An Entity of Type: book, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Psychopathology is the study of abnormal cognition, behaviour, and experiences which differs according to social norms and rests upon a number of constructs that are deemed to be the social norm at any particular era.

Property Value
dbo:abstract
  • علم نفس الأمراض (بالإنجليزية: Psychopathology)‏ هو مصطلح يوناني مشتق من كلمتي psyche والتي تعني الروح أو العقل؛ وpathos التي تعني المرض أو المعاناة؛ وlogy والتي تعني المناقشة أو المناقشة العقلية أو دراسة شيء ما، والتي يُمكن استخدامها في ثلاث مواضع. ويُعرف علم نفس الأمراض بأنه أصل الاضطرابات العقلية وكيف يتم تطويرهم والأعراض التي يمكن أن يتعرض لها الفرد. علم نفس الأمراض هي الدراسة العلمية للاضطرابات النفسية، بما في ذلك الجهود الرامية إلى فهم الأسباب الوراثية والبيولوجية والنفسية والاجتماعية؛ مخططات التصنيف الفعالة (علم تصنيف الأمراض)؛ بالطبع في جميع مراحل التنمية ومظاهره والعلاج. (ar)
  • La psicopatologia és una branca de la psicologia que estudia el patiment psíquic o els trastorns mentals i que intenta elaborar una teoria coherent. Es troba a cavall entre la psicologia, la medicina, la psiquiatria i de vegades la filosofia. Estudia els trastorns mentals tant des d'un vessant descriptiu (diagnòstic, classificació, simptomatologia) com des d'un vessant explicatiu (etiopatogènia o les causes del trastorn, factors de vulnerabilitat, models i teories). La paraula prové del grec antic psyché, ‘ànima, espèrit’ i patologia, ‘estudi de les malalties o trastorns’. El problema és la definició de trastorn mental o malaltia psíquica, un concepte que des del començament de l'estudi científic ha estat controvertit. La «normalitat» i la condició psicopatològica no estan separades per una frontera precisa. L'ús metafòric del concepte malaltia física a trastorns mentals o de conducte pot conduir en error. Segons Thomas Szasz (1920-2012), el problema de la definició de les patologies de l'ànima rau en el fet que les malalties orgàniques són una desviació de normes físques, mentrestants les definicions d'afeccions psicopatològiques inclouen tambe desviacions de les normes o preferències socials i indiviudals. (ca)
  • Psychopatologie je jednou ze základních disciplín psychologie zabývající se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním či maladaptivním chováním. Termín se nejčastěji používá v psychiatrii, v níž se patologie vztahuje k symptomům a průběhu nemoci. Hranice mezi zdravým a patologickým jedincem je velice úzká, někdy lze jednoznačně určit duševní chorobu, ale někdy je to nejasné. Vznikají pak poměrně rozsáhlé „hraniční oblasti“. Prožívá-li člověk smutek, kde přesně určíme hranici mezi přirozenou reakcí a projevem poruchy? Proto je nutné mít diagnostický systém a klasifikace, díky kterým lze rozlišit „zdravého“ a „nemocného“ jedince. Normalita je stav, kdy je jedinec psychicky zdravý. Nemá žádné přítomné psychické poruchy, žádná porucha integrace jedince, je emočně zralý, nemá problém s kontaktem s realitou a umí se přizpůsobit ostatním a zároveň je nezávislý. Je to jev, který odpovídá předem očekávaným chováním. Abnormalita je odchylka od normy. Norma je to, jak se jedinec má správně chovat a jak reagovat. Může to být v oblasti sociální a také u maladaptivního chování. Vyskytují se subjektivní potíže. Občas se abnormalita objevuje i u nadaných či šťastných lidí. To, že je jedinec odlišný nemusí hned znamenat poruchu. Choroba je už objektivní skutečnost a je podpořena symptomy. (cs)
