About: Anodizing

An Entity of Type: Election, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Anodizing is an electrolytic passivation process used to increase the thickness of the natural oxide layer on the surface of metal parts. The process is called anodizing because the part to be treated forms the anode electrode of an electrolytic cell. Anodizing increases resistance to corrosion and wear, and provides better adhesion for paint primers and glues than bare metal does. Anodic films can also be used for several cosmetic effects, either with thick porous coatings that can absorb dyes or with thin transparent coatings that add reflected light wave interference effects.

Property Value
dbo:abstract
  • L'anodització és un tractament superficial de protecció aplicable a peces d'alumini i altres metalls o aliatges consistent en la creació d'una capa d'òxid superficial més gran que la que es formaria naturalment.L'anodització permet obtenir una capa protectora contra la corrosió i augmenta la duresa superficial. Les peces a anoditzar actuen com a ànodes d'un circuit elèctric en el procés d'anodització.El metall anoditzable més conegut és l'alumini (i els seus aliatges). Les peces d'alumini exposades a l'aire atmosfèric formen una capa protectora natural d'òxid d'alumini (alúmina). L'anodització permet augmentar considerablement el gruix d'aquesta capa protectora.A més de l'alumini hi ha altres metalls anodizables: titani, zinc, magnesi, niobi i tàntal. L'anodització industrial fou emprada per primer cop l'any 1923 per a protegir peces de duralumini destinades a hidroavions. El procés es basava en l'àcid cròmic i es va anomenar procés de Bengough-Stuart. L'any 1927 Gower i O'Brien patentaren un sistema basat en l'àcid sulfúric. Aquell procés basat en l'àcid sulfúric com a electròlit es va popularitzar i encara és un dels més difosos en l'actualitat. (ca)
  • Eloxování neboli anodizace je druh chemicko-tepelné povrchové úpravy výrobků z hliníku (zkratka ELektrolytická OXidace hliníku). Spočívá ve vytvoření ochranné vrstvy oxidu hliníku na upravovaném povrchu. Tato vrstva již dále neoxiduje, a tím před oxidací chrání i samotný hliník. Používá se například v letecké (i automobilové) výrobě, ale nejčastěji v případech, kde je hliník použit v exteriéru, např. u hliníkových oken. Výhodou je, že tato vrstva se po určité době vytvoří sama. V podstatě se jedná o stejný proces jako rezavění železa, s tím rozdílem, že po vytvoření tenoučké vrstvy již koroze dál nepokračuje a materiál je chráněn proti povětrnostním vlivům. Eloxováním hotových hliníkových (duralových) výrobků se mimo zvýšení odolnosti na povětrnostní vlivy zvýší také mechanická otěruvzdornost povrchové vrstvy. Sníží se výrazně tepelná i elektrická vodivost, ale také drsnost povrchu – vhodné např. po třískovém obrábění, neboť eliminace mikrotrhlin v povrchu struktury hliníku vede ke zvýšení mechanické pevnosti povrchu (stává se, že cyklickým i míjivým namáháním se tyto mikrotrhlinky zvětšují, což postupně vede až k možnému zničení neeloxované součásti). Také životnost výrobků se eloxací značně zvyšuje. Síla eloxované ochranné vrstvy se podle potřeby pohybuje v rozmezí 0,35 až 125 (max 160) mikrometrů. Kromě této ochranné funkce má eloxace také svůj význam estetický, neboť umožňuje podstatné zvýraznění povrchu eloxovaného předmětu včetně jeho případného zabarvení (falešné , nepravé postříbření apod.) Tyto naeloxované vrstvy je dále možno chemicky nasytit barvivy, případně i dalšími látkami pro další zvýšení vlastností barveného povrchu (otěruvzdornost, stálost odstínu barviv, mazivost, přilnavost atd.). K eloxování hliníku se používá nejčastěji roztoků kyselin (organické kyseliny, kyseliny chromové, sírové, fosforečné...), ve kterých ponořené výrobky oxidují za přítomnosti elektrického proudu. Stejným způsobem lze použít i některé solné roztoky. Existují asi tři základní typy způsobů eloxování, přičemž pro dosáhnutí různě silné vrstvy oxidace je zapotřebí použít jiných poměrů veličin pro daný typ: druh roztoku (H2SO4, NaOH...), jeho koncentrace [%], dodávaný elektrický proud/napětí [A/V] a případně teploty nebo i času. Výsledkem legování hliníkových slitin dalšími prvky (Cu, Mg, Na, Si, Fe...) je už nečistá hliníková slitina. Nečisté slitiny mají za následek zhoršení procesu eloxování podle poměru příměsí. Je tedy nezbytné přihlédnout k třídě hliníkového materiálu (2000, 4000, 6000...). (cs)
