An Entity of Type: Abstraction100002137, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The accession of the King of France to the royal throne was legitimized by a ceremony performed with the Crown of Charlemagne at the Reims Cathedral. In late medieval and early modern times, the new king did not need to be anointed in order to be recognized as French monarch but ascended upon the previous monarch's death with the proclamation "Le Roi est mort, vive le Roi!" French queens were crowned either together with their husband at Reims or alone at Sainte-Chapelle or the Basilica of Saint-Denis.

Property Value
dbo:abstract
  • Korunovace francouzských panovníků (francouzsky: Sacre des rois de France) byl náboženský akt, při kterém byl pomazán svatým olejem, posvěcen a korunován král Francie. Kvůli křesťansky-posvátné podstatě obřadu je přesnější mluvit o konsekraci (francouzsky: Sacre), jelikož samotné pomazání krále, nikoliv nasazení koruny na jeho hlavu, bylo vrcholem celého obřadu. Konsekratorem francouzských králů byl arcibiskup remešský z pozice primase francouzského. Ten mohl korunovaci provést ve kterémkoliv chrámu své církevní provincie, ale po roce 987 byla až na výjimky tradičným místem korunovací katedrála Notre-Dame v Remeši (sídelní kostel arcibiskupa). V případě neobsazení úřadu (tzv. sedisvakance) remešského arcibiskupa vykonával korunovační obřad zprvu arcibiskup ze Sens, později pak biskup ze Soissons. Většina korunovací se konala v neděli. Během vlády prvních kapetovských králů, kdy ještě nebylo pravidlo nástupu nejstaršího syna tak zavedené docházelo ke korunovaci budoucího krále ještě za života předchozího krále (podobně jako v Uherském království). Posledním takto korunovaným králem byl Filip II. v roce 1179. Později se nástupník stával novým francouzským králem již před korunovací po smrti předchozího krále, což bylo stvrzováno frází Král je mrtev, ať žije král při pohřbu v bazilice Saint-Denis. Francouzské královny (manželky králů) byly korunovány společně s manželi v Remeši nebo samostatně v opatství Saint-Denis. První korunovanou královnou byla roku 923 Ema manželka krále Rudolfa. Za vlády Bourbonů bylo od korunovace královen upuštěno. A tak byla poslední korunovanou královnou Marie Medicejská, druhá manželka Jindřicha IV., která byla korunována v roce 1610. Poslední z královských korunovací proběhla 29. května 1825, kdy byl v katedrále v Remeši korunován Karel X. Jediná francouzská císařská korunovace se uskutečnila 2. prosince 1804, kdy se v pařížské katedrále Notre-Dame za přítomnosti papeže sám korunovat Napoleon I. Napoleon poté sám korunoval svou ženu Josefínu. (cs)
  • The accession of the King of France to the royal throne was legitimized by a ceremony performed with the Crown of Charlemagne at the Reims Cathedral. In late medieval and early modern times, the new king did not need to be anointed in order to be recognized as French monarch but ascended upon the previous monarch's death with the proclamation "Le Roi est mort, vive le Roi!" The most important part of the French ceremony was not the coronation itself, but the Sacre – the anointing or unction of the king. The Carolingian king Pepin the Short was anointed in Soissons (752) to legitimize the accession of the new dynasty. A second anointing of Pepin by Pope Stephen II took place at the Basilica of Saint-Denis in 754, the first to be performed by a Pope. The unction served as a reminder of the baptism of king Clovis I in Reims by archbishop Saint Remi in 496/499, where the ceremony was finally transferred in 816 and completed with the use of the Holy Ampulla found in 869 in the grave of the Saint. Since this Roman glass vial containing the balm due to be mixed with chrism, was allegedly brought by the dove of the Holy Spirit, the French monarchs claimed to receive their power by divine right. Out of respect for the miraculous oil, the king's shirt and the gloves put on after the unction of the hands were burned after the ceremony. Exceptionally, the shirt worn by Louis XV was not burned. The shirt was donated to the King of Portugal, John V, and is today at the National Palace of Mafra, guarded by the