An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Giovanni Papini (9 January 1881 – 8 July 1956) was an Italian journalist, essayist, novelist, short story writer, poet, literary critic, and philosopher. A controversial literary figure of the early and mid-twentieth century, he was the earliest and most enthusiastic representative and promoter of Italian pragmatism. Papini was admired for his writing style and engaged in heated polemics. Involved with avant-garde movements such as futurism and post-decadentism, he moved from one political and philosophical position to another, always dissatisfied and uneasy: he converted from anti-clericalism and atheism to Catholicism, and went from convinced interventionism – before 1915 – to an aversion to war. In the 1930s, after moving from individualism to conservatism, he finally became a fascist,

Property Value
dbo:abstract
  • Giovanni Papini (Florència, 9 de gener de 1881 - Florència, 8 de juliol de 1956) va ser un escriptor italià. La seva obra, de to satíric, continua sent estudiada a Itàlia i França, encara que la seva personalitat és controvertida per la seva relació amb el feixisme a partir de 1935. És l'avi de l'actriu Ilaria Occhini (1934-2019). (ca)
  • Giovanni Papini (9. ledna 1881 Florencie – 8. července 1956 tamtéž) byl italský novinář, esejista, prozaik, povídkář, básník, literární kritik a filozof. Od počátku do poloviny dvacátého století byl v Itálii známým a kontroverzním veřejným intelektuálem. Papini byl obdivován pro svůj styl psaní a angažoval se ve vášnivých polemikách. Střídal avantgardní směry jako futurismus a dekadenci, přecházel z jedné politické a filozofické polohy do druhé, ale vždy zůstával neuspokojený. Mimo jiné byl nejranějším a nejnadšenějším představitelem a propagátorem italského pragmatismu. Dále také konvertoval od antiklerikalizmu a ateismu ke katolicismu (1921) a od přesvědčeného intervencionismu před rokem 1915 dospěl až k averzi vůči válce. Ve 30. letech 20. století přešel od individualismu ke konzervatismu a nakonec se stal fašistou, přičemž si však zachoval odpor k nacismu. Jako jeden ze zakladatelů časopisů Leonardo (1903) a Lacerba (1913) pojímal literaturu jako „akci“ a jeho spisy měly rétorický a neuctivý tón. Ačkoli byl přes své samouctví značně vzdělaný, zastával jako ikonoklastický redaktor a spisovatel vedoucí roli v italském futurismu a raných literárních hnutích mládeže. Působil ve Florencii a aktivně se účastnil zahraničních literárních filozofických a politických hnutí, jako byl francouzský intuicionismus Bergsona a angloamerický pragmatismus Peirceho a Jamese. Propagoval rozvoj italské kultury a státu, a pak se svým individualistickým a idealistickým pojetím života a umění působil jako mluvčí katolické víry. Papiniho literární úspěch začal textem Il crepuscolo dei filosofi (Soumrak filozofů), vydaným v roce 1906, a pokračoval roku 1913 vydáním autobiografického románu Un uomo finito (Hotový člověk). Papiniho dílo bylo kvůli jeho katolicismu a fašismu po jeho smrti téměř zapomenuto, ačkoli bylo později znovu přehodnoceno a doceněno: v roce 1975 argentinský spisovatel Jorge Luis Borges označil Papiniho za „nezaslouženě zapomenutého“ autora. (cs)
  • Giovanni Papini (* 9. Januar 1881 in Florenz; † 8. Juli 1956 ebenda) war ein italienischer Schriftsteller. Während sein Frühwerk dem Pragmatismus und Futurismus zugewandt ist, findet in seinem Spätwerk ein tiefer katholischer Glaube Ausdruck. (de)
  • Ο Τζοβάνι Παπίνι (9 Ιανουαρίου 1881 – 8 Ιουλίου 1956) ήταν ένας Ιταλός δημοσιογράφος, δοκιμιογράφος, κριτικός λογοτεχνίας, ποιητής και μυθιστοριογράφος. (el)
  • Giovanni Papini (9a de januaro 1881 - 8a de julio 1956) estis itala ĵurnalisto, eseisto, literatura kritikisto, poeto, kaj romanisto. (eo)
