Septuaginto havaslibrojn, kiuj ne estas en la Masora Biblio: protestantoj nomastiujn librojn la apokrifo. Alia antikva versio de la Biblio estis la . Ĝi nur havis la kvin librojn de la Torao. En la 1-a jarcento la Masora Biblio nur estis unu el multajdiversaj versioj de la Biblio. Sed ĉirkaŭ 100, la rabenojdecidis normigi la Biblion laŭ teksto de la Masora. Estas multaj gravaj kaj malgravaj diferencoj inter la Masora kajla Septuaginto. Origeno verkis la Heksaplan pormontri la diferencon inter la du versioj. Ĝenerale, la Septuaginto pli klare profetis pri Jesuo Kristool la Masora. Ekzemple, Jesaja 7:14 en la Masora diras, ke laKristo estos naskita de ha'almah (junulino), sed laSeptuaginto diras parthenos (virgulino). La Masora nur mencias pri demonoj 3-foje, dum la Septuaginto mencias pri demonoj 18-foje. Ekzemple, kie La Septuaginto (kaj la Vulgato) diras: Ĉar ĉiuj dioj de la gentoj estas demonoj, sed la Sinjoro la ĉielojn faris. La Masora Biblio diras (laŭ la traduko de Zamenhof): Ĉar ĉiuj dioj de la popoloj estas nur idoloj; Sed la Eternulo kreis la ĉielon. (Psalmo 96:5) La plej antikva manuskripto de la tuta Masora Biblio estas laCodex Leningradensis de 1008. (eo)
  • Le texte massorétique (abrégé TM) est le texte biblique hébreu transmis par la Massorah, produit du travail des massorètes. Il trouve probablement son origine dans un texte dit « proto-massorétique » datant de la fin du Ier siècle av. J.-C., qui sert de base à de nombreuses traductions de la Bible. (fr)
  • El texto masorético es la versión hebraica del Tanaj usada oficialmente entre los judíos. En el cristianismo se hizo popular en Occidente usar fuentes hebreas a partir de la época medieval tardía y se ha utilizado con frecuencia como base para las traducciones del Antiguo Testamento. Fue difundido por un grupo de hebreos conocido como masoretas entre los siglos VI y X. Contiene variantes, algunas significativas, respecto de la versión griega llamada Septuaginta o a la Hexapla (usada en la Vulgata como base por San Jerónimo). Dentro de las diferencias entre el texto masorético y la otras fuentes son las evidencias textuales de la venida del Mesías en el Antiguo Testamento. La palabra hebrea mesorah (מסורה) se refiere a la transmisión de una tradición. De hecho, en sentido amplio, se refiere a toda la cadena de la tradición hebrea. Pero en el ámbito del texto masorético la palabra asume un significado específico, relacionado con notas marginales en los manuscritos (y más tarde impresos) del Tanaj en las que hay particularidades del texto, relacionadas sobre todo con la pronunciación exacta de la palabra. Los más antiguos manuscritos completos del texto masorético vienen del siglo IX d. C., pero existen fragmentos más antiguos que parecen pertenecer a la misma familia textual (también posteriores a la Crucifixión de Jesús). Por ejemplo, entre los manuscritos del Mar Muerto, los fragmentos encontrados en otros puntos del desierto de Judea y el texto masorético, algunos de estos difieren en una letra de cada mil. En cambio otros fragmentos tienen diferencias mucho más acusadas. (es)
