An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org:8891

This article outlines the defence forces of the European Union (EU), which implement the EU's Common Security and Defence Policy (CSDP) in CSDP missions. There are two categories of EU multinational forces: ones that have been established intergovernmentally and made available to the CSDP through article 42.3 of the Treaty on European Union (TEU), such as the Eurocorps; and the EU Battlegroups, established at the EU level.

Property Value
dbo:abstract
  • Ozbrojené síly Evropské unie představují jednotlivé armády 27 členských států Evropské unie, protože oblast obrany zůstává i nadále doménou národních států. Evropská integrace byla nicméně v posledních letech prohloubena i v této oblasti v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (Common Security and Defence Policy, CSDP), která spadá pod Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (Common Foreign and Security Policy, CFSP). Dalším prvkem bylo vytvoření samostatných mezinárodních sil zaměřených na obranu EU. V poslední době byla též spuštěna řada . Hlavní vojenskou aliancí v Evropě zůstává NATO, jehož členy je 21 států EU a další evropské země mimo EU. Několik vlivných činitelů, například bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, německá kancléřka Angela Merkelová, italský ministr zahraničních věcí Franco Frattini či bývalý belgický prémiér Guy Verhofstadt, vyjádřilo podporu společné obraně Unie. Tento záměr, vyžadující jednomyslnou podporu napříč členskými státy, byl formálně zakotven v Článku 42 Smlouvy o Evropské unii po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009. Lisabonská smlouva dále rozšířila princip “posílené spolupráce” za účelem aplikace na oblast obrany. Tento mechanismus umožňuje menšímu počtu členských států, aby prohloubily evropskou integraci v institucionálním rámci EU, a to bez nutnosti zapojení ostatních členských států. (cs)
  • La militistaro de la Eŭropa Unio hodiaŭ konsistas el la pluraj naciaj armitaj fortoj aŭ armeoj de la 27 membraj ŝtatoj de la Unio, ĉar pri defendo restas respondecaj unuavice naciaj ŝtatoj. Eŭropa integriĝo tamen estis profundigita sur ĉi tiu kampo en la lastaj jaroj, kun la starigo de filio laŭ Ofta Sekureco kaj Defenda Politiko (CSDP) de la Ofta Fremda kaj Sekureca Politiko (CFSP) de la Unio kaj aldone la kreo de apartaj internaciaj fortoj por defendo de la EU. Pluraj CSDP-militistaj operacioj estis dislokitaj en la lastaj jaroj. (eo)
  • This article outlines the defence forces of the European Union (EU), which implement the EU's Common Security and Defence Policy (CSDP) in CSDP missions. There are two categories of EU multinational forces: ones that have been established intergovernmentally and made available to the CSDP through article 42.3 of the Treaty on European Union (TEU), such as the Eurocorps; and the EU Battlegroups, established at the EU level. (en)
  • La Fuerzas Armadas de la Unión Europea comprenden las diversas fuerzas armadas nacionales de los Estados de la Unión de los 27, ya que el ámbito de la política de defensa se ha mantenido básicamente en el ámbito de los estados-nación. La integración europea sin embargo, se ha profundizado en este campo en los últimos años, con la elaboración de una rama de Política Común de Seguridad y Defensa (PCSD) para la Política exterior y de seguridad común de la Unión Europea (PESC), así como la creación de las distintas fuerzas internacionales en torno a la defensa de la UE. Una serie de operaciones militares de la PCSD han sido desplegadas en los últimos años. La principal alianza militar en Europa sigue siendo la OTAN, que incluye 21 de los estados miembros de la UE, así como otros países europeos (incluyendo al Reino Unido, antiguo miembro de la Unión), Estados Unidos y Canadá. El Tratado de Lisboa extendió la disposición a la cooperación reforzada para que estuviera disponible para su aplicación en el ámbito de la defensa. Este mecanismo permite que un número mínimo de Estados miembros pueda profundizar la integración en el marco institucional de la UE, sin la necesidad de la participación de los Estados miembros reticentes. (es)