  • Η λέξη ψυχοπαθολογία έχει διαφορετικά νοήματα. Ένα από αυτά είναι η μελέτη της ψυχικής διαταραχής, της κατάθλιψης και της απροσάρμοστης συμπεριφοράς. Σε αυτα τα συμφραζόμενα, ο όρος συναντάται περισσότερο στην ψυχιατρική, ενώ ο όρος παθολογία αναφέρεται στις διαδικασίες που λαμβάνουν χώρα κατά τη φάση της ασθένειας. Μία άλλη γενικευμένη χρήση του όρου σχετίζεται με ψυχικά συμπτώματα που παράγονται σε κάποιες φυσικές ασθένειες (π.χ. η «μελέτη της ψυχοπαθολογίας του εγκεφαλικού»). (el)
  • Psychopathologie (von griechisch ψυχή psyche, „Seele“, und πάθος pathos, „Leiden(schaft), Krankheit“, die „Lehre von den Leiden der Seele“), ist ein Teilbereich der Psychiatrie und der Klinischen Psychologie. Sie kann als Lehre von den psychischen Störungen auf Symptom- und Syndromebene bezeichnet werden. Im engeren Sinn ist sie eine wissenschaftliche Methodik zur Erfassung, Beschreibung und Einordnung von u. a. Erlebens- und Verhaltensweisen eines als psychisch krank geltenden Menschen.Sie führt zu einem psychopathologischen Befund als Baustein für eine diagnostische Zuordnung, für Begutachtung oder für Verlaufsbeurteilungen im Rahmen einer Therapie.Neben der Benennung und Aufzählung einzelner psychischer Auffälligkeiten und deren Ordnung zu Symptomkomplexen (Syndromen) sucht sie auch einen Bezug zur lebensgeschichtlichen Entwicklung, zu sozialen Gegebenheiten sowie zu gesunden Persönlichkeitsanteilen. Der Begriff „Psychopathologie“ wurde im 19. Jahrhundert geprägt. Er umfasst in seiner Geschichte durchaus kontroverse Konzepte, ist aber grundsätzlich zu unterscheiden von der somatisch orientierten Pathologie. „Psychopathologie“ und „Pathopsychologie“ werden in der Regel synonym benutzt. (de)
  • Psikopatologia nahasmendu mentalak aztertzen dituen psikologiaren alorra, horien ezaugarriak deskribatuz, arrazoiak ikertuz diagnostiko zuzen baterako irizpideak zehaztuz, horien sailkapena eratuz eta terapia egokia garatuz. Definizio zehatzago batek nahasmendu mentala egoera psikologiko anormal moduan definitu beharra dakar: portaera anormalak maiztasun edo prebalentzia txikikoak dira, gizarteak ez ditu onartzen, sufrimendua ekartzen diete egileari nahiz ingurukoei, disfuntzioak eragiten dituzte pertsonaren garapen sozial, afektibo, intelektual edo fisikoan edota arriskutsuak izan daitezke. (eu)
  • El término psicopatología (psyché (psyjé), alma o razón; páthos (pazos), enfermedad; y logía o lógos, discernimiento o discurso racional) es un concepto que refiere, por un lado, al conjunto de fenómenos de orden biológico o sociológico que afectan negativamente a la, mente (psiquis) de un ser humano, y por otro lado, a la rama de la psiquiatría o de la psicología enfocada en el estudio, evaluación y tratamiento de estas afectaciones. El concepto de psicopatología ha sido definido de diferentes maneras, cultural y temporalmente. No existe una definición única de psicopatología, sino más bien modelos de trabajo sustentados en teorías implícitas de la mente. Para Karl Jaspers​ p.ej. el objeto de estudio de la psicopatología era el "acontecer psíquico, patológico y consciente", expresado en ideas, emociones, vivencias etc. Wolfgang Blankenburg​ planteará años después que lo psicopatológico no está definido por lo normal/anormal de la experiencia, sino por la libertad de poder comportarse en uno u otro sentido. Para él, es tan patológica la conducta del "psicópata" -que no puede sino dañar- que la del normópata, que no puede sino comportarse normalmente, dentro de lo deseado.