  • Giovanni Papini (Florencia, 9 de enero de 1881-ibidem, 8 de julio de 1956) fue un escritor italiano. Inicialmente ateo y escéptico, posteriormente pasó a ser un fervoroso católico. Era hijo de Luigi Papini, republicano, ateo y anticlerical, y Erminia Cardini que decide bautizarlo sin conocimiento de su padre, vive una infancia solitaria y de privaciones encontrando en los libros y las bibliotecas una fuente de inagotable consuelo y placer. (es)
  • Giovanni Papini (9 January 1881 – 8 July 1956) was an Italian journalist, essayist, novelist, short story writer, poet, literary critic, and philosopher. A controversial literary figure of the early and mid-twentieth century, he was the earliest and most enthusiastic representative and promoter of Italian pragmatism. Papini was admired for his writing style and engaged in heated polemics. Involved with avant-garde movements such as futurism and post-decadentism, he moved from one political and philosophical position to another, always dissatisfied and uneasy: he converted from anti-clericalism and atheism to Catholicism, and went from convinced interventionism – before 1915 – to an aversion to war. In the 1930s, after moving from individualism to conservatism, he finally became a fascist, while maintaining an aversion to Nazism. As one of the founders of the journals Leonardo (1903) and Lacerba (1913), he conceived literature as "action" and gave his writings an oratory and irreverent tone. Though self-educated, he was an influential iconoclastic editor and writer, with a leading role in Italian futurism and the early literary movements of youth. Working in Florence, he actively participated in foreign literary philosophical and political movements such as the French intuitionism of Bergson and the Anglo-American pragmatism of Peirce and James. Promoting the development of Italian culture and life with an individualistic and dreamy conception of life and art, he acted as a spokesman in Roman Catholic religious beliefs. Papini's literary success began with "Il Crepuscolo dei Filosofi" ("The Twilight of the Philosophers"), published in 1906, and his 1913 publication of his auto-biographical novel Un Uomo Finito ("A finished man"). Due to his ideological choices, Papini's work was almost forgotten after his death, although it was later re-evaluated and appreciated again: in 1975, the Argentine writer Jorge Luis Borges called him an "undeservedly forgotten" author. (en)
  • Giovanni Papini (Florentzia, 1881eko urtarrilaren 9a - Florentzia, 1956ko uztailaren 8a) italiar idazlea izan zen. Agnostiko eta ntiklerikala hasiera batean, 1921ean katoliko egin zen. Leonardo, Lacerba eta Anima aldizkariak sortu zituen besteak beste. Gai asko landu zituen, baina biografia da bereziki landu zuen generoa. Haren lan nagusiak Storia di Cristo (1921), Dante vivo (1933), La felicità dell´infelice (1956) eta Giudizio universale (1957) dira. Faxismoaren aldeko jarrera azaldu zuen. * Datuak: Q529858 * Multimedia: Giovanni Papini (eu)
  • Giovanni Papini (9 Januari 1881 – 8 Juli 1956) adalah seorang jurnalis, penulis esai, novelis, penulis cerita pendek, penyair, kritikus sastra, dan filsuf berkebangsaan Italia. Seorang tokoh sastra kontroversial dari awal dan pertengahan abad kedua puluh, ia adalah perwakilan paling awal dan paling antusias dan promotor pragmatisme Italia. Papini dikagumi karena gaya penulisannya dan terlibat dalam polemik yang panas. Terlibat dengan gerakan avant-garde seperti futurisme dan pasca-dekadentisme, hdia berpindah dari satu posisi politik dan filosofis ke posisi lain, selalu tidak puas dan gelisah: ia berpindah dari anti-rohaniwan dan ateisme ke Katolik, dan beralih dari intervensiisme sebelum 1915. Pada 1930-an, setelah berpindah dari individualisme ke konservatisme, ia akhirnya menjadi fasis, sambil mempertahankan keengganan terhadap Nazisme. (in)
