About: Soyuz 7K-T

An Entity of Type: Class107997703, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

The second generation of the Soyuz spacecraft, the Soyuz 7K-T, comprised Soyuz 12 through Soyuz 40 (1973-1981). In the wake of the Soyuz 11 tragedy, the spacecraft was redesigned to accommodate two cosmonauts who would wear pressure suits at all times during launch, docking, undocking, and reentry. The place of the third cosmonaut was taken by extra life-support systems. Finally, the 7K-T, being intended purely as a space station ferry, had no solar panels, instead sporting two large whip antennas in their place. As a result, it relied on batteries which only provided enough power for two days of standalone flight. The idea was that the Soyuz would recharge while docked with a Salyut space station, but in the event of a docking or other mission failure (which ended up happening on several

Property Value
dbo:abstract
  • Sojuz 7K-T byla druhá generace sovětské kosmické lodě Sojuz. Tato verze byla připravena po tragédii Sojuzu 11 na jehož palubě zahynuli tři kosmonauti, kteří neměli skafandry. Proto byla nová verze kosmické lodi připravena tak, aby v ní mohli být dva kosmonauti, kteří měli mít kosmické skafandry po celou dobu startu, dokování, odpojení od stanice a přistání. Místo třetího kosmonauta zabraly rozšířené systémy pro podporu života. Na rozdíl od jiných verzí Sojuzu, tato neměla solární panely, nýbrž baterie, které měly postačovat na dva dny samostatného letu. Na místě solárních panelů byly umístěny dvě velké antény. Počítalo se totiž s tím, že se kosmická loď brzy po startu připojí k vesmírné stanici Saljut nebo Almaz, kde se dobijí baterie. V případě selhání dokování či jiného problému musela ale posádka vypnout všechny systémy lodě, kromě komunikace a systému podpory života. V případě Sojuzu 13 byla použita speciální verze se solárními panely a rovněž speciální kamery a přístroje na místě kde se běžně nachází dokovací mechanismus. Verze pro některé lety ke stanici Almaz navíc měly vylepšení o schopnost dálkového ovládání, nový padákový systém a další dosud neznámé změny. První let s posádkou, Sojuz 12, proběhl v září 1973 na palubě byli kosmonauti Vasilij Lazarev a Oleg Makarov. Poslední let, Sojuz 40, se uskutečnil v květnu 1981. Celkem se uskutečnilo 25 úspěšných startů této verze Sojuzu, došlo také k jedné havárii při misi Sojuz 18a, kdy byli na palubě opět Lazarev a Makarov. Uskutečnilo se rovněž několik bezpilotních testů, první jako Kosmos 496 v červnu 1972. (cs)
  • Soyuz 7K-T fue el nombre de un tipo de cápsula espacial soviética tripulada. Fue concebida a partir de la Soyuz 7K-OK y Soyuz 7K-OKS a raíz del desastre de la misión Soyuz 11. Estaba preparada para llevar a dos cosmonautas a cualquier estación espacial soviética. (es)
  • The second generation of the Soyuz spacecraft, the Soyuz 7K-T, comprised Soyuz 12 through Soyuz 40 (1973-1981). In the wake of the Soyuz 11 tragedy, the spacecraft was redesigned to accommodate two cosmonauts who would wear pressure suits at all times during launch, docking, undocking, and reentry. The place of the third cosmonaut was taken by extra life-support systems. Finally, the 7K-T, being intended purely as a space station ferry, had no solar panels, instead sporting two large whip antennas in their place. As a result, it relied on batteries which only provided enough power for two days of standalone flight. The idea was that the Soyuz would recharge while docked with a Salyut space station, but in the event of a docking or other mission failure (which ended up happening on several occasions), the crew was forced to power off everything except communications and life support systems until they could reenter. Two test flights of the 7K-T were conducted prior to committing the redesigned Soyuz to a crewed mission. Kosmos 496 was launched on 26 June 1972 and spent a week in space, part of it in powered-down mode. Then on 2 September 1972, an attempted launch of a Zenit reconnaissance satellite failed to orbit due to a malfunction of the vernier engines on the Blok A stage. The existing stock of Soyuz boosters had to be modified to prevent a recurrence of this failure mode on a crewed mission, which delayed the next test until almost a year later when Kosmos 573 launched on 15 June 1973 and spent two days in space. With this done, the way was cleared for the first crewed test, Soyuz 12, in September 1972. In addition, the standalone flights of Soyuz 13, Soyuz 16, Soyuz 19, and Soyuz 22 used a variant of the 7K-T with solar panels, and in the case of 13 and 22, special camera apparatus in place of the docking mechanism. A large Orion 2 astrophysical camera for imaging the sky and Earth were used on the former and an MKF-6 Zeiss camera on the latter. Another modification was the Soyuz 7K-T/A9 used for the flights to the military Almaz space station. This featured the ability to remote control the space station and a new parachute system and other still classified and unknown changes. (en)
