An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male (informally referred to as the Tuskegee Experiment or Tuskegee Syphilis Study) was a study conducted between 1932 and 1972 by the United States Public Health Service (PHS) and the Centers for Disease Control and Prevention (CDC) on a group of nearly 400 African Americans with syphilis. The purpose of the study was to observe the effects of the disease when untreated, though by the end of the study medical advancements meant it was entirely treatable. The men were not informed of the nature of the experiment, and more than 100 died as a result.

Property Value
dbo:abstract
  • تجربة توسكيجي للزهري هي تجربة سريرية شائنة السمعة أقيمت بين عامي 1932 و 1972 عبر خدمة الصحة العامة الأميريكية لدراسة التطور الطبيعي لحالات الزُّهري غير المعالج في الرجال السود في ريف ولاية ألاباما. وقد أُخبروا أنهم كانوا يتلقون رعاية صحيّة مجانية من الحكومة الأميريكية. بدأت خدمة الصحة العامة العمل على هذه الدراسة عام 1932 خلال الكساد الكبير بالتعاون مع ، وهي جامعة مخصصة للسود في ولاية ألاباما. ضم الباحثون مامجموعه 600 مزارع فقير من مقاطعة ماكون في ولاية ألاباما. ومن هؤلاء الذين شاركوا كان 399 قد أصيبوا بالزُّهري قبل بداية الدراسة و201 آخرين لم يُصابوا بالمرض من قبل. وقد أعطوا رعاية طبية مجانية، وجبات طعام وتأمين للدفن مجّانًا مقابل المشاركة في الدراسة. لم يتم إخبار المصابين بالزُّهري عن إصابتهم، ولم يُعالجوا بالبنسلين بعد أن أثُبتت فعالية هذا المضاد الحيوي كعلاج للمرض. بحسب مركز مكافحة الأمراض واتقائها، أُخبر المشاركون بأنهم كانوا يعالجون ضد “الدم الفاسد”، الدم الفاسد هو مصطلح محلي لأمراض عدّة تشمل الزُّهري، فقر الدم، أو الإجهاد. أثارت الدراسة ذات الأربعين سنة الكثير من الجدل لأسباب متعلقة بالمعايير الأخلاقية. وذلك بأن الباحثين امتنعوا عن علاج المصابين بعد التثبت من فعالية البنسلين ضد المرض المراد دراسته خلال الأربعينيات. وبعد فشل الدراسة عام 1972، قاد تبليغ المخبرين عن فساد هذه الدراسة إلى تغييرات عظمى في القانون الأمريكي والتنظيمات المتعلقة بحماية المشاركين في الدراسات السريرية. تتطلب الدراسات السريرية الآن موافقة مستنيرة ، وإبلاغ دقيق بالتشخيص ونتائج الفحوصات المخبرية. بحلول عام 1947، أصبح المضاد الحيوي بنسلين العلاج المعياري للزّهري. كانت الخيارات المتاحة آنذاك للأطبّاء المشاركين في الدراسة إما معالجة كل المشاركين المصابين بالزّهري ومن ثم إيقاف الدراسة، أو فصل مجموعة مقارنة للتجربة بالعلاج بالبينيسلين. عوضاً عن ذلك، تابع علماء توسكيجي الدراسة بدون معالجة أي مشارك; حاجبين المعلومات حول البينيسلين والعلاج به عن جميع المرضى. إضافةً إلى ذلك، منع العلماء المشاركين من الوصول لبرامج علاج الزّهري المتاحة لأهالي تلك المنطقة. استمرت الدراسة، تحت نظر العديد من مشرفي خدمة الصحة العامة الأميريكية، حتى عام 1972 حين تسربت المعلومات حول الدراسة للصحافة وأدت بذلك لإنهاء الدراسة في السادس عشر من نوفمبر من نفس العام. شمل الضحايا من تلك الدراسة عددًا ضخماً من الرجال ممن ماتوا بالزهري، 40 زوجة ممن انتقل لهن المرض، و19 طفلاً ولدوا بالزهري الخلقي. يستشهد بتجربة توسكيجي للزهري بأنها على الأرجح الدراسة البحثية الطبية الأسوأ سمعةً بتاريخ الولايات المتحدة، كما نتجت إلى عام 1979وإنشاء (OHRP). كما أدت إلى سن قوانين ولوائح فدرالية تتطلبمجلس استعراض ومراجعة يهدف إلى حماية البشر الخاضعين للتجارب بالبحوث الطبية. يدير مكتب حماية البحوث على البشر OHPR هذه المسؤولية تبعًا لوزارة الصحة والخدمات الإنسانية الأمريكية HHS . (ar)
  • Studie syfilidy v Tuskegee byla klinická studie oficiálně známá jako „the U.S. Public Health Service Syphilis Study at Tuskegee“, organizovaná v letech 1932 až 1972 Službou veřejného zdravotnictví Spojených států ve spolupráci s Univerzitou v Tuskegee, Alabama. Tato nechvalně známá studie zkoumala přirozený průběh neléčené syfilidy. Experiment se týkal 600 Afroameričanů, z nichž 399 mělo latentní stádium příjice, zbylých 201 zdravých sloužilo jako kontrolní vzorek. Studie, která začala v roce 1928, měla zpočátku za cíl sledovat vývoj nemoci po dobu 6 měsíců, a následně poskytnout pacientům zdravotní péči pomocí soudobých léčebných metod. Potom, co výzkum přišel o financování, již nebyla pacientům poskytována žádná léčba. Účastníkům bylo řečeno, že jsou léčeni