About: Epigoni

An Entity of Type: person, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In Greek mythology, the Epigoni or Epigonoi (/ɪˈpɪɡənaɪ/; from Greek: Ἐπίγονοι, meaning "offspring") are the sons of the Argive heroes, the Seven against Thebes, who had fought and been killed in the first Theban war, the subject of the Thebaid, in which Polynices and his allies attacked Thebes because Polynices' brother, Eteocles, refused to give up the throne as promised. The second Theban war, also called the war of the Epigoni, occurred ten years later, when the Epigoni, wishing to avenge the death of their fathers, attacked Thebes.

Property Value
dbo:abstract
  • Epigoni (řecky Ἐπίγονοι, latinsky Epigoni) jsou v řecké mytologii potomci vojevůdců z války Sedm proti Thébám. První krutá válka proti opevněným Thébám nebyla dlouhá a útočící armádě přinesla zkázu. Všichni vojevůdci padli s výjimkou argejského krále Adrásta. Město se ubránilo. Jejich synové přísahali, že smrt svých otců pomstí. A stalo se tak po deseti letech, kdy jejich vojsko zaútočilo na Théby, aby znovu vyrazili proti dosud nepokořeným Thébám. Vůdců první války bylo sedm, Epigonů se uvádí devět: * - syn Adrástův * Alkmaión a - synové Amfiaráovi * Diomédés - syn Týdeův * Euryalos - syn Mékistův (byl Adrástův bratr, ale nebyl vždy uváděn jako jeden ze Sedmi) * Promachos - syn Parthenopaiův * Sthenelos - syn Kapaneův * Thersandros - syn Polyneikův * Polydóros - syn Hippomedontův Vojska vytáhla do boje za příznivých znamení bohů. Vojevůdci se také ptali věštců a z Delf se dozvěděli, že tažení bude vítězné, bude-li mu velet Amfiáráův syn Alkmaión. Ten se dlouho přel se svým bratrem Amfilochem, zda jít do války, či ne a tak se stalo, že nechali rozhodnutí na své matce Erifýlé. A tady se opakovala historie: Thersandros - stejně jako před lety jeho otec Polyneikés - podplatil královnu kouzelným pláštěm od pramáti rodu Harmonie. Erifýlé dar bez ostychu převzala a poslala své syny do války. Boj začal pod hradbami Théb a tam zahynul jako první a jediný z dobyvatelů - Aigialeus, syn Adrástův. Thébané si vyslechli věštbu svého rodáka Teiresia, který pravil: vaše město bude vypleněno; hradby budou pevné jen do té doby, dokud bude žít i jenom jediný z původních dobyvatelů, tedy Adrástos; a Adrástos zemře žalem, až se dozví o smrti svého jediného syna. Proto Teiresiás radí thébským, aby opustili své město a uprchli. A on, věštec, má psáno, že zemře v okamžiku, kdy Théby padnou do rukou argejských. Thébané poslechli a za tmy opustili Théby se svými rodinami a nejnutnějším majetkem. Putovali dlouho a daleko a tam založili město Hestia. Teiresias se za svítání vydal k pramenu a napil se. To byl jeho poslední okamžik života. Argejci vstoupili do prázdného města, vydrancovali je a srovnali se zemí. Obětovali bohům a prý pomohli k vládě Thersandrovi, protože vládnoucí král Láodamás padl ve válce. Tak se Thersandros stal posledním thébským králem, který je známý z mýtů. Thersandros spustil okolnosti, které vedly k naplnění osudu hamižné Erifýlé: chlubil se, že má hlavní zásluhu na vítězství ve válce, protože ji stejně jako kdysi jeho otec uplatil vzácnými dary a ona poslala svého manžela do první války Sedmi proti Thébám a své syny do druhé války Epigonů. To uslyšel Alkmaión, nechal si potvrdit věštírnou, že Erifýlé je vinna a matku zabil. O to ho ostatně prosil už jeho otec Amfiaráos při odchodu do první války. Umírající Erifýlé oba své syny proklela. Alkmaióna od té chvíle pronásledovaly Erínye a dohnaly ho až k šílenství. (cs)