  • La Sojuz 7K-T è stata una versione del veicolo spaziale Sojuz. A differenza delle precedenti Sojuz era priva di pannelli fotovoltaici e questo riduceva a solo due giorni l'autonoma data dalle batterie. Era concepita anche per raggiungere la stazione spaziale Almaz. L'equipaggio era di due cosmonauti. (it)
  • Союз 7К-Т — транспортный космический корабль, предназначенный для доставки экипажа на орбитальную станцию. Союз 7К-Т сделан на базе корабля Союза 7К-ОК, одно из изменений затрагивает систему стыковки, космонавты теперь могли переходить из корабля в корабль через внутренний люк-лаз, избегая выхода в открытый космос. Первоначально был рассчитан на транспортировку трёх членов экипажа, однако после гибели при посадке команды «Союза-11», был модифицирован в целях повышения безопасности, после чего смог доставлять на орбиту только двух космонавтов. Также в ходе этих изменений были удалены солнечные батареи, так как заряда аккумуляторов хватало на двухсуточный полёт до орбитальной станции. Первоначально Союз 7К-Т был построен для работы с долговременными орбитальными станциями (ДОС), позднее была выполнена модификация для доставки экипажей на военные орбитальные пилотируемые станции «Алмаз», в частности были добавлены улучшения, позволяющие избежать повреждения антенны о конструкции станции при стыковке. (ru)
  • Sojuz 7K-T (ros. Союз 7К-Т) – druga generacja pojazdów kosmicznych Sojuz, wykorzystywana w ramach programu Salut/Ałmaz, wprowadzona po katastrofie lotu Sojuz 11 w 1971. W przeciwieństwie do wersji 7K-OKS mogła na swoim pokładzie pomieścić jedynie dwóch kosmonautów ubranych w kombinezony Sokoł. Zasilanie na statku zapewniały akumulatory, co zapewniało dwa dni autonomicznego lotu przed połączeniem ze stacją. Podobnie jak wcześniejsze wersje Sojuz 7K-T wykorzystywał system Igła do automatycznego naprowadzania do stacji. W locie Sojuz 13 moduł orbitalny zamiast portu cumowniczego posiadał kamerę do obserwacji Ziemi. Konstrukcja Sojuza 7K-T stała się bazą dla pojazdów Progress. (pl)
  • Союз-7K-T — друге покоління космічних кораблів серії «Союз». До цієї серії належать всі пілотовані запуски починаючи з корабля Союз-12 до Союз-40 (1973—1981). Хоча вони ще використовували систему зближення , однак на них не було сонячних батарей. Через це існувало обмеження його польоту близько двох днів. Модифікована версія цього корабля вперше полетіла під індексом «Союз-13», на якому однак замість системи стиковки розмістили систему астрофізичного спостереження . Інша модифікація Союза-7K-T/A9 використовувалася для польотів на військові станції серії Алмаз. Відзначалася здатністю дистанційного управління космічною станцією і новою парашутною системою та іншими змінами. (uk)
  • A Soyuz 7K-T, também conhecida como Soyuz Ferry foi a segunda geração de espaçonaves Soyuz. Foi usada nas missões Soyuz 12 a Soyuz 40 entre 1973 e 1981. Apesar de também usar o sistema Igla de acoplamento, elas não tinham painéis solares, fazendo uso de baterias, o que limitava o tempo de voo não acoplado a apenas dois dias. Uma versão modificada dessa espaçonave, a Soyuz 7K-T/A9, foi usada para voos até a estação espacial militar Almaz. (pt)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 12162956 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 5218 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1084023339 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:applications
  • Carry two cosmonauts to orbit and back (en)
dbp:caption
  • . (en)
  • Upgraded Soyuz 7K-T version capable of carrying 2 cosmonauts with the Sokol space suit (en)
dbp:country
dbp:derivatives
dbp:derivedfrom
dbp:first
  • Kosmos 496, 1972 (en)
dbp:imageSize
  • 290 (xsd:integer)
dbp:last
  • Soyuz 40, 1981 (en)
dbp:launched
  • 30 (xsd:integer)
dbp:manufacturer
dbp:name
  • Soyuz 7K-T (en)
dbp:operator
dbp:orbits
dbp:status
  • Out of service (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • Soyuz 7K-T fue el nombre de un tipo de cápsula espacial soviética tripulada. Fue concebida a partir de la Soyuz 7K-OK y Soyuz 7K-OKS a raíz del desastre de la misión Soyuz 11. Estaba preparada para llevar a dos cosmonautas a cualquier estación espacial soviética. (es)
