About: Athamas

An Entity of Type: person, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In Greek mythology, Athamas (/ˈæθəməs/; Ancient Greek: Ἀθάμας, romanized: Athámas) was a Boeotian king.

Property Value
dbo:abstract
  • أثاماس (بالإنجليزية: Athanas)‏، (باليونانية: Ἀθάμας)‏ في الأساطير الإغريقية، هو ابن ملك تساليا القوي أيولوس وزوجته إناريتي، وكان هو نفسه ملكًا للمدينة الغنية أورخومينوس في إقليم بويوتيا. (ar)
  • Athamás (řecky Αθάμας, latinsky Athamas) byl syn theassalského krále Aiola, jeho děd byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se králem boiótského Orchomenu. Jeho bratry byli: * Krétheus založil město * Sísyfos založil Korinth * Salmóneus vládl v * Deión vládl ve Fókidě * Periérés vládl v . * Magnés vládl v Athamás se oženil dvakrát, první ženou byla bohyně oblaků Nefelé. Porodila mu syna Frixa a dceru Hellé. Nešťastný osud sobě i dětem přivodil tím, že zapudil Nefelé a oženil se s Ínó, dcerou Kadma, krále v Thébách. S tou měl později dva syny, Learcha a Melikerta. Macecha Ínó děti z prvního manželství nenáviděla až tak, že úklady a intrikami dosáhla souhlasu Athamásova s jejich obětováním bohům, aby zachránila království od hladu, bídy a nepokojů obyvatel. Těsně před obětním obřadem matka dětí Nefelé poslala zlatého berana, který děti přenesl přes moře do daleké Kolchidy. Šťastně se to skončilo pro Frixa, avšak Hellé utonula v moři. Brzy nato Athamás upadl v nemilost bohyně Héry, když se ujal malého Dionýsa, syna nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Héra na Athamáse seslala šílenství, ve kterém zabil svého syna Learcha. Nestačil už ublížit druhému Melikartovi, Ínó mu ho vytrhla, ale neunikla a vrhla se do moře. Když se šílený Athamás pokusil zabít i Dionýsa, skryl jej bůh Hermés. Konec Athamantův není v mýtech doložen, sebevražda je předpokládaná. Příběh Athamanta a jeho syna Frixa stojí na počátku dalších velkých mýtů, zejména o velké výpravěIásona a Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno. (cs)
  • Segons la mitologia grega, Atamant (en grec antic Άθάμας), va ser un rei d'Orcomen, fill d'Èol i d'Enàrete. Va regnar, segons algunes versions, al país de Coronea, i també a la mateixa Tebes. Atamant es va casar tres vegades, i les històries dels seus casaments formen part del desenvolupament novel·lesc d'uns mites anteriors. La versió més coneguda, que es remunta a la tragèdia Frixos, d'Eurípides, (avui perduda), diu que Atamant es va casar en primeres núpcies amb Nèfele. D'aquest matrimoni tingué dos fills, Frixos i Hel·le. Després repudià Nèfele i es casà amb Ino, filla de Cadme. Del segon matrimoni va tenir dos fills, Learc i Melicertes. Ino tenia gelosia dels fills de la primera dona i es va proposar matar-los. Va convèncer les dones del país que torressin el gra de blat disposat per sembrar. Els homes el van sembrar, però no en va sortir res. Atamant va fer consultar l'oracle de Delfos, però Ino va subornar els missatgers, que van dir que la resposta de l'oracle era que s'havia de sacrificar als déus, Frixos, el fill d'Atamant. Però Quan Frixos ja era a l'altar (junt amb la seva germana Hel·le segons algunes tradicions), a punt de ser sacrificat, Nèfele va donar un moltó amb el velló d'or a Atamant, un regal d'Hermes. Aquest déu va endur-se els dos joves per l'aire i els salvà. Frixos va arribar a la Còlquida, però la seva germana es va ofegar pel camí. Una altra versió explicada per Eurípides a Ino, una altra tragèdia perduda, diu que Atamant, pensant que Ino era morta, es casà amb Temisto, filla d'Hipseu, amb la que tingué dos fills, Orcomen i Esfingi. En aquesta obra, Ino havia marxat a la muntanya, després del fracàs del sacrifici de Frixos. Allà va trobar les bacants que estaven al servei de Dionís, i s'hi uní. Atamant, pensant que era morta, es va casar amb Temisto. Però Ino va tornar en secret i es