An Entity of Type: work, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Neo-Impressionism is a term coined by French art critic Félix Fénéon in 1886 to describe an art movement founded by Georges Seurat. Seurat's most renowned masterpiece, A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte, marked the beginning of this movement when it first made its appearance at an exhibition of the Société des Artistes Indépendants (Salon des Indépendants) in Paris. Around this time, the peak of France's modern era emerged and many painters were in search of new methods. Followers of Neo-Impressionism, in particular, were drawn to modern urban scenes as well as landscapes and seashores. Science-based interpretation of lines and colors influenced Neo-Impressionists' characterization of their own contemporary art. The Pointillist and Divisionist techniques are often mentione

Property Value
dbo:abstract
  • El neoimpressionisme o divisionisme és un corrent pictòric aparegut a França cap al 1884, després de l'èxit de l'impressionisme, i que pretenia anar més enllà que aquest. Per la tècnica utilitzada, també s'ha anomenat puntillisme o divisionisme, termes rebutjats per ells mateixos. Consisteix en la descomposició de la visió pictòrica en petites pinzellades de colors purs que es barrejaven en la retina de l'espectador i li donaven la il·lusió de realitat. El pintor puntillista més destacat va ser Georges Seurat, mentre Paul Signac va ser el teòric del grup, amb el seu llibre D'Eugène Delacroix au Néo-impressionisme (1899). Altres puntillistes destacats varen ser i . L'impressionista Camille Pissarro també practicà un temps aquest estil. A Bèlgica, aquest corrent va tenir també una presència important entre els grups pictòrics avançats, amb pintors com o certa etapa de l'asturià Darío de Regoyos. A Itàlia, també florí en l'obra de i Giuseppe Pellizza da Volpedo. A Catalunya, fou Marià Pidelaserra qui més s'acostà, encara que al marge de l'ortodòxia, a l'escola original. Josep Nogué Massó també en fou un dels grans exponents al nostre país, tot i iniciar-se en aquest corrent a França l'any 1910 amb El mateix Pablo Picasso va fer esporàdicament proves puntillistes. (ca)
  • الانطباعية الجديدة هو مصطلح ابتدعه الناقد الفني الفرنسي فيليكس فينيون في عام 1886 لوصف الحركة الفنية التي أسسها جورج سورا. وتعتبر لوحة سورا الشهيرة «بعد ظهر يوم أحد على جزيرة لا غراند جات» بداية هذه الحركة عند ظهورها الأول في معرض صالون قصر المعلقات (Société des Artistes Indépendants) في باريس. في ذلك الوقت كانت ذروة فرنسا العصر الحديث وكان العديد من الرسامين في بحث مستمر عن أساليب جديدة. أتباع الانطباعية الجديدة على وجه الخصوص كانوا منجذبين للمشاهد الحضرية فضلا عن المناظر الطبيعية والشواطئ. تفسير الخطوط والألوان وفهمها المعتمد على العلم أثر في فن أتباع الانطباعية الجديدة وشخصياته وخواصه في ذلك الوقت. والأساسيب التنقيطية والتقسيمية غالبا ما كانت تذكر عند الحديث عن الانطباعية الجديدة حيث كانت الأساليب المهيمنة في بداية الحركة الانطباعية الجديدة. يزعم البعض أن الانطباعية الجديدة أصبحت أول حركة طليعية حقيقية في الرسم. تمكن الانطباعيون الجدد من إنشاء حركة بسرعة كبيرة في القرن التاسع عشر، ويرجع ذلك جزئيًا إلى ارتباطها القوي بالأناركية، والذي حدد وتيرة ثابتة للمظاهر الفنية اللاحقة. كانت الحركة والأسلوب محاولة لتحقيق رؤية «متناسقة» من العلم الحديث والنظرية الأناركية، دارت نقاشات في أواخر القرن التاسع عشر حول قيمة الفن الأكاديمي. وكان فنانو الحركة قد «وعدوا بتوظيف النظريات البصرية والنفسية-البيولوجية في السعي وراء توليف كبير بين المثالي والحقيقي، والملاحق والأساسي، والعلم والفطرة». (ar)
