| dbo:abstract
|
- „Starý jišuv“ v 19. století se vyvíjel pod vlivem zejména dvou faktorů: vojenských konfliktů Osmanské říše a s nimi souvisejícím rostoucím vlivem evropských mocností v Palestině a také stále zesilující přistěhovalectví aškenázských židů zejména z území Ruského impéria. V celém procesu vývoje „starého jišuvu“ v tomto období můžeme vysledovat několik opakujících se mechanismů a tendencí, přičemž celý tento proces se odehrával přinejmenším až do konce krymské války na pozadí začarovaného kruhu: Palestinu vyčerpávaly boje mezi kmenovými klany, a poskytovala proto jen malé výnosy, jež nestačily na pokrytí výdajů na armádu, která by učinila přítrž neustálým vzájemným střetům soukromých armád. Stěžejní impuls pro vývoj palestinského židovstva představovaly války. Roku 1840 i 1856 vyhrála Osmanská říše jen díky vydatné pomoci mocností, zejména Velké Británie. Vědomí vlastní slabosti nutilo sultána usilovat o reformu své říše, což s sebou přinášelo mimo jiné také liberálnější postoj vůči židům. Evropské mocnosti navíc za svou vojenskou pomoc očekávaly nějakou odměnu a cítily se být oprávněny stále více intervenovat do vnitřních záležitostí Osmanské říše, přičemž vhodnou záminkou k takovým zásahům se stala deklarovaná ochrana minoritních skupin obyvatelstva. Tímto způsobem se do role ochránce židovské menšiny delegovala Velká Británie. Tuto pomoc přivítali především aškenázští přistěhovalci, kteří nepožívali stejných práv jako domorodí sefardští židé; ti o takovou ochranu příliš nestáli a využívali spíše jen zdravotnických a vzdělávacích aktivit britských misijních společností. Posledním z řady důležitých důsledků válek (konkrétně z let 1853–1856 a 1877–1878) představovalo přerušení toku finančních příspěvků od ruských židů, což nutilo „starý jišuv“ hledat alternativní způsoby získávání prostředků k obživě. Druhým významným stimulem se pro „starý jišuv“ stala neustále se zrychlující imigrace aškenázských židů. Tento proces s sebou přinášel jednak růst židovské populace a zakládání nových židovských čtvrtí a osad, především však diferenciaci palestinského židovstva. Od počátku 40. let 19. století se v Palestině začala etablovat svébytná skupina Aškenázů, jež nakonec vytvářela svou vlastní organizační strukturu a odmítala se podřizovat autoritě nejvyššího sefardského rabína. Aškenázové přitom šikovně využívali ochotné pomoci konzulů, pro než spor mezi sefardskými a aškenázskými židy představoval další příležitost, jak zasahovat do osmanských záležitostí. (cs)
- اليشوڤ القديم (العبرية: היישוב הישן, هييشوڤ هيشن) يشير إلى المجتمع اليهودي الذي عاش في فلسطين بعد تدمير الهيكل الثاني في 70م إلى في 1881م, قبل بدء الهجرات الصهيونية. اليشوڤ القديم يتألف أساساً من ثلاثة عناصر: (اليهود الأصليين الذين لم يغادروا الأراضي قط), السفارديون (اليهود مع تاريخ واسع في إسبانيا والبرتغال، وطرد معظمهم في عام 1492), الأشكناز (اليهود مع تاريخ واسع في ألمانيا). تركز اليشوڤ القديم بشكل أساسي في القدس وصفد وطبرية والخليل، وبشكل أصغر في يافا وحيفا والبقيعة وعكا ونابلس وشفاعمرو، ولغاية 1779 في غزة. ريشون لتصيون، أول مستوطنة أسستها منظمة عشاق صهيون في عام 1882 تعتبر بداية . لا يوجد تعداد مُدوَّن لليهود الذين كانو