va donar a conèixer a Atamant, que la va fer entrar al palau com a serventa. Temisto va saber que la seva rival no era morta, però no va poder-la trobar. Va voler matar els fills d'Ino i va ordenar a la nova serventa que vestís de negre els fills de l'anterior muller d'Atamant i de blanc els seus dos fills, Orcomen i Esfingi, per poder-los distingir a la nit. La falsa esclava va canviar els vestits, i Temisto va matar els seus propis fills i els d'Ino es van salvar. Temisto es va suïcidar. Una altra versió diu que Atamant i Temisto van tenir quatre fills, Leucó, Eritri, Esqueneu i Ptous. Una variant diu que el missatger subornat per Ino va tenir compassió i va revelar la conspiració a Atamant. Aquest, indignat, va fer sacrificar Ino junt amb el seu fill Melicertes, en lloc de Frixos. Però quan eren conduïts a l'altar, Dionís va tenir compassió d'aquella que havia estat la seva dida, la va envoltar amb un núvol que la va fer invisible i li va permetre d'escapar-se amb Melicertes. Després va fer embogir Atamant, que va matar el seu fill Learc posant-lo en una caldera d'aigua bullent. De vegades es diu que va ser Hera qui va fer embogir Atamant, per haver acollit Dionís de petit. La deessa va fer que confongués el seu fill Learc amb un cérvol i el matés. Llavors Ino, també embogida, va matar Melicertes i es llençà al mar des d'una roca. Per aquest crim Atamant va ser desterrat de Beòcia i va portar una vida errant. Va demanar a l'oracle on s'havia d'establir, i li havia dit que s'instal·lés on les feres li donessin menjar. En arribar a la Tessàlia trobà uns llops devorant un moltó, però quan ell s'hi acostà van fugir, abandonant la presa, i així es va complir l'oracle. S'instal·là en aquella terra, en un indret que anomenà Athamantion i on fundà la ciutat d'Halos. Allí va ser on es casà amb Temisto, filla d'Hipseu, i on va tenir quatre fills, Leucó, Eritri, Esqueneu i Ptous. Al cap d'un temps, Atamant va estar a punt de ser sacrificat pels seus súbdits per haver infringit un precepte religiós. Però el seu net, Citissor, el va salvar. Aquest episodi de la llegenda d'Atamant la va portar Sòfocles al teatre, en una tragèdia també perduda, Atamant coronat. El sacrifici de l'heroi, segons sembla, hauria estat maquinat per Nèfele com a venjança, i Atamant seria salvat no per Citissor, sinó per Hèracles. (ca)
  • Athamas (altgriechisch Ἀθάμας Athámas) ist in der griechischen Mythologie der König von Böotien und der Begründer der Stadt in Thessalien. Er ist der Sohn des Aiolos und der Enarete. Er hat sechs Brüder – Kretheus, Sisyphos, Salmoneus, Deion, Magnes und Perieres – und fünf Schwestern – Kanake, Alkyone, Peisidike, Kalyke und Perimede. Mit seiner ersten Frau Nephele (nicht zu verwechseln mit Nephele, der Wolke) hat er zwei Kinder: Phrixos und Helle. Mit seiner zweiten Frau Ino hat er die Kinder Learchos und Melikertes. Aus Hass auf ihre beiden Stiefkinder manipuliert Ino zuerst die Ernte, dann den Boten, der zum Orakel von Delphi geschickt wird, um den Grund für die Missernten zu erfragen. Der Bote berichtet auf ihre Anweisung hin, dass die Götter nur gnädig zu stimmen seien, indem Phrixos dem Zeus geopfert werde. Phrixos wird aber gemeinsam mit Helle rechtzeitig von seiner Mutter entführt und gerettet. Später belegt Hera Athamas mit einem Fluch, sodass er im Wahn seinen Sohn Learchos tötet. Ino und Melikertes flüchten und stürzen sich ins Meer. Athamas muss Böotien verlassen, wird aber nach längerer Wanderschaft sesshaft und heiratet Themisto, die Tochter des Hypseus. Mit ihr bekam er die Söhne Leukon, , , , und . Sowohl Aischylos als auch Sophokles und Euripides widmeten der Athamas-Sage mehrere Tragödien, von denen keine vollständig erhalten ist. (de)