  • The Masoretic Text (MT or 𝕸; Hebrew: נֻסָּח הַמָּסוֹרָה, romanized: Nūssāḥ Hammāsōrā, lit. 'Text of the Tradition') is the authoritative Hebrew and Aramaic text of the 24 books of the Hebrew Bible (Tanakh) in Rabbinic Judaism. The Masoretic Text defines the Jewish canon and its precise letter-text, with its vocalization and accentuation known as the mas'sora. Referring to the Masoretic Text, mesorah specifically means the diacritic markings of the text of the Hebrew scriptures and the concise marginal notes in manuscripts (and later printings) of the Tanakh which note textual details, usually about the precise spelling of words. It was primarily copied, edited and distributed by a group of Jews known as the Masoretes between the 7th and 10th centuries of the Common Era (CE). The oldest known complete copy, the Leningrad Codex, dates from the early 11th century CE. The differences attested to in the Dead Sea Scrolls indicate that multiple versions of the Hebrew scriptures already existed by the end of the Second Temple period. Which is closest to a theoretical Urtext is disputed, as is whether such a singular text ever existed. The Dead Sea Scrolls, dating to as early as the 3rd century BCE, contain versions of the text that are radically different from today's Hebrew Bible. The Septuagint (a Koine Greek translation made in the 3rd and 2nd centuries BCE) and the Peshitta (a Syriac translation made in the 2nd century CE) occasionally present notable differences from the Masoretic Text, as does the Samaritan Pentateuch, the text of the Torah preserved by the Samaritans in Samaritan Hebrew. Fragments of an ancient manuscript of the Book of Leviticus found near an ancient synagogue's Torah ark in Ein Gedi have identical wording to the Masoretic Text. The Masoretic Text is the basis for most Protestant translations of the Old Testament such as the King James Version, English Standard Version, New American Standard Version, and New International Version. After 1943, it has also been used for some Catholic Bibles, such as the New American Bible and the New Jerusalem Bible. Some Christian denominations instead prefer translations of the Septuagint as it matches quotations in the New Testament. (en)
  • Naskah Masorah (bahasa Ibrani: נוסח המסורה, translit. Nusakh haMasora‎; bahasa Inggris: Masoretic Text, disingkat MT, 𝕸, atau ) adalah naskah Aramaik dan Ibrani otoritatif dari Tanakh bagi Yudaisme Rabbinik. Kata "Masorah" dalam Naskah Masorah merujuk pada vokalisasi dan aksentuasi yang digunakan untuk menetapkan pelafalan yang tepat dari ayat-ayat dalam naskah ini. Naskah Masorah digunakan secara luas sebagai dasar penerjemahan Perjanjian Lama dalam Alkitab Protestan, dan dalam beberapa tahun terakhir (sejak tahun 1943) juga digunakan untuk beberapa Alkitab Katolik, tetapi gereja-gereja Ortodoks Timur tetap menggunakan Septuaginta karena mereka menganggapnya terinspirasi secara illahi. Di zaman modern, Naskah Laut Mati telah menunjukkan bahwa Naskah Masorah hampir sama dengan beberapa naskah Tanakh yang berasal dari tahun 200 SM tetapi berbeda dengan yang lainnya. Naskah Masorah secara khusus disalin, disunting, dan disebarkan oleh sekelompok Yahudi yang dikenal sebagai kaum Masorah antara abad ke-7 dan ke-10 M. Meskipun konsonannya sedikit berbeda dengan naskah yang berlaku secara umum pada awal abad ke-2 (dan juga sedikit berbeda dengan naskah-naskah Qumran yang bahkan lebih tua), Naskah Masorah memiliki banyak perbedaan baik dalam makna yang sangat penting ataupun yang kurang penting jika dibandingkan dengan naskah-naskah (yang masih ada hingga abad ke-4) dari Septuaginta, suatu terjemahan Yunani (yang ditulis pada abad ke-3 hingga ke-2 SM) dari Kitab-kitab Suci Ibrani yang digunakan secara umum di Mesir dan Israel (dan yang sering dikutip dalam Perjanjian Baru, terutama oleh Rasul Paulus). Kata Ibrani masorah (מסורה) atau masoret (מסורת) merujuk pada penyebaran suatu tradisi. Dalam suatu makna yang sangat luas dapat merujuk pada keseluruhan rangkaian tradisi Yahudi (lihat ); tetapi dalam konteks Naskah