  • Els epígons (en grec antic Ἐπίγονοι) són els descendents dels set cabdills que van participar en la primera expedició contra Tebes. La primera campanya contra la ciutat va acabar amb la mort de gairebé tots els herois. La segona, a càrrec dels epígons, va finalitzar amb la presa de Tebes. Deu anys després de la primera expedició, els fills dels herois caiguts a Tebes, van voler venjar els seus pares. Van consultar l'oracle, que els hi va pronosticar la victòria si portaven com a cabdill Alcmeó, fill d'Amfiarau. Aquest va acceptar el nomenament a contracor, convençut per la seva mare Erifile, subornada pel regal de Tersandre, fill de Polinices, que li donà el collaret d'Harmonia. Van participar en la campanya els dos fills d'Amfiarau, Alcmeó i Amfíloc; el fill d'Adrast, Egialeu; el fill de Tideu, Diomedes; el fill de Partenopeu, Pròmac; el fill de Capaneu, Estènel; el fill de Polinices, Tersandre; i el fill de Mecisteu, Euríal. Aquesta és la llista que dona Apol·lodor. Higí no esmenta a Amfíloc, ni a Euríal ni a Pròmac, però afegeix Tlesímen i Biant, fills de Partenopeu i de la nimfa Clímene, i Polidor, fill d'Hipomedont. Els epígons van començar la lluita saquejant les petites poblacions al voltant de Tebes. Quan els tebans els van sortir al pas encapçalats per Laodamant, fill d'Etèocles, va tenir lloc la lluita de Glisas. Laodamant va matar Egialeu, però va ser mort per Alcmeó. Durant la nit, i seguint els consells de l'endeví Tirèsias que havia vingut des de l'Hades, els tebans van enviar un herald als argius per tractar de la fi de les hostilitats, i mentrestant van pujar als carruatges amb les dones i els nens i van abandonar la ciutat. Els epígons la van ocupar l'endemà en veure-la sense ningú, i la van saquejar i van enderrocar les muralles.. Una part del botí va ser enviat a Manto, la filla de Tirèsias i una altra, la major part, consagrada a Apol·lo, a Delfos. Aquesta gesta fou objecte de diversos poemes tràgics i els set epígons van tenir una estàtua a Delfos. Sòfocles va escriure sobre el tema una obra de la que només se'n conserven fragments, Els epígons. Com a conseqüència d'aquests fets llegendaris, el mot epígons va ser el nom aplicat pels grecs als hereus o descendents, però s'aplicà específicament als fills o nets dels diàdocs, és a dir, els primers descendents dels generals d'Alexandre el Gran que es van repartir l'imperi. Els epígons més destacats són: * Cassandre * Demetri Poliorcetes * Ptolemeu II Filadelf * Antíoc I Sòter (ca)
  • Οι Επίγονοι που αναφέρονται στην Ελληνική μυθολογία ήταν οι απόγονοι των Αργείων στρατηγών που είχαν εκστρατεύσει κατά της Θήβας στην εκστρατεία που είναι γνωστή ως «Επτά επί Θήβας». Σύμφωνα με τον Απολλόδωρο αυτοί ήταν ο Βασιλιάς του Άργους Αιγιαλεύς – γιος του Αδράστου, του μόνου που επέζησε από την εκστρατεία των «Επτά επί Θήβας», ο διεκδικητής του θρόνου των Θηβών Θέρσανδρος – γιος του Πολυνείκη, ο Βασιλιάς της Καλυδώνος και ήρωας του μετέπειτα Τρωικού πολέμου Διομήδης – γιος του Τυδέως, ο Βασιλιάς των Μυκηνών Σθένελος – γιος του Καπανέως, ο Βασιλιάς της Αρκαδίας Πρόμαχος – γιος του Παρθενοπαίου, ο Αργείος ήρωας και αργοναύτης Ευρύαλος – γιος του και οι δυο γιοι του Αργείου