| dbo:abstract
|
- Kazašská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Kazachy nebo v kazašštině. Část této literatury vznikla také v ruštině, vzhledem k blízkým stykům obou kultur. Ke kazašské literatuře může být volně přiřazena také tvorba početné ruské menšiny v Kazachstánu. Kazašské písemnictví se proti literární tvorbě sousedních etnik (ázerbájdžánská literatura, , ) vyvinulo poměrně pozdě, pod což se podepsaly především mongolské nájezdy, které přinutily Kazachy zůstat u kočovného způsobu života, patriarchálních pořádků a ústního předávání slovesnosti. Základem tradiční kazašské společnosti lidoví pěvci zvaní (někdy ztotožňováno s výrazem žyršy). Existovali přibližně od 5. století př. n. l., kdy se osamostatnili od šamanů, jimž úloha předávání slovesnosti do té doby připadala. Příbuzným označením je , které se užívalo spíše v pozdějších obdobích a které zahrnuje jak žyršy (vypravěči epických příběhů), tak (zpěváky písní). Jejich úkolem bylo také přinášení zpráv, vyjednávání, opěvování chánů, ale i jejich kritika a vliv na politiku – pověstný ze 14. století dokázal svými písněmi údajně změnit záměry devíti panovníků. K význačným pěvcům patří též , (oba z 15. století) a další. Svůj přednes zejména ve starších dobách doprovázeli žyrauové hrou na nástroj nazývaný . Posledním významným pěvcem označovaným jako žyrau byl , jenž působil až do 80. let 18. století a byl rádcem chána Ablaje. Od 18. století do počátku 20. století obsazovalo kazašská území ruské impérium. Akynové reflektovali ruský kolonialismus a jeho negativa v truchlivém žánru zvaném . Ruská (a později sovětská) nadvláda vedla však také k tomu, že díla lidových pěvců začala být zapisována a kompilována. Za nejvýznamnějšího tvůrce první poloviny 19. století je považován básník (1804–1846), který se podílel na vzdoru proti ruské říši. K dalším důležitým akynům se řadí (1835–1929) či (1815–1898). Akynové soupeřili jeden s druhým při soutěžích zvaných , kde se poměřovaly schopnosti přednesu a improvizace. Akynská tradice přežila až do 21. století a lidové písně se užívají ke kritice také moderních politků a korupce. Ve druhé polovině 19. století rozvířili vody kazašské literatury tři významní národní buditelé. Šokan Valichanov (1837–1865) byl historikem a folkloristou, prvním kazašským učencem, zemřel však v nevysokém věku na souchotiny. Ibraj Altynsaryn (1841–1889) organizoval a podporoval přechod k usedlému životu a vzdělávání dětí, je autorem první čítanky. Abaj Kunanbajuly (1845–1904) položil základy spisovné kazaštiny, podporoval přijímání ruských vlivů, psal básně a rozjímavé úvahy a je považován za zakladatele kazašského písemnictví. Po říjnové revoluci v roce 1917 se poměry změnily, avšak někteří lidoví zpěváci se jim dokázali přizpůsobit a svá díla začali mimo jiné vydávat tiskem. Z jejich řad vzešel zejména neobyčejně oblíbený Žambyl Žabajev (1846–1945). Objevili se však také umělci, kteří dali porevoluční literatuře zcela nový ráz: Saken Sejfullin (1894–1937) se nechal inspirovat ruskou tvorbou, především Majakovským, a do kazašských prozódických systémů vnesl mnoho nových prvků, psal však i prózu. Druhým čelným představitelem porevoluční tvorby se stal Muchtar Auezov (1897–1961), jenž proslul divadelními hrami a historickými romány. Na zakladatele moderní kazašské literatury navázali v dalších dekádách další tvůrcové. Patří k nim (1900–1973), romanopisec se sklonem k autobiografičnosti, (1902–1985), prozaik a dramatik, který zachytil osud Kazachů za druhé světové války, nebo (1918–1965), jenž psal o vstupu zemědělství a průmyslu do kazašských stepí. (* 1924) popsal události kazašské revoluce v roce 1917. Po druhé světové