About: Souliotes

An Entity of Type: ethnic group, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Souliotes were an Orthodox Christian Albanian tribal community in the area of Souli in Epirus from the 16th century to the beginning of the 19th century, who via their participation in the Greek War of Independence came to identify with the Greek nation.

Property Value
dbo:abstract
  • Sulioti (řecky Σουλιώτες Suliotes) bylo helenizované obyvatelstvo v minulosti žijící v Epiru, v jeho části . Nezabírali však celou Thesprotii, ale pouze její horskou část s vesnicí . Byli to výborní bojovníci, kteří stále bojovali s Turky. Často jsou spojováni s Arvanity, žijícími na jihu Řecka. (cs)
  • Οι Σουλιώτες ήταν κοινότητα Ορθόδοξων Χριστιανικών αλβανόφωνων γενών, που κατοικούσε στην ιστορική περιοχή του Σουλίου στην Ήπειρο, κατά την Τουρκοκρατία. Καθιέρωσαν μία αυτόνομη συνομοσπονδία με μεγάλο αριθμό χωριών, σε ένα ενιαίο σύνολο απομακρυσμένων και δύσβατων περιοχών της Ηπείρου. Στις αρχές του 19ου αιώνα υπολογίζεται ότι ανέρχονταν σε περίπου 4.500 άτομα, ενώ είχαν υπό την κυριαρχία τους 60 χωριά, με συνολικό πληθυσμό περίπου 7.000 κατοίκους. Πέρα από τα αλβανικά, γνώριζαν από το 18ο αιώνα να χρησιμοποιούν και τα ελληνικά, τα δε γραπτά τους ήταν όλα στα ελληνικά, όπως συνέβαινε με τους αλβανόφωνους της περιοχής. Στην ιστοριογραφία του 19ου και του 20ου αιώνα έχουν περιγραφεί ως αλβανικός, ελληνικός, ή μεικτός ελληνοαλβανικός πληθυσμός. Είναι ιδιαίτερα γνωστοί για την ένοπλη αντίσταση τους απέναντι στον Αλή Πασά των Ιωαννίνων, ο οποίος μετά από τρεις σκληρούς πολέμους κατάφερε να τους εκδιώξει από το Σούλι το 1803, οπότε και κατέφυγαν κυρίως στα Επτάνησα. Συμμετείχαν στην Ελληνική Επανάσταση του 1821, με σπουδαίους ηγέτες όπως ο Μάρκος Μπότσαρης και ο Κίτσος Τζαβέλλας. (el)
  • Die Soulioten (andere Schreibweise: Sulioten; griechisch Σουλιώτες Souliótes; albanisch Suliotët) waren eine den Çamen zuzuordnende kriegerische Gemeinschaft, welche die Berge rund um Souli im Süden des Vilâyets Ioannina, des alten Epirus (albanisch Çamëria), bewohnten. (de)
  • Les Souliotes (en grec : Σουλιώτες, en albanais : Suliotë) sont les habitants du massif montagneux du Souli, en Épire. On a surtout pris l'habitude de désigner sous ce nom ceux qui y habitaient à la fin du XVIIIe siècle et qui participèrent à la guerre d'indépendance grecque. Les plus célèbres d'entre eux étaient Markos Botzaris ou Kitsos Tzavelas. Il s'agissait d'une coalition de tribus chrétiennes orthodoxes d'origine albanaise, dont la langue vernaculaire était le dialecte tosque. Ils étaient organisés en 47 « tribus » ou clans (phara) répartis sur 14 villages. Les villages et les tribus étaient en constante vendetta. L'isolement de leur massif montagneux offrait aux Souliotes une certaine autonomie vis-à-vis du pouvoir ottoman, comme pour les Maniotes. (fr)
  • The Souliotes were an Orthodox Christian Albanian tribal community in the area of Souli in Epirus from the 16th century to the beginning of the 19th century, who via their participation in the Greek War of Independence came to identify with the Greek nation. They originated from Albanian clans that settled in the highlands of Thesprotia in the Late Middle Ages and established an autonomous confederation dominating a large number of neighboring villages in the mountainous areas of Epirus, where they successfully resisted Ottoman rule for many years. At the height of its power, in the second half of the 18th century, the Souliote confederacy is estimated to have consisted of up to 4,500 inhabitants. After the revolution, they migrated to and settled in newly independent Greece, and assimilated into the Greek people. The Souliotes were followers of the Ecumenical Patriarchate of Constantinople. They spoke the Souliotic dialect of Albanian and learnt Greek through