Masorah, kata masorah memiliki suatu makna yang sangat spesifik: tanda-tanda diakritik dari naskah Alkitab Ibrani dan catatan-catatan pinggir yang ringkas (dan cetakan-cetakan selanjutnya) dari Alkitab Ibrani yang mencatat rincian tekstual, biasanya mengenai ejaan kata-kata secara tepat. Naskah Masorah tertua yang masih ada berasal dari sekitar abad ke-9 M. Kodeks Aleppo (pernah dikenal sebagai salinan lengkap tertua dari Naskah Masorah, tetapi sekarang bagian Taurat-nya hilang) berasal dari abad ke-10. Para akademisi masa kini berusaha untuk memahami sejarah naskah Alkitab Ibrani dengan menggunakan berbagai sumber lainnya. Sumber tersebut mencakup terjemahan Yunani dan Suriah, kutipan dari naskah para rabbi, Taurat Samaria, dan yang lainnya seperti Naskah Laut Mati. Banyak darinya yang berusia lebih tua daripada Naskah Masorah ini dan sering kali bertentangan dengannya. (in)
  • 마소라 본문(영어: Masoretic Text, MT)은 유대교 성경의 권위 있는 히브리어 본문이다. 이 본문은 개신교 성경의 구약성경 번역의 기초로 널리 사용되며 1943년 이후로 일부 가톨릭 성경에도 사용되지만 동방 정교회는 신의 영감을 받았다는 이유로 70인역을 계속 사용한다. 현존하는 가장 오래된 마소라 본문의 원고는 대략 서력 9세기로 거슬러 올라가며 알레포 코덱스 (한때 마소라 본문의 가장 오래되었다고 간주되는, 토라 부분을 제외한 완전한 사본)는 10세기로 거슬러 올라간다. (ko)
  • De Masoretische Tekst (MT) is de vroeg-Middeleeuwse Hebreeuwse tekst van de joodse Bijbel (Tenach). Het omvat niet alleen de boeken van de joodse canon, maar is ook de letterlijke tekst van die boeken, inclusief vocalisatie en accentueringen ten behoeve van zowel voorlezing in het openbaar als voor persoonlijke studie. De MT werd en wordt ook veel gebruikt als grondtekst voor vertalingen van het Oude Testament in protestantse Bijbels (en sinds enkele decennia ook voor rooms-katholieke Bijbels) (nl)
  • マソラ本文(マソラほんもん、英: Masoretic Text)とは、ユダヤ教社会に伝承されてきた旧約聖書のテキストをいう。ユダヤ教の成立以後にそれぞれの時代ごとにソーフェリーム、タンナイーム、アモライーム、マソラ学者などと呼ばれる宗教的指導者であり宗教学者でもあるグループがさまざまな編集を加えたものである。ヘブライ語のマソラ (מסורה) とは伝統の伝達のことを示す語である。 (ja)
  • Il testo masoretico è la versione ebraica della Bibbia ufficialmente in uso fra gli ebrei. Viene spesso utilizzata come base per traduzioni dell'Antico Testamento da parte dei cristiani. Essa venne composta, edita e diffusa da un gruppo di ebrei noto come Masoreti fra il primo e il X secolo d.C. Contiene varianti, alcune significative, rispetto alla più antica versione greca detta dei Settanta. La parola ebraica mesorah (מסורה) si riferisce alla trasmissione di una tradizione. Infatti, in senso lato, si riferisce all'intera catena della tradizione ebraica. Ma nell'ambito del "testo masoretico" la parola assume un significato specifico, e cioè relativo a succinte note marginali nei manoscritti (e più tardi a stampa) della bibbia ebraica, nelle quali sono annotate particolarità del testo, solitamente relative alla pronuncia esatta della parola. I più antichi manoscritti completi del testo masoretico risalgono all'incirca al IX secolo d.C., ma esistono frammenti più antichi che sembrano appartenenti alla stessa famiglia testuale. Ad esempio si sono trovate moltissime affinità fra i manoscritti biblici di Qumran, i frammenti ritrovati in alcune grotte del deserto della Giudea, ed il Testo masoretico. Alcuni di questi, infatti, differiscono solo di 1 lettera ogni 1000 dal testo masoretico in uso attualmente mentre altri frammenti presentano differenze maggiori. (it)
  • Texto massorético ou masorético é uma família de manuscritos com o texto hebraico da Bíblia utilizado como a versão padrão da Tanakh para o judaísmo moderno, e também como fonte de tradução para o Antigo Testamento da Bíblia cristã, inicialmente pelos protestantes e, modernamente, também por tradutores católicos. (pt)