z důvodu „špatné krve“ a za zapojení ve studii jim byla přislíbena léčba, jídlo v místech testování a pojištění pohřbu. I přes to, že se od roku 1947 začal penicilin používat jako standardní způsob léčby syfilidy, tato informace byla účastníkům zatajována , případně jim bylo podáváno placebo. Účast na experimentu byla účastníkům prezentována jako speciální bezplatná zdravotní péče, kterou by si jinak nemohli, jakožto chudí zemědělci z Macon County, dovolit. Během experimentu zemřelo 128 mužů v přímém důsledku onemocnění syfilis, nebo s ní spojených komplikací. Také jejich ženy a děti byly tomuto nebezpečí vystaveny. Studie byla eticky problematická od samého počátku, po 2. světové válce navíc došlo ke změnám v mezinárodním právu, týkajícím se experimentů na lidech. Legitimnost Tuskegee experimentu však tehdy nebyla přezkoumávána a zpochybněna byla až v roce 1965 Irwinem Schatzem. V roce 1972 se tento experiment objevil na titulní straně New York Times a vzbudil zájem veřejnosti. Následně byl jmenován výbor pro veřejné studie, který studii shledal neoprávněnou a ukončil. Účastníkům a jejich potomkům vláda zajistila léčbu a vyplatila odškodné. V roce 1974 pak Kongres schválil zákon upravující podmínky výzkumu. Od té doby jsou pro výzkumy vyžadovány informované souhlasy, sdělení diagnózy pacientům a průběžné informování o výsledcích. V květnu roku 1997 se prezident Bill Clinton formálně omluvil obětem experimentu a uspořádal ceremoniál v Bílém domě pro přeživší účastníky. Pouze čtyři muži, kteří se účastnili původní studie, dorazili do Bílého domu se svými manželkami a dětmi vyslechnout si prezidentovu omluvu: Herman Shaw (v té době mu bylo 94 let), Carter Howard (93), Charlie Pollard (91) a Fred Simmons (100). Za autora studie se považuje Taliaferro Clark, kromě něj se na studii podílela také řada lékařů z Venereal Disease Clinic v Hot Springs, včetně několika Afroameričanů. Klíčovou postavou pro výzkum byla také afroamerická zdravotní sestra Eunice Rivers, která byla pojítkem mezi lékaři řídící výzkum a afroamerickou komunitou, z níž pacienti pocházeli. (cs)
  • Die Tuskegee-Syphilis-Studie wurde von 1932 bis 1972 in der Gegend von Tuskegee in Alabama vom United States Public Health Service (PHS), einer Behörde des Gesundheitsministeriums der Vereinigten Staaten, unter Leitung des Mediziners John Charles Cutler durchgeführt. In dieser Studie wurden die Folgen unbehandelter Syphilis-Infektionen, einer häufig chronisch verlaufenden Geschlechtskrankheit, beim Menschen untersucht. 399 mit Syphilis infizierte afroamerikanische Sharecropper – eine Art von Landpächtern – wurden im Rahmen der Studie untersucht. 200 weitere Personen, die als nicht-Syphilis-infiziert galten, wurden als Kontrollgruppe in die Studien einbezogen. Die Versuchspersonen waren zum großen Teil arm und konnten weder lesen noch schreiben. Diese Studie ist bekannt für ihre menschenverachtende Durchführung: Ihr Zweck war, den natürlichen Verlauf der Syphilis-Erkrankung zu beobachten. Die Studie wurde nicht abgebrochen, als wirksame Syphilis-Medikamente erhältlich waren. Die Versuchsteilnehmer hatten keine Gelegenheit zu einer informierten Einwilligung. Sie wurden auch nicht über eine Syphilis-Diagnose unterrichtet. Man sagte ihnen stattdessen, dass sie „schlechtes Blut“ hätten (engl. bad blood) und dass sie eine kostenlose Behandlung bekämen. Ebenso würden sie kostenlose Fahrten zur Klinik, eine warme Mahlzeit täglich und im Todesfall 50 Dollar für die Beerdigung erhalten. Von der Studie erfuhr im Herbst 1965 zufällig der beim PHS arbeitende Epidemiologe Peter Buxtun. Buxtun versuchte, bei seiner Behörde die Einstellung des Experiments zu erreichen, konnte dort aber ebenso wie 1966 bei der US-Seuchenschutzbehörde nichts erreichen. Überall wurde ihm versichert, dass das Projekt bis zum Tod des letzten Patienten fortgesetzt würde. Noch drei Jahre später wurde ihm von der Seuchenschutzbehörde mitgeteilt, dass man keine moralischen