  • Ο Αθάμας ή Αθάμαντας είναι πρόσωπο της ελληνικής μυθολογίας, ήρωας της Θεσσαλίας και της Βοιωτίας, βασιλιάς του Ορχομενού. Ο μύθος του Αθάμαντα συναντάται σε διάφορες παραλλαγές. Ο Αθάμας ήταν γιος του Αιόλου και της Εναρέτης. Παντρεύτηκε πρώτα τη θεά Νεφέλη από την οποία απέκτησε τα δίδυμα Φρίξο και Έλλη. Αργότερα χώρισε με τη Νεφέλη και παντρεύτηκε την Ινώ, θυγατέρα του Κάδμου. Με την Ινώ, απέκτησε δύο παιδιά: τον Λέαρχο και τον Μελικέρτη, κατά μία εκδοχή και τον Χαλκό. Ο Αθάμας είχε επίσης ένα αδελφό, τον , ο οποίος ήταν πατέρας της Τυρούς. Ο Φρίξος και η Έλλη μισούνταν από τη μητριά τους Ινώ. Η Ινώ κατέστρωσε ένα σατανικό σχέδιο για να απαλλαχθεί από τα παιδιά, ψήνοντας όλους τους σπόρους της πόλης ώστε να μην μπορούν να βλαστήσουν. Οι ντόπιοι αγρότες, φοβούμενοι την πείνα, ζήτησαν συμβουλές από ένα γειτονικό μαντείο. Η Ινώ δωροδόκησε τους απεσταλμένους να πουν ψέμματα ότι το μαντείο ζήτησε τη θυσία του Φρίξου. Ο Αθάμας ακουσίως δέχθηκε. Πριν ωστόσο δολοφονηθούν, ο Φρίξος και η Έλλη διασώθηκαν από ένα ιπτάμενο χρυσόμαλλο κριάρι που έστειλε η Νεφέλη, η φυσική τους μάνα. Η Έλλη έπεσε από το κριάρι στον Ελλήσποντο (που μετονομάστηκε έτσι προς τιμή της) και πέθανε, αλλά ο Φρίξος επέζησε και έφθασε στην Κολχίδα, όπου ο βασιλιάς Αιήτης τον καλοδέχθηκε, δίνοντάς του την κόρη του, τη Χαλκιόπη, για σύζυγο. Ως ένδειξη ευγνωμοσύνης, ο Φρίξος έδωσε στο βασιλιά το χρυσόμαλλο δέρας του κριαριού. Αργότερα, η Ινώ ανέθρεψε τον Διόνυσο, ανιψιό της, γιο της αδελφής της Σεμέλης, προκαλώντας την αμέριστη ζήλεια της `Ηρας. Αντεκδικούμενη, η Ήρα τρέλανε τον Αθάμαντα. Ο Αθάμας σκότωσε στην τρέλα του ένα γιο του, τον Λέαρχο. Η Ινώ, για να ξεφύγει από την καταδίωξη του φρενήρη συζύγου της, έπεσε στη θάλασσα με το γιό της Μελικέρτη. Και οι δύο αργότερα λατρεύτηκαν ως θαλάσσιες θεότητες, η Ινώ ως Λευκοθέα, και ο Μελικέρτης ως . Ο Αθάμας, με την ενοχή για το φόνο του γιου του, εξαναγκάστηκε να φύγει από τη Βοιωτία. Διατάχθηκε από το μαντείο να εγκατασταθεί σε ένα μέρος όπου θα μπορούσε να φιλοξενηθεί από άγρια θηρία. Αυτό το βρήκε στη Φθιώτιδα της Θεσσαλίας, όπου ξάφνιασε μια αγέλη λύκων που έτρωγαν πρόβατα. Όταν τους πλησίασε έφυγαν, αφήνοντάς του τα κόκαλα. Ο Αθάμας, βλέποντάς αυτό ως οιωνό εκπλήρωσης της προφητείας, έμεινε στην περιοχή και παντρεύτηκε μια τρίτη γυναίκα, τη Θεμιστώ. Με αυτή ο Αθάμαντας απέκτησε άλλα 4 ή 5 παιδιά: τον Λεύκωνα, τον Ερύθριο, τον και τον Πτώο, ίσως και τον Πορφυρίωνα. Η περιοχή αργότερα ονομάστηκε Αθαμανική πεδιάδα. Όταν ο Αθάμας επέστρεψε στη δεύτερη γυναίκα του, την Ινώ, η Θεμιστώ ζήτησε εκδίκηση ντύνοντας τα παιδιά της στα άσπρα και της Ινώς στα μαύρα. Η Ινώ άλλαξε τα ρούχα χωρίς η Θεμιστώ να το γνωρίζει, οπότε η Θεμιστώ σκότωσε η ίδια τα δικά της παιδιά. Ο μύθος του Αθάμα ενέπνευσε τον Αισχύλο, τον Φερεκύδη, τον Ευριπίδη και τον Σοφοκλή. Ο Αισχύλος και ο Σοφοκλής έγραψαν τραγωδίες, ο δεύτερος μάλιστα δύο. με τίτλο Αθάμας, οι οποίες όμως δεν σώζονται. (el)
  • In Greek mythology, Athamas (/ˈæθəməs/; Ancient Greek: Ἀθάμας, romanized: Athámas) was a Boeotian king. (en)
  • Atamanto (helene Αθάμας, latine Athamas) estis en la helena mitologio filo de la tesalia reĝo Eolo, lia avo estis Heleno, prapatro de ĉiuj grekoj. Atamanto fariĝis reĝo en la beotia . Liaj fratoj estis: * Kreteo, kiu fondis la urbon Jolkon * Sizifo, kiu fondis la urbon Korinton * Salmoneo, kiu regis en la urbo * Deiono, kiu regis en la urbo Focido * Periero, kiu regis en Mesenio. * Magneso, kiu regis en la urbo Magnesio Atamanto edziĝis dufoje, la unua lia edzino estis diino de nuboj Nefelo. Ŝi naskis al li filon Frikson kaj filinon Helon. Atamanto kaŭzis malfeliĉan sorton al si kaj al la gefiloj per forpelo de Nefelo. Duafoje li edziniĝis kun Inoa, filino de Kadmo, reĝo de Tebo. Kun ŝi pli poste li havis du filojn, Learĥon kaj Melikerton. La duonpatrino Inoa la infanojn de la unua edzeco malamis tiel, ke ŝi per artifikoj kai intrigoj atingis konsenton de Atamanto kun ofero de ili al dioj, por ke li savu la reĝolandon