  • Neoimpresionismus je termín zavedený francouzským kritikem umění Félixem Fénéonem v roce 1886, k charakteristice uměleckého hnutí založeného malířem Georgesem Seuratem. Nejznámější Seuratův obraz Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte, jenž byl poprvé vystaven v pařížském Salonu nezávislých, datuje počátek hnutí. V 80. a 90. letech devatenáctého století reagovala řada francouzských malířů na rozmach modernismu, spojeného s vědeckými objevy včetně optiky, hledáním nových technik. Ovlivněni vědecky podloženým výkladem tahů štětce a teorií barev, rozpracovanou Chevreulem a , definovali malíři vlastní soudobé umění. V tvorbě se stoupenci neoimpresionismu snažili zobrazovat scenérie moderní urbanizace, stejně jako krajiny a mořská pobřeží. K hnutí neoimpresionistů jsou vztahovány pointilismus a divizionismus, jakožto dominantní techniky v rané fázi hnutí. Část kritiků charakterizovala neoimpresionismus za první skutečné avantgardní hnutí v malířství. Rychlý zrod hnutí souvisel se silnou vazbou na anarchismus, který určoval tempo pro následná umělecká vyjádření. Hnutí a umělecká technika byly pokusem o „harmonizaci“ pohledu moderní vědy, anarchistické teorie a diskuse o hodnotách akademismu na sklonku devatenáctého století. Zástupci hnutí „přislíbili využití zrakové zkušenosti a psychobiologické teorie v hledání velké syntézy mezi ideálem a skutečností, dočasností a podstatou, vědou a temperamentem.“ (cs)
  • Neoimpressionismus bezeichnet eine Stilrichtung in der Malerei. Der Begriff wurde von dem Kritiker Félix Fénéon im Juni 1886 in einem Beitrag, in Form einer Rezension, für die belgische Zeitschrift L’art Moderne geprägt. Ausgeführt hatte Fénéon den Bericht in seinem eigenen Buch Les Impressionistes, ebenfalls 1886. Er wollte damit die Malweise Georges Seurats und dessen späterer Anhänger von der der Impressionisten unterscheiden und formte erstmals die Bezeichnung néo-impressionisme. Die Stilrichtung sollte später auch unter der von Paul Signac geprägten Bezeichnung Pointillismus (Punktierstil) bekannt werden. Seurat dagegen bevorzugte die Bezeichnungsweise Divisionismus (Teilungsmalerei). Diese Stilrichtung gilt als Ausdrucksform des Post-Impressionismus, wie beispielsweise Cloisonismus oder Synthetismus. Heutzutage wird der Begriff Neoimpressionismus sowohl synonym für Pointillismus als auch in unscharfer Abgrenzung überlappend mit den Begriffen Spät-, Nach- bzw. Post-Impressionismus gebraucht. (de)
  • Nov-impresionismo estas vorto kreita de la franca recenzisto pri arto en 1887 por karakterizi la artan movadon de la malfrua 19-a jarcento gviditan de Georges Seurat kaj Paul Signac, kiuj unue ekspoziciis siajn verkojn en 1884 en la Salono de Sendependuloj en Parizo. La termino de Fénéon signifis ke la radikoj de tiuj disvolviĝoj situis en la vidaj artoj de Impresionismo, sed ofertis, siavice, novan legadon de koloro kaj linio en la praktiko de Seurat kaj Signac, kaj la teoria fono de la skribaĵoj de Chevreul kaj . Aliaj gravaj artistoj estis Anna Boch, Theo van Rysselberghe, Henri Edmond Cross, Charles Angrand kaj aliaj. (eo)
  • Neoimpresionismo es una palabra creada por el crítico de arte francés Félix Fénéon en 1887 para caracterizar el movimiento artístico de fines del siglo XIX liderado por Georges Seurat y Paul Signac, quienes primero exhibieron sus trabajos en 1884 en la muestra de la Société des Artistes Indépendants en París. El término de Fénéon señalaba que las raíces de estos desarrollos se situaban en las artes visuales del Impresionismo, pero se ofrecía, a su vez, una nueva lectura del color y la línea en la práctica de Seurat y Signac, y el trasfondo teórico de los escritos de Chevreul y Charles Blanc. Los neoimpresionistas usan en su paleta colores puros, bajo ningún concepto admiten una mezcla en la paleta, salvo la mezcla de colores vecinos en el círculo, estos, matizados entre sí, y aclarados con el blanco, engendra la multiplicidad de los colores del prisma y todas sus graduaciones. Merced al empleo de trazos aislados de pincel -cuyo tamaño mantiene una correcta proporción con el tamaño de todo el cuadro-, los colores se mezclan en el ojo del espectador, si este se coloca a la debida distancia. No hay otro medio para detener satisfactoriamente el juego y el choque de elementos contrastantes: la justa cantidad de rojo, por ejemplo, que se encuentra en la sombre de un verde, o el efecto de una luz naranja sobre un color local azul o bien, a la inversa, el de una sombra azul sobre un color local anaranjado. Si estos