| dbo:abstract
|
- Lucemburská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Lucemburčany, a to obvykle v jednom ze tří úředních jazyků: v lucemburštině, němčině, nebo francouzštině. Ze středověku se zachoval pouze jediný text vzniklý na území dnešního Lucemburska, Codex Mariendalensis ze 14. století. V dobové podobě lucemburštiny pojednává o životě (1231–1283) a jeho autorem je dominkánský mnich (1250–1308). Dějiny moderního lucemburského písemnictví začínají po roce 1815, kdy byla země povýšena na velkovévodství a získala samostatnost. Se vzrůstem patriotismu se rozvíjel jazyk (objevily se slovník a mluvnice lucemburštiny) a rovněž literatura. První vydaným dílem byla kniha básní a bajek Krok na lucemburský Parnas (E' Schrek op de' Lezeburger Parnassus, 1829) vydaná (1801–1857). Ústřední místo má Michel Lentz (1820–1893), který napsal v roce 1859 slova k pozdější lucemburské hymně („Ons Hémécht“, Naše vlast), velkou oblibu získala také jeho báseň „De Feierwon“ („Ohnivý vůz“, 1859), napsaná k příležitosti zahájení provozu na železnici. Druhým významným lucemburským literátem 19. století byl přezdívaný Dicks, činný především jako dramatik. (1827–1876), třetí velké jméno 19. století, získal pozici uznávaného „národního básníka“ jako autor směšnohrdinského eposu (1872), vyprávění o lišákovi, jež bylo inspirováno středověkou literaturou a Goethovým zpracováním tématu . Na konci 20. století se kromě jiných prosadil především (1933–2010). K jeho největším úspěchům patří román Schacko Klak (1988), vyprávějící o dětství za druhé světové války. V Lucembursku se této knihy, prvního dílu trilogie, prodalo přibližně tři tisíce výtisků, což je na tuto malou zemi vysoké číslo. V navazujících dílech pak Manderscheid představil i poválečné období a 50. léta. Prvním frankofonním lucemburským autorem byl (1830–1855) s románem Marc Bruno (1855). Ke skutečnému oživení zájmu o francouzsky psanou lucemburskou literaturu došlo však až v 80. letech 20. století, kdy se prosadili tvůrcové jako (1914–1988), (*1958) nebo (*1963). Po přelomu tisíciletí si přízeň čtenářů a kritiků získali zejména (*1941), autor rozsáhlého cyklu textů Šepot světa a jiné fragmenty (Le murmure du monde et autres fragments, 2006), a (*1947), spisovatel píšící francouzsky i lucembursky. Pod nástup moderní německojazyčné lucemburské literatury se nejvíce podepsal dramatik (též Nik Welter, 1871–1951), jenž zpracoval například lucemburskou národní pověst o Meluzíně do podoby divadelní hry (Siegrief und Melusine, 1900), a rovněž novinář a spisovatel (1860–1940), „otec zakladatel“ německojazyčné lucemburské prózy. K jejich nástupcům patří (1875–1950). Patrně nejvýznamnější lucemburská básnířka 20. století, oceňovaná (*1928), je rozkročena nad oběma jazyky: do poloviny 70. let vydávala své sbírky poezie v němčině, posléze přešla k francouzštině; i poté však organizovala setkání básníků tvořících v obou jazycích a překládala z francouzštiny do němčiny. (cs)
- La literatura de Luxemburg és poc coneguda fora del país, en part perquè els autors luxemburguesos escriuen en una o més de les tres llengües oficials (francès, alemany i luxemburguès), i perquè moltes obres es dirigeixen específicament a un públic local. D'altra banda, no va ser fins al segle xix que la literatura de Luxemburg va començar a desenvolupar-se en paral·lel amb la creixent consciència de la identitat nacional del país després de tractat de París (1815) i del tractat de Londres (1867). (ca)
- The literature of Luxembourg is little known beyond the country's borders, partly because Luxembourg authors write in one or more of the three official languages (French, German and Luxembourgish), partly because many works are specifically directed to a local readership. Furthermore, it was not until the 19th century that the literature of Luxembourg began to develop in parallel with growing awareness of the country's national identity following the Treaty of Paris (1815) and the Treaty of London (1867). (en)