  • Giovanni Papini, né à Florence le 9 janvier 1881 et mort le 8 juillet 1956, est un écrivain italien. Son œuvre, à la tonalité satirique, continue d'être étudiée en Italie et en France, bien que sa personnalité soit controversée en raison de ses rapports avec le fascisme à partir de 1935. Il est le grand-père de l'actrice Ilaria Occhini (1934-2019). (fr)
  • 조반니 파피니(Giovanni Papini, 1881년 ~ 1956년)는 이탈리아의 소설가·평론가이다. 피렌체에서 태어나 일찍이 젊어서부터 수다한 문학 운동에 참가하였고, 그 중에서도 <레오나르도>(1903-1907), <보체>(1908-1914), <라첼바>(1913-1915)의 여러 잡지를 창간하였으며 제임스(미국의 심리학자·철학자)의 프래그머티즘이나 베르그송(프랑스의 철학자, 1859-1941)의 직관주의를 도입하여 금세기 전반(前半)에 있어서 문예사상계의 주역자 중 한 사람이 되었다. <사양의 철학자>(1906)나 <24의 뇌수(腦髓)>(1912) 등은 이 시기의 주저이다. 이어서 <막다른 골목에 들어선 사나이>(1912)를 발표하고 난 후부터는 이상주의로 기울고 제1차 세계대전 후의 유럽 사상계의 퇴폐상을 목도하고는 거꾸로 유신론으로 쏠려, 청년시절에 그렇게 매도(罵倒)하던 신(神)을 인정하고 개종하기에 이르렀다. 그리고 <그리스도전(傳)>(1921), <성 아우구스티누스>(1930) 등을 저술하고 만년에는 감각 마비라는 기병(奇病)에 걸렸으면서도 두뇌만은 명석의 도를 더하여 <불행한 자의 행복>을 구술(口述)로 발표하였다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. (ko)
  • Giovanni Papini (Florence, 9 januari 1881 – aldaar, 8 juli 1956) was een Italiaans journalist, essayist, criticus, dichter en schrijver. (nl)
  • Giovanni Papini (Firenze, 9 gennaio 1881 – Firenze, 8 luglio 1956) è stato uno scrittore, poeta, saggista e terziario francescano italiano, noto anche col nome religioso di fra' Bonaventura. Firma Intellettuale controverso e discusso della prima metà del XX secolo, ma anche ammirato per il suo stile di scrittura, fu studioso di filosofia, di religione, critico letterario e acceso polemista, narratore e poeta, uno dei primi e più entusiasti rappresentanti e promotori del pragmatismo in Italia, oltreché coinvolto coi movimenti delle avanguardie storiche come il futurismo e il post-decadentismo. Il successo letterario di Papini iniziò con Il crepuscolo dei filosofi, pubblicato nel 1906, e col romanzo autobiografico Un uomo finito, del 1913. Come cofondatóre delle riviste «Leonardo» (1903) e «Lacerba» (1913), concepì la letteratura come azione, dando ai suoi scritti un tono ostentato e irriverente. Malgrado fosse un autodidatta, ebbe una grande influenza nel futurismo italiano e nei movimenti letterari della gioventù. Fu attivo nella sua città natale, Firenze, promuovendo lo crescita della cultura italiana con una concezione individualista della vita e dell'arte; partecipò attivamente a movimenti filosofici stranieri. Su tutti: l'intuizionismo francese di Henri Bergson e il pragmatismo anglo-americano di Charles Peirce e William James. Negli anni Trenta, divenne fascista, sebbene mantenendo un'avversione verso il nazismo e pentendosi poi del razzismo. Si convertì dall'anticlericalismo e dall'ateismo accesi - compresa un'ammirazione per Max Stirner e Nietzsche - al cattolicesimo, rimanendo fedele al Credo cattolico fino alla morte. Ingiustamente rimosso dalla grande letteratura dopo la scomparsa, a causa delle sue scelte ideologiche, fu in seguito rivalutato e riapprezzato: nel 1975 lo scrittore argentino Jorge Luis Borges, che lo incluse nella sua collana La biblioteca di Babele, curata per Franco Maria Ricci editore, definì Papini un autore "immeritatamente dimenticato". (it)
  • Giovanni Papini (Florença, 9 de janeiro de 1881 – Florença, 8 de julho de 1956) foi um escritor italiano. Inicialmente cético, passou a católico fervoroso. Sua obra O Diabo foi tema de grandes discussões e controvérsias. A crítica europeia é de opinião que sua melhor obra é Gog, uma coletânea de contos filosóficos, escritos num estilo satírico. Escreveu também Um Homem Acabado (autobiografia), Palavras e Sangue (traduzido no Brasil pelo poeta gaúcho Mario Quintana) e Juízo Universal (seu último livro, publicado postumamente). Entre as obras religiosas contam-se História de Cristo, Cartas do Papa Celestino VI, O juízo final. Foi um dos fundadores e editor da revista Il Leonardo, uma publicação importante do início do século XX na Itália, em que colaboraram grandes intelectuais da época. Dirigiu também as revistas La Voce (1908-1913), Lacerba (1913-1915) e La Vera Italia (1919-1920), todas elas consideradas publicações de vanguarda. (pt)