de malsato, mizero kaj ribeloj de la popolo. Momenton antaŭ la ofera ceremonio la patrino de la infanoj, Nefelo, sendis la oran virŝafon, kiu la infanojn forportis el la templo. Ĝi transportis ilin trans maro en foran Kolĉidon. Tio finiĝis bone por Frikso, sed Helo dronis en la maro. Baldaŭ post tio Atamanto perdis favoron de la diino Hero, pro tio, ke li prizorgis malgrandan Dionizon, filon de la plej granda dio kaj edzo de Hero Zeŭso kaj lia amantino Semela. Hero sendis al Atamanto frenezecon, en kiu li mortigis sian filon Learĥon. Li jam ne povis difekti la duan filon Melikerton, kiun Inoa elŝiris de li, sed ŝi jam ne kapablis fuĝi kaj kun la filo ĵetis sin en maron. Sed dioj savis ilin kaj eĉ levis ilin inter si. Inoa akceptis nomon kaj el Melikerto fariĝis . Kiam freneza Atamanto provis mortigi ankaŭ Dionizon, la knabon kaŝis la dio Hermeso. Fino de Atamanto ne estas en la mitoj atestita, memmortigon oni nur supozas. Okazaĵo de Atamanto kaj lia filo Frikso staras en la komenco de la pliaj grandaj mitoj, precipe pri la granda ekspedicio de Jazono kaj Argonaŭtoj en Kolĉidon por la Ora ŝaffelo. Transprenita kaj malstrikte tradukita de cs:Athamás (eo)
  • Atamante (en griego, Ἀθάμας) es un rey de la mitología griega que gobernaba en Beocia,​ pero otros dicen que reinaba en Coronea o en la propia Tebas. Es hijo de Eolo y Enárete, y por lo tanto nieto de Helén,​ pero según una versión minoritaria es hijo de Minias.​ Hesíodo lo denomina como «rey administrador de justicia»; ​ no obstante tuvo una complicada vida familiar, con hasta tres esposas: Ino, Néfele y Temisto. Su leyenda fue tema de varias tragedias y contiene relatos a veces contradictorios. (es)
  • Atamante greziar mitologiako errege bat da. Beoziar errege bat da, Koronea izeneko lurraldean errege izan zena, edo, beste batzuen arabera, Tebasen bertan. Eoloren seme eta Helenaren biloba da. Bere elezaharrak, hainbat elezaharrentzako gaia suposatu du, eta, batzuetan, oso kontraesankorrak diren pasadizoekin gainkargatu da. (eu)
  • Dans la mythologie grecque, Athamas (en grec ancien Ἀθάμας / Athámas), fils d'Éole (le fils d'Hellen), et roi de Béotie. À Orchomène, on le marie à Néphélé, une nymphe, et de leur union naquirent Hellé puis Phrixos. Il prend pour seconde femme Ino, fille de Cadmos (fondateur de la cité de Thèbes) et d'Harmonie, dont il a deux fils, Léarque (Léarchos) et Mélicerte. Dionysos lui est confié par Hermès pour le soustraire à la jalousie d'Héra, mais celle-ci le retrouve et frappe de folie Ino et Athamas. Prenant son fils Léarque pour un cerf, il le pourchasse et le tue. Il est chassé de Béotie et va consulter l'oracle de Delphes qui lui conseille de s'installer là où des bêtes sauvages l'inviteraient à leur repas. En Thessalie, il croise des loups qui dévoraient un mouton et qui s'enfuient à son approche. Athamas comprend la prédiction, fonde la cité d'Alos et devient le roi de la contrée alentour. Cette dernière prend le nom d'Athamantia. Par la suite il a une troisième épouse, Thémisto. Il aurait donné son nom à la région d'Épire, l'Athamanie. (fr)
  • Atamante (in greco antico: Ἀθάμας, Athámās) è una figura della mitologia greca, figlio di Eolo (a sua volta figlio di Elleno) e di Enarete, fu un re beota. Sposò Nefele e divenne padre di Frisso e di Elle, ed in seguito ebbe da Ino i figli Learco e Melicerte. Risposatosi con Temisto ebbe da lei i figli Scheneo, , Ptoo ed Eritrio. Infine adottò i figli del nipote (che era figlio di suo fratello Sisifo) che si chiamavano Aliarto e . (it)
  • 아타마스(Athamas)는 그리스 신화에 나오는 보이오티아의 왕이다. 그의 아내 이노는 전처 네펠레가 낳은 아들 프릭소스와 딸 헬레를 미워하여 흉계를 써 그들을 없애려고 하였다. 네펠레는 헤르메스로부터 받은 황금털의 양을 프릭소스에게 주어 그것을 타고 도망치게 하였다. 양은 콜키스를 향하여 날아갔으나 도중에 헬레는 해협에 떨어져 죽고, 프릭소스는 무사히 콜키스에 도착하여 아이에테스 왕의 딸 칼키오페와 결혼하였다. 그 후 아이에테스는 황금털 양을 제우스에게 바치고 용을 시켜 양의 모피를 지키게 하였는데, 마침내 아르고호(號)의 영웅들이 이를 찾아 원정을 하게 된다. 이 양은 별자리[星座]로 변하여 양자리가 되었다고 전해진다. 헬레가 빠져 죽은 해협은 그녀의 이름을 따서 헬레스폰투스라고 불렸다. (ko)