يعيشون في فلسطين عام 70م، قسم كبير من هؤلاء اليهود اعتنقو المسيحية ثم الإسلام، ليشكلوا جزئا لا بأس به في ما بعد (مع إثنيات أخرى كانت تعيش في فلسطين) ما يعرف اليوم بالشعب الفلسطيني. بلغ تعداد الذين بقيوا على ديانتهم اليهودية عام 1881م 25000 نسمة وفقا للإحصائيات الرسمية للوكالة اليهودية. تعتبر منظمة التحرير الفلسطينية اليشوڤ القديم ونسلهم جزءًا من الشعب الفلسطيني حيث ينص الميثاق الوطني الفلسطيني على: «المادة (6) اليهود الذين كانوا يقيمون إقامة عادية في فلسطين حتى بدء الغزو الصهيوني لها يعتبرون فلسطينيين.». (ar)
- The Old Yishuv (Hebrew: היישוב הישן, haYishuv haYashan) were the Jewish communities of the southern Syrian provinces in the Ottoman period, up to the onset of Zionist aliyah and the consolidation of the New Yishuv by the end of World War I. As opposed to the later Zionist aliyah and the New Yishuv, which began with the First Aliyah (of 1882) and was more based on a socialist and/or secular ideology emphasizing labor and self-sufficiency, many Jews of the Old Yishuv, whose members had continuously resided in or had come to the Southern Levant in the earlier centuries, were largely religious Jews, who depended on external donations (halukka) for financial support. The Old Yishuv developed after a period of severe decline in Jewish communities of the Southern Levant during the early Middle Ages, and was composed of three clusters. The oldest group consisted of the Ladino-speaking Sephardic Jewish communities who settled in Ottoman Palestine in the late Mamluk and early Ottoman periods and the Arabic-speaking (Musta'arabi) communities who had already been living there since before the coming of Islam and had been culturally and linguistically Arabized. A second group was composed of Ashkenazi Hasidic Jews who had emigrated from Europe in the 18th and early 19th centuries. A third wave consisted of Yishuv members who arrived in the late 19th century. The Old Yishuv was thus generally divided into two independent communities—the Sephardim (including Musta'arabim), mainly consisting of the remains of Jewish communities of Galilee and the four Jewish holy cities, which had flourished in the 16th and 17th centuries; and the Ashkenazim, whose immigration from Europe was primarily since the 18th century. The "Old Yishuv" term was coined by members of the "New Yishuv" in the late 19th century to distinguish themselves from the economically dependent and generally earlier Jewish communities, who mainly resided in the four holy cities of Judaism, and unlike the New Yishuv, had not embraced land ownership and agriculture. Apart from the Old Yishuv centres in the four holy cities of Judaism, namely Jerusalem, Hebron, Tiberias and Safed, smaller communities also existed in Jaffa, Haifa, Peki'in, Acre, Nablus and Shfaram. Petah Tikva, although established in 1878 by the Old Yishuv, nevertheless was also supported by the arriving Zionists. Rishon LeZion, the first settlement founded by the Hovevei Zion in 1882, could be considered the true beginning of the "New Yishuv". (en)
