About: Humorism

An Entity of Type: person function, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Humorism, the humoral theory, or humoralism, was a system of medicine detailing a supposed makeup and workings of the human body, adopted by Ancient Greek and Roman physicians and philosophers. Humorism began to fall out of favor in the 1850s with the advent of germ theory, which was able to show that many diseases previously thought to be humoral were in fact caused by microbes.

Property Value
dbo:abstract
  • La teoria dels humors, teoria humoral, teoria del quatre humors, humorisme o humoralisme, fou un sistema de la medicina que detalla la composició o constitució i el funcionament del cos humà. Es va originar a l'antiga Pèrsia (Iran) i va ser adoptada en la medicina dels antics metges i filòsofs grecs i romans, després que entressin en contacte amb els perses. L'humorisme va començar a decaure cap a la dècada del 1850 amb l'arribada de la teoria microbiana de la malaltia, el qual va demostrar que moltes malalties que anteriorment es creien amb una causa humoral eren, de fet, causades per patògens. (ca)
  • Podle starořeckých lékařů a filosofů obsahovalo lidské tělo čtyři základní tělesné šťávy: žlutou žluč, černou žluč, krev a hlen. Toto rozdělení dobře zapadalo do tehdejšího chápání světa. Čtvery tělesné šťávy se propojovaly se čtveřicí elementů: oheň, země, vzduch a voda. Byla spojována i se čtveřicí ročních období: jaro, léto, podzim a zima. Ve starověku, ve středověku a ještě i na počátku novověku byla v různém rozsahu přijímána teorie, že narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tekutinami je příčinou chorob. Tuto teorii o nerovnováze tělesných šťáv popsal Hippokratés ve svých textech. Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam. Možnou inspirací tohoto členění je staroindická ájurvéda, která je založena na podobném systému tří složek zvaných vata či váju (dosl. vzduch, ale v širším smyslu prána), pitta (žluč) a kapha (hlen). Ty jsou vyjádřením tří gun, základních charakteristik hmotného světa. Vata představuje radžas, pitta sattvu a kapha tamas. (cs)
  • مذهب الأخلاط هو نظام طبي مفصل لتركيب وعمل الجسم البشري، التي اعتمدتها المدرسة اليونانية القديمة والأطباء الرومانيين والفلاسفة اليونانيين، الافتراض أن وجود فائض أو نقص في أي من الأربعة عناصر المتميزة السوائل الجسدية في شخص - المعروفة باسم المزاجات أو الأخلاط- يؤثر مباشرة على مزاجه وصحته. ونظام الأخلاط الطبي هو فردي للغاية، فيقال أن كل مريض له تكوينه الخاص من الأخلاط الفريد. وعلاوة على ذلك، فإنه يشبه نهج شامل للطب كما تم التأكيد على الصلة بين العمليات العقلية والجسدية من قبل هذا الإطار. تم اعتماد النظرية الخلطية قديماً بدئاً من أبقراط، واستعملها اليونانيين والرومان والأطباء الفرس، وأصبحت وجهة النظر الأكثر شيوعا للجسم البشري بين حتى ظهور البحوث الطبية الحديثة في القرن التاسع عشر. (ar)
  • Humorismo estis sistemo de medicino detalanta formadon kaj funkciadon de la homa korpo, adoptita de la hindia sistemo de medicino de Ajurvedo, kaj en tiuj de Antikva Grekio kaj de Romaj kuracistoj kaj filozofoj, bazita je tio ke troo aŭ manko de ajn kvar distingaj korpofluaĵoj en persono — konataj kiel humoroj — rekte influas ties temperamenton kaj sanon. La humorisma sistemo de medicino estas tre individuisma, por ĉiu unuopa paciento oni diras ke tiu havas sian propran unikan humoran komponon. Tamen, ĝi similas al holisma alproksimiĝo al medicino kiel la ligilo inter mensa kaj fizika procezoj estis emfazigita fare de tiu kadro. El Hipokrato antaŭen, la humora teorio estis