  • أنودة هي إحدى العمليات الصناعية التي تتم للمعادن التي تكون أكاسيدها ذات خواص ممتازة كيميائيا وفيزيائيا وهي غالبا الألومينيوم والتيتانيوم بغرض زيادة طبقة الأكسيد فتكتسب تخميل يمنعها من التفاعل مع الهواء والمؤثرات المؤكسدة الأخرى بغرض الحفاظ عليها. ويتم ذلك بطريقة اشبه بالطلاء الكهربائي أو الجلفنة غير انه لا تستخدم الكهرباء لأضافة مادة من سطح آخر بل بإنتاج وزيادة أكسيد المادة ذاتها.ما يميز هذه العملية أيضا هي ان المعدن الجديد يكون قابلاً للصبغ أو التلوين فاكسيد الألومينيوم يحتوى على فراغات تشبه سداسيات شمع العسل يمكن صبغها واحكامها فتحتفظ باللون. (ar)
  • Das Anodisieren, auch die Anodisierung oder die Anodisation genannt, bezeichnet in der Oberflächentechnik ein elektrolytisches Verfahren zur Herstellung oder Verstärkung von oxidischen Schichten auf Metallen. Das Anodisieren ist ein Spezialfall einer anodischen Oxidation, bei der sich ein festhaftendes Oxid bildet. Die Anodisierung dient insbesondere dazu, Metalle gegen Korrosion zu schützen. Das wichtigste Anodisierungsverfahren ist das Eloxal-Verfahren der Anodisierung von Aluminium. (de)
  • Anodizing is an electrolytic passivation process used to increase the thickness of the natural oxide layer on the surface of metal parts. The process is called anodizing because the part to be treated forms the anode electrode of an electrolytic cell. Anodizing increases resistance to corrosion and wear, and provides better adhesion for paint primers and glues than bare metal does. Anodic films can also be used for several cosmetic effects, either with thick porous coatings that can absorb dyes or with thin transparent coatings that add reflected light wave interference effects. Anodizing is also used to prevent galling of threaded components and to make dielectric films for electrolytic capacitors. Anodic films are most commonly applied to protect aluminium alloys, although processes also exist for titanium, zinc, magnesium, niobium, zirconium, hafnium, and tantalum. Iron or carbon steel metal exfoliates when oxidized under neutral or alkaline micro-electrolytic conditions; i.e., the iron oxide (actually ferric hydroxide or hydrated iron oxide, also known as rust) forms by anoxic anodic pits and large cathodic surface, these pits concentrate anions such as sulfate and chloride accelerating the underlying metal to corrosion. Carbon flakes or nodules in iron or steel with high carbon content (high-carbon steel, cast iron) may cause an electrolytic potential and interfere with coating or plating. Ferrous metals are commonly anodized electrolytically in nitric acid or by treatment with red fuming nitric acid to form hard black Iron(II,III) oxide. This oxide remains conformal even when plated on wiring and the wiring is bent. Anodizing changes the microscopic texture of the surface and the crystal structure of the metal near the surface. Thick coatings are normally porous, so a sealing process is often needed to achieve corrosion resistance. Anodized aluminium surfaces, for example, are harder than aluminium but have low to moderate wear resistance that can be improved with increasing thickness or by applying suitable sealing substances. Anodic films are generally much stronger and more adherent than most types of paint and metal plating, but also more brittle. This makes them less likely to crack and peel from ageing and wear, but more susceptible to cracking from thermal stress. (en)