Royal and Venerable Confraternity of the Most Blessed Sacrament of Mafra. The coronation regalia like the throne and sceptre of Dagobert I or crown and sword of Charlemagne were kept in the Basilica of Saint-Denis near Paris and the liturgical instruments in Reims like the Holy Ampulla and Chalice, where they are still partly preserved as well as in the Louvre and other Parisians museums. The Holy Ampulla was kept in a reliquary in the form of a round gold plaque thickly set with jewels in the center of which was a white enamelled representation of the dove of the Holy Spirit, upright with the wings open and pointing down, of which the Holy Ampulla itself formed the body. The reliquary had a heavy chain by which it could be worn around the neck of the abbot of the Abbey of Saint-Remi (where it was normally kept) when he brought it, walking barefoot at the head of a procession of his monks under a canopy carried by four noblemen on horseback, the Hostages of the Holy Ampulla, from the Abbey to the very steps of the high altar of the Cathedral, where he turned the relic over to the Archbishop of Rheims for its use in the coronation ritual. All succeeding Kings of France were anointed with this same oil—mixed with chrism prior to their coronation. French queens were crowned either together with their husband at Reims or alone at Sainte-Chapelle or the Basilica of Saint-Denis. (en)
  • Du temps du royaume des Francs puis de France, l'avènement du nouveau roi était légitimé par la cérémonie de son couronnement avec la couronne de Charlemagne à Notre-Dame de Reims. Cependant, le roi n'avait pas besoin d'être reconnu comme monarque français ; le nouveau roi montait sur le trône automatiquement à la mort de son prédécesseur, cela étant symbolisé une première fois lorsque le cercueil du monarque précédent descendait dans la chapelle de la basilique Saint-Denis, et que le duc d'Uzès, premier pair de France, proclamait : « Le roi est mort, vive le roi ! ». La partie la plus importante de la cérémonie du couronnement français n'était pas le couronnement lui-même, mais le sacre - c'est-à-dire l'onction d'une huile sainte sur le corps du roi. C'était ce qui différenciait le sacre des rois en France d'un simple couronnement, l’apposition de la couronne sur la tête du monarque étant le plus important des rituels dans d'autres royautés, contrairement à la France. Le premier sacre d'un roi en France est celui de Pépin le Bref, principalement par alliance avec l'Église catholique pour assurer sa légitimité. Il est sacré une première fois en mars 752 par une assemblée d'évêques du royaume des Francs réunie à Soissons et sans doute conduite par l'archevêque de Mayence, Boniface. Le dimanche 28 janvier 754, il est sacré une deuxième fois à Saint-Denis par le pape Étienne II qui donne aussi l'onction à ses deux fils, et bénit son épouse Bertrade ou Berthe de Laon. Le premier monarque français à être couronné et sacré dans la cathédrale de Reims est Louis le Pieux en octobre 816. Cela fut lié au premier roi de tous les Francs, Clovis Ier, baptisé en 496 (ou 499) par l'archevêque saint Remi à Reims. En 869 fut redécouverte dans la tombe du saint la Sainte Ampoule, plus tard ajoutée au rituel du sacre. L'huile miraculeuse passait pour avoir oint Clovis et avoir été amenée par une colombe descendue du ciel ; à partir de 1027, elle oint tous les rois francs puis de France à leur sacre, légitimant ainsi leur pouvoir de droit divin. Le dernier sacre d'un roi de France fut celui de Charles X le 29 mai 1825 dans la cathédrale de Reims, où trente-trois souverains ont été sacrés en un peu plus de 1 000 ans. À partir des Ordines ad consecrandum et coronandum regem, des textes manuscrits de recueils liturgiques rédigés à Reims à la fin du règne de Saint Louis, on peut décrire précisément la liturgie de cette cérémonie. Les insignes du couronnement comme le trône et le sceptre de Dagobert Ier ou la couronne et l'épée de Charlemagne ont été conservés dans la basilique Saint-Denis, près de Paris, et les instruments liturgiques à Reims comme la Sainte Ampoule et le Calice. Ils sont aujourd'hui encore partiellement conservés, surtout