μάντη Αμφιάραου: ο Αλκμαίων (ο επιφανέστερος των Επιγόνων) και ο Αμφίλοχος. Οι παραπάνω επίγονοι, δέκα έτη μετά την ατυχή εκστρατεία των γονέων τους, πλην του Ευρύαλου, κατά των Θηβών, εκστρατεύουν εκ νέου προκειμένου να εκδικηθούν την ήττα και το φόνο των γονιών τους βοηθούμενοι και από Κορίνθιους, Μεγαρείς, Μεσσήνιους και Αρκάδες «πειθόμενοι τεράεσσι θεών και Ζηνός αρωγή». Στη νέα αυτή εκστρατεία το μένος και η ορμή της εκδίκησης των Επιγόνων υπερφαλάγγισε την ισχυρή αμυντική παράταξη των Θηβαίων, οι οποίοι στη συνέχεια κατά συμβουλή του μάντη Τειρεσία αναγκάσθηκαν να παραδώσουν την πόλη τους και με αρχηγό τον Λαοδάμαντα, γιο του σφετεριστή Ετεοκλή, να καταφύγουν «συν γυναιξί και τέκνοις» στην Ιλλυρία. Στη συνέχεια οι Επίγονοι (πλην του Αιγιαλέως που έπεσε στη μάχη) υπό την αρχηγία του Αδράστου, κατ΄ άλλους του Αλκμέωνος, εισήλθαν στη πόλη και αναγόρευσαν Βασιλιά τον Θέρσανδρο, γιο του Πολυνείκη (-ανιψιό του σφετεριστή Ετεοκλή, εγγονό του Οιδίποδα) Η εκστρατεία αυτή των Επιγόνων, αν και μεταγενέστερη εκείνης των Επτά επί Θήβας, δεν έχει εξακριβωθεί με την ίδια βαρύτητα της πρώτης ιστορικά, αν δηλαδή αποτελεί προϊόν ποιητικής εφεύρεσης που εξ ανάγκης γεννήθηκε προκειμένου να δικαιολογήσει την άμυνα, τη φυγή των Θηβαίων αλλά και την παρακμή και ασημότητα των Θηβών που ακολούθησε. Γεγονός όμως είναι ότι υπήρξε θέμα έπους εξ 7.000 στίχων αποδιδόμενο κατ΄ άλλους στον Όμηρο, που αμφισβήτησε όμως ο Ηρόδοτος (Δ 32), κατ΄ άλλο σχολιαστή του Αριστοφάνη, στον ποιητή Αντίμαχο τον Τήιο. (el)
  • Epigonoj (helene Ἐπίγονοι, latine Epigoni) estis en la helena mitologio posteuloj de militestroj el la milito Sep kontraŭ Tebo. La unua kruela milito kontraŭ fortikiĝinta Tebo nemulte daŭris, sed al la atakanta armeo alportis pereon. Ĉiuj armeestroj falis, escepte de argusa reĝo Adrasto. La urbo defendis sin venke. Filoj de la atakantoj ĵuris, ke mortojn de siaj patroj venĝos. Kaj tio okazis post dek jaroj, kiam ilia militistaro denove atakis ĝis tiam ne humiligitan Tebon. La militestroj de la unua milito estis sep, Epigonojn oni sciigas naŭ. * - filo de Adrasto * Alkmeono kaj Amfiloko - filoj de Amfiarao * Diomedo - filo de Tideo * Eŭrjalo - filo de (li estis frato de Adrasto, sed ne estis ĉiam prezentata kiel unu el la Sep) * - filo de Partenopeo * - filo de Kapaneo * Tersandro - filo de Polineiko * - filo de Hipomedono La militistaro ektrenis en batalon sub favoraj signoj de dioj. La militestroj ankaŭ demandis divenistojn el Delfo kaj eksciis, ke la militiro estos venka, se komandos ĝin Alkmeono, filo de Amfiarao. Li longe disputis kun sia frato Amfiloko, ĉu iri en la militon aŭ ne. Tiel okazis, ke decidon ili lasis sur sia patrino Erifilo. Kaj ĉi tie la historio ripetiĝis. Tersandro, same kiel antaŭ jaroj lia patro Polineiko, subaĉetis la reĝinon per sorĉistina mantelo de la familiara prapatrino Harmonio. Erifilo la donacon senhonte ekprenis kaj sendis siajn filojn en la militon. La bataloj komenciĝis sub muregoj de Tebo kaj tie falis kiel la unua kaj ununura el la konkerantoj - Egialeo, filo de Adrasto. Tebanoj aŭskultis aŭguron de sia samlandano Tiresio, kiu diris: Via urbo estos dezertigita. Ĝiaj muregoj estos firmaj ĝis kiam vivos eĉ ununura el la antaŭaj konkerintoj, do Adrasto. Sed Adrasto mortos pro funebro, kiam li ekscios pri morto de sia ununura filo. Pro tio Tiresio rekomendis al tebanoj forlasi sian urbon