This HTML5 document contains 460 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbpedia-dahttp://da.dbpedia.org/resource/
dbpedia-elhttp://el.dbpedia.org/resource/
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-svhttp://sv.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-bghttp://bg.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fihttp://fi.dbpedia.org/resource/
n59http://tt.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
dbpedia-shhttp://sh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hrhttp://hr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-arhttp://ar.dbpedia.org/resource/
dbpedia-hehttp://he.dbpedia.org/resource/
n4http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:FilePath/
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
n42http://dbpedia.org/resource/History:
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
n17http://dbpedia.org/resource/File:
dbphttp://dbpedia.org/property/
dbpedia-euhttp://eu.dbpedia.org/resource/
dbpedia-eohttp://eo.dbpedia.org/resource/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
n47http://dbpedia.org/resource/Trentino-Alto_Adige/
dbpedia-ukhttp://uk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
n13https://www.jstor.org/stable/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
dbpedia-srhttp://sr.dbpedia.org/resource/
n40https://books.google.com/
dbpedia-pthttp://pt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-huhttp://hu.dbpedia.org/resource/
dbpedia-sqhttp://sq.dbpedia.org/resource/
dbpedia-skhttp://sk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-thhttp://th.dbpedia.org/resource/
yagohttp://dbpedia.org/class/yago/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
dbpedia-rohttp://ro.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
goldhttp://purl.org/linguistics/gold/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
yago-reshttp://yago-knowledge.org/resource/
n34https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-slhttp://sl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
n29http://bs.dbpedia.org/resource/
n31https://istorijskizapisi.me/wp-content/uploads/2021/10/
dbpedia-zhhttp://zh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
n16http://lt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-behttp://be.dbpedia.org/resource/
dbpedia-trhttp://tr.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fahttp://fa.dbpedia.org/resource/
dbpedia-glhttp://gl.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#

Statements

Subject Item
dbr:Treaty_of_London_(1915)
rdf:type
owl:Thing yago:WikicatTreatiesConcludedIn1915 yago:WikicatTreaties yago:WikicatSecretTreaties yago:WikicatTreatiesOfTheKingdomOfItaly(1861–1946) yago:Communication100033020 yago:WikicatTreatiesOfTheFrenchThirdRepublic yago:Attribute100024264 dbo:MilitaryPerson yago:Message106598915 yago:Document106470073 yago:Agreement106770275 yago:WikicatTreatiesOfRussia yago:WrittenCommunication106349220 yago:WrittenAgreement106771653 yago:Writing106362953 yago:Coalition114418662 yago:WikicatTreatiesOfTheUnitedKingdom(1801–1922) yago:WikicatWorldWarITreaties yago:WikicatTreatiesOfTheUnitedKingdom yago:Treaty106773434 yago:WikicatTreatiesOfTheRussianEmpire yago:WikicatTreatiesOfFrance yago:LegalDocument106479665 yago:WikicatMilitaryAlliances yago:Alliance114418822 yago:Union114418395 yago:Statement106722453 yago:State100024720 yago:Abstraction100002137
rdfs:label
Londoner Vertrag (1915) Fördraget i London (1915) Traktato de Londono (1915) Tratado de Londres (1915) Лондонский договор (1915) Συνθήκη του Λονδίνου (1915) Traktat londyński (1915) 1915eko Londresko Ituna Лондонська угода (1915) Treaty of London (1915) 1915年倫敦條約 Tratado de Londres (1915) Tractat de Londres (1915) Pact van Londen Londýnská dohoda (1915) Patto di Londra Perjanjian London (1915) Pacte de Londres 런던 조약 (1915년) ロンドン条約 (1915年) اتفاقية لندن (1915)
rdfs:comment
Londýnská dohoda (též známá jako Londýnský pakt) definovala soubor podmínek vstupu Italského království do první světové války na straně Dohody. Italské království po první světové válce. Po vypuknutí první světové války zachovala Itálie neutralitu, přestože byla formálním spojencem dvou bojujících mocností Německa a Rakousko-Uherska. Za možnost vstupu do války Itálie požadovala teritoriální kompenzace na rakouském území, což Vídeň rezolutně odmítala. Ovšem tyto požadavky byla ochotna přislíbit druhá strana, tj. Dohoda, která se vůči Itálii zavázala po konečném vítězství nad centrálními mocnostmi připojit tato území: Jižní Tyrolsko, Tridentsko, Istrii, většinu Dalmácie, získat kontrolu nad Albánií a plnou suverenitu nad souostrovím Dodekanésos, které Itálie okupovala od roku 1912. V případ 1915eko Londresko Ituna, ingelesez: Treaty of London eta italieraz: Patto di Londra, 1915eko apirilaren 24ean sinatutako bat izan zen. Honetan, Italia Lehen Mundu Gerran Entente Hirukoitzaren alde borrokatzera sartzera adostu zen, trukean Italiak Hego Tirol, Eslovenia, Kroazia, Bosnia Herzegovina eta Albaniako mediterranear kostaldeko hainbat lurralde eta uharte eta Dodekaneso uhartedia bereganatzea hitzeman zitzaion. Ituna sekretupekoa zen eta honako herrialdeek sinatu zuten: Italiako Erresuma, Britainia Handia eta Irlandako Erresuma Batua, Frantzia eta Errusiar Inperioa. Traktat londyński (układ londyński) – tajne porozumienie zawarte w Londynie 26 kwietnia 1915 roku, podczas I wojny światowej, przez reprezentantów Wielkiej Brytanii, Francji, Rosji oraz Włoch, na mocy którego neutralne wówczas Włochy zobowiązały się w ciągu miesiąca przystąpić do wojny po stronie ententy, w zamian za obietnice uzyskania zdobyczy terytorialnych. Sygnatariuszami traktatu byli brytyjski minister spraw zagranicznych Edward Grey, ambasador Francji w Wielkiej Brytanii Paul Cambon, ambasador Rosji (ang.) oraz ambasador Włoch (ang.). ロンドン条約(ロンドンじょうやく、英: Treaty of London)は、1915年4月26日にイタリア王国と三国協商の間で結ばれた秘密協定。 ロンドン密約、ロンドン秘密協定とも。 