dbo:abstract
|
- Una col·locació és una construcció lèxica convencional, és a dir, està composta d'elements que poden funcionar independentment i que tenen un significat autònom (a diferència d'una locució) però que acostumen a col·locar-se junts, formant expressions pròpies de l'idioma. Alguns exemples serien "estat d'ànim", "fer els deures" o "prendre mesures". Les col·locacions se solen ensenyar com un bloc unitari, encara que a molts diccionaris no hi figurin perquè poden trencar-se per a innovar estilísticament. Sovint han sorgit per l'ús de la metàfora o per la pèrdua parcial de significat d'un dels mots, que resta restringit a un context on apareix l'altre element de manera freqüent. Les col·locacions marquen certes restriccions a l'hora d'ajuntar paraules, per exemple, quines preposicions s'utilitzen amb determinats verbs (pensar en, etc.) o quins verbs i noms són utilitzats sovint conjuntament. Un exemple de col·locació pot ser el parell potència computacional. Es podria dir força computacional, però la paraula força sembla reservada per als éssers vius i, en aquest cas, tenim un computador (ésser inanimat). Ocorre el mateix quan diem ordinador potent en comptes d'ordinador fort. (ca)
- Kolokace (od lat. collocare, spolu-umístit), též slovní spojení je spojení více slov, která spolu souvisejí gramaticky i sémanticky a vytvářejí víceslovné . Tvoří tak podobně jako slovo lexikální jednotku. Kolokabilita je schopnost souvýskytu lexikálních jednotek v sémanticky platných čili smysluplných celcích prostřednictvím kolokačního paradigmatu (vzoru) a je přímo měřitelná výskytem slovního spojení v jazykovém korpusu. Slova umožňující pouze jediný souvýskyt se nazývají monokolokabilní (např. „tratoliště“ lze použít pouze ve spojení se slovem „krev“, „tratoliště krve“). Kolokace je obtížné sémanticky definovat a třídit, protože jsou hraničním jevem mezi lexikální a gramatickou rovinou. Rozlišujeme kolokace ustálené (sousloví) a neustálené:
* ustálené, systémové kolokace jsou součástí systému a z paměti jsou jen vybavované;
* neustálené, textové kolokace jsou tvořené ad hoc, jsou to autorské kombinace vznikající podle momentální potřeby. (cs)
- التلازم أو التصاحب اللفظي هو توارد لفظين (أو أكثر) أكثر من ورود أحدهما مع غير الآخر. ويعرفه محمد حسن يوسف بأنه «تكرار معتاد لمجموعات من الكلمات المفردة، والتي يأتي تكرارها معا من خلال شيوع الاستخدام بحيث تميل لتشكيل وحدة مميزة». أما في لغويات المتون فان المتلازمات اللفظية هي سلسلة من الكلمات أو المصطلحات التي تتوارد غالبا أكثر من كونها متوقعة بالصدفة . (ar)
- En korpusa lingvistiko, kunokazemo estas serio de vortoj, terminoj aŭ esprimoj kiuj kunokazas pli ofte ol atendeble hazarde. En frazeologio, kunokazemo estas subtipo de frazemo. Christopher Gledhill en sia kontribuo al la kolektiva verko La arto labori kune temas pri disvolvigo de la koncepto de kunokazemo (angle collocation, el kio ankaŭ evitinda kolokacio) proponita de John Rupert Firth (1957) laŭ kiu "ĉiu signo en la lingvo emas okazi en pli-malpli antaŭ-videblaj kaj antaŭ-konstruitaj sintagmoj". Tia studo korespondas al frazeologio, nome frazaranĝo propra al iu lingvo aŭ al iu lingvouzanto, laŭ PIV. Oni analizas detale la similecojn kaj diferencojn de signifo kaj uzado inter la verkoj bati kaj frapi. Tio kondukas al la koncepto PK-esprimoj, nome Predikato-komplemento-esprimoj, rilate al ties ekvivalento, valento, voĉo, aspekto, determinado, reformulado, modifado kaj konvertado. Aliaj verboj analizitaj estas fari, havi, doni el kio rezultas, ke "PK-esprimoj en Esperanto ne havas la saman distribuon kaj funkcion kiel en aliaj lingvoj." Tiel "respondi" kaj etendita predikato kiel "doni respondon" ne estas entute sinonimaj ĉar "doni respondon" signifas "komuniki respondon" sen precizigi pri kio temas, dum "respondi" estas uzata en dialogoj kaj rakontaj situacijo, ofte akompanata de diraĵo. Tiukadre similaj esprimoj povas havi diversajn uzojn: "fari demandon" estas pli proksima al peto, "starigi demandon" pli proksima al problemo, pli malofta "meti demandon" pli proksima al oficialaj petoj kaj eĉ pli malofta "levi demandon" pli rpoksima al abstraktaj aferoj. (eo)