- Литература Люксембурга — литературные произведения, написанные в Люксембурге и/или люксембургскими авторами. Как часть национальной культуры литература Люксембурга начала развиваться только в XIX веке, благодаря обретению страной независимости в результате Парижского мирного договора в 1815 году, а затем Лондонского договора 1867 года. Основные языки люксембургской литературы — французский, немецкий и люксембургский. (ru)
- Література Люксембургу — літературні твори, написані в Люксембурзі та/або люксембурзькими авторами. Люксембурзька література мало відома за межами держави, головним чином, через те, що багато її творів орієнтовані саме на жителів Люксембургу. Як частина національної культури література Люксембургу почала розвиватися тільки в XIX столітті, завдяки набуттю країною незалежності в результаті Паризького мирного договору в 1815 році, а потім Лондонського договору 1867 року. Основні мови люксембурзької літератури — французька, німецька і люксембурзька. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- La literatura de Luxemburg és poc coneguda fora del país, en part perquè els autors luxemburguesos escriuen en una o més de les tres llengües oficials (francès, alemany i luxemburguès), i perquè moltes obres es dirigeixen específicament a un públic local. D'altra banda, no va ser fins al segle xix que la literatura de Luxemburg va començar a desenvolupar-se en paral·lel amb la creixent consciència de la identitat nacional del país després de tractat de París (1815) i del tractat de Londres (1867). (ca)
- The literature of Luxembourg is little known beyond the country's borders, partly because Luxembourg authors write in one or more of the three official languages (French, German and Luxembourgish), partly because many works are specifically directed to a local readership. Furthermore, it was not until the 19th century that the literature of Luxembourg began to develop in parallel with growing awareness of the country's national identity following the Treaty of Paris (1815) and the Treaty of London (1867). (en)
- Литература Люксембурга — литературные произведения, написанные в Люксембурге и/или люксембургскими авторами. Как часть национальной культуры литература Люксембурга начала развиваться только в XIX веке, благодаря обретению страной независимости в результате Парижского мирного договора в 1815 году, а затем Лондонского договора 1867 года. Основные языки люксембургской литературы — французский, немецкий и люксембургский. (ru)
- Література Люксембургу — літературні твори, написані в Люксембурзі та/або люксембурзькими авторами. Люксембурзька література мало відома за межами держави, головним чином, через те, що багато її творів орієнтовані саме на жителів Люксембургу. Як частина національної культури література Люксембургу почала розвиватися тільки в XIX столітті, завдяки набуттю країною незалежності в результаті Паризького мирного договору в 1815 році, а потім Лондонського договору 1867 року. Основні мови люксембурзької літератури — французька, німецька і люксембурзька. (uk)
- Lucemburská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Lucemburčany, a to obvykle v jednom ze tří úředních jazyků: v lucemburštině, němčině, nebo francouzštině. Ze středověku se zachoval pouze jediný text vzniklý na území dnešního Lucemburska, Codex Mariendalensis ze 14. století. V dobové podobě lucemburštiny pojednává o životě (1231–1283) a jeho autorem je dominkánský mnich (1250–1308). Dějiny moderního lucemburského písemnictví začínají po roce 1815, kdy byla země povýšena na velkovévodství a získala samostatnost. Se vzrůstem patriotismu se rozvíjel jazyk (objevily se slovník a mluvnice lucemburštiny) a rovněž literatura. První vydaným dílem byla kniha básní a bajek Krok na lucemburský Parnas (E' Schrek op de' Lezeburger Parnassus, 1829) vydaná (1801–1857). Ús (cs)
|