Il Patto di Londra (conosciuto anche come "Trattato di Londra") fu un accordo segreto firmato il 26 aprile 1915, stipulato tra il governo italiano (nonostante già impegnato nella Triplice alleanza, il patto militare stipulato nel 1882 da Germania, Austria-Ungheria e Italia) e i rappresentanti della Triplice Intesa, con i quali l'Italia si impegnò a scendere in guerra contro gli Imperi Centrali durante la prima guerra mondiale. El Tractat de Londres (en italià Patto di Londra) de 1915 va ser un pacte secret entre el Regne d'Itàlia i la Triple Entesa, signat a Londres el 26 d'abril de 1915 pel Regne d'Itàlia, el Regne Unit, França i Rússia. Segons el pacte, Itàlia havia de deixar la Triple Aliança i sumar-se a la Triple Entesa, com ja indicava un acord secret signat a Londres entre el 4 i el 5 de setembre de 1914. A més, Itàlia havia de declarar la guerra contra l'Imperi Alemany i l'Austro-Hongarès en el termini d'un mes. De fet, la declaració de guerra es va fer pública el 23 de maig del mateix any. A canvi, Itàlia havia d'obtenir guanys territorials al final de la guerra. La Traktato de Londono (itale:Patto di Londra), 1915, estis sekreta pakto inter la Triopa Entento kaj Italio, subskribita en Londono la 26-an de aprilo 1915 fare de Britio, Francio, Rusio, kaj la reĝlando de Italio. Ĝia intenco estis akiri la aliancon de Italio kontraŭ ĝiaj iamaj aliancanoj, inkluzive de Germanio. The Treaty of London (Italian: Trattato di Londra) or the Pact of London (Patto di Londra) was a secret agreement concluded on 26 April 1915 by the United Kingdom, France, and Russia on the one part, and Italy on the other, in order to entice the latter to enter World War I on the side of the Triple Entente. The agreement involved promises of Italian territorial expansion against Austria-Hungary, the Ottoman Empire and in Africa where it was promised enlargement of its colonies. The Entente countries hoped to force the Central Powers – particularly Germany and Austria-Hungary – to divert some of their forces away from existing battlefields. The Entente also hoped that Romania and Bulgaria would be encouraged to join them after Italy did the same. Лондонська угода 1915 (англ. Treaty of London (London Pact), італ. Patto di Londra) — таємний міжнародний договір, який підписали Антанта й Італія в Лондоні 26 квітня 1915 року. Згідно з ним Італія вступала у Першу світову війну на боці Антанти проти Австро-Угорщини та Німеччини. Міністр закордонних справ Італії прагнув установити контроль над Адріатикою, тому цей договір обіцяв Італії всю Венецію-Джулію, але без порту Ф'юме (тепер Рієка), а також велику частину провінції Далмація до , включаючи головні острови, але без Спліта. Η Συνθήκη του Λονδίνου 1915 (ιταλικά: Patto di Londra), ήταν μυστική συμφωνία μεταξύ της Τριπλής Αντάντ και της Ιταλίας, που υπογράφηκε στο Λονδίνο στις 26 Απριλίου 1915 από το Ηνωμένο Βασίλειο, τη Γαλλία, τη Ρωσική αυτοκρατορία, και το Βασίλειο της Ιταλίας. Παρά την αντίθεση της πλειοψηφίας των Ιταλών που επιθυμούσαν την ουδετερότητα, η Ιταλία βάσει της συνθήκης ένωσε τις δυνάμεις της με τους συμμάχους κατά της Αυστροουγγαρίας τον Μάιο του ίδιου έτους. اتفاقية لندن (بالإيطالية: Patto di Londra)‏ اتفاق سري وُقع بلندن في 26 أبريل 1915 بين الحكومة الإيطالية ممثلةً برئيس الوزاراء أنتونيو سالاندرا ووزير الخارجية سيدني سونينو مع ممثلين عن دول الوفاق الثلاثي إبان الحرب العالمية الأولى. وقد وقعته الحكومة الإيطالية دون علم البرلمان (ذو أغلبية حيادية). نصت الاتفاقية على انضمام إيطاليا إلى دول الوفاق الثلاثي وأن تعلن الحرب خلال شهر على ألمانيا والنمسا-المجر مقابل أن تحصل إيطاليا على مكاسب حدودية منها منطقة تيرول النمساوية ومستمعرات ألمانية في أفريقيا و أن تكون ألبانيا محمية إيطالية. Der Londoner Vertrag 1915 (italienisch Patto di Londra) wurde während des Ersten Weltkriegs am 26. April 1915 als Geheimvertrag zwischen Italien auf der einen und den Alliierten Großbritannien, Frankreich und Russland auf der anderen Seite geschlossen. Er beinhaltete den Kriegseintritt Italiens gegen die Mittelmächte als Kriegsgegner der Alliierten, wofür Italien die Anerkennung verschiedener territorialer Ansprüche, insbesondere auf Südtirol, zugesichert wurde. Londonfördraget 1915 var en hemlig överenskommelse mellan Italien och ententen och som skrevs under den 26 april 1915 i London av Italien, Storbritannien, Frankrike och Ryssland. Avtalet gjordes utan medverkan av Italiens parlament och innebar att Italien bytte sida i första världskriget. 런던 조약은 1915년 4월 26일 삼국 협상(영국, 프랑스, 러시아 제국)과 이탈리아 왕국 사이에 체결된 비밀 조약이다. 이탈리아는 원래 1882년 독일 제국, 오스트리아-헝가리 제국과 함께 삼국 동맹을 결성했다. 그렇지만 미회수된 이탈리아 수복을 노리고 있던 이탈리아는 이 조약에 서명하면서 제1차 세계 대전에서 연합국 진영에 참전하게 되었고 독일 제국, 오스트리아-헝가리 제국에 선전포고를 하게 된다. 이탈리아는 이 조약에 따라 연합국 진영으로부터 트렌티노(트렌토현), 남티롤(볼차노현), 트리에스테, 이스트라 반도, 달마티아 북부(자다르 포함), 아드리아 해와 접한 몇몇 도서, 피우메(리예카) 등을 이탈리아에 양도한다는 약속을 받아내기에 이른다. 그러나 종전이후 런던조약은 이행되지 않았으며 이탈리아에서는 반영국, 반프랑스 여론이 들끓었다. 이는 베니토 무솔리니의 파시즘 정권이 들어서는 기반이된다. 1915年倫敦條約是意大利與三國協約的秘密協定,於1915年4月26日由意大利王國、英國、法國和俄羅斯簽署。 根據協定,意大利要退出三國同盟,加入三國協約。1914年9月4日至5日,在倫敦簽署的秘密協議,已經包括此條款。而且,意大利必須在一個月內向德國和奧匈帝國宣戰。其實,意大利的確在該年的5月23日向奧匈帝國宣戰。意大利將會在戰後獲得領土作為報酬(詳見尚未收復的義大利)。 Pakta London (bahasa Italia: Patto di Londra), atau yang lebih jelasnya, Perjanjian London, 1915, adalah sebuah pakta rahasia antara Entente Tiga dan Italia, yang ditandatangani di London pada 26 April 1915 oleh Britania Raya, Prancis, Rusia, dan Kerajaan Italia. Menurut pakta tersebut, Italia meninggalkan Aliansi Tiga dan bergabung dengan Entente Tiga; Italia mendeklarasikan perang melawan Jerman dan Austria-Hungaria. Лондонский пакт — секретное соглашение между Италией и странами Антанты, подписанное в Лондоне 26 апреля 1915 года представителями Италии, Великобритании, Франции и России. Определяло условия вступления Италии в Первую мировую войну. Het Pact van Londen is een geheim verdrag dat gesloten werd in 1915 tussen Italië en de Entente (onder andere Frankrijk, Groot-Brittannië en Rusland). Dit verdrag regelde de beloning voor Italië als het zou overstappen naar het geallieerde kamp. Met het Pact van Londen kon Italië een maximale expansie naar het oosten realiseren, daar het als basis diende voor het Verdrag van Rapallo (1920). El Tratado de Londres, también conocido como Treaty of London (en inglés) o Patto di Londra (en italiano), fue firmado en Londres el 26 de abril de 1915. Por él, Italia entró en la Primera Guerra Mundial del lado de la Entente. El tratado era secreto y los países firmantes fueron: El Reino de Italia, Reino Unido de Gran Bretaña e Irlanda, Francia y el Imperio ruso. Le pacte de Londres est un traité secret signé à Londres le 26 avril 1915 par le gouvernement italien et les représentants de la Triple-Entente par lequel l’Italie s’oblige à entrer en guerre contre les Empires centraux lors de la Première Guerre mondiale en échange de substantielles compensations territoriales. Il s'agit d'une décision prise par le gouvernement, le roi et la hiérarchie militaire, sans la consultation des représentants du peuple. O Tratado de Londres de 1915, também conhecido como "Pacto de Londres" (em inglês: London Pact e em italiano: Patto di Londra), foi assinado em Londres em 26 de abril de 1915, através da qual a Itália entrou na Primeira Guerra Mundial ao lado da Tríplice Entente. O tratado foi secreto e os países signatários foram: Itália, Grã-Bretanha, França e Império Russo. Além disso, embora sem muitos detalhes, prometeu-se à Sérvia: O pacto, que deveria ter permanecido em segredo, foi publicado pelos bolcheviques russos após a sua aquisição da Izvestia em novembro de 1917.