elementos se combinan de otra manera, y no por mezcla óptica, lo que se obtiene es un color sucio. El objeto de la descomposición de los colores es conferir al color el mayor esplendor posible, crear en el ojo -mediante la mezcla de las partículas de color yuxtapuestas- una luz coloreada, el brillo de la luz y los colores de la naturaleza. De esta fuente de toda belleza, tornamos nosotros las partes fundamentales de nuestras obras, pero el artista debe seleccionar esos elementos. Un cuadro de líneas, y colores, compuesto por un artista genuino, representa una plasmación más mediata que la copia de la naturaleza tal y como nos la ofrece la casualidad. la técnica de descomposición de los colores asegura precisamente a la otra, una armonía cabal -divina proportione-, merced a la correcta distribución y exacto equilibrio de aquellos elementos, y según las reglas del efecto de contraste, gradación e irradiación. Los neoimpresionistas aplican estas reglas -que los impresionistas solo observaron aquí y allá y por instinto- en la forma más constante y estricta. Los neoimpresionistas no atribuyen importancia a la forma de la pincelada, puesto que no les sirve como medio expresivo del modelado, del sentimiento o de la imitación de la forma de un objeto. Para ellos, la pincelada no es más que una de las innumerables partes que, en conjunto, componen el cuadro; un elemento que desempeña el mismo papel que la nota en una sinfonía. Sensaciones tristes o jubilosas, estados de ánimo apacibles o agitados no se expresan ya a través del virtuosismo de la pincelada, sino mediante la correlación de líneas, colores y tonos. El arte de los coloristas está evidentemente asociado, en cierto sentido, tanto con la matemática como con la música. Frente a una tela todavía intacta, el pintor debería determinar ante todo cuáles son los efectos de líneas y superficies que la cruzan, cuáles los colores y tonos que deberían cubrirla. La descomposición de los colores es un sistema que busca armonía, es más una estética que una técnica. Los cuadros neoimpresionistas no son estudios ni cuadros de caballete: son ejemplos de un arte de gran despliegue decorativo, que sacrifica la anécdota a la línea, el análisis a la síntesis, lo fugaz a lo perdurable, y confiere a la naturaleza -tan hastiada ya de que se la reproduzca en forma dudosa- una verdad intangible" (es)
  • Neo-Impressionism is a term coined by French art critic Félix Fénéon in 1886 to describe an art movement founded by Georges Seurat. Seurat's most renowned masterpiece, A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte, marked the beginning of this movement when it first made its appearance at an exhibition of the Société des Artistes Indépendants (Salon des Indépendants) in Paris. Around this time, the peak of France's modern era emerged and many painters were in search of new methods. Followers of Neo-Impressionism, in particular, were drawn to modern urban scenes as well as landscapes and seashores. Science-based interpretation of lines and colors influenced Neo-Impressionists' characterization of their own contemporary art. The Pointillist and Divisionist techniques are often mentioned in this context, because they were the dominant techniques in the beginning of the Neo-impressionist movement. Some argue that Neo-Impressionism became the first true avant-garde movement in painting. The Neo-Impressionists were able to create a movement very quickly in the 19th century, partially due to its strong connection to anarchism, which set a pace for later artistic manifestations. The movement and the style were an attempt to drive "harmonious" vision from modern science, anarchist theory, and late 19th-century debate around the value of academic art. The artists of the movement "promised to employ optical and psycho-biological theories in pursuit of a grand synthesis of the ideal and the real, the fugitive and the essential, science and temperament." (en)
