| dbo:abstract
|
- Vizigótské písmo, někdy označované jako littera Toletana, užívané na území dnešního Španělska od 7. do 12. století, se řadí k tzv. národním písmům. Také jako většina ostatních národních písem ovlivnila vizigótské písmo mladší římská kurzíva. dokonce nezavrhuje zprávu toledského arcibiskupa dona Rodriga Jiméneze de Rady ze 13. století, který tvrdil, že písmo vynalezl již biskup Wulfila ve 4. století. S ním nesouhlasil , který podrobil otázku vzniku podrobné analýze ve své práci Note paleografiche, Interno all´origine della scrittura visigotica. Vizigótská kurzíva byla ovlivněna nejen mladší římskou kurzívou, ale zpočátku lze vidět i prvky merovejského písma, které spočívají v naklánění liter doleva. V 8. století se ale celkový obraz narovnává, což je podle Schiaparelliho způsobeno vlivem Arabů, kteří si již v roce 711 založili své první panství na Pyrenejském poloostrově. Také podoba všeobecného zkracovacího znaménka je připisována Arabům. Dřívější formu vodorovné čárky s nadepsanou tečkou vystřídaly dvě tečky nebo dvě vodorovné čárky. Kurzivní „a“ velmi často mění polohu ve čtyřlinkovém psacím systému, čímž se liší od jiných variant národních písem. Od minuskuly se diferencuje především hojností ligatur a zkratek. Plně vyvinutá kurzíva se zachovala v listině z roku 860 Původně byla tedy určena pouze pro diplomatický materiál, ale postupně pronikala i do kodexů. V 10. století stojí pod vlivem nové perspektivnější karolinské minuskuly, čímž dochází k postupnému úpadku. V královských a soukromých listinách lze vizigótskou kurzívu spatřit ještě ve druhé polovině 12. století. Asi nejstarší rukopis psaný vizigótskou minuskulou obsahuje text Isidora ze Sevilly a vznikl kolem roku 650. Již od konce 7. století lze v tomto písmu najít prvky unciály a polounciály. Z majuskulního knižního písma převzala „d“ a „g“ z polounciály pak minuskulní tvary některých liter. Ještě v 9. století je písmo těžkopádné, ale od 10. století se zjemňuje a dostává pravidelnější podobu (De virginitate Mariae z roku 954). V některých honosnějších kaligrafických rukopisech jsou iniciály zdobeny fantastickými motivy z řad rostlinné a hlavně živočišné říše. Za charakteristické litery vizigótské minuskuly lze považovat otevřené „a“, které někdy nabírá podobu omegy „ω“, unciální „g“ a „t“, podobné uzavřenému „a“, které se objevuje i u jiných národních písem. Grafém „z“ se skládá z „c“ na horní lince a arabské číslici “3“ podobná vlnovka, vybíhající pod řádek. Důležitými centry vývoje vizigótského písma byly kláštery Silos u Burgose, Oviedo, , Santa Maria de Ripoll a především Toledo. (cs)
- Die westgotische Schrift (lateinisch scriptura visigotica) ist eine im 7. Jahrhundert entstandene Minuskel. Sie wurde im Westgotenreich auf der Iberischen Halbinsel und in den westgotischen Gebieten Südfrankreichs (Septimanien) verwendet. Auch nachdem die islamische Expansion im frühen 8. Jahrhundert der Westgotenherrschaft ein Ende gesetzt hatte, blieb die westgotische Schrift in Spanien noch jahrhundertelang im Gebrauch. Sowohl die Mozaraber, die unter muslimischer Herrschaft stehenden Christen, als auch die Schreiber in den christlichen Königreichen des Nordens – außer im fränkisch geprägten Katalonien – hielten an ihr fest. (de)
- La escritura visigótica (es incorrecto denominarla 'escritura visigoda') o escritura visigótica-mozárabe es un tipo de escritura medieval que, aunque se originó en la última etapa de la Hispania visigoda, no adquiere su canon hasta el siglo VIII en un contexto histórico diferente al Reino visigodo de Toledo. La época de desarrollo y florecimiento de esta forma gráfica se produce en los reinos cristianos de la península ibérica durante los primeros siglos de la Reconquista. En la Edad Media y en la Edad Moderna se conocía como littera toletana o littera mozarabica (letra toledana o mozárabe). (es)
- L'écriture wisigothique, apparue au haut Moyen Âge, est une écriture proche de l'écriture mérovingienne : ces deux écritures sont toutes deux issues de la cursive romaine, la première en la péninsule Ibérique, la seconde en France. (fr)
