An Entity of Type: person, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Albanian literature stretches back to the Middle Ages and comprises those literary texts and works written in Albanian. It may also refer to literature written by Albanians in Albania, Kosovo and the Albanian diaspora particularly in Italy. Albanian occupies an independent branch within the Indo-European family and does not have any other closely related language. The origin of Albanian is not entirely known, but it may be a successor of the ancient Illyrian language.

Property Value
dbo:abstract
  • يعود الأدب الألباني بالزمن إلى العصور الوسطى، متضمنًا نصوصًا أدبيةً وأعمالًا مكتوبةً باللغة الألبانية. يشمل الأدب الألباني كل ما كتبه الألبان في ألبانيا وكوسوفو والألبان المغتربون في إيطاليا خصوصًا. تُعتبر اللغة الألبانية لغةً معزولةً عن اللغات الهندية الأوروبية، فلا توجد أي لغة قريبة منها بشكل وثيق. لم يتّضح أصل اللغة الألبانية بشكل كامل، إلا أنه من الممكن أن تكون خليفةً للغة الإليرية القديمة. كتب رئيس أساقفة أنتيفاري ويليام آدم تقريرًا في عام 1332، إذ قال من خلاله إن الألبان استخدموا الأحرف اللاتينية في كتبهم على الرغم من اختلاف لغتهم عن اللغة اللاتينية اختلافًا كبيرًا. تتضمن أقدم المستندات الناجية المكتوبة باللغة الألبانية كلّ من «الصيغة المعمدانية» التي دوّنها أسقف دراس بال إنجولي في عام 1462 بلهجة غيج الألبانية، إضافةً إلى بعض آيات العهد الجديد من تلك الفترة. يحتمل أن تكون المخطوطة المؤلّفةً من 208 صفحة والصادرة عن ثيودور شكودرا في عام 1210 أقدم نص أصلي محفوظ باللغة الألبانية. (ar)
  • Albánská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Albánci nebo v albánštině. K albánské literatuře lze proto zařadit také velkou část kosovské literatury, v níž měli hlavní slovo , a literaturu albánské diaspory, především ve Spojených státech a Itálii. Podobně jako jiné literatury vyrůstá také albánská tvorba z ústní lidové slovesnosti, vzhledem k pomalému šíření gramotnosti však došlo k přechodu k psané literatuře poměrně později a ještě i ve 21. století se pohybovali v odlehlejších částech země rapsódové schopní přednášet lidové příběhy. Ve středu pozornosti stála ve středověku hrdinská epika, především o dobrodružstvích bratrů Muliho a Haliliho. Písně, které ho tvoří, pocházejí pravděpodobně ze 7. století, největšího rozkvětu dosáhly v 11. a 12. století a mají blízko k cyklům sousedních národů (srbské , řecký ). Na epické zpěvy navázaly v 15. století mezi Arbereši historické písně popisující činy existujících osobností, především národního hrdiny Skanderbega, jenž vedl albánskou obranu proti dobyvatelským snahám Osmanské říše. V muslimských částech Albánie se začaly historické písně rozvíjet později, teprve od konce 18. století, a pojednávaly o střetech mezi sultánem a místními mocnými paši. Folklorní lyrika jako milenecké, svatební a jiné písně byla pěstována na celém území. Válečné události 15. století vyhnaly ze země „albánské humanisty“, vzdělané latinsky píšící intelektuály, kteří se uplatnili v jiných zemích – patří k nim například historik Marin Barleti (1450–1512) nebo profesor rétoriky (1468–1572). Vzhledem k tomu, že Osmanská říše tvorbu v albánštině potlačovala, pocházejí první albánsky psaná díla také z okruhu katolické emigrace – prvním z nich byl Misál (Meshari, 1555), jejž vydal kněz Gjon Buzuku. K dalším tvůrcům pak patřili (1566–1622), lexikograf a badatel Frang Bardhi (1606–1643) či kosovskoalbánský rodák Pjetër Bogdani (asi 1630–1689). Arberešské etnikum, jež z Albánie odešlo do Itálie, reprezentuje básník a kněz (1724–1788). V Albánii pod vládou osmanských Turků až v 18. století začala nabývat tvar literatura psaná muslimy v gegské