au Louvre et dans d'autres musées parisiens. La Sainte Ampoule était conservée dans un reliquaire ayant la forme d'une plaque ronde en or sertie de pierres précieuses et au centre de laquelle se trouvait une représentation en émail blanc de la colombe du Saint-Esprit, debout avec les ailes ouvertes et pointant vers le bas, dont la Sainte Ampoule formait elle-même le corps. Le reliquaire avait une lourde chaîne par laquelle il pouvait être porté autour du cou de l'abbé de l'abbaye de Saint-Rémi (où il était normalement gardé) quand ce dernier l'apportait, marchant pieds nus à la tête d'une procession de ses moines sous un dais porté par quatre gentilshommes à cheval, les otages de la Sainte Ampoule, de l'abbaye jusqu'aux marches mêmes du maître-autel de la cathédrale, où il remettait la relique à l'archevêque de Reims pour son usage dans le rituel du couronnement. Les reines françaises furent sacrées avec leur mari à Reims ou seules à la Sainte-Chapelle ou à l'abbaye de Saint-Denis. (fr)
  • Kenaikan takhta Prancis disahkan oleh upacara pemahkotaan dilakukan dengan di . Namun seseorang tidak perlu dinobatkan agar dapat diakui sebagai raja Prancis; raja yang baru naik takhta ketika peti mati raja sebelumnya dikebumikan di , dan mengumumkan ""! Diduga mengikuti formula Romawi Timur atau visigothik, upacara pemahkotaan Prancis disebut Sacre terutama termasuk atau raja dan untuk yang pertama kalinya dilaksanakan di Soissons pada tahun 752 untuk raja Karolingia Pippin yang Pendek untuk mensahkan deposisinya atas kerajaan Merovingia, karena mereka hanya dipilih oleh majelis kebangsawanan di dalam keluarga kerajaan dan menurut aturan turun temurun. Pemahkotaan kedua Pippin oleh Paus Stefanus II dilaksanakan di pada tahun 754 yang pertama dicatat oleh seorang Paus. Pengurapan dilakukan sebagai pengingat dari raja yang dipermandikan Clovis I di Rheims oleh uskup agung pada tahun 496/499, di mana upacara itu akhirnya dipindahkan pada tahun 816 dan diselesaikan dengan penggunaan yang ditemukan pada tahun 869 dimakam seorang santo. Karena botol kaca romawi ini berisi karena dicampur dengan , yang diduga dibawa oleh seekor merpati Roh Kudus, monarki Prancis mengaku menerima kuasa mereka atas karunia-Nya. Pemahkotaan regalia seperti dan of Dagobert I atau dan Charlemagne disimpan di di Paris dan instrumen liturgi di Rheims seperti dan Cawan (Alkitab), di mana sebagian dari mereka masih disimpan di Museum Louvre dan di beberapa museum lainnya di Paris. itu disimpan di dalam sebuah wadah berplakat emas berbentuk bulat tebal yang dihiasi denga pertama ditengahnya dan berenamel putih sebagai lambang merpati dari Roh Kudus, tegak dengan sayap terbuka dan menunjuk ke bawah di mana Ampul Suci itu sendiri membentuk sebuah tubuh. Relik itu memiliki sebuah rantai yang berat yang dapat dikenakan pada leher pemimpin (di mana benda itu biasanya disimpan) ketika ia membawanya, berjalan tanpa alas kaki pada puncak prosesi biarawan di bawah kanopi yang ditarik oleh empat orang bangsawan berkuda, tawanan Ampul Suci itu, dari Biara ke atas altar Katedral, di mana ia menyerahkan relik tersebut kepada uskup agung di Rheims untuk digunakan pada upacara pemahkotaan. Seluruh Raja Prancis yang naik takhta diurapi dengan minyak yang sama dicampur dengan sebelum penobatan mereka. Ratu Prancis dimahkotai baik bersama dengan suami mereka di Rheims atau sendirian di atau . (in)
  • L'incoronazione del monarca francese o, più propriamente, la consacrazione del re di Francia (in francese: sacre du roi de France) era la cerimonia nella quale il monarca del Regno di Francia veniva formalmente consacrato, incoronato e investito delle regalie. La cerimonia si svolgeva nella cattedrale di Nostra Signora di Reims ed era presieduta dall'arcivescovo di Reims con la partecipazione di tutti i maggiori membri della parìa di Francia. La cerimonia ebbe origine già in epoca carolingia e fu ereditata, tramite il Regno dei Franchi Occidentali, dai re di Francia. Nonostante la grande importanza che si attribuiva a questa cerimonia, il nuovo sovrano francese non aveva tecnicamente bisogno di essere investito per ascendere al trono, poiché guadagnava