  • アタマース (古希: Ἀθάμας, Athamās) は、ギリシア神話に登場するボイオーティア地方のオルコメノスの王である。長母音を省略してアタマスとも表記される。 アイオロスとエナレテーの子。父アイオロスはアイオリス人の祖とされ、アタマースの兄弟はみなテッサリアー地方周辺の王ないしは都市創建者である。クレーテウスはテッサリアー王、シーシュポスはコリントス(当初はエピュラー)の創建者、サルモーネウスはエーリス地方のサルモニアの創建者、デーイオーンはポーキス地方の王、マグネースはセリーポスの創建者、ペリエーレースはメッセーネー地方の王である。姉妹にカナケー、アルキュオネー、ペイシディケー、カリュケー、ペリメーデー。 最初の妻ネペレーとの子にプリクソス、ヘレー、2番目の妻イーノーとの子にレアルコス、メリケルテース、3番目の妻テミストーとの間にレウコーン、エリュトリオス、スコイネウス、プトーオス、スピンキオス、オルコメノス、ポリュピリオーンの子供たちがある。 (ja)
  • Athamas (Oudgrieks: Ἀθάμας) was in de Griekse mythologie de koning van Boeotië.Hij was getrouwd met Nephele en had een dochter, Helle, en een zoon, Phrixus genaamd.Later scheidde Athamas van Nephele en hertrouwde met Ino, een dochter van Kadmos. Ino was echter een vrouw die niemand naast zich duldde. Nephele werd verbannen en, in een niets ontziend plan, lokte ze een hongersnood in het land uit. Daarop stuurde koning Athamas twee gezanten naar het orakel van Delphi. Ino kocht deze mannen om waarbij ze koning Athamas moesten zeggen dat Phrixus en Helle geofferd moesten worden. Maar Nephele, op de hoogte van dit gemene besluit, vroeg aan Hermes of hij Phrixus en Helle wilde redden. Toen de laatste nacht aanbrak voor Phrixus en Helle kwam Hermes en hij bracht de gouden ram Chrysomallos mee. Op die ram zouden Phrixus en Helle gered worden, en zo geschiedde. Helle keek echter naar beneden en viel, de zee waarin zij viel heet nu nog de Hellespont.De gouden ram werd geofferd en zijn vacht werd opgehangen in een boom, waarnaar Iason en zijn Argonauten op zoek gingen. (nl)
  • Atamas (gr. Ἀθάμας Athámas, łac. Athamas) – w mitologii greckiej król Orchomenos w Beocji. Był synem tesalskiego władcy Eola (Ajolosa) i , wnukiem Hellena. Z nimfą Nefele miał syna Fryksosa i córkę Helle. Gdy po jej porzuceniu (lub śmierci) poślubił Ino, macocha zamierzała się ich pozbyć. W obliczu zagrożenia Nefele we śnie nakłoniła swe dzieci do ucieczki, zsyłając im uskrzydlonego baranka o złotym runie, który uniósł rodzeństwo do Kolchidy. Ze związku z Ino król miał dwóch synów – i Melikertesa, poza tym oboje wychowywali urodzonego z jej siostry Semele małego Dionizosa (syna Zeusa), narażając się tym na gniew zazdrosnej Hery. Za pośrednictwem erynii Tyzyfone dotknąła ona Atamasa szaleństwem, wskutek czego zgładził on starszego z synów, a młodszego wraz z matką doprowadził do samobójczej śmierci w morzu. Po tej tragedii zbiegł z Orchomenos i osiedlił się w Epirze; według innej wersji mitu miał założyć w kraju Lapitów. Jako postać występuje na nielicznych malowidłach wazowych. (pl)
  • Афамант или Атамант (др.-греч. Ἀθάμας) — персонаж древнегреческой мифологии из беотийского цикла, царь Орхомена Минийского из династии Эолидов (по альтернативной версии — царь Фив). Мифы о нём представляют собой рассказ о трёх браках и связанных с этими браками несчастьях. Афамант был возлюбленным богини Нефелы, которая родила ему Фрикса и Геллу. Позже он женился на Ино и вследствие её козней решил принести сына в жертву, но тот успел бежать. Племянник Ино Дионис воспитывался в доме Афаманта, из-за чего ревнивая Гера наслала безумие либо на царя, либо на его жену. Во время припадка Афамант убил ещё одного своего сына Леарха, а третий сын, Меликерт, и его мать бросились в море; по одной из версий мифа, этому предшествовали новый брак с Фемисто, попытка этой женщины расправиться с пасынками и гибель её собственных детей из-за возникшей путаницы. После этих событий Афамант ушёл в изгнание на север, где основал новое царство. Поскольку Фрикс бежал в Колхиду, история Афаманта оказалась связанной с мифом о золотом руне. Афамант считался эпонимом ряда беотийских городов и эллинизированного племени афаманцев, жившего на стыке Эпира и Фессалии. Мифам о нём посвятили свои трагедии Эсхил, Софокл и Еврипид, но тексты этих пьес практически полностью утрачены. Сохранились рассказы об Афаманте в составе «Метаморфоз» Овидия и «Деяний Диониса» Нонна Панополитанского. (ru)