i toskické variantě albánštiny a zapisovaná arabským písmem. V čele stála poezie nazývaná , zpočátku téměř výhradně světská (lyrická, satirická, erotická); jako příklad lze uvést (1680–1760). Na přelomu 18. a 19. století, kdy tvořil kupříkladu (1760–1820), se tvorba začala orientovat více nábožensky. Výjimku tvoří (1784–1844), klasik známý především svou poemou Erveheja o ženě obviněné neprávem z nevěry. Ve 2. polovině 19. století proběhlo , a to, vzhledem k politické situaci, opět zejména díky emigrantům, kteří do albánské literární tvorby vnesli národně orientovaný romantismus. Průkopníky byli folklorista a tvůrce historických eposů (1814–1903), básník a učenec (1865–1927). V Osmanské říši ke zrození moderní albánské kultury přispěl svými převážně vlasteneckými a didaktickými texty Naim Frashëri (1846–1900), „apoštol albánství“, který kromě albánštiny užíval k psaní také turečtinu, řečtinu a perštinu. Po vyhlášení albánské nezávislosti v roce 1912 se mohlo písemnictví dál rozvíjet. K důležitým jménům mezi oběma světovými válkami patří vlastenečtí tvůrcové jako kněz Gjergj Fishta (1871–1940) či poslanec (1866–1937). K představitelům realistického a sociálněkritického psaní patří básník a povídkář Millosh Gjergj Nikolla (1911–1938), jenž psal pod pseudonymem a pro svou kritiku neutěšené situace chudých byl cenzurou zakazován; realistou byl též (1895–1953). Po druhé světové válce se albánská literatura musela podřídit komunistickému a autoritářskému režimu Envera Hodži. Prorežimní literatura si za vzor brala sovětskou tvorbu a socialistický realismus, témata byla budovatelská a kritická vůči poměrům v minulosti. Mezi vládou uznávané a vlivné tvůrce patřil prozaik (1922–1989), dramatik (1916–2002) nebo básník (1916–1989). Po roztržce se SSSR na počátku 60. let 20. století se poměry uvolnily a do kultury vstoupily mladé a méně strnulé hlasy. Cestu razil (1913–1989), slavným, a to i mimo hranice Albánie, se však stal obzvláště básník, prozaik a esejista Ismail Kadare (*1936), jenž výrazně uspěl již svým prvním románem (1963), když zaujal barvitým stylem, magickými prvky a odporem vůči totalitní moci. Dalšími autory druhé poloviny 20. století jsou novinář a spisovatel Dritëro Agolli (1931–2017), kritik poměrů (1934–2009) či básnířka (*1948), jedna z mála ženských autorek, které v Albánii prosadily. Ani po demokratizaci poměrů v roce 1991 téma nesvobody a útlaku z albánské literatury nezmizelo, velkou pozornost Hodžovu režimu věnovali spisovatelé jako (1943–2008) či (*1961). (cs)
  • La literatura albanesa és la literatura feta en albanès a Albània, Kosovo, Macedònia del Nord, Itàlia i altres països per emigrats albanesos. (ca)
  • Η αλβανική λογοτεχνία εμφανίστηκε κατά την Πρώιμη Νεότερη Περίοδο και περιέχει εκείνα τα λογοτεχνικά κείμενα και έργα που είναι γραμμένα στην αλβανική, μια ινδοευρωπαϊκή γλώσσα που καταλαμβάνει έναν ανεξάρτητο κλάδο και δεν συγγενεύει στενά με καμιά άλλη γλώσσα. Ο όρος αναφέρεται στη αλβανόγλωσση λογοτεχνία της Αλβανίας, των χωρών της πρώην Γιουγκοσλαβίας (του Κοσσυφοπεδίου, της Βόρειας Μακεδονίας και του Μαυροβουνίου) και της αλβανικής Διασποράς (κυρίως σε κράτη της Δυτικής Ευρώπης και στις ΗΠΑ). (el)