  • Masoretiska bibeltexten (av hebr. masora "tradering"), MT, kallas den judiska standardversionen av Gamla Testamentets hebreiska originaltext. Den är uppkallad efter de skriftlärda, masoreterna, som under tidig medeltid (mellan 7:e och 10:e århundradet) traderade den (Tanakh). Man kallar denna text proto-masoretisk, när man talar om den före masoreternas tid, det vill säga att den skulle "komma att bli den masoretiska texten". Den masoretiska texten försågs efter hand med vokaltecken; ursprungligen skrevs bibeltexterna enbart med konsonantbokstäver, vilka motsvarar stommen i de hebreiska orden. Manuskripten försågs med ordräknesummor som ett sätt att bevara texten. Codex Aleppo (den s.k. Aleppo-handskriften) var den äldsta upplagan av den masoretiska texten i dess helhet; numera saknar den dock Torahdelen. Det äldsta kompletta bibelmanuskriptet är Codex Leningradensis. Allt eftersom den masoretiska texten spreds har betydelsen minskat för den grekiska översättningen Septuaginta från andra århundradet före vår tideräkning. Nutida översättningar av Gamla Testamentet i Bibeln utgår i regel från den masoretiska texten. Citat från Gamla Testamentet i Nya Testamentet utgår däremot från Septuaginta vilket resulterar i vissa skillnader mellan texterna. (sv)
  • Tekst masorecki – ujednolicony tekst Biblii hebrajskiej, opracowany przez masoretów. Jest on zapisany przy pomocy liter spółgłoskowych oraz systemu znaków samogłoskowych w postaci kropek i kresek umieszczanych nad lub pod literami. Jego częścią integralną jest dodatkowy system oznaczeń w tekście nazywany masorą. W opracowaniach krytycznych oznaczany symbolem TM albo . (pl)
  • Масоре́тський те́кст (івр. נוסח המסורה‎, в біблійній текстології MT, 𝕸, або ), іноді іменований textus receptus, — середньовічна редакція однієї з груп древніх текстів Танаха (єврейської Біблії), визнана в рабинському середовищі єдиним священним текстом. Форми цього тексту, що мало відрізнялися одна від одної, переписувалися і поширювалися в кількості, що перевищує інші редакції; нестандартні тексти послідовно знищувалися. Остаточного зафіксованого вигляду МТ набув до X століття н. е. Кумранські знахідки показали існування більш ранніх, так званих протомасоретських версій Танаха, які, на відміну від масоретського тексту, позбавлені о́голосів (огласовок) та акцентних знаків, а також у ряді місць розходяться між собою і виробленим масоретським текстом. У I столітті н. е. центральна роль протомасоретських текстів зросла через ослаблення або зникнення інших течій в юдаїзмі. В юдаїзмі масоретський текст став основним текстом Біблії і в Новий час визначальним текстом для Старого Завіту в християнстві та науковому світі. Цей текст переписували з особливою ретельністю, а в період VII-X століть група єврейських учених — масорети — додали до нього Масору, тобто о́голоси та акцентні знаки для правильної вимови слів тексту і примітки для точного його переписування. Масора була створена на основі давньої традиції, але головну роль в її закріпленні і поширенні зіграла в X столітті сім'я Бен-Ашерів з Тиверії. Текст, який виробив масорет Аарон бен Ашер, лежить в основі сучасної єврейської Біблії. Найстаріші рукописи масоретського тексту, що збереглися фрагментарно, належать до IX століття. До початку XXI століття найдавнішим масоретським рукописом Танаха, що повністю зберігся, був манускрипт, створений близько 1008 року і званий Ленінградським кодексом. При цьому збереглося не менше 6000 рукописів, що містять як повний, так і частковий текст Танаха з Масорою, їх копіювання тривало до початку XVI століття. Авторитетне друковане видання МТ видав Даніель Бомберг у Венеції в 1524—1525 роках, воно залишається одним з найважливіших джерел для наукових видань. Ленінградський кодекс покладено в основу наукового видання Biblia Hebraica Stuttgartensia. Сучасні ізраїльські критичні видання Танаха базуються на Алеппському кодексі. Масоретський текст є основою для старозавітної частини Біблії Лютера, Біблії короля Якова, канонічних книг російського Синодального перекладу і Нової Вульгати. (uk)