  • Anodizatua edota anodizazioa aluminioa, titanioa edota beste metal edo aleazioei ematen zaien prozesu kimiko bat da. Bere helburua metal horien gainazala oxido geruza fin baten bidez kanpo oxidazioarengandik babestea da. Oxido geruza horrek tratatutako metalari erresistentzia eta iraunkortasun handiagoa ere ematen dio. Babesa geruzan horren lodieraren araberakoa izango da, materialak jasan beharko dituen baldintzen arabera 5µm eta 20µm artean egon liteke. Adibidez: Barne ingurunean eta baldintza xamurretan (5-7µm nahikoa da), kanpo ingurunean edo baldintza gogorretan berriz (15µm inguru), eta jada itsas ingurune eta muturrekoetan (20µm inguru). (eu)
  • Se denomina anodización al proceso electrolítico de pasivación utilizado para incrementar el espesor de la capa natural de óxido en la superficie de piezas metálicas. Esta técnica suele emplearse sobre el aluminio para generar una capa de protección artificial mediante el óxido protector del aluminio, conocido como alúmina. La capa se consigue por medio de procedimientos electroquímicos, y proporciona una mayor resistencia y durabilidad del aluminio. La protección dependerá en gran medida del espesor de esta capa (en micras µm) que van desde las 5 µm hasta las 20 µm dependiendo del ambiente en que se vayan a utilizar. Como ejemplo, los ambientes interiores y suaves (de 5-7 µm es suficiente), ambientes exteriores y duros (de unas 15 µm), ambientes marinos y extremos (de 20 µm, aproximadamente). Dicha capa depende principalmente del electrolito, la corriente eléctrica aplicada (amperios A), de la temperatura del baño y de la duración del tratamiento. El nombre del proceso deriva del hecho que la pieza a tratar con este material hace de ánodo en el circuito eléctrico de este proceso electrolítico. La anodización es usada frecuentemente para proteger el aluminio y el titanio de la abrasión y la corrosión, y permite su tinte en una amplia variedad de colores. (es)
  • Próiseas cosanta miotail is ea an anóidiú a chuirtear i bhfeidhm ar alúmanam nó maignéisiam, de ghnáth. Déantar anóid san umar leictrealaithe den réad atá le clúdú, agus táirgeann an leictrealú ciseal tanaí dlúth ocsaíde cosanta. Is féidir an ciseal seo a ruaimniú, agus mar sin déantar é seo mar mhaisiúchán freisin. (ga)
  • L'anodisation (appelé parfois éloxage, en Suisse Romande) est un traitement de surface (de type conversion) qui permet de protéger ou de décorer une pièce en aluminium (ou alliage) ou titane (ou alliage) par oxydation anodique (couche électriquement isolante de 5 à 50 micromètres). Elle octroie aux matériaux une meilleure résistance à l'usure, à la corrosion et à la chaleur. L'épaisseur varie en fonction de la destination du produit final. Pour les usages courants à l'intérieur, cinq micromètres sont suffisants, dix pour l'extérieur, vingt pour le bord de mer et parfois plus (anodisation dure) pour des usages spécifiques très agressifs. L'anodisation améliore également l'aspect (incolore ou teinté). L'opération consiste en une succession de bains suivis de rinçage : un premier pour préparer la surface, un second pour produire l'oxyde, un troisième pour la couleur éventuelle et enfin le dernier pour stabiliser. L'oxydation naturelle incontrôlée des pièces en aluminium ne forme pas de barrière étanche, sauf pour certains alliages d'aluminium moins sensibles aux corrosions (par exemple AG6). Cet oxyde d'aluminium, très pur, est de l'alumine, blanche en couche épaisse. Il est d'une : c'est le corindon utilisé dans les abrasifs. L'anodisation forme une couche de cristaux qui sont très hygrophiles, propriété que l'on utilise pour colmater la surface. Cette hydratation (dernière phase du traitement) provoque une combinaison stable avec cet oxyde (étanche aux agents corrosifs) (pratiqué à chaud, plus de 70 °C, certains ajoutent du bichromate de potassium 50 g/l). Dans le cas de l'aluminium ces cristaux permettent d'emprisonner des colorants très fins qui sont bloqués dans la structure. La couleur des pièces en titane anodisé dépend de la tension appliquée lors de l'anodisation (à composition de bain identique). Les couleurs obtenues sont très agréables. Il est possible aussi de ne pas colmater la couche d'anodisation, notamment dans le cas où une couche de peinture est appliquée ultérieurement. En effet la couche poreuse servira de base d'accroche (mécanique) à la peinture. (fr)
