| rdfs:comment
| - Una vía de escalada es un camino a través del cual un escalador llega a la cima de una montaña o pared de montaña, roca o hielo. Las vías pueden variar drásticamente en dificultad, y puede ser difícil cambiar de opinión en medio de una ascensión. Por lo tanto, la elección de una ruta es extremadamente importante, y las topoguías de escalada incluyen la clasificación, mapas detallados y fotografías de las vías. (es)
- Con il termine via d'arrampicata si intende un percorso su roccia, in montagna o in falesia (ad es. una parete), composto da uno o più tiri di corda (ovvero la distanza tra due soste, punti di ancoraggio sicuri) su cui viene praticata l'arrampicata. Con via alpinistica invece si intende solitamente un itinerario in ambiente montano che, per essere percorso, necessita di conoscenze relative sia alle tecniche di progressione sia alle attrezzature di tipo alpinistico da utilizzare (es. via ferrata), mentre in ambito escursionistico si parla comunemente di sentiero o mulattiera che al contrario non necessitano tipicamente di conoscenze e tecniche di progressione su roccia. (it)
- Une voie d'escalade est un cheminement par lequel un grimpeur atteint le sommet d'une montagne, le haut d'un rocher ou la sortie d'un mur de glace. Les voies peuvent varier de manière radicale en termes de difficulté et il convient pour tout grimpeur de s'informer de leur niveau avant de s'y engager. À cet effet, les topos d'escalade renseignent les grimpeurs sur la cotation, en complément des cartes détaillées et des photographies des voies. (fr)
- Una via d'escalada és un camí pel qual un escalador arriba al cim d'una muntanya, d'una penya o d'un mur de gel. Les vies poden variar de manera radical en dificultat. Així, la tria d'una via és extremadament important, i els topos d'escalada comporten la Graduació de vies d'escalada, mapes detallats i fotografies de les vies. (ca)
- Horolezecká cesta, lezecká cesta, skalní cesta či jen cesta je v horolezectví trasa výstupu na horu či skálu. U skal hovoříme o masivech (cesta končí zpravidla na temeni, pod vrcholovou hranou, nebo na konci kompaktní horniny) a věžích (cesta končí na vrcholu věže). Cesty mohou mít také společnou část, přičemž pokud má cesta 1/3 společnou, jedná se o další novou cestu. Pokud má cesta společné 2/3 délky, hovoříme o variantě cesty (u názvu se uvádí zkratka "var."), cesta může mít i několik variant, varianta může mít podle některých tradic také samostatný název. (cs)
- Kletterroute (oft auch nur Route, österreichisch auch Kletterführe oder Führe, in Sachsen auch Kletterweg) ist ein Begriff aus dem Bereich des Kletterns und des Bergsteigens. Die Kletterroute beschreibt dabei die vorgegebene Strecke zum Erklimmen eines Gipfels oder einer Felswand. Dabei werden die Kletterrouten genau mit Schwierigkeitsgraden beschrieben und teilweise auch als Zeichnung dargestellt. Im Fachjargon heißen diese Zeichnungen Topos. Anhand dieser Zeichnungen kann sich der Kletterer ein Bild vom Verlauf der Strecke machen. Zusätzlich sind oft Hinweise auf Sicherungsmöglichkeiten, Haken und Standplätze vorhanden. Wenn eine Kletterroute über mehrere Seillängen geht, wird der Schwierigkeitsgrad jeder einzelnen Seillänge sowie der sogenannten Schlüsselstelle angegeben, damit ein Aufs (de)
- A climbing route is a path by which a climber reaches the top of a mountain, rock, or ice wall. Routes can vary dramatically in difficulty and grade; once committed to that ascent, it can sometimes be difficult to stop or return. Choice of route can be critically important. Guidebooks, if available, are helpful in providing detailed diagrams and photographs