Bedenken habe. Daraufhin weihte er 1972 die Journalistin Jean Heller ein, die am 25. Juli 1972 im Washington Evening Star mit einem Bericht auf die Studie aufmerksam machte. Zu dem Zeitpunkt lebten noch 74 der Menschen, die den Beginn der Studie mitgemacht hatten. Öffentlich unter Druck geraten, rief der Public Health Service einen Untersuchungsausschuss ein, der nach drei Monaten den Abbruch der Studie beschloss. Der Anwalt , der bereits Martin Luther King vor Gericht vertreten hatte, erreichte vor Gericht schließlich eine Entschädigung von neun Millionen US-Dollar für die Überlebenden der Studie. Bei einer weiteren Studie Cutlers in Guatemala von 1946 bis 1948 wurden Gefangene, Soldaten und von einer geistigen Behinderung betroffene Personen mit Syphilis infiziert. Es sollte dabei untersucht werden, ob Penicillin Syphilis heilen kann. Im Jahr 2010 entschuldigte sich die US-Regierung für diese Versuche. (de)
  • El experimento Tuskegee fue un estudio clínico llevado a cabo entre 1932 y 1972 en la ciudad estadounidense de Tuskegee (Alabama), por el Servicio de Salud Pública de Estados Unidos. Entonces, seiscientos aparceros afroestadounidenses, en su mayoría analfabetos, fueron estudiados para observar la progresión natural de la sífilis si no era tratada y si se podía llegar hasta la muerte.​ El experimento recibe también otros nombres: * Estudio Tuskegee sobre sífilis. * Estudio sobre sífilis del Servicio de Salud Pública. * Estudio Tuskegee sobre sífilis no tratada en varones negros. (es)
  • L'étude de Tuskegee sur la syphilis (1932-1972) est une étude clinique menée à Tuskegee, Alabama, par des médecins américains pour mieux connaître l'évolution de la syphilis lorsqu'elle n'est pas traitée, réalisée sans en informer les sujets, sous couvert d'une prise en charge médicale par le gouvernement américain. Le Service de santé publique des États-Unis a commencé cette étude en 1932, en collaboration avec l'université Tuskegee, une université traditionnellement noire d'Alabama. Les chercheurs ont enrôlé 600 métayers afro-américains pauvres du comté de Macon. Parmi eux, 399 avaient déjà contracté la syphilis avant le début de l'étude, tandis que 201 n'étaient pas contaminés. Ces hommes ont reçu des soins médicaux gratuits, des repas, et une assurance entièrement gratuite pour leur participation à l'étude. Alors qu'on leur avait affirmé qu'elle ne durerait que six mois, l'étude s'est en fait étalée sur 40 ans. Même après que le financement pour leurs soins a été stoppé, l'étude continua sans que soient informés les participants du fait qu'ils ne seraient jamais soignés. Aucun d'entre eux ne fut informé du fait qu'ils étaient malades, ni ne fut traité avec de la pénicilline, alors même que cet antibiotique avait fait la preuve de son efficacité dans le traitement de la syphilis, dès 1940. Après une trentaine d'années pendant lesquelles les institutions sanitaires ont laissé faire, le scandale éclata dans les années 1970 lorsque (en), médecin en santé publique, en révéla l'existence à la presse, après avoir vainement tenté d'alerter ses autorités de tutelle. Ce scandale est à l'origine du rapport Belmont de 1979, rédigé par le département de la Santé, qui établit les principes fondamentaux de la bioéthique en ce qui concerne l'expérimentation humaine. À cette occasion fut créé l'Office for Human Research Protections chargé de l'examen des protocoles expérimentaux et du respect des principes éthiques. (fr)