  • Albanian literature stretches back to the Middle Ages and comprises those literary texts and works written in Albanian. It may also refer to literature written by Albanians in Albania, Kosovo and the Albanian diaspora particularly in Italy. Albanian occupies an independent branch within the Indo-European family and does not have any other closely related language. The origin of Albanian is not entirely known, but it may be a successor of the ancient Illyrian language. The Archbishop of Antivari Guillaume Adam wrote a report in 1332 in which he said that Albanians used Latin letters in their books although their language was quite different from the Latin language. The oldest surviving documents written in Albanian are the "Formula e pagëzimit" (Baptismal formula) recorded by Pal Engjëlli, Bishop of Durrës in 1462 in the Gheg dialect, and some New Testament verses from that period. (en)
  • La literatura en albanés es aquella realizada en idioma albanés en Albania, Kosovo, Macedonia del Norte, Italia y en otros países por emigrados albaneses. (es)
  • Die albanische Literatur (albanisch Letërsia shqiptare) umfasst die in albanischer Sprache verfassten Werke nicht nur aus Albanien selbst, sondern auch aus Kosovo, Nordmazedonien, Montenegro und Serbien. Auch die im eigenen Dialekt geschriebene Literatur der Arbëresh in Italien sowie das literarische Werk albanischer Diaspora- und Exilautoren gehören dazu. (de)
  • La littérature albanaise est la littérature écrite par des auteurs de langue albanaise (environ 6 millions d'albanophones), d'Albanie, du Kosovo voisin ou des diasporas.Mais il convient d'intégrer ceux qui, en métropole ou dans les diasporas, s'expriment dans d'autres langues. (fr)
  • La letteratura albanese si riferisce alla letteratura in lingua albanese e riflette le fasi storiche della storia dell'Albania. Viene suddivisa nelle fasi: 1. * letteratura albanese antica; 2. * letteratura albanese orientale; 3. * letteratura albanese del risorgimento nazionale; 4. * letteratura albanese dell'indipendenza; 5. * letteratura albanese della lotta antifascista; 6. * letteratura albanese del realismo socialista. (it)
  • 다음은 알바니아 문학에 관한 설명이다. 알바니아인(人)은 고대에는 발칸 지방의 선주민(先住民)으로서 세력도 있었던 인구어계(印歐語系)의 일류리아인의 후예이다. 기원전 4세기경에는 왕국도 수립했으나 그 후에는 로마제국, 고트족(族), 동로마제국, 슬라브족, 베네치아, 터키 등 차례로 이민족과 여러 외국의 지배를 받아 1912년 독립할 때가지 실로 천년 이상에 걸친 예속의 시대를 보냈다. 알바니아인이 문화적으로 각성하고 문학활동을 시작한 것은 15세기경부터이며, 15세기의 문헌은 때마침 벌어진 터키 침략으로 거의 소실되었다. 16-17세기에는 터키 침략의 재난을 피해 남이탈리아로 이주했던 알바니아인과 알바니아 남부의 그리스 정교 성직자들에 의해 문학이 발달했으나 종교문헌이 대부분이다. 18세기에는 페르시아 및 터키의 동방문학 영향을 받은 시인들이 등장하여 연애나 자연을 구가하고 세속문학의 발전을 촉구했다. 대표적 시인에는 주코 캄베리(생몰연대 미상)가 있으며, 유르 바리보바(1725-1762)의 장시 <성처녀의 일생>(1762)이 유명하다. 19세기 후반부터 터키 지배에 대한 저항이 시작된다. 각지에 학교가 개설되고 모국어의 교육이 성행하며 민요 및 구전문(口傳文)이 수집되고 민족의식의 앙양과 함께 낭만주의 문학이 생겨났다. 근대 알바니아 문학 개척자는 나임 프라셰리(1846-1900)로서 알바니아의 자연과 민족에 대한 찬가인 전원서사시 <목축과 농경>(1886)을 써서 국민시인으로 존경받았다. 또한 시집 <여름의 꽃들>(1890), 15세기 알바니아의 국민적 영웅을 노래한 서사시 <스칸데르베그 이야기>(1896)로 애국정신을 부르짖어 터키에 대한 해방 투쟁의 선구가 되었다. 프라셰리와 맞먹는 애국시인으로 안톤 자코 챠유피(1866-1930)가 있다. 20세기 초엽까지의 알바니아 문학의 중심을 이루는 것은 조국애를 기조로 하는 시라고 하겠다. 그 밖의 문장 장르는 뒤졌으나 희곡 영역에서는 에타헴 하지아데미(1920- )가 몇 개의 사극을 썼고 서정시인 계르기 피시타(1871-1940)도 산문으로 된 종교극을 썼다.산문에서는 <해방자들>(1952-1954)을 쓴 지미타르 슈테리키(1915- ), <빵>(1951)의 작자 지니 사코(1912- ) 등이 있다. (ko)
  • Literatura albańska (alb. Letërsia shqipe) – literatura tworzona przez autorów narodowości albańskiej lub posługujących się językiem albańskim. Obejmuje nie tylko obszar dzisiejszej Albanii, ale również literaturę Arboreszy i Albańczyków z Kosowa, Macedonii Północnej, Czarnogóry i Grecji. Pierwszy albański tekst powstał w 1210 roku, jednakże jego odnalezienie i istnienie jest podawane w wątpliwość. Pierwszy albański tekst, którego autentyczność nie jest przedmiotem sporów, został napisany w 1462 roku, natomiast pierwsza książka w języku albańskim pochodzi z 1555 roku. W 1685 roku wydano Cuneus prophetarum, pierwsze dzieło napisane oryginalnie po albańsku. W XVIII i XIX wieku powstawały utwory zapisywane alfabetem arabskim. Rozwój literatury albańskiej, którego szczyt przypada na lata 30. XX wieku, spowolniło objęcie władzy przez Envera Hoxhę. (pl)