- Als Kollokation (von lateinisch collocatio „Stellung, Anordnung“, als Fachbegriff jedoch von engl. collocation) bezeichnet man in der Linguistik das gehäufte benachbarte Auftreten von Wörtern, wie auch immer ihr gemeinsames Auftreten zunächst begründbar sein mag. Beispiele: Buch – dick, Tag – hell, Jesus – Christentum, Katze – miauen (de)
- In corpus linguistics, a collocation is a series of words or terms that co-occur more often than would be expected by chance. In phraseology, a collocation is a type of compositional phraseme, meaning that it can be understood from the words that make it up. This contrasts with an idiom, where the meaning of the whole cannot be inferred from its parts, and may be completely unrelated. An example of a phraseological collocation is the expression strong tea. While the same meaning could be conveyed by the roughly equivalent powerful tea, this adjective does not modify tea frequently enough for English speakers to become accustomed to its co-occurrence and regard it as idiomatic or unmarked. (By way of counterexample, powerful is idiomatically preferred to strong when modifying a computer or a car.) There are about six main types of collocations: adjective + noun, noun + noun (such as collective nouns), verb + noun, adverb + adjective, verbs + prepositional phrase (phrasal verbs), and verb + adverb. Collocation extraction is a computational technique that finds collocations in a document or corpus, using various computational linguistics elements resembling data mining. (en)
- Corpus hizkuntzalaritzan, kolokazio hitzak hauxe adierazten du: kasualitateak azal lezakeena baino maizago elkarrekin agertzen diren hitzen edo terminoen andana. Fraseologian, kolokazioa esapide mota bat da. Era honetako adibide bat izan daiteke amets gaiztoa: nahiz eta *amets txarra ere posible izan, euskaldun askorentzat bestea bakarrik da onargarri; alderantziz, jenio txarra esan ohi da (aiurri haserrekorraz ari garela), eta ez *jenio gaiztoa. Komeni da kolokazio fraseologikoak esapideetatik bereiztea, nahiz eta biak antzekoak izan, zertan eta bietan badelako esanahiaren alderdiren bat edo beste osatzen duten hitzen baturak ezin osoki azal lezakeena. Alabaina, esapideetan esanahia osoki da halakoa, eta kolokazioetan ñabarduraren bat edo beste bakarrik. Muga non dagoen jakitea ez da beti erraza.Sei kolokazio mota nagusi daude: izena eta izenondoa, izena eta izena (...ren..., ...ko...), izena eta aditza, adberbioa eta izenondoa, aditza eta adizlaguna, aditza eta adberbioa. Kolokazioak ateratzea deitzen zaio hizkuntzalaritza konputazionalean corpus batean dauden kolokazioak automatikoki ateratzeko lanari. (eu)
- En lexicología, una colocación es un tipo concreto de unidad fraseológica que no es ni locución o lexía simple ni enunciado fraseológico o lexía textual. El término fue usado por vez primera por J. R. Firth en 1957 y se ha usado frecuentemente en la lexicología inglesa de Halliday. Designa combinaciones frecuentes de unidades léxicas fijadas en la norma o una combinación de palabras que se distingue por su alta frecuencia de uso, como cierre hermético, maraña inextricable, desear ardientemente, negar categóricamente, etcétera; esto motiva que este tipo de construcciones se cataloguen como unidades semi-idiomáticas. Se diferencian de las unidades fraseológicas en que responden a pautas de formación gramaticales y su significado es composicional, esto es, se deduce de los significados de los elementos combinados. Son unidades léxicas que han sido fijadas en la norma y en sustancia son fraseologismos que se encuentran a mitad de camino entre las combinaciones libres y las fijas, porque sus elementos se pueden dislocar e intercambiar y en general su significado es claro y desentrañable, si bien en ciertos casos tienen significado de conjunto: "Dinero negro", "mercado negro" ("ilegal"). Los paradigmas o modelos de colocación más usados en español son:
* Sustantivo + preposición + sustantivo: derecho de veto, puntos de venta, punto de encuentro, punto de vista, fondos de inversión, tipos de interés, plan de pensiones, plan de choque, estado de opinión, creación de empleo, etc.