  • The Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male (informally referred to as the Tuskegee Experiment or Tuskegee Syphilis Study) was a study conducted between 1932 and 1972 by the United States Public Health Service (PHS) and the Centers for Disease Control and Prevention (CDC) on a group of nearly 400 African Americans with syphilis. The purpose of the study was to observe the effects of the disease when untreated, though by the end of the study medical advancements meant it was entirely treatable. The men were not informed of the nature of the experiment, and more than 100 died as a result. The Public Health Service started the study in 1932 in collaboration with Tuskegee University (then the Tuskegee Institute), a historically Black college in Alabama. In the study, investigators enrolled a total of 600 impoverished African-American sharecroppers from Macon County, Alabama. Of these men, 399 had latent syphilis, with a control group of 201 men who were not infected. As an incentive for participation in the study, the men were promised free medical care. While the men were provided with both medical and mental care that they otherwise would not have received, they were deceived by the PHS, who never informed them of their syphilis diagnosis and provided disguised placebos, ineffective methods, and diagnostic procedures as treatment for "bad blood". The men were initially told that the experiment was only going to last six months, but it was extended to 40 years. After funding for treatment was lost, the study was continued without informing the men that they would never be treated. None of the infected men were treated with penicillin despite the fact that, by 1947, the antibiotic was widely available and had become the standard treatment for syphilis. The study continued, under numerous Public Health Service supervisors, until 1972, when a leak to the press resulted in its termination on November 16 of that year. By then, 28 patients had died directly from syphilis, 100 died from complications related to syphilis, 40 of the patients' wives were infected with syphilis, and 19 children were born with congenital syphilis. The 40-year Tuskegee Study was a major violation of ethical standards, and has been cited as "arguably the most infamous biomedical research study in U.S. history." Its revelation led to the 1979 Belmont Report and to the establishment of the Office for Human Research Protections (OHRP) and federal laws and regulations requiring institutional review boards for the protection of human subjects in studies. The OHRP manages this responsibility within the United States Department of Health and Human Services (HHS). Its revelation has also been an important cause of distrust in medical science and the US government amongst African Americans. On May 16, 1997, President Bill Clinton formally apologized on behalf of the United States to victims of the study, calling it shameful and racist. "What was done cannot be undone, but we can end the silence," he said. "We can stop turning our heads away. We can look at you in the eye, and finally say, on behalf of the American people, what the United States government did was shameful and I am sorry." (en)
  • 터스키기 매독 실험(Tuskegee[/tʌsˈkiːɡiː/] syphilis experiment)은 1932년에서 1972년 사이에 이 매독을 치료하지 않고 내버려두면 어떻게 되는지 알기 위해서 앨라배마의 농촌지역의 흑인들을 대상으로 시행한 악명높은 생체실험이다. 자기도 모르는 사이 매독에 감염되고 방치된 피해자들은 정부의 무료 건강관리를 받는 것이라고 기만당했다. 공중보건국은 대공황 와중이던 1932년 앨라배마의 유명 흑인대학교 와 공조하여 실험을 시작했다. 실험에 사용된 피험자들은 600 명으로 주로 메이컨군에 거주하는 빈곤한 소작농들이었다. 이들 중 399명은 실험 시작 이전에 이미 매독에 감염된 바가 있었으며, 201명은 매독에 감염된 적이 없었다. 피험자들에게는 무료로 의료, 식사가 제공되었으며 죽었을 경우 상조 비용도 제공되었다. 피험자들 중 실험의 정체에 대해 아는 사람은 한 명도 없었고, 1947년에 이미 매독을 치료할 수 있음이 밝혀진 페니실린 주사를 맞은 사람도 한 명도 없었다. 피험자들에게는 매독, 빈혈, 피로증을 모두 퉁쳐서 말하는 지역 방언인 "나쁜 피(bad blood)"를 치료한다는 정보만이 주어졌다. (ko)
  • タスキギー梅毒実験 (あるいはタスキーギ梅毒実験)(英: Tuskegee syphilis experiment)こと「タスキギーのニグロ男性における無治療状態の梅毒の研究」(英: Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male)は、アフリカ系アメリカ人の人口比率が現在も圧倒的多数を占める (2010年国勢調査によると96%) アラバマ州のタスキーギで、アメリカ公衆衛生局が主導し1932年から1972年まで実施された梅毒の臨床研究である。医療倫理的に大きな問題を抱えており、これは非倫理的な人体実験の一つとされている。この研究調査の目的は、梅毒を治療しなかった場合の症状の進行を長期にわたり観察することであった。この研究に参加した黒人男性には、連邦政府が提供する医療が無償で受けられると説明されていた。 (ja)