adoptita de grekoj, romanoj kaj la persa kuracisto Aviceno, kaj iĝis la plej ofta tenita rigardo al la homa korpo inter Eŭropaj kuracistoj ĝis la alveno de moderna medicina esplorado en la 19a jarcento. La koncepto ne estis uzata en medicino ekde tiam. La kvar humoroj de Hipokrata medicino estas nigra galo (greke µέλαινα χολή, melaina ĥole), flava galo (greke χολή, ĥole), mukaĵo (greke φλέγμα, flegma), kaj sango (greke αἷμα, haima), kaj ĉiu korespondas al po unu el la tradiciaj . Humoro estas ankaŭ referencata en latina kiel cambium (pl. cambia). (eo)
  • Die Humoralpathologie (zu lateinisch humor: ‚Feuchtigkeit‘, ‚Körpersaft‘, ‚Leibessaft‘), genannt auch Humorallehre und Humoralbiologie, war eine in der Antike ausgebildete und bis ins 19. Jahrhundert allgemein anerkannte Krankheitslehre von den Körpersäften, deren richtige Mischung bzw. Zusammensetzung Voraussetzung für Gesundheit ist, deren Ungleichgewicht bzw. fehlerhafte Zusammensetzung oder Schädigung hingegen Krankheiten verursachen kann. Grundlage dafür ist die (Vier-)Säftelehre (auch: Vier-Säfte-Lehre, Viererschema), eine von der Antike bis ins 18. Jahrhundert allgemein anerkannte medizinische Konzeption, die erstmals im Corpus Hippocraticum (u. a. in De aeribus […] und De natura hominis, griechisch περί φύσιος ἀνθρώπον, „Über die Natur des Menschen“; um 400 v. Chr.) zur Erklärung allgemeiner Körpervorgänge und als Krankheitskonzept entwickelt wurde. Sie war nach Begründung der Zellularpathologie durch Rudolf Virchow im 19. Jahrhundert in den ätiologischen und therapeutischen Vorstellungen in Physiologie und Medizin wissenschaftlich überholt. Ursprünge der Viersäftelehre gab es vermutlich schon im Alten Ägypten, sicher aber in der Elementenlehre des Empedokles (490–430 v. Chr.). Den vier empedokleischen Grundelementen Feuer, Erde, Wasser und Luft ordnete Zenon von Elea im 5. Jahrhundert dann die Primärqualitäten heiß, kalt, feucht und trocken zu, auf deren gegensätzliche Wirkungen sich auch Alkmaion bezogen hat. Als Begründer der Humoralpathologie gilt Polybos, der angebliche Schwiegersohn des Hippokrates. Weiterentwickelt und mit antiken Vorstellungen zusammengebracht wurde die Theorie durch Galen, der sie mit der Temperamentenlehre verband. Er unterteilte die Primärqualitäten, deren übermäßige bzw. zu geringe Ausprägung krankheitsverursachend sein kann (etwa bei zu viel „Kälte“ oder großer „Hitze“), weiter (zum Beispiel „feucht im dritten Grade“ oder – etwa in Bezug auf die Rose – „kalt im ersten Grad“). Die Anwendung der Heilmittel beruhte ebenfalls auf den seit Galen bis in die Neuzeit in der Heilkunde gültigen Primärqualitäten („warm/kalt“, „trocken/feucht“). So gibt es im System der Humoralpathologie solche, die erwärmen, kühlen, trocknen oder befeuchten und somit den entgegengesetzt ausgeprägten Krankheiten entgegenwirken sollten. Galen schrieb das gesamte Konzept in seiner endgültigen Form nieder. Verfeinert wurden Galens Lehren noch einmal im 11. Jahrhundert durch Avicenna in seinem Kanon der Medizin. Als Lebensträger im Körper wurden gemäß dem humoralpathologischen Konzept Gelbe Galle (cholera, colera, dem Elemente Feuer entsprechend), Schwarze Galle (melancholia, melancolia, dem Element Erde entsprechend), Blut im engeren Sinne (sanguis oder griechisch haima, dem Element Luft entsprechend) und Schleim (phlegma, flegma, dem Element Wasser entsprechend) angenommen. Diese vier Säfte (Leibessäfte, auch Leibesfeuchten, lateinische humores) würden demnach über das Blut und auch über die Nerven im Körper verbreitet. Der Bereich der Verdauung wurde von der Digestionslehre näher behandelt. (de)
