| dbo:abstract
|
- Els velets —veleti en llatí, wieleten en alemany, wieleci en polonès— o wilzi o wiltzes —wilzi en llatí, wilzen en alemany— foren un grup de tribus lequites medievals en el territori de l'Alemanya moderna nord-est (vegeu polabis eslaus), probablement derivat del poble anomenat abans veltes. Igual que altres grups eslaus entre els rius Elba i Oder, van ser descrits sovint per fonts germàniques com wends. Al final del segle X van ser seguits pels luticis. En la Vita Karoli Magni de Einhard es diu que els Wilzi es referien a si mateixos com Welatabis. Els velets es van traslladar a les modernes zones del sud Mecklenburg-Pomerània Occidental al llarg dels segles VI i VII i van assimilar la resta de la població germànica i tribus eslaves de l'oest que s'havien traslladat prèviament en aquesta zona de l'orient. El Geògraf Bavarès (Geographus Bavarus) un document anònim medieval compilat a Regensburg el 830, conté una llista de les tribus a Europa Central i Oriental a l'est de l'Elba. Entre altres tribus esmenta els uuilci (veleti), amb 95 civitas. Aquesta divisió política dels velets es va produir probablement a causa de la grandària de la zona habitada, amb assentaments agrupats al voltant de rius i de forts i separats per tires grans de boscos. A més, el rei velet Dragowit havia estat derrotat i convertit en vassall per Carlemany en l'única expedició en territori eslau dirigida pel mateix Carlemany, el 798, de manera que el centre del poder velet va entrar en col·lapse. Els velets van ser envaïts pels francs durant les seves expedicions a terres obodrites, amb els obodrites sent aliats dels francs contra els saxons. Eginard fa aquestes afirmacions en "Vita Karoli Magni" (La vida de Carles el Gran), una biografia de Carlemany, rei dels francs. A partir del segle x, els velets desapareixen dels registres escrits, i van ser reemplaçats pel luticis que almenys en part va continuar la tradició velètia. (ca)
- Veléti (německy Wieleten nebo Wilzen, polsky Wieleci) byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceny se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veléti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti. Trnem v oku byli ale i pro své náboženství. Byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o christianizaci. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží (žreců). K tomuto modelu patrně dospěli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, protože obyčejně jsou takovéto snahy pro Slovany netypické. Polabské kmeny patrně nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jako tomu bylo v případě Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, takže křesťanství zde převážně zůstalo považováno za cizí nepřátelský element. V 8. století Veléty napadla ze západu mocná Franská říše. Došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských Sasů Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí. To vyvrcholilo brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku 782. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé. Roku 789 se franský císař Karel Veliký obrátil proti Velétům a vytáhl proti nim s podporou knížete Vlčana (Wiltzana) ze sousedního obodritského kmenového svazu. Veléti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem. V době inkriminovaného střetu s Franky vládl Velétům jistý kníže . Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Velétů“ (latinsky rex Wiltorum). Přestože Frankové Veléty přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli. U Velétů se roku 798 zhroutil vládnoucí systém kmenového svazu a roztroušené slovanské kmeny se znovu sjednotily až v průběhu 10. století do kmenového svazu Luticů. K Velétům (později Luticům) náležely kmeny Břežanů, , Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. Roku 808 přešly na stranu Velétů také kmeny Smolinců a Gliňanů, původní spojenci svazu Obodritů. Stalo se tak na základě úspěšného vpádu Dánů na obodritské území. (cs)
- Die Wilzen (auch Wilsen, Wilciken, Welataben) waren ein westslawischer Stammesverband, der im 8. und 9. Jahrhundert im östlichen Mecklenburg, Vorpommern und im Norden Brandenburgs siedelte. Der Stammesverband setzte sich aus namentlich unbekannten Stämmen zusammen, an dessen Spitze ein Samtherrscher oder Großfürst stand. Bis Mitte des 10. Jahrhunderts zerfiel der Stammesverband und es bildete sich eine Reihe von neuen Stämmen, die Ende des 10. Jahrhunderts in den sächsischen Quellen unter der Bezeichnung Lutizen zusammengefasst wurden. (de)
- Les Vélètes, aussi nommés Wélatabes ou Wiltses (en polonais : Wieleci, en allemand : Wilzen), ou encore Wilzes, sont une confédération tribale de slaves occidentaux (« Wendes ») qui s’étaient établis au VIIIe siècle dans ce qui est aujourd'hui le nord-est de l'Allemagne et en Poméranie. Leur territoire d'origine s'étendait le long de la côte Baltique, de Demmin et la Peene à l'ouest à Kołobrzeg et la Parsęta à l'est, au sud jusqu'au bord de la Müritz et dans l'Uckermark. Dans ce sens, ils étaient des voisins orientaux des Abodrites. (fr)
- Los veletos o welatabios fueron un grupo de tribus lechitas medievales que habitaron la región de Pomerania, al noreste de la actual Alemania, probablemente relacionados con los pueblos anteriormente llamados veltos, y que ―al igual que otros pueblos eslavos entre los ríos Elba y Óder― eran definidos por fuentes germánicas como wendos. Recibían varios nombres, según el idioma:
* welatabi en su propio idioma.