* Sustantivo + adjetivo: renta fija/variable, poder adquisitivo, sector público, población activa, urna digital, masa salarial, dispositivo policial, venta directa, retribución variable, mandos intermedios, atención primaria, mercado negro, deuda pública, sector puntero, etc.
* Verbo + (artículo) + sustantivo: desatarse una polémica, tomar cuerpo, zanjar la polémica, tomar medidas, plantear problemas, romper el hervor, caldearse los ánimos, estallar una guerra, palpitar el corazón, rescindir un contrato, implorar misericordia, etc.
* Verbo + preposición + sustantivo: llevar a cabo, poner en marcha, poner en cuestión, ponerse de acuerdo, poner de manifiesto, echar en falta, tener en cuenta, tomar en cuenta, etc. Las siguientes estructuras son patrones menos productivos que los anteriores:
* Sustantivo + sustantivo: Paquete bomba, capital riesgo, coche bomba, comida basura, comida chatarra, bono basura, nave nodriza, mujer florero, sofá cama, etc.
* Adjetivo + sustantivo: Nueva economía, bajo consumo, mediana industria, bajos fondos, viejos tiempos, media jornada, discusión acalorada, santa paciencia, buen amigo, viejo amigo, etc.
* Adverbio + adjetivo/participio: terminantemente prohibido, firmemente convencido, altamente tóxico, altamente explosivo, etc.
* Verbo + adjetivo: andar liado, salir/resultar ileso, etc.
* Verbo + adverbio: salir pitando, rogar encarecidamente, recomendar fervientemente, etc. (es)
- Un collocation, en linguistique, est soit, de manière quantitative, le rapprochement fréquent de deux unités lexicales dans un corpus donné, soit, de façon qualitative, une combinaison d’unités lexicales qui exprime une idée précise. Ce rapprochement est directement encodé dans le lexique et relève donc du savoir lexical. Le terme « collocation » vient du latin collocare, qui signifie : « placer ensemble ». L'orateur Quintilien (35 / 95) emploie ce terme très général pour désigner l'« arrangement des mots ». La rhétorique a transmis le terme en ce sens à la linguistique. (fr)
- Is éard is comhlogaíocht ann ná an rud a bhíonn i gceist nuair a thagann dhá fhocal éagsúla le chéile in abairt agus faightear brí ar leith as an dá fhocal mar aonad. M.sh. ‘bean’ agus ‘rialta’. Is é an comhlogaíocht ar an dá fhocal sin ‘bean rialta’ – friotal a chiallaíonn ‘Siúr’, nó ball d’ord mná rialta. (ga)
- Kolokasi adalah sandingan kata yang memiliki makna hampir sama. Kata yang bersanding tersebut memiliki kekuatannya masing-masing, mulai dari lemah, kuat, hingga tetap (tidak dapat diubah). Secara morfologis-semantis, kata kolokasi terdiri dari dua kata ko berarti “bersama”, dan lokasi berarti “tempat”. Kolokasi adalah secara bersama meletakkan kata dalam satu tempat. (in)