  • Giovanni Papini (ur. 9 stycznia 1881 we Florencji, zm. 8 lipca 1956 tamże) – włoski dziennikarz, eseista, krytyk literacki, poeta i nowelista związany z futuryzmem. Był samoukiem. W 1903 założył pismo „Leonardo” (później „La Voce”), zajmujące się problematyką kulturową, stawiające sobie za cel wzbudzenie nowych trendów intelektualnych we Włoszech. W latach 1913–1915 pracował jako redaktor pisma „Lacerba”. Był zwolennikiem przystąpienia Włoch do I wojny światowej, a po jej zakończeniu popierał część postulatów faszystowskich. Na początku lat 20. zmienił swój światopogląd religijny, wiążąc się z ruchem katolickim i stając na czele m.in. florenckich pisarzy katolickich (pismo „Il Frontespizio”). (pl)
  • Giovanni Papini, född 9 januari 1881 i Florens, död 8 juli 1956 där, var en italiensk författare. (sv)
  • Джованни Папини (итал. Giovanni Papini, 9 января 1881, Флоренция — 8 июля 1956, Флоренция) — итальянский журналист, писатель, поэт, литературный критик. (ru)
  • Джованні Папіні (9 січня 1881, Флоренція, Італія – 8 липня 1956,,Флоренція, Італія) – італійський журналіст, есеїст, літературознавець, поет-футурист, також філософ і письменник. Приятель Беніто Муссоліні. (uk)
dbo:activeYearsEndYear
  • 1956-01-01 (xsd:gYear)
dbo:activeYearsStartYear
  • 1903-01-01 (xsd:gYear)
dbo:birthDate
  • 1881-01-09 (xsd:date)
dbo:birthPlace
dbo:deathDate
  • 1956-07-08 (xsd:date)
dbo:deathPlace
dbo:genre
dbo:movement
dbo:notableWork
dbo:pseudonym
  • Gian Falco (en)
dbo:restingPlace
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 1810383 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 33990 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1120967045 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:awards
  • Valdagno Prize , Golden Quill Prize (en)
dbp:birthDate
  • 1881-01-09 (xsd:date)
dbp:birthPlace
dbp:caption
  • Papini in 1921 (en)
dbp:children
  • Gioconda Papini, Viola Papini (en)
dbp:colwidth
  • 22 (xsd:integer)
dbp:deathDate
  • 1956-07-08 (xsd:date)
dbp:deathPlace
  • Florence (en)
dbp:first
  • Andrea (en)
dbp:genre
dbp:id
  • papini (en)
dbp:imagesize
  • 200 (xsd:integer)
dbp:movement
dbp:name
  • Giovanni Papini (en)
dbp:nationality
  • Italian (en)
dbp:notableworks
  • The Failure, Gog, The Story of Christ (en)
dbp:occupation
  • (en)
  • journalist (en)
  • novelist (en)
  • poet (en)
  • Essayist (en)
  • literary critic (en)
dbp:period
  • 1903 (xsd:integer)
dbp:pseudonym
  • Gian Falco (en)
dbp:restingPlace
dbp:signature
  • Signature of Giovanni Papini.gif (en)
dbp:small
  • yes (en)
dbp:spouse
  • Giacinta Giovagnoli (en)
dbp:subject
dbp:title
  • PAPINI, Giovanni (en)
dbp:url
  • https://www.treccani.it/enciclopedia/giovanni-papini_(Dizionario-Biografico)|last= Aveto (en)
dbp:volume
  • 81 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:wordnet_type
dc:subject
dcterms:subject
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Giovanni Papini (* 9. Januar 1881 in Florenz; † 8. Juli 1956 ebenda) war ein italienischer Schriftsteller. Während sein Frühwerk dem Pragmatismus und Futurismus zugewandt ist, findet in seinem Spätwerk ein tiefer katholischer Glaube Ausdruck. (de)
  • Ο Τζοβάνι Παπίνι (9 Ιανουαρίου 1881 – 8 Ιουλίου 1956) ήταν ένας Ιταλός δημοσιογράφος, δοκιμιογράφος, κριτικός λογοτεχνίας, ποιητής και μυθιστοριογράφος. (el)
  • Giovanni Papini (9a de januaro 1881 - 8a de julio 1956) estis itala ĵurnalisto, eseisto, literatura kritikisto, poeto, kaj romanisto. (eo)