  • Neo-Impresionisme adalah teknik melukis dengan warna tidak lagi dicampur baik pada palet atau langsung di atas kanvas, melainkan ditempatkan sebagai titik-titik kecil yang bersebelahan. Pencampuran warna berlangsung dari jarak yang sesuai dengan mata pelukis. Pencampuran warna ini disebut dengan campuran optik. Neo-Impresionisme terutama berkembang di Prancis pada tahun 1886-1906 dan dipimpin oleh Georges Seurat. Ia merupakan seniman yang meninggalkan Impresionisme dan mendukung teknik melukis yang didasarkan pada studi optik. Didorong oleh tulisan kontemporer dalam teori warna (ditulis oleh , dan ), penganut Neo-Impresionisme (Neo-Impresionis) percaya bahwa sentuhan terpisah dari warna menimbulkan hasil yang lebih bagus di mata pelukis daripada pencampuran warna konvensional dengan menggunakan palet. (in)
  • Il neoimpressionismo è un movimento pittorico nato con l'intento di sviluppare e sistematizzare in modo "scientifico" i principi dell'impressionismo. Nasce dalle riflessioni della "Société des Indépendants" presieduta da Odilon Redon e composta da Paul Signac, Georges Seurat, Henri-Edmond Cross, , , Hippolyte Petitjean, Théo van Rysselberghe, Léo Gausson e altri ancora. Fu definito in questo modo da Félix Fénéon nel 1886 per sottolineare da un lato la continuità con l'arte impressionista e dall'altro lato evidenziare il processo evolutivo guidato dalle più aggiornate conoscenze scientifiche nell'ambito dell'uso del colore. Fu anche detto divisionismo (o "cromo-luminarismo") per la tecnica usata e anche impropriamente indicato con il termine pointillisme (in italiano tradotto come puntinismo). La tecnica divisionista e quella puntinista si svilupparono contemporaneamente e vennero utilizzate all'interno di questo movimento, ma quest'ultima si focalizzava soprattutto sull'utilizzo di punti di pittura piuttosto che sulla separazione dei colori. Spesso divisionismo e puntinismo vengono usati per descrivere la stessa tecnica e sono considerati sinonimi. (it)
  • 新印象派(しんいんしょうは、neo-impressionism)とは、ジョルジュ・スーラが確立した芸術様式をさして、1886年に批評家のがつけた用語であり、直観的だった印象派の色彩理論を科学的に推進し点描画法による鮮明な色彩表現や、印象派が失ったフォルム、画面の造形的秩序の回復を目指した1880年代から20世紀初頭にかけての絵画の一傾向のことである。新印象主義とも呼ばれる。 新印象主義はフォーヴィズムをはじめとする20世紀初頭の前衛絵画運動にも影響を与えた。 (ja)
  • 신인상주의(新印象主義, Neo-impressionism)는 19세기 말의 프랑스 회화 운동 또는 양식의 하나로 인상주의를 계승하면서, 이에 이론과 과학성의 뒷받침을 부여하려는 예술 사조이다. 신인상파라고도 한다. 슈블르, 샤를 앙리(Charles Henry, 1859∼1926) 등의 광학이론이나 색채론의 영향을 받았으며, 분할된 균일한 필촉(筆觸)에 의하여 시각혼합을 철저히 하는 것을 기술상의 최대 특색으로 한다. 1886년 최후의 인상파전(展) 때에 처음으로 명료한 모습을 나타낸 것으로 쇠라와 시냐크가 그 대표적인 존재이다. 앙그랑(Charles Angrand), 뤼스(Maximilien Luce), 크로스(Henri-Edmond Cross), 뒤부아 피에(Albert Dubois-Pillet) 등도 이 파의 화가이고 또 카미유 피사로, 폴 고갱, 빈센트 반 고흐 등은 일시적으로 이 파를 겪어 나갔다. 과학성과 이론성의 추구라는 특색 때문에 20세기의 입체파나 미래파에 영향을 끼쳤다. 신인상파는 인상파의 색채에 대한 이론을 한층 과학적으로 명백히 한 것인데, 쇠라를 중심으로 극도로 이론적인 제작을 하고 있다. 그것은 인상파가 눈에만 의지하는 색채표현을 과학적으로 발전시킨 것인데, 1886년 제8회 인상파 전시회에 쇠라의 작품이 발표됨으로써 또다시 놀라게 했다. 그것은 당시 과학자에 의하여 색채과학의 연구가 급속도로 발전한 데에도 영향을 받았지만, 쇠라와 병행하여 시냐크도 같은 연구에 몰두했다. 이 새로운 방법은 색채 과학의 원칙을 크게 앞으로 내세워 순수한 색을 주장, 색과 색을 혼합하는 일을 피했다. 또한 해조(諧調)·조화를 중요시하여 광도의 배합을 강조하고 있는데, 그 실제적 화법으로서는 보통 터치로 그리는 것이 아니고 총체적으로 색을 작은 점으로 하고, 색의 강약의 이동에서 거기에 일반적으로는 혼합하여 내던 색을 거꾸로 자잘한 점으로 본래 색을 놓고, 거리를 두고 보면 사람의 눈은 그것을 자연히 혼색처럼 받아들인다는 방법 등을 실시했다. 그 세미한 점으로 그리는 방법을 '점묘(點描)'라고 부르고 있는데 문제점은, 이론적으로는 명확하지만 기계적인 구성이 되는 것으로 일층 깊은 내용이나 복잡한 아름다움을 대할 적에 그 방법의 단조성(單調性)은 방해되기 쉽다는 데 있다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. (ko)
  • Neo-impressionisme is een benaming voor een schilderstijl die in het midden van de jaren 1880 ontstond in Frankrijk met Georges Seurat en Paul Signac als belangrijkste initiators. Het neo-impressionisme gaat uit van een schildertechniek waarbij geen streken of vlakken op het doek worden aangebracht, maar stippen (pointillisme) of eventueel streepjes (divisionisme). Die stippen of streepjes werden niet meer gemengd op het palet, maar in verschillende combinaties in pure kleuren naast elkaar geplaatst. Het neo-impressionisme ontwikkelde zich parallel aan andere postimpressionistische stromingen, zoals het syntheticisme, dat de nadruk legde op grote, vaak duidelijk omlijnde kleurvlakken. Al deze stromingen kunnen worden beschouwd als een voortgezette ontwikkeling van het impressionisme. (nl)
