| dbo:abstract
|
- Lazarovićové (srbskou cyrilicí: Lazarevići, Лазаревићи) byla srbská středověká šlechtická rodina, která se na přelomu 14. a 15. století stala po vymření královské dynastie Nemanjićů na třicet let (1371–1427) srbským vládnoucím rodem. Skrze ženskou linii byli spřízněni se starší, ale nevládnoucí větví Nemanjićů. Otec pozdějšího knížete Lazara, Pribac Hrebeljanović byl nižší šlechtic na dvoře cara Štěpána IV. Dušana a Lazar vyrůstal na dvoře ve městě Prizren. V roce 1362 je zmíněn jako dvořan Dušanova následníka Štěpána V., který ho okolo roku 1371 povýšil na knížete. Lazar později Prizren opustil a konsolidoval svou moc na severu Srbska. I když byl vazalem cara Štěpána V., odmítl se zúčastnit bitvy u řeky Marica, ve které osmanské síly porazily většinu srbské armády a ovládaly oblasti jižně a východně od Kosova. Krátce na to car Štěpán V. zemřel jako poslední mužský potomek královské dynastie Nemanjićovců. Lazar se díky diplomacii, vojenským vítězstvím a v neposlední řadě dynastickému manželství s Milicou Nemanjićovou stal nejsilnějším srbským šlechticem. Přisvojil si tituly Štěpán a autokrat a povýšil se i nad svého spojence, bosenskeho krále Tvrtka Kotromaniće, který používal titul Štěpán král Srbů a Bosny a byl po otcově matce potomek Nemanjićovců, takže jeho dynastické nároky byly legitimnější. Lazar si na Balkáně vybojoval silnou pozici a ovládal dnešní centrální Srbsko a část Kosova. Hlavním městem jeho knížectví bylo město Kruševac. Kladl silný odpor postupující Osmanské říši. Lazarovo knížectví se stalo útočištěm mnoha mnichům, spisovatelům, architektům a umělcům z Bulharska, Řecka a jižního Srbska, které byly pod kontrolou Turků. I když jeho rozloha byla asi čtvrtinová v porovnaní s Dušanovou řísí, sjednotil centrální Srbsko se severními provinciemi Mačva, Kučevo a . Jeho území chránili vazalští vládci, které si zavázal manželstvím se svými dcerami. Patřili k nim Mikuláš Gorjanský v Mačvě, v Zetě (Černá Hora), Vuk Branković v Rašce a Kosovu). V předvečer bitvy na Kosově poli byl prohlášen carem, ale v bitvě ho Turci zajali a poté popravili. Ortodoxní církev ho následně prohlásila za svatého mučedníka. Po jeho smrti se stal knížetem jeho nezletilí syn Stefan Lazarević a s pomocí své matky Milici Nemanjić vládl do plnoletosti v roce 1393. Byl jedním z největších srbských vladařů a vojevůdců vůbec. Jeho literární díla ho řadí mezi nejlepší srbské spisovatele středověku. V roce 1402 přijal titul despoty. Protože neměl žádné děti, předal již v roce 1426 na shromáždění v Srebrenici trůn svému synovci Đurađu Brankoviči. Skrze Đurađovi potomky žijí dodnes potomci knížete Lazara Hrebeljanoviće v evropských panovnických a šlechtických rodinách včetně srbské královské dynastie Karađorđevićů. (cs)
- Η Δυναστεία των Λαζάρεβιτς, σερβ. Лазаревић ήταν μία βασιλική Οικογένεια της μεσαιωνικής Σερβίας, που κυβέρνησε τη Μοραβική Σερβία και το δεσποτάτο της Σερβίας. Η δυναστεία ξεκίνησε από τον Λάζαρ Χρεμπελιάνοβιτς, γιο του Πρίμπατς Χρεμπελιάνοβιτς, ενός ευγενούς στην Αυλή του Στεφάνου Ούρου Δ΄ Δουσάν της Σερβίας, του Οίκου των Νέμανιτς. Ο Λάζαρ νυμφεύτηκε τη Μιλίτσα του ίδιου Οίκου και έλαβε τον τίτλο του knez (πρίγκιπα) από τον Στέφανο Ούρο Ε΄ τον Αδύναμο της Σερβίας. Απέκτησε γαίες στην Κεντρική Σερβία και δια μέσου των δεσμών του με τους Νέμανιτς έγινε αντιβασιλιάς της Μοραβικής Σερβίας. Στη Μάχη του Κοσόβου εναντίον των Οθωμανών, ο Λάζαρ σκοτώθηκε και η Σερβία έγινε ένα υποτελές κράτος· αυτό οδήγησε στο τέλος της Σερβικής ηγεμονίας. (el)