automaticamente il titolo di re alla morte del proprio predecessore. Questo evento veniva simbolicamente riconosciuto nel momento in cui il feretro del precedente re veniva calato nella cripta della basilica di Saint-Denis, quando il , primo pari di Francia, proclamava «Le roi est mort, vive le roi!». La parte più importante della cerimonia non era tuttavia l'atto di incoronazione, ma la consacrazione tramite unzione del corpo del re (nota in francese come sacre). Quest'ultimo dettaglio differenziava la cerimonia di incoronazione dei re di Francia dalle analoghe cerimonie degli altri monarchi europei, nelle quali l'apposizione della corona sulla testa del sovrano era il momento culminante. Il primo sacre di un re in Francia fu quello di Pipino il Breve, che sfruttò questo privilegio concessogli dalla Chiesa cattolica, sua alleata, per legittimare la propria ascesa al trono. Fu consacrato una prima volta nel marzo del 752 da un'assemblea di vescovi franchi riunitasi a Soissons e presieduta dall'arcivescovo di Magonza, Bonifacio, e una seconda volta il 28 gennaio 754 a Saint-Denis da papa Stefano II, che nell'occasione unse anche i suoi due figli Carlo e Carlomanno e benedisse sua moglie Bertrada di Laon. I dettagli della cerimonia possono essere ricostruiti con precisione grazie agli Ordines ad consecrandum et coronandum regem, una collezioni di manoscritti liturgici redatti nella loro versione definitiva a Reims negli ultimi anni di regno di Luigi IX il Santo. Le regalie dell'incoronazione, come il e lo di Dagoberto I o la corona e la spada di Carlo Magno, erano custodite presso la basilica di Saint-Denis, mentre gli oggetti liturgici, come la santa Ampolla e il , erano custoditi a Reims. Oggi solo alcuni di questi oggetti sopravvivono e sono conservati in vari musei parigini, tra cui il Louvre. (it)
  • Первым королём, прошедшим церемонию коронации, на территории современной Франции стал майордом, а затем и король франков Пипин Короткий. Эта церемония коронации стала возможной, главным образом, благодаря альянсу Пипина с Христианской церковью и предназначалась для удостоверения правомерности его прав на престол. В первый раз Пипин Короткий был коронован в марте 752 года на собрании епископов Франкского государства, созванном в Суассоне. Достоверно известно, что церемонию коронации провёл архиепископ Майнца Бонифаций. Во второй раз Пипин Короткий был коронован 28 июля 754 года. Эту церемонию, уже в базилике Сен-Дени, провёл папа римский Стефан II, в ходе которой был свершён обряд помазания над Пипином и его двумя сыновьями, а также над его супругой Бертрадой Лаонской. Первым французским монархом, коронование и помазание которого состоялось в Реймсском соборе, стал Людовик I Благочестивый. Церемония прошла в Реймсе 5 октября 816 года. Последней коронацией короля Франции стала церемония коронации Карла X. Эта церемония была проведена 29 мая 1825 года в Реймсском соборе, под сводами которого на протяжении более 1000 лет короновались 33 французских монарха. Если монарх ко времени коронации уже состоял в браке, то королеву короновали в Реймсе по упрощенному протоколу после церемонии супруга. В том случае, когда было нужно короновать королеву после бракосочетания уже коронованного монарха, не было необходимости устраивать церемонию в Реймсе, поскольку помазание королевы выполнялось обычным миром без примешивания в него елея из Святой Стеклянницы. Такое коронование королевы часто проходило в часовне Сент-Шапель или в аббатстве Сен-Дени. Протокол коронационных церемоний в странах Европы вплоть до XII—XIII веков имел много общего с ритуалом римской коронации и только в XIV веке церемония коронации короля Франции получила отличительные французские особенности. При этом от римских текстов и обрядов не отказались полностью, а объединили их с ранними французскими текстами и обрядами. В итоге, четвёртая и последняя редакция церемонии коронации была почти в два раза длиннее предыдущей редакции. Основываясь на текстах королевских чинов Ordines ad consecrandum et coronandum regem, рукописных записях, составленных в Реймсе в последние годы правления Людовика IX Святого, имеется возможность получить точное представление о литургической службе церемонии коронации. (ru)
