| dbo:abstract
|
- Oto ze Saint-Blasien byl středověký benediktýn a kronikář konce 12. a začátku 13. století. O jeho životě není nic známo. Někdy bývá ztotožňován s opatem benediktinského Ottou (zvolen 1222, zem. 1223), to ale zůstává pouhou spekulací. Otovi je přičítáno autorství Kroniky ze Saint-Blasien. Tento latinský rukopis je pokračováním kroniky Chronica sive Historia de duabus Civitatibus biskupa Oty z Freisingu (opomíjí její osmou knihu pojednávající o posledním soudu) a líčí události od roku 1149 do roku 1209, kdy byl na římského císaře korunován Ota IV. Brunšvický. Přitom autor, který měl pravděpodobně dobré vzdělání, neupřednostňuje ani Štaufy ani Welfy, ačkoli zachovává loajalitu současnému panovníkovi. Do roku 1160 čerpá Ota ze St. Blasien ve své kronice z Oty z Freisingu a z jeho pokračovatele Rahewina (Otův zapisovatel), jeho pozdější zdroje doposud nebyly s jistotou identifikovány. Nicméně kronikář zřejmě pracoval s dobrými prameny, které odhalují události v jižních oblastech a tažení do Itálie. Kronika poskytuje vcelku důležité informace o dějinách Svaté říše římské, pozdního 12. a počátku 13. století, přesto byla práce chabě využívána pozdějšími dějepisci. (cs)
- Otto von St. Blasien war ein mittelalterlicher Benediktinermönch und Chronist des späten 12./frühen 13. Jahrhunderts. Über sein Leben ist nichts bekannt. Die gelegentliche Gleichsetzung mit Abt Otto des Benediktinerklosters St. Blasien (1222 gewählt, 1223 verstorben) bleibt Spekulation. Otto wird die so genannte Chronik von St. Blasien zugeschrieben. Diese in lateinischer Sprache abgefasste Schrift stellt eine Fortsetzung der Historia de duabus civitatibus des Otto von Freising dar (übergeht aber Buch 8 des Werks) und schildert die Ereignisse von 1146 bis 1209, dem Jahr der Kaiserkrönung Ottos IV. Dabei favorisiert der Autor, der wohl über eine gute Bildung verfügt hat, weder Staufer noch Welfen, sondern steht loyal zum jeweiligen Herrscher. Bis 1160 zog der Autor Otto von Freising und dessen Fortsetzer Rahewin als Quelle heran, die danach benutzten Werke sind jedoch nicht sicher zu identifizieren. Allerdings stützte sich der Chronist offenbar auf gute Quellen, was etwa seine Darstellung der Ereignisse im süddeutschen Raum sowie der Italienzüge verrät. Insgesamt bietet die Chronik wichtige Informationen zur Reichsgeschichte des späten 12. und frühen 13. Jahrhunderts, dennoch wurde das Werk kaum von späteren Geschichtsschreibern benutzt. (de)
- Otto of Sankt Blasien was a German Benedictine chronicler. He was born about the middle of the 12th century; died on 23 July 1223, at Sankt Blasien in the Black Forest, Baden (southwestern Germany). Nothing is known of the events of his life. It is probable that in his later days he became abbot of the renowned Benedictine monastery of Sankt Blasien. He is known as the writer who continued the chronicles of Otto of Freising; like Otto, he possessed a great talent for presenting a clear survey of events. His language was lofty, and followed the model of the ancient classics. Like many of his contemporaries, he liked to apply the fixed formulas of Justinian to the German emperors, probably on the assumption, then widespread, that the Holy Roman Empire was only the continuation of the Roman Empire of the Caesars. His chronicles, written in the form of annals, Ad librum VII chronici Ottonis Frisingensis episcopi continuatae historiae appendix sive Continuatio Sanblasiana, embrace the period from 1146 to 1209, that is the period from Conrad III to the murder of Philip of Swabia. Since he was distant in time from the facts he narrates, his accounts are quite objective, even though he makes no concealment of his prejudice in favour of the Hohenstaufen dynasty, which in 1218 received the bailiwick of St. Blasien from the dukes of Zahringen. Yet, after Otto of Brunswick was recognized as Holy Roman emperor, he writes of him in the same objective way as of his predecessors. Nevertheless, without any apparent cause, the narrative breaks off at the coronation