| dbo:abstract
|
- Mučedníci ze Scilliumu (Passio Sanctorum Scilitanorum) je skupina dvanácti křesťanů-mučedníků, kteří byli umučeni v provincii Afrika za panování císaře Marca Aurelia. Skupině byla nabídnuta 30 denní lhůta na vzdání se víry, ale odmítli. Zemřeli roku 180 ve starověkém sídle Scillium. Záznam o jejich mučení patří mezí první latinský psané passio. Scilliumští mučedníci zemřeli během pronásledování křesťanů za panování císaře Marca Aurelia (161-180), který byl poměrně tolerantní panovník, v církvi neviděl žádné reálné nebezpečí a křesťany považoval spíš za fanatiky. Pronásledování nebylo plošné, jednalo se spíše o lokální epizody, kdy místní obyvatelstvo po nějaké tragédii (mor, hladomor, epidemie, atd.) považovalo za viníky křesťany, kteří prý způsobili hněv bohů, protože jim řádně neobětovali a tím narušili smír s bohy (pax deorum). Město Scili (Scilium) se nacházelo v římské provincii Afrika poblíž známého Kartága v dnešním Tunisku. Bylo vybudováno kolem roku 80 římským imperátorem Vespasiánem. V městě bylo založeno také biskupství, které patřilo k provincii Kartágo. Dnes se zde nachází město . V tomto městě byli roku 180 popraveni Speratus, Nartzalus, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, Laetantius, Januárius, Generosa, Vestia, Donáta a Secunda, známí jako sciliumští mučedníci. Jejich svátek se již od starých dob slaví 17. července, což dosvědčují i některá kázání sv. Augustina, která pronesl na výroční den jejich mučednické smrti. Relikvie těchto afrických křesťanů byly v 9. století přeneseny ze severní Afriky do Francie a následně do Říma. Dnes jsou uloženy v mramorovém sarkofágu v kostele sv. Jana a Pavla na Caeliu. (cs)
- Die scilitanischen Märtyrer sind Christen, die am 17. Juli 180 n. Chr. in Karthago um ihres Glaubens willen das Martyrium erlitten. Der erhalten gebliebene Märtyrerbericht Passio sanctorum scilitanorum ist eines der ältesten Zeugnisse der Kirche im römischen Africa und das älteste christliche Dokument in lateinischer Sprache. Zwei der Märtyrer, Nartzalus und Cittinus, trugen einheimische, d. h. punische oder berbersprachliche, die anderen römische Namen. Wortführer der Gruppe war Speratus. Das Verhör wurde von dem römischen Proconsul Publius Vigellius Saturninus geführt. Zu der Gruppe gehörten auch mehrere Frauen. Alle scilitianischen Märtyrer waren Laien. Die Anzahl (elf, zwölf oder dreizehn) und die Namen der Märtyrer weichen in den verschiedenen Überlieferungen leicht voneinander ab. Der heute nicht mehr eindeutig zu identifizierende Ort „Scilium“ (oder „Scillium“) lag in der römischen Provinz Numidia oder Africa proconsularis (wohl im heutigen Tunesien). Das Martyrium der scilitanischen Märtyrer wird von Tertullian erwähnt (Ad Scapulam 3, 4), sowie mehrfach von dem Kirchenvater Augustinus, der ihre Verehrung in Karthago bezeugt. Die Passio sanctorum scilitanorum ist stark der Form eines Gerichtsprotokolls angelehnt und stellt ein wertvolles historisches Zeugnis dar. Bemerkenswert ist etwa, dass keine Folter erwähnt wird, wie dies sonst regelmäßig Teil der Märtyrerberichte ist. Die Erwähnung der Schriften des hl. Paulus stellt ein frühes Zeugnis für die lateinische Übersetzung der Paulusbriefe dar. (de)
- Les martyrs scillitains sont douze chrétiens, sept hommes et cinq femmes, ayant vécu au IIe siècle dans la ville de (en), dans l'actuel gouvernorat de Kasserine, en Tunisie. Pour les sept hommes : Spératus, Nartzalus, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, Laetantius et les cinq femmes : Januaria, Generosa, Vestia, Donata, Secunda. Le 17 juillet 180 (le seize des calendes d'août), à Carthage, ils furent conduit au tribunal du proconsul d'Afrique Saturninus, peu de temps après leur arrestation à Kasserine. Après interogatoire Spératus et tous les autres accusés refusèrent de renier leur foi, en offrant de l'encens au génie de l'empereur comme s'il était une divinité. Le proconsul les condamna à mort et les fit aussitôt décapiter. Ce document a été réécrit et édité plusieurs fois dans les siècles qui suivirent le martyre de ces 12 croyants. Cinq versions en latin existent et une en grec - qui est une traduction d'un original latin. Au cours du temps, le texte est modifié et du merveilleux et des interpolations pieuses sont rajoutées. Mais le texte le plus ancien de ces Actes des martyrs est, de l'avis des historiens, « la reproduction fidèle à quelques mots près du document officiel » - le procès verbal de l'interrogatoire. (Pour le lire, consulter par exemple l'édition de référence en latin de Von Gebhardt ou sa traduction en français). Le document est particulièrement important historiquement car il est le premier écrit chrétien d'Afrique (même si la majorité du document a été rédigé pour une cour de justice de l'Empire romain). C'est le premier écrit de l'hagiographie africaine. (fr)