  • Масоре́тский те́кст (ивр. ‏נוסח המסורה‏‎, в библейской текстологии MT, 𝕸, или ), иногда именуемый textus receptus, — средневековая редакция одной из групп древних текстов Танаха (еврейской Библии), признанная в раввинской среде в качестве единственного священного текста. Мало отличающиеся друг от друга формы этого текста переписывались и распространялись в числе, превышающем прочие редакции; нестандартные тексты последовательно уничтожались. Окончательный зафиксированный вид МТ приобрёл к X веку н. э. Кумранские находки показали существование более ранних, так называемых протомасоретских версий Танаха, которые, в отличие от масоретского текста, лишены огласовок и акцентных знаков, а также в ряде мест расходятся между собой и выработанным масоретским текстом. В I веке н. э. центральная роль протомасоретских текстов возросла по причине ослабления или исчезновения других течений в иудаизме. В иудаизме масоретский текст стал основным текстом Библии и в Новое время определяющим текстом для Ветхого Завета в христианстве и в научном мире. Этот текст переписывался с особой тщательностью, а в период VII—X веков группа еврейских учёных — масоретов — добавила к нему Масору, то есть огласовки и акцентные знаки для правильного произношения слов текста и для точного его переписывания. Масора была создана на основе древней традиции, но ключевую роль в её закреплении и распространении сыграла в X веке семья Бен-Ашеров из Тиверии. Текст, выработанный масоретом Аароном бен Ашером, лежит в основе современной еврейской Библии. Старейшие сохранившиеся фрагментарно рукописи масоретского текста относятся к IX веку. К началу XXI века самой древней полностью сохранившейся масоретской рукописью Танаха является манускрипт, созданный около 1008 года и называемый Ленинградским кодексом. При этом сохранилось не менее 6000 рукописей, содержащих как полный, так и частичный текст Танаха с Масорой, их копирование продолжалось до начала XVI века. Авторитетное печатное издание МТ выпустил Даниэль Бомберг в Венеции в 1524—1525 годах, оно остаётся одним из важнейших источников для научных изданий. Ленинградский кодекс положен в основу научного издания Biblia Hebraica Stuttgartensia. Современные израильские критические издания Танаха базируются на Алеппском кодексе. Масоретский текст является основой для ветхозаветной части Библии Лютера, Библии короля Якова, канонических книг русского Синодального перевода и Новой Вульгаты. (ru)
  • 馬所拉文本(Masoretic Text,也常譯作馬索拉文本或馬索拉文獻),是在公元1000年后半期,由马所拉文士(巴阿里·哈马所拉,意思是“传统的大师”)设计出一种包括母音和重音符号的音标系统。这些写下来的音标可以帮助人把過去只有子音字母的古代閃族文字如希伯來文等的正確母音读出来,以避免必須在眾多母音之間猜測而誤解其意,或導致每個人的讀法各自紛紜;在此以前,古代閃族系文字各字的读音多是凭口头传统去传授的,屬於獨傳的學問。马所拉学士对文本本身完全不作任何改动,但在他们认为适当的时候在文字旁记下批注(亦即「馬索拉」)。他们小心翼翼地力求保全文本的原貌。除此之外,他们在马所拉批註中會指出文本的特殊之处,并且提出他们认为正确的文句。 曾有三个不同的马所拉学派致力于发展只有子音的文本之母音和重音符号標注工作,他们分别是:巴比伦派、巴勒斯坦派和提比哩亚派(加利利海西岸的一个城市)。现今希伯来文圣经的印刷版本所包含的马所拉註釋,所采用的音标系统属于提比哩亚派。这个音标系统是由提比哩亚的马所拉学士发展成的。《新世界译本》的脚注曾多次参引马所拉文本(符号M)及其边旁批注马所拉(符号Mmargin)。 巴勒斯坦派習慣把母音符号置于子音字母的上方,只有少数这样的手抄本流传至今,由此可见这种音标制度并不完善。巴比伦派的音标制度也同样把母音点置于字的上方。一部采用巴比伦派音标制度的手抄本是成于公元916年的聖彼得堡先知书册式抄本,现今收藏在俄罗斯的俄羅斯國家圖書館。这部册式手抄本含有以赛亚书、耶利米书、以西结书和众小先知书,并附有边旁马所拉批注。学者们曾仔细查阅这部抄本,并将其与提比哩亚文本作过比较。虽然这部抄本采用写在字上方的音标制度,它在辅音文本及其元音和马所拉方面却其实跟从提比哩亚文本。 大英博物馆藏有一部巴比伦派文本的摩西五经,学者发觉它的内容与提比哩亚文本大致相同。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 66537 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 55940 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1123814820 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:date