  • Het Tuskegee-syfilisonderzoek was een onethisch onderzoek in Tuskegee en omgeving in de staat Alabama van de Verenigde Staten naar de gevolgen van onbehandelde syfilis. De proefpersonen waren 600 arme, zwarte Amerikanen, die niet op de hoogte waren van het onderzoek, met onder hen 201 gezonde mannen die als controlegroep dienden. De 399 zieke mannen kregen geen geneesmiddelen toen die beschikbaar waren. Het onderzoek liep van 1932 tot 1972, toen de meeste proefpersonen waren overleden. De resultaten en de daaropvolgende hoorzittingen in het Amerikaanse Congres, leidden tot aanpassing van de criteria voor medisch wetenschappelijk onderzoek met mensen. (nl)
  • Lo studio sulla sifilide di Tuskegee fu un esperimento clinico attuato e seguito dallo United States Public Health Service nella città di Tuskegee, in Alabama, negli USA. Svoltosi tra il 1932 e il 1972, ebbe ad oggetto lo studio dell'evoluzione della sifilide non curata nella popolazione maschile nera della cittadina statunitense, venne effettuato con lo scopo di verificare gli effetti della progressione naturale della malattia su un corpo infetto non curato. (it)
  • Tuskegee-studien av syfilis var en klinisk studie genomförd i området kring Tuskegee i Alabama i USA om effekterna av obehandlad syfilis. Studien pågick 1932-1972. Försökspersonerna var 399 fattiga svarta amerikaner som var ovetande om studien, bland dem 201 friska män som tjänade som kontrollgrupp. De sjuka männen fick ingen medicin trots att sådan fanns tillgänglig från 1947, då penicillin hade börjat användas. Studien har därför beskrivits som ett ökänt fall av tvivelaktig medicinsk etik och har kallats "förmodligen den mest ökända biomedicinska forskningen i amerikansk historia". Bland studiens offer fanns flera män som dog av syfilis, 40 fruar som fick sjukdomen, och 19 barn som föddes med syfilis. Den 16 maj 1997 bad president Bill Clinton formellt offren om ursäkt. (sv)
  • Badanie Tuskegee – seria eksperymentów medycznych prowadzonych w latach 1932–1972 w miejscowości Tuskegee w Alabamie (Stany Zjednoczone) przy udziale (ang. United States Public Health Service, PHS). Badanie rozpoczęło się w 1932 i według pierwotnych założeń miało trwać ok. 6–9 miesięcy. Przeprowadzono je na grupie 600 czarnoskórych farmerów. Spośród nich 399 było chorych na kiłę, a 201 osób stanowiło niezakażoną grupę kontrolną. PHS oznajmiło na początku, że leczenie ma być częścią badania, jednakże nie uzyskano żadnej użytecznej wiedzy pod tym kątem. Później odkryto, że PHS zdecydowało się na pozostawienie mężczyzn bez leczenia i pozwolono mężczyznom dojść do terminalnego stadium choroby i ostatecznie zgonu. Farmerzy myśleli, że poddają się eksperymentalnej terapii na „złą krew” w zamian za darmowe posiłki, a ich rodziny otrzymają 50 dolarów w przypadku ich śmierci. W rzeczywistości badanie było nastawione na poznanie przebiegu nieleczonej kiły i określenie, czy choroba powoduje większe uszkodzenia w układzie nerwowym czy sercowo-naczyniowym, oraz ustalenie różnic w przebiegu choroby u białych i czarnych. W 1947 penicylina stała się standardem leczenia kiły, ale mężczyznom tym nigdy nie powiedziano, że chorują na kiłę, ani też nie zaproponowano leczenia, nawet salwarsanem lub innym lekiem zawierającym arsen, które były dostępne już na początku eksperymentu. Eksperyment kontynuowano przez 40 lat i zakończono w 1972, długo po tym jak żony i dzieci zostały zakażone kiłą, a wielu mężczyzn umarło z powodu tej choroby. Oszacowano, że w wyniku nieudzielenia chorym dostępnej wówczas pomocy medycznej, w trakcie trwania eksperymentu zmarło ponad 100 osób. Badanie zakończono z powodu publikacji na ten temat w „”. Sygnalistą był epidemiolog (ang.). W związku z opisanym eksperymentem rządowi wytoczono proces z powództwa cywilnego. Dokonano ugody poza procesem, w wyniku czego żyjący uczestnicy badania i ich potomkowie otrzymali 10 milionów dolarów odszkodowania. Po dokonaniu rekompensaty rząd wprowadził akt prawny , na podstawie którego instytucje rządowe miały obowiązek obserwowania i zaaprobowania wszystkich badań medycznych z udziałem ludzi. (pl)