  • Les forces armées d'Europe comprennent les forces armées des 27 pays de l'Union européenne, ainsi que celles des États rattachés au continent européen. Les États de l'Union sont regroupés au sein de la politique de sécurité et de défense commune, qui s'apparente plus à une plateforme d'intervention conjointe de plusieurs États de l'Union qu'à une véritable force centralisée européenne. D'autres alliances militaires bilatérales ou multilatérales se développent entre les pays européens, au sein de l'Union ou en dehors, notamment au travers de l'OTAN. Plusieurs dirigeants politiques européens se sont prononcés pour la création d'une force commune de défense européenne (UE). La possibilité a été prévue par l'article 42 du traité sur l'Union européenne dès l'entrée en vigueur du traité de Lisbonne le 1er décembre 2009. En outre, la question de la défense s'est posée pour une coopération renforcée, qui pourrait permettre une intégration à la défense des États membres ayant des politiques de neutralité. (fr)
  • 欧州連合の軍事(おうしゅうれんごうのぐんじ)では、欧州連合(EU)の軍事活動について概説する。EUは共通安全保障防衛政策(CSDP)を策定しており、それを担う軍隊としては、欧州連合加盟国の政府間で設立され、欧州連合条約(TEU)第42条第3項を通じてCSDPが利用できるようになった欧州合同軍などの多国籍軍と、EUレベルで設立された欧州連合戦闘群の2種類がある。 (ja)
  • De strijdkrachten van de Europese Unie omvatten de verschillende samenwerkingsstructuren die er zijn ingesteld tussen de krijgsmachten van de lidstaten, zowel intergouvernementeel als binnen het institutionele raamwerk van de Europese Unie: het Gemeenschappelijk veiligheids- en defensiebeleid (GVDB) als tak van het Gemeenschappelijk buitenlands en veiligheidsbeleid (GBVB). Het beleidsterrein van defensie is voornamelijk het domein van natiestaten en het belangrijkste militaire bondgenootschap Europa blijft de intergouvernementele Noord-Atlantische Verdragsorganisatie (NAVO), waaronder 22 EU-lidstaten (van de 27) vallen en 7 Europese niet-EU-landen (Albanië, IJsland, Noord-Macedonië, Montenegro, Turkije en Noorwegen en het Verenigd Koninkrijk) en de Verenigde Staten en Canada. De ontwikkeling van het GVDB in verband met de bestaande rol van de NAVO is een omstreden zaak. De militaire vorm van Europese integratie is echter geïntensiveerd in het begin van de 21e eeuw, hetgeen heeft geleid tot het uitvoeren van verschillende militaire interventies van de EU (30) en de oprichting van "EU Battlegroups". De laatsten zijn echter nog nooit ingezet bij operaties, en andere recente voorbeelden van militaire integratie, zoals het Eurokorps, de en het European Air Transport Command, zijn intergouvernementeel en vallen buiten het (supranationale) institutionele raamwerk van de Unie. Artikel 42 van het Verdrag van Maastricht voorziet in substantiële militaire integratie binnen het institutionele raamwerk van de Unie. Volledige integratie is een optie die unanimiteit vereist in de Europese Raad van regeringsleiders. Voorlopig verkeert dit proces in een impasse, met name door de kritische houding van het Verenigd Koninkrijk. Artikel 42 voorziet ook in een permanente gestructureerde samenwerking tussen de krijgsmachten van een groep lidstaten. Anno 2015 is deze optie nog niet gebruikt, hoewel prominente leiders zoals voormalig Frans president Nicolas Sarkozy, Duits bondskanselier Angela Merkel, voormalig Italiaans minister van buitenlandse zaken Franco Frattini en voormalig Belgisch premier Guy Verhofstadt publiekelijk hebben opgeroepen tot een gemeenschappelijke defensie voor de Unie. Het debat is echter geïntensiveerd door de confrontatie tussen de EU en Rusland door de Oekraïnecrisis. Hierdoor zijn er nieuwe oproepen gekomen voor een Europees leger door EU-commissievoorzitter Jean-Claude Juncker en andere Europese leiders en beleidsmakers zoals het hoofd van het buitenlands beleidcomité van het Duitse parlement, , die zei dat een EU-leger “een Europese visie is wiens tijd nu gekomen is”. (nl)