- Die Lazarević ( serbisch: Лазаревић, plural: Lazarevići / Лазаревићи) waren eine mittelalterliche serbische Herrscherfamilie, die sich von Pribac Hrebeljanović (* um 1300; † 1362) ableitet, der dem serbischen Zaren Stefan Uroš IV. Dušan als Kanzler (Logothet) diente und über Landbesitz in Prilepać and Prizrenać verfügte, wobei dessen Familie ihre Wurzeln in Grbalj, dem heutigen Tivat in der Bucht von Kotor in Montenegro, hatte. Zum eigentlichen Gründer der Herrscherfamilie wurde dessen Sohn Lazar Hrebeljanović (serbisch-kyrillisch Лазар Хребељановић (* um 1329; † 15. Juni 1389), der aus den Resten des 1371 untergegangenen serbischen Kaiserreiches das bedeutende Fürstentum Morava-Serbien (genannt nach dem Hauptfluss Morava) schuf und als Zentrum die Festung Kruševac erbauen ließ. Ab 1402 beherrschte er das Despotat (Fürstentum) Serbien, das effektiv bis 1459 und nominell sogar bis 1560 bestand. Das serbische Kaiserreich, das um 1346 von König Stefan Uroš IV. Dušan * 1308; † 20. Dezember 1355), bekannt als „Kaiser Dušan“ und „Dušan der Mächtige“ durch systematische Erweiterung des von seiner Familie – dem Haus Nemanjić – beherrschten Territoriums mit der Hauptstadt Skopje errichtet wurde, war das mächtigste Reich am Balkan, erstreckte sich von der Donau im Norden bis zum Golf von Korinth und umfasste verschiedene sprachliche Bevölkerungsgruppen. Unter der Herrschaft von dessen Sohn: Stefan Uroš V. Nemanjić (* 1337; † 4. Dezember 1371) auch bekannt als Uroš der Schwache, der von 1348 bis 1355 als König und Mitregent seines Vaters und von 1355 bis 1371 als zweiter serbischer Zar (Kaiser) regierte, wurde dieses Reich nicht nur durch Druck von außen insbesondere durch die Expansion des Osmanischen Reiches, sondern auch von Innen geschwächt. Dies zunächst, da sein Onkel, Simeon Uroš Palaiologos Nemanjić († 1370 oder 1371), 1355/56 versuchte, selbst den Thron zu ergreifen. Simeon wurde zwar 1356 besiegt und zog sich nach Thessalien und Epirus zurück, wo er mit dem Titel Kaiser der Römer und Serben regierte. Stefan Uroš verlor Jedoch dadurch wichtige Gebiete im heutigen Griechenland, die sein Vater erobert hatte.Hinzu kam, dass unter der schwachen Regierung von Zar Stefan Uroš V. das Reich es unter den führenden serbischen Adelsfamilien zunehmend in eine feudale Anarchie zerfiel. Das Reich endete de facto im Jahre 1371 mit dem kinderlosen Tod von Stefan Uroš V. und zerfiel in ein Konglomerat unabhängiger Fürstentümer: Das Moravische Serbien das der Familie der Lazarevići unterstand,Der „Distrikt Brankovic“, der von der Familie der Brankovići beherrscht wurde,Das Territorium der Zeta wurde von den Balšići kontrolliert, die die Crnojevići von dort vertrieben hattenDas Territorium um Prilep (Nord-Mazedonien und Pelagonia) unterstand Vukašin Mrnjavčević, der 1365 serbischer König und Mitherrscher von Zar Stefan Uros V. wurde.Die Domäne der