of Otto IV. Perhaps the chronicler shrank from describing the bloody party conflicts of the times. His chief sources were the "" and perhaps Alsatian chronicles. On the whole his statements may be trusted. It is only when he has to resort to oral reports that he becomes unreliable; this is especially the case in his chronology, though he is not to be reproached with intentional misrepresentation of facts for this reason. His chronicles were published by R. Wilmans in "Monumenta Germaniae Historica: Script." (XX, pp. 304–34); they were translated into German by in "Geschichtschreiber der deutschen Vorzeit" (12th century, volume VIII, Leipzig, 1881, 2nd ed., 1894). (en)
- Othon de Saint-Blaise est un moine bénédictin alémanique et chroniqueur médiéval actif entre la fin du XIIe siècle et le début du XIIIe siècle. On ne sait rien de sa vie. Son identification avec l'abbé Othon du monastère bénédictin de Saint-Blaise (élu en 1222, mort en 1223) reste pure spéculation. On attribue à Othon la Chronique de Saint-Blaise, texte latin qui est une continuation de l’Historia de duabus civitatibus d’Othon de Freising (au-delà du livre 8 de la chronique) et recouvre les événements de la période 1146 à 1209, l'année du couronnement d'Othon IV. L'auteur, qui manifeste une solide culture latine, ne paraît favoriser ni le parti des Hohenstaufen, ni celui des Guelfes. Jusqu'à l'année 1160, ses sources sont Othon de Freising et son continuateur Rahewin ; les sources des décennies postérieures sont plus difficiles à identifier, mais elles sont de qualité comme en témoigne son récit des événements de Souabe ou de la campagne d'Italie d'Henri IV. Quoi que sa Chronique offre des informations de première importance sur l'histoire du Saint-Empire romain germanique de la fin du XIIe siècle et du début du XIIIe siècle, elle a été largement ignorée des historiens postérieurs. (fr)
- Оттон Санкт-Блазиенский, или Оттон из монастыря Святого Власия (нем. Otto von St. Blasien, лат. Ottonis de Sancto Blasio, сер. XII века — 23 июля 1223) — германский хронист, монах-бенедиктинец из аббатства Святого Власия в Санкт-Блазиене в Шварцвальде (совр. земля Баден-Вюртемберг), автор «Продолжения хроники Оттона Фрейзингенского». (ru)
|
| rdfs:comment
|
- Оттон Санкт-Блазиенский, или Оттон из монастыря Святого Власия (нем. Otto von St. Blasien, лат. Ottonis de Sancto Blasio, сер. XII века — 23 июля 1223) — германский хронист, монах-бенедиктинец из аббатства Святого Власия в Санкт-Блазиене в Шварцвальде (совр. земля Баден-Вюртемберг), автор «Продолжения хроники Оттона Фрейзингенского». (ru)
- Oto ze Saint-Blasien byl středověký benediktýn a kronikář konce 12. a začátku 13. století. O jeho životě není nic známo. Někdy bývá ztotožňován s opatem benediktinského Ottou (zvolen 1222, zem. 1223), to ale zůstává pouhou spekulací. (cs)
- Otto von St. Blasien war ein mittelalterlicher Benediktinermönch und Chronist des späten 12./frühen 13. Jahrhunderts. Über sein Leben ist nichts bekannt. Die gelegentliche Gleichsetzung mit Abt Otto des Benediktinerklosters St. Blasien (1222 gewählt, 1223 verstorben) bleibt Spekulation. (de)
- Othon de Saint-Blaise est un moine bénédictin alémanique et chroniqueur médiéval actif entre la fin du XIIe siècle et le début du XIIIe siècle. On ne sait rien de sa vie. Son identification avec l'abbé Othon du monastère bénédictin de Saint-Blaise (élu en 1222, mort en 1223) reste pure spéculation. (fr)
- Otto of Sankt Blasien was a German Benedictine chronicler. He was born about the middle of the 12th century; died on 23 July 1223, at Sankt Blasien in the Black Forest, Baden (southwestern Germany). Nothing is known of the events of his life. It is probable that in his later days he became abbot of the renowned Benedictine monastery of Sankt Blasien. His chronicles were published by R. Wilmans in "Monumenta Germaniae Historica: Script." (XX, pp. 304–34); they were translated into German by in "Geschichtschreiber der deutschen Vorzeit" (12th century, volume VIII, Leipzig, 1881, 2nd ed., 1894). (en)
|
