| dbo:abstract
|
- Ljudevit Farkaš Vukotinović (původně Ludwig Farkaš; 13. ledna 1813 Záhřeb – 17. března 1893 tamtéž) byl chorvatský spisovatel a politik ( župan v letech 1861–1867). Spolu s řadou dalších romantických spisovatelů se účastnil Ilyrského hnutí a je proto považován za obrozence. Ilyrské hnutí považoval Vukotinović jako skutečný romantický směr; vnímal ho v širším kontextu. Psal především milostné básně, byl ale také autorem románů i dramat. V roce 1838 vydal sbírku básní a povídek Pjesme i pripovijetke (Básně a povídky), v roce 1841 pak Ruže i trnje (Růže a trní), o šest let později následovaly Pjesme (Básně) a v roce 1862 nakonec Trnule (Trnky). Jeho tvorba byla značně sentimentálního charakteru. Vukotinović byl také vášnivým fejetonistou. Účastnil se prací na jednom z obrozeneckých časopisů. Podobně jako Stanko Vraz, další Ilyrista i i Vukotinović nechal změnit příjmení do více chorvatsky znějící podoby. Jeho politické názory stály na federalistických představách Rakouska a také obhajobě austroslavismu. Byl jedním z prvních členů . Kromě literární tvorby se ale také věnoval i botanice, nebo mineralogii. Popsal řadu neznámých biologických druhů v oblastech, kde působil a vytvořil první geologickou mapu Chorvatska (zdokumentoval geologickou podobu Liky, Samoboru, Záhřebu a . (cs)
- Ljudevit Farkaš Vukotinović (13 January 1813 – 17 March 1893) was a Croatian politician, writer and naturalist. He was born in Zagreb. He studied philosophy in Szombathely, and law in Zagreb and Bratislava, where he graduated. In 1836 he was an trainee at Tabula Banalis, and after passing the bar exam in 1836 he was appointed as a sub-notary of the Križevci County, and in 1840 as the Great Judge in Moslavina Kotar. As a representative of the Croatian Parliament, he participated in its work since 1847 where he was responsible, along with Ivan Kukuljević Sakcinski, for the declaration of Croatian as the official language in 1847. During the 1848–1849 revolution he served as the supreme commander of the armies in Križevci County, securing the defense on the river of Drava and in Međimurje, and publishing reports from the front lines in Slavenski jug. In 1849–1854 he served as the president of the Regional Court in Križevci, until his forced retirement due to his opposition to the introduction of German as the official language. After the fall of Bach's absolutism, in 1860 he served in Ban's Conference, and in 1861–1867 as the Great Župan of the Križevci County. Although he was appointed as a representative in the Croatian Parliament as a member of the People's Party in 1871, he soon turned unionist, and has not entered the civil service ever since. As a political writer Vukotinović made appearance with Ilirizam i kroatizam ("Illyrism and Croatim", 1842), an essay in which the debated on the cultural and linguistic unity of South Slavs based on their ethnic unity, and the struggle for an independent position of Croatia within the Kingdom of Hungary and the Habsburg monarchy. In a debate Regni Slavoniae erga Hungarium legalis correlatio ("The legal relationship between the Kingdom of Slavonia to Hungary", 1845) he opposed the Hungarian encroachments of three Slavonian counties (Virovitica, Syrmia and Požega counties), stressing the state unity of Croatia, Slavonia and Dalmatia. During the 1848–1849 revolution he published a brochure Nekoja glavna pitanja našeg vremena ("Some major issues of our time"), in which he pointed out the contemporary political issues in Croatia, while in the brochure Godina 1850. u Hrvatskoj ("The year 1850 in Croatia", 1851) he opposed the centralization and Germanization. Vukotinović's literary work began in Danica, where in 1835 he published the first Illyrian patriotic poem Pesma Horvatov vu Glogovi leto 1813, known by verse Nek se hrusti šaka mala. He published collections Pjesme i pripovjetke ("Poems and short stories", 1838), Ruže i trnje ("Roses and thorns", 1842), Pesme ("Poems", 1847) and Trnule (1867), and a collection of historical short stories Pošasnost ugarsko-hrvatska (1844). In 1842, together with Stanko Vraz and Dragutin Rakovac, he founded literary magazine Kolo, and in 1859–1861 he founded and edited the almanac Leptir. With Dragutin Rakovac he edited in 1842 the first Croatian anthology of patriotic poetry Pesmarica. Sbirka 1. Pesmice domorodne. He also authored theater plays (Golub, 1832). As a naturalist, Vukotinović was engaged in botany, exploring the Croatian flora and co-authoring with Josip Schlosser a number of important floristic works: Syllabus florae Croaticae ("An overview of Croatian flora", 1843), Bilinar (1873) and a seminal work Flora Croatica ("Croatian flora", 1869). His herbarium is now a part of the collection Croaticum Herbarium in the Department of Botany, . He also studied petrography, mineralogy and geology, and was one of the founders of the . He served as a secretary of the Economic Society (1854) and edited Gospodarski list (1855–1857). In 1867 he was appointed as a full member of the Yugoslav Academy of Sciences and Arts. He died in Zagreb. The standard author abbreviation Vuk. is used to indicate this person as the author when citing a botanical name. (en)