Dejanovići, die von dem Sevastokrator Dejan beherrscht wurde, umfasste die Grafschaften Žegligovo and Preševo, sowie Territorien südlich der Morava, Pčinja, Skopska und Crna Gora.Der Herrschaftsbereich der Vojinovići, reichte von der Grenze der Republik Ragusa, der Bucht von Kotor und der Festung Zvečan bis Rudnik und wurde von Nikola Altomanović (regiert von 1366 bis 1373) kontrolliert. Nach dem Erlöschen der Nemanjiden-Dynastie und dem Zerfall des serbischen Kaiserreiches ging schließlich Lazar Hrebeljanović als mächtigster Feudalherr Serbiens hervor und herrschte im heutigen Zentralserbien und Teilen Kosovos. (de)
- La Casa Real de Lazarević (en serbio: Lazarevići, cirílico: Лазаревићи) (1371-1427) fue una dinastía gobernante en Serbia durante la Edad Media. La Casa de Lazarević tuvo dos gobernantes:
* Lazar Hrebeljanović (1371-1389)
* Stefan Lazarević (1389-1427) (es)
- The House of Lazarević (Serbian Cyrillic: Лазаревић, pl. Lazarevići / Лазаревићи, pronounced [lazǎːrɛv̞itɕ]) was a Serbian medieval royal family, which ruled Moravian Serbia and the Serbian Despotate. The dynasty began with Lazar Hrebeljanović, son of Pribac Hrebeljanović-a noble at the court of Dušan the Mighty. Lazar married Milica, supposedly a member of the reigning Nemanjić dynasty, and was later given the title "Knez" by Serbian Emperor Uroš the Weak. He gained lands in Central Serbia and through his ties with the Nemanjićs he became the regent of Moravian Serbia. In the Battle of Kosovo against the Ottoman Empire, Lazar was killed and Serbia became a vassal state, leading to the end of Serbian sovereignty. (en)
- Les Lazarević, en cyrillique Лазаревић (pluriel Лазаревићи), furent la dernière grande dynastie serbe au Moyen Âge. Leur règne dura de 1371 à 1427. Elle compte deux souverains :
* Lazar Hrebeljanović (1371-1389) ;
* Stefan Lazarević (1389-1427). (fr)
- Лазаревичи — два поколения правителей Сербской деспотии и Моравской Сербии на рубеже XIV и XV веков: святой Лазарь и его дети. Лазарь Хребелянович (1329-89) получил право на престол путём брака с Милицей из боковой ветви царского рода Неманичей. С 1371 года Лазарь — последний независимый правитель . Он сложил голову в роковой для сербской государственности битве на Косовом поле и был причислен православным духовенством к лику святых. Источники упоминают восемь или девять детей Лазаря и Милицы. Старший сын, Стефан Лазаревич, правил в Сербии до собственной смерти в 1427 году. Детей от брака с дочерью лесбосского правителя Якопо Гаттилузио не имел. После смерти Стефана власть в Сербии унаследовали потомки его старшей сестры Мары и Вука Бранковича — см. Бранковичи. (ru)
|
| rdfs:comment
|
- Η Δυναστεία των Λαζάρεβιτς, σερβ. Лазаревић ήταν μία βασιλική Οικογένεια της μεσαιωνικής Σερβίας, που κυβέρνησε τη Μοραβική Σερβία και το δεσποτάτο της Σερβίας. Η δυναστεία ξεκίνησε από τον Λάζαρ Χρεμπελιάνοβιτς, γιο του Πρίμπατς Χρεμπελιάνοβιτς, ενός ευγενούς στην Αυλή του Στεφάνου Ούρου Δ΄ Δουσάν της Σερβίας, του Οίκου των Νέμανιτς. Ο Λάζαρ νυμφεύτηκε τη Μιλίτσα του ίδιου Οίκου και έλαβε τον τίτλο του knez (πρίγκιπα) από τον Στέφανο Ούρο Ε΄ τον Αδύναμο της Σερβίας. Απέκτησε γαίες στην Κεντρική Σερβία και δια μέσου των δεσμών του με τους Νέμανιτς έγινε αντιβασιλιάς της Μοραβικής Σερβίας. Στη Μάχη του Κοσόβου εναντίον των Οθωμανών, ο Λάζαρ σκοτώθηκε και η Σερβία έγινε ένα υποτελές κράτος· αυτό οδήγησε στο τέλος της Σερβικής ηγεμονίας. (el)