  • February 2021 (en)
dbp:reason
  • I'm adding this source to replace a citation needed, but am unsure as to the reliability of this Journal. It does seem to be from an accredited university, but I'm not sure if that's enough. (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • المخطوطات الماسورتية هي مخطوطات تظهر النص للعهد القديم. (ar)
  • Le texte massorétique (abrégé TM) est le texte biblique hébreu transmis par la Massorah, produit du travail des massorètes. Il trouve probablement son origine dans un texte dit « proto-massorétique » datant de la fin du Ier siècle av. J.-C., qui sert de base à de nombreuses traductions de la Bible. (fr)
  • 마소라 본문(영어: Masoretic Text, MT)은 유대교 성경의 권위 있는 히브리어 본문이다. 이 본문은 개신교 성경의 구약성경 번역의 기초로 널리 사용되며 1943년 이후로 일부 가톨릭 성경에도 사용되지만 동방 정교회는 신의 영감을 받았다는 이유로 70인역을 계속 사용한다. 현존하는 가장 오래된 마소라 본문의 원고는 대략 서력 9세기로 거슬러 올라가며 알레포 코덱스 (한때 마소라 본문의 가장 오래되었다고 간주되는, 토라 부분을 제외한 완전한 사본)는 10세기로 거슬러 올라간다. (ko)
  • De Masoretische Tekst (MT) is de vroeg-Middeleeuwse Hebreeuwse tekst van de joodse Bijbel (Tenach). Het omvat niet alleen de boeken van de joodse canon, maar is ook de letterlijke tekst van die boeken, inclusief vocalisatie en accentueringen ten behoeve van zowel voorlezing in het openbaar als voor persoonlijke studie. De MT werd en wordt ook veel gebruikt als grondtekst voor vertalingen van het Oude Testament in protestantse Bijbels (en sinds enkele decennia ook voor rooms-katholieke Bijbels) (nl)
  • マソラ本文(マソラほんもん、英: Masoretic Text)とは、ユダヤ教社会に伝承されてきた旧約聖書のテキストをいう。ユダヤ教の成立以後にそれぞれの時代ごとにソーフェリーム、タンナイーム、アモライーム、マソラ学者などと呼ばれる宗教的指導者であり宗教学者でもあるグループがさまざまな編集を加えたものである。ヘブライ語のマソラ (מסורה) とは伝統の伝達のことを示す語である。 (ja)
  • Texto massorético ou masorético é uma família de manuscritos com o texto hebraico da Bíblia utilizado como a versão padrão da Tanakh para o judaísmo moderno, e também como fonte de tradução para o Antigo Testamento da Bíblia cristã, inicialmente pelos protestantes e, modernamente, também por tradutores católicos. (pt)
  • Tekst masorecki – ujednolicony tekst Biblii hebrajskiej, opracowany przez masoretów. Jest on zapisany przy pomocy liter spółgłoskowych oraz systemu znaków samogłoskowych w postaci kropek i kresek umieszczanych nad lub pod literami. Jego częścią integralną jest dodatkowy system oznaczeń w tekście nazywany masorą. W opracowaniach krytycznych oznaczany symbolem TM albo . (pl)
  • El Text masorètic ("MT") és un text escrit en hebreu de la Tanakh, utilitzat pel judaisme en la lectura sagrada. Inclou la Torah i altres llibres considerats d'inspiració divina. Fou composta i editada per un grup d'hebreus coneguts com a masoretes entre el segle i i el segle x dC. El Text masorètic conté variants, algunes significatives, amb la versió grega anomenada Septuaginta. (ca)
  • Masoretský text je hebrejský (či v jistých případech aramejský) text Starého zákona opatřený masoretskými vokalizačními znaky, resp. doplněný o tzv. masoru (ta se dělí na malou (Masora parva), velkou (Masora magna) a závěrečnou (Masora finalis) masoru) – propracovaný systém okrajových poznámek sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu a k zaznamenání jeho různých variant. Hebrejština, jako i jiné semitské jazyky, totiž nezná ve svém písmu znaky pro samohlásky. Protože však stále méně Židů bylo schopno číst původní souhláskový text (a z náboženských důvodů bylo pociťováno jako nanejvýš důležité uchovat jeho přesné znění a výslovnost), bylo nutné vytvořit vokalizační systém. (cs)