  • Neoimpresjonizm – kierunek w malarstwie francuskim, zapoczątkowany ok. 1880 roku przez Georges'a Seurata i dążący do zreformowania impresjonizmu poprzez zastąpienie lirycznej improwizacji ścisłą metodą budowania obrazu z wykorzystaniem naukowych zdobyczy optyki, analizy światła i koloru, fizjologii i psychologii widzenia. Termin został stworzony przez krytyka sztuki Félixa Fénéona. (pl)
  • Neoimpressionism betecknar en konstriktning som ville vidareutveckla impressionisternas teknik, genom ett vetenskapligt studium av färgen och divisionismen. Termen präglades av konstnärerna själva och användes för första gången år 1886. Neoimpressionismen grundades av pointillisten Georges Seurat, vars målning En söndagseftermiddag på ön La Grande Jatte, blev den stora attraktionen på den utställning, som markerade neoimpressionismens officiella framträdande hösten 1886. Till grupperingen brukar även Paul Signac räknas. Neoimpressionismen fick stor betydelse för bland andra fauvisterna och kan sägas ha efterträtts av neoplasticisterna. Några av rörelsens anhängare, belgarna Henry van de Velde och Georges Lemmen samt finnen Alfred William Finch, överförde snart också de neoimpressionistiska erfarenheterna på konsthantverket. Riktningens opposition mot impressionismen blev av betydelse för senare stilkonst som 1890-talets symbolism och 1900-talets expressionism och kubism. (sv)
  • Neoimpressionismo é um termo criado pelo crítico de arte francês Félix Féneon (1861-1944) em 1886 ao ver a obra Uma Tarde de Domingo na Ilha de Grande Jatte, de Georges Seurat, considerado líder do período, em uma exposição da Société des Artistes Indépendants (Salon des Indépendants) em Paris. A França passava por um período de avanços tecnológicos e os pintores estavam buscando novos métodos. Os seguidores do neoimpressionismo, em particular, foram atraídos para cenas urbanas modernas, bem como paisagens e praias. A interpretação baseada na ciência de linhas e cores influenciou a caracterização de sua arte. As técnicas pontilhistas e divisionistas são muitas vezes mencionadas ao se falar neste movimento, pois eram as técnicas dominantes em seu início. (pt)
  • Неоімпресіоні́зм — течія в живописі. Неоімпресіонізм виник у Франції наприкінці XIX ст. Неоімпресіоністи використовували відкриття наукового кольорознавства й оптики для створення своїх картин, застосовували прийоми розкладання складних тонів на чисті кольори, систему письма дрібними мазками правильної форми — пуантилізм. * * * * (uk)
  • Неоимпрессионизм — течение в живописи, возникшее во Франции около 1885 г. Его основными представителями были Ж. Сёра и П. Синьяк. Термин ввёл критик Феликс Фенеон (фр. Félix Fénéon) в статье для бельгийской газеты «L’art Moderne» («Современное искусство»), чтобы отличать творчество Сёра от импрессионистов. Впоследствии стиль Сёра также получил название «пуантилизм». В каталоге восьмой, последней, выставки импрессионистов появились имена двух молодых художников — Поля Синьяка и Жоржа Сёра. Последний представил экспозицию из девяти работ, центральное место в которой занимало монументальное полотно «Воскресный день на острове Гранд-Жатт» (1884—1886). По своему размеру, технике исполнения и композиции оно существенно отличалось от произведений других участников вернисажа — помимо импрессионистических тенденций в нём читались многочисленные отсылки к различным источникам (классицизму, египетскому искусству, популярным эстампам и иллюстрациям модных журналов). В картине Сёра использовал новую технику пуантилизма, или дивизионизма. Суть её заключалась в том, что краска наносилась на холст раздельными точками чистого цвета в расчёте на то, что на некотором расстоянии они оптически смешаются в глазах зрителя и дадут нужный тон. Многие импрессионисты скептически относились к новому направлению. Лишь Писсарро встретил его с воодушевлением — стремительное превращение импрессионизма в мейнстрим вызывало у него сомнения в дальнейшей эффективности этого направления, и он примкнул к возглавленному Сёра движению. Неоимпрессионизм в то время ассоциировался с анархизмом, что также могло стать серьёзным аргументом для Писсарро, увидевшего в этом течении более «демократический» стиль живописи. (ru)