  • Athamas var i grekisk mytologi son till Aiolos och kung över minyerna i Orchomenos. Athamas var först gift med molngudinnan Nefele vilken födde honom Frixos och Helle, och äktade sedan Kadmos dotter Ino. Då hungersnöd utbrutit sedan Ino sått rostade vetekorn ville denna för att avvända lyckan offra Frixos. Nefele räddade då sina barn på väduren med det gyllene skinnet, varpå Helle under färden föll ned i det efter henne benämnda havet Hellesponten medan Frixos nådde Kolchis. Av Hera slogs Athamas och Ino med vansinne sedan Ino uppfostrat Zeus son Dionysos vars mor Semele, Inos syster, dött då hon velat se Zeus i hans gudomliga majestät. Ino kastade sig i havet med sonen Melikertes medan Athamas dödade deras andre son Learchos. Athamas blev senare botad och begav sig på uppmaning av oraklet till Thessalien, till den efter honom uppkallade Athamantiska slätten. (sv)
  • Atamante ou Atamas, na mitologia grega, foi um rei de Orcomeno na Beócia, filho de Éolo e Enarete. A história do Velo de ouro começa com intrigas entre sua segunda esposa Ino e seus filhos Frixo e Hele. (pt)
  • Атама́нт (грец. Αθάμας) — у давньогрецькій міфології син Еола, царя Фессалії, й Енарети (за іншою версією Зевксіппи), володар частини Беотії[уточнити], засновник Галіарта і ; коханець богині хмар Нефели, яка народила йому Фрікса й Геллу. Кадмова дочка Іно, з якою Атамант одружився пізніше, народила Леарха, Мелікерта й Евріклею. За те, що Іно вигодувала Діоніса, Гера наслала на Атаманта божевілля, у нападі якого він убив свого сина Леарха й посягнув на життя Іно та Мелікерта. (uk)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 77425 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 9443 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1117002353 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • أثاماس (بالإنجليزية: Athanas)‏، (باليونانية: Ἀθάμας)‏ في الأساطير الإغريقية، هو ابن ملك تساليا القوي أيولوس وزوجته إناريتي، وكان هو نفسه ملكًا للمدينة الغنية أورخومينوس في إقليم بويوتيا. (ar)
  • In Greek mythology, Athamas (/ˈæθəməs/; Ancient Greek: Ἀθάμας, romanized: Athámas) was a Boeotian king. (en)
  • Atamante (en griego, Ἀθάμας) es un rey de la mitología griega que gobernaba en Beocia,​ pero otros dicen que reinaba en Coronea o en la propia Tebas. Es hijo de Eolo y Enárete, y por lo tanto nieto de Helén,​ pero según una versión minoritaria es hijo de Minias.​ Hesíodo lo denomina como «rey administrador de justicia»; ​ no obstante tuvo una complicada vida familiar, con hasta tres esposas: Ino, Néfele y Temisto. Su leyenda fue tema de varias tragedias y contiene relatos a veces contradictorios. (es)
  • Atamante greziar mitologiako errege bat da. Beoziar errege bat da, Koronea izeneko lurraldean errege izan zena, edo, beste batzuen arabera, Tebasen bertan. Eoloren seme eta Helenaren biloba da. Bere elezaharrak, hainbat elezaharrentzako gaia suposatu du, eta, batzuetan, oso kontraesankorrak diren pasadizoekin gainkargatu da. (eu)
  • Atamante (in greco antico: Ἀθάμας, Athámās) è una figura della mitologia greca, figlio di Eolo (a sua volta figlio di Elleno) e di Enarete, fu un re beota. Sposò Nefele e divenne padre di Frisso e di Elle, ed in seguito ebbe da Ino i figli Learco e Melicerte. Risposatosi con Temisto ebbe da lei i figli Scheneo, , Ptoo ed Eritrio. Infine adottò i figli del nipote (che era figlio di suo fratello Sisifo) che si chiamavano Aliarto e . (it)
  • 아타마스(Athamas)는 그리스 신화에 나오는 보이오티아의 왕이다. 그의 아내 이노는 전처 네펠레가 낳은 아들 프릭소스와 딸 헬레를 미워하여 흉계를 써 그들을 없애려고 하였다. 네펠레는 헤르메스로부터 받은 황금털의 양을 프릭소스에게 주어 그것을 타고 도망치게 하였다. 양은 콜키스를 향하여 날아갔으나 도중에 헬레는 해협에 떨어져 죽고, 프릭소스는 무사히 콜키스에 도착하여 아이에테스 왕의 딸 칼키오페와 결혼하였다. 그 후 아이에테스는 황금털 양을 제우스에게 바치고 용을 시켜 양의 모피를 지키게 하였는데, 마침내 아르고호(號)의 영웅들이 이를 찾아 원정을 하게 된다. 이 양은 별자리[星座]로 변하여 양자리가 되었다고 전해진다. 헬레가 빠져 죽은 해협은 그녀의 이름을 따서 헬레스폰투스라고 불렸다. (ko)