  • Humorismoa edo lau humoreen teoria giza gorputzaren inguruko teoria bat da, antzinako zibilizazio greko eta erromatarreko filosofo eta fisikoek adoptatu zutena. Hipokrates (K.A. 460-K.A. 377) izango da teoria honen aitzindari, eta Galenorekin (130-216) garatuko da era zabal batean, XVII. menderaino baliozkoa izanik. Hipokratesengandik, teoria humorala izan zen medikuen eta fisikarien arteko gorputzaren funtzionamenduaren ikuspunturik ohikoena XIX mende erdialdean medikuntza modernoa heldu zen. (eu)
  • La teoría de los cuatro humores, también llamada humorismo, humoralismo o teoría humoral, es un sistema de medicina arcaico adoptado por los antiguos médicos y filósofos griegos y romanos que detallaba la supuesta composición y funcionamiento del cuerpo humano basándose en la interacción entre los supuestos 4 humores básicos: flema, sangre, bilis negra y bilis amarilla.​ El humorismo comenzó a perder preeminencia en la década de 1850 con el advenimiento de la teoría de los gérmenes, la cual demostró que muchas enfermedades que antes se pensaba que eran debidas a "desequilibrios humorales" en realidad eran causadas por microorganismos.​​ (es)
  • Humorism, the humoral theory, or humoralism, was a system of medicine detailing a supposed makeup and workings of the human body, adopted by Ancient Greek and Roman physicians and philosophers. Humorism began to fall out of favor in the 1850s with the advent of germ theory, which was able to show that many diseases previously thought to be humoral were in fact caused by microbes. (en)
  • Popularisée par le Corpus hippocratique, la théorie des humeurs est l'une des bases de la médecine antique européenne. Selon cette théorie, le corps est constitué des quatre éléments fondamentaux, air, feu, eau et terre possédant quatre qualités : chaud ou froid, sec ou humide. Ces éléments, mutuellement antagoniques (l'eau et la terre éteignent le feu, le feu fait évaporer l'eau), doivent coexister en équilibre pour que la personne soit en bonne santé. Tout déséquilibre mineur entraîne des « sautes d'humeur », tout déséquilibre majeur menace la santé du sujet. Les découvertes scientifiques postérieures ont discrédité cette conception pour de multiples raisons : incompréhension de la part des Anciens du rôle des organes, circulation sanguine inconnue, méconnaissance de la chimie de base... Cette théorie a conduit à la mise en place de diagnostics et de traitements sans fondements scientifiques : la saignée est par exemple une conséquence directe de cette théorie car son but est de « chasser » les humeurs, mais dans les faits il était largement plus probable que la saignée tuait le malade. (fr)
  • Humoralisme, atau humorisme merupakan sebuah sistem kedokteran yang menjelaskan susunan dan cara kerja tubuh manusia, yang diadopsi oleh sistem pengobatan Ayurweda dari India, para filsuf dan dokter dari Romawi dan Yunani Kuno, mengasumsikan bahwa kelebihan atau kekurangan salah satu dari keempat cairan tubuh (body fluid) pada seseorang — yang dikenal sebagai humor (cairan) — berpengaruh secara langsung pada kesehatan dan temperamennya. Sistem humoralis ini sangat individualistis, sebab masing-masing pasien dikatakan mempunyai komposisi humoral tersendiri yang unik. Selain itu, humoralisme mirip dengan suatu pendekatan holistik terhadap kedokteran sebagai penghubung antara proses fisik dan mental yang ditekankan oleh kerangka