  • Le forze di difesa dell'Unione Europea sono implementate dalla Politica di sicurezza e di difesa comune dell'UE. Esistono due categorie di forze multinazionali UE: quelle stabilite intergovernativamente e rese disponibili alla politica di sicurezza e di difesa comune ai sensi dell'art. 42.3 del Trattato sull'Unione Europea (TUE), come gli Eurocorpi; e quelle stabilite a livello sopranazionale europeo, come i Gruppi tattici dell'UE. (it)
  • Военные структуры Европейского союза (англ. military structures of the European Union) включают в себя различные механизмы сотрудничества, созданные между вооруженными силами государств-членов, как на межправительственном уровне, так и в рамках институциональной структуры Евросоюза — Общей политики безопасности и обороны (CSDP) в рамках Общей внешней политики и политики безопасности (CFSP). Политика обороны главным образом находится в сфере полномочий национальных государств. Главным военным альянсом в Европе остаётся межправительственная Организация Североатлантического договора (НАТО), которая в настоящее время включает 22 государства-члена ЕС вместе с шестью европейскими членами вне ЕС (Албания, Исландия, Норвегия, Турция и Черногория, Северная Македония), а также США и Канаду. Развитие CSDP является спорным вопросом, в частности с учётом роли НАТО. Впрочем, военные формы европейской интеграции усилились в начале 21-го века, что привело к развёртыванию многочисленных миротворческих миссий ЕС и созданию . Последние, однако, никогда не участвовали в операциях, а другие недавние инициативы по военной интеграции, такие как европейские сухопутные силы, жандармерия и являются межправительственными и существуют вне рамок CFSP. Статья 42 Договора о Европейском союзе предусматривает существенную военную интеграцию в рамках институциональной структуры Евросоюза. Полная интеграция — это возможный вариант, который требует единогласия в Европейском совете глав государств и правительств. Сейчас он остается в политическом тупике. Статья 42 также предусматривает постоянное структурированное сотрудничество между вооруженными силами некоторых из государств-членов. По состоянию на 2015 год этот возможный вариант не используется, несмотря на многочисленные призывы к общему оборонному Союзу. (ru)
  • У цій статті описуються сили оборони Європейського Союзу (ЄС), які реалізують Спільну політику безпеки та оборони ЄС (СПБО) у місіях СПБО. Є дві категорії багатонаціональних сил ЄС: ті, які були створені на міжурядовому рівні та надані CSDP відповідно до статті 42.3 Договору про Європейський Союз (TEU), такі як Єврокорпус; а також бойові групи ЄС, створені на рівні ЄС. (uk)
  • Actualmente, não existem forças armadas da União Europeia, visto a integração europeia não ter desenvolvido muito a área da defesa. No entanto, verificaram-se várias iniciativas de defesa, manutenção da paz, e organizações estabelecidas no contexto da União Europeia (UE). A própria defesa da União é do domínio de cada Estado-Membro. Actualmente, mais próximo ao que se pode ser chamado de forças armadas da União Europeia, é a rápida implantação da força pelos Grupos de Combate da União Europeia. Uma das primeiras tentativas para integrar as forças armadas da Europa Ocidental, em 1952, foi o fracasso da Comunidade Europeia de Defesa. Mas, desde então, muitos políticos, incluindo Guy Verhofstadt, Angela Merkel e Nicolas Sarkozy, prometeram criar uma força militar europeia. Como muitos dos 28 Estados-Membros da UE são também membros da NATO, alguns estados da UE cooperam em defesa da política da UE (segurança colectiva), mas principalmente através da NATO, e não através