| dbo:abstract
|
- Ta slova nebo ucelená slovní spojení, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu (včetně nesklonných), se souhrnně nazývají jména. Jmény jsou slova prvních čtyř slovních druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a některé číslovky). Jmenný charakter mohou zčásti nebo úplně mít i některé tvary sloves (některé přechodníky a příčestí čili participia).Jménem může být i sousloví, rozvinutý tvar, zejména tak řadíme ustálené vlastní jméno. Jména a jmenná sousloví se rozdělují na
* obecná jména (apelativa), např. pes, mladý, kolik, sedmery, dům na návsi
* vlastní jména (propria), např. Bílý tesák, Lhotka, (paní) Červená, (pan) Nikdo, (film) Sedm statečných, Bílý dům. Vlastní jména se od obecných liší pravopisem (psaním velkých písmen). Některá slova mohou v zařazení a tím i v pravopise kolísat podle kontextu (například vyšel měsíc, ale na Měsíci, země je chladná, ale jádro Země je žhavé, napsal petici Vládě (míněna jedna konkrétní instituce), ale lze i vládě (míněno jen jako vymezení druhu instituce). (cs)
- Η λέξη όνομα είναι γραμματικός όρος που χαρακτηρίζει δύο κλιτά μέρη του λόγου το Ουσιαστικό και το Επίθετο. Στην ελληνική αρχαιότητα το όνομα είχε ευρύτερη σημασία και αντιδιαστέλλονταν προς το ρήμα όπως σημειώνει ο Πλάτων στον "Κρατύλο" (425Α). Ο δε Διονύσιος ο Θραξ στη "Γραμματική" του διακρίνει τα ονόματα στις ακόλουθες δώδεκα τάξεις: 1.
* Κύρια, που σημαίνουν "ιδία ουσία" (π.χ. Όμηρος, Σωκράτης κ.λπ.), 2.
* Προσηγορικά που σημαίνουν "κοινή ουσία" (π.χ. άνθρωπος, ίππος κ.λπ) 3.
* Επίθετα που σημαίνουν τα προς κύρια και προσηγορικά ομώνυμα τιθέμενοι έπαινοι ή ψόγοι, 4.
* Ομώνυμα 5.
* Συνώνυμα 6.
* Φερώνυμα 7.
* Διώνυμα 8.
* Επώνυμα 9.
* Εθνικά 10.
* Πεποιημένα (τεχνητά) 11.
* Γενικά (ομοειδή), και 12.
* Ειδικά (ανά γένος). Στους νεότερους ρωμαϊκούς χρόνους τα ονόματα, (nomina), διακρίνονται πλέον μόνο σε ουσιαστικά (substantiva), (κύρια και προσηγορικά) με πρόσθετη διάκριση τα συγκεκριμένα και τα αφηρημένα, όπως δηλαδή συνεχίζουν να διακρίνονται σήμερα τα ουσιαστικά, καθώς και σε επίθετα (adjectiva). (el)
- Nomen (lateinisch nomen, Mehrzahl nomina „Name“; Deutsch: [das] Nomen, Mehrzahl: Nomina oder [die] Nomen; deutsch auch Nennwort) wird in der Grammatik in unterschiedlichen Bedeutungen verwendet:
* Nomen im weiteren Sinn als Oberbegriff für die deklinierten Wortarten Substantiv, Adjektiv, Zahlwort, Pronomen (nicht jedoch Artikel) in der lateinischen Grammatiktradition.
* Nomen im engeren Sinn als gleichbedeutend mit Substantiv (der Herkunft nach ein Anglizismus zu noun; heute so in weiten Teilen der Sprachwissenschaft und auch der Schulgrammatik). Die Mehrdeutigkeit betrifft noch stärker das abgeleitete Adjektiv nominal. Der deutsche Ausdruck Nennwort ist in derselben Weise mehrdeutig wie Nomen, d. h. taucht in Lateingrammatiken auch als Wiedergabe für Nomen im weiteren Sinn auf. (de)
- In linguistics, the term nominal refers to a category used to group together nouns and adjectives based on shared properties. The motivation for nominal grouping is that in many languages nouns and adjectives share a number of morphological and syntactic properties. The systems used in such languages to show agreement can be classified broadly as gender systems, noun class systems or case marking, classifier systems, and mixed systems. Typically an affix related to the noun appears attached to the other parts of speech within a sentence to create agreement. Such morphological agreement usually occurs in parts within the noun phrase, such as determiners and adjectives. Languages with overt nominal agreement vary in how and to what extent agreement is required. (en)
- Een naamwoord is een woordsoort dat een persoon of zaak noemt, bepaalt of aanduidt. Daarnaast wordt een voornaamwoord meestal ook als een aparte lexicale categorie beschouwd. Een naamwoord is daarmee meer specifiek:
* een zelfstandig naamwoord, ofwel een woord dat – met name in analytische talen – in de regel wordt voorafgegaan door een bepaald of onbepaald lidwoord;
* een bijvoeglijk naamwoord;
* een eigennaam;
* een toponiem. (nl)
- Nomen (från latin nomen, ”namn”; plural: nomina eller nomen) är en term som i modern grammatisk analys används som överordnad term (hyperonym) för flera ordklasser med liknande egenskaper. Nomen är då en synonym till nominala ordklasser. I vissa fall kan nomen ha en mer inskränkt betydelse. ”Nomen” och adjektivet ”nominal” har tre betydelser på olika språk och i olika tider: 1.
