| dbo:abstract
|
- Opus magnum, tedy Velké dílo alchymistů, spočívalo ve výrobě kamene mudrců (Lapis philosophorum). Cesta k tomuto náročnému cíli se dělila v jednotlivé pracovní úseky či stupně. Operace Velkého díla měly vést k transmutaci neušlechtilých látek ve zlato za použití „rudého kamene“. Výsledkem méně komplikovaného procesu zvaného „Malé dílo“ byl bílý elixír, který umožňoval jen přeměnu ve stříbro. Pracovní předpisy byly velmi variabilní, neboť každý alchymista, který se upsal Dílu, měl vlastní představy o jeho provedení. Jednotni byli všichni v tom, že postupné vznikání kamene mudrců je doprovázeno charakteristickým sledem barev. Již v řecké alchymii byl popsán jako černání, bělání, žloutnutí a rudnutí. Východiskem byla většinou „čerň“ (nigredo), ztotožňovaná s původním stavem matérie, s materia prima. Proces pokračoval různými barevnými stupni, většinou od žluti přes zeleň a běl k duhovému zbarvení, tzv. pavímu chvostu (lat cauda pavonis), až nakonec rudé zbarvení oznámilo, že se Dílo zdařilo. Barvy procesu měly pro alchymisty značný význam, což se ukazuje zvláště na důvtipném barevném utváření symbolických podob různých stadií Díla. Návody na výrobu kamene mudrců jsou spletitou směsí praktických postupů, stojících v popředí pozornosti zejména na počátku Díla, a teoretických spekulací, a s jeho postupem nutně stále více ztrácejících na jasnosti. Alchymická literatura nabízí nemálo variant procesu, lišících se počtem jednotlivých stupňů, užitými materiály i délkou trvání. Velmi časté je provedení transmutace v sedmi stupních, jako u Pseudo- Paracelsa (De natura rerum, 1572) nebo (Cabala, speculum artis et naturae in alchymia, Augšpurk 1615), nebo ve dvanácti stupních, jak tomu chce třeba (ve spisu Liber Duodecim Portarum, Štrasburk 1659). Michael Maier v manuskriptu téměř připraveném pro tisk dokonce navrhoval a podrobně vykládal proces osmnáctistupňový. Nejdůležitějšími kroky bylo nalezení vhodné výchozí substance, její čištění a následná preparace ve hermetické nádobě nebo baňce. V průběhu Opus magnum se měla udát konjunkce, tj. sjednocení protikladných principů. Multiplikací bylo možno znásobit množství Kamene. Vrcholnou a závěrečnou fází celého Díla pak byla transmutace neušlechtilých materiálů ve zlato, příp. stříbro. Význam jednotlivých manipulací nebyl stanoven jednotně, nýbrž psalo se o něm tak vágně a mnohoznačně, jak jen možno v hádankovité řeči alchymistů, přesycené symboly a umožňující takřka jakoukoli interpretaci. Základní význam měla volba výchozího materiálu. V oblibě bylo především zlato a rtuť, ale v zásadě bylo možno užít látku jakoukoli. Cílem Opus magnum pak bylo převést zvolený materiál do jeho prapůvodního stavu (materi prima) a opětovně jej zkombinovat tak, aby vznikl kámen mudrců, dokonale sjednocující protiklady. Délka procesu silně kolísala. Opus magnum bylo přirovnáváno ke stvoření světa a jako takové se mělo realizovat v sedmi dnech. Jiní autoři vycházeli z koloběhu rostlinné přírody. Operace byly tudíž podle nich závislé na průběhu ročních období roku. A podle dalšího názoru trvalo Opus magnum devět měsíců, stejně dlouho jako od početí dítěte po jeho zrození. (cs)
- The Great Work (Latin: Magnum opus) is an alchemical term for the process of working with the prima materia to create the philosopher's stone. It has been used to describe personal and spiritual transmutation in the Hermetic tradition, attached to laboratory processes and chemical color changes, used as a model for the individuation process, and as a device in art and literature. The magnum opus has been carried forward in New Age and neo-Hermetic movements which sometimes attached new symbolism and significance to the processes. The original process philosophy has four stages:
* nigredo, the blackening or melanosis
* albedo, the whitening or leucosis
* citrinitas, the yellowing or xanthosis