válce se připojil (* 1936), rusky píšící básník, který se stal reprezentantem středoasijské oblasti ve světovém kánonu a uměleckou náročnosti skloubil s hlubokým humanistickým cítěním. K největším dílům kazašského romanopisectví patří trilogie Kočovníci (Kөšpendіler), kterou (1915–1983) napsal v letech 1969 až 1973 a která v barvitých scénách zachycuje vznik kazašských chanátů v 15. století a jejich osudy až do 19. století, kdy v letech 1837–1847 chán (chán Kene) vedl protiruské povstání. Zájem o připomínání protikolonialistických bojů vzrostl v 70. letech společně s touhou po osamostatnění od sovětské nadvlády. Po roce 1991, kdy Kazachstán vyhlásil samostatnost, začala být sovětská témata odmítána ještě silněji a důraz začal být kladen na oživení kazašské identity a práci s dědictvím nomádské kultury. Oslavován byl kromě jiných (1936–2021), jenž psal o postavení kazašského národa, o kazašské diaspoře a o problémech emigrantů, kteří se do země vrátili po získání nezávislosti („“). Ruskojazyčnou literaturu reprezentovala a organizovala po roce 1991 (1963–2008) a jí založený časopis Apollinarii. (cs)
- Η Καζακική βιβλιογραφία ορίζεται ως 'το σώμα της λογοτεχνίας, τόσο της προφορικής όσο και της γραπτής, που παράγεται στην καζακική γλώσσα από τους Καζάκους της Κεντρικής Ασίας'. Η καζακική λογοτεχνία επεκτείνεται από το σημερινό έδαφος του Καζακστάν, επίσης συμπεριλαμβανομένης της εποχής της Σοβιετικής Σοσιαλιστικής Δημοκρατίας του Καζακστάν, το αναγνωρισμένο έδαφος του Καζακστάν υπό τη Ρωσική Αυτοκρατορία και το Χανάτο του Καζακστάν. Υπάρχει κάποια επικάλυψη με διάφορα συμπληρωματικά θέματα, συμπεριλαμβανομένης και της λογοτεχνίας των Τουρκικών φυλών που κατοικούσαν στο Καζακστάν κατά τη διάρκεια της ιστορίας και τη λογοτεχνία γραμμένη από εθνοτικούς Καζάκους. (el)
- Die kasachische Literatur ist die mündliche und schriftliche Literatur, die vom kasachischen Volk in Zentralasien und seinen Dichtern und Schriftstellern in kasachischer Sprache verfasst wurde. Kasachisch wird außer in Kasachstan auch in China, Russland und Usbekistan sowie einigen anderen benachbarten Ländern von schätzungsweise über 15 Millionen Menschen gesprochen. Die Herausbildung eines kasachischen Volkes begann um 1400. Die Sprache, die zur nordwestlichen Gruppe der Turksprachen gehört und in drei Hauptdialektgruppen zerfällt, ist jedoch deutlich älter. In Kasachstan konkurriert die kasachische Sprache noch mit der russischen, die jedoch zurückgedrängt wird. Der häufige Wechsel der Schrift (von der arabischen, die heute noch bei den Kasachen in China gebräuchlich ist, zur Janalif-Schrift 1928, zur modifizierten kyrillischen Schrift 1938 und heute zur lateinischen) sowie die zur Sowjetzeit übliche Russifizierung von kasachischen Namen führen zu einer extrem uneinheitlichen Transkription der Namen von Autoren und Werken. Unter anderem bewirken Übersetzungsprobleme, dass die kasachische Literatur im Westen noch wenig bekannt ist. Die Literatur russischsprachiger Autoren aus Kasachstan ist nicht Gegenstand dieses Artikels, ebenso nicht die auf dem Gebiet Kasachstans entstandene uigurische Literatur. (de)
- Kazakh literature is defined as 'the body of literature, both oral and written, produced in the Kazakh language by the Kazakh people of Central Asia'. Kazakh literature expands from the current territory of Kazakhstan, also including the era of Kazakh Soviet Socialist Republic, Kazakh recognized territory under the Russian Empire and the Kazakh Khanate. There is some overlap with several complementary themes, including the literature of Turkic tribes that inhabited Kazakhstan over the course of the history and literature written by ethnic Kazakhs. (en)