kaj fuĝi. Kaj li, la divenisto, havis skribita en sia sorto ke li mortos, kiam Tebo falos en manojn de argusanoj. Plimulto da tebanoj obeis kaj kun siaj familioj kaj la plej necesa havaĵo dum mallumo forlasis Tebon. Ili pilgrimis longe kaj malproksimen kaj tie fondis la urbon Hestion. Tiresio dum mateniĝo iris al fonto kaj ektrinkis. Tio estis la lasta momento de lia vivo. Kiam Adrasto eksciis pri morto de sia filo, mortis pro funebro. Argusanoj eniris en duonvakan urbon, detruigis ĝin kaj forrabis kaptaĵon. Poste ili oferis al dioj kaj helpis surtronigi Tersandron, ĉar la reganta reĝo Laodamanto falis en la milito. Tiel Tersandro fariĝis la lasta reĝo de Tebo, konata el mitoj. Tersandro startigis cirkonstancojn, kiuj kondukis al plenigo de la sorto de akirema Erifilo. Li fieris, ke li havas la ĉefan meriton pri la venko, ĉar li, same kiel iam lia patro subaĉetis Erifilon, per raraj donacoj kaj tiu sendis siajn filojn en la militon. Tion ekaŭdis Alkmeono, konfirmigis tion de orakolejo kaj la patrinon, laŭ iama peto de sia patro Amfiarao, mortigis. Mortanta Erifilo ambaŭ siajn filojn malbenis. Alkmeonon de tiam persekutis Erinioj kaj alpelis lin al frenezeco. (eo)
  • In Greek mythology, the Epigoni or Epigonoi (/ɪˈpɪɡənaɪ/; from Greek: Ἐπίγονοι, meaning "offspring") are the sons of the Argive heroes, the Seven against Thebes, who had fought and been killed in the first Theban war, the subject of the Thebaid, in which Polynices and his allies attacked Thebes because Polynices' brother, Eteocles, refused to give up the throne as promised. The second Theban war, also called the war of the Epigoni, occurred ten years later, when the Epigoni, wishing to avenge the death of their fathers, attacked Thebes. (en)
  • En la mitología griega los epígonos (en griego antiguo Ἐπίγονοι Epígonoi, ‘nacidos después’) son los hijos de los héroes argivos que lucharon y murieron en la primera guerra tebana. Polinices y seis aliados (los siete contra Tebas) atacaron Tebas porque el hermano de este, Eteocles, rehusó cederle el trono, como había prometido. La segunda guerra tebana, también llamada guerra de los epígonos, sucedió diez años después, cuando estos, queriendo vengar la muerte de sus padres, atacaron Tebas. (es)
  • Dans la mythologie grecque, les Épigones (en grec ancien : Ἐπίγονοι / Epígonoi, « les descendants » ou « les héritiers ») sont les fils des sept chefs qui avaient combattu contre Thèbes pour venger Polynice et avaient péri au cours de la guerre. Dix ans après leurs pères, peu avant la guerre de Troie, ils attaquèrent Thèbes, sous le commandement d'Adraste, pour venger leurs pères. Durant cette « Guerre des Épigones », les Thébains et leurs alliés sont vaincus à Glisas, près de Thèbes. La première mention est d'Homère (Iliade IV, 403-410). Sthénélos (fils de Capanée) parle de leur présence, ainsi que de celle de Diomède, lors de la prise de Thèbes. La liste et le nombre des Épigones varie selon les auteurs. (fr)
  • Dalam mitologi Yunani, Epigonoi (bahasa Yunani: Ἐπίγονοι, "keturunan") adalah putra-putra dari para pahlawan Argos, yang berperang dan terbunuh dalam Pertempuran Thebes Pertama. Para Epigonoi membalaskan kematian atah-ayah mereka dengan menyerang Thebes lagi dalam suatu pertempuran yang disebut Perang Epigonoi. Berdasarkan Apollodoros, Para Epigonoi adalah: * Aigialeus, Putra Adrastos * , Putra Amfiaraos * , Putra Amfiaraos * Diomedes, Putra * , Putra * , Putra * Putra * Putra Ke dalam daftar tersebut, Pausanias juga menambahkan: * putra (in)