- Yishuv lama (bahasa Ibrani: היישוב הישן, ha-Yishuv ha-Yashan) adalah komunitas Yahudi dari selatan provinsi-provinsi Suriah pada periode Utsmaniyah, membentuk aliyah Zionis dan disusul oleh pada akhir Perang Dunia I. Berlawanan dengan aliyah Zionis berikutnya dan Yishuv baru, yang datang dengan Aliyah Pertama (dari 1882) dan lebih berdasarkan pada ideologi sosialis dan/atau sekuler yang memperjuangkan buruh dan swasembada, Yishuv lama, yang para anggotanya tetap tinggal di dalam atau datang ke Eretz Yisrael pada abad-abad terawal, merupakan Yahudi ultra-ortodoks yang bergantung pada sumbangan luar untuk hidup. Yishuv lama berkembang setelah periode serangkaian pembersihan komunitas Yahudi di Levant Selatan pada awal Abad Pertengahan, dan terdiri dari tiga gelombang. Kelompok tertua terdiri dari komunitas Yahudi pemakai bahasa Ladino di Galilea dan Musta'arabim pemakai bahasa Yudeo-Arab yang tinggal di Eretz Yisrael pada zaman Utsmaniyah dan akhir zaman Mamluk. Kelompok kedua terdiri dari Yahudi Ashkenazi dan Hasidik yang diimigrasi dari Eropa pada abad ke-18 dan awal abad ke-19. Arus ketiga disusul oleh para anggota Yishuv yang datang pada akhir abad ke-19. Yishuv lama umumnya dibagi dalam dua komunitas independen – Sephardim (yang meliputi Musta'arabim), yang utamanya ditujukan kepada komunitas Yahudi di Galilea dan empat kota suci Yahudi, yang berkembang pada abad ke-16 dan ke-17; dan Ashkenazim, yang berimigrasi dari Eropa utamanya sejak abad ke-18. Istilah 'Yishuv lama' dibuat oleh para anggota '' pada akhir abad ke-19 untuk membedakan diri mereka sendiri dari komunitas Yahudi awal pada umumnya dan dependen secara ekonomi, yang umumnya tinggal di empat kota suci Yudaisme, dan tidak seperti Yishuv baru, tidak memegang kepemilikan lahan dan agribudaya. Selain pusat-pusat Yishuv lama di empat kota suci Yudaisme, yakni Jerusalem, Hebron, Tiberias dan Safed, komunitas yang lebih kecil juga ditemukan di Jaffa, Haifa, , Acre, Nablus dan . Petah Tikva, meskipun didirikan pada 1878 oleh Yishuv lama, juga didukung oleh Zionis pendatang. Rishon LeZion, pemukiman pertama yang didirikan oleh Hovevei Zion pada 1882, dianggap menjadi permulaan sebenarnya dari Yishuv baru. (in)
- L’ancien Yishouv (hébreu : היישוב הישן, haYishouv haYashan, littéralement «l'ancienne communauté») se réfère à la communauté juive qui vivait en terre d'Israël (ou Palestine) de la destruction du Second Temple, en 70 à la première Aliyah en 1881, qui résulte de l'immigration sioniste. Dans cet intervalle, une faible présence juive se maintient. Elle est cependant mise à mal par les guerres et décrets édictés aux époques byzantine, arabe et croisée. Le yishouv souffre également à l'époque mamelouke et ne se relève qu'à la période ottomane.De nos jours, il n’y aurait en Israël qu’une seule famille, les Zinati de Pek'in, qui aurait résidé dans le pays sans aucune interruption depuis les temps anciens. L'ancien Yishouv était principalement composé de trois éléments : les Juifs moustaarabim (Juifs arabisés ; ceux de la terre d'Israël en étaient indigènes et n'avaient jamais quitté la terre), les séfarades (Juifs originaires de la péninsule ibérique, expulsés pour la plupart en 1492, et leur descendance) et les ashkénazes (Juifs originaires d'Allemagne et