ini. Mulai dari Hippokrates dan seterusnya, teori humoral diadopsi oleh para dokter Persia (misalnya Ibnu Sina), Romawi, Yunani, dan menjadi pandangan yang paling umum dianut mengenai tubuh manusia di kalangan dokter Eropa sampai timbulnya penelitian kedokteran modern pada abad ke-19. Konsep ini tidak digunakan lagi dalam kedokteran sejak saat itu. Keempat humor (cairan) dari kedokteran Hippokratik ini adalah cairan empedu hitam (bahasa Yunani: µέλαινα χολή, melaina chole), cairan empedu kuning (bahasa Yunani: χολή, chole), lendir atau flegma (bahasa Yunani: φλέγμα, phlegma), dan darah (bahasa Yunani: αἷμα, haima), dan masing-masingnya sesuai dengan salah satu temperamen dalam teori . Suatu humor juga disebut sebagai suatu cambium (pl. cambia or cambiums). (in)
  • La teoria umorale, concepita da Ippocrate di Coo, rappresenta il più antico tentativo, nel mondo occidentale, di fornire una spiegazione eziologica dell'insorgenza delle malattie, superando la concezione superstiziosa, magica o religiosa. Secondo la teoria umorale, un eccesso o una deficienza di uno qualsiasi dei quattro fluidi corporei presenti in una persona, noti come umori, hanno un influsso diretto sul suo temperamento e sulla sua salute. (it)
  • 사체액설(四體液說, 영어: Humor theory)은 고대 그리스와 로마시대 의사들과 철학자들이 주장하던 인체의 구성 원리이다. 히포크라테스가 의학적 치료원리로 주장했으며, 혈관계에 대한 연구가 진행된 9세기가 되기 전까지 가장 영향력있는 의학 이론이었다. 르네상스 이후 해부학이 발전한 16세기~18세기 들어 이러한 액체병리학은 쇠퇴되었다. 그러나 역사적으로 그리스의 엠페도클레스및 히포크라테스가 발전시킨 4체액설은 2000년 전 당시 모든 질병이라는 결과에는 이를 야기하는 원인이 있으며 이를 액체의 변화에서 찾는 일종의 액체병리학 이론은 질병이 죄를 지어서 생기는 것이거나 주술로 이를 치료하는 것이 아니라 신체의 변화 때문에 생긴다는 가설을 세워 인류 최초로 질병의 원인을 이성적으로 설명해보려 했다는점이 이후 인류가 질병에 대한 과학적 접근의 길을 열었다는 점에서만큼은 중요한 업적으로 평가받는다. (ko)
  • 四体液説(よんたいえきせつ、英: humorismまたはhumoralism)は、「血液、粘液、黄胆汁、黒胆汁」の4種類を人間の基本体液とする体液病理説(英: humoral pathology)である。体液病理説(もしくは液体病理説)とは、人間の身体には数種類の体液(ラテン語: humorは古代ギリシャ語: χυμός、chymosの訳語で、そのまま「体液」を意味する)があり、その調和によって身体と精神の健康が保たれ(Eucrasia)、バランスが崩れると病気になる(Dyscrasia)とする考え方で、古代インド(アーユルヴェーダ)やギリシャで唱えられた。インドからギリシャに伝わったとも言われる。 四体液説は、西洋で広く行われたギリシャ・アラビア医学(ユナニ医学)の根幹をなしており、19世紀の病理解剖学の誕生まで支持された。どの体液が優位であるかは、人の気質・体質に大きく影響すると考えられ、四体液説と占星術が結びつけられ広い分野に影響を与えた。 (ja)
  • Volgens de oude Grieken werd de gemoedstoestand van mensen bepaald door het (on)evenwicht tussen vier lichaamssappen of, in het Latijn, humores: bloed (Grieks haima, Latijn sanguis), gele gal (Grieks xanthè cholè), zwarte gal (Grieks melaina cholè) en slijm (Grieks phlegma). Al naargelang de overheersende humor, werden mensen grofweg ingedeeld in vier temperamenten. Ook aandoeningen werden toegeschreven aan een teveel of tekort aan bepaalde sappen. Het idee van de vier sappen werd door Hippocrates ontwikkeld, en door Galenus verder uitgebouwd. Het bleef overeind tijdens de gehele middeleeuwen en lang daarna, en werd pas halverwege de negentiende eeuw definitief weerlegd. (nl)
  • Humorismo, ou humoralismo, foi uma teoria sobre a constituição e funcionamento do corpo humano adotada pelos antigos médicos e filósofos gregos e romanos. Dos avanços de Hipócrates, a teoria dos humores foi a concepção mais comum do corpo humano mantida entre os médicos europeus até o advento das pesquisas médicas modernas do século XIX. Essencialmente, essa teoria afirmava que o corpo humano era preenchido com quatro substâncias básicas, chamadas de os quatro humores, ou humores, o quais estão balanceados quando a pessoa está saudável. Todas as doenças e inaptidões resultavam do excesso ou da deficiência de um desses quatro humores. Os quatro humores eram identificados como bílis negra, bílis amarela, fleuma e sangue. Os gregos e os romanos, e os estabelecimentos médicos posteriores da Europa Ocidental que adotavam e adaptavam a filosofia médica clássica, acreditavam que cada um desses humores poderia aumentar e diminuir no corpo, dependendo da dieta e da atividade. (pt)