- 연어(連語, collocation)는 동일한 맥락에서 일반적인 경우보다 높은 빈도로 나타나는 어휘의 쌍이다. 가령 한국어 화자는 ‘감을 붙잡다’보다는 ‘감을 잡다’를 자연스럽게 여기며, 영어 화자는 ‘strong computer’보다는 ‘powerful computer’를 선호한다. 공기(共起)하는 모든 어휘가 연어가 되는 것은 아니며, 두 어휘의 공기 빈도가 통계적인 기대 빈도보다 높은 경우에 연어가 된다. 그러나 ‘미역국을 먹다’처럼 문자 그대로의 의미로 쓰이지 않고 수사적 의미를 강하게 갖는 경우에는 연어라고 하지 않고 관용구라고 한다. 즉 연어는 일반적인 공기어와 관용구의 사이에 있다. 연어는 언어적, 문화적, 심리적 맥락에서 함께 쓰이는 것이 선호되므로, 사전 편찬이나 외국어 교육에서 중요하게 다루어져야 한다. 가령 모국어 화자는 직관적으로 알 수 있지만 해당 언어를 배우는 학습자는 잘 알지 못하는 연어가 높은 빈도로 사용된다면, 말뭉치에서 그 빈도를 파악하여 빈도에 따라 자세히 다룰 필요가 존재한다. (ko)
- 連語(れんご、英: Collocation)とは、一般に、複数の単語からなるが、まとまった形で単語と同様に用いられる言語表現をいう。言語学ではいくつかの異なる意味で用いられる用語である。 1.
* 広い意味では慣用句も含まれるが、通常は文脈によらず一定の意味を持つ一連の語を「慣用句」と呼び、それ以外の文法的機能などを示すものを「連語」と呼ぶ。たとえば次のような例がある。 2.
* 日本語 3.
* てはならない・なければならない 4.
* ことができる 5.
* かもしれない 6.
* に違いない 7.
* によって 8.
* における 9.
* のために 10.
* 英語 11.
* be going to(近接未来) 12.
* out of「から外へ」 13.
* not…any longer「もう…ない」 14.
* for the sake of「のために」 15.
* 16.
* コーパス言語学では、有意に高い確率で共起する語の組み合わせを「連語」という。これには(1)の意味の「連語」や一部の慣用句などを含みうるが、別の概念である。
* 17.
* ソヴィエト・ロシア言語学でいうсловосочетание(語結合)の訳語として「連語」を用いることがある。 (ja)
- In lessicologia, la collocazione (dal latino collocāre, 'mettere in un luogo') o co-occorrenza è un'associazione abituale e privilegiata di due o più parole all'interno di una frase; dunque, è un caso particolare di combinazione lessicale. La caratteristica delle collocazioni è il legame immotivato o imprevedibile tra i due costituenti, sostanzialmente consolidato dall'uso e non dettato da regole . (it)
- In de taalkunde wordt de term collocatie in de lexicologie en de corpuslinguïstiek gebruikt. Verschillende taalkundigen gebruiken het echter op verschillende manieren, maar het gaat wel steeds om kleine min of meer vaste woordgroepen en zinsdelen ofwel constituenten. (nl)
- O conceito colocação é utilizado em linguística com dois sentidos diferentes: a) combinação frequente, preferencial ou usual de palavras (nomeadamente substantivo + adjectivo e verbo + substantivo); ou b) combinação aparentemente livre de palavras, gerada a partir das regras da língua, mas onde actua qualquer tipo de restrição lexical determinada pela norma.c)Exemplos:O garoto ficou com a primeira colocação no campeonato Na primeira acepção, o termo foi usado pela primeira vez por J. R. Firth em 1957 e é usado frequentemente na lexicologia inglesa de Halliday. Designa combinações frequentes de unidades lexicais fixadas na norma ou uma combinação de palavras que se distingue pela sua alta frequência de uso, como desejar ardentemente, etc., o que motiva que este tipo de construções seja catalogado como sendo unidades semi-idiomáticas. Na segunda acepção, uma colocação (ou semi-frasema) AB (ódio mortal, amor