  • L'anodizzazione (detta anche ossidazione anodica) è un processo elettrochimico mediante il quale uno strato protettivo di ossido si forma sulla superficie del metallo da trattare. Il processo viene denominato anodizzazione in quanto i pezzi da trattare vengono collegati al polo positivo di una cella elettrolitica, denominato anodo. Il processo avviene per immersione in una soluzione denominata elettrolita e la corrente catodica viene applicata a un materiale conduttore, denominato catodo, immerso in tale soluzione. L’anodizzazione viene effettuata per incrementare le caratteristiche superficiali, sia tecniche che estetiche. I trattamenti di anodizzazione vengono utilizzati soprattutto per proteggere le leghe di alluminio, ma esistono processi attuanti anche su titanio, magnesio e zinco. (it)
  • アルマイト(英: alumite or anodize、almite)は、アルミニウム表面に陽極酸化皮膜を作る処理である。人工的にアルミニウム表面に分厚い酸化アルミニウム被膜を作ることにより、アルミニウムの耐食性・耐摩耗性の向上、および装飾その他の機能の付加を目的として行われる。 (ja)
  • Anodowanie (eloksacja, od „elektrolityczna oksydacja”) – powierzchniowa obróbka metali polegająca na elektrolitycznym wytworzeniu warstwy tlenku. Anodowanie stosuje się głównie w stosunku do aluminium i jego stopów, ale może być także stosowane do niektórych odmian stali, tytanu i stopów magnezu. W przypadku anodowania aluminium można spotkać się z terminem eloksalacja (od „elektrolityczna oksydacja aluminium”). Dodatki stopowe w stopach glinu pogarszają wygląd anodowanego przedmiotu, a przy ich dużej ilości mogą całkiem uniemożliwić przeprowadzenie procesu. Anodowanie stosuje się w trzech celach: * do antykorozyjnego i mechanicznego zabezpieczenia powierzchni metalu * w celach zdobniczych – anodowane stopy aluminium uzyskują charakterystyczną fakturę, a poprzez dodawanie do elektrolitu substancji barwiących można uzyskiwać na powierzchni trwałe, nieścieralne powłoki kolorowe. * w celu wytworzenia warstwy izolacyjnej na folii aluminiowej, którą można potem stosować do produkcji kondensatorów Przedmiot w kąpieli elektrolitycznej spełnia funkcję anody, elektrolitem najczęściej jest kwas siarkowy. Podczas elektrolizy, po przyłożeniu do elektrod napięcia stałego 12–20 V, wydziela się tlen, który reagując z metalem, tworzy przeźroczystą powłokę tlenku. Typy anodowania: Anodowanie typu I Warstwę tlenku wytwarza się przez kąpiel w roztworze kwasu chromowego jako elektrolitu. Polecane, kiedy przedmiot, ze względu na skomplikowaną powierzchnię, stwarza ryzyko uwięzienia elektrolitu. Często stosowane przy anodowaniu odlewów. Powłoka tlenkowa w 50% wrasta w element i 50% wyrasta ponad jego powierzchnię. Powłoka jest cienka i ciemna, ale twardsza od powłoki tej samej grubości powstałej w wyniku anodowania typu II. Anodowanie typu I można podzielić na następujące podtypy: * Typ I – anodowanie w kwasie chromowym * Typ I B – anodowanie w kwasie chromowym przy użyciu obniżonego napięcia. * Typ I C – anodowanie w kwasach innych niż chromowy. Stosowane jako alternatywa dla typu I i IB, np. metoda Boeinga polega na anodowaniu w kwasie bornym.Anodowanie typu II Warstwę tlenku wytwarza się przez kąpiel w roztworze kwasu siarkowego jako elektrolitu. Jest to najbardziej rozpowszechniony rodzaj anodowania. Powłoka jest dość gruba i odporna na ścieranie. Powłoka tlenkowa w 1/3 wyrasta ponad element, a w 2/3 wrasta w niego. Powłoka typu II jest dość jasna i porowata, co ułatwia barwienie anodowanych przedmiotów. Anodowanie typu III Warstwę tlenku wytwarza się przez kąpiel w roztworze kwasu siarkowego jako elektrolitu. Kwas jest