- Liudevit Farkaš Vukotinović (Zagreb, 13 de enero de 1813 - ibíd, 17 de marzo de 1893 ), fue un geólogo, político, poeta, naturalista croata. Provenía de una familia noble. Nació en la calle Mletacka 10, de Zagreb. Propuso una de las banderas croatas. Fue novelista y dramaturgo, y partició activamente en botánica, y en mineralogía. Junto con publica una lista de todas las especies vegetales conocidas en Croacia, y mencionan algunas por entonces desconocidas. También, fue un destacado investigador en el campo de las ciencias naturales. Escribuó además sobre las condiciones geológicas en las regiones de Lika, Samobor, Zagreb y . Autor del primer mapa geológico. Fue claramente evolucionista. Fue editor de Leptir (Mariposas) de 1859 a 1861. (es)
- Ljudevit Vukotinović (także Ludwig Farkaš) (ur. w 1813 w Zagrzebiu, zm. w 1893 tamże) – chorwacki polityk, działacz ruchu iliryjskiego, botanik. (pl)
- Ljudevit Farkaš Vukotinović, född 13 januari 1813 i Zagreb, död där 17 mars 1893, var en kroatisk författare. Vukotinović grundlade genom sina dikter och berättelser den illyriska vitterheten på 1830-talet. I sin stridsskrift Regni Slavoniæ erga Hungariam legalis correlatio (1845) ivrade han starkt för en administrativ förening av Kroatien, Slavonien och Dalmatien inom kejsardömet Österrike. Hans sista diktsamling, Trnule, utkom 1862. Dessutom författade han i förening med en Flora croatica. Auktorsnamnet Vuk. kan användas för Ljudevit Vukotinović i samband med ett vetenskapligt namn inom botaniken; se Wikipediaartiklar som länkar till auktorsnamnet. (sv)
|
| rdfs:comment
|
- Ljudevit Vukotinović (także Ludwig Farkaš) (ur. w 1813 w Zagrzebiu, zm. w 1893 tamże) – chorwacki polityk, działacz ruchu iliryjskiego, botanik. (pl)
- Ljudevit Farkaš Vukotinović (původně Ludwig Farkaš; 13. ledna 1813 Záhřeb – 17. března 1893 tamtéž) byl chorvatský spisovatel a politik ( župan v letech 1861–1867). Spolu s řadou dalších romantických spisovatelů se účastnil Ilyrského hnutí a je proto považován za obrozence. Ilyrské hnutí považoval Vukotinović jako skutečný romantický směr; vnímal ho v širším kontextu. Psal především milostné básně, byl ale také autorem románů i dramat. V roce 1838 vydal sbírku básní a povídek Pjesme i pripovijetke (Básně a povídky), v roce 1841 pak Ruže i trnje (Růže a trní), o šest let později následovaly Pjesme (Básně) a v roce 1862 nakonec Trnule (Trnky). Jeho tvorba byla značně sentimentálního charakteru. Vukotinović byl také vášnivým fejetonistou. Účastnil se prací na jednom z obrozeneckých časopisů ( (cs)
- Liudevit Farkaš Vukotinović (Zagreb, 13 de enero de 1813 - ibíd, 17 de marzo de 1893 ), fue un geólogo, político, poeta, naturalista croata. Provenía de una familia noble. Nació en la calle Mletacka 10, de Zagreb. Propuso una de las banderas croatas. Fue novelista y dramaturgo, y partició activamente en botánica, y en mineralogía. Junto con publica una lista de todas las especies vegetales conocidas en Croacia, y mencionan algunas por entonces desconocidas. Fue editor de Leptir (Mariposas) de 1859 a 1861. (es)
- Ljudevit Farkaš Vukotinović (13 January 1813 – 17 March 1893) was a Croatian politician, writer and naturalist. He was born in Zagreb. He studied philosophy in Szombathely, and law in Zagreb and Bratislava, where he graduated. In 1836 he was an trainee at Tabula Banalis, and after passing the bar exam in 1836 he was appointed as a sub-notary of the Križevci County, and in 1840 as the Great Judge in Moslavina Kotar. As a representative of the Croatian Parliament, he participated in its work since 1847 where he was responsible, along with Ivan Kukuljević Sakcinski, for the declaration of Croatian as the official language in 1847. (en)
- Ljudevit Farkaš Vukotinović, född 13 januari 1813 i Zagreb, död där 17 mars 1893, var en kroatisk författare. Vukotinović grundlade genom sina dikter och berättelser den illyriska vitterheten på 1830-talet. I sin stridsskrift Regni Slavoniæ erga Hungariam legalis correlatio (1845) ivrade han starkt för en administrativ förening av Kroatien, Slavonien och Dalmatien inom kejsardömet Österrike. Hans sista diktsamling, Trnule, utkom 1862. Dessutom författade han i förening med en Flora croatica. (sv)
|