  • Sakra królów Francji – ceremoniał związany z obejmowaniem przez nowego króla korony francuskiej, według praw fundamentalnych monarchii francuskiej nadający mu szczególny status społeczny oraz przywileje o boskim pochodzeniu (umiejętność leczenia chorych na skrofuły). Pierwsza ceremonia sakry odbyła się w momencie obejmowania władzy przez Pepina Małego i została przeprowadzona przez arcybiskupa Moguncji Bonifacego-Winfrida w celu podkreślenia sojuszu między Kościołem katolickim a dynastią Karolingów. Ostatnia ceremonia sakry została przeprowadzona 29 maja 1825 w Reims, była to sakra Karola X. Dokładny przebieg ceremonii sakry znany jest z tekstu Ordines ad consecrandum et coronandum regem, spisanego w ostatnich latach rządów Ludwika IX. (pl)
  • Коронація короля Франції — церемонія коронації і християнський обряд помазання французького монарха на трон Французького королівства. Першим королем, який пройшов церемонію коронації на території сучасної Франції став мажордом, а згодом й король франків Піпін Короткий; вперше його коронував майнцський архієпископ Боніфатій в березні 752 року на раді єпископів Франкської держави в Суассоні; вдруге Піпіна коронував і помазав на престол папа римський Стефан II 28 липня 754 року в абатстві Сен-Дені. Першим французьким монархом, коронування і помазання якого відбулось у Реймському соборі, де коронувалися наступні 33 королі, став Людовик I Благочестивий (5 жовтня 816 року). Останньою церемонією коронації було коронування Карла X від 29 травня 1825 року в Реймському соборі. Якщо монарх до часу коронації вже був одружений, королеву коронували в Реймсі за спрощеним протоколом після церемонії чоловіка. У випадку, коли було потрібно коронувати королеву після одруження з вже коронованим монархом, не було необхідності влаштовувати церемонію в Реймсі, оскільки помазання королеви здійснювалось звичайним миро без домішування до нього єлею зі Святої ампули. Таке коронування часто відбувалось в каплиці Сент-Шапель чи в абатстві Сен-Дені. Протокол коронаційних церемоній в країнах Європи до XII–XIII століть мав багато спільного з ритуалом римської коронації і тільки в XIV столітті церемонія коронації короля Франції набула відмінних французьких рис. При цьому від римських текстів і обрядів не відмовилися повністю, а об'єднали їх з ранніми французькими текстами і обрядами. В результаті, четверта і остання редакція церемонії коронації була майже в два рази довшою за попередню редакцію. Ґрунтуючись на текстах королівських чинів Ordines ad consecrandum et coronandum regem, рукописних записах, складених в Реймсі в останні роки правління Людовика IX, існує можливість отримати точне уявлення про літургійну службу церемонії коронації. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageID
  • 23741517 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 29195 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1102245225 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Korunovace francouzských panovníků (francouzsky: Sacre des rois de France) byl náboženský akt, při kterém byl pomazán svatým olejem, posvěcen a korunován král Francie. Kvůli křesťansky-posvátné podstatě obřadu je přesnější mluvit o konsekraci (francouzsky: Sacre), jelikož samotné pomazání krále, nikoliv nasazení koruny na jeho hlavu, bylo vrcholem celého obřadu. Konsekratorem francouzských králů byl arcibiskup remešský z pozice primase francouzského. Ten mohl korunovaci provést ve kterémkoliv chrámu své církevní provincie, ale po roce 987 byla až na výjimky tradičným místem korunovací katedrála Notre-Dame v Remeši (sídelní kostel arcibiskupa). V případě neobsazení úřadu (tzv. sedisvakance) remešského arcibiskupa vykonával korunovační obřad zprvu arcibiskup ze Sens, později pak biskup ze So (cs)
  • The accession of the King of France to the royal throne was legitimized by a ceremony performed with the Crown of Charlemagne at the Reims Cathedral. In late medieval and early modern times, the new king did not need to be anointed in order to be recognized as French monarch but ascended upon the previous monarch's death with the proclamation "Le Roi est mort, vive le Roi!" French queens were crowned either together with their husband at Reims or alone at Sainte-Chapelle or the Basilica of Saint-Denis. (en)