cego, por exemplo) é uma combinação de duas ou mais palavras A (ódio, amor) e B (mortal, cego), cujo significado inclui o significado da palavra A (‘ódio‘, ‘amor‘) mais um significado ‘C’. O novo significado da combinação é ‘A + C’ (e não ‘A + B’), de tal maneira que a palavra B (mortal, cego) exprime ‘C’ (‘intenso’) e não ‘B’ (‘que causa ou pode causar a morte’). Este termo B não é seleccionado livremente: *ódio cego, *amor mortal, *amor letal, *felicidade mortal. (pt)
- Kolokacja – związek frazeologiczny o znacznej łączliwości elementów, będący często używanym zestawieniem słów, w którym – w odróżnieniu od idiomu – sens całości wynika ze znaczeń poszczególnych wyrazów, na przykład obrać jabłko, odczuwać tęsknotę, mocna kawa, silny wiatr, na Węgrzech, we Francji. (pl)
- Kollokation är i lingvistiken ett ordpar som har en benägenhet att uppträda tillsammans i ett språk. Man är inte tvingad av språkbruket att sätta ihop orden, men man gör det av vana. Det är mycket vanligt att säga att någon gjorde en ”svag insats”, så det är en kollokation. Andra uttryck som ”dålig insats” är möjliga men mindre vanliga. Ett ordpar som ”kratta manegen” är inte en kollokation utan ett idiom, eftersom man inte kan byta ut något av orden om man följer vanligt språkbruk. (sv)
- Колокації (англ. collocations) — це комбінація двох або більше слів, які формують стійке словосполучення, що відіграє важливе значення для природного звучання іноземної мови. У колокаціях один компонент вибирається за змістом, а вибір другого залежить від вибору першого і визначається традицією. Колокації в англійській мові будуються за певними формулами, а саме відповідно до сполучуваності частин мов. Нами вперше класифіковано колокації англійської мови за 9 видами: (uk)
- Коллокация — словосочетание, имеющее признаки синтаксически и семантически целостной единицы, в котором выбор одного из компонентов осуществляется по смыслу, а выбор второго зависит от выбора первого (например, ставить условия — выбор глагола ставить определяется традицией и зависит от существительного условия, при слове предложение будет другой глагол — вносить). К коллокациям также обычно причисляют составные топонимы, антропонимы и другие часто совместно употребляемые именования (например, крейсер «Аврора», завод имени Кирова). Другое наименование того же явления — устойчивые, или фразеологические словосочетания, N-граммы. (ru)
- 在语料库语言学中词语搭配(英語:Collocation)是指按序排列的单字、术语同时出现的次数比偶然的多;在(英語:phraseology)中词语搭配是(phraseme)的子类别,韓禮德提出的语言表达式strong tea(而不是powerful tea)即為一例。 如何定义词语搭配是语言学界中最受争论的主题之一。 词语搭配能应用在机器翻译等任务中,而 Linggle是全世界第一套搭配詞搜尋引擎。 (zh)
|
rdfs:comment
|