their interaction with Greek-speakers. They are known for their military prowess, their resistance to the local ruler Ali Pasha, and later for their contribution to the Greek cause in the revolutionary war against the Ottoman Empire under leaders such as Markos Botsaris and Kitsos Tzavelas. The first historical account of rebellious activity in Souli dates from 1685. During the 18th century, the Souliotes expanded their territory of influence. As soon as Ali Pasha became the local Ottoman ruler in 1789 he immediately launched successive expeditions against Souli. However, the numerical superiority of his troops was not enough. The siege against Souli was intensified from 1800 and in December 1803 the Souliotes concluded an armistice and agreed to abandon their homeland. Most of them were exiled in the Ionian Islands and with the outbreak of the Greek War of Independence they were among the first communities to take arms against the Ottomans. Following the successful struggle for independence, they settled in parts of the newly established Greek state and assimilated into the Greek nation, with many attaining high posts in the Greek government, including that of Prime Minister. Members of the Souliote diaspora participated in the national struggles for the incorporation of Souli to Greece, such as in the revolt of 1854 and the Balkan Wars (1912–1913) with Ottoman rule ending in 1913. (en)
  • I Sulioti furono una piccola popolazione di ceppo arvanita autoctona delle montagne dell'Epiro. Sono conosciuti soprattutto per la resistenza nei confronti del governatore ottomano locale albanese Alì Pascià, e per la loro partecipazione alla guerra d'indipendenza greca. Professano la religione cristiana ortodossa. (it)
  • Sulioci (gr. Σουλιώτες - Suliotes, Suliots) – chrześcijańska społeczność gminy Souli w Grecji uformowana w toku ustawicznych walk (głównie z islamskim otoczeniem) o tożsamość i fizyczne przetrwanie w czasach nowożytnych (XVII-XVIII wiek). Określenie etnicznej, czy narodowej przynależności jest problematyczne, należy przyjąć że Sulioci to autochtoniczna ludność bałkańska, będąca uciekinierami z różnych rejonów Epiru, Tesprotii i Czamerii, w przeszłości posługująca się językiem, zbliżonym do albańskiego i (równolegle) językiem greckim. Sulioci zaistnieli na arenie międzynarodowej prowadząc krwawe walki z Ali Paszą (relacjonowane w prasie europejskiej). Hart ducha kobiet, po wyczerpaniu się amunicji, wybierających wraz z dziećmi śmierć w przepaści (1803 r.), należy dziś do kanonu greckiego wychowania. Miejsce ich kaźni, góra , wzbogacona monumentalnym zespołem pomnikowym, stanowi dziś cel szkolnych wycieczek. W wojnie o niepodległość Grecji, w latach 1821-1828, Sulioci wyróżnili się m.in. w trakcie obrony ateńskiego Akropolu. Następnie kierowali uznawaną przez Greków za jedno ze szczytowych i najbardziej heroicznych wydarzeń (greckiej) historii, obroną miasta Mesolongion, następnie także przebiciem się przez pierścień otaczających głodujące miasto sił tureckich. Pozostałych obrońców napastnicy mordowali ze szczególnym okrucieństwem, wywołując wrzenie zachodniej opinii publicznej, w konsekwencji także szybką interwencję militarną państw zachodnich po stronie Grecji, w stopniu zabezpieczającym już grecką niepodległość. Sulioci byli niegdyś liczącą kilkanaście tysięcy osób wspólnotą. Obecnie cztery historyczne wsie suliockie: , , i ) zamieszkuje 748 osób, natomiast cała gmina Suli nominalnie. liczy 10.951 mieszkańców. (pl)
  • Сулиоты (греч. Σουλιώτες ) — немногочисленная, двуязычная (греко-албанская) группа населения горного региона , расположенного на юге Эпира северо-западной Греции. С 1550 по 1803 годы 11 сёл сулиотов образовывали Сулиотскую конфедерацию (греч. Σουλιώτικη Συμπολιτεία). Несмотря на свою малочисленность (Согласно Д. Фотиадису не более 5 000 человек, по другим источникам около 10 000), сулиоты внесли огромный вклад в освободительную борьбу греков против Османской империи в XVIII и начале XIX веков, в особенности в годы Греческой революции. (ru)