bardziej stężony niż w anodowaniu typu II, a temperaturę utrzymuje się w granicach od −3 do 0 °C. Początkowo stosuje się napięcie około 12 V, następnie stopniowo podnosi się je do około 60 V. Gęstość prądu wynosi początkowo 2,5 A/dm² i stopniowo podnosi się ją do ok. 3,5 A/dm². Często dodatkiem do roztworu kwasu siarkowego jest kwas szczawiowy.Powłoka tlenkowa penetruje w 50% i w 50% wystaje ponad oryginalną powierzchnię elementu.Powierzchnia części anodowanych w typie III zyskuje twardość ok. 65 w skali Rockwella i jest znacznie twardsza niż w typie II. Jej twardość odpowiada hartowanej stali węglowej i jest z tego powodu nazywana anodowaniem twardym. Anodowanie twarde typu III można podzielić na dwie klasy: * klasa 1 – niebarwione * klasa 2 – barwione. Przedmioty anodowane w procesie typu III można impregnować warstwą PTFE, co bardzo poprawia odporność na ścieranie. Ten typ wykończenia stosuje się w np. zaworach, tłokach, przekładniach, wyposażeniu wojskowym (np. latarki taktyczne, celowniki optyczne i kolimatorowe, laserowe wskaźniki celu). Powłoki typu I i typu II można łatwo wykonać w warunkach domowych (choć ze względu na konieczność pracy ze stężonymi kwasami zalecana jest szczególna ostrożność). Anodowanie typu III jest trudne do wykonania w warunkach domowych. (pl)
  • Anodiseren is een oppervlaktebehandeling om metalen substraat (ondergrond), zoals aluminium en titanium te voorzien van een oxidelaag. Anodiseren gebeurt door middel van een elektrolytische behandeling. De oxidelaag is hard, poreus en slijtvast. Daarna kan door afsluiten van de poriën (sealen) de corrosiebestendigheid worden verbeterd. Het synoniem eloxeren is afgeleid van het Duitse woord eloxieren, dat is ontstaan uit het woord Eloxal-Verfahren waarbij Eloxal een samentrekking is van de omschrijving van het proces: Elektrolytische Oxidation von Aluminium. (nl)
  • Anodização é o processo de fazer um filme de óxido sobre certos metais por meio da imersão em um no qual o metal a anodizar é ligado ao polo positivo de uma fonte de eletricidade, transformando-se no anodo da cuba eletrolítica. Certos metais — alumínio, nióbio, tântalo, titânio, tungstênio, zircônio — têm resultados característicos de formação de camada de óxido. Outros metais podem ser usados como anodo em banhos eletrolíticos para se obter específicos, mas o crescimento de uma camada de óxido conforme descrito aqui é característico dos metais citados. A anodização de ligas metálicas depende muito da sua composição, por exemplo, ligas de alumínio para fundição têm bastante silício, que dá fluidez para o bom preenchimento dos moldes, mas deixa a peça quase impossível de anodizar. (pt)
  • Anodisering är en ytbehandling som förstärker materialets korrosionsskydd. Det är med andra ord enbart metaller som anodiseras och då främst aluminium och magnesium. Anodisering går ut på att metallen oxideras i en sur elektrolyt med hjälp av likström. Därmed skapas en tjockare oxid som är hårdare, tål nötning bättre och förbättrar metallens korrosionsskydd. (sv)
  • Анодирование (синонимы: анодное оксидирование, анодное окисление) — процесс создания оксидной плёнки на поверхности некоторых металлов и сплавов путём их анодной поляризации в проводящей среде. Существуют различные виды анодирования, в том числе электрохимическое анодирование — процесс получения оксидного покрытия на поверхности различных металлов (Al, Mg, Ti, Ta, Zr, Hf и др.) и сплавов (алюминиевых, магниевых, титановых) в среде электролита, водного или неводного. Например, при анодировании алюминиевых сплавов деталь погружают в кислый электролит (водный раствор H2SO4) и соединяют с положительным полюсом источника тока. Однако, сильно упрощённые представления о том, что выделяющийся при этом кислород взаимодействует с алюминием, образуя на его поверхности оксидную плёнку — мало соответствуют реальному механизму электрохимического анодирования. Созданные в результате анодирования анодные оксидные плёнки (АОП) могут иметь различное назначение, например, представлять собой защитные, декоративные покрытия. АОП служат также диэлектриком в оксидных (электролитических) конденсаторах. (ru)