  • Albansk litteratur är skriven på två dialekter: gegiska (nordalbanska) och toskiska (sydalbanska). Före 1900-talet använde albanska författare sig av flera olika alfabet för att skriva på albanska (kyrilliska, latinska, grekiska, arabiska och så vidare). Den äldsta kända albanska skriften författades av Teodor Shkodrani och publicerades 1210. Den upptäcktes i slutet av 1990-talet i arkiven hos Vatikanstaten. Den är numera försvunnen och kan ha varit en förfalskning.[källa behövs] Den första kända albanska boken i säkert förvar är Meshari från 1500-talet, skriven av Gjon Buzuku. Under det osmanska riket kväste osmanerna albanernas litteraturliv och all litteratur skriven på albanska förbjöds. De albanska författarna bosatta i Italien drog emedan nytta av den kulturella friheten som rådde i landet, då ingen restriktion för bokutgivning på albanska gällde på italiensk mark. Under 1800-talets andra hälft uppstod den albanska nationella rörelsen i ursprungslandet och i förskingringen som återupplivade den albanska litteraturen. Bland författarna, många förevigade på gatunamn, märks Naim Frashëri, Gjergj Fishta och Migjeni. Albaniens skrivna litteratur av nationalistisk karaktär utvecklades först av italoalbaner i Kalabrien i mitten av 1800-talet och av albanska intellektuella i Konstantinopel under 1800-talets andra hälft. Naim Frashëri (1846–1900), Albaniens nationalskald, hörde till gruppen i Konstantinopel. Hans mest ansedda verk är Bagëti e Bujqësi (Boskap och jordbruk), Histori e Skenderbeut (Historien om Skanderbeg), och en samling korta dikter, Lulet e Verës (Vårens blommor). Gjergj Fishta (1871–1940), en franciskanmunk som var aktiv inom den albanska nationalistiska rörelsen, skrev ett lyriskt episkt diktverk, Lahuta e Malcís (Höglandets fiddla), som anses vara ett mästerverk i albansk litteratur. Han var den förste alban att nomineras till Nobelpriset i litteratur. Den mest kände bland de arberesjiska författarna är Jeronim De Rada. Den första kända albanska sonetten skrevs 1777 av arberesjen Nikollë Keta. Migjeni, kallad "en meteor av albanskt litteraturliv", sågs av kommunistregimen i Albanien som en föregångare till socialistisk realism. Mångsysslaren Fan Noli översatte William Shakespeares verk, och andra verk av betydande författare, till albanska. Musine Kokalari var den första kvinnliga författaren i albansk litteratur. Ali Podrimjas dikter hör till de mest översatta i den albanska poesin. Han avled i Frankrike sommaren 2012. Ismail Kadare anses vara Albaniens främste och internationellt mest kände nu levande författare. Hans mest kända verk är Gjenerali i ushtrisë së vdekur ("Den döda arméns general"), som finns med i Århundradets 100 böcker enligt Le Monde.[källa behövs] Flera av hans böcker finns översatta till svenska, bland annat Den hårda vintern (1980) och Vem förde hem Doruntine? (1988). Han blev 2005 första pristagare av Man Booker International Prize. En samling albanska ord sammanställdes av tysken Gottfried Wilhelm von Leibniz. Författaren till den tidigaste kända ordboken på albanska språket, den latinsk-albanska ordboken (Dictionarium latino-epiroticum, publicerad 1635 i Rom), var den katolske biskopen Frang Bardhi (på italienska känd under namnet Franciscus Blanchus). En grammatika baserad på denna ordbok utgavs 1716 av och återpublicerades 1822 av Johann Severin Vater i hans verk Vergleichungstafeln der europaïschen Stamm-Sprachen und Süd-, West- Asiatischer. Kulturen i Albanien undertrycktes av den kommunistiska regeringen, som även förföljde albanska författare och intellektuella. Ur detta uppstod ett litterärt och kulturellt vakuum i syfte att skapa en ny nationell identitet baserad på den kommunistiska ideologin. Ortografi-kongressen i Tirana fastslog 1972 principerna för ett unifierat – enat skriftspråk, varefter den upptogs även av Kosovos akademi. (sv)