  • Sulioter, (grekiska: Σουλιώτες/Souliótes, albanska: Suliotët eller Sulotët) var på 1700-talet en arvanitisk (albansk) kristen folkstam i det vilda berglandskapet Suli i södra Epirus. Efter Skanderbegs död slog sig 200 soldater, kvinnor och barn ned i Epirus och kom att bli sulistammen. Historiskt bekanta blev sulioterna, då de, som under många strider utbildat sig till en krigarklan och upptagit en hel del grekiska element, på anstiftan av ryssarna, 1789 upptog kampen med den fruktade Ali Pasha av Janina. En skoningslös hämnd väntade dem dock för deras rövartåg. Sedan fred slutits med Ryssland 1792, vände nämligen Ali Pascha sig mot dem. Hans första angrepp blev tillbakaslaget, och även 1800 måste han, ehuru understödd av den förrädiske sulioten Georg Boçari, uppge den blockad han företagit av bergspassen. Först 1803 lyckades han erövra de fasta platserna. En stor del av sulioterna nedhöggs; de överlevande tog sin tillflykt till joniska öarna. Men då Ali Pascha 1820 råkade i strid med den osmanske sultanen, kallades sulioterna av den senare till hjälp. Det sätt, varpå de av Markos Boçari anförda krigarna behandlades av sultanens befälhavare, gjorde det emellertid möjligt för Ali att vinna dem på sin sida. De satte sig snart i besittning av sina forna bergfästen, som vid grekiska frihetskrigets utbrott 1821 blev fasta värn för nordvästra Grekland, men efter Ali Paschas fall 1822 blev även hans bundsförvanter tvungna att kapitulera. Den 14 september samma år fördes de på engelska skepp till Kefalonia. Flera sulioter tog därefter framstående del i grekernas strider med turkarna liksom i Greklands inre politiska liv. Suli härleds från det arvanitiska ordet Suli, med betydelsen "bergstopp". (sv)
dbo:language
dbo:populationPlace
dbo:religion
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 30861495 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 142659 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1125018855 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:group
  • Souliots (en)
dbp:imageCaption
  • Souliot warriors in a watercolour by Charles Robert Cockerell entitled Albanian palikars in pursuit of an enemy (en)
dbp:languages
dbp:pop
  • c. 3,250 (en)
  • up to 1,250 (en)
dbp:region
  • "eptachori" (en)
  • "tetrachori" (en)
dbp:regions
dbp:religions
dbp:total
  • c. 4,500 (en)
dbp:totalSource
  • estimate (en)
dbp:totalYear
  • 1803 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Sulioti (řecky Σουλιώτες Suliotes) bylo helenizované obyvatelstvo v minulosti žijící v Epiru, v jeho části . Nezabírali však celou Thesprotii, ale pouze její horskou část s vesnicí . Byli to výborní bojovníci, kteří stále bojovali s Turky. Často jsou spojováni s Arvanity, žijícími na jihu Řecka. (cs)
  • Die Soulioten (andere Schreibweise: Sulioten; griechisch Σουλιώτες Souliótes; albanisch Suliotët) waren eine den Çamen zuzuordnende kriegerische Gemeinschaft, welche die Berge rund um Souli im Süden des Vilâyets Ioannina, des alten Epirus (albanisch Çamëria), bewohnten. (de)
  • I Sulioti furono una piccola popolazione di ceppo arvanita autoctona delle montagne dell'Epiro. Sono conosciuti soprattutto per la resistenza nei confronti del governatore ottomano locale albanese Alì Pascià, e per la loro partecipazione alla guerra d'indipendenza greca. Professano la religione cristiana ortodossa. (it)