  • O estudo da sífilis não tratada de Tuskegee foi um experimento médico realizado pelo Serviço Público de Saúde dos Estados Unidos (SPS) em Tuskegee, Alabama, entre 1932 e 1972. O experimento é usado como exemplo de má conduta científica. Foram usadas 600 homens sifilíticos como cobaias em um experimento científico: 399 para observar a progressão natural da sífilis sem o uso de medicamentos e outros 201 indivíduos saudáveis, que serviram como base de comparação em relação aos infectados. Os doentes envolvidos não foram informados sobre seu diagnóstico e jamais deram seu consentimento de modo a participar da experiência. Eles receberam a informação que eram portadores de "sangue ruim", e que se participassem do programa receberiam tratamento médico gratuito, transporte para a clínica, refeições gratuitas e a cobertura das despesas de funeral. Em 1943, a penicilina passou a ser usada no tratamento da doença, com resultados efetivos e sem os riscos de tratamentos anteriores. Mas os pacientes nunca foram informados. (pt)
  • Исследование сифилиса в Та́скиги — негуманный медицинский эксперимент, длившийся с 1932 по 1972 год в городе Таскиги, Алабама, США. Исследование проводилось под эгидой Службы общественного здравоохранения США (PHS) и имело целью провести опыты на людях, исследовав все стадии заболевания сифилисом на 600 испольщиках из числа бедного афроамериканского населения (из них 200 не были больны сифилисом). К 1947 году пенициллин стал стандартным методом лечения сифилиса, но больным не сообщали об этом. Вместо этого учёные продолжили исследования, скрыв информацию о пенициллине от пациентов. Кроме того, учёные следили, чтобы участники исследования не получили доступ к лечению сифилиса в других больницах. Исследование продолжалось до 1972 года, когда утечка в прессу привела к его прекращению. В результате многие люди пострадали, многие умерли от сифилиса, заразив своих жён и детей, рождённых с врождённым сифилисом. Этот эксперимент называют длиннейшим в истории медицины исследованием на людях, проводившимся не для терапевтических целей и «наиболее ярким символическим источником подозрительности чёрных [к белым] в двадцатом веке». (ru)
  • 塔斯基吉梅毒實驗是美國公共衛生局性病部門與塔斯基吉大學(當地歷史悠久之黑人大學)在1932年至1972年間於阿拉巴馬州进行的合作,该合作实验對近399名非洲裔男性梅毒患者及201名健康非洲裔男性進行了一系列人体试验。這些實驗參與者皆為生活貧困的阿拉巴馬州梅肯縣佃農。該實驗以提供免费醫療、餐點、喪葬保險等福利来吸引居民參與實驗,也以此目的募集基金。但在經濟大蕭條導致經費補助中斷後,參與者將不再有機會接受任何醫學治療,但是即便如此,研究者仍在未告知參與者的情況下繼續進行實驗。自始至終,研究者都不曾對罹患梅毒的參與者告知罹患梅毒的實情(而是宣稱患者接受的治療是為了醫治敗血症),也從不曾施予參與者任何有效的治療方式。 實驗開始之初(1932年),梅毒還是無藥可醫的絕症;但1943年,醫學界發現青黴素可有效醫治梅毒後,研究人員為了使該實驗繼續進行,故意不對患者施以有效治療手段,甚至企圖阻止參與實驗的梅毒患者接受有效治療。此實驗一直持續在相關領域期刊發表研究報告,少數學者呼籲終止該實驗,卻遭到無視;一直到1972年,實驗知情人士向大眾媒體揭發,該實驗才終止。美國政府則一直至1997年才對受害者作出賠償及公開道歉。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 198064 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 73185 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124357019 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:caption
  • A doctor draws blood from one of the Tuskegee test subjects (en)
dbp:dates
  • 1932 (xsd:integer)
dbp:funding
dbp:imageSize
  • 270 (xsd:integer)
dbp:locations
dbp:name
  • Tuskegee Syphilis Study (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • El experimento Tuskegee fue un estudio clínico llevado a cabo entre 1932 y 1972 en la ciudad estadounidense de Tuskegee (Alabama), por el Servicio de Salud Pública de Estados Unidos. Entonces, seiscientos aparceros afroestadounidenses, en su mayoría analfabetos, fueron estudiados para observar la progresión natural de la sífilis si no era tratada y si se podía llegar hasta la muerte.​ El experimento recibe también otros nombres: * Estudio Tuskegee sobre sífilis. * Estudio sobre sífilis del Servicio de Salud Pública. * Estudio Tuskegee sobre sífilis no tratada en varones negros. (es)