  • Албанська література — література, написана албанською мовою. Це може також відноситися до літератури, написаної албанцями або в Албанії. Під час османського панування (з 1500-х років до початку 1900-х років) на албанську літературу значно впливали турецькі та грецькі православні перекази і міфи. Різні історії передавались з покоління у покоління у вигляді героїчних поем, легенд та історій. Це усна традиція допомогла рідній мові і національній ідентичності. Найстаріший письмовий документ албанською мовою сходить до 1462 року. У кінці 1800-х років, у часи Османської імперії, брати Наїм і Самі Фрашері стали одними з лідерів Албанського національного відродження. Цей націоналістичний рух надихав багатьох авторів протягом десятиліть, таких, як поета Джерджі Фішту. Іншим відомим національним письменником був православний єпископ Фан Нолі, який став лідером країни у 1920-х (він також був відомим перекладачем). Під час комуністичного режиму була сувора цензура, лише декілька тем були вільні для обговорення, і, як наслідок, це душило літературне життя країни. З падінням однопартійної системи література звільнилась від цензури, продовжуючи розвиватись. Найвідомішим сучасним письменником Албанії є кількаразовий кандидат на Нобелівську премію з літератури Ісмаїл Кадаре. (uk)
  • Албанская литература — литература, написанная на албанском языке. Данный термин может также относиться к литературе, написанной албанцами или в Албании. При османском господстве (с 1500-х до начала 1900-х) на албанскую литературу значительное влияние оказывали турецкие и православные греческие легенды и предания. Различные истории передавались из поколения в поколение в виде героических поэм, легенд и историй. Устная традиция помогла сохранить язык и национальную идентичность. Для албанского народного эпоса характерен восьмисложный стих, не севере страны- десятисложник. Популярным героем является Скандербег, а также братья Халиль и Муйо которые противостоят турецкому султану. Помимо этого их врагами являются албанцы христиане -«славы», сербские юнаки. В частности Марко- Королевич. Известен сюжет о женщине замурованной в стене, распространён в балканском фольклоре, «крепость Розафта», и змееборстве: «Дердь Элез Алия». По последнему поставлена одноименная опера либретто которой написал Исмаил Кадаре. Сверхъестественное представлено в албанской мифологии вампирами-выступающими в женском облике, орами и занами- персонажи типа греческих мойр и нимф. А также Красой земли- сказочная красавица живёт под землёй, её руки добивается герой который порой напоминает восточного меджнуна-безумно влюбленного. Из Турции пришли анекдоты о Ходже Насредине и плешивом- персонаж типа Иванушки дурачка. Старейший письменный документ на албанском языке датируется 1462 годом. Первое заметное произведение — «История Скандербега» Марина Барлети; написанная на латыни она получила широкую известность в Европе, в том числе в Московском царстве и Великом Княжестве Литовском. По ней был поставлен первый албанский фильм (снятый совместно с СССР; получивший премию на Канском кинофестивале). К XVII веку относится поэма кардинала Петра Буди «Доктрина христианства» в духе католического барокко. Начиная с эпохи османского завоевания получила распространения мусульманская литература испытавшее влияние турецких, персидских и арабских образцов. Среди её заметных представителей Незим Фракула (1680—1760), Сулейман Наиби (?