​ Propone de este modo una "psicopatología de la libertad", en consonancia con los planteamientos de Henry Ey​ Consideremos entonces las diferentes acepciones: 1. * Psicopatología como psicopatología descriptiva: entiende a la psicopatología como un lenguaje consensuado clínicamente y cuyo propósito es describir e intuir las experiencias anormales del paciente, descripción derivada de la hetero o auto-observación. En este sentido, opera tanto desde una fenomenología de la tercera persona (hetero observación), como desde una fenomenología de la primera persona (auto observación)​ Resulta inevitable que una psicopatología descriptiva "fracture" fenómenos complejos en unidades y tipos aislados,​ así como que se "reescriba" y transforme lo observado. Este hecho es inevitable, pero obliga a ser prudente en la descripción y evitar reificar fenómenos complejos. Dicho de otro modo, confundir el concepto con algo real​ 2. * Psicopatología como psicopatología clínica, pretende identificar síntomas clínicamente relevantes, agrupados en síndromes (etiológicamente inespecíficos), con el propósito de desarrollar una nosografía. En este proceso diagnóstico, es importante la diferencia entre forma y contenido, propuesta por Jaspers y posteriormente por Kurt Schneider.​ 3. * Como designación de un área de estudio en psicología que, en oposición al estado de salud (tal y como es definida por la Organización Mundial de la Salud: social, psicológica y biológica), se centra en estudiar los procesos que pueden inducir estados «no sanos» en el proceso mental.​ Así, el papel del aprendizaje, análisis de la conducta (Psicología conductista) o cualquier otro proceso cognitivo, permite explicar los estados «no sanos» de las personas, así como posibles aproximaciones de tratamiento. En este sentido, enfermedades o trastornos mentales no es estrictamente un sinónimo de psicopatología, ya que existen aproximaciones que permiten explicar la ausencia de salud. Por ejemplo, los procesos de aprendizaje relativos a la fobia son bien conocidos, encaje este cuadro clínico o no dentro de la categoría psiquiátrica de fobia. (es)
  • La psychopathologie (des mots grecs : psukhê, « âme » et pathos, maladie) est l'étude scientifique et clinique des troubles psychiques (ou troubles mentaux) par la psychologie ou la psychiatrie. La reconnaissance des troubles mentaux comme maladies date du début du XIXe siècle avec la parution d'une publication de Philippe Pinel (1801). La psychopathologie pose le problème de la définition et description des troubles, et de la différence entre le normal et le pathologique. Elle porte sur les critères diagnostiques des troubles et sur leur classification. Elle tente de comprendre les facteurs influençant ou causant les troubles, les mécanismes de mise en place et de développement des troubles, ce qui permet de proposer des traitements et d'évaluer des pronostics. (fr)
  • I síciatracht is síceolaíocht chliniciúil, aon fhoirm ghalair mheabhraigh nó mearbhall intinne. (ga)
  • Psychopathology is the study of abnormal cognition, behaviour, and experiences which differs according to social norms and rests upon a number of constructs that are deemed to be the social norm at any particular era. Biological psychopathology is the study of the biological etiology of abnormal cognitions, behaviour and experiences. Child psychopathology is a specialisation applied to children and adolescents. Animal psychopathology is a specialisation applied to non-human animals. This concept is linked to the philosophical ideas first outlined by Galton (1869) and is linked to the appliance of eugenical ideations around what constitutes the human. (en)