  • 에피고노이(고대 그리스어: Ἐπίγονοι, 후손)는 그리스 신화에서 《》의 주제인 1차 테바이 전쟁에서 전사한 아르고스 영웅들의 아들들로, 1차 테바이 전쟁은 폴리네이케스와 여섯 동맹 장수 (테바이를 공격한 일곱 장수)가 폴리네이케스의 형제 에테오클레스가 약속한 왕위 계승을 거부하자 테바이를 공격한 전쟁이다. 2차 테바이 전쟁은 에피고노이의 전쟁이라고도 부르며, 1차 테바이 전쟁 10년 후, 에피고노이가 아버지들의 복수를 하고자 테바이를 공격한 전쟁이다. 이 전쟁은 1차 테바이 전쟁과 반대로 공격한 장수들이 테바이를 함락시키지만, 과거의 일곱 장수 중 유일하게 전투에서 살아남은 의 아들 는 전투에서 죽는다. 아폴로도로스의 《비블리오테케》에 따르면 에피고노이는 다음과 같다. * 의 아들, * 암피아라오스의 아들, 알크메온 * 암피아라오스의 아들, * 티데우스의 아들, 디오메데스 * 의 아들, 에우리알로스 * 파르테노파이오스의 아들, 프로마코스 * 의 아들, 스테넬로스 * 폴리네이케스의 아들, 파우사니아스는 에우리알로스 대신 의 아들, 폴리도로스를 넣기도 한다. (ko)
  • エピゴノイ(古希: Ἐπίγονοι, Epigonoi)は、ギリシア語で「後に生まれた者」を意味するエピゴノス(epigonos)の複数形。ギリシア神話では、テーバイ攻めの七将が敗れた10年後に、七将の子供たちが復讐を誓い、再びテーバイを攻めた故事において、この七将の子供たちを「エピゴノイ」と呼んだ。エピゴノイの戦いは「テーバイ攻めの七将」のときとは逆の経過をたどった。彼らは勝利してテーバイを落城させたが、かつての七将のうちただ一人生還したアドラーストスの子アイギアレウスのみがこの戦いで死んだ。 ロバート・グレーヴスによれば、これは古くから吟遊詩人たちが語り伝えてきた物語で、アルゴナウタイの冒険やトロイア戦争より前の紀元前14世紀ごろの史実ではないかと考えられている。 歴史上では、アレクサンドロス大王の死後、その後継者となった部下たちをディアドコイといい、さらにその次代を担う指導者のことをいう。 (ja)
  • Gli Epigoni, figure della mitologia greca, sono i figli dei sette capi che combatterono contro Tebe (vedi I sette contro Tebe). Il nome "epigoni", dal greco ἐπίγονος ("nato dopo"), significa "coloro che vennero dopo", ossia una generazione successiva (non necessariamente quella subito dopo la prima). Il termine "epigono" conserva, in italiano, il significato di "continuatore"/"imitatore". Del mito degli epigoni esiste anche la tragedia chiamata appunto Gli Epigoni di Sofocle. Secondo Apollodoro gli Epigoni furono: Anfiloco e Alcmeone (figli di Anfiarao), Egialeo (figlio di Adrasto), Diomede (figlio di Tideo), Promaco (figlio di Partenopeo), Stenelo (figlio di Capaneo), Tersandro (figlio di Polinice), Eurialo (figlio di Mechisteo). Pausania aggiunge e Timea. (it)
  • In de Griekse mythologie vielen Polynices en zes bondgenoten (de Zeven tegen Thebe) Thebe aan omdat Eteocles (broer van Polynices) de hem beloofde troon van Thebe niet wilde opgeven. Zes van de zeven werden gedood tijdens de slag. Alleen ontkwam dankzij de snelheid van zijn paard Arion. De zonen van de Zeven zwoeren wraak en vielen Thebe op hun beurt aan. Dit gevecht wordt de Slag van de Epigonen genoemd. (Ἐπιγονοι (Epigonoi) = nakomelingen). De Epigonen: * , zoon van de daimon Eleos, of van Adrastus, de legendarische koning van Argos (afhankelijk van de bron) * Alcmaeon, zoon van Amphiaraus * , zoon van Amphiaraus * Diomedes, zoon van * Thersander, zoon van Polynices * Euryalus, zoon van Mecisteus * Promachus, zoon van * , zoon van Pausanias voegt nog toe: * , zoon van Hippomedon Ze versloegen en doodden , zoon van Eteocles, en veroverden Thebe. Sophokles maakte een tragedie over het thema, waarvan enkel fragmenten zijn bewaard. (nl)
  • Эпиго́ны (др.