-1772), Хасан Зюко Камбери (1740-?). Темой их поэзии являются восхваление Ислама, сатира, любовь, жалобы на превратности судьбы. В конце 1800-х годов, во времена Османской империи, братья Наим и Сами Фрашери стали одними из лидеров Албанского национального возрождения. Это националистическое движение вдохновляло многих авторов на протяжении десятилетий, — таких, как поэт Гергь Фишта. Можно упомянуть также Иеронима де Раду, чьё творчество ценили Ламартин и один из первых нобелевских лауреатов Фредерик Мистраль. Другим известным национальным писателем был православный епископ Фан Ноли, который стал лидером страны в 1920-х (он также был известным переводчиком). Соратником Ноли был Фаик Коница друг Гийома Аполинера, зачинатель албанского авангардизма. Первым образец албанской художественой прозы является «Охота горцев» Кристофорди — известного языковеда, есть русский перевод. В рассказе нашёл отражения культ священной горы Томори. В начале прошлого века с новеллами и мемуарами об антиосманской борьбе(есть перевод на русский фрагментов) выступал Михаль Грамено. Современниками Грамено были поэт Андон Чаюпи-автор первых пьес на албанском и Ндре Мьеды которому принадлежат лучшие сонеты в албанской поэзии. Наиболее талантливым албанским поэтом и писателем межвоенной поры считается Николош Мигени, испытавший влияние таких писателей, как Горький и Ницше, а также так называемых «проклятых поэтов». При коммунистическом режиме была строгая цензура, что сильно препятствовало литературной жизни страны. Были репрессированы первые албанские писательницы Мусина Кокалари и Сельфидже Чиу. Подвергался «идеологическому перевоспитанию» автор исторических романов Сабри Годо (будущий основатель Республиканской партии и соавтор Конституции Албании). С падением однопартийной системы литература освободилась от цензуры и продолжила развиваться. Самым известным современным писателем Албании является неоднократный кандидат на Нобелевскую премию по литературе Исмаил Кадаре. Его оппонентом считается Касем Требешина, диссидент, критик соцреализма, предвосхитивший А. Д. Синявского, основоположник албанского постмодернизма. Можно отметить также Дритеро Аголы, Ведата Кокону — видного лингвиста, переводчика Шекспира, «Анны Карениной». На русский язык переведён его роман «По волнам жизни». (ru)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 1181475 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 44541 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1113855034 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:title
  • 20 (xsd:integer)
dbp:titlestyle
  • color:black; background-color:white; (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • La literatura albanesa és la literatura feta en albanès a Albània, Kosovo, Macedònia del Nord, Itàlia i altres països per emigrats albanesos. (ca)
  • Η αλβανική λογοτεχνία εμφανίστηκε κατά την Πρώιμη Νεότερη Περίοδο και περιέχει εκείνα τα λογοτεχνικά κείμενα και έργα που είναι γραμμένα στην αλβανική, μια ινδοευρωπαϊκή γλώσσα που καταλαμβάνει έναν ανεξάρτητο κλάδο και δεν συγγενεύει στενά με καμιά άλλη γλώσσα. Ο όρος αναφέρεται στη αλβανόγλωσση λογοτεχνία της Αλβανίας, των χωρών της πρώην Γιουγκοσλαβίας (του Κοσσυφοπεδίου, της Βόρειας Μακεδονίας και του Μαυροβουνίου) και της αλβανικής Διασποράς (κυρίως σε κράτη της Δυτικής Ευρώπης και στις ΗΠΑ). (el)