  • 터스키기 매독 실험(Tuskegee[/tʌsˈkiːɡiː/] syphilis experiment)은 1932년에서 1972년 사이에 이 매독을 치료하지 않고 내버려두면 어떻게 되는지 알기 위해서 앨라배마의 농촌지역의 흑인들을 대상으로 시행한 악명높은 생체실험이다. 자기도 모르는 사이 매독에 감염되고 방치된 피해자들은 정부의 무료 건강관리를 받는 것이라고 기만당했다. 공중보건국은 대공황 와중이던 1932년 앨라배마의 유명 흑인대학교 와 공조하여 실험을 시작했다. 실험에 사용된 피험자들은 600 명으로 주로 메이컨군에 거주하는 빈곤한 소작농들이었다. 이들 중 399명은 실험 시작 이전에 이미 매독에 감염된 바가 있었으며, 201명은 매독에 감염된 적이 없었다. 피험자들에게는 무료로 의료, 식사가 제공되었으며 죽었을 경우 상조 비용도 제공되었다. 피험자들 중 실험의 정체에 대해 아는 사람은 한 명도 없었고, 1947년에 이미 매독을 치료할 수 있음이 밝혀진 페니실린 주사를 맞은 사람도 한 명도 없었다. 피험자들에게는 매독, 빈혈, 피로증을 모두 퉁쳐서 말하는 지역 방언인 "나쁜 피(bad blood)"를 치료한다는 정보만이 주어졌다. (ko)
  • タスキギー梅毒実験 (あるいはタスキーギ梅毒実験)(英: Tuskegee syphilis experiment)こと「タスキギーのニグロ男性における無治療状態の梅毒の研究」(英: Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male)は、アフリカ系アメリカ人の人口比率が現在も圧倒的多数を占める (2010年国勢調査によると96%) アラバマ州のタスキーギで、アメリカ公衆衛生局が主導し1932年から1972年まで実施された梅毒の臨床研究である。医療倫理的に大きな問題を抱えており、これは非倫理的な人体実験の一つとされている。この研究調査の目的は、梅毒を治療しなかった場合の症状の進行を長期にわたり観察することであった。この研究に参加した黒人男性には、連邦政府が提供する医療が無償で受けられると説明されていた。 (ja)
  • Het Tuskegee-syfilisonderzoek was een onethisch onderzoek in Tuskegee en omgeving in de staat Alabama van de Verenigde Staten naar de gevolgen van onbehandelde syfilis. De proefpersonen waren 600 arme, zwarte Amerikanen, die niet op de hoogte waren van het onderzoek, met onder hen 201 gezonde mannen die als controlegroep dienden. De 399 zieke mannen kregen geen geneesmiddelen toen die beschikbaar waren. Het onderzoek liep van 1932 tot 1972, toen de meeste proefpersonen waren overleden. De resultaten en de daaropvolgende hoorzittingen in het Amerikaanse Congres, leidden tot aanpassing van de criteria voor medisch wetenschappelijk onderzoek met mensen. (nl)
  • Lo studio sulla sifilide di Tuskegee fu un esperimento clinico attuato e seguito dallo United States Public Health Service nella città di Tuskegee, in Alabama, negli USA. Svoltosi tra il 1932 e il 1972, ebbe ad oggetto lo studio dell'evoluzione della sifilide non curata nella popolazione maschile nera della cittadina statunitense, venne effettuato con lo scopo di verificare gli effetti della progressione naturale della malattia su un corpo infetto non curato. (it)
  • 塔斯基吉梅毒實驗是美國公共衛生局性病部門與塔斯基吉大學(當地歷史悠久之黑人大學)在1932年至1972年間於阿拉巴馬州进行的合作,该合作实验對近399名非洲裔男性梅毒患者及201名健康非洲裔男性進行了一系列人体试验。這些實驗參與者皆為生活貧困的阿拉巴馬州梅肯縣佃農。該實驗以提供免费醫療、餐點、喪葬保險等福利来吸引居民參與實驗,也以此目的募集基金。但在經濟大蕭條導致經費補助中斷後,參與者將不再有機會接受任何醫學治療,但是即便如此,研究者仍在未告知參與者的情況下繼續進行實驗。自始至終,研究者都不曾對罹患梅毒的參與者告知罹患梅毒的實情(而是宣稱患者接受的治療是為了醫治敗血症),也從不曾施予參與者任何有效的治療方式。 實驗開始之初(1932年),梅毒還是無藥可醫的絕症;但1943年,醫學界發現青黴素可有效醫治梅毒後,研究人員為了使該實驗繼續進行,故意不對患者施以有效治療手段,甚至企圖阻止參與實驗的梅毒患者接受有效治療。此實驗一直持續在相關領域期刊發表研究報告,少數學者呼籲終止該實驗,卻遭到無視;一直到1972年,實驗知情人士向大眾媒體揭發,該實驗才終止。美國政府則一直至1997年才對受害者作出賠償及公開道歉。 (zh)
  • تجربة توسكيجي للزهري هي تجربة سريرية شائنة السمعة أقيمت بين عامي 1932 و 1972 عبر خدمة الصحة العامة الأميريكية لدراسة التطور الطبيعي لحالات الزُّهري غير المعالج في الرجال السود في ريف ولاية ألاباما. وقد أُخبروا أنهم كانوا يتلقون رعاية صحيّة مجانية من الحكومة الأميريكية. (ar)
  • Studie syfilidy v Tuskegee byla klinická studie oficiálně známá jako „the U.S. Public Health Service Syphilis Study at Tuskegee“, organizovaná v letech 1932 až 1972 Službou veřejného zdravotnictví Spojených států ve spolupráci s Univerzitou v Tuskegee, Alabama. Tato nechvalně známá studie zkoumala přirozený průběh neléčené syfilidy. Během experimentu zemřelo 128 mužů v přímém důsledku onemocnění syfilis, nebo s ní spojených komplikací. Také jejich ženy a děti byly tomuto nebezpečí vystaveny. (cs)
  • Die Tuskegee-Syphilis-Studie wurde von 1932 bis 1972 in der Gegend von Tuskegee in Alabama vom United States Public Health Service (PHS), einer Behörde des Gesundheitsministeriums der Vereinigten Staaten, unter Leitung des Mediziners John Charles Cutler durchgeführt. In dieser Studie wurden die Folgen unbehandelter Syphilis-Infektionen, einer häufig chronisch verlaufenden Geschlechtskrankheit, beim Menschen untersucht. 399 mit Syphilis infizierte afroamerikanische Sharecropper – eine Art von Landpächtern – wurden im Rahmen der Studie untersucht. 200 weitere Personen, die als nicht-Syphilis-infiziert galten, wurden als Kontrollgruppe in die Studien einbezogen. Die Versuchspersonen waren zum großen Teil arm und konnten weder lesen noch schreiben. (de)