rdfs:seeAlso
dbr:Italian_entry_into_World_War_I
dbp:name
Treaty of London
foaf:depiction
n4:Promised_Borders_of_the_Tready_of_London.png n4:Fiume_cheering_D'Annunzio.jpg n4:Yugoslav_Committee.jpg n4:Entente_territorial_promises_to_Serbia_1915.png n4:Portrait_of_Edward_Grey,_1st_Viscount_Grey_of_Fallodon.jpg n4:Sergei_Dmitrievich_Sazonov.jpg n4:Sidney_sonnino.jpg n4:Map_Europe_alliances_1914-en.svg n4:Navires_italiens_en_rade_de_Valona_-_Vlora_-_Médiathèque_de_l'architecture_et_du_patrimoine_-_AP62T103405.jpg n4:Thomas_Woodrow_Wilson,_Harris_&_Ewing_bw_photo_portrait,_1919_(cropped).jpg n4:Sfera_italiana_Turchia_1917.jpg
dcterms:subject
dbc:Italy–Russia_relations dbc:France–Italy_relations dbc:April_1915_events dbc:Partition_(politics) dbc:Konya_vilayet dbc:Modern_history_of_Italy dbc:Treaties_of_the_United_Kingdom_(1801–1922) dbc:Treaties_of_the_French_Third_Republic dbc:Italy–United_Kingdom_relations dbc:World_War_I_treaties dbc:Secret_treaties dbc:Treaties_concluded_in_1915 dbc:1915_in_Italy dbc:1915_in_Croatia dbc:Political_history_of_Slovenia dbc:Adriatic_question dbc:History_of_the_Slovene_Littoral dbc:Kingdom_of_Montenegro dbc:Treaties_of_the_Russian_Empire dbc:Treaties_of_the_Kingdom_of_Italy_(1861–1946) dbc:Kingdom_of_Serbia dbc:20th_century_in_Slovenia
dbo:wikiPageID
874000
dbo:wikiPageRevisionID
1121044978
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Italian_Fascism dbr:University_Press_of_Kentucky dbr:Brač dbr:Holy_See dbr:Adana_Vilayet dbr:Triple_Alliance_(1882) dbr:United_Kingdom_of_Great_Britain_and_Ireland dbr:Constantinople dbr:University_of_Missouri dbc:France–Italy_relations dbr:Treaties_of_Rome_(1941) dbr:Koločep dbc:Italy–Russia_relations dbr:Perfidy dbr:Kingdom_of_Serbia dbc:April_1915_events dbr:Zadar dbr:Slavonia dbr:Treaty_of_Ouchy dbr:Niš dbr:Indiana_University_Press dbr:Ottoman_Empire dbr:Kingdom_of_Romania n17:Portrait_of_Edward_Grey,_1st_Viscount_Grey_of_Fallodon.jpg dbr:Suez_Canal dbr:Čiovo dbr:Vardar_Macedonia dbr:The_Slavonic_Review dbr:Free_State_of_Fiume dbr:Paris_Peace_Conference_(1919–1920) dbr:Permanent_Under-Secretary_of_State_for_Foreign_Affairs dbr:British_Empire dbc:Partition_(politics) dbr:Bulgaria_during_World_War_I dbr:Kingdom_of_Montenegro dbr:Gabriele_D'Annunzio dbr:Bolsheviks dbr:First_Balkan_War dbr:Dodecanese dbr:Jakljan dbr:Bačka dbr:Croats dbr:Lake_Ohrid dbr:University_of_Chicago_Press dbr:The_Historical_Journal dbr:List_of_sultans_of_the_Ottoman_Empire dbr:Italian_irredentist dbr:Cornell_University_Press dbr:United_Kingdom dbr:South_Tyrol dbr:Kingdom_of_Italy dbr:Rennell_Rodd,_1st_Baron_Rennell n17:Sergei_Dmitrievich_Sazonov.jpg dbr:Italian_Armed_Forces dbr:Mecca dbr:Sergey_Sazonov dbr:Vlora_War dbr:Dodecanese_Islands dbr:Toblach dbr:Vlorë dbr:Impresa_di_Fiume dbr:Palgrave_Macmillan dbr:Robert_Crewe-Milnes,_1st_Marquess_of_Crewe dbr:German_Empire dbc:Konya_vilayet dbr:Sidney_Sonnino dbr:Kingdom_of_Serbs,_Croats_and_Slovenes dbr:The_Slavonic_and_East_European_Review dbr:Dubrovnik dbr:Fourteen_Points dbr:Sveti_Grgur dbr:Wickham_Steed dbr:Rhodes dbr:Russian_Imperial_Army dbc:Modern_history_of_Italy dbr:Kingdom_of_Greece dbr:Austria-Hungary dbr:Central_Powers dbr:Guglielmo_Imperiali dbr:Corfu_Declaration dbr:Mediterranean dbr:Vittorio_Emanuele_Orlando dbr:Paul_Cambon n17:Fiume_cheering_D'Annunzio.jpg dbr:German_colonial_empire dbr:Fascism dbc:Treaties_of_the_United_Kingdom_(1801–1922) dbr:Dalmatia dbr:Central_Croatia dbr:Julian_March dbc:Treaties_of_the_French_Third_Republic dbr:Treaty_of_Rapallo_(1920) dbr:H.M._Stationery_Office n17:Thomas_Woodrow_Wilson,_Harris_&_Ewing_bw_photo_portrait,_1919_(cropped).jpg dbr:Austro-Hungarian_Navy dbr:House_of_Anansi_Press n42:_The_Journal_of_the_Historical_Association dbr:Sazan_Island dbc:Italy–United_Kingdom_relations n17:Sfera_italiana_Turchia_1917.jpg dbr:Chauvinistic dbc:World_War_I_treaties dbr:French_colonial_empire dbr:Condominium_of_Bosnia_and_Herzegovina dbr:Saint-Jean-de-Maurienne dbr:Antonio_Salandra dbr:Istria dbr:French_Foreign_Minister dbr:Battle_of_Vittorio_Veneto dbr:Banat dbr:Kaunas dbr:Nikola_Pašić dbr:Battle_of_Caporetto dbr:Trento dbc:Secret_treaties dbc:Treaties_concluded_in_1915 dbr:Robert_Seton-Watson dbr:Tarvisio dbr:Kingdom_of_Croatia-Slavonia dbr:Kingdom_of_Dalmatia dbr:Francesco_Saverio_Nitti n47:Südtirol dbr:Neretva dbr:Russian_Revolution dbr:Snežnik_(plateau) dbr:Mutilated_victory dbr:Principality_of_Albania dbc:1915_in_Italy dbr:Rijeka dbr:Adriatic_Question dbr:H._H._Asquith dbr:Slovenes dbr:October_Revolution dbc:1915_in_Croatia dbr:Arthur_Nicolson,_1st_Baron_Carnock dbr:Rab dbr:Syrmia dbr:Drin_River dbr:Kingdom_of_Bulgaria dbr:Aoös dbr:Edward_Grey,_1st_Viscount_Grey_of_Fallodon dbr:Frano_Supilo dbr:Grand_Duke_Nicholas_Nikolaevich_of_Russia_(1856–1929) dbr:Théophile_Delcassé dbr:Gallipoli_campaign dbr:Charles_Louis_des_Graz n17:Entente_territorial_promises_to_Serbia_1915.png dbr:Pounds_sterling dbr:Alfredo_Rocco dbc:Adriatic_question dbc:Political_history_of_Slovenia dbr:Venizelos–Tittoni_agreement dbr:Giovanni_Giolitti dbr:Armistice_of_Villa_Giusti dbr:Giovanni_Giuriati dbr:Alpine_Front dbr:Italian_Socialist_Party dbr:Agreement_of_Saint-Jean-de-Maurienne dbc:History_of_the_Slovene_Littoral dbr:The_Journal_of_Modern_History dbr:Alexander_von_Benckendorff_(diplomat) dbr:Institute_for_Balkan_Studies_(Serbia) dbr:Italian_Regency_of_Carnaro dbr:Šolta dbr:Prvić_(Krk) dbr:Šibenik dbr:Medina n17:Promised_Borders_of_the_Tready_of_London.png dbr:Georges_Clemenceau dbr:Italian_Navy dbr:David_Lloyd_George dbc:Kingdom_of_Montenegro dbr:Adriatic_Sea dbr:Kvarner_Gulf dbr:Benito_Mussolini dbr:President_of_the_United_States dbr:State_of_Slovenes,_Croats_and_Serbs dbr:Cambridge_University_Press dbr:French_Third_Republic dbr:Antalya dbr:Drvenik_Mali