  • Psikopatologi adalah studi tentang penyakit mental, tekanan mental, dan abnormal/perilaku maladaptif. Istilah ini paling sering digunakan dalam psikiatri di mana patologi mengacu pada proses penyakit. Psikologi abnormal adalah istilah yang sama digunakan lebih sering di bidang psikologis non-medis. (in)
  • La psicopatologia è la branca della psichiatria e della psicologia clinica che si occupa genericamente dello studio dei disturbi mentali e delle patologie ad essi connessi, occupandosi di criteri diagnostici e classificativi a sostegno della salute mentale. (it)
  • Psychopathologie (uit het Grieks psyché geest en pathos pijn) is de leer van de psychische ziekte (geestelijk en psychologisch) of lijden of van de handelingen en ervaringen die kunnen wijzen op een psychische ziekte of handicap. Psychopathologie is een deelgebied van de psychologie en de psychiatrie. Waar de ziekte vooral de persoon betreft, kan het lijden op de persoon zelf en/of op de omgeving betrekking hebben. De psychopathologie is een wetenschap die aan de basis ligt van behandelingen waarvan de psychotherapie een voorbeeld is. Het is deels ook een beschrijvende of descriptieve wetenschap van psychische ziektebeelden. (nl)
  • 精神病理学(せいしんびょうりがく、英: psychopathology 独: Psychopathologie)とは、主として精神疾患の精神症状を記述・分類して、その機構を明らかにし、その経過を究明する学問である。精神疾患の心理的側面を明らかにするのが目的で、異常心理学、病跡学とも関係が深い。精神医学の基礎領域。 精神症状の記述、命名、分類を行って精神疾患の疾病分類に寄与する記述的精神病理学と、症状内容や患者の内的心理を考察する力動的、あるいは人間学的精神病理学に分かれる。 (ja)
  • Psychopatologia (patopsychologia, ang. psychopathology, z języka greckiego ψυχή psyche „dusza”, πάθος pathos „cierpienie” i λόγος logos „słowo, myśl, rozumowanie”) – gałąź psychiatrii i psychologii klinicznej, której domeną jest opisywanie, wyjaśnianie i porządkowanie nieprawidłowych, chorobowych zjawisk psychicznych, którym przypisuje się znaczenie kliniczne, czyli objawów psychopatologicznych lub zespołów objawowych, a których rozpoznanie, analiza i ocena są przydatne w postępowaniu terapeutycznym. W szerszym rozumieniu, za przedmiot psychopatologii przyjmuje się opisywanie zaburzeń psychicznych (ten sposób rozumienia pojęcia psychopatologii dominuje w piśmiennictwie anglosaskim). Mianem psychopatologii określa się również zaburzenia psychiczne. Opisy psychopatologiczne, w zależności od celu, któremu służą, mogą mieć charakter idiograficzny (koncentrować się na indywidualnych, swoistych właściwościach opisywanych zjawisk) lub nomotetyczny (opisywać obserwowane zjawiska w kategoriach reguł i zależności obowiązujących w psychopatologii). (pl)
  • Psicopatologia é uma área do conhecimento que objetiva estudar os estados psíquicos relacionados ao sofrimento mental. É a área de estudos que está na base da psiquiatria, cujo enfoque é clínico. É um campo do saber, um conjunto de discursos com variados objetos, métodos, questões: por um lado, encontram-se em suas bases as disciplinas biológicas e as neurociências, e por outro se constitui com inúmeros saberes oriundos da psicanálise, psicologia, antropologia, sociologia, filosofia, linguística e história. Pode-se considerar a psicopatologia um campo de pesquisa principalmente de psicanalistas, psiquiatras e de psicólogos clínicos. A palavra "Psico-pato-logia" é composta de três palavras gregas: "psychê", que produziu "psique", "psiquismo", "psíquico", "alma"; "pathos", que resultou em "paixão", "excesso", "passagem", "passividade", "sofrimento", e "logos", que resultou em "lógica", "discurso", "narrativa", "conhecimento". Psicopatologia seria, então, um discurso, um saber, (logos) sobre o sofrimento, (pathos) da mente (psiquê). Ou seja, um discurso representativo a respeito do pathos, o sofrimento psíquico, sobre o padecer psíquico. A psicopatologia enquanto estudo dos transtornos mentais é referida como psicopatologia geral. É uma visão descritiva dos comportamentos que se desviam do que é o meio-termo, a média, isto é, do que é esperado pela racionalidade. O estudo das patologias mentais, pode estar vinculado a uma teoria psicológica específica, por exemplo psicologia humanista, uma área da psicologia (psicologia do desenvolvimento mental) ou mesmo a outras áreas do conhecimento (neurologia, genética, evolução). Pode-se dizer que a psicopatologia pode ser compreendida por vários vieses, e estes, combinados, dão determinada leitura acerca do sofrimento mental. Essa diversidade de compreensões, ao mesmo tempo em que mostra a complexidade da área, pode causar certa confusão; assim, é fundamental que o interessado no estudo da psicopatologia esteja ciente de que existem várias teorias e abordagens na compreensão dos transtornos mentais e de comportamento. A psicopatologia enquanto estudo e pesquisa do que é constitutivo do sujeito, do que é universal e não desviante, é enfocado pela psicopatologia fundamental. A psicanálise se aproxima desse enfoque ao propor a hipótese do inconsciente enquanto processo psíquico constitutivo que permite explicar a formação de sintomas, sonhos, atos falhos. A psicopatologia como o ramo da ciência que trata da natureza essencial da doença mental — suas causas, as mudanças estruturais e funcionais associadas a ela e suas formas de manifestação. entretanto, nem todo estudo psicopatológico segue a rigor os ditames de uma ciência sensu strictu. A psicopatologia em acepção mais ampla, pode ser definida como o conjunto de conhecimento referentes ao adoecimento mental do ser humano. É um que se visa ser sistemático, elucidativo e desmistificante. Como conhecimento que visa ser científico, não inclui critérios de valor, nem aceita dogma ou verdades a priori. O psicopatólogo não julga moralmente o seu objeto, busca apenas observar, identificar e compreender os diversos elementos da doença mental. Além disso, rejeita qualquer tipo de dogma, seja ele religioso, filosófico, psicológico ou biológico; o conhecimento que busca está permanentemente sujeito a revisões, críticas e reformulações. (pt)
  • Психопатоло́гия (греч. ψυχή — «душа», греч. πάθος — «болезнь», греч. λογος — «ученье») — раздел психиатрии и клинической психологии, занимающийся изучением расстройств психики с точки зрения медицины и психологии. Основные методы — клиническое наблюдение и беседа. (ru)
  • Psykopatologi är det vetenskapliga studiet av psykiska sjukdomar. Bland andra sociologer, psykologer, kriminologer, socialarbetare, psykiatrer, statistiker, neurologer, endokrinologer och farmakologer är verksamma inom detta tvärvetenskapliga område. (sv)