  • Patologia humoralna – protonaukowy pogląd, u podstaw którego leżało przekonanie o istnieniu czterech płynów ciała (humorów): krwi, żółci, śluzu (flegmy) i czarnej żółci, które wypełniają ciało, a ich wzajemne stosunki wpływają na zdrowie i temperament. Jeden z głównych nurtów medycyny starożytnej. (pl)
  • Humoralpatologin var en teori om människans fysiologi som utvecklades i antikens Grekland, och var den förhärskande synen bland europeiska läkare fram till den moderna medicinvetenskapens genombrott under 1800-talet. (sv)
  • Гуморальная теория заключается в представлении о том, что в теле человека текут четыре основные жидкости (гуморы): кровь, флегма (слизь), жёлтая жёлчь и чёрная жёлчь. В норме эти жидкости находятся в балансе, однако избыток одной или нескольких из них вызывает практически все внутренние болезни. Соответственно, лечение заключается в удалении избыточной жидкости — обычно это осуществлялось кровопусканием, рвотными и слабительными средствами. Каждой жидкости соответствовала природная стихия и два «состояния вещества» (сухое/влажное; теплое/холодное), а превалирующее значение той или иной жидкости определяло темперамент, то есть характер человека. Сложившееся постепенно деление на четыре гумора сохранилось в неизменном виде до Средних веков. Сформулированная Гиппократом, гуморальная теория развивалась и дополнялась в Средние века и Новое время, прочно войдя в европейскую медицину на более чем две тысячи лет. Лишь в конце XIX — начале XX века кровопускание перестало рассматриваться как универсальное лечебное средство, возвращающее «баланс жидкостям». Теория темпераментов Гиппократа-Галена до сих пор оказывает влияние на искусство, науку и литературу. (ru)
  • Гуморизм, або гуморалізм — сьогодні спростована (але історично важлива) теорія характеру і роботи людського тіла, підтримана давньогрецькими і римськими лікарями і філософами, які вважали, що надлишок або нестача будь-якого з чотирьох окремих тілесних рідин у людини, безпосередньо впливає на її темперамент і здоров'я. Від Гіппократа, гуморальна теорія була перейнята грецькими, римськими та ісламськими лікарями, і стала найбільш поширеним поглядом на будову людського тіла серед європейських лікарів до появи сучасних медичних досліджень в дев'ятнадцятому столітті. Чотири рідини Гіппократа: чорна жовч (Gk. melan chole), жовта жовч (Gk. chole), мокротиння (Gk. phlegma), і кров (Gk. haima), кожна з яких відповідає одному з традиційних чотирьох темпераментів. (uk)
  • 體液學說(英語:Humorism,Humoralism或Humorae theory),起源於古希臘的醫學理論,認為人體是由四種體液構成-血液、黏液、黃膽汁和黑膽汁,這四種體液對應到四種元素、四種氣質,四種體液在人體內失去平衡就會造成疾病,又稱為四體液學說、四體液說。 這個學說在希臘化時代廣泛傳至地中海區,受希波克拉底著作影響,古羅馬醫學、波斯醫學、伊斯蘭醫學、維吾爾族醫學都以古希臘的體液學說為理論基礎。印度醫學受古希臘醫學影響,也採用四體液學說。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 439185 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 39983 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124953347 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • مذهب الأخلاط هو نظام طبي مفصل لتركيب وعمل الجسم البشري، التي اعتمدتها المدرسة اليونانية القديمة والأطباء الرومانيين والفلاسفة اليونانيين، الافتراض أن وجود فائض أو نقص في أي من الأربعة عناصر المتميزة السوائل الجسدية في شخص - المعروفة باسم المزاجات أو الأخلاط- يؤثر مباشرة على مزاجه وصحته. ونظام الأخلاط الطبي هو فردي للغاية، فيقال أن كل مريض له تكوينه الخاص من الأخلاط الفريد. وعلاوة على ذلك، فإنه يشبه نهج شامل للطب كما تم التأكيد على الصلة بين العمليات العقلية والجسدية من قبل هذا الإطار. تم اعتماد النظرية الخلطية قديماً بدئاً من أبقراط، واستعملها اليونانيين والرومان والأطباء الفرس، وأصبحت وجهة النظر الأكثر شيوعا للجسم البشري بين حتى ظهور البحوث الطبية الحديثة في القرن التاسع عشر. (ar)