- The Scillitan Martyrs were a company of twelve North African Christians who were executed for their beliefs on 17 July 180 AD. The martyrs take their name from Scilla (or Scillium), a town in Numidia. The Acts of the Scillitan Martyrs are considered to be the earliest documents of the church of Africa and also the earliest specimen of Christian Latin. It was the last of the persecutions during the reign of Marcus Aurelius, which is best known from the sufferings of the churches of Vienne and Lyon in South Gaul. Marcus Aurelius died on 17 March of the year in question, and persecution ceased sometime after the accession of his son Commodus. A group of sufferers called the Madaurian martyrs seems to belong to the same period; in the correspondence of St Augustine, Namphamo, one of their number, is spoken of as an "archimartyr," which appears to mean a protomartyr of Africa. (en)
- I Martiri Scillitani (o Scilitani) furono 12 martiri cristiani, tra i primi registrati in Nord Africa. Membri di una comunità cristiana di Scili (Scillum), in Numidia subirono il martirio a Cartagine il 17 luglio 180, venendo decapitati. La città d'origine dei martiri è di localizzazione incerta: era probabilmente situata nella provincia civile di Africa Proconsolare, che nei suoi confini più antichi comprendeva una parte della Numidia ecclesiastica; essa corrisponde molto probabilmente alla "Schele" di Giorgio di Cipro (cfr. Descriptio Orbis Romani, Africa-Num.). L'ipotesi che corrisponda a (la "Kileon" di Giorgio di Cypro, Africa-Byz.), oggi Kasserine, in Tunisia, non è sostenibile, perché per Giorgio di Cipro "Kileon" è in Byzacena mentre "Schele" è in Numidia; è inoltre certo che "Cillium" si trovi in Byzacena, essendo a est del Djebel Chalbi, a pochi km da Sufetula (Sbeitla). Scillium (o Scila, Scilis, Scillum, o altro nome simile) è quindi identificabile con la "Schele" numide di Giorgio di Cipro, ma non è ancora stata geograficamente localizzata. (it)
|
| rdfs:comment
|
- Mučedníci ze Scilliumu (Passio Sanctorum Scilitanorum) je skupina dvanácti křesťanů-mučedníků, kteří byli umučeni v provincii Afrika za panování císaře Marca Aurelia. Skupině byla nabídnuta 30 denní lhůta na vzdání se víry, ale odmítli. Zemřeli roku 180 ve starověkém sídle Scillium. Město Scili (Scilium) se nacházelo v římské provincii Afrika poblíž známého Kartága v dnešním Tunisku. Bylo vybudováno kolem roku 80 římským imperátorem Vespasiánem. V městě bylo založeno také biskupství, které patřilo k provincii Kartágo. Dnes se zde nachází město . (cs)
- Die scilitanischen Märtyrer sind Christen, die am 17. Juli 180 n. Chr. in Karthago um ihres Glaubens willen das Martyrium erlitten. Der erhalten gebliebene Märtyrerbericht Passio sanctorum scilitanorum ist eines der ältesten Zeugnisse der Kirche im römischen Africa und das älteste christliche Dokument in lateinischer Sprache. (de)
- The Scillitan Martyrs were a company of twelve North African Christians who were executed for their beliefs on 17 July 180 AD. The martyrs take their name from Scilla (or Scillium), a town in Numidia. The Acts of the Scillitan Martyrs are considered to be the earliest documents of the church of Africa and also the earliest specimen of Christian Latin. (en)
- Les martyrs scillitains sont douze chrétiens, sept hommes et cinq femmes, ayant vécu au IIe siècle dans la ville de (en), dans l'actuel gouvernorat de Kasserine, en Tunisie. Pour les sept hommes : Spératus, Nartzalus, Cittinus, Veturius, Felix, Aquilinus, Laetantius et les cinq femmes : Januaria, Generosa, Vestia, Donata, Secunda. Mais le texte le plus ancien de ces Actes des martyrs est, de l'avis des historiens, « la reproduction fidèle à quelques mots près du document officiel » - le procès verbal de l'interrogatoire. (fr)
- I Martiri Scillitani (o Scilitani) furono 12 martiri cristiani, tra i primi registrati in Nord Africa. Membri di una comunità cristiana di Scili (Scillum), in Numidia subirono il martirio a Cartagine il 17 luglio 180, venendo decapitati. (it)
|