d'Europe de l'Est), venus pour la plupart afin de hâter la venue des temps messianiques. Les points de peuplement dans l'ancien Yishouv se sont situés majoritairement dans les quatre villes saintes (Jérusalem, Safed, Tibériade et Hébron). Il existe aussi des communautés moins importantes à Jaffa, Haïfa, (en), Acre, Sichem, Shefa Amr et jusqu'en 1779, à Gaza. Article connexe : Sabra (Israël). Petah Tikva, bien que créé en 1878 par des membres de l'ancien Yishouv, a été fortement développée par les sionistes. Cependant, c'est Rishon LeZion, la première colonie fondée par les Amants de Sion en 1882, qui est considérée comme le vrai début du Nouveau Yishouv. L'Organisation de Libération de la Palestine considère que l'ancien Yishouv et ses descendants font partie du peuple palestinien; l'article 6 de sa Charte note : « Les Juifs qui demeuraient en Palestine jusqu'au début de l'invasion sioniste, seront considérés Palestiniens. » (fr)
- 구 이슈브(Hebu: היישוב הישן, Hayshuv Hayashan)는 제1차 세계대전이 끝날 때까지 시오니즘 알리야가 시작되고 뉴 이슈브가 통합되기까지 오스만 시대 남부 시리아 지방의 유대인 공동체였다. 후기 시오니스트 알리야와 뉴이야와는 반대로노동과 자급자족을 강조하는 사회주의 및/또는 세속적 이념에 더 기반을 둔 것처럼, 수세기 초 에레츠 이이스라엘에 지속적으로 거주했거나 온 구 이슈브의 많은 유대인들은 경제적 지원을 위해 외부 기부금(할루카)에 의존하는 종교적인 유대인들이 대부분이었다. 구 이슈브는 중세 초기에 남부 레반트 의 유대인 공동체가 심각하게 쇠퇴 한 후 개발되었으며 세 개의 클러스터로 구성되었다. 가장 오래된 그룹은 맘루크 후기와 오스만 시대 초기에 오스만 팔레스타인에 정착 한 갈릴리의 라디노어를 사용하는 세파르딤 유대인 공동체와 이슬람이 오기 전부터 이미 그곳에 살았고 문화적으로 언어 학적으로 있었던 아랍어 사용 공동체로 구성되었습니다. 아랍 화. 두 번째 그룹은 18세기와 19세기 초에 유럽에서 이주한 아슈케나지 하시딤 유대인들로 구성되었다. 세 번째 물결은 19세기 후반에 도착한 이슈 프 회원들로 구성되었다. 따라서 구 이슈브는 일반적으로 세파르딤 (미즈라히 포함)이라는 두 개의 독립적 인 공동체로 나뉘 었다. 주로 갈릴리의 유대인 공동체와 16 세기와 17 세기에 번성했던 네 개의 유대인 성지로 구성되어 있다. (ko)
- Старый ишув (ивр. היישוב הישן Хайишу́в хаяша́н) — собирательное название еврейского населения Эрец-Исраэль, в период от разрушения второго Иерусалимского Храма в 70 году и до начала первой алии в 1881 году. Население старого ишува состояло из трех основных групп: арабоязычные евреи (потомки евреев, живших в Эрец-Исраэль до разрушения Храма), сефарды (испанские и португальские евреи, осели в Эрец-Исраэль после изгнания из Испании в 1492 году) и ашкеназы (восточноевропейские евреи). Большая часть старого ишува проживала в , это Иерусалим, Цфат, Тверия и Хеврон. Помимо этих городов, еврейские общины существовали в Яффо, Хайфе, Пкиине, Акко, Шхеме и до 1799 года в Газе. Город Петах-Тиква был основан в 1878 году, но, несмотря на это, его относят к старому ишуву. В 1882 году был основан город Ришон-ле-Цион, который и стал началом для нового ишува. (ru)
|
| rdfs:comment
|
- اليشوڤ القديم (العبرية: היישוב הישן, هييشوڤ هيشن) يشير إلى المجتمع اليهودي الذي عاش في فلسطين بعد تدمير الهيكل الثاني في 70م إلى في 1881م, قبل بدء الهجرات الصهيونية. اليشوڤ القديم يتألف أساساً من ثلاثة عناصر: (اليهود الأصليين الذين لم يغادروا الأراضي قط), السفارديون (اليهود مع تاريخ واسع في إسبانيا والبرتغال، وطرد معظمهم في عام 1492), الأشكناز (اليهود مع تاريخ واسع في ألمانيا). تركز اليشوڤ القديم بشكل أساسي في القدس وصفد وطبرية والخليل، وبشكل أصغر في يافا وحيفا والبقيعة وعكا ونابلس وشفاعمرو، ولغاية 1779 في غزة. ريشون لتصيون، أول مستوطنة أسستها منظمة عشاق صهيون في عام 1882 تعتبر بداية . (ar)