  • 新印象派(Neo-impressionism)是法國藝術評論家(Félix Fénéon)在1886年創造的一個術語,用來形容由法國畫家喬治·秀拉引發的藝術運動。 (zh)
dbo:author
dbo:museum
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 1141496 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 42750 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1116673113 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:artist
dbp:city
dbp:heightImperial
  • 81.700000 (xsd:double)
dbp:heightMetric
  • 207.600000 (xsd:double)
dbp:imageFile
  • Georges Seurat - A Sunday on La Grande Jatte -- 1884 - Google Art Project.jpg (en)
dbp:imageSize
  • 330 (xsd:integer)
dbp:imperialUnit
  • in (en)
dbp:italicTitle
  • no (en)
dbp:medium
dbp:metricUnit
  • cm (en)
dbp:museum
dbp:title
  • A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte (en)
dbp:widthImperial
  • 121.300000 (xsd:double)
dbp:widthMetric
  • 308 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:year
  • 1884 (xsd:integer)
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • 新印象派(しんいんしょうは、neo-impressionism)とは、ジョルジュ・スーラが確立した芸術様式をさして、1886年に批評家のがつけた用語であり、直観的だった印象派の色彩理論を科学的に推進し点描画法による鮮明な色彩表現や、印象派が失ったフォルム、画面の造形的秩序の回復を目指した1880年代から20世紀初頭にかけての絵画の一傾向のことである。新印象主義とも呼ばれる。 新印象主義はフォーヴィズムをはじめとする20世紀初頭の前衛絵画運動にも影響を与えた。 (ja)
  • Neoimpresjonizm – kierunek w malarstwie francuskim, zapoczątkowany ok. 1880 roku przez Georges'a Seurata i dążący do zreformowania impresjonizmu poprzez zastąpienie lirycznej improwizacji ścisłą metodą budowania obrazu z wykorzystaniem naukowych zdobyczy optyki, analizy światła i koloru, fizjologii i psychologii widzenia. Termin został stworzony przez krytyka sztuki Félixa Fénéona. (pl)
  • Neoimpressionismo é um termo criado pelo crítico de arte francês Félix Féneon (1861-1944) em 1886 ao ver a obra Uma Tarde de Domingo na Ilha de Grande Jatte, de Georges Seurat, considerado líder do período, em uma exposição da Société des Artistes Indépendants (Salon des Indépendants) em Paris. A França passava por um período de avanços tecnológicos e os pintores estavam buscando novos métodos. Os seguidores do neoimpressionismo, em particular, foram atraídos para cenas urbanas modernas, bem como paisagens e praias. A interpretação baseada na ciência de linhas e cores influenciou a caracterização de sua arte. As técnicas pontilhistas e divisionistas são muitas vezes mencionadas ao se falar neste movimento, pois eram as técnicas dominantes em seu início. (pt)
  • Неоімпресіоні́зм — течія в живописі. Неоімпресіонізм виник у Франції наприкінці XIX ст. Неоімпресіоністи використовували відкриття наукового кольорознавства й оптики для створення своїх картин, застосовували прийоми розкладання складних тонів на чисті кольори, систему письма дрібними мазками правильної форми — пуантилізм. * * * * (uk)
  • 新印象派(Neo-impressionism)是法國藝術評論家(Félix Fénéon)在1886年創造的一個術語,用來形容由法國畫家喬治·秀拉引發的藝術運動。 (zh)
  • الانطباعية الجديدة هو مصطلح ابتدعه الناقد الفني الفرنسي فيليكس فينيون في عام 1886 لوصف الحركة الفنية التي أسسها جورج سورا. وتعتبر لوحة سورا الشهيرة «بعد ظهر يوم أحد على جزيرة لا غراند جات» بداية هذه الحركة عند ظهورها الأول في معرض صالون قصر المعلقات (Société des Artistes Indépendants) في باريس. في ذلك الوقت كانت ذروة فرنسا العصر الحديث وكان العديد من الرسامين في بحث مستمر عن أساليب جديدة. أتباع الانطباعية الجديدة على وجه الخصوص كانوا منجذبين للمشاهد الحضرية فضلا عن المناظر الطبيعية والشواطئ. تفسير الخطوط والألوان وفهمها المعتمد على العلم أثر في فن أتباع الانطباعية الجديدة وشخصياته وخواصه في ذلك الوقت. والأساسيب التنقيطية والتقسيمية غالبا ما كانت تذكر عند الحديث عن الانطباعية الجديدة حيث كانت الأساليب المهيمنة في بداية الحركة الانطباعية الجديدة. (ar)