  • Giovanni Papini (Florencia, 9 de enero de 1881-ibidem, 8 de julio de 1956) fue un escritor italiano. Inicialmente ateo y escéptico, posteriormente pasó a ser un fervoroso católico. Era hijo de Luigi Papini, republicano, ateo y anticlerical, y Erminia Cardini que decide bautizarlo sin conocimiento de su padre, vive una infancia solitaria y de privaciones encontrando en los libros y las bibliotecas una fuente de inagotable consuelo y placer. (es)
  • Giovanni Papini (Florentzia, 1881eko urtarrilaren 9a - Florentzia, 1956ko uztailaren 8a) italiar idazlea izan zen. Agnostiko eta ntiklerikala hasiera batean, 1921ean katoliko egin zen. Leonardo, Lacerba eta Anima aldizkariak sortu zituen besteak beste. Gai asko landu zituen, baina biografia da bereziki landu zuen generoa. Haren lan nagusiak Storia di Cristo (1921), Dante vivo (1933), La felicità dell´infelice (1956) eta Giudizio universale (1957) dira. Faxismoaren aldeko jarrera azaldu zuen. * Datuak: Q529858 * Multimedia: Giovanni Papini (eu)
  • Giovanni Papini, né à Florence le 9 janvier 1881 et mort le 8 juillet 1956, est un écrivain italien. Son œuvre, à la tonalité satirique, continue d'être étudiée en Italie et en France, bien que sa personnalité soit controversée en raison de ses rapports avec le fascisme à partir de 1935. Il est le grand-père de l'actrice Ilaria Occhini (1934-2019). (fr)
  • Giovanni Papini (Florence, 9 januari 1881 – aldaar, 8 juli 1956) was een Italiaans journalist, essayist, criticus, dichter en schrijver. (nl)
  • Giovanni Papini (ur. 9 stycznia 1881 we Florencji, zm. 8 lipca 1956 tamże) – włoski dziennikarz, eseista, krytyk literacki, poeta i nowelista związany z futuryzmem. Był samoukiem. W 1903 założył pismo „Leonardo” (później „La Voce”), zajmujące się problematyką kulturową, stawiające sobie za cel wzbudzenie nowych trendów intelektualnych we Włoszech. W latach 1913–1915 pracował jako redaktor pisma „Lacerba”. Był zwolennikiem przystąpienia Włoch do I wojny światowej, a po jej zakończeniu popierał część postulatów faszystowskich. Na początku lat 20. zmienił swój światopogląd religijny, wiążąc się z ruchem katolickim i stając na czele m.in. florenckich pisarzy katolickich (pismo „Il Frontespizio”). (pl)
  • Giovanni Papini, född 9 januari 1881 i Florens, död 8 juli 1956 där, var en italiensk författare. (sv)
  • Джованни Папини (итал. Giovanni Papini, 9 января 1881, Флоренция — 8 июля 1956, Флоренция) — итальянский журналист, писатель, поэт, литературный критик. (ru)
  • Джованні Папіні (9 січня 1881, Флоренція, Італія – 8 липня 1956,,Флоренція, Італія) – італійський журналіст, есеїст, літературознавець, поет-футурист, також філософ і письменник. Приятель Беніто Муссоліні. (uk)
  • Giovanni Papini (9. ledna 1881 Florencie – 8. července 1956 tamtéž) byl italský novinář, esejista, prozaik, povídkář, básník, literární kritik a filozof. Od počátku do poloviny dvacátého století byl v Itálii známým a kontroverzním veřejným intelektuálem. Papini byl obdivován pro svůj styl psaní a angažoval se ve vášnivých polemikách. Střídal avantgardní směry jako futurismus a dekadenci, přecházel z jedné politické a filozofické polohy do druhé, ale vždy zůstával neuspokojený. Mimo jiné byl nejranějším a nejnadšenějším představitelem a propagátorem italského pragmatismu. Dále také konvertoval od antiklerikalizmu a ateismu ke katolicismu (1921) a od přesvědčeného intervencionismu před rokem 1915 dospěl až k averzi vůči válce. Ve 30. letech 20. století přešel od individualismu ke konzervatis (cs)