- La scrittura visigotica fu la più comune grafia dell´alfabeto latino utilizzata nella Penisola Iberica (oggi Spagna e Portogallo) e nel sud della Francia in età medievale, in particolare tra il tardo VII secolo e il XIII secolo e nei territori una volta appartenuti al regno visigotico. È anche chiamata littera toletana o littera mozarabica. (it)
- Visigothic script was a type of medieval script that originated in the Visigothic kingdom in Hispania (the Iberian Peninsula, modern Andorra, Spain and Portugal). Its more limiting alternative designations littera toletana and littera mozarabica associate it with scriptoria specifically in Toledo and with Mozarabic culture more generally, respectively. The script, which exists in book-hand and cursive versions, was used from approximately the late seventh century until the thirteenth century, mostly in Visigothic Iberia but also somewhat in southern France. It was perfected in the 9th–11th centuries and declined afterwards. It developed from uncial script, and shares many features of uncial, especially an uncial form of the letter ⟨g⟩. Other features of the script include an open-top ⟨a⟩ (very similar to the letter ⟨u⟩), similar shapes for the letters ⟨r⟩ and ⟨s⟩, and a long letter ⟨i⟩ resembling the modern letter ⟨l⟩. There are two forms of the letter ⟨d⟩, one with a straight vertical ascender and another with an ascender slanting towards the left. The top stroke of the letter ⟨t⟩, by itself, has a hook curving to the left; ⟨t⟩ also has a number of other forms when used in ligatures, and there are two different ligatures for the two sounds of ⟨ti⟩ (“hard” or unassibilated and "soft" or sibilated) as spoken in Hispano-Latin during this period. The letters ⟨e⟩ and ⟨r⟩ also have many different forms when written in ligature. Of particular interest is the special Visigothic z ⟨ꝣ⟩, which, after adoption into Carolingian handwriting, eventually transformed into the c-cedilla ⟨ç⟩. From the standard script, a capital-letter display script was developed, with long slender forms. There was also a cursive form that was used for charters and non-religious writings, which had northern ("Leonese") and southern ("Mozarabic") forms. The Leonese cursive was used in the Christian north, and the Mozarabic was used by Christians living in the Muslim south. The cursive forms were probably influenced by Roman cursive, brought to Iberia from North Africa. Visigothic script has many similarities with Beneventan script and Merovingian script. (en)
- Visigotisch schrift was een schrift dat uit het Romeinse schrift ontstond op het Iberisch Schiereiland na de ondergang van het Romeinse rijk en het verdwijnen van het centrale gezag. Het wordt ook littera Toletana en littera Mozarabica genoemd. (nl)
- A escrita visigótica ou visigoda é um tipo de escrita medieval que, embora se originasse na última etapa do Reino Visigótico, não adquiriu o seu cânone até o século VIII num contexto histórico diferente ao reino visigótico de Toledo. A época de desenvolvimento e florescimento desta forma gráfica ocorre nos reinos cristãos peninsulares durante os primeiros séculos da Reconquista. Na Idade Média e na Idade Moderna era conhecida como littera toletana ou littera mozarabica (letra toledana ou moçárabe). (pt)
- Вестго́тське (іноді візіго́тське) письмо́ — штиб середньовічного письма, що походило з королівства вестготів (візіготів) в Іспанії. Іноді також зветься littera toletana і littera mozarabica. Застосовувалося з кінця 7 до 13 століття переважно в Вестготській Іберії, а також подекуди на півдні Франції, вдосконалювалось протягом 9-13 століть, але згодом вийшло з ужитку. Це письмо постало з унціального, тому має риси унціального письма, наприклад це стосується напису літери «g». Інші виразні риси — відкрита горішня дужка літери «a» (що робить її схожою з «u»), подібні між собою форми літер «r» і «s», довга літера «i», схожа з «l». Існують дві форми літери «d», одна з прямим виносним елементом, а друга з похиленим вліворуч. Горішня риска літери «t» має гачок, що закруглюється вліворуч; «t» має багото інших форм, що застосовуються в лігатурах, також є дві лігатури «ti» на позначення твердої та м'якої вимови цього сполучення.