  • El neoimpressionisme o divisionisme és un corrent pictòric aparegut a França cap al 1884, després de l'èxit de l'impressionisme, i que pretenia anar més enllà que aquest. Per la tècnica utilitzada, també s'ha anomenat puntillisme o divisionisme, termes rebutjats per ells mateixos. Consisteix en la descomposició de la visió pictòrica en petites pinzellades de colors purs que es barrejaven en la retina de l'espectador i li donaven la il·lusió de realitat. (ca)
  • Neoimpresionismus je termín zavedený francouzským kritikem umění Félixem Fénéonem v roce 1886, k charakteristice uměleckého hnutí založeného malířem Georgesem Seuratem. Nejznámější Seuratův obraz Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte, jenž byl poprvé vystaven v pařížském Salonu nezávislých, datuje počátek hnutí. V 80. a 90. letech devatenáctého století reagovala řada francouzských malířů na rozmach modernismu, spojeného s vědeckými objevy včetně optiky, hledáním nových technik. Ovlivněni vědecky podloženým výkladem tahů štětce a teorií barev, rozpracovanou Chevreulem a , definovali malíři vlastní soudobé umění. V tvorbě se stoupenci neoimpresionismu snažili zobrazovat scenérie moderní urbanizace, stejně jako krajiny a mořská pobřeží. K hnutí neoimpresionistů jsou vztahovány pointilismu (cs)
  • Neoimpressionismus bezeichnet eine Stilrichtung in der Malerei. Der Begriff wurde von dem Kritiker Félix Fénéon im Juni 1886 in einem Beitrag, in Form einer Rezension, für die belgische Zeitschrift L’art Moderne geprägt. Ausgeführt hatte Fénéon den Bericht in seinem eigenen Buch Les Impressionistes, ebenfalls 1886. Er wollte damit die Malweise Georges Seurats und dessen späterer Anhänger von der der Impressionisten unterscheiden und formte erstmals die Bezeichnung néo-impressionisme. (de)
  • Nov-impresionismo estas vorto kreita de la franca recenzisto pri arto en 1887 por karakterizi la artan movadon de la malfrua 19-a jarcento gviditan de Georges Seurat kaj Paul Signac, kiuj unue ekspoziciis siajn verkojn en 1884 en la Salono de Sendependuloj en Parizo. La termino de Fénéon signifis ke la radikoj de tiuj disvolviĝoj situis en la vidaj artoj de Impresionismo, sed ofertis, siavice, novan legadon de koloro kaj linio en la praktiko de Seurat kaj Signac, kaj la teoria fono de la skribaĵoj de Chevreul kaj . (eo)
  • Neoimpresionismo es una palabra creada por el crítico de arte francés Félix Fénéon en 1887 para caracterizar el movimiento artístico de fines del siglo XIX liderado por Georges Seurat y Paul Signac, quienes primero exhibieron sus trabajos en 1884 en la muestra de la Société des Artistes Indépendants en París. El término de Fénéon señalaba que las raíces de estos desarrollos se situaban en las artes visuales del Impresionismo, pero se ofrecía, a su vez, una nueva lectura del color y la línea en la práctica de Seurat y Signac, y el trasfondo teórico de los escritos de Chevreul y Charles Blanc. (es)
  • Neo-Impressionism is a term coined by French art critic Félix Fénéon in 1886 to describe an art movement founded by Georges Seurat. Seurat's most renowned masterpiece, A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte, marked the beginning of this movement when it first made its appearance at an exhibition of the Société des Artistes Indépendants (Salon des Indépendants) in Paris. Around this time, the peak of France's modern era emerged and many painters were in search of new methods. Followers of Neo-Impressionism, in particular, were drawn to modern urban scenes as well as landscapes and seashores. Science-based interpretation of lines and colors influenced Neo-Impressionists' characterization of their own contemporary art. The Pointillist and Divisionist techniques are often mentione (en)