* welataben, wieleten, wiltzen, wilsen, wilciken en alemán
* wieleci en polaco
* veleti en latín Al final del siglo X fueron seguidos por los luticios. En la Vita Karoli Magni (‘vida de Carlomagno’, una biografía de Carlomagno, rey de los francos) de Einhard se dice que los wiltzi se referían a sí mismos como welatabios. Los veletos se transladaron a las zonas actuales de Mecklemburgo-Pomerania Occidental a lo largo de los siglos VI y VII y asimilaron el resto de la población germánica y eslava del oeste que se habían trasladado previamente a esta zona desde el oriente. Geographus Bavarus (El geógrafo bávaro), un documento anónimo medieval compilado en Ratisbona en el año 830, contiene una lista de tribus de Europa Central y Oriental al este del Elba. Entre ellos menciona a los uuilci (Veleti), con 95 civitas. Esta división política de los veletos se produjo probablemente debido al tamaño de la zona habitada, con asentamientos agrupados alrededor de ríos y de fuertes y separados por grandes zonas boscosas. Además, el rey veleto había sido derrotado y convertido en vasallo por Carlomagno en la única expedición en territorio eslavo dirigida por el propio Carlomagno en 798, de manera que el centro del poder veleto se colapsó. Los veletos fueros invadidos por los francos durante sus expediciones a tierras obodritas con los abroditas como aliados de los francos contra los sajones. Eginardo hace estas afirmaciones en Vita Karoli Magni (‘vida de Carlomagno’). (es)
- The Veleti, also known as Wilzi, Wielzians, and Wiltzes, were a group of medieval Lechitic tribes within the territory of Hither Pomerania, related to Polabian Slavs. They had formed together the Confederation of the Veleti, a loose monarchic confederation of the tribes. Said state existed between the 6th and 10th centuries, after which, it was succeeded by the Lutician Federation. (en)
- I Veleti (in lingua tedesca anche Wilzen, Wilsen, Wilciken, Welataben) erano una federazione etnica di Slavi occidentali, che nell'VIII e nel IX secolo risiedevano nella parte orientale del Meclemburgo, nella Pomerania Anteriore e nella parte settentrionale del Brandeburgo. La federazione era composta da stirpi nominalmente sconosciute, al cui vertice stava un Signore (Samtherrscher) o Gran Principe. Alla metà del X secolo la federazione si sciolse e alla fine del secolo si costituì una serie di nuove stirpi, nell'origine sassone che si raggruppò sotto la denominazione di Liutici. (it)
- Wilzen of Welsten, latijns Veleti, waren een vroegmiddeleeuws verband van West-Slavische stammen. De Wilzen vestigden zich in de 8e-9e eeuw in noordoostelijk Duitsland. Ze voerden bloedige oorlogen, vooral met de Saksen en Abodriten. Ze werden uiteindelijk in de 2de helft van de 12e eeuw door Hendrik de Leeuw gelijktijdig met de Abodriten overwonnen en namen het christendom aan. (nl)
- Wieleci, Wieletowie, Wilcy, Lucice, Lutycy – grupa plemienna Słowian połabskich, zamieszkujących od co najmniej VIII wieku tereny między dolną Odrą a Łabą, wywodząca się z Pomorza Przedodrzańskiego. W źródłach pisanych z czasów Karola Wielkiego nazywani również: Wiltzi, Vultzi, Welatabowie. Wieleci obok Obodrzyców i Serbów należeli do Słowian połabskich. Geograf Bawarski podaje, że na ziemiach Wieletów znajdowało się 95 grodów. (pl)
- Os veletos (em latim: Veleti; em alemão: Wieleten; em polonês/polaco: Wieleci), wiltzes ou wilzes (latim: Wiltzi; alemão: Wilzen) foram um grupo de tribos medievais eslava ocidental que habitou o território equivalente ao atual nordeste da Alemanha (ver eslavos polábios). Juntamente com outros grupos de eslavos que habitavam a região entre os rios Elba e Oder, eram descritos pelas fontes germânicas como vendos. No fim do século X ficaram conhecidos como liutizianos. Eginardo referiu-se a eles, em sua biografia de Carlos Magno, Vida de Carlos Magno, como velátabos (pt)
|
| rdfs:comment
|
- Die Wilzen (auch Wilsen, Wilciken, Welataben) waren ein westslawischer Stammesverband, der im 8. und 9. Jahrhundert im östlichen Mecklenburg, Vorpommern und im Norden Brandenburgs siedelte. Der Stammesverband setzte sich aus namentlich unbekannten Stämmen zusammen, an dessen Spitze ein Samtherrscher oder Großfürst stand. Bis Mitte des 10. Jahrhunderts zerfiel der Stammesverband und es bildete sich eine Reihe von neuen Stämmen, die Ende des 10. Jahrhunderts in den sächsischen Quellen unter der Bezeichnung Lutizen zusammengefasst wurden. (de)