  • Du temps du royaume des Francs puis de France, l'avènement du nouveau roi était légitimé par la cérémonie de son couronnement avec la couronne de Charlemagne à Notre-Dame de Reims. Cependant, le roi n'avait pas besoin d'être reconnu comme monarque français ; le nouveau roi montait sur le trône automatiquement à la mort de son prédécesseur, cela étant symbolisé une première fois lorsque le cercueil du monarque précédent descendait dans la chapelle de la basilique Saint-Denis, et que le duc d'Uzès, premier pair de France, proclamait : « Le roi est mort, vive le roi ! ». (fr)
  • Kenaikan takhta Prancis disahkan oleh upacara pemahkotaan dilakukan dengan di . Namun seseorang tidak perlu dinobatkan agar dapat diakui sebagai raja Prancis; raja yang baru naik takhta ketika peti mati raja sebelumnya dikebumikan di , dan mengumumkan ""! Ratu Prancis dimahkotai baik bersama dengan suami mereka di Rheims atau sendirian di atau . (in)
  • L'incoronazione del monarca francese o, più propriamente, la consacrazione del re di Francia (in francese: sacre du roi de France) era la cerimonia nella quale il monarca del Regno di Francia veniva formalmente consacrato, incoronato e investito delle regalie. La cerimonia si svolgeva nella cattedrale di Nostra Signora di Reims ed era presieduta dall'arcivescovo di Reims con la partecipazione di tutti i maggiori membri della parìa di Francia. (it)
  • Sakra królów Francji – ceremoniał związany z obejmowaniem przez nowego króla korony francuskiej, według praw fundamentalnych monarchii francuskiej nadający mu szczególny status społeczny oraz przywileje o boskim pochodzeniu (umiejętność leczenia chorych na skrofuły). Pierwsza ceremonia sakry odbyła się w momencie obejmowania władzy przez Pepina Małego i została przeprowadzona przez arcybiskupa Moguncji Bonifacego-Winfrida w celu podkreślenia sojuszu między Kościołem katolickim a dynastią Karolingów. Ostatnia ceremonia sakry została przeprowadzona 29 maja 1825 w Reims, była to sakra Karola X. (pl)
  • Первым королём, прошедшим церемонию коронации, на территории современной Франции стал майордом, а затем и король франков Пипин Короткий. Эта церемония коронации стала возможной, главным образом, благодаря альянсу Пипина с Христианской церковью и предназначалась для удостоверения правомерности его прав на престол. В первый раз Пипин Короткий был коронован в марте 752 года на собрании епископов Франкского государства, созванном в Суассоне. Достоверно известно, что церемонию коронации провёл архиепископ Майнца Бонифаций. Во второй раз Пипин Короткий был коронован 28 июля 754 года. Эту церемонию, уже в базилике Сен-Дени, провёл папа римский Стефан II, в ходе которой был свершён обряд помазания над Пипином и его двумя сыновьями, а также над его супругой Бертрадой Лаонской. (ru)
  • Коронація короля Франції — церемонія коронації і християнський обряд помазання французького монарха на трон Французького королівства. Першим королем, який пройшов церемонію коронації на території сучасної Франції став мажордом, а згодом й король франків Піпін Короткий; вперше його коронував майнцський архієпископ Боніфатій в березні 752 року на раді єпископів Франкської держави в Суассоні; вдруге Піпіна коронував і помазав на престол папа римський Стефан II 28 липня 754 року в абатстві Сен-Дені. Першим французьким монархом, коронування і помазання якого відбулось у Реймському соборі, де коронувалися наступні 33 королі, став Людовик I Благочестивий (5 жовтня 816 року). Останньою церемонією коронації було коронування Карла X від 29 травня 1825 року в Реймському соборі. (uk)
rdfs:label
  • Korunovace francouzských panovníků (cs)
  • Coronation of the French monarch (en)
  • Sacre des rois de France (fr)
  • Penobatan Raja Prancis (in)
  • Incoronazione del monarca francese (it)
  • Sakra królów Francji (pl)
  • Коронация короля Франции (ru)
  • Коронація короля Франції (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:corType of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License