  • Психопатоло́гія (грец. ψυχή — душа, грец. πάθος — хвороба і грец. λογος — вчення) — розділ психіатрії та клінічної психології, що вивчає психічні розлади з точки зору медицини й психології. Основні методи — клінічний нагляд і бесіда . Є синонімом терміну психіатрія. Предметом психопатології (психіатрії) є психічні розлади, які описуються на медичній мові, тобто розглядувані з точки зору етиології, патогенезу (мозкові механізми, а не психологічні), клінічних проявів та лікування. На відміну від патопсихології, предметом якої є психологічні механізми розладів, які описуються з опорою на загальнопсихологічні теорії, які зіставляються із механізмами розвитку психічних функцій (зіставлення розвитку психічної функці та її розпаду). Таким чином, об'єкт психопатології та патопсихології є однаковим - психічні розлади, однак предмети є різними. Наприклад, для ідеаторної апраксії симптоматика (з точки зору ) - утруднення (або неможливість) планування послідовності дій, що з точки зору окремої психопатології є ознакою порушень лобової частини мозку (за іншими даними страждає премоторна зона лобової частки домінантної півкулі). У свою чергу, найбільш частими причинами її розвитку є: пухлини лобових часток, судина патологія або первинно-дегенеративне ураження лобних часток при локальних коркових атрофіях (хвороба Піка, лобно-скронева атрофія тощо). (uk)
  • 精神病理學(英語:Psychopathology)是一個專門研究、及非正常或錯誤習得行為的學科。本科常見於精神病學,探究精神病的患病成因;至於在非醫學的心理學方面,通常都把相關範疇劃為變態心理學。 (zh)
dbo:wikiPageID
  • 766888 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 17932 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1116249400 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:about
  • yes (en)
dbp:by
  • no (en)
dbp:onlinebooks
  • no (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wikititle
  • psychopathology (en)
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • علم نفس الأمراض (بالإنجليزية: Psychopathology)‏ هو مصطلح يوناني مشتق من كلمتي psyche والتي تعني الروح أو العقل؛ وpathos التي تعني المرض أو المعاناة؛ وlogy والتي تعني المناقشة أو المناقشة العقلية أو دراسة شيء ما، والتي يُمكن استخدامها في ثلاث مواضع. ويُعرف علم نفس الأمراض بأنه أصل الاضطرابات العقلية وكيف يتم تطويرهم والأعراض التي يمكن أن يتعرض لها الفرد. علم نفس الأمراض هي الدراسة العلمية للاضطرابات النفسية، بما في ذلك الجهود الرامية إلى فهم الأسباب الوراثية والبيولوجية والنفسية والاجتماعية؛ مخططات التصنيف الفعالة (علم تصنيف الأمراض)؛ بالطبع في جميع مراحل التنمية ومظاهره والعلاج. (ar)
  • Η λέξη ψυχοπαθολογία έχει διαφορετικά νοήματα. Ένα από αυτά είναι η μελέτη της ψυχικής διαταραχής, της κατάθλιψης και της απροσάρμοστης συμπεριφοράς. Σε αυτα τα συμφραζόμενα, ο όρος συναντάται περισσότερο στην ψυχιατρική, ενώ ο όρος παθολογία αναφέρεται στις διαδικασίες που λαμβάνουν χώρα κατά τη φάση της ασθένειας. Μία άλλη γενικευμένη χρήση του όρου σχετίζεται με ψυχικά συμπτώματα που παράγονται σε κάποιες φυσικές ασθένειες (π.χ. η «μελέτη της ψυχοπαθολογίας του εγκεφαλικού»). (el)
  • Psikopatologia nahasmendu mentalak aztertzen dituen psikologiaren alorra, horien ezaugarriak deskribatuz, arrazoiak ikertuz diagnostiko zuzen baterako irizpideak zehaztuz, horien sailkapena eratuz eta terapia egokia garatuz. Definizio zehatzago batek nahasmendu mentala egoera psikologiko anormal moduan definitu beharra dakar: portaera anormalak maiztasun edo prebalentzia txikikoak dira, gizarteak ez ditu onartzen, sufrimendua ekartzen diete egileari nahiz ingurukoei, disfuntzioak eragiten dituzte pertsonaren garapen sozial, afektibo, intelektual edo fisikoan edota arriskutsuak izan daitezke. (eu)
  • I síciatracht is síceolaíocht chliniciúil, aon fhoirm ghalair mheabhraigh nó mearbhall intinne. (ga)
  • Psikopatologi adalah studi tentang penyakit mental, tekanan mental, dan abnormal/perilaku maladaptif. Istilah ini paling sering digunakan dalam psikiatri di mana patologi mengacu pada proses penyakit. Psikologi abnormal adalah istilah yang sama digunakan lebih sering di bidang psikologis non-medis. (in)