dbr:Drvenik_Veli dbr:Split,_Croatia dbr:Praeger_Publishers dbc:Treaties_of_the_Russian_Empire dbr:Russian_Empire n17:Sidney_sonnino.jpg n17:Map_Europe_alliances_1914-en.svg dbr:Antonino_Paternò_Castello,_Marchese_di_San_Giuliano dbr:Piz_Umbrail dbr:Triple_Entente dbr:Cape_Planka dbr:Clausula_rebus_sic_stantibus dbr:Prisoners_of_war dbr:Krk dbr:Partition_of_the_Ottoman_Empire dbr:Krka_(Croatia) dbr:C._Hurst_&_Co. dbr:Self-determination dbr:Trieste dbr:Ljubljana dbr:Italian_Libya dbc:Treaties_of_the_Kingdom_of_Italy_(1861–1946) n17:Yugoslav_Committee.jpg dbr:German_language dbr:Goli_Otok dbc:Kingdom_of_Serbia dbr:South_Slavs dbr:Greater_Serbia dbr:Asia_Minor dbr:World_War_I dbr:Committee_of_Imperial_Defence dbr:United_States_of_America dbr:Pelješac dbr:Ante_Trumbić dbr:Arthur_Evans dbr:Konya_Vilayet dbr:Turkish_Straits dbc:20th_century_in_Slovenia dbr:Yugoslav_Committee dbr:Wiley-Blackwell n17:Navires_italiens_en_rade_de_Valona_-_Vlora_-_Médiathèque_de_l'architecture_et_du_patrimoine_-_AP62T103405.jpg dbr:The_Times dbr:Woodrow_Wilson dbr:Gabrielle_D'Annunzio dbr:Carpathians dbr:Niš_Declaration dbr:Italian_Empire dbr:Great_Retreat_(Russian)
dbo:wikiPageExternalLink
n13:24401844 n13:1872585 n13:4202074 n13:4206453 n31:06-Merlicco-115-138.pdf n40:books%3Fid=QM0eBgAAQBAJ n40:books%3Fid=ZMyZdvTympMC n40:books%3Fid=FTw3lEqi2-oC n40:books%3Fid=I_yD9LlU6coC n40:books%3Fid=D9gcBQAAQBAJ n13:2638003 n40:books%3Fid=BVdheJDLWnkC n40:books%3Fid=vS5nAAAAMAAJ n40:books%3Fid=ggjhCQAAQBAJ n40:books%3Fid=PNHxISN-dmQC n40:books%3Fid=AZ1x7gvwx_8C n40:books%3Fid=7MUpEAAAQBAJ n40:books%3Fid=hUOR8jdKGk0C
owl:sameAs
dbpedia-da:London-pagten_(1915) dbpedia-ja:ロンドン条約_(1915年) dbpedia-he:ברית_לונדון n16:Londono_sutartis_(1915) dbpedia-fr:Pacte_de_Londres dbpedia-cs:Londýnská_dohoda_(1915) dbpedia-es:Tratado_de_Londres_(1915) dbpedia-pt:Tratado_de_Londres_(1915) dbpedia-bg:Лондонски_договор_(1915) dbpedia-sk:Londýnska_zmluva_(1915) dbpedia-sr:Лондонски_споразум_(1915) dbpedia-ro:Pactul_de_la_Londra_(1915) n29:Londonski_ugovor dbpedia-sl:Londonski_sporazum_(1915) dbpedia-ca:Tractat_de_Londres_(1915) dbpedia-de:Londoner_Vertrag_(1915) n34:4yHuc dbpedia-th:สนธิสัญญาลอนดอน_(1915) dbpedia-gl:Tratado_de_Londres_de_1915 dbpedia-sv:Fördraget_i_London_(1915) dbpedia-tr:Londra_Paktı wikidata:Q824165 dbpedia-pl:Traktat_londyński_(1915) dbpedia-el:Συνθήκη_του_Λονδίνου_(1915) dbpedia-hu:Londoni_egyezmény_(1915) dbpedia-hr:Londonski_ugovor dbpedia-ko:런던_조약_(1915년) dbpedia-sh:Londonski_ugovor dbpedia-it:Patto_di_Londra freebase:m.03km3c dbpedia-eo:Traktato_de_Londono_(1915) dbpedia-fa:پیمان_لندن_(۱۹۱۵) dbpedia-fi:Lontoon_sopimus_(1915) dbpedia-be:Лонданскае_пагадненне_(1915) dbpedia-uk:Лондонська_угода_(1915) dbpedia-ru:Лондонский_договор_(1915) dbpedia-zh:1915年倫敦條約 dbpedia-nl:Pact_van_Londen n59:Лондон_килешүе_(1915) dbpedia-sq:Traktati_i_fshehtë_i_Londrës dbpedia-eu:1915eko_Londresko_Ituna yago-res:Treaty_of_London_(1915) dbpedia-ar:اتفاقية_لندن_(1915) dbpedia-id:Perjanjian_London_(1915)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:Flagcountry dbt:Flagicon dbt:Ill dbt:Convert dbt:Short_description dbt:Commons_category dbt:Wikisource dbt:Sfn dbt:Cite_journal dbt:See_also dbt:Cite_book dbt:Infobox_treaty dbt:EngvarB dbt:Citation dbt:Main dbt:Hatnote dbt:Harvid dbt:Use_dmy_dates dbt:Good_article dbt:First_World_War_treaties dbt:Cite_wikisource dbt:Start_date dbt:Reflist dbt:Refend dbt:Refbegin
dbo:thumbnail
n4:Map_Europe_alliances_1914-en.svg?width=300
dbp:context
Entry of Italy into World War I
dbp:locationSigned
London, England, United Kingdom
dbp:negotiators
* H. H. Asquith * Edward Grey * Théophile Delcassé * Antonio Salandra * Sidney Sonnino * Sergey Sazonov
dbp:parties
* * France * *
dbp:signatories
* Edward Grey * Paul Cambon * Guglielmo Imperiali * Alexander von Benckendorff
dbp:dateSigned
1915-04-26
dbp:longName
0001-04-26
dbp:type
Multilateral treaty
dbp:wikisource
Treaty of London
dbo:abstract
Лондонська угода 1915 (англ. Treaty of London (London Pact), італ. Patto di Londra) — таємний міжнародний договір, який підписали Антанта й Італія в Лондоні 26 квітня 1915 року. Згідно з ним Італія вступала у Першу світову війну на боці Антанти проти Австро-Угорщини та Німеччини. За Лондонською угодою Італія вступала у війну проти Австро-Угорщини та Німеччини. За це їй мали відійти після війни Трієст та інші австрійські області з італійським населенням, під протекторат Італії підпадала Албанія: її північна частина мала би відійти Чорногорії й Сербії, південна частина - Греції, а посередині буде створена невелика нейтральна держава під італійським протекторатом. Таким чином італійський уряд намагався зробити Албанію якомога слабшою, щоб недопустити створення міцного албанської держави, чий флот міг би конкурувати з італйіським в Адріатиці. Міністр закордонних справ Італії прагнув установити контроль над Адріатикою, тому цей договір обіцяв Італії всю Венецію-Джулію, але без порту Ф'юме (тепер Рієка), а також велику частину провінції Далмація до , включаючи головні острови, але без Спліта. Der Londoner Vertrag 1915 (italienisch Patto di Londra) wurde während des Ersten Weltkriegs am 26. April 1915 als Geheimvertrag zwischen Italien auf der einen und den Alliierten Großbritannien, Frankreich und Russland auf der anderen Seite geschlossen. Er beinhaltete den Kriegseintritt Italiens gegen die Mittelmächte als Kriegsgegner der Alliierten, wofür Italien die Anerkennung verschiedener territorialer Ansprüche, insbesondere auf Südtirol, zugesichert wurde. 런던 조약은 1915년 4월 26일 삼국 협상(영국, 프랑스, 러시아 제국)과 이탈리아 왕국 사이에 체결된 비밀 조약이다. 이탈리아는 원래 1882년 독일 제국, 오스트리아-헝가리 제국과 함께 삼국 동맹을 결성했다. 그렇지만 미회수된 이탈리아 수복을 노리고 있던 이탈리아는 이 조약에 서명하면서 제1차 세계 대전에서 연합국 진영에 참전하게 되었고 독일 제국, 오스트리아-헝가리 제국에 선전포고를 하게 된다. 