  • Humorismoa edo lau humoreen teoria giza gorputzaren inguruko teoria bat da, antzinako zibilizazio greko eta erromatarreko filosofo eta fisikoek adoptatu zutena. Hipokrates (K.A. 460-K.A. 377) izango da teoria honen aitzindari, eta Galenorekin (130-216) garatuko da era zabal batean, XVII. menderaino baliozkoa izanik. Hipokratesengandik, teoria humorala izan zen medikuen eta fisikarien arteko gorputzaren funtzionamenduaren ikuspunturik ohikoena XIX mende erdialdean medikuntza modernoa heldu zen. (eu)
  • Humorism, the humoral theory, or humoralism, was a system of medicine detailing a supposed makeup and workings of the human body, adopted by Ancient Greek and Roman physicians and philosophers. Humorism began to fall out of favor in the 1850s with the advent of germ theory, which was able to show that many diseases previously thought to be humoral were in fact caused by microbes. (en)
  • La teoria umorale, concepita da Ippocrate di Coo, rappresenta il più antico tentativo, nel mondo occidentale, di fornire una spiegazione eziologica dell'insorgenza delle malattie, superando la concezione superstiziosa, magica o religiosa. Secondo la teoria umorale, un eccesso o una deficienza di uno qualsiasi dei quattro fluidi corporei presenti in una persona, noti come umori, hanno un influsso diretto sul suo temperamento e sulla sua salute. (it)
  • 사체액설(四體液說, 영어: Humor theory)은 고대 그리스와 로마시대 의사들과 철학자들이 주장하던 인체의 구성 원리이다. 히포크라테스가 의학적 치료원리로 주장했으며, 혈관계에 대한 연구가 진행된 9세기가 되기 전까지 가장 영향력있는 의학 이론이었다. 르네상스 이후 해부학이 발전한 16세기~18세기 들어 이러한 액체병리학은 쇠퇴되었다. 그러나 역사적으로 그리스의 엠페도클레스및 히포크라테스가 발전시킨 4체액설은 2000년 전 당시 모든 질병이라는 결과에는 이를 야기하는 원인이 있으며 이를 액체의 변화에서 찾는 일종의 액체병리학 이론은 질병이 죄를 지어서 생기는 것이거나 주술로 이를 치료하는 것이 아니라 신체의 변화 때문에 생긴다는 가설을 세워 인류 최초로 질병의 원인을 이성적으로 설명해보려 했다는점이 이후 인류가 질병에 대한 과학적 접근의 길을 열었다는 점에서만큼은 중요한 업적으로 평가받는다. (ko)
  • 四体液説(よんたいえきせつ、英: humorismまたはhumoralism)は、「血液、粘液、黄胆汁、黒胆汁」の4種類を人間の基本体液とする体液病理説(英: humoral pathology)である。体液病理説(もしくは液体病理説)とは、人間の身体には数種類の体液(ラテン語: humorは古代ギリシャ語: χυμός、chymosの訳語で、そのまま「体液」を意味する)があり、その調和によって身体と精神の健康が保たれ(Eucrasia)、バランスが崩れると病気になる(Dyscrasia)とする考え方で、古代インド(アーユルヴェーダ)やギリシャで唱えられた。インドからギリシャに伝わったとも言われる。 四体液説は、西洋で広く行われたギリシャ・アラビア医学(ユナニ医学)の根幹をなしており、19世紀の病理解剖学の誕生まで支持された。どの体液が優位であるかは、人の気質・体質に大きく影響すると考えられ、四体液説と占星術が結びつけられ広い分野に影響を与えた。 (ja)
  • Patologia humoralna – protonaukowy pogląd, u podstaw którego leżało przekonanie o istnieniu czterech płynów ciała (humorów): krwi, żółci, śluzu (flegmy) i czarnej żółci, które wypełniają ciało, a ich wzajemne stosunki wpływają na zdrowie i temperament. Jeden z głównych nurtów medycyny starożytnej. (pl)
  • Humoralpatologin var en teori om människans fysiologi som utvecklades i antikens Grekland, och var den förhärskande synen bland europeiska läkare fram till den moderna medicinvetenskapens genombrott under 1800-talet. (sv)
  • 體液學說(英語:Humorism,Humoralism或Humorae theory),起源於古希臘的醫學理論,認為人體是由四種體液構成-血液、黏液、黃膽汁和黑膽汁,這四種體液對應到四種元素、四種氣質,四種體液在人體內失去平衡就會造成疾病,又稱為四體液學說、四體液說。 這個學說在希臘化時代廣泛傳至地中海區,受希波克拉底著作影響,古羅馬醫學、波斯醫學、伊斯蘭醫學、維吾爾族醫學都以古希臘的體液學說為理論基礎。印度醫學受古希臘醫學影響,也採用四體液學說。 (zh)