  • Μασοριτικό ονομάζεται το πρωτότυπο κείμενο της εβραϊκής βίβλου (την οποία οι χριστιανοί ονόμασαν Παλαιά Διαθήκη), έτσι όπως εμφανίζεται μετά την κριτική εργασία των Μασοριτών, δηλ. των Ιουδαίων λογίων που προσπάθησαν να διαφυλάξουν το κείμενο αυτό από τις παραφθορές και επιμελήθηκαν την παράδοση του. Από το αραμαϊκό ρήμα μασάρ = παραδίδω προέρχεται ο όρος μασορά ή μασόρεθ που χρησιμοποιείται σε σχέση με την παράδοση της εξωτερικής μορφής του κειμένου (ενώ για την παράδοση του περιεχομένου χρησιμοποιείται ο όρος χαλαχά). (el)
  • Der masoretische Text (von hebräisch מסורה masora: „Überlieferung“; abgekürzt MT bzw. 𝕸 oder M; lateinisch: Textus Masoreticus, Abk. TM) ist die im Judentum heute maßgebliche hebräische Textversion des Tanach. Der MT enthält neben dem seit dem 2. Jahrhundert feststehenden Konsonantentext (Ketib) auch genaue Angaben zu Vokalisation und Akzentuierung (Qere). Seinen Namen verdankt er den Masoreten, jenen jüdischen Gelehrten, die ungefähr in den Jahren 700 bis 1000 wirkten und in ihren Musterhandschriften nicht nur (als Nakdanim oder Punktatoren) erstmals Akzente und Vokalzeichen, sondern auch die eigentliche Masora in die hebräischen Bibelhandschriften einführten. Dabei handelt es sich um traditionelle Listen von seltenen Formen und anderen Besonderheiten des Textes, die der Bewahrung des Te (de)
  • La Masora Biblio estas la hebrea versio de la Biblio agnoskita de judismo ekde100. Protestantismo agnoskas la Masoran Biblion kiel laMalnova testamento. La Biblio tradukita de Zamenhof estasla Masora Biblio. La Malnova testamento de katolikismo kaj ortodoksismodevenas ne de la Masora Biblio sed de la Septuaginto, grekatraduko de alia hebrea versio de la Biblio. La Septuaginto havaslibrojn, kiuj ne estas en la Masora Biblio: protestantoj nomastiujn librojn la apokrifo. Alia antikva versio de la Biblio estis la . Ĝi nur havis la kvin librojn de la Torao. (eo)
  • El texto masorético es la versión hebraica del Tanaj usada oficialmente entre los judíos. En el cristianismo se hizo popular en Occidente usar fuentes hebreas a partir de la época medieval tardía y se ha utilizado con frecuencia como base para las traducciones del Antiguo Testamento. Fue difundido por un grupo de hebreos conocido como masoretas entre los siglos VI y X. Contiene variantes, algunas significativas, respecto de la versión griega llamada Septuaginta o a la Hexapla (usada en la Vulgata como base por San Jerónimo). Dentro de las diferencias entre el texto masorético y la otras fuentes son las evidencias textuales de la venida del Mesías en el Antiguo Testamento. (es)
  • The Masoretic Text (MT or 𝕸; Hebrew: נֻסָּח הַמָּסוֹרָה, romanized: Nūssāḥ Hammāsōrā, lit. 'Text of the Tradition') is the authoritative Hebrew and Aramaic text of the 24 books of the Hebrew Bible (Tanakh) in Rabbinic Judaism. The Masoretic Text defines the Jewish canon and its precise letter-text, with its vocalization and accentuation known as the mas'sora. Referring to the Masoretic Text, mesorah specifically means the diacritic markings of the text of the Hebrew scriptures and the concise marginal notes in manuscripts (and later printings) of the Tanakh which note textual details, usually about the precise spelling of words. It was primarily copied, edited and distributed by a group of Jews known as the Masoretes between the 7th and 10th centuries of the Common Era (CE). The oldest kn (en)