- La Casa Real de Lazarević (en serbio: Lazarevići, cirílico: Лазаревићи) (1371-1427) fue una dinastía gobernante en Serbia durante la Edad Media. La Casa de Lazarević tuvo dos gobernantes:
* Lazar Hrebeljanović (1371-1389)
* Stefan Lazarević (1389-1427) (es)
- The House of Lazarević (Serbian Cyrillic: Лазаревић, pl. Lazarevići / Лазаревићи, pronounced [lazǎːrɛv̞itɕ]) was a Serbian medieval royal family, which ruled Moravian Serbia and the Serbian Despotate. The dynasty began with Lazar Hrebeljanović, son of Pribac Hrebeljanović-a noble at the court of Dušan the Mighty. Lazar married Milica, supposedly a member of the reigning Nemanjić dynasty, and was later given the title "Knez" by Serbian Emperor Uroš the Weak. He gained lands in Central Serbia and through his ties with the Nemanjićs he became the regent of Moravian Serbia. In the Battle of Kosovo against the Ottoman Empire, Lazar was killed and Serbia became a vassal state, leading to the end of Serbian sovereignty. (en)
- Les Lazarević, en cyrillique Лазаревић (pluriel Лазаревићи), furent la dernière grande dynastie serbe au Moyen Âge. Leur règne dura de 1371 à 1427. Elle compte deux souverains :
* Lazar Hrebeljanović (1371-1389) ;
* Stefan Lazarević (1389-1427). (fr)
- Lazarovićové (srbskou cyrilicí: Lazarevići, Лазаревићи) byla srbská středověká šlechtická rodina, která se na přelomu 14. a 15. století stala po vymření královské dynastie Nemanjićů na třicet let (1371–1427) srbským vládnoucím rodem. Skrze ženskou linii byli spřízněni se starší, ale nevládnoucí větví Nemanjićů. (cs)
- Die Lazarević ( serbisch: Лазаревић, plural: Lazarevići / Лазаревићи) waren eine mittelalterliche serbische Herrscherfamilie, die sich von Pribac Hrebeljanović (* um 1300; † 1362) ableitet, der dem serbischen Zaren Stefan Uroš IV. Dušan als Kanzler (Logothet) diente und über Landbesitz in Prilepać and Prizrenać verfügte, wobei dessen Familie ihre Wurzeln in Grbalj, dem heutigen Tivat in der Bucht von Kotor in Montenegro, hatte. Zum eigentlichen Gründer der Herrscherfamilie wurde dessen Sohn Lazar Hrebeljanović (serbisch-kyrillisch Лазар Хребељановић (* um 1329; † 15. Juni 1389), der aus den Resten des 1371 untergegangenen serbischen Kaiserreiches das bedeutende Fürstentum Morava-Serbien (genannt nach dem Hauptfluss Morava) schuf und als Zentrum die Festung Kruševac erbauen ließ. Ab 1402 b (de)
- Лазаревичи — два поколения правителей Сербской деспотии и Моравской Сербии на рубеже XIV и XV веков: святой Лазарь и его дети. Лазарь Хребелянович (1329-89) получил право на престол путём брака с Милицей из боковой ветви царского рода Неманичей. С 1371 года Лазарь — последний независимый правитель . Он сложил голову в роковой для сербской государственности битве на Косовом поле и был причислен православным духовенством к лику святых. После смерти Стефана власть в Сербии унаследовали потомки его старшей сестры Мары и Вука Бранковича — см. Бранковичи. (ru)
|
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