  • La literatura en albanés es aquella realizada en idioma albanés en Albania, Kosovo, Macedonia del Norte, Italia y en otros países por emigrados albaneses. (es)
  • Die albanische Literatur (albanisch Letërsia shqiptare) umfasst die in albanischer Sprache verfassten Werke nicht nur aus Albanien selbst, sondern auch aus Kosovo, Nordmazedonien, Montenegro und Serbien. Auch die im eigenen Dialekt geschriebene Literatur der Arbëresh in Italien sowie das literarische Werk albanischer Diaspora- und Exilautoren gehören dazu. (de)
  • La littérature albanaise est la littérature écrite par des auteurs de langue albanaise (environ 6 millions d'albanophones), d'Albanie, du Kosovo voisin ou des diasporas.Mais il convient d'intégrer ceux qui, en métropole ou dans les diasporas, s'expriment dans d'autres langues. (fr)
  • La letteratura albanese si riferisce alla letteratura in lingua albanese e riflette le fasi storiche della storia dell'Albania. Viene suddivisa nelle fasi: 1. * letteratura albanese antica; 2. * letteratura albanese orientale; 3. * letteratura albanese del risorgimento nazionale; 4. * letteratura albanese dell'indipendenza; 5. * letteratura albanese della lotta antifascista; 6. * letteratura albanese del realismo socialista. (it)
  • يعود الأدب الألباني بالزمن إلى العصور الوسطى، متضمنًا نصوصًا أدبيةً وأعمالًا مكتوبةً باللغة الألبانية. يشمل الأدب الألباني كل ما كتبه الألبان في ألبانيا وكوسوفو والألبان المغتربون في إيطاليا خصوصًا. تُعتبر اللغة الألبانية لغةً معزولةً عن اللغات الهندية الأوروبية، فلا توجد أي لغة قريبة منها بشكل وثيق. لم يتّضح أصل اللغة الألبانية بشكل كامل، إلا أنه من الممكن أن تكون خليفةً للغة الإليرية القديمة. كتب رئيس أساقفة أنتيفاري ويليام آدم تقريرًا في عام 1332، إذ قال من خلاله إن الألبان استخدموا الأحرف اللاتينية في كتبهم على الرغم من اختلاف لغتهم عن اللغة اللاتينية اختلافًا كبيرًا. (ar)
  • Albánská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Albánci nebo v albánštině. K albánské literatuře lze proto zařadit také velkou část kosovské literatury, v níž měli hlavní slovo , a literaturu albánské diaspory, především ve Spojených státech a Itálii. Podobně jako jiné literatury vyrůstá také albánská tvorba z ústní lidové slovesnosti, vzhledem k pomalému šíření gramotnosti však došlo k přechodu k psané literatuře poměrně později a ještě i ve 21. století se pohybovali v odlehlejších částech země rapsódové schopní přednášet lidové příběhy. Ve středu pozornosti stála ve středověku hrdinská epika, především o dobrodružstvích bratrů Muliho a Haliliho. Písně, které ho tvoří, pocházejí pravděpodobně ze 7. století, největšího rozkvětu dosáhly v 11. a 12. století a ma (cs)
  • Albanian literature stretches back to the Middle Ages and comprises those literary texts and works written in Albanian. It may also refer to literature written by Albanians in Albania, Kosovo and the Albanian diaspora particularly in Italy. Albanian occupies an independent branch within the Indo-European family and does not have any other closely related language. The origin of Albanian is not entirely known, but it may be a successor of the ancient Illyrian language. (en)
  • 다음은 알바니아 문학에 관한 설명이다. 알바니아인(人)은 고대에는 발칸 지방의 선주민(先住民)으로서 세력도 있었던 인구어계(印歐語系)의 일류리아인의 후예이다. 기원전 4세기경에는 왕국도 수립했으나 그 후에는 로마제국, 고트족(族), 동로마제국, 슬라브족, 베네치아, 터키 등 차례로 이민족과 여러 외국의 지배를 받아 1912년 독립할 때가지 실로 천년 이상에 걸친 예속의 시대를 보냈다. 알바니아인이 문화적으로 각성하고 문학활동을 시작한 것은 15세기경부터이며, 15세기의 문헌은 때마침 벌어진 터키 침략으로 거의 소실되었다. 16-17세기에는 터키 침략의 재난을 피해 남이탈리아로 이주했던 알바니아인과 알바니아 남부의 그리스 정교 성직자들에 의해 문학이 발달했으나 종교문헌이 대부분이다. 18세기에는 페르시아 및 터키의 동방문학 영향을 받은 시인들이 등장하여 연애나 자연을 구가하고 세속문학의 발전을 촉구했다. 대표적 시인에는 주코 캄베리(생몰연대 미상)가 있으며, 유르 바리보바(1725-1762)의 장시 <성처녀의 일생>(1762)이 유명하다. 19세기 후반부터 터키 지배에 대한 저항이 시작된다. 각지에 학교가 개설되고 모국어의 교육이 성행하며 민요 및 구전문(口傳文)이 수집되고 민족의식의 앙양과 함께 낭만주의 문학이 생겨났다. 근대 알바니아 문학 개척자는 나임 프라셰리(1846-1900)로서 알바니아의 자연과 민족에 대한 찬가인 전원서사시 <목축과 농경>(1886)을 써서 국민시인으로 존경받았다. 또한 시집 <여름의 꽃들>(1890), 15세기 알바니아의 국민적 영웅을 노래한 서사시 <스칸데르베그 이야기>(1896 (ko)