- La littérature kazakhe est la littérature orale et écrite, pour l'essentiel, par les Kazakhs en langue kazakhe. (fr)
- カザフスタン文学 (カザフスタンぶんがく) とは、現代のカザフスタン、カザフ・ソビエト社会主義共和国、ロシア帝国のステップ総督府とトルキスタン総督府、カザフ・ハン国で形成されてきた文学である。この中には。カザフ人により書かれた歴史や文学作品という枠組みだけではなく、カザフスタン領内に住むテュルク部族の文学も含んでいる。 (ja)
- Казахская литература (каз. Қазақ әдебиеті) — литература на казахском языке. Письменная казахская литература возникла в XVI веке. (ru)
- Казахська література (каз. Қазақ әдебиеті) — література казахською мовою. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Η Καζακική βιβλιογραφία ορίζεται ως 'το σώμα της λογοτεχνίας, τόσο της προφορικής όσο και της γραπτής, που παράγεται στην καζακική γλώσσα από τους Καζάκους της Κεντρικής Ασίας'. Η καζακική λογοτεχνία επεκτείνεται από το σημερινό έδαφος του Καζακστάν, επίσης συμπεριλαμβανομένης της εποχής της Σοβιετικής Σοσιαλιστικής Δημοκρατίας του Καζακστάν, το αναγνωρισμένο έδαφος του Καζακστάν υπό τη Ρωσική Αυτοκρατορία και το Χανάτο του Καζακστάν. Υπάρχει κάποια επικάλυψη με διάφορα συμπληρωματικά θέματα, συμπεριλαμβανομένης και της λογοτεχνίας των Τουρκικών φυλών που κατοικούσαν στο Καζακστάν κατά τη διάρκεια της ιστορίας και τη λογοτεχνία γραμμένη από εθνοτικούς Καζάκους. (el)
- Kazakh literature is defined as 'the body of literature, both oral and written, produced in the Kazakh language by the Kazakh people of Central Asia'. Kazakh literature expands from the current territory of Kazakhstan, also including the era of Kazakh Soviet Socialist Republic, Kazakh recognized territory under the Russian Empire and the Kazakh Khanate. There is some overlap with several complementary themes, including the literature of Turkic tribes that inhabited Kazakhstan over the course of the history and literature written by ethnic Kazakhs. (en)
- La littérature kazakhe est la littérature orale et écrite, pour l'essentiel, par les Kazakhs en langue kazakhe. (fr)
- カザフスタン文学 (カザフスタンぶんがく) とは、現代のカザフスタン、カザフ・ソビエト社会主義共和国、ロシア帝国のステップ総督府とトルキスタン総督府、カザフ・ハン国で形成されてきた文学である。この中には。カザフ人により書かれた歴史や文学作品という枠組みだけではなく、カザフスタン領内に住むテュルク部族の文学も含んでいる。 (ja)
- Казахская литература (каз. Қазақ әдебиеті) — литература на казахском языке. Письменная казахская литература возникла в XVI веке. (ru)
- Казахська література (каз. Қазақ әдебиеті) — література казахською мовою. (uk)
- Kazašská literatura je soubor literárních děl, která byla složena či napsána Kazachy nebo v kazašštině. Část této literatury vznikla také v ruštině, vzhledem k blízkým stykům obou kultur. Ke kazašské literatuře může být volně přiřazena také tvorba početné ruské menšiny v Kazachstánu. Kazašské písemnictví se proti literární tvorbě sousedních etnik (ázerbájdžánská literatura, , ) vyvinulo poměrně pozdě, pod což se podepsaly především mongolské nájezdy, které přinutily Kazachy zůstat u kočovného způsobu života, patriarchálních pořádků a ústního předávání slovesnosti. Základem tradiční kazašské společnosti lidoví pěvci zvaní (někdy ztotožňováno s výrazem žyršy). Existovali přibližně od 5. století př. n. l., kdy se osamostatnili od šamanů, jimž úloha předávání slovesnosti do té doby připadala. (cs)
- Die kasachische Literatur ist die mündliche und schriftliche Literatur, die vom kasachischen Volk in Zentralasien und seinen Dichtern und Schriftstellern in kasachischer Sprache verfasst wurde. Kasachisch wird außer in Kasachstan auch in China, Russland und Usbekistan sowie einigen anderen benachbarten Ländern von schätzungsweise über 15 Millionen Menschen gesprochen. Die Literatur russischsprachiger Autoren aus Kasachstan ist nicht Gegenstand dieses Artikels, ebenso nicht die auf dem Gebiet Kasachstans entstandene uigurische Literatur. (de)
|