-греч. ἐπίγονοι, буквально — «потомки») в древнегреческой мифологии — сыновья героев, участвовавших в известном походе против Фив, предпринявшие через десять лет после неудачного похода их отцов новую войну. Это были: Алкмеон, сын Амфиарая, Эгиалей, сын Адраста, Диомед, сын Тидея, Промах, сын Парфенопея, Сфенел, сын Капанея, Ферсандр, сын Полиника, и Евриал, сын Мекистея. По указанию Дельфийского оракула главное командование досталось Алкмеону, который подступил к городу с большим войском аргивян; фиванцами командовал сын Этеокла Лаодамант. Когда он пал в битве (со стороны эпигонов был убит Эгиалей), фиванцы вернулись в город, но затем, по совету прорицателя Тиресия, оставили Фивы, послав к аргивянам гонца с предложением мира, и поселились в Гестиотиде в Фессалии. Узнав о бегстве фиванцев, аргивяне взяли город и разрушили его, причём часть добычи, а также дочь Тиресия, прорицательницу Манто отправили в Дельфы, сами же вернулись домой, успешно окончив предприятие. Ферсандр остался править Фивами, восстановив их. Гомер приводит слова Сфенела о взятии Фив, но число семь им не упомянуто. Поэтическая разработка сказания о войне эпигонов была дана в киклической поэме «Эпигоны»; в Дельфийском храме стояли посвящённые аргивянами статуи эпигонов. Их поход описан в трагедии Эсхила «Эпигоны» (фр. 55 Радт), трагедии Софокла «Эпигоны» (фр. 185—190 Радт), трагедиях Астидаманта Младшего, неизвестного автора и Акция «Эпигоны». (ru)
  • Epigoni (gr. Epigonoi „później urodzeni”) – w mitologii greckiej synowie wodzów poległych w wyprawie siedmiu przeciw Tebom. W 10 lat po wyprawie epigoni, dowodzeni przez Adrastosa – jedynego ocalałego z siedmiu, zdobyli i złupili Teby, mszcząc tym samym śmierć ojców. Należeli do nich: * Alkmeon i Amfilochos, synowie Amfiaraosa * Ajgialeus, syn Adrastosa * Diomedes, syn Tydeusa * , syn Partenopajosa * Stenelos, syn Kapaneusa * Tersandros, syn Polinika * Euryalos, syn Mekisteusa W znaczeniu historycznym epigoni to następcy diadochów. (pl)
  • Епіго́ни (грец. Ἐπίγονοι — нащадки, післянароджені) — починаючи з елліністичного періоду нащадки воїнів та полководців Александра Македонського — діадохів. (uk)
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 637497 (xsd:integer)
dbo:wikiPageInterLanguageLink
dbo:wikiPageLength
  • 6837 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1026381318 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • In Greek mythology, the Epigoni or Epigonoi (/ɪˈpɪɡənaɪ/; from Greek: Ἐπίγονοι, meaning "offspring") are the sons of the Argive heroes, the Seven against Thebes, who had fought and been killed in the first Theban war, the subject of the Thebaid, in which Polynices and his allies attacked Thebes because Polynices' brother, Eteocles, refused to give up the throne as promised. The second Theban war, also called the war of the Epigoni, occurred ten years later, when the Epigoni, wishing to avenge the death of their fathers, attacked Thebes. (en)
  • En la mitología griega los epígonos (en griego antiguo Ἐπίγονοι Epígonoi, ‘nacidos después’) son los hijos de los héroes argivos que lucharon y murieron en la primera guerra tebana. Polinices y seis aliados (los siete contra Tebas) atacaron Tebas porque el hermano de este, Eteocles, rehusó cederle el trono, como había prometido. La segunda guerra tebana, también llamada guerra de los epígonos, sucedió diez años después, cuando estos, queriendo vengar la muerte de sus padres, atacaron Tebas. (es)
  • Dalam mitologi Yunani, Epigonoi (bahasa Yunani: Ἐπίγονοι, "keturunan") adalah putra-putra dari para pahlawan Argos, yang berperang dan terbunuh dalam Pertempuran Thebes Pertama. Para Epigonoi membalaskan kematian atah-ayah mereka dengan menyerang Thebes lagi dalam suatu pertempuran yang disebut Perang Epigonoi. Berdasarkan Apollodoros, Para Epigonoi adalah: * Aigialeus, Putra Adrastos * , Putra Amfiaraos * , Putra Amfiaraos * Diomedes, Putra * , Putra * , Putra * Putra * Putra Ke dalam daftar tersebut, Pausanias juga menambahkan: * putra (in)