  • Анодува́ння (анодне окиснення, анодне оксидування) — процес електролітичного окиснення, при якому поверхневий шар металу, наприклад алюмінію, магнію, цинку та сплавів на їх основі, перетворюється в покриття (оксидну плівку) з захисними, декоративними чи функційними властивостями. Метал для анодування в електролізері виступає анодом. Утворена анодна оксидна плівка (завтовшки 1…200 мкм) захищає метал від корозії, має електроізоляційні властивості, покращує зовнішній вигляд виробу, корозійну стійкість, стійкість до стирання, поверхневу твердість тощо. Метод застосовується у машинобудуванні (для захисту виробів від корозії), приладобудуванні (для декоративного оздоблення і захисту приладів від механічного та хімічного впливу), у туристичному спорядженні, у виробництві деталей літаків, радіоапаратури тощо. (uk)
  • 陽極處理(英語:Anodizing),是電解鈍化處理的一種,用來增加金屬零件表面氧化層的厚度,一般鋁合金很容易氧化,氧化層雖然有一定鈍化作用,但長期暴露之結果,氧化層會剝落,喪失保護作用,因此陽極處理即是利用其容易氧化之特性,藉電化學方法控制氧化層之生成,以防止鋁材進一步氧化,同時增加其表面的機械性質,另一目的是,藉不同化學反應產生各種色澤增進美觀,廣泛運用於飛機皮、軍事武器、影印機抄紙滾筒、建築物鋁帷幕、鋁門窗等。 陽極處理名稱由來是因為,在電子迴路中金屬零件被放置於陽極,陽極處理使金屬零件較不易腐蝕及磨損,且使底漆更能完整附著上零件,陽極處理提供多種表面修飾的效果,如鍍上較厚且多孔的表面使染料更容易被吸收,或是較薄的透明層以增加反光能力。 陽極處理也用來避免螺絲搓牙後產生的銳角或毛邊,也作為電解液容器的介電質, 陽極層最常用來保護鋁合金, 也有其他例如鈦、鋅、鎂、鈮、鋯、鉿、鉭。鐵和碳鋼若在中性或鹼性的電解質溶液中會片狀剝落,剝落物為氫氧化鐵,或稱鐵鏽,由缺氧的陽極凹洞和陰極的表面組成,凹洞聚集了如硫酸鹽及氯化物等陰離子,加速了底下金屬的生鏽速度。 鐵塊內部的碳片層或碳塊,如高碳鋼、或生鐵) 會與表面塗層或電鍍層交互影響。 含鐵金屬通常會置於硝酸液中做陽極處理,或用發煙硝酸來形成一層黑硬的氧化鐵。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 831650 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 33626 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1099730147 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • أنودة هي إحدى العمليات الصناعية التي تتم للمعادن التي تكون أكاسيدها ذات خواص ممتازة كيميائيا وفيزيائيا وهي غالبا الألومينيوم والتيتانيوم بغرض زيادة طبقة الأكسيد فتكتسب تخميل يمنعها من التفاعل مع الهواء والمؤثرات المؤكسدة الأخرى بغرض الحفاظ عليها. ويتم ذلك بطريقة اشبه بالطلاء الكهربائي أو الجلفنة غير انه لا تستخدم الكهرباء لأضافة مادة من سطح آخر بل بإنتاج وزيادة أكسيد المادة ذاتها.ما يميز هذه العملية أيضا هي ان المعدن الجديد يكون قابلاً للصبغ أو التلوين فاكسيد الألومينيوم يحتوى على فراغات تشبه سداسيات شمع العسل يمكن صبغها واحكامها فتحتفظ باللون. (ar)
  • Das Anodisieren, auch die Anodisierung oder die Anodisation genannt, bezeichnet in der Oberflächentechnik ein elektrolytisches Verfahren zur Herstellung oder Verstärkung von oxidischen Schichten auf Metallen. Das Anodisieren ist ein Spezialfall einer anodischen Oxidation, bei der sich ein festhaftendes Oxid bildet. Die Anodisierung dient insbesondere dazu, Metalle gegen Korrosion zu schützen. Das wichtigste Anodisierungsverfahren ist das Eloxal-Verfahren der Anodisierung von Aluminium. (de)
  • Próiseas cosanta miotail is ea an anóidiú a chuirtear i bhfeidhm ar alúmanam nó maignéisiam, de ghnáth. Déantar anóid san umar leictrealaithe den réad atá le clúdú, agus táirgeann an leictrealú ciseal tanaí dlúth ocsaíde cosanta. Is féidir an ciseal seo a ruaimniú, agus mar sin déantar é seo mar mhaisiúchán freisin. (ga)
  • アルマイト(英: alumite or anodize、almite)は、アルミニウム表面に陽極酸化皮膜を作る処理である。人工的にアルミニウム表面に分厚い酸化アルミニウム被膜を作ることにより、アルミニウムの耐食性・耐摩耗性の向上、および装飾その他の機能の付加を目的として行われる。 (ja)
  • Anodiseren is een oppervlaktebehandeling om metalen substraat (ondergrond), zoals aluminium en titanium te voorzien van een oxidelaag. Anodiseren gebeurt door middel van een elektrolytische behandeling. De oxidelaag is hard, poreus en slijtvast. Daarna kan door afsluiten van de poriën (sealen) de corrosiebestendigheid worden verbeterd. Het synoniem eloxeren is afgeleid van het Duitse woord eloxieren, dat is ontstaan uit het woord Eloxal-Verfahren waarbij Eloxal een samentrekking is van de omschrijving van het proces: Elektrolytische Oxidation von Aluminium. (nl)