이탈리아는 이 조약에 따라 연합국 진영으로부터 트렌티노(트렌토현), 남티롤(볼차노현), 트리에스테, 이스트라 반도, 달마티아 북부(자다르 포함), 아드리아 해와 접한 몇몇 도서, 피우메(리예카) 등을 이탈리아에 양도한다는 약속을 받아내기에 이른다. 그러나 종전이후 런던조약은 이행되지 않았으며 이탈리아에서는 반영국, 반프랑스 여론이 들끓었다. 이는 베니토 무솔리니의 파시즘 정권이 들어서는 기반이된다. Il Patto di Londra (conosciuto anche come "Trattato di Londra") fu un accordo segreto firmato il 26 aprile 1915, stipulato tra il governo italiano (nonostante già impegnato nella Triplice alleanza, il patto militare stipulato nel 1882 da Germania, Austria-Ungheria e Italia) e i rappresentanti della Triplice Intesa, con i quali l'Italia si impegnò a scendere in guerra contro gli Imperi Centrali durante la prima guerra mondiale. L'Italia si impegnò a scendere in guerra entro un mese dalla stipula del Patto in cambio di compensi territoriali. Nonostante avesse mantenuto l'impegno, tali compensi, soprattutto a causa dell'intervento degli Stati Uniti, che non erano tra i firmatari del patto, furono in parte disattesi nel trattato di Versailles che pose fine alla guerra.. Il patto fu firmato contro le potenze della Triplice alleanza della quale l'Italia faceva ancora formalmente parte. Triplice alleanza che l'Austria aveva violato tenendo all'oscuro l'Italia delle sue intenzioni di attaccare la Serbia e scatenare la prima guerra mondiale. Il patto di Londra restò segreto sino alla sua inattesa pubblicazione, alla fine del 1917, da parte dei bolscevichi, appena giunti al potere in seguito alla Rivoluzione russa. Il governo rivoluzionario, infatti, diede immediata e massima pubblicità ai patti diplomatici segreti rinvenuti negli archivi zaristi. La pubblicazione del patto ebbe vasta risonanza internazionale e causò imbarazzo alle potenze firmatarie, suscitando inquietudine presso l'opinione pubblica e compromettendo il metodo della "diplomazia segreta", seguito da decenni dalle potenze europee. L'emergere del Patto di Londra diede il via ad una modifica degli orientamenti politici internazionali che influì sulla sua non completa realizzazione a guerra finita. L'opposizione alla diplomazia segreta, e la sua denuncia quale metodo nelle relazioni internazionali, fu uno dei motivi ispiratori da parte del presidente degli Stati Uniti, Woodrow Wilson, dei suoi Quattordici punti. Il presidente statunitense si oppose alla completa realizzazione delle rivendicazioni territoriali italiane basate sul Patto di Londra non riconoscendo ad esso, come ad accordi similari con altri paesi, alcuna validità. Inoltre gli Stati Uniti in più diedero la precedenza alle tesi croate e slovene del nuovo Regno dei serbi, croati e sloveni, per impedire l'espansione italiana nell'Adriatico. L'incompleta realizzazione del Patto causò grave malcontento ed agitazione in Italia, portando così al mito della Vittoria mutilata, strumento politico che contribuì in modo decisivo alla crisi del governo liberale e alla nascita ed avvento del fascismo. El Tractat de Londres (en italià Patto di Londra) de 1915 va ser un pacte secret entre el Regne d'Itàlia i la Triple Entesa, signat a Londres el 26 d'abril de 1915 pel Regne d'Itàlia, el Regne Unit, França i Rússia. Segons el pacte, Itàlia havia de deixar la Triple Aliança i sumar-se a la Triple Entesa, com ja indicava un acord secret signat a Londres entre el 4 i el 5 de setembre de 1914. A més, Itàlia havia de declarar la guerra contra l'Imperi Alemany i l'Austro-Hongarès en el termini d'un mes. De fet, la declaració de guerra es va fer pública el 23 de maig del mateix any. A canvi, Itàlia havia d'obtenir guanys territorials al final de la guerra. 1. * Tirol, fins a la divisió d'aigües alpina, que inclou les províncies modernes de Trento (Trentino) i Bolzano-Bozen (Alto Adige/Südtirol). 2. * Trieste 3. * 4. * Ístria, però no Fiume (Rijeka) 5. * part de la Carniola Interior 6. * Dalmàcia septentrional, incloent Zadar (Zara). 7. * Dodecanès 8. * Protectorat sobre Albània 9. * Vlorë 10. * Part de l'imperi colonial alemany a Àsia i Àfrica Al Regne de Sèrbia se li va prometre: 1. * Split (Spalato) 2. * La costa i les illes al sud de fins a Ragusa (Dubrovnik), i la península Pelješac (Sabbioncello). Al Regne de Montenegro se li va assignar: 1. * Ragusa (Dubrovnik) 2. * i la costa al sud del port albanès de (San Giovanni di Medua). També, però més vagament, es va prometre a Sèrbia: 1. * Bòsnia i Hercegovina 2. * Srem 3. * Bačka 4. * Eslavònia (aquesta en contra de les objeccions italianes), 5. * i àrees sense especificar d'Albània (que s'havien de dividir entre Sèrbia, Montenegro i Grècia). Els italians van insistir, i els aliats van estar d'acord que la qüestió de la costa croata entre Zara i Ístria s'havia de dirimir després de la guerra. També van insistir que Sèrbia no havia de ser informada dels acords. No obstant això, els aliats van ignorar-ho enviant una nota oficial al Govern de Sèrbia, amb data de 4 d'agost de 1915, confirmant les pretensions territorials de Sèrbia i Montenegro per a després de la guerra. El pacte s'havia de mantenir en secret, però després de la Revolució d'Octubre de 1917, es va publicar pel diari rus Izvestia, el novembre de 1917. A la Confèrencia de Pau de París, els italians van insistir que només negociarien amb els seus aliats en la guerra Sèrbia i Montenegro, i no amb els enemics derrotats que s'incloïen a la delegació del nou Regne dels Serbis, Croats i Eslovens. Els va ofendre especialment que tres membres de la delegació eren antics diputats Austro-Hongaresos (els croats Ante Trumbić, Josip Smodlaka, i l'eslovè Otokar Ribarž), i que un (l'eslovè Ivan Žolger) havia estat ministre al Gabinet austríac durant la guerra. El pacte va quedar anul·lat pel Tractat de Versalles, perquè Woodrow Wilson, donant suport a les pretensions eslaves i no reconeixent el tractat, va rebutjar les peticions italianes sobre els territoris dàlmates. La