  • 에피고노이(고대 그리스어: Ἐπίγονοι, 후손)는 그리스 신화에서 《》의 주제인 1차 테바이 전쟁에서 전사한 아르고스 영웅들의 아들들로, 1차 테바이 전쟁은 폴리네이케스와 여섯 동맹 장수 (테바이를 공격한 일곱 장수)가 폴리네이케스의 형제 에테오클레스가 약속한 왕위 계승을 거부하자 테바이를 공격한 전쟁이다. 2차 테바이 전쟁은 에피고노이의 전쟁이라고도 부르며, 1차 테바이 전쟁 10년 후, 에피고노이가 아버지들의 복수를 하고자 테바이를 공격한 전쟁이다. 이 전쟁은 1차 테바이 전쟁과 반대로 공격한 장수들이 테바이를 함락시키지만, 과거의 일곱 장수 중 유일하게 전투에서 살아남은 의 아들 는 전투에서 죽는다. 아폴로도로스의 《비블리오테케》에 따르면 에피고노이는 다음과 같다. * 의 아들, * 암피아라오스의 아들, 알크메온 * 암피아라오스의 아들, * 티데우스의 아들, 디오메데스 * 의 아들, 에우리알로스 * 파르테노파이오스의 아들, 프로마코스 * 의 아들, 스테넬로스 * 폴리네이케스의 아들, 파우사니아스는 에우리알로스 대신 의 아들, 폴리도로스를 넣기도 한다. (ko)
  • エピゴノイ(古希: Ἐπίγονοι, Epigonoi)は、ギリシア語で「後に生まれた者」を意味するエピゴノス(epigonos)の複数形。ギリシア神話では、テーバイ攻めの七将が敗れた10年後に、七将の子供たちが復讐を誓い、再びテーバイを攻めた故事において、この七将の子供たちを「エピゴノイ」と呼んだ。エピゴノイの戦いは「テーバイ攻めの七将」のときとは逆の経過をたどった。彼らは勝利してテーバイを落城させたが、かつての七将のうちただ一人生還したアドラーストスの子アイギアレウスのみがこの戦いで死んだ。 ロバート・グレーヴスによれば、これは古くから吟遊詩人たちが語り伝えてきた物語で、アルゴナウタイの冒険やトロイア戦争より前の紀元前14世紀ごろの史実ではないかと考えられている。 歴史上では、アレクサンドロス大王の死後、その後継者となった部下たちをディアドコイといい、さらにその次代を担う指導者のことをいう。 (ja)
  • Epigoni (gr. Epigonoi „później urodzeni”) – w mitologii greckiej synowie wodzów poległych w wyprawie siedmiu przeciw Tebom. W 10 lat po wyprawie epigoni, dowodzeni przez Adrastosa – jedynego ocalałego z siedmiu, zdobyli i złupili Teby, mszcząc tym samym śmierć ojców. Należeli do nich: * Alkmeon i Amfilochos, synowie Amfiaraosa * Ajgialeus, syn Adrastosa * Diomedes, syn Tydeusa * , syn Partenopajosa * Stenelos, syn Kapaneusa * Tersandros, syn Polinika * Euryalos, syn Mekisteusa W znaczeniu historycznym epigoni to następcy diadochów. (pl)
  • Епіго́ни (грец. Ἐπίγονοι — нащадки, післянароджені) — починаючи з елліністичного періоду нащадки воїнів та полководців Александра Македонського — діадохів. (uk)
  • Els epígons (en grec antic Ἐπίγονοι) són els descendents dels set cabdills que van participar en la primera expedició contra Tebes. La primera campanya contra la ciutat va acabar amb la mort de gairebé tots els herois. La segona, a càrrec dels epígons, va finalitzar amb la presa de Tebes. Com a conseqüència d'aquests fets llegendaris, el mot epígons va ser el nom aplicat pels grecs als hereus o descendents, però s'aplicà específicament als fills o nets dels diàdocs, és a dir, els primers descendents dels generals d'Alexandre el Gran que es van repartir l'imperi. Els epígons més destacats són: (ca)
  • Epigoni (řecky Ἐπίγονοι, latinsky Epigoni) jsou v řecké mytologii potomci vojevůdců z války Sedm proti Thébám. První krutá válka proti opevněným Thébám nebyla dlouhá a útočící armádě přinesla zkázu. Všichni vojevůdci padli s výjimkou argejského krále Adrásta. Město se ubránilo. Jejich synové přísahali, že smrt svých otců pomstí. A stalo se tak po deseti letech, kdy jejich vojsko zaútočilo na Théby, aby znovu vyrazili proti dosud nepokořeným Thébám. Vůdců první války bylo sedm, Epigonů se uvádí devět: (cs)
  • Οι Επίγονοι που αναφέρονται στην Ελληνική μυθολογία ήταν οι απόγονοι των Αργείων στρατηγών που είχαν εκστρατεύσει κατά της Θήβας στην εκστρατεία που είναι γνωστή ως «Επτά επί Θήβας». Σύμφωνα με τον Απολλόδωρο αυτοί ήταν ο Βασιλιάς του Άργους Αιγιαλεύς – γιος του Αδράστου, του μόνου που επέζησε από την εκστρατεία των «Επτά επί Θήβας», ο διεκδικητής του θρόνου των Θηβών Θέρσανδρος – γιος του Πολυνείκη, ο Βασιλιάς της Καλυδώνος και ήρωας του μετέπειτα Τρωικού πολέμου Διομήδης – γιος του Τυδέως, ο Βασιλιάς των Μυκηνών Σθένελος – γιος του Καπανέως, ο Βασιλιάς της Αρκαδίας Πρόμαχος – γιος του Παρθενοπαίου, ο Αργείος ήρωας και αργοναύτης Ευρύαλος – γιος του και οι δυο γιοι του Αργείου μάντη Αμφιάραου: ο Αλκμαίων (ο επιφανέστερος των Επιγόνων) και ο Αμφίλοχος. (el)