  • Naskah Masorah (bahasa Ibrani: נוסח המסורה, translit. Nusakh haMasora‎; bahasa Inggris: Masoretic Text, disingkat MT, 𝕸, atau ) adalah naskah Aramaik dan Ibrani otoritatif dari Tanakh bagi Yudaisme Rabbinik. Kata "Masorah" dalam Naskah Masorah merujuk pada vokalisasi dan aksentuasi yang digunakan untuk menetapkan pelafalan yang tepat dari ayat-ayat dalam naskah ini. Naskah Masorah tertua yang masih ada berasal dari sekitar abad ke-9 M. Kodeks Aleppo (pernah dikenal sebagai salinan lengkap tertua dari Naskah Masorah, tetapi sekarang bagian Taurat-nya hilang) berasal dari abad ke-10. (in)
  • Il testo masoretico è la versione ebraica della Bibbia ufficialmente in uso fra gli ebrei. Viene spesso utilizzata come base per traduzioni dell'Antico Testamento da parte dei cristiani. Essa venne composta, edita e diffusa da un gruppo di ebrei noto come Masoreti fra il primo e il X secolo d.C. Contiene varianti, alcune significative, rispetto alla più antica versione greca detta dei Settanta. (it)
  • Masoretiska bibeltexten (av hebr. masora "tradering"), MT, kallas den judiska standardversionen av Gamla Testamentets hebreiska originaltext. Den är uppkallad efter de skriftlärda, masoreterna, som under tidig medeltid (mellan 7:e och 10:e århundradet) traderade den (Tanakh). Man kallar denna text proto-masoretisk, när man talar om den före masoreternas tid, det vill säga att den skulle "komma att bli den masoretiska texten". (sv)
  • Масоре́тський те́кст (івр. נוסח המסורה‎, в біблійній текстології MT, 𝕸, або ), іноді іменований textus receptus, — середньовічна редакція однієї з груп древніх текстів Танаха (єврейської Біблії), визнана в рабинському середовищі єдиним священним текстом. Форми цього тексту, що мало відрізнялися одна від одної, переписувалися і поширювалися в кількості, що перевищує інші редакції; нестандартні тексти послідовно знищувалися. Остаточного зафіксованого вигляду МТ набув до X століття н. е. (uk)
  • Масоре́тский те́кст (ивр. ‏נוסח המסורה‏‎, в библейской текстологии MT, 𝕸, или ), иногда именуемый textus receptus, — средневековая редакция одной из групп древних текстов Танаха (еврейской Библии), признанная в раввинской среде в качестве единственного священного текста. Мало отличающиеся друг от друга формы этого текста переписывались и распространялись в числе, превышающем прочие редакции; нестандартные тексты последовательно уничтожались. Окончательный зафиксированный вид МТ приобрёл к X веку н. э. (ru)
  • 馬所拉文本(Masoretic Text,也常譯作馬索拉文本或馬索拉文獻),是在公元1000年后半期,由马所拉文士(巴阿里·哈马所拉,意思是“传统的大师”)设计出一种包括母音和重音符号的音标系统。这些写下来的音标可以帮助人把過去只有子音字母的古代閃族文字如希伯來文等的正確母音读出来,以避免必須在眾多母音之間猜測而誤解其意,或導致每個人的讀法各自紛紜;在此以前,古代閃族系文字各字的读音多是凭口头传统去传授的,屬於獨傳的學問。马所拉学士对文本本身完全不作任何改动,但在他们认为适当的时候在文字旁记下批注(亦即「馬索拉」)。他们小心翼翼地力求保全文本的原貌。除此之外,他们在马所拉批註中會指出文本的特殊之处,并且提出他们认为正确的文句。 曾有三个不同的马所拉学派致力于发展只有子音的文本之母音和重音符号標注工作,他们分别是:巴比伦派、巴勒斯坦派和提比哩亚派(加利利海西岸的一个城市)。现今希伯来文圣经的印刷版本所包含的马所拉註釋,所采用的音标系统属于提比哩亚派。这个音标系统是由提比哩亚的马所拉学士发展成的。《新世界译本》的脚注曾多次参引马所拉文本(符号M)及其边旁批注马所拉(符号Mmargin)。 (zh)
rdfs:label
  • المخطوطات الماسورتية (ar)
  • Text masorètic (ca)
  • Masoretský text (cs)
  • Masoretischer Text (de)
  • Μασοριτικό κείμενο (el)
  • Masora Biblio (eo)
  • Texto masorético (es)
  • Texte massorétique (fr)
  • Naskah Masorah (in)
  • Testo masoretico (it)
  • マソラ本文 (ja)
  • Masoretic Text (en)
  • 마소라 본문 (ko)
  • Masoretische Tekst (nl)
  • Tekst masorecki (pl)
  • Texto massorético (pt)
  • Масоретский текст (ru)
  • Masoretiska bibeltexten (sv)
  • Масоретський текст (uk)
  • 馬所拉文本 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License