partició del Tirol va ser confirmada pel Tractat de Saint-Germain-en-Laye. The Treaty of London (Italian: Trattato di Londra) or the Pact of London (Patto di Londra) was a secret agreement concluded on 26 April 1915 by the United Kingdom, France, and Russia on the one part, and Italy on the other, in order to entice the latter to enter World War I on the side of the Triple Entente. The agreement involved promises of Italian territorial expansion against Austria-Hungary, the Ottoman Empire and in Africa where it was promised enlargement of its colonies. The Entente countries hoped to force the Central Powers – particularly Germany and Austria-Hungary – to divert some of their forces away from existing battlefields. The Entente also hoped that Romania and Bulgaria would be encouraged to join them after Italy did the same. In May 1915, Italy declared war on Austria-Hungary but waited a year before declaring war on Germany – leading France and the UK to resent the delay. At the Paris Peace Conference after the war, the United States of America applied pressure to void the treaty as contrary to the principle of self-determination. A new agreement produced at the conference reduced the territorial gains promised by the treaty: Italy received Trentino and the Julian March in addition to occupation of the city of Vlorë and the Dodecanese Islands. Italy was compelled to settle its eastern border with the new Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes through the bilateral Treaty of Rapallo. Italy thus received Istria and the city of Zadar as an enclave in Dalmatia, along with several islands along the eastern Adriatic Sea shore. The Entente went back on its promises to provide Italy with expanded colonies and a part of Asia Minor. The results of the Paris Peace Conference transformed wartime national fervour in Italy into nationalistic resentment championed by Gabriele D'Annunzio by declaring that the outcome of Italy's war was a mutilated victory. He led a successful march of veterans and disgruntled soldiers to capture the port of Rijeka – claimed by Italy and denied by the Entente powers. The move became known as the Impresa di Fiume, and D'Annunzio proclaimed the short-lived Italian Regency of Carnaro in the city – before being forced out by the Italian military so that the Free State of Fiume could be established instead. The Regency of Carnaro was significant in the development of Italian Fascism. ロンドン条約(ロンドンじょうやく、英: Treaty of London)は、1915年4月26日にイタリア王国と三国協商の間で結ばれた秘密協定。 ロンドン密約、ロンドン秘密協定とも。 El Tratado de Londres, también conocido como Treaty of London (en inglés) o Patto di Londra (en italiano), fue firmado en Londres el 26 de abril de 1915. Por él, Italia entró en la Primera Guerra Mundial del lado de la Entente. El tratado era secreto y los países firmantes fueron: El Reino de Italia, Reino Unido de Gran Bretaña e Irlanda, Francia y el Imperio ruso. Según el tratado, Italia recibiría las zonas habitadas por italianos en el Imperio austrohúngaro, gran parte de la costa dálmata y el resto de los territorios balcánicos del Imperio austrohúngaro se repartiría entre tres Estados independientes: el Reino de Serbia, el Reino de Montenegro y Croacia.​ A cambio, Italia se comprometía a abandonar la Triple Alianza, que la unía a los imperios alemán y austrohúngaro​ y entrar en la guerra del lado de la Entente. El cambio de bando se había acordado ya a comienzos de septiembre de 1914 en un convenio secreto firmado en Londres. La entrada en la guerra debía producirse en menos de un mes desde la firma del tratado y así se hizo; la declaración de guerra italiana se anunció el 23 de mayo. La aplicación del tratado quedó muy condicionada por la disolución del Imperio austrohúngaro y el surgimiento de nuevas naciones, especialmente Yugoslavia, que no estaban dispuestas a aceptar las concesiones prometidas a Italia por la Entente, y por la entrada en la guerra de los Estados Unidos, que definieron nuevos objetivos bélicos y se negaron a admitir la entrega de territorios de mayoría eslava a Italia. Finalmente Italia obtuvo solo una parte de los territorios prometidos a través de una serie de acuerdos rubricados a inicios de la década de 1920. Por otra parte el régimen fascista italiano señaló que el país había sido engañado y no había logrado los territorios que le correspondían por las maquinaciones de sus aliados.​ A esta situación los italianos la denominaron la Vittoria Mutilata (en español, la victoria mutilada) debido a que consideraron que Reino Unido y Francia no hicieron lo suficiente para apoyarlos en sus reclamos territoriales. Pakta London (bahasa Italia: Patto di Londra), atau yang lebih jelasnya, Perjanjian London, 1915, adalah sebuah pakta rahasia antara Entente Tiga dan Italia, yang ditandatangani di London pada 26 April 1915 oleh Britania Raya, Prancis, Rusia, dan Kerajaan Italia. Menurut pakta tersebut, Italia meninggalkan Aliansi Tiga dan bergabung dengan Entente Tiga; Italia mendeklarasikan perang melawan Jerman dan Austria-Hungaria. 1915年倫敦條約是意大利與三國協約的秘密協定,於1915年4月26日由意大利王國、英國、法國和俄羅斯簽署。 根據協定,意大利要退出三國同盟,加入三國協約。1914年9月4日至5日,在倫敦簽署的秘密協議,已經包括此條款。而且,意大利必須在一個月內向德國和奧匈帝國宣戰。其實,意大利的確在該年的5月23日向奧匈帝國宣戰。意大利將會在戰後獲得領土作為報酬(詳見尚未收復的義大利)。 