  • La psicopatologia è la branca della psichiatria e della psicologia clinica che si occupa genericamente dello studio dei disturbi mentali e delle patologie ad essi connessi, occupandosi di criteri diagnostici e classificativi a sostegno della salute mentale. (it)
  • Psychopathologie (uit het Grieks psyché geest en pathos pijn) is de leer van de psychische ziekte (geestelijk en psychologisch) of lijden of van de handelingen en ervaringen die kunnen wijzen op een psychische ziekte of handicap. Psychopathologie is een deelgebied van de psychologie en de psychiatrie. Waar de ziekte vooral de persoon betreft, kan het lijden op de persoon zelf en/of op de omgeving betrekking hebben. De psychopathologie is een wetenschap die aan de basis ligt van behandelingen waarvan de psychotherapie een voorbeeld is. Het is deels ook een beschrijvende of descriptieve wetenschap van psychische ziektebeelden. (nl)
  • 精神病理学(せいしんびょうりがく、英: psychopathology 独: Psychopathologie)とは、主として精神疾患の精神症状を記述・分類して、その機構を明らかにし、その経過を究明する学問である。精神疾患の心理的側面を明らかにするのが目的で、異常心理学、病跡学とも関係が深い。精神医学の基礎領域。 精神症状の記述、命名、分類を行って精神疾患の疾病分類に寄与する記述的精神病理学と、症状内容や患者の内的心理を考察する力動的、あるいは人間学的精神病理学に分かれる。 (ja)
  • Психопатоло́гия (греч. ψυχή — «душа», греч. πάθος — «болезнь», греч. λογος — «ученье») — раздел психиатрии и клинической психологии, занимающийся изучением расстройств психики с точки зрения медицины и психологии. Основные методы — клиническое наблюдение и беседа. (ru)
  • Psykopatologi är det vetenskapliga studiet av psykiska sjukdomar. Bland andra sociologer, psykologer, kriminologer, socialarbetare, psykiatrer, statistiker, neurologer, endokrinologer och farmakologer är verksamma inom detta tvärvetenskapliga område. (sv)
  • 精神病理學(英語:Psychopathology)是一個專門研究、及非正常或錯誤習得行為的學科。本科常見於精神病學,探究精神病的患病成因;至於在非醫學的心理學方面,通常都把相關範疇劃為變態心理學。 (zh)
  • La psicopatologia és una branca de la psicologia que estudia el patiment psíquic o els trastorns mentals i que intenta elaborar una teoria coherent. Es troba a cavall entre la psicologia, la medicina, la psiquiatria i de vegades la filosofia. Estudia els trastorns mentals tant des d'un vessant descriptiu (diagnòstic, classificació, simptomatologia) com des d'un vessant explicatiu (etiopatogènia o les causes del trastorn, factors de vulnerabilitat, models i teories). La paraula prové del grec antic psyché, ‘ànima, espèrit’ i patologia, ‘estudi de les malalties o trastorns’. (ca)
  • Psychopatologie je jednou ze základních disciplín psychologie zabývající se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním či maladaptivním chováním. Termín se nejčastěji používá v psychiatrii, v níž se patologie vztahuje k symptomům a průběhu nemoci. Hranice mezi zdravým a patologickým jedincem je velice úzká, někdy lze jednoznačně určit duševní chorobu, ale někdy je to nejasné. Vznikají pak poměrně rozsáhlé „hraniční oblasti“. Prožívá-li člověk smutek, kde přesně určíme hranici mezi přirozenou reakcí a projevem poruchy? Proto je nutné mít diagnostický systém a klasifikace, díky kterým lze rozlišit „zdravého“ a „nemocného“ jedince. (cs)
  • Psychopathologie (von griechisch ψυχή psyche, „Seele“, und πάθος pathos, „Leiden(schaft), Krankheit“, die „Lehre von den Leiden der Seele“), ist ein Teilbereich der Psychiatrie und der Klinischen Psychologie. Sie kann als Lehre von den psychischen Störungen auf Symptom- und Syndromebene bezeichnet werden. Der Begriff „Psychopathologie“ wurde im 19. Jahrhundert geprägt. Er umfasst in seiner Geschichte durchaus kontroverse Konzepte, ist aber grundsätzlich zu unterscheiden von der somatisch orientierten Pathologie. „Psychopathologie“ und „Pathopsychologie“ werden in der Regel synonym benutzt. (de)