da União Europeia ou grupos armados (como a União da Europa Ocidental). No entanto, os membros da UE, da UEO e da NATO são distintas, e em alguns estados membros da UE estão constitucionalmente empenhados em serem neutrais em questões da defesa. Vários dos novos Estados-Membros da UE foram antigos membros do Pacto de Varsóvia. A UE tem actualmente um mandato limitado sobre a defesa, com um papel para explorar a questão da defesa europeia acordado no Tratado de Amsterdão, bem como a supervisão do (a "Força Europeia de Reacção Rápida»). No entanto, alguns Estados da UE fazem acordos multilaterais sobre questões da defesa fora das estruturas da UE. (pt)
  • 欧盟軍(EUFOR)是歐洲聯盟一種象徵性的軍事聯盟,但共同安全与防务政策比普通國與國間的軍事同盟更深化,有共同的指揮體系和情報連結,在必要時組成單一軍隊,然而目前從未在真實戰爭中出現過。歐盟軍事同盟相當大程度繼承北約的規則和成員。共同安全與國防政策是屬於歐盟機構歐洲理事會的管轄範圍,而這個理事會是由國家領導級人物所組成的發展一直都跟隨著西歐聯盟、北約和歐盟這三大組織,而此政策在科索沃戰爭後得到了迅速發展。 * 掛歐盟軍徽的波蘭甲車 * 掛歐盟軍徽的德國兵 * 掛歐盟軍徽的直升機 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 57296786 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 26402 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1116291057 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:caption
  • Location of headquarters of a selection of intergovernmental defence organisations that are established outside the EU framework, but may support the CSDP in accordance with Article 42.3 of the Treaty on European Union (en)
dbp:float
  • right (en)
dbp:width
  • 300 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdfs:comment
  • La militistaro de la Eŭropa Unio hodiaŭ konsistas el la pluraj naciaj armitaj fortoj aŭ armeoj de la 27 membraj ŝtatoj de la Unio, ĉar pri defendo restas respondecaj unuavice naciaj ŝtatoj. Eŭropa integriĝo tamen estis profundigita sur ĉi tiu kampo en la lastaj jaroj, kun la starigo de filio laŭ Ofta Sekureco kaj Defenda Politiko (CSDP) de la Ofta Fremda kaj Sekureca Politiko (CFSP) de la Unio kaj aldone la kreo de apartaj internaciaj fortoj por defendo de la EU. Pluraj CSDP-militistaj operacioj estis dislokitaj en la lastaj jaroj. (eo)
  • This article outlines the defence forces of the European Union (EU), which implement the EU's Common Security and Defence Policy (CSDP) in CSDP missions. There are two categories of EU multinational forces: ones that have been established intergovernmentally and made available to the CSDP through article 42.3 of the Treaty on European Union (TEU), such as the Eurocorps; and the EU Battlegroups, established at the EU level. (en)
  • 欧州連合の軍事(おうしゅうれんごうのぐんじ)では、欧州連合(EU)の軍事活動について概説する。EUは共通安全保障防衛政策(CSDP)を策定しており、それを担う軍隊としては、欧州連合加盟国の政府間で設立され、欧州連合条約(TEU)第42条第3項を通じてCSDPが利用できるようになった欧州合同軍などの多国籍軍と、EUレベルで設立された欧州連合戦闘群の2種類がある。 (ja)
  • Le forze di difesa dell'Unione Europea sono implementate dalla Politica di sicurezza e di difesa comune dell'UE. Esistono due categorie di forze multinazionali UE: quelle stabilite intergovernativamente e rese disponibili alla politica di sicurezza e di difesa comune ai sensi dell'art. 42.3 del Trattato sull'Unione Europea (TUE), come gli Eurocorpi; e quelle stabilite a livello sopranazionale europeo, come i Gruppi tattici dell'UE. (it)
  • У цій статті описуються сили оборони Європейського Союзу (ЄС), які реалізують Спільну політику безпеки та оборони ЄС (СПБО) у місіях СПБО. Є дві категорії багатонаціональних сил ЄС: ті, які були створені на міжурядовому рівні та надані CSDP відповідно до статті 42.3 Договору про Європейський Союз (TEU), такі як Єврокорпус; а також бойові групи ЄС, створені на рівні ЄС. (uk)
  • 欧盟軍(EUFOR)是歐洲聯盟一種象徵性的軍事聯盟,但共同安全与防务政策比普通國與國間的軍事同盟更深化,有共同的指揮體系和情報連結,在必要時組成單一軍隊,然而目前從未在真實戰爭中出現過。歐盟軍事同盟相當大程度繼承北約的規則和成員。共同安全與國防政策是屬於歐盟機構歐洲理事會的管轄範圍,而這個理事會是由國家領導級人物所組成的發展一直都跟隨著西歐聯盟、北約和歐盟這三大組織,而此政策在科索沃戰爭後得到了迅速發展。 * 掛歐盟軍徽的波蘭甲車 * 掛歐盟軍徽的德國兵 * 掛歐盟軍徽的直升機 (zh)