Η Συνθήκη του Λονδίνου 1915 (ιταλικά: Patto di Londra), ήταν μυστική συμφωνία μεταξύ της Τριπλής Αντάντ και της Ιταλίας, που υπογράφηκε στο Λονδίνο στις 26 Απριλίου 1915 από το Ηνωμένο Βασίλειο, τη Γαλλία, τη Ρωσική αυτοκρατορία, και το Βασίλειο της Ιταλίας. Παρά την αντίθεση της πλειοψηφίας των Ιταλών που επιθυμούσαν την ουδετερότητα, η Ιταλία βάσει της συνθήκης ένωσε τις δυνάμεις της με τους συμμάχους κατά της Αυστροουγγαρίας τον Μάιο του ίδιου έτους. Σύμφωνα με τη συνθήκη, η Ιταλία ήταν υποχρεωμένη να εγκαταλείψει την Τριπλή Συμμαχία και να ενωθεί με την Τριπλή Αντάντ. Επίσης, όφειλε να κηρύξει πόλεμο εναντίον της και της Αυστροουγγαρίας σε ένα μήνα (τούτο συνέβη κατά της Αυστροουγγαρίας σε ένα μήνα, αλλά μόλις το 1916 εναντίον της Γερμανίας). Θεωρώντας βέβαιη τη νίκη κατά της Γερμανίας και των συμμάχων της, η Τριπλή Αντάντ υποσχέθηκε στην Ιταλία την προσάρτηση εδαφών στο τέλος του πολέμου. Βάσει της συνθήκης οι συμμαχικές δυνάμεις εκχώρησαν στην Ιταλία την πλήρη κυριαρχία επί της Λιβύης και επί των Δωδεκανήσων καθώς και ζώνη επιρροής στη Μικρά Ασία. Het Pact van Londen is een geheim verdrag dat gesloten werd in 1915 tussen Italië en de Entente (onder andere Frankrijk, Groot-Brittannië en Rusland). Dit verdrag regelde de beloning voor Italië als het zou overstappen naar het geallieerde kamp. Met het Pact van Londen kon Italië een maximale expansie naar het oosten realiseren, daar het als basis diende voor het Verdrag van Rapallo (1920). Le pacte de Londres est un traité secret signé à Londres le 26 avril 1915 par le gouvernement italien et les représentants de la Triple-Entente par lequel l’Italie s’oblige à entrer en guerre contre les Empires centraux lors de la Première Guerre mondiale en échange de substantielles compensations territoriales. Il s'agit d'une décision prise par le gouvernement, le roi et la hiérarchie militaire, sans la consultation des représentants du peuple. O Tratado de Londres de 1915, também conhecido como "Pacto de Londres" (em inglês: London Pact e em italiano: Patto di Londra), foi assinado em Londres em 26 de abril de 1915, através da qual a Itália entrou na Primeira Guerra Mundial ao lado da Tríplice Entente. O tratado foi secreto e os países signatários foram: Itália, Grã-Bretanha, França e Império Russo. Sob o acordo, a Itália receberia a áreas habitadas por italianos na Áustria-Hungria, grande parte da costa da Dalmácia e o resto do território dos Balcãs do Império Austro-Húngaro seria dividido entre os três estados independentes: Sérvia, Montenegro e Croácia. Em troca, a Itália concordou em deixar a Tríplice Aliança, que unia os impérios alemão e austro-húngaro, e entrar na guerra ao lado da Entente. A mudança de lados já havia sido acordado no início de setembro de 1914, em um acordo secreto assinado em Londres. A entrada na guerra deveria ocorrer em menos de um mês desde a assinatura do tratado e isso foi feito, com a declaração de guerra dos italianos que foi proclamada em 23 de Maio. * Em particular, a Itália receberia: 1. * O Tirol até a separação das bacias, localizado nos Alpes, e incluindo as províncias de Trentino-Alto Adige. 2. * Trieste 3. * O Condado de Gorizia e Gradisca 4. * Istria, sem Fiume (Rijeka) 5. * Parte de Carniola (os distritos de Vipava, Idrija e Ilirska Bistrica, excluindo Postojna) 6. * A Dalmácia do Norte, incluindo a Zara (Zadar) e a maioria das ilhas do Adriático 7. * O arquipélago do Dodecaneso. 8. * Vlore. 9. * Um protetorado sobre a Albânia. 10. * Parte das colônias alemãs na África e Ásia. * Ao Reino da Sérvia foi prometido: 1. * A costa dálmata entre e , incluindo a Península de (Sabbioncello), o porto de Split (Spalato), e a (Brazza). * Ao Reino de Montenegro seria concedido: 1. * A costa da Dalmácia entre Budva e , incluindo Ragusa e a Baía de Kotor (Cattaro), excluindo a Península de Pelješac. 2. * A costa sul, o porto albanês de (San Giovanni di Medu). Além disso, embora sem muitos detalhes, prometeu-se à Sérvia: 1. * Bósnia e Herzegovina 2. * Srem 3. * Back 4. * Eslavônia (apesar das objeções italianas). 5. * Partes da Albânia, que seriam divididas entre a Sérvia, Montenegro e Grécia, sem dar detalhes. Os italianos reclamaram que a posse da costa entre Zara e a Istria fossem decididos depois da guerra, ao que aceitaram os países da Entente. Além disso, insistiram que qualquer acordo deveria ser comunicado à Sérvia, o que falhou visto que a Entente enviou uma nota oficial sobre o mesmo em 4 de agosto de 1915, que indicaram seus ganhos territoriais que receberia depois da guerra. O pacto, que deveria ter permanecido em segredo, foi publicado pelos bolcheviques russos após a sua aquisição da Izvestia em novembro de 1917. Na Conferência de Paz de Paris, os italianos expressaram seu desejo de negociar apenas com a Sérvia e Montenegro como aliados durante a guerra, mas não com representantes do inimigo derrotado, uma categoria que englobava representantes do novo Reino dos Sérvios, Croatas e Eslovenos. Seu desconforto com a delegação iugoslava foi ainda maior quando se contou entre os seus membros ex-suplentes do Império Austro-Húngaro (como os croatas , e o esloveno ). Um delegado esloveno, , foi ainda ministro da Áustria durante a guerra. O acordo foi finalmente revogado pelo Tratado de Versalhes e o presidente dos EUA Woodrow Wilson, que apoiava as aspirações eslavas e não reconheceu o tratado que o seu país não tinha assinado, rejeitou as exigências italianas sobre a costa da Dalmácia. A partição do Tirol foi confirmada no Tratado de Saint Germain. Londýnská dohoda (též známá jako Londýnský pakt) definovala soubor podmínek vstupu Italského království do první světové války na straně Dohody. Italské království po první světové válce. Po vypuknutí první světové války zachovala Itálie neutralitu, přestože byla formálním spojencem dvou bojujících mocností Německa a Rakousko-Uherska. Za možnost vstupu do války Itálie požadovala teritoriální kompenzace na rakouském území, což Vídeň rezolutně odmítala. Ovšem tyto požadavky byla ochotna přislíbit druhá strana, tj. Dohoda, která se vůči Itálii zavázala po konečném vítězství nad centrálními mocnostmi připojit tato území: Jižní Tyrolsko, Tridentsko, Istrii, většinu Dalmácie, získat kontrolu nad Albánií a plnou suverenitu nad souostrovím Dodekanésos, které Itálie okupovala