  • アタマース (古希: Ἀθάμας, Athamās) は、ギリシア神話に登場するボイオーティア地方のオルコメノスの王である。長母音を省略してアタマスとも表記される。 アイオロスとエナレテーの子。父アイオロスはアイオリス人の祖とされ、アタマースの兄弟はみなテッサリアー地方周辺の王ないしは都市創建者である。クレーテウスはテッサリアー王、シーシュポスはコリントス(当初はエピュラー)の創建者、サルモーネウスはエーリス地方のサルモニアの創建者、デーイオーンはポーキス地方の王、マグネースはセリーポスの創建者、ペリエーレースはメッセーネー地方の王である。姉妹にカナケー、アルキュオネー、ペイシディケー、カリュケー、ペリメーデー。 最初の妻ネペレーとの子にプリクソス、ヘレー、2番目の妻イーノーとの子にレアルコス、メリケルテース、3番目の妻テミストーとの間にレウコーン、エリュトリオス、スコイネウス、プトーオス、スピンキオス、オルコメノス、ポリュピリオーンの子供たちがある。 (ja)
  • Atamante ou Atamas, na mitologia grega, foi um rei de Orcomeno na Beócia, filho de Éolo e Enarete. A história do Velo de ouro começa com intrigas entre sua segunda esposa Ino e seus filhos Frixo e Hele. (pt)
  • Атама́нт (грец. Αθάμας) — у давньогрецькій міфології син Еола, царя Фессалії, й Енарети (за іншою версією Зевксіппи), володар частини Беотії[уточнити], засновник Галіарта і ; коханець богині хмар Нефели, яка народила йому Фрікса й Геллу. Кадмова дочка Іно, з якою Атамант одружився пізніше, народила Леарха, Мелікерта й Евріклею. За те, що Іно вигодувала Діоніса, Гера наслала на Атаманта божевілля, у нападі якого він убив свого сина Леарха й посягнув на життя Іно та Мелікерта. (uk)
  • Segons la mitologia grega, Atamant (en grec antic Άθάμας), va ser un rei d'Orcomen, fill d'Èol i d'Enàrete. Va regnar, segons algunes versions, al país de Coronea, i també a la mateixa Tebes. Atamant es va casar tres vegades, i les històries dels seus casaments formen part del desenvolupament novel·lesc d'uns mites anteriors. La versió més coneguda, que es remunta a la tragèdia Frixos, d'Eurípides, (avui perduda), diu que Atamant es va casar en primeres núpcies amb Nèfele. D'aquest matrimoni tingué dos fills, Frixos i Hel·le. Després repudià Nèfele i es casà amb Ino, filla de Cadme. Del segon matrimoni va tenir dos fills, Learc i Melicertes. Ino tenia gelosia dels fills de la primera dona i es va proposar matar-los. Va convèncer les dones del país que torressin el gra de blat disposat per (ca)
  • Athamás (řecky Αθάμας, latinsky Athamas) byl syn theassalského krále Aiola, jeho děd byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se králem boiótského Orchomenu. Jeho bratry byli: * Krétheus založil město * Sísyfos založil Korinth * Salmóneus vládl v * Deión vládl ve Fókidě * Periérés vládl v . * Magnés vládl v Konec Athamantův není v mýtech doložen, sebevražda je předpokládaná. Příběh Athamanta a jeho syna Frixa stojí na počátku dalších velkých mýtů, zejména o velké výpravěIásona a Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno. (cs)
  • Ο Αθάμας ή Αθάμαντας είναι πρόσωπο της ελληνικής μυθολογίας, ήρωας της Θεσσαλίας και της Βοιωτίας, βασιλιάς του Ορχομενού. Ο μύθος του Αθάμαντα συναντάται σε διάφορες παραλλαγές. Ο Αθάμας ήταν γιος του Αιόλου και της Εναρέτης. Παντρεύτηκε πρώτα τη θεά Νεφέλη από την οποία απέκτησε τα δίδυμα Φρίξο και Έλλη. Αργότερα χώρισε με τη Νεφέλη και παντρεύτηκε την Ινώ, θυγατέρα του Κάδμου. Με την Ινώ, απέκτησε δύο παιδιά: τον Λέαρχο και τον Μελικέρτη, κατά μία εκδοχή και τον Χαλκό. Ο Αθάμας είχε επίσης ένα αδελφό, τον , ο οποίος ήταν πατέρας της Τυρούς. (el)
  • Atamanto (helene Αθάμας, latine Athamas) estis en la helena mitologio filo de la tesalia reĝo Eolo, lia avo estis Heleno, prapatro de ĉiuj grekoj. Atamanto fariĝis reĝo en la beotia . Liaj fratoj estis: * Kreteo, kiu fondis la urbon Jolkon * Sizifo, kiu fondis la urbon Korinton * Salmoneo, kiu regis en la urbo * Deiono, kiu regis en la urbo Focido * Periero, kiu regis en Mesenio. * Magneso, kiu regis en la urbo Magnesio Transprenita kaj malstrikte tradukita de cs:Athamás (eo)