  • L'étude de Tuskegee sur la syphilis (1932-1972) est une étude clinique menée à Tuskegee, Alabama, par des médecins américains pour mieux connaître l'évolution de la syphilis lorsqu'elle n'est pas traitée, réalisée sans en informer les sujets, sous couvert d'une prise en charge médicale par le gouvernement américain. (fr)
  • The Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male (informally referred to as the Tuskegee Experiment or Tuskegee Syphilis Study) was a study conducted between 1932 and 1972 by the United States Public Health Service (PHS) and the Centers for Disease Control and Prevention (CDC) on a group of nearly 400 African Americans with syphilis. The purpose of the study was to observe the effects of the disease when untreated, though by the end of the study medical advancements meant it was entirely treatable. The men were not informed of the nature of the experiment, and more than 100 died as a result. (en)
  • Badanie Tuskegee – seria eksperymentów medycznych prowadzonych w latach 1932–1972 w miejscowości Tuskegee w Alabamie (Stany Zjednoczone) przy udziale (ang. United States Public Health Service, PHS). Badanie rozpoczęło się w 1932 i według pierwotnych założeń miało trwać ok. 6–9 miesięcy. Przeprowadzono je na grupie 600 czarnoskórych farmerów. Spośród nich 399 było chorych na kiłę, a 201 osób stanowiło niezakażoną grupę kontrolną. PHS oznajmiło na początku, że leczenie ma być częścią badania, jednakże nie uzyskano żadnej użytecznej wiedzy pod tym kątem. Później odkryto, że PHS zdecydowało się na pozostawienie mężczyzn bez leczenia i pozwolono mężczyznom dojść do terminalnego stadium choroby i ostatecznie zgonu. Farmerzy myśleli, że poddają się eksperymentalnej terapii na „złą krew” w zamian (pl)
  • O estudo da sífilis não tratada de Tuskegee foi um experimento médico realizado pelo Serviço Público de Saúde dos Estados Unidos (SPS) em Tuskegee, Alabama, entre 1932 e 1972. O experimento é usado como exemplo de má conduta científica. Foram usadas 600 homens sifilíticos como cobaias em um experimento científico: 399 para observar a progressão natural da sífilis sem o uso de medicamentos e outros 201 indivíduos saudáveis, que serviram como base de comparação em relação aos infectados. (pt)
  • Исследование сифилиса в Та́скиги — негуманный медицинский эксперимент, длившийся с 1932 по 1972 год в городе Таскиги, Алабама, США. Исследование проводилось под эгидой Службы общественного здравоохранения США (PHS) и имело целью провести опыты на людях, исследовав все стадии заболевания сифилисом на 600 испольщиках из числа бедного афроамериканского населения (из них 200 не были больны сифилисом). (ru)
  • Tuskegee-studien av syfilis var en klinisk studie genomförd i området kring Tuskegee i Alabama i USA om effekterna av obehandlad syfilis. Studien pågick 1932-1972. Försökspersonerna var 399 fattiga svarta amerikaner som var ovetande om studien, bland dem 201 friska män som tjänade som kontrollgrupp. De sjuka männen fick ingen medicin trots att sådan fanns tillgänglig från 1947, då penicillin hade börjat användas. Studien har därför beskrivits som ett ökänt fall av tvivelaktig medicinsk etik och har kallats "förmodligen den mest ökända biomedicinska forskningen i amerikansk historia". Bland studiens offer fanns flera män som dog av syfilis, 40 fruar som fick sjukdomen, och 19 barn som föddes med syfilis. (sv)
rdfs:label
  • تجربة توسكيجي للزهري (ar)
  • Studie syfilidy v Tuskegee (cs)
  • Tuskegee-Syphilis-Studie (de)
  • Experimento Tuskegee (es)
  • Étude de Tuskegee sur la syphilis (fr)
  • Studio sulla sifilide di Tuskegee (it)
  • 터스키기 매독 실험 (ko)
  • タスキギー梅毒実験 (ja)
  • Tuskegee-syfilisonderzoek (nl)
  • Estudo da sífilis não tratada de Tuskegee (pt)
  • Badanie Tuskegee (pl)
  • Tuskegee Syphilis Study (en)
  • Исследование сифилиса в Таскиги (ru)
  • Tuskegee-studien av syfilis (sv)
  • 塔斯基吉梅毒試驗 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License