- التلازم أو التصاحب اللفظي هو توارد لفظين (أو أكثر) أكثر من ورود أحدهما مع غير الآخر. ويعرفه محمد حسن يوسف بأنه «تكرار معتاد لمجموعات من الكلمات المفردة، والتي يأتي تكرارها معا من خلال شيوع الاستخدام بحيث تميل لتشكيل وحدة مميزة». أما في لغويات المتون فان المتلازمات اللفظية هي سلسلة من الكلمات أو المصطلحات التي تتوارد غالبا أكثر من كونها متوقعة بالصدفة . (ar)
- Als Kollokation (von lateinisch collocatio „Stellung, Anordnung“, als Fachbegriff jedoch von engl. collocation) bezeichnet man in der Linguistik das gehäufte benachbarte Auftreten von Wörtern, wie auch immer ihr gemeinsames Auftreten zunächst begründbar sein mag. Beispiele: Buch – dick, Tag – hell, Jesus – Christentum, Katze – miauen (de)
- Un collocation, en linguistique, est soit, de manière quantitative, le rapprochement fréquent de deux unités lexicales dans un corpus donné, soit, de façon qualitative, une combinaison d’unités lexicales qui exprime une idée précise. Ce rapprochement est directement encodé dans le lexique et relève donc du savoir lexical. Le terme « collocation » vient du latin collocare, qui signifie : « placer ensemble ». L'orateur Quintilien (35 / 95) emploie ce terme très général pour désigner l'« arrangement des mots ». La rhétorique a transmis le terme en ce sens à la linguistique. (fr)
- Is éard is comhlogaíocht ann ná an rud a bhíonn i gceist nuair a thagann dhá fhocal éagsúla le chéile in abairt agus faightear brí ar leith as an dá fhocal mar aonad. M.sh. ‘bean’ agus ‘rialta’. Is é an comhlogaíocht ar an dá fhocal sin ‘bean rialta’ – friotal a chiallaíonn ‘Siúr’, nó ball d’ord mná rialta. (ga)
- Kolokasi adalah sandingan kata yang memiliki makna hampir sama. Kata yang bersanding tersebut memiliki kekuatannya masing-masing, mulai dari lemah, kuat, hingga tetap (tidak dapat diubah). Secara morfologis-semantis, kata kolokasi terdiri dari dua kata ko berarti “bersama”, dan lokasi berarti “tempat”. Kolokasi adalah secara bersama meletakkan kata dalam satu tempat. (in)
- 연어(連語, collocation)는 동일한 맥락에서 일반적인 경우보다 높은 빈도로 나타나는 어휘의 쌍이다. 가령 한국어 화자는 ‘감을 붙잡다’보다는 ‘감을 잡다’를 자연스럽게 여기며, 영어 화자는 ‘strong computer’보다는 ‘powerful computer’를 선호한다. 공기(共起)하는 모든 어휘가 연어가 되는 것은 아니며, 두 어휘의 공기 빈도가 통계적인 기대 빈도보다 높은 경우에 연어가 된다. 그러나 ‘미역국을 먹다’처럼 문자 그대로의 의미로 쓰이지 않고 수사적 의미를 강하게 갖는 경우에는 연어라고 하지 않고 관용구라고 한다. 즉 연어는 일반적인 공기어와 관용구의 사이에 있다. 연어는 언어적, 문화적, 심리적 맥락에서 함께 쓰이는 것이 선호되므로, 사전 편찬이나 외국어 교육에서 중요하게 다루어져야 한다. 가령 모국어 화자는 직관적으로 알 수 있지만 해당 언어를 배우는 학습자는 잘 알지 못하는 연어가 높은 빈도로 사용된다면, 말뭉치에서 그 빈도를 파악하여 빈도에 따라 자세히 다룰 필요가 존재한다. (ko)
- 連語(れんご、英: Collocation)とは、一般に、複数の単語からなるが、まとまった形で単語と同様に用いられる言語表現をいう。言語学ではいくつかの異なる意味で用いられる用語である。 1.
* 広い意味では慣用句も含まれるが、通常は文脈によらず一定の意味を持つ一連の語を「慣用句」と呼び、それ以外の文法的機能などを示すものを「連語」と呼ぶ。たとえば次のような例がある。 2.
* 日本語 3.
* てはならない・なければならない 4.
* ことができる 5.
* かもしれない 6.
* に違いない 7.
* によって 8.