  • Athamas (altgriechisch Ἀθάμας Athámas) ist in der griechischen Mythologie der König von Böotien und der Begründer der Stadt in Thessalien. Er ist der Sohn des Aiolos und der Enarete. Er hat sechs Brüder – Kretheus, Sisyphos, Salmoneus, Deion, Magnes und Perieres – und fünf Schwestern – Kanake, Alkyone, Peisidike, Kalyke und Perimede. Später belegt Hera Athamas mit einem Fluch, sodass er im Wahn seinen Sohn Learchos tötet. Ino und Melikertes flüchten und stürzen sich ins Meer. (de)
  • Dans la mythologie grecque, Athamas (en grec ancien Ἀθάμας / Athámas), fils d'Éole (le fils d'Hellen), et roi de Béotie. À Orchomène, on le marie à Néphélé, une nymphe, et de leur union naquirent Hellé puis Phrixos. Il prend pour seconde femme Ino, fille de Cadmos (fondateur de la cité de Thèbes) et d'Harmonie, dont il a deux fils, Léarque (Léarchos) et Mélicerte. Il aurait donné son nom à la région d'Épire, l'Athamanie. (fr)
  • Athamas (Oudgrieks: Ἀθάμας) was in de Griekse mythologie de koning van Boeotië.Hij was getrouwd met Nephele en had een dochter, Helle, en een zoon, Phrixus genaamd.Later scheidde Athamas van Nephele en hertrouwde met Ino, een dochter van Kadmos. Ino was echter een vrouw die niemand naast zich duldde. Nephele werd verbannen en, in een niets ontziend plan, lokte ze een hongersnood in het land uit. Daarop stuurde koning Athamas twee gezanten naar het orakel van Delphi. (nl)
  • Atamas (gr. Ἀθάμας Athámas, łac. Athamas) – w mitologii greckiej król Orchomenos w Beocji. Był synem tesalskiego władcy Eola (Ajolosa) i , wnukiem Hellena. Z nimfą Nefele miał syna Fryksosa i córkę Helle. Gdy po jej porzuceniu (lub śmierci) poślubił Ino, macocha zamierzała się ich pozbyć. W obliczu zagrożenia Nefele we śnie nakłoniła swe dzieci do ucieczki, zsyłając im uskrzydlonego baranka o złotym runie, który uniósł rodzeństwo do Kolchidy. Jako postać występuje na nielicznych malowidłach wazowych. (pl)
  • Athamas var i grekisk mytologi son till Aiolos och kung över minyerna i Orchomenos. Athamas var först gift med molngudinnan Nefele vilken födde honom Frixos och Helle, och äktade sedan Kadmos dotter Ino. Då hungersnöd utbrutit sedan Ino sått rostade vetekorn ville denna för att avvända lyckan offra Frixos. Nefele räddade då sina barn på väduren med det gyllene skinnet, varpå Helle under färden föll ned i det efter henne benämnda havet Hellesponten medan Frixos nådde Kolchis. Av Hera slogs Athamas och Ino med vansinne sedan Ino uppfostrat Zeus son Dionysos vars mor Semele, Inos syster, dött då hon velat se Zeus i hans gudomliga majestät. Ino kastade sig i havet med sonen Melikertes medan Athamas dödade deras andre son Learchos. Athamas blev senare botad och begav sig på uppmaning av oraklet (sv)
  • Афамант или Атамант (др.-греч. Ἀθάμας) — персонаж древнегреческой мифологии из беотийского цикла, царь Орхомена Минийского из династии Эолидов (по альтернативной версии — царь Фив). Мифы о нём представляют собой рассказ о трёх браках и связанных с этими браками несчастьях. Афамант был возлюбленным богини Нефелы, которая родила ему Фрикса и Геллу. Позже он женился на Ино и вследствие её козней решил принести сына в жертву, но тот успел бежать. Племянник Ино Дионис воспитывался в доме Афаманта, из-за чего ревнивая Гера наслала безумие либо на царя, либо на его жену. Во время припадка Афамант убил ещё одного своего сына Леарха, а третий сын, Меликерт, и его мать бросились в море; по одной из версий мифа, этому предшествовали новый брак с Фемисто, попытка этой женщины расправиться с пасынками (ru)
rdfs:label
  • Athamas (en)
  • أثاماس (ar)
  • Atamant (ca)
  • Athamás (cs)
  • Athamas (de)
  • Αθάμας (el)
  • Atamanto (eo)
  • Atamante (es)
  • Atamante (eu)
  • Athamas (fr)
  • Atamante (it)
  • 아타마스 (ko)
  • アタマース (ja)
  • Athamas (nl)
  • Atamas (pl)
  • Atamante (pt)
  • Athamas (grekisk mytologi) (sv)
  • Афамант (ru)
  • Атамант (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:consort of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License