  • La teoria dels humors, teoria humoral, teoria del quatre humors, humorisme o humoralisme, fou un sistema de la medicina que detalla la composició o constitució i el funcionament del cos humà. Es va originar a l'antiga Pèrsia (Iran) i va ser adoptada en la medicina dels antics metges i filòsofs grecs i romans, després que entressin en contacte amb els perses. (ca)
  • Podle starořeckých lékařů a filosofů obsahovalo lidské tělo čtyři základní tělesné šťávy: žlutou žluč, černou žluč, krev a hlen. Toto rozdělení dobře zapadalo do tehdejšího chápání světa. Čtvery tělesné šťávy se propojovaly se čtveřicí elementů: oheň, země, vzduch a voda. Byla spojována i se čtveřicí ročních období: jaro, léto, podzim a zima. Ve starověku, ve středověku a ještě i na počátku novověku byla v různém rozsahu přijímána teorie, že narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tekutinami je příčinou chorob. Tuto teorii o nerovnováze tělesných šťáv popsal Hippokratés ve svých textech. Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam. (cs)
  • Humorismo estis sistemo de medicino detalanta formadon kaj funkciadon de la homa korpo, adoptita de la hindia sistemo de medicino de Ajurvedo, kaj en tiuj de Antikva Grekio kaj de Romaj kuracistoj kaj filozofoj, bazita je tio ke troo aŭ manko de ajn kvar distingaj korpofluaĵoj en persono — konataj kiel humoroj — rekte influas ties temperamenton kaj sanon. La humorisma sistemo de medicino estas tre individuisma, por ĉiu unuopa paciento oni diras ke tiu havas sian propran unikan humoran komponon. Tamen, ĝi similas al holisma alproksimiĝo al medicino kiel la ligilo inter mensa kaj fizika procezoj estis emfazigita fare de tiu kadro. El Hipokrato antaŭen, la humora teorio estis adoptita de grekoj, romanoj kaj la persa kuracisto Aviceno, kaj iĝis la plej ofta tenita rigardo al la homa korpo inte (eo)
  • Die Humoralpathologie (zu lateinisch humor: ‚Feuchtigkeit‘, ‚Körpersaft‘, ‚Leibessaft‘), genannt auch Humorallehre und Humoralbiologie, war eine in der Antike ausgebildete und bis ins 19. Jahrhundert allgemein anerkannte Krankheitslehre von den Körpersäften, deren richtige Mischung bzw. Zusammensetzung Voraussetzung für Gesundheit ist, deren Ungleichgewicht bzw. fehlerhafte Zusammensetzung oder Schädigung hingegen Krankheiten verursachen kann. (de)
  • La teoría de los cuatro humores, también llamada humorismo, humoralismo o teoría humoral, es un sistema de medicina arcaico adoptado por los antiguos médicos y filósofos griegos y romanos que detallaba la supuesta composición y funcionamiento del cuerpo humano basándose en la interacción entre los supuestos 4 humores básicos: flema, sangre, bilis negra y bilis amarilla.​ (es)
  • Popularisée par le Corpus hippocratique, la théorie des humeurs est l'une des bases de la médecine antique européenne. Selon cette théorie, le corps est constitué des quatre éléments fondamentaux, air, feu, eau et terre possédant quatre qualités : chaud ou froid, sec ou humide. Ces éléments, mutuellement antagoniques (l'eau et la terre éteignent le feu, le feu fait évaporer l'eau), doivent coexister en équilibre pour que la personne soit en bonne santé. Tout déséquilibre mineur entraîne des « sautes d'humeur », tout déséquilibre majeur menace la santé du sujet. (fr)