  • Epigonoj (helene Ἐπίγονοι, latine Epigoni) estis en la helena mitologio posteuloj de militestroj el la milito Sep kontraŭ Tebo. La unua kruela milito kontraŭ fortikiĝinta Tebo nemulte daŭris, sed al la atakanta armeo alportis pereon. Ĉiuj armeestroj falis, escepte de argusa reĝo Adrasto. La urbo defendis sin venke. Filoj de la atakantoj ĵuris, ke mortojn de siaj patroj venĝos. Kaj tio okazis post dek jaroj, kiam ilia militistaro denove atakis ĝis tiam ne humiligitan Tebon. La militestroj de la unua milito estis sep, Epigonojn oni sciigas naŭ. (eo)
  • Dans la mythologie grecque, les Épigones (en grec ancien : Ἐπίγονοι / Epígonoi, « les descendants » ou « les héritiers ») sont les fils des sept chefs qui avaient combattu contre Thèbes pour venger Polynice et avaient péri au cours de la guerre. Dix ans après leurs pères, peu avant la guerre de Troie, ils attaquèrent Thèbes, sous le commandement d'Adraste, pour venger leurs pères. Durant cette « Guerre des Épigones », les Thébains et leurs alliés sont vaincus à Glisas, près de Thèbes. La liste et le nombre des Épigones varie selon les auteurs. (fr)
  • Gli Epigoni, figure della mitologia greca, sono i figli dei sette capi che combatterono contro Tebe (vedi I sette contro Tebe). Il nome "epigoni", dal greco ἐπίγονος ("nato dopo"), significa "coloro che vennero dopo", ossia una generazione successiva (non necessariamente quella subito dopo la prima). Il termine "epigono" conserva, in italiano, il significato di "continuatore"/"imitatore". Del mito degli epigoni esiste anche la tragedia chiamata appunto Gli Epigoni di Sofocle. Pausania aggiunge e Timea. (it)
  • In de Griekse mythologie vielen Polynices en zes bondgenoten (de Zeven tegen Thebe) Thebe aan omdat Eteocles (broer van Polynices) de hem beloofde troon van Thebe niet wilde opgeven. Zes van de zeven werden gedood tijdens de slag. Alleen ontkwam dankzij de snelheid van zijn paard Arion. De zonen van de Zeven zwoeren wraak en vielen Thebe op hun beurt aan. Dit gevecht wordt de Slag van de Epigonen genoemd. (Ἐπιγονοι (Epigonoi) = nakomelingen). De Epigonen: Pausanias voegt nog toe: * , zoon van Hippomedon Ze versloegen en doodden , zoon van Eteocles, en veroverden Thebe. (nl)
  • Эпиго́ны (др.-греч. ἐπίγονοι, буквально — «потомки») в древнегреческой мифологии — сыновья героев, участвовавших в известном походе против Фив, предпринявшие через десять лет после неудачного похода их отцов новую войну. Это были: Алкмеон, сын Амфиарая, Эгиалей, сын Адраста, Диомед, сын Тидея, Промах, сын Парфенопея, Сфенел, сын Капанея, Ферсандр, сын Полиника, и Евриал, сын Мекистея. (ru)
rdfs:label
  • Epigoni (en)
  • Epígons (ca)
  • Epigoni (cs)
  • Επίγονοι (μυθολογία) (el)
  • Epigonoj (eo)
  • Epígonos (es)
  • Epigonoi (in)
  • Épigones (fr)
  • Epigoni (it)
  • 에피고노이 (ko)
  • エピゴノイ (ja)
  • Slag van de Epigonen (nl)
  • Epigoni (mitologia) (pl)
  • Эпигоны (мифология) (ru)
  • Епігони (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License