  • Giovanni Papini (9 January 1881 – 8 July 1956) was an Italian journalist, essayist, novelist, short story writer, poet, literary critic, and philosopher. A controversial literary figure of the early and mid-twentieth century, he was the earliest and most enthusiastic representative and promoter of Italian pragmatism. Papini was admired for his writing style and engaged in heated polemics. Involved with avant-garde movements such as futurism and post-decadentism, he moved from one political and philosophical position to another, always dissatisfied and uneasy: he converted from anti-clericalism and atheism to Catholicism, and went from convinced interventionism – before 1915 – to an aversion to war. In the 1930s, after moving from individualism to conservatism, he finally became a fascist, (en)
  • Giovanni Papini (9 Januari 1881 – 8 Juli 1956) adalah seorang jurnalis, penulis esai, novelis, penulis cerita pendek, penyair, kritikus sastra, dan filsuf berkebangsaan Italia. Seorang tokoh sastra kontroversial dari awal dan pertengahan abad kedua puluh, ia adalah perwakilan paling awal dan paling antusias dan promotor pragmatisme Italia. Papini dikagumi karena gaya penulisannya dan terlibat dalam polemik yang panas. Terlibat dengan gerakan avant-garde seperti futurisme dan pasca-dekadentisme, hdia berpindah dari satu posisi politik dan filosofis ke posisi lain, selalu tidak puas dan gelisah: ia berpindah dari anti-rohaniwan dan ateisme ke Katolik, dan beralih dari intervensiisme sebelum 1915. Pada 1930-an, setelah berpindah dari individualisme ke konservatisme, ia akhirnya menjadi fasis, (in)
  • 조반니 파피니(Giovanni Papini, 1881년 ~ 1956년)는 이탈리아의 소설가·평론가이다. 피렌체에서 태어나 일찍이 젊어서부터 수다한 문학 운동에 참가하였고, 그 중에서도 <레오나르도>(1903-1907), <보체>(1908-1914), <라첼바>(1913-1915)의 여러 잡지를 창간하였으며 제임스(미국의 심리학자·철학자)의 프래그머티즘이나 베르그송(프랑스의 철학자, 1859-1941)의 직관주의를 도입하여 금세기 전반(前半)에 있어서 문예사상계의 주역자 중 한 사람이 되었다. <사양의 철학자>(1906)나 <24의 뇌수(腦髓)>(1912) 등은 이 시기의 주저이다. 이어서 <막다른 골목에 들어선 사나이>(1912)를 발표하고 난 후부터는 이상주의로 기울고 제1차 세계대전 후의 유럽 사상계의 퇴폐상을 목도하고는 거꾸로 유신론으로 쏠려, 청년시절에 그렇게 매도(罵倒)하던 신(神)을 인정하고 개종하기에 이르렀다. 그리고 <그리스도전(傳)>(1921), <성 아우구스티누스>(1930) 등을 저술하고 만년에는 감각 마비라는 기병(奇病)에 걸렸으면서도 두뇌만은 명석의 도를 더하여 <불행한 자의 행복>을 구술(口述)로 발표하였다. (ko)
  • Giovanni Papini (Firenze, 9 gennaio 1881 – Firenze, 8 luglio 1956) è stato uno scrittore, poeta, saggista e terziario francescano italiano, noto anche col nome religioso di fra' Bonaventura. Firma Intellettuale controverso e discusso della prima metà del XX secolo, ma anche ammirato per il suo stile di scrittura, fu studioso di filosofia, di religione, critico letterario e acceso polemista, narratore e poeta, uno dei primi e più entusiasti rappresentanti e promotori del pragmatismo in Italia, oltreché coinvolto coi movimenti delle avanguardie storiche come il futurismo e il post-decadentismo. (it)
  • Giovanni Papini (Florença, 9 de janeiro de 1881 – Florença, 8 de julho de 1956) foi um escritor italiano. Inicialmente cético, passou a católico fervoroso. Sua obra O Diabo foi tema de grandes discussões e controvérsias. A crítica europeia é de opinião que sua melhor obra é Gog, uma coletânea de contos filosóficos, escritos num estilo satírico. Escreveu também Um Homem Acabado (autobiografia), Palavras e Sangue (traduzido no Brasil pelo poeta gaúcho Mario Quintana) e Juízo Universal (seu último livro, publicado postumamente). (pt)
rdfs:label
  • Giovanni Papini (ca)
  • Giovanni Papini (cs)
  • Giovanni Papini (de)
  • Τζοβάνι Παπίνι (el)
  • Giovanni Papini (en)
  • Giovanni Papini (eo)
  • Giovanni Papini (es)
  • Giovanni Papini (eu)
  • Giovanni Papini (in)
  • Giovanni Papini (fr)
  • Giovanni Papini (it)
  • 조반니 파피니 (ko)
  • Giovanni Papini (pl)
  • Giovanni Papini (nl)
  • Giovanni Papini (pt)
  • Папини, Джованни (ru)
  • Giovanni Papini (sv)
  • Джованні Папіні (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Giovanni Papini (en)
is dbo:author of
is dbo:editor of
is dbo:founder of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:author of
is dbp:editor of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License