  • Humoralisme, atau humorisme merupakan sebuah sistem kedokteran yang menjelaskan susunan dan cara kerja tubuh manusia, yang diadopsi oleh sistem pengobatan Ayurweda dari India, para filsuf dan dokter dari Romawi dan Yunani Kuno, mengasumsikan bahwa kelebihan atau kekurangan salah satu dari keempat cairan tubuh (body fluid) pada seseorang — yang dikenal sebagai humor (cairan) — berpengaruh secara langsung pada kesehatan dan temperamennya. Sistem humoralis ini sangat individualistis, sebab masing-masing pasien dikatakan mempunyai komposisi humoral tersendiri yang unik. Selain itu, humoralisme mirip dengan suatu pendekatan holistik terhadap kedokteran sebagai penghubung antara proses fisik dan mental yang ditekankan oleh kerangka ini. Mulai dari Hippokrates dan seterusnya, teori humoral diadop (in)
  • Volgens de oude Grieken werd de gemoedstoestand van mensen bepaald door het (on)evenwicht tussen vier lichaamssappen of, in het Latijn, humores: bloed (Grieks haima, Latijn sanguis), gele gal (Grieks xanthè cholè), zwarte gal (Grieks melaina cholè) en slijm (Grieks phlegma). Al naargelang de overheersende humor, werden mensen grofweg ingedeeld in vier temperamenten. Ook aandoeningen werden toegeschreven aan een teveel of tekort aan bepaalde sappen. (nl)
  • Humorismo, ou humoralismo, foi uma teoria sobre a constituição e funcionamento do corpo humano adotada pelos antigos médicos e filósofos gregos e romanos. Dos avanços de Hipócrates, a teoria dos humores foi a concepção mais comum do corpo humano mantida entre os médicos europeus até o advento das pesquisas médicas modernas do século XIX. (pt)
  • Гуморизм, або гуморалізм — сьогодні спростована (але історично важлива) теорія характеру і роботи людського тіла, підтримана давньогрецькими і римськими лікарями і філософами, які вважали, що надлишок або нестача будь-якого з чотирьох окремих тілесних рідин у людини, безпосередньо впливає на її темперамент і здоров'я. Від Гіппократа, гуморальна теорія була перейнята грецькими, римськими та ісламськими лікарями, і стала найбільш поширеним поглядом на будову людського тіла серед європейських лікарів до появи сучасних медичних досліджень в дев'ятнадцятому столітті. (uk)
  • Гуморальная теория заключается в представлении о том, что в теле человека текут четыре основные жидкости (гуморы): кровь, флегма (слизь), жёлтая жёлчь и чёрная жёлчь. В норме эти жидкости находятся в балансе, однако избыток одной или нескольких из них вызывает практически все внутренние болезни. Соответственно, лечение заключается в удалении избыточной жидкости — обычно это осуществлялось кровопусканием, рвотными и слабительными средствами. Каждой жидкости соответствовала природная стихия и два «состояния вещества» (сухое/влажное; теплое/холодное), а превалирующее значение той или иной жидкости определяло темперамент, то есть характер человека. Сложившееся постепенно деление на четыре гумора сохранилось в неизменном виде до Средних веков. Сформулированная Гиппократом, гуморальная теория ра (ru)
rdfs:label
  • Humorism (en)
  • الأخلاط الأربعة (ar)
  • Teoria dels humors (ca)
  • Čtyři základní tělesné šťávy (cs)
  • Humoralpathologie (de)
  • Humorismo (eo)
  • Teoría de los cuatro humores (es)
  • Humoreen teoria (eu)
  • Théorie des humeurs (fr)
  • Humoralisme (in)
  • Teoria umorale (it)
  • 사체액설 (ko)
  • 四体液説 (ja)
  • Humores (nl)
  • Humorismo (pt)
  • Teoria humoralna (pl)
  • Humoralpatologi (sv)
  • Гуморальная теория (ru)
  • 體液學說 (zh)
  • Гуморизм (uk)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:knownFor of
is dbo:movement of
is dbo:notableIdea of
is dbo:occupation of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:knownFor of
is dbp:notableIdeas of
is dbp:occupation of
is dbp:seealso of
is rdfs:seeAlso of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License