  • Literatura albańska (alb. Letërsia shqipe) – literatura tworzona przez autorów narodowości albańskiej lub posługujących się językiem albańskim. Obejmuje nie tylko obszar dzisiejszej Albanii, ale również literaturę Arboreszy i Albańczyków z Kosowa, Macedonii Północnej, Czarnogóry i Grecji. Pierwszy albański tekst powstał w 1210 roku, jednakże jego odnalezienie i istnienie jest podawane w wątpliwość. Pierwszy albański tekst, którego autentyczność nie jest przedmiotem sporów, został napisany w 1462 roku, natomiast pierwsza książka w języku albańskim pochodzi z 1555 roku. W 1685 roku wydano Cuneus prophetarum, pierwsze dzieło napisane oryginalnie po albańsku. W XVIII i XIX wieku powstawały utwory zapisywane alfabetem arabskim. Rozwój literatury albańskiej, którego szczyt przypada na lata 30. X (pl)
  • Albansk litteratur är skriven på två dialekter: gegiska (nordalbanska) och toskiska (sydalbanska). Före 1900-talet använde albanska författare sig av flera olika alfabet för att skriva på albanska (kyrilliska, latinska, grekiska, arabiska och så vidare). Den äldsta kända albanska skriften författades av Teodor Shkodrani och publicerades 1210. Den upptäcktes i slutet av 1990-talet i arkiven hos Vatikanstaten. Den är numera försvunnen och kan ha varit en förfalskning.[källa behövs] Den första kända albanska boken i säkert förvar är Meshari från 1500-talet, skriven av Gjon Buzuku. (sv)
  • Албанская литература — литература, написанная на албанском языке. Данный термин может также относиться к литературе, написанной албанцами или в Албании. При османском господстве (с 1500-х до начала 1900-х) на албанскую литературу значительное влияние оказывали турецкие и православные греческие легенды и предания. Различные истории передавались из поколения в поколение в виде героических поэм, легенд и историй. Устная традиция помогла сохранить язык и национальную идентичность. Для албанского народного эпоса характерен восьмисложный стих, не севере страны- десятисложник. Популярным героем является Скандербег, а также братья Халиль и Муйо которые противостоят турецкому султану. Помимо этого их врагами являются албанцы христиане -«славы», сербские юнаки. В частности Марко- Королевич. Известен (ru)
  • Албанська література — література, написана албанською мовою. Це може також відноситися до літератури, написаної албанцями або в Албанії. Під час османського панування (з 1500-х років до початку 1900-х років) на албанську літературу значно впливали турецькі та грецькі православні перекази і міфи. Різні історії передавались з покоління у покоління у вигляді героїчних поем, легенд та історій. Це усна традиція допомогла рідній мові і національній ідентичності. (uk)
rdfs:label
  • Albanian literature (en)
  • أدب ألباني (ar)
  • Literatura albanesa (ca)
  • Albánská literatura (cs)
  • Albanische Literatur (de)
  • Αλβανική λογοτεχνία (el)
  • Albanlingva literaturo (eo)
  • Literatura en albanés (es)
  • Littérature albanaise (fr)
  • Storia della letteratura albanese (it)
  • 알바니아 문학 (ko)
  • Literatura albańska (pl)
  • Литература Албании (ru)
  • Albansk litteratur (sv)
  • Албанська література (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:education of
is dbo:publisher of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License