  • La Sojuz 7K-T è stata una versione del veicolo spaziale Sojuz. A differenza delle precedenti Sojuz era priva di pannelli fotovoltaici e questo riduceva a solo due giorni l'autonoma data dalle batterie. Era concepita anche per raggiungere la stazione spaziale Almaz. L'equipaggio era di due cosmonauti. (it)
  • Sojuz 7K-T (ros. Союз 7К-Т) – druga generacja pojazdów kosmicznych Sojuz, wykorzystywana w ramach programu Salut/Ałmaz, wprowadzona po katastrofie lotu Sojuz 11 w 1971. W przeciwieństwie do wersji 7K-OKS mogła na swoim pokładzie pomieścić jedynie dwóch kosmonautów ubranych w kombinezony Sokoł. Zasilanie na statku zapewniały akumulatory, co zapewniało dwa dni autonomicznego lotu przed połączeniem ze stacją. Podobnie jak wcześniejsze wersje Sojuz 7K-T wykorzystywał system Igła do automatycznego naprowadzania do stacji. W locie Sojuz 13 moduł orbitalny zamiast portu cumowniczego posiadał kamerę do obserwacji Ziemi. Konstrukcja Sojuza 7K-T stała się bazą dla pojazdów Progress. (pl)
  • A Soyuz 7K-T, também conhecida como Soyuz Ferry foi a segunda geração de espaçonaves Soyuz. Foi usada nas missões Soyuz 12 a Soyuz 40 entre 1973 e 1981. Apesar de também usar o sistema Igla de acoplamento, elas não tinham painéis solares, fazendo uso de baterias, o que limitava o tempo de voo não acoplado a apenas dois dias. Uma versão modificada dessa espaçonave, a Soyuz 7K-T/A9, foi usada para voos até a estação espacial militar Almaz. (pt)
  • Sojuz 7K-T byla druhá generace sovětské kosmické lodě Sojuz. Tato verze byla připravena po tragédii Sojuzu 11 na jehož palubě zahynuli tři kosmonauti, kteří neměli skafandry. Proto byla nová verze kosmické lodi připravena tak, aby v ní mohli být dva kosmonauti, kteří měli mít kosmické skafandry po celou dobu startu, dokování, odpojení od stanice a přistání. Místo třetího kosmonauta zabraly rozšířené systémy pro podporu života. Na rozdíl od jiných verzí Sojuzu, tato neměla solární panely, nýbrž baterie, které měly postačovat na dva dny samostatného letu. Na místě solárních panelů byly umístěny dvě velké antény. Počítalo se totiž s tím, že se kosmická loď brzy po startu připojí k vesmírné stanici Saljut nebo Almaz, kde se dobijí baterie. V případě selhání dokování či jiného problému musela a (cs)
  • The second generation of the Soyuz spacecraft, the Soyuz 7K-T, comprised Soyuz 12 through Soyuz 40 (1973-1981). In the wake of the Soyuz 11 tragedy, the spacecraft was redesigned to accommodate two cosmonauts who would wear pressure suits at all times during launch, docking, undocking, and reentry. The place of the third cosmonaut was taken by extra life-support systems. Finally, the 7K-T, being intended purely as a space station ferry, had no solar panels, instead sporting two large whip antennas in their place. As a result, it relied on batteries which only provided enough power for two days of standalone flight. The idea was that the Soyuz would recharge while docked with a Salyut space station, but in the event of a docking or other mission failure (which ended up happening on several (en)
  • Союз 7К-Т — транспортный космический корабль, предназначенный для доставки экипажа на орбитальную станцию. Союз 7К-Т сделан на базе корабля Союза 7К-ОК, одно из изменений затрагивает систему стыковки, космонавты теперь могли переходить из корабля в корабль через внутренний люк-лаз, избегая выхода в открытый космос. Первоначально был рассчитан на транспортировку трёх членов экипажа, однако после гибели при посадке команды «Союза-11», был модифицирован в целях повышения безопасности, после чего смог доставлять на орбиту только двух космонавтов. Также в ходе этих изменений были удалены солнечные батареи, так как заряда аккумуляторов хватало на двухсуточный полёт до орбитальной станции. (ru)
  • Союз-7K-T — друге покоління космічних кораблів серії «Союз». До цієї серії належать всі пілотовані запуски починаючи з корабля Союз-12 до Союз-40 (1973—1981). Хоча вони ще використовували систему зближення , однак на них не було сонячних батарей. Через це існувало обмеження його польоту близько двох днів. Модифікована версія цього корабля вперше полетіла під індексом «Союз-13», на якому однак замість системи стиковки розмістили систему астрофізичного спостереження . (uk)
rdfs:label
  • Sojuz 7K-T (cs)
  • Soyuz 7K-T (es)
  • Sojuz 7K-T (it)
  • Sojuz 7K-T (pl)
  • Soyuz 7K-T (en)
  • Soyuz 7K-T (pt)
  • Союз 7К-Т (ru)
  • Союз 7K-T (uk)
owl:differentFrom
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:spacecraft of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:derivedfrom of
is dbp:spacecraftType of
is owl:differentFrom of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License