- „Starý jišuv“ v 19. století se vyvíjel pod vlivem zejména dvou faktorů: vojenských konfliktů Osmanské říše a s nimi souvisejícím rostoucím vlivem evropských mocností v Palestině a také stále zesilující přistěhovalectví aškenázských židů zejména z území Ruského impéria. V celém procesu vývoje „starého jišuvu“ v tomto období můžeme vysledovat několik opakujících se mechanismů a tendencí, přičemž celý tento proces se odehrával přinejmenším až do konce krymské války na pozadí začarovaného kruhu: Palestinu vyčerpávaly boje mezi kmenovými klany, a poskytovala proto jen malé výnosy, jež nestačily na pokrytí výdajů na armádu, která by učinila přítrž neustálým vzájemným střetům soukromých armád. (cs)
- The Old Yishuv (Hebrew: היישוב הישן, haYishuv haYashan) were the Jewish communities of the southern Syrian provinces in the Ottoman period, up to the onset of Zionist aliyah and the consolidation of the New Yishuv by the end of World War I. A second group was composed of Ashkenazi Hasidic Jews who had emigrated from Europe in the 18th and early 19th centuries. A third wave consisted of Yishuv members who arrived in the late 19th century. (en)
- Yishuv lama (bahasa Ibrani: היישוב הישן, ha-Yishuv ha-Yashan) adalah komunitas Yahudi dari selatan provinsi-provinsi Suriah pada periode Utsmaniyah, membentuk aliyah Zionis dan disusul oleh pada akhir Perang Dunia I. Berlawanan dengan aliyah Zionis berikutnya dan Yishuv baru, yang datang dengan Aliyah Pertama (dari 1882) dan lebih berdasarkan pada ideologi sosialis dan/atau sekuler yang memperjuangkan buruh dan swasembada, Yishuv lama, yang para anggotanya tetap tinggal di dalam atau datang ke Eretz Yisrael pada abad-abad terawal, merupakan Yahudi ultra-ortodoks yang bergantung pada sumbangan luar untuk hidup. (in)
- L’ancien Yishouv (hébreu : היישוב הישן, haYishouv haYashan, littéralement «l'ancienne communauté») se réfère à la communauté juive qui vivait en terre d'Israël (ou Palestine) de la destruction du Second Temple, en 70 à la première Aliyah en 1881, qui résulte de l'immigration sioniste. Les points de peuplement dans l'ancien Yishouv se sont situés majoritairement dans les quatre villes saintes (Jérusalem, Safed, Tibériade et Hébron). Il existe aussi des communautés moins importantes à Jaffa, Haïfa, (en), Acre, Sichem, Shefa Amr et jusqu'en 1779, à Gaza. Article connexe : Sabra (Israël). (fr)
- 구 이슈브(Hebu: היישוב הישן, Hayshuv Hayashan)는 제1차 세계대전이 끝날 때까지 시오니즘 알리야가 시작되고 뉴 이슈브가 통합되기까지 오스만 시대 남부 시리아 지방의 유대인 공동체였다. 후기 시오니스트 알리야와 뉴이야와는 반대로노동과 자급자족을 강조하는 사회주의 및/또는 세속적 이념에 더 기반을 둔 것처럼, 수세기 초 에레츠 이이스라엘에 지속적으로 거주했거나 온 구 이슈브의 많은 유대인들은 경제적 지원을 위해 외부 기부금(할루카)에 의존하는 종교적인 유대인들이 대부분이었다. (ko)
- Старый ишув (ивр. היישוב הישן Хайишу́в хаяша́н) — собирательное название еврейского населения Эрец-Исраэль, в период от разрушения второго Иерусалимского Храма в 70 году и до начала первой алии в 1881 году. Население старого ишува состояло из трех основных групп: арабоязычные евреи (потомки евреев, живших в Эрец-Исраэль до разрушения Храма), сефарды (испанские и португальские евреи, осели в Эрец-Исраэль после изгнания из Испании в 1492 году) и ашкеназы (восточноевропейские евреи). (ru)
|