* alla substantiv‑lika ordklasser 2.
* substantiv och adjektiv 3.
* enbart substantiv. (sv)
|
| rdfs:comment
|
- In linguistics, the term nominal refers to a category used to group together nouns and adjectives based on shared properties. The motivation for nominal grouping is that in many languages nouns and adjectives share a number of morphological and syntactic properties. The systems used in such languages to show agreement can be classified broadly as gender systems, noun class systems or case marking, classifier systems, and mixed systems. Typically an affix related to the noun appears attached to the other parts of speech within a sentence to create agreement. Such morphological agreement usually occurs in parts within the noun phrase, such as determiners and adjectives. Languages with overt nominal agreement vary in how and to what extent agreement is required. (en)
- Een naamwoord is een woordsoort dat een persoon of zaak noemt, bepaalt of aanduidt. Daarnaast wordt een voornaamwoord meestal ook als een aparte lexicale categorie beschouwd. Een naamwoord is daarmee meer specifiek:
* een zelfstandig naamwoord, ofwel een woord dat – met name in analytische talen – in de regel wordt voorafgegaan door een bepaald of onbepaald lidwoord;
* een bijvoeglijk naamwoord;
* een eigennaam;
* een toponiem. (nl)
- Nomen (från latin nomen, ”namn”; plural: nomina eller nomen) är en term som i modern grammatisk analys används som överordnad term (hyperonym) för flera ordklasser med liknande egenskaper. Nomen är då en synonym till nominala ordklasser. I vissa fall kan nomen ha en mer inskränkt betydelse. ”Nomen” och adjektivet ”nominal” har tre betydelser på olika språk och i olika tider: 1.
* alla substantiv‑lika ordklasser 2.
* substantiv och adjektiv 3.
* enbart substantiv. (sv)
- Ta slova nebo ucelená slovní spojení, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu (včetně nesklonných), se souhrnně nazývají jména. Jmény jsou slova prvních čtyř slovních druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a některé číslovky). Jmenný charakter mohou zčásti nebo úplně mít i některé tvary sloves (některé přechodníky a příčestí čili participia).Jménem může být i sousloví, rozvinutý tvar, zejména tak řadíme ustálené vlastní jméno. Jména a jmenná sousloví se rozdělují na (cs)
- Η λέξη όνομα είναι γραμματικός όρος που χαρακτηρίζει δύο κλιτά μέρη του λόγου το Ουσιαστικό και το Επίθετο. Στην ελληνική αρχαιότητα το όνομα είχε ευρύτερη σημασία και αντιδιαστέλλονταν προς το ρήμα όπως σημειώνει ο Πλάτων στον "Κρατύλο" (425Α). Ο δε Διονύσιος ο Θραξ στη "Γραμματική" του διακρίνει τα ονόματα στις ακόλουθες δώδεκα τάξεις: (el)
- Nomen (lateinisch nomen, Mehrzahl nomina „Name“; Deutsch: [das] Nomen, Mehrzahl: Nomina oder [die] Nomen; deutsch auch Nennwort) wird in der Grammatik in unterschiedlichen Bedeutungen verwendet:
* Nomen im weiteren Sinn als Oberbegriff für die deklinierten Wortarten Substantiv, Adjektiv, Zahlwort, Pronomen (nicht jedoch Artikel) in der lateinischen Grammatiktradition.
* Nomen im engeren Sinn als gleichbedeutend mit Substantiv (der Herkunft nach ein Anglizismus zu noun; heute so in weiten Teilen der Sprachwissenschaft und auch der Schulgrammatik). (de)
|