  • El término psicopatología (psyché (psyjé), alma o razón; páthos (pazos), enfermedad; y logía o lógos, discernimiento o discurso racional) es un concepto que refiere, por un lado, al conjunto de fenómenos de orden biológico o sociológico que afectan negativamente a la, mente (psiquis) de un ser humano, y por otro lado, a la rama de la psiquiatría o de la psicología enfocada en el estudio, evaluación y tratamiento de estas afectaciones. Consideremos entonces las diferentes acepciones: (es)
  • La psychopathologie (des mots grecs : psukhê, « âme » et pathos, maladie) est l'étude scientifique et clinique des troubles psychiques (ou troubles mentaux) par la psychologie ou la psychiatrie. La reconnaissance des troubles mentaux comme maladies date du début du XIXe siècle avec la parution d'une publication de Philippe Pinel (1801). (fr)
  • Psychopathology is the study of abnormal cognition, behaviour, and experiences which differs according to social norms and rests upon a number of constructs that are deemed to be the social norm at any particular era. (en)
  • Psychopatologia (patopsychologia, ang. psychopathology, z języka greckiego ψυχή psyche „dusza”, πάθος pathos „cierpienie” i λόγος logos „słowo, myśl, rozumowanie”) – gałąź psychiatrii i psychologii klinicznej, której domeną jest opisywanie, wyjaśnianie i porządkowanie nieprawidłowych, chorobowych zjawisk psychicznych, którym przypisuje się znaczenie kliniczne, czyli objawów psychopatologicznych lub zespołów objawowych, a których rozpoznanie, analiza i ocena są przydatne w postępowaniu terapeutycznym. W szerszym rozumieniu, za przedmiot psychopatologii przyjmuje się opisywanie zaburzeń psychicznych (ten sposób rozumienia pojęcia psychopatologii dominuje w piśmiennictwie anglosaskim). Mianem psychopatologii określa się również zaburzenia psychiczne. (pl)
  • Psicopatologia é uma área do conhecimento que objetiva estudar os estados psíquicos relacionados ao sofrimento mental. É a área de estudos que está na base da psiquiatria, cujo enfoque é clínico. É um campo do saber, um conjunto de discursos com variados objetos, métodos, questões: por um lado, encontram-se em suas bases as disciplinas biológicas e as neurociências, e por outro se constitui com inúmeros saberes oriundos da psicanálise, psicologia, antropologia, sociologia, filosofia, linguística e história. (pt)
  • Психопатоло́гія (грец. ψυχή — душа, грец. πάθος — хвороба і грец. λογος — вчення) — розділ психіатрії та клінічної психології, що вивчає психічні розлади з точки зору медицини й психології. Основні методи — клінічний нагляд і бесіда . Є синонімом терміну психіатрія. (uk)
rdfs:label
  • Psychopathology (en)
  • علم نفس الأمراض (ar)
  • Psicopatologia (ca)
  • Psychopatologie (cs)
  • Psychopathologie (de)
  • Ψυχοπαθολογία (el)
  • Psikopatologio (eo)
  • Psikopatologia (eu)
  • Psicopatología (es)
  • Síceapaiteolaíocht (ga)
  • Psikopatologi (in)
  • Psicopatologia (it)
  • Psychopathologie (fr)
  • 精神病理学 (ja)
  • Psychopathologie (nl)
  • Psychopatologia (pl)
  • Psicopatologia (pt)
  • Психопатология (ru)
  • Psykopatologi (sv)
  • Психопатологія (uk)
  • 精神病理學 (zh)
owl:differentFrom
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:academicDiscipline of
is dbo:knownFor of
is dbo:mainInterest of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:discipline of
is dbp:fields of
is dbp:knownFor of
is dbp:subDiscipline of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License