  • Neo-Impresionisme adalah teknik melukis dengan warna tidak lagi dicampur baik pada palet atau langsung di atas kanvas, melainkan ditempatkan sebagai titik-titik kecil yang bersebelahan. Pencampuran warna berlangsung dari jarak yang sesuai dengan mata pelukis. Pencampuran warna ini disebut dengan campuran optik. Neo-Impresionisme terutama berkembang di Prancis pada tahun 1886-1906 dan dipimpin oleh Georges Seurat. Ia merupakan seniman yang meninggalkan Impresionisme dan mendukung teknik melukis yang didasarkan pada studi optik. Didorong oleh tulisan kontemporer dalam teori warna (ditulis oleh , dan ), penganut Neo-Impresionisme (Neo-Impresionis) percaya bahwa sentuhan terpisah dari warna menimbulkan hasil yang lebih bagus di mata pelukis daripada pencampuran warna konvensional dengan mengg (in)
  • Il neoimpressionismo è un movimento pittorico nato con l'intento di sviluppare e sistematizzare in modo "scientifico" i principi dell'impressionismo. Nasce dalle riflessioni della "Société des Indépendants" presieduta da Odilon Redon e composta da Paul Signac, Georges Seurat, Henri-Edmond Cross, , , Hippolyte Petitjean, Théo van Rysselberghe, Léo Gausson e altri ancora. Fu definito in questo modo da Félix Fénéon nel 1886 per sottolineare da un lato la continuità con l'arte impressionista e dall'altro lato evidenziare il processo evolutivo guidato dalle più aggiornate conoscenze scientifiche nell'ambito dell'uso del colore. Fu anche detto divisionismo (o "cromo-luminarismo") per la tecnica usata e anche impropriamente indicato con il termine pointillisme (in italiano tradotto come puntinism (it)
  • 신인상주의(新印象主義, Neo-impressionism)는 19세기 말의 프랑스 회화 운동 또는 양식의 하나로 인상주의를 계승하면서, 이에 이론과 과학성의 뒷받침을 부여하려는 예술 사조이다. 신인상파라고도 한다. 슈블르, 샤를 앙리(Charles Henry, 1859∼1926) 등의 광학이론이나 색채론의 영향을 받았으며, 분할된 균일한 필촉(筆觸)에 의하여 시각혼합을 철저히 하는 것을 기술상의 최대 특색으로 한다. 1886년 최후의 인상파전(展) 때에 처음으로 명료한 모습을 나타낸 것으로 쇠라와 시냐크가 그 대표적인 존재이다. 앙그랑(Charles Angrand), 뤼스(Maximilien Luce), 크로스(Henri-Edmond Cross), 뒤부아 피에(Albert Dubois-Pillet) 등도 이 파의 화가이고 또 카미유 피사로, 폴 고갱, 빈센트 반 고흐 등은 일시적으로 이 파를 겪어 나갔다. 과학성과 이론성의 추구라는 특색 때문에 20세기의 입체파나 미래파에 영향을 끼쳤다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. (ko)
  • Neo-impressionisme is een benaming voor een schilderstijl die in het midden van de jaren 1880 ontstond in Frankrijk met Georges Seurat en Paul Signac als belangrijkste initiators. Het neo-impressionisme gaat uit van een schildertechniek waarbij geen streken of vlakken op het doek worden aangebracht, maar stippen (pointillisme) of eventueel streepjes (divisionisme). Die stippen of streepjes werden niet meer gemengd op het palet, maar in verschillende combinaties in pure kleuren naast elkaar geplaatst. (nl)
  • Неоимпрессионизм — течение в живописи, возникшее во Франции около 1885 г. Его основными представителями были Ж. Сёра и П. Синьяк. Термин ввёл критик Феликс Фенеон (фр. Félix Fénéon) в статье для бельгийской газеты «L’art Moderne» («Современное искусство»), чтобы отличать творчество Сёра от импрессионистов. Впоследствии стиль Сёра также получил название «пуантилизм». (ru)
  • Neoimpressionism betecknar en konstriktning som ville vidareutveckla impressionisternas teknik, genom ett vetenskapligt studium av färgen och divisionismen. Termen präglades av konstnärerna själva och användes för första gången år 1886. Några av rörelsens anhängare, belgarna Henry van de Velde och Georges Lemmen samt finnen Alfred William Finch, överförde snart också de neoimpressionistiska erfarenheterna på konsthantverket. Riktningens opposition mot impressionismen blev av betydelse för senare stilkonst som 1890-talets symbolism och 1900-talets expressionism och kubism. (sv)
rdfs:label
  • الانطباعية الجديدة (ar)
  • Neoimpressionisme (ca)
  • Neoimpresionismus (cs)
  • Neoimpressionismus (de)
  • Neo-Impressionism (en)
  • Nov-impresionismo (eo)
  • Neoimpresionismo (es)
  • Neo-Impresionisme (in)
  • Néo-impressionnisme (fr)
  • Neoimpressionismo (it)
  • 신인상주의 (ko)
  • 新印象派 (ja)
  • Neo-impressionisme (nl)
  • Neoimpresjonizm (pl)
  • Neoimpressionismo (pt)
  • Неоимпрессионизм (ru)
  • Neoimpressionism (sv)
  • 新印象派 (zh)
  • Неоімпресіонізм (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • A Sunday Afternoon on the Island of La Grande Jatte (en)
is dbo:movement of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:movement of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License