  • Ozbrojené síly Evropské unie představují jednotlivé armády 27 členských států Evropské unie, protože oblast obrany zůstává i nadále doménou národních států. Evropská integrace byla nicméně v posledních letech prohloubena i v této oblasti v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (Common Security and Defence Policy, CSDP), která spadá pod Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (Common Foreign and Security Policy, CFSP). Dalším prvkem bylo vytvoření samostatných mezinárodních sil zaměřených na obranu EU. V poslední době byla též spuštěna řada . Hlavní vojenskou aliancí v Evropě zůstává NATO, jehož členy je 21 států EU a další evropské země mimo EU. (cs)
  • La Fuerzas Armadas de la Unión Europea comprenden las diversas fuerzas armadas nacionales de los Estados de la Unión de los 27, ya que el ámbito de la política de defensa se ha mantenido básicamente en el ámbito de los estados-nación. La integración europea sin embargo, se ha profundizado en este campo en los últimos años, con la elaboración de una rama de Política Común de Seguridad y Defensa (PCSD) para la Política exterior y de seguridad común de la Unión Europea (PESC), así como la creación de las distintas fuerzas internacionales en torno a la defensa de la UE. Una serie de operaciones militares de la PCSD han sido desplegadas en los últimos años. La principal alianza militar en Europa sigue siendo la OTAN, que incluye 21 de los estados miembros de la UE, así como otros países europeo (es)
  • Les forces armées d'Europe comprennent les forces armées des 27 pays de l'Union européenne, ainsi que celles des États rattachés au continent européen. Les États de l'Union sont regroupés au sein de la politique de sécurité et de défense commune, qui s'apparente plus à une plateforme d'intervention conjointe de plusieurs États de l'Union qu'à une véritable force centralisée européenne. D'autres alliances militaires bilatérales ou multilatérales se développent entre les pays européens, au sein de l'Union ou en dehors, notamment au travers de l'OTAN. (fr)
  • De strijdkrachten van de Europese Unie omvatten de verschillende samenwerkingsstructuren die er zijn ingesteld tussen de krijgsmachten van de lidstaten, zowel intergouvernementeel als binnen het institutionele raamwerk van de Europese Unie: het Gemeenschappelijk veiligheids- en defensiebeleid (GVDB) als tak van het Gemeenschappelijk buitenlands en veiligheidsbeleid (GBVB). (nl)
  • Actualmente, não existem forças armadas da União Europeia, visto a integração europeia não ter desenvolvido muito a área da defesa. No entanto, verificaram-se várias iniciativas de defesa, manutenção da paz, e organizações estabelecidas no contexto da União Europeia (UE). A própria defesa da União é do domínio de cada Estado-Membro. Actualmente, mais próximo ao que se pode ser chamado de forças armadas da União Europeia, é a rápida implantação da força pelos Grupos de Combate da União Europeia. (pt)
  • Военные структуры Европейского союза (англ. military structures of the European Union) включают в себя различные механизмы сотрудничества, созданные между вооруженными силами государств-членов, как на межправительственном уровне, так и в рамках институциональной структуры Евросоюза — Общей политики безопасности и обороны (CSDP) в рамках Общей внешней политики и политики безопасности (CFSP). (ru)
rdfs:label
  • Ozbrojené síly Evropské unie (cs)
  • Militistaro de la Eŭropa Unio (eo)
  • Fuerzas armadas de la Unión Europea (es)
  • Defence forces of the European Union (en)
  • Forces armées d'Europe (fr)
  • Forze armate dell'Unione europea (it)
  • 欧州連合の軍事 (ja)
  • Strijdkrachten van de Europese Unie (nl)
  • Военные структуры Европейского союза (ru)
  • Forças armadas da União Europeia (pt)
  • 歐盟軍事 (zh)
  • Оборонні сили Європейського союзу (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:militaryBranch of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:branch of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License