* における 9.
* のために 10.
* 英語 11.
* be going to(近接未来) 12.
* out of「から外へ」 13.
* not…any longer「もう…ない」 14.
* for the sake of「のために」 15.
* 16.
* コーパス言語学では、有意に高い確率で共起する語の組み合わせを「連語」という。これには(1)の意味の「連語」や一部の慣用句などを含みうるが、別の概念である。
* 17.
* ソヴィエト・ロシア言語学でいうсловосочетание(語結合)の訳語として「連語」を用いることがある。 (ja)
- In lessicologia, la collocazione (dal latino collocāre, 'mettere in un luogo') o co-occorrenza è un'associazione abituale e privilegiata di due o più parole all'interno di una frase; dunque, è un caso particolare di combinazione lessicale. La caratteristica delle collocazioni è il legame immotivato o imprevedibile tra i due costituenti, sostanzialmente consolidato dall'uso e non dettato da regole . (it)
- In de taalkunde wordt de term collocatie in de lexicologie en de corpuslinguïstiek gebruikt. Verschillende taalkundigen gebruiken het echter op verschillende manieren, maar het gaat wel steeds om kleine min of meer vaste woordgroepen en zinsdelen ofwel constituenten. (nl)
- Kolokacja – związek frazeologiczny o znacznej łączliwości elementów, będący często używanym zestawieniem słów, w którym – w odróżnieniu od idiomu – sens całości wynika ze znaczeń poszczególnych wyrazów, na przykład obrać jabłko, odczuwać tęsknotę, mocna kawa, silny wiatr, na Węgrzech, we Francji. (pl)
- Kollokation är i lingvistiken ett ordpar som har en benägenhet att uppträda tillsammans i ett språk. Man är inte tvingad av språkbruket att sätta ihop orden, men man gör det av vana. Det är mycket vanligt att säga att någon gjorde en ”svag insats”, så det är en kollokation. Andra uttryck som ”dålig insats” är möjliga men mindre vanliga. Ett ordpar som ”kratta manegen” är inte en kollokation utan ett idiom, eftersom man inte kan byta ut något av orden om man följer vanligt språkbruk. (sv)
- Колокації (англ. collocations) — це комбінація двох або більше слів, які формують стійке словосполучення, що відіграє важливе значення для природного звучання іноземної мови. У колокаціях один компонент вибирається за змістом, а вибір другого залежить від вибору першого і визначається традицією. Колокації в англійській мові будуються за певними формулами, а саме відповідно до сполучуваності частин мов. Нами вперше класифіковано колокації англійської мови за 9 видами: (uk)
- 在语料库语言学中词语搭配(英語:Collocation)是指按序排列的单字、术语同时出现的次数比偶然的多;在(英語:phraseology)中词语搭配是(phraseme)的子类别,韓禮德提出的语言表达式strong tea(而不是powerful tea)即為一例。 如何定义词语搭配是语言学界中最受争论的主题之一。 词语搭配能应用在机器翻译等任务中,而 Linggle是全世界第一套搭配詞搜尋引擎。 (zh)
- Una col·locació és una construcció lèxica convencional, és a dir, està composta d'elements que poden funcionar independentment i que tenen un significat autònom (a diferència d'una locució) però que acostumen a col·locar-se junts, formant expressions pròpies de l'idioma. Alguns exemples serien "estat d'ànim", "fer els deures" o "prendre mesures". (ca)
- Kolokace (od lat. collocare, spolu-umístit), též slovní spojení je spojení více slov, která spolu souvisejí gramaticky i sémanticky a vytvářejí víceslovné . Tvoří tak podobně jako slovo lexikální jednotku. Kolokabilita je schopnost souvýskytu lexikálních jednotek v sémanticky platných čili smysluplných celcích prostřednictvím kolokačního paradigmatu (vzoru) a je přímo měřitelná výskytem slovního spojení v jazykovém korpusu. Slova umožňující pouze jediný souvýskyt se nazývají monokolokabilní (např. „tratoliště“ lze použít pouze ve spojení se slovem „krev“, „tratoliště krve“). Kolokace je obtížné sémanticky definovat a třídit, protože jsou hraničním jevem mezi lexikální a gramatickou rovinou. (cs)