  • Anodização é o processo de fazer um filme de óxido sobre certos metais por meio da imersão em um no qual o metal a anodizar é ligado ao polo positivo de uma fonte de eletricidade, transformando-se no anodo da cuba eletrolítica. Certos metais — alumínio, nióbio, tântalo, titânio, tungstênio, zircônio — têm resultados característicos de formação de camada de óxido. Outros metais podem ser usados como anodo em banhos eletrolíticos para se obter específicos, mas o crescimento de uma camada de óxido conforme descrito aqui é característico dos metais citados. A anodização de ligas metálicas depende muito da sua composição, por exemplo, ligas de alumínio para fundição têm bastante silício, que dá fluidez para o bom preenchimento dos moldes, mas deixa a peça quase impossível de anodizar. (pt)
  • Anodisering är en ytbehandling som förstärker materialets korrosionsskydd. Det är med andra ord enbart metaller som anodiseras och då främst aluminium och magnesium. Anodisering går ut på att metallen oxideras i en sur elektrolyt med hjälp av likström. Därmed skapas en tjockare oxid som är hårdare, tål nötning bättre och förbättrar metallens korrosionsskydd. (sv)
  • 陽極處理(英語:Anodizing),是電解鈍化處理的一種,用來增加金屬零件表面氧化層的厚度,一般鋁合金很容易氧化,氧化層雖然有一定鈍化作用,但長期暴露之結果,氧化層會剝落,喪失保護作用,因此陽極處理即是利用其容易氧化之特性,藉電化學方法控制氧化層之生成,以防止鋁材進一步氧化,同時增加其表面的機械性質,另一目的是,藉不同化學反應產生各種色澤增進美觀,廣泛運用於飛機皮、軍事武器、影印機抄紙滾筒、建築物鋁帷幕、鋁門窗等。 陽極處理名稱由來是因為,在電子迴路中金屬零件被放置於陽極,陽極處理使金屬零件較不易腐蝕及磨損,且使底漆更能完整附著上零件,陽極處理提供多種表面修飾的效果,如鍍上較厚且多孔的表面使染料更容易被吸收,或是較薄的透明層以增加反光能力。 陽極處理也用來避免螺絲搓牙後產生的銳角或毛邊,也作為電解液容器的介電質, 陽極層最常用來保護鋁合金, 也有其他例如鈦、鋅、鎂、鈮、鋯、鉿、鉭。鐵和碳鋼若在中性或鹼性的電解質溶液中會片狀剝落,剝落物為氫氧化鐵,或稱鐵鏽,由缺氧的陽極凹洞和陰極的表面組成,凹洞聚集了如硫酸鹽及氯化物等陰離子,加速了底下金屬的生鏽速度。 鐵塊內部的碳片層或碳塊,如高碳鋼、或生鐵) 會與表面塗層或電鍍層交互影響。 含鐵金屬通常會置於硝酸液中做陽極處理,或用發煙硝酸來形成一層黑硬的氧化鐵。 (zh)
  • L'anodització és un tractament superficial de protecció aplicable a peces d'alumini i altres metalls o aliatges consistent en la creació d'una capa d'òxid superficial més gran que la que es formaria naturalment.L'anodització permet obtenir una capa protectora contra la corrosió i augmenta la duresa superficial. Les peces a anoditzar actuen com a ànodes d'un circuit elèctric en el procés d'anodització.El metall anoditzable més conegut és l'alumini (i els seus aliatges). Les peces d'alumini exposades a l'aire atmosfèric formen una capa protectora natural d'òxid d'alumini (alúmina). L'anodització permet augmentar considerablement el gruix d'aquesta capa protectora.A més de l'alumini hi ha altres metalls anodizables: titani, zinc, magnesi, niobi i tàntal. (ca)
  • Eloxování neboli anodizace je druh chemicko-tepelné povrchové úpravy výrobků z hliníku (zkratka ELektrolytická OXidace hliníku). Spočívá ve vytvoření ochranné vrstvy oxidu hliníku na upravovaném povrchu. Tato vrstva již dále neoxiduje, a tím před oxidací chrání i samotný hliník. Používá se například v letecké (i automobilové) výrobě, ale nejčastěji v případech, kde je hliník použit v exteriéru, např. u hliníkových oken. Výhodou je, že tato vrstva se po určité době vytvoří sama. V podstatě se jedná o stejný proces jako rezavění železa, s tím rozdílem, že po vytvoření tenoučké vrstvy již koroze dál nepokračuje a materiál je chráněn proti povětrnostním vlivům. (cs)
  • Anodizing is an electrolytic passivation process used to increase the thickness of the natural oxide layer on the surface of metal parts. The process is called anodizing because the part to be treated forms the anode electrode of an electrolytic cell. Anodizing increases resistance to corrosion and wear, and provides better adhesion for paint primers and glues than bare metal does. Anodic films can also be used for several cosmetic effects, either with thick porous coatings that can absorb dyes or with thin transparent coatings that add reflected light wave interference effects. (en)