- Les Vélètes, aussi nommés Wélatabes ou Wiltses (en polonais : Wieleci, en allemand : Wilzen), ou encore Wilzes, sont une confédération tribale de slaves occidentaux (« Wendes ») qui s’étaient établis au VIIIe siècle dans ce qui est aujourd'hui le nord-est de l'Allemagne et en Poméranie. Leur territoire d'origine s'étendait le long de la côte Baltique, de Demmin et la Peene à l'ouest à Kołobrzeg et la Parsęta à l'est, au sud jusqu'au bord de la Müritz et dans l'Uckermark. Dans ce sens, ils étaient des voisins orientaux des Abodrites. (fr)
- The Veleti, also known as Wilzi, Wielzians, and Wiltzes, were a group of medieval Lechitic tribes within the territory of Hither Pomerania, related to Polabian Slavs. They had formed together the Confederation of the Veleti, a loose monarchic confederation of the tribes. Said state existed between the 6th and 10th centuries, after which, it was succeeded by the Lutician Federation. (en)
- I Veleti (in lingua tedesca anche Wilzen, Wilsen, Wilciken, Welataben) erano una federazione etnica di Slavi occidentali, che nell'VIII e nel IX secolo risiedevano nella parte orientale del Meclemburgo, nella Pomerania Anteriore e nella parte settentrionale del Brandeburgo. La federazione era composta da stirpi nominalmente sconosciute, al cui vertice stava un Signore (Samtherrscher) o Gran Principe. Alla metà del X secolo la federazione si sciolse e alla fine del secolo si costituì una serie di nuove stirpi, nell'origine sassone che si raggruppò sotto la denominazione di Liutici. (it)
- Wilzen of Welsten, latijns Veleti, waren een vroegmiddeleeuws verband van West-Slavische stammen. De Wilzen vestigden zich in de 8e-9e eeuw in noordoostelijk Duitsland. Ze voerden bloedige oorlogen, vooral met de Saksen en Abodriten. Ze werden uiteindelijk in de 2de helft van de 12e eeuw door Hendrik de Leeuw gelijktijdig met de Abodriten overwonnen en namen het christendom aan. (nl)
- Wieleci, Wieletowie, Wilcy, Lucice, Lutycy – grupa plemienna Słowian połabskich, zamieszkujących od co najmniej VIII wieku tereny między dolną Odrą a Łabą, wywodząca się z Pomorza Przedodrzańskiego. W źródłach pisanych z czasów Karola Wielkiego nazywani również: Wiltzi, Vultzi, Welatabowie. Wieleci obok Obodrzyców i Serbów należeli do Słowian połabskich. Geograf Bawarski podaje, że na ziemiach Wieletów znajdowało się 95 grodów. (pl)
- Os veletos (em latim: Veleti; em alemão: Wieleten; em polonês/polaco: Wieleci), wiltzes ou wilzes (latim: Wiltzi; alemão: Wilzen) foram um grupo de tribos medievais eslava ocidental que habitou o território equivalente ao atual nordeste da Alemanha (ver eslavos polábios). Juntamente com outros grupos de eslavos que habitavam a região entre os rios Elba e Oder, eram descritos pelas fontes germânicas como vendos. No fim do século X ficaram conhecidos como liutizianos. Eginardo referiu-se a eles, em sua biografia de Carlos Magno, Vida de Carlos Magno, como velátabos (pt)
- Els velets —veleti en llatí, wieleten en alemany, wieleci en polonès— o wilzi o wiltzes —wilzi en llatí, wilzen en alemany— foren un grup de tribus lequites medievals en el territori de l'Alemanya moderna nord-est (vegeu polabis eslaus), probablement derivat del poble anomenat abans veltes. Igual que altres grups eslaus entre els rius Elba i Oder, van ser descrits sovint per fonts germàniques com wends. Al final del segle X van ser seguits pels luticis. En la Vita Karoli Magni de Einhard es diu que els Wilzi es referien a si mateixos com Welatabis. (ca)
- Veléti (německy Wieleten nebo Wilzen, polsky Wieleci) byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceny se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veléti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti. Trnem v oku byli ale i pro své náboženství. Byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o christianizaci. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží (žreců). K tomuto modelu patrně dospěli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, pro (cs)
- Los veletos o welatabios fueron un grupo de tribus lechitas medievales que habitaron la región de Pomerania, al noreste de la actual Alemania, probablemente relacionados con los pueblos anteriormente llamados veltos, y que ―al igual que otros pueblos eslavos entre los ríos Elba y Óder― eran definidos por fuentes germánicas como wendos. Recibían varios nombres, según el idioma:
* welatabi en su propio idioma.
* welataben, wieleten, wiltzen, wilsen, wilciken en alemán
* wieleci en polaco
* veleti en latín (es)
|