Цікава ознака вестготського письма — це наявність особливої літери «z», що згодом, у каролінгськім письмі, перетворилась на седилью («ç») . (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Die westgotische Schrift (lateinisch scriptura visigotica) ist eine im 7. Jahrhundert entstandene Minuskel. Sie wurde im Westgotenreich auf der Iberischen Halbinsel und in den westgotischen Gebieten Südfrankreichs (Septimanien) verwendet. Auch nachdem die islamische Expansion im frühen 8. Jahrhundert der Westgotenherrschaft ein Ende gesetzt hatte, blieb die westgotische Schrift in Spanien noch jahrhundertelang im Gebrauch. Sowohl die Mozaraber, die unter muslimischer Herrschaft stehenden Christen, als auch die Schreiber in den christlichen Königreichen des Nordens – außer im fränkisch geprägten Katalonien – hielten an ihr fest. (de)
- La escritura visigótica (es incorrecto denominarla 'escritura visigoda') o escritura visigótica-mozárabe es un tipo de escritura medieval que, aunque se originó en la última etapa de la Hispania visigoda, no adquiere su canon hasta el siglo VIII en un contexto histórico diferente al Reino visigodo de Toledo. La época de desarrollo y florecimiento de esta forma gráfica se produce en los reinos cristianos de la península ibérica durante los primeros siglos de la Reconquista. En la Edad Media y en la Edad Moderna se conocía como littera toletana o littera mozarabica (letra toledana o mozárabe). (es)
- L'écriture wisigothique, apparue au haut Moyen Âge, est une écriture proche de l'écriture mérovingienne : ces deux écritures sont toutes deux issues de la cursive romaine, la première en la péninsule Ibérique, la seconde en France. (fr)
- La scrittura visigotica fu la più comune grafia dell´alfabeto latino utilizzata nella Penisola Iberica (oggi Spagna e Portogallo) e nel sud della Francia in età medievale, in particolare tra il tardo VII secolo e il XIII secolo e nei territori una volta appartenuti al regno visigotico. È anche chiamata littera toletana o littera mozarabica. (it)
- Visigotisch schrift was een schrift dat uit het Romeinse schrift ontstond op het Iberisch Schiereiland na de ondergang van het Romeinse rijk en het verdwijnen van het centrale gezag. Het wordt ook littera Toletana en littera Mozarabica genoemd. (nl)
- A escrita visigótica ou visigoda é um tipo de escrita medieval que, embora se originasse na última etapa do Reino Visigótico, não adquiriu o seu cânone até o século VIII num contexto histórico diferente ao reino visigótico de Toledo. A época de desenvolvimento e florescimento desta forma gráfica ocorre nos reinos cristãos peninsulares durante os primeiros séculos da Reconquista. Na Idade Média e na Idade Moderna era conhecida como littera toletana ou littera mozarabica (letra toledana ou moçárabe). (pt)
- Vizigótské písmo, někdy označované jako littera Toletana, užívané na území dnešního Španělska od 7. do 12. století, se řadí k tzv. národním písmům. Také jako většina ostatních národních písem ovlivnila vizigótské písmo mladší římská kurzíva. dokonce nezavrhuje zprávu toledského arcibiskupa dona Rodriga Jiméneze de Rady ze 13. století, který tvrdil, že písmo vynalezl již biskup Wulfila ve 4. století. S ním nesouhlasil , který podrobil otázku vzniku podrobné analýze ve své práci Note paleografiche, Interno all´origine della scrittura visigotica. (cs)
- Visigothic script was a type of medieval script that originated in the Visigothic kingdom in Hispania (the Iberian Peninsula, modern Andorra, Spain and Portugal). Its more limiting alternative designations littera toletana and littera mozarabica associate it with scriptoria specifically in Toledo and with Mozarabic culture more generally, respectively. Visigothic script has many similarities with Beneventan script and Merovingian script. (en)
- Вестго́тське (іноді візіго́тське) письмо́ — штиб середньовічного письма, що походило з королівства вестготів (візіготів) в Іспанії. Іноді також зветься littera toletana і littera mozarabica. Застосовувалося з кінця 7 до 13 століття переважно в Вестготській Іберії, а також подекуди на півдні Франції, вдосконалювалось протягом 9-13 століть, але згодом вийшло з ужитку. Це письмо постало з унціального, тому має риси унціального письма, наприклад це стосується напису літери «g». (uk)
|