  • Сулиоты (греч. Σουλιώτες ) — немногочисленная, двуязычная (греко-албанская) группа населения горного региона , расположенного на юге Эпира северо-западной Греции. С 1550 по 1803 годы 11 сёл сулиотов образовывали Сулиотскую конфедерацию (греч. Σουλιώτικη Συμπολιτεία). Несмотря на свою малочисленность (Согласно Д. Фотиадису не более 5 000 человек, по другим источникам около 10 000), сулиоты внесли огромный вклад в освободительную борьбу греков против Османской империи в XVIII и начале XIX веков, в особенности в годы Греческой революции. (ru)
  • Οι Σουλιώτες ήταν κοινότητα Ορθόδοξων Χριστιανικών αλβανόφωνων γενών, που κατοικούσε στην ιστορική περιοχή του Σουλίου στην Ήπειρο, κατά την Τουρκοκρατία. Καθιέρωσαν μία αυτόνομη συνομοσπονδία με μεγάλο αριθμό χωριών, σε ένα ενιαίο σύνολο απομακρυσμένων και δύσβατων περιοχών της Ηπείρου. Στις αρχές του 19ου αιώνα υπολογίζεται ότι ανέρχονταν σε περίπου 4.500 άτομα, ενώ είχαν υπό την κυριαρχία τους 60 χωριά, με συνολικό πληθυσμό περίπου 7.000 κατοίκους. Πέρα από τα αλβανικά, γνώριζαν από το 18ο αιώνα να χρησιμοποιούν και τα ελληνικά, τα δε γραπτά τους ήταν όλα στα ελληνικά, όπως συνέβαινε με τους αλβανόφωνους της περιοχής. Στην ιστοριογραφία του 19ου και του 20ου αιώνα έχουν περιγραφεί ως αλβανικός, ελληνικός, ή μεικτός ελληνοαλβανικός πληθυσμός. (el)
  • Les Souliotes (en grec : Σουλιώτες, en albanais : Suliotë) sont les habitants du massif montagneux du Souli, en Épire. On a surtout pris l'habitude de désigner sous ce nom ceux qui y habitaient à la fin du XVIIIe siècle et qui participèrent à la guerre d'indépendance grecque. Les plus célèbres d'entre eux étaient Markos Botzaris ou Kitsos Tzavelas. Il s'agissait d'une coalition de tribus chrétiennes orthodoxes d'origine albanaise, dont la langue vernaculaire était le dialecte tosque. Ils étaient organisés en 47 « tribus » ou clans (phara) répartis sur 14 villages. Les villages et les tribus étaient en constante vendetta. (fr)
  • The Souliotes were an Orthodox Christian Albanian tribal community in the area of Souli in Epirus from the 16th century to the beginning of the 19th century, who via their participation in the Greek War of Independence came to identify with the Greek nation. (en)
  • Sulioci (gr. Σουλιώτες - Suliotes, Suliots) – chrześcijańska społeczność gminy Souli w Grecji uformowana w toku ustawicznych walk (głównie z islamskim otoczeniem) o tożsamość i fizyczne przetrwanie w czasach nowożytnych (XVII-XVIII wiek). Określenie etnicznej, czy narodowej przynależności jest problematyczne, należy przyjąć że Sulioci to autochtoniczna ludność bałkańska, będąca uciekinierami z różnych rejonów Epiru, Tesprotii i Czamerii, w przeszłości posługująca się językiem, zbliżonym do albańskiego i (równolegle) językiem greckim. Sulioci zaistnieli na arenie międzynarodowej prowadząc krwawe walki z Ali Paszą (relacjonowane w prasie europejskiej). Hart ducha kobiet, po wyczerpaniu się amunicji, wybierających wraz z dziećmi śmierć w przepaści (1803 r.), należy dziś do kanonu greckiego wy (pl)
  • Sulioter, (grekiska: Σουλιώτες/Souliótes, albanska: Suliotët eller Sulotët) var på 1700-talet en arvanitisk (albansk) kristen folkstam i det vilda berglandskapet Suli i södra Epirus. Efter Skanderbegs död slog sig 200 soldater, kvinnor och barn ned i Epirus och kom att bli sulistammen. Historiskt bekanta blev sulioterna, då de, som under många strider utbildat sig till en krigarklan och upptagit en hel del grekiska element, på anstiftan av ryssarna, 1789 upptog kampen med den fruktade Ali Pasha av Janina. Suli härleds från det arvanitiska ordet Suli, med betydelsen "bergstopp". (sv)
rdfs:label
  • Souliotes (en)
  • Sulioti (cs)
  • Soulioten (de)
  • Σουλιώτες (el)
  • Sulioti (it)
  • Souliotes (fr)
  • Sulioci (pl)
  • Sulioter (sv)
  • Сулиоты (ru)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Souliots (en)
is dbo:commander of
is dbo:militaryBranch of
is dbo:place of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:combatant of
is dbp:place of
is dbp:relatedC of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License