od roku 1912. V případě rozdělení Turecka byla Itálii slíbena jihozápadní část Malé Asie, taktéž měla obdržet díl z německých kolonií v Africe. Smlouva mezi mocnostmi Dohody a Itálií byla podepsána v Londýně 26. dubna 1915. Podle ní měla Itálie do jednoho měsíce vstoupit do války. To se také stalo, když 3. května 1915 vypověděla trojspolkovou smlouvu a 23. května 1915 vyhlásila válku Rakousku-Uhersku (Německu až 28. srpna 1916). Samotné znění londýnské dohody bylo uveřejněno po Říjnové revoluci, poté co Trockij publikoval tajné smlouvy carského Ruska, což diskreditovalo politiku Dohody a především pak rozzuřilo amerického prezidenta Woodrow Wilsona. I přes spojenecké vítězství v první světové válce byly slíbené závazky vůči Itálii nereálné a nemohly být zcela uskutečněny. Tato frustrace byla jedním z důvodů, které dopomohly Benitu Mussolinimu k získání moci. اتفاقية لندن (بالإيطالية: Patto di Londra)‏ اتفاق سري وُقع بلندن في 26 أبريل 1915 بين الحكومة الإيطالية ممثلةً برئيس الوزاراء أنتونيو سالاندرا ووزير الخارجية سيدني سونينو مع ممثلين عن دول الوفاق الثلاثي إبان الحرب العالمية الأولى. وقد وقعته الحكومة الإيطالية دون علم البرلمان (ذو أغلبية حيادية). نصت الاتفاقية على انضمام إيطاليا إلى دول الوفاق الثلاثي وأن تعلن الحرب خلال شهر على ألمانيا والنمسا-المجر مقابل أن تحصل إيطاليا على مكاسب حدودية منها منطقة تيرول النمساوية ومستمعرات ألمانية في أفريقيا و أن تكون ألبانيا محمية إيطالية. هذه اتفاقية كانت لتظل سرية، إلاّ أن البلاشفة الذين وصلوا إلى السلطة إثر ثورة أكتوبر قاموا بنشرها إلى جانب وثائق دبلوماسية سرية أخرى. Лондонский пакт — секретное соглашение между Италией и странами Антанты, подписанное в Лондоне 26 апреля 1915 года представителями Италии, Великобритании, Франции и России. Определяло условия вступления Италии в Первую мировую войну. Londonfördraget 1915 var en hemlig överenskommelse mellan Italien och ententen och som skrevs under den 26 april 1915 i London av Italien, Storbritannien, Frankrike och Ryssland. Avtalet gjordes utan medverkan av Italiens parlament och innebar att Italien bytte sida i första världskriget. Traktat londyński (układ londyński) – tajne porozumienie zawarte w Londynie 26 kwietnia 1915 roku, podczas I wojny światowej, przez reprezentantów Wielkiej Brytanii, Francji, Rosji oraz Włoch, na mocy którego neutralne wówczas Włochy zobowiązały się w ciągu miesiąca przystąpić do wojny po stronie ententy, w zamian za obietnice uzyskania zdobyczy terytorialnych. 3 sierpnia 1914 roku, kilka dni po wybuchu wojny, Włochy ogłosiły neutralność. Wprawdzie związane były one z Niemcami i Austro-Węgrami trójprzymierzem, pakt ten miał jedynie charakter obronny, a Włosi za agresora w konflikcie uznali Austriaków. Wkrótce podjęte zostały negocjacje, prowadzone potajemnie, równolegle z obiema stronami, w sprawie ewentualnego przystąpienia do wojny. Kulminacją rozmów było podpisanie układu z państwami ententy, które zaoferowały Włochom znaczne nabytki terytorialne kosztem Austro-Węgier. Traktat przewidywał, że do Włoch przyłączone zostaną Trydent, Górna Adyga (Tyrol Południowy), Triest, Gorycja, Istria, fragment Dalmacji, szereg wysp na Adriatyku oraz albański port Wlora. Sama Albania miała zostać podzielona między Serbię, Czarnogórę i Grecję, a z pozostałej, środkowej części kraju utworzony miał zostać włoski protektorat. Włochy miały mieć stosowny udział w podziale kolonii niemieckich w Afryce, a w przypadku podziału terytorium tureckiego, otrzymałyby również Antalyę. Traktat potwierdzał także prawa Włochów do Dodekanezu i Libii, zdobytych przez nich podczas wojny włosko-tureckiej (1911–1912). Sygnatariuszami traktatu byli brytyjski minister spraw zagranicznych Edward Grey, ambasador Francji w Wielkiej Brytanii Paul Cambon, ambasador Rosji (ang.) oraz ambasador Włoch (ang.). 23 maja 1915 roku, zgodnie z postanowieniami traktatu, Włochy wypowiedziały wojnę Austro-Węgrom, a następnego dnia zerwały stosunki dyplomatyczne z Niemcami (wypowiedzenie wojny nastąpiło 28 sierpnia 1916 roku). Traktat wyszedł na jaw w 1917 roku za sprawą bolszewików, którzy ujawnili go wkrótce po zdobyciu władzy w Rosji w wyniku rewolucji październikowej. Podczas konferencji pokojowej w Paryżu w 1919 roku zapisom traktatu sprzeciwił się prezydent Stanów Zjednoczonych Woodrow Wilson, m.in. jako sprzecznym z zasadą samostanowienia narodów. W rezultacie wiele zawartych w nim obietnic nie zostało zrealizowanych. Sytuacja ta, określana mianem „kalekiego zwycięstwa” (vittoria mutilata), doprowadziła do wzrostu nastrojów imperialistycznych we włoskim społeczeństwie i była jedną z przyczyn dojścia do władzy w tym kraju faszystów. La Traktato de Londono (itale:Patto di Londra), 1915, estis sekreta pakto inter la Triopa Entento kaj Italio, subskribita en Londono la 26-an de aprilo 1915 fare de Britio, Francio, Rusio, kaj la reĝlando de Italio. Ĝia intenco estis akiri la aliancon de Italio kontraŭ ĝiaj iamaj aliancanoj, inkluzive de Germanio. 1915eko Londresko Ituna, ingelesez: Treaty of London eta italieraz: Patto di Londra, 1915eko apirilaren 24ean sinatutako bat izan zen. Honetan, Italia Lehen Mundu Gerran Entente Hirukoitzaren alde borrokatzera sartzera adostu zen, trukean Italiak Hego Tirol, Eslovenia, Kroazia, Bosnia Herzegovina eta Albaniako mediterranear kostaldeko hainbat lurralde eta uharte eta Dodekaneso uhartedia bereganatzea hitzeman zitzaion. Ituna sekretupekoa zen eta honako herrialdeek sinatu zuten: Italiako Erresuma, Britainia Handia eta Irlandako Erresuma Batua, Frantzia eta Errusiar Inperioa. * Datuak: Q824165 * Multimedia: Treaty of London (1915)
gold:hypernym
dbr:Pact
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Treaty_of_London_(1915)?oldid=1121044978&ns=0
dbo:wikiPageLength
48301
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Treaty_of_London_(1915)