- En korpusa lingvistiko, kunokazemo estas serio de vortoj, terminoj aŭ esprimoj kiuj kunokazas pli ofte ol atendeble hazarde. En frazeologio, kunokazemo estas subtipo de frazemo. Christopher Gledhill en sia kontribuo al la kolektiva verko La arto labori kune temas pri disvolvigo de la koncepto de kunokazemo (angle collocation, el kio ankaŭ evitinda kolokacio) proponita de John Rupert Firth (1957) laŭ kiu "ĉiu signo en la lingvo emas okazi en pli-malpli antaŭ-videblaj kaj antaŭ-konstruitaj sintagmoj". Tia studo korespondas al frazeologio, nome frazaranĝo propra al iu lingvo aŭ al iu lingvouzanto, laŭ PIV. Oni analizas detale la similecojn kaj diferencojn de signifo kaj uzado inter la verkoj bati kaj frapi. Tio kondukas al la koncepto PK-esprimoj, nome Predikato-komplemento-esprimoj, rilate a (eo)
- In corpus linguistics, a collocation is a series of words or terms that co-occur more often than would be expected by chance. In phraseology, a collocation is a type of compositional phraseme, meaning that it can be understood from the words that make it up. This contrasts with an idiom, where the meaning of the whole cannot be inferred from its parts, and may be completely unrelated. There are about six main types of collocations: adjective + noun, noun + noun (such as collective nouns), verb + noun, adverb + adjective, verbs + prepositional phrase (phrasal verbs), and verb + adverb. (en)
- En lexicología, una colocación es un tipo concreto de unidad fraseológica que no es ni locución o lexía simple ni enunciado fraseológico o lexía textual. El término fue usado por vez primera por J. R. Firth en 1957 y se ha usado frecuentemente en la lexicología inglesa de Halliday. Designa combinaciones frecuentes de unidades léxicas fijadas en la norma o una combinación de palabras que se distingue por su alta frecuencia de uso, como cierre hermético, maraña inextricable, desear ardientemente, negar categóricamente, etcétera; esto motiva que este tipo de construcciones se cataloguen como unidades semi-idiomáticas. (es)
- Corpus hizkuntzalaritzan, kolokazio hitzak hauxe adierazten du: kasualitateak azal lezakeena baino maizago elkarrekin agertzen diren hitzen edo terminoen andana. Fraseologian, kolokazioa esapide mota bat da. Era honetako adibide bat izan daiteke amets gaiztoa: nahiz eta *amets txarra ere posible izan, euskaldun askorentzat bestea bakarrik da onargarri; alderantziz, jenio txarra esan ohi da (aiurri haserrekorraz ari garela), eta ez *jenio gaiztoa. (eu)
- O conceito colocação é utilizado em linguística com dois sentidos diferentes: a) combinação frequente, preferencial ou usual de palavras (nomeadamente substantivo + adjectivo e verbo + substantivo); ou b) combinação aparentemente livre de palavras, gerada a partir das regras da língua, mas onde actua qualquer tipo de restrição lexical determinada pela norma.c)Exemplos:O garoto ficou com a primeira colocação no campeonato (pt)
- Коллокация — словосочетание, имеющее признаки синтаксически и семантически целостной единицы, в котором выбор одного из компонентов осуществляется по смыслу, а выбор второго зависит от выбора первого (например, ставить условия — выбор глагола ставить определяется традицией и зависит от существительного условия, при слове предложение будет другой глагол — вносить). К коллокациям также обычно причисляют составные топонимы, антропонимы и другие часто совместно употребляемые именования (например, крейсер «Аврора», завод имени Кирова). (ru)
|