  • Se denomina anodización al proceso electrolítico de pasivación utilizado para incrementar el espesor de la capa natural de óxido en la superficie de piezas metálicas. Esta técnica suele emplearse sobre el aluminio para generar una capa de protección artificial mediante el óxido protector del aluminio, conocido como alúmina. La capa se consigue por medio de procedimientos electroquímicos, y proporciona una mayor resistencia y durabilidad del aluminio. La protección dependerá en gran medida del espesor de esta capa (en micras µm) que van desde las 5 µm hasta las 20 µm dependiendo del ambiente en que se vayan a utilizar. (es)
  • Anodizatua edota anodizazioa aluminioa, titanioa edota beste metal edo aleazioei ematen zaien prozesu kimiko bat da. Bere helburua metal horien gainazala oxido geruza fin baten bidez kanpo oxidazioarengandik babestea da. Oxido geruza horrek tratatutako metalari erresistentzia eta iraunkortasun handiagoa ere ematen dio. Babesa geruzan horren lodieraren araberakoa izango da, materialak jasan beharko dituen baldintzen arabera 5µm eta 20µm artean egon liteke. (eu)
  • L'anodisation (appelé parfois éloxage, en Suisse Romande) est un traitement de surface (de type conversion) qui permet de protéger ou de décorer une pièce en aluminium (ou alliage) ou titane (ou alliage) par oxydation anodique (couche électriquement isolante de 5 à 50 micromètres). Elle octroie aux matériaux une meilleure résistance à l'usure, à la corrosion et à la chaleur. L'épaisseur varie en fonction de la destination du produit final. (fr)
  • L'anodizzazione (detta anche ossidazione anodica) è un processo elettrochimico mediante il quale uno strato protettivo di ossido si forma sulla superficie del metallo da trattare. Il processo viene denominato anodizzazione in quanto i pezzi da trattare vengono collegati al polo positivo di una cella elettrolitica, denominato anodo. Il processo avviene per immersione in una soluzione denominata elettrolita e la corrente catodica viene applicata a un materiale conduttore, denominato catodo, immerso in tale soluzione. (it)
  • Anodowanie (eloksacja, od „elektrolityczna oksydacja”) – powierzchniowa obróbka metali polegająca na elektrolitycznym wytworzeniu warstwy tlenku. Anodowanie stosuje się głównie w stosunku do aluminium i jego stopów, ale może być także stosowane do niektórych odmian stali, tytanu i stopów magnezu. W przypadku anodowania aluminium można spotkać się z terminem eloksalacja (od „elektrolityczna oksydacja aluminium”). Dodatki stopowe w stopach glinu pogarszają wygląd anodowanego przedmiotu, a przy ich dużej ilości mogą całkiem uniemożliwić przeprowadzenie procesu. Typy anodowania: Anodowanie typu I (pl)
  • Анодирование (синонимы: анодное оксидирование, анодное окисление) — процесс создания оксидной плёнки на поверхности некоторых металлов и сплавов путём их анодной поляризации в проводящей среде. Существуют различные виды анодирования, в том числе электрохимическое анодирование — процесс получения оксидного покрытия на поверхности различных металлов (Al, Mg, Ti, Ta, Zr, Hf и др.) и сплавов (алюминиевых, магниевых, титановых) в среде электролита, водного или неводного. (ru)
  • Анодува́ння (анодне окиснення, анодне оксидування) — процес електролітичного окиснення, при якому поверхневий шар металу, наприклад алюмінію, магнію, цинку та сплавів на їх основі, перетворюється в покриття (оксидну плівку) з захисними, декоративними чи функційними властивостями. Метал для анодування в електролізері виступає анодом. (uk)
rdfs:label
  • أنودة (ar)
  • Anodització (ca)
  • Eloxování (cs)
  • Anodisieren (de)
  • Anodizing (en)
  • Anodizazio (eu)
  • Anodización (es)
  • Anóidiú (ga)
  • Anodisation (fr)
  • Anodizzazione (it)
  • アルマイト (ja)
  • Anodiseren (nl)
  • Anodowanie (pl)
  • Anodização (pt)
  • Анодирование (ru)
  • Anodisering (sv)
  • Анодування (uk)
  • 陽極處理 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:service of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:services of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License