* rubedo, the reddening, purpling, or iosis The origin of these four phases can be traced at least as far back as the first century. Zosimus of Panopolis wrote that it was known to Mary the Jewess. The development of black, white, yellow, and red can also be found in the Physika kai Mystika or Pseudo-Democritus, which is often considered to be one of the oldest books on alchemy. After the 15th century, many writers tended to compress citrinitas into rubedo and consider only three stages. Other color stages are sometimes mentioned, most notably the cauda pavonis (peacock's tail) in which an array of colors appear. The magnum opus had a variety of alchemical symbols attached to it. Birds like the raven, swan, and phoenix could be used to represent the progression through the colors. Similar color changes could be seen in the laboratory, where for example, the blackness of rotting, burnt, or fermenting matter would be associated with nigredo. (en)
- Opus magnum o gran obra es un término alquímico para el proceso de creación de la llamada piedra filosofal. Se ha utilizado para describir la transmutación personal y espiritual en la tradición hermética, atribuido a procesos de laboratorio y cambios químicos del color, usado como un modelo para el proceso de individuación y como un recurso en arte y literatura. El opus magnum ha continuado en movimientos de la nueva era y neoherméticos, los cuales otorgaban a veces un nuevo simbolismo y significado al proceso. Originalmente tenía cuatro etapas:
* nigredo, ennegrecimiento o melanosis
* albedo, blanqueamiento o leucosis
* citrinitas, amarilleamiento o xantosis
* rubedo, enrojecimiento, purpúreo, o iosis El origen de estas cuatro fases se puede remontar al menos hasta el siglo I. Zósimo de Panópolis escribió que era conocido por María la Judía. Después del siglo XV, muchos escritores tendieron a comprimir la citrinitas en la rubedo y considerar sólo tres etapas. A veces se mencionan otras etapas de color, sobre todo la (cola de pavo real) en la que aparecen una variedad de colores. Al Opus magnum se le atribuye una variedad de símbolos alquímicos. Aves como el cuervo, el cisne y el fénix podrían ser usados para representar la progresión a través de los colores. Cambios similares de color se podían ver en el laboratorio, donde, por ejemplo, la negrura de la materia en descomposición, quemada o fermentada sería asociada con la nigredo. (es)
- Le Grand Œuvre (en latin : Magnum Opus) est en alchimie la réalisation de la pierre philosophale, de sa réduction en poudre, dite « poudre de projection », ou de l'élixir philosophal, teinture active aux mêmes propriétés que la pierre. Cette pierre est considérée comme capable de transmuter les métaux, de guérison infaillible (panacée), et d'apporter l'immortalité. À la base de la théorie de l'existence d'une telle pierre, il y a la tradition alchimique qui veut que les métaux divers soient, dans le sein de la Terre, en lente maturation pour aller vers l'état métallique idéal, l'or. Le Grand Œuvre est l'accélération de cette maturation, par le recours à l'agent actif de cette évolution comme catalyseur. Isoler ce principe d'évolution (ou de transmutation) conduit à posséder sous forme stable (pierre) le principe capable d'apporter vie, perfection et réalisation dans les corps impurs. Tous les corps, selon cette tradition, sont composés de principes actifs propres à l'alchimie, en diverses proportions. Cette vision prévalut jusqu'à René Descartes, qui nia que la matière renferme de l'esprit, mais c'est Antoine Lavoisier qui fit le plus pour le dépassement de l'alchimie, quoique ses recherches aient encore été empreintes de la terminologie et de certaines visions alchimiques (le mot alchimie vient de l'arabe Al Kimyâ qui signifie tout simplement « la chimie », mot qui lui-même dérive d'un autre mot arabe, Al Kammiyâ, voulant dire « la [science de la] quantité »). (fr)
- La Grande Opera, conosciuta in latino come Magnum Opus, è l'itinerario alchemico di lavorazione e trasformazione della materia prima, finalizzato a realizzare la pietra filosofale. Consiste in diversi passaggi che conducono gradualmente alla metamorfosi personale e spirituale dell'alchimista, ai quali corrispondono, secondo la tradizione ermetica, altrettanti processi di laboratorio caratterizzati da specifici cambiamenti di colore, metafore del percorso iniziatico di individuazione. Originariamente le fasi della Grande Opera erano quattro:
* Nigredo, annerimento o melanosi, associato all'elemento terra, e in linea generale al piombo, la putrefazione, la decomposizione, la separazione, vitriol, il caos primordiale, la notte, Saturno, il simbolo del corvo, l'inverno, la vecchiaia;
* Albedo, sbiancamento o leucosi, associato all'elemento acqua, l'argento, la distillazione, la calcinazione, la purificazione, l'alba, la Luna, il femminile, il simbolo del cigno, la primavera, l'adolescenza;
* Citrinitas, ingiallimento o xanthosis, associato all'elemento aria, l'oro, la sublimazione, la combustione, il giorno, il Sole, il maschile, il simbolo dell'aquila, l'estate, la maturità;
* Rubedo, arrossamento o iosis, associato all'elemento fuoco, il mercurio filosofale, il cinabro, la coagulazione, il tramonto, l'incontro tra Sole e Luna, l'androgino quale fusione tra maschile e femminile, il rebis, il matrimonio tra anima e spirito, le nozze alchemiche, la pietra filosofale, il simbolo della fenice, Ermes, Mercurio, il caduceo, Prometeo. La conoscenza di queste quattro fasi risale almeno al primo secolo. Zosimo di Panopoli, collocabile alla fine del terzo secolo, scrisse che erano già note a Maria la Giudea. Dopo il Medioevo molti scrittori tesero tuttavia a prendere in considerazione solo tre di esse, inglobando la Citrinitas, ossia l'Opera al Giallo, nella Rubedo. Altri stadi associati a un diverso colore vengono a volte aggiunti, in particolare la , ossia un'Opera al Verde che precede la Rubedo, e la Cauda Pavonis o "coda di pavone", in cui compare una vasta gamma di colori, situabile subito dopo la Nigredo. Le tre fasi principali divennero a ogni modo la Nigredo, l'Albedo e la Rubedo; le prime due, cioè le Opere al Nero ed al Bianco, che conducevano alla realizzazione della «Piccola Opera», rappresentavano gli opposti che avrebbero trovato la sintesi finale nel colore rosso della terza fase, compimento dell'Opera in Grande. Anche il verde era considerato, su un piano diverso, una tintura intermedia tra bianco e nero, seppure fosse anch'esso solo un passaggio preparatorio alla Rubedo o Opera al Rosso, culmine di ogni colore. L'Opus Magnum aveva una varietà di simboli animali ad esso collegati, in particolare uccelli, come il corvo, il cigno, e la fenice, utilizzati per rappresentare la progressione spirituale attraverso i tre colori principali. Tali cambiamenti di colore potevano essere effettivamente osservati in laboratorio per l'effetto del fuoco sulla materia prima, come testimoniato ad esempio da un trattato attribuito a Tommaso d'Aquino: (it)
- 大いなる業（おおいなるわざ、ラテン語：Magnum opus、英語：The Great Work グレート・ワーク）は、いくつかの精神的な伝統（カバラ、テレマ、錬金術等）における「大いなる作業」を指す。ラテン語由来の言葉「マグヌム・オプス」は一般には芸術作品等の「大作」を意味するが、錬金術の文脈では「大作業」を意味する。 (ja)
- 마그눔 오푸스(라틴어: Magnum opus)는 중세 유럽의 연금술에서 유래한 낱말로 납과 같은 (卑金屬 · base metal)을 금으로 변형하거나 철학자의 돌을 만드는 일을 성공적으로 완수하는 것 또는 그 일 자체를 의미한다. 마그눔 오푸스의 문자 그대로의 뜻은 영어로 "Great Work"인데, 한글 번역으로는 "위대한 일 · 위대한 학문 · 위대한 공부 · 큰 일 · 큰 학문 · 큰 공부" 등의 의미가 된다. 마그눔 오푸스, 즉, 위대한 일(Great Work)이라는 낱말은 서양의 밀교 전통 중 하나인 헤르메스주의 전통에서 영적 변형을 완성하는 것에 대한 은유로써 사용되었다. 이러한 은유 자체는 마치 불교, 특히 선종(禪宗)에서 깨달음을 성취하여 견성성불(見性成佛)에 도달하는 것을 "(丈夫一大事)를 마쳤다"라고 은유하는 것과 그 궤를 같이 한다. (ko)
- Великое делание (лат. magnum opus) — в алхимии процесс получения философского камня (иначе именуемого эликсир философов), а также достижение просветлённого сознания, слияния духа и материи. Некоторые из алхимиков утверждали, что им удалось успешно осуществить Великое делание; в их числе Николя Фламель и Калиостро.Элифас Леви, один из первых современных церемониальных магов и вдохновитель Герметического ордена «Золотой зари», даёт такое определение: Великое делание, прежде всего, создание человеком себя самого, то есть, полное и всеобщее раскрытие его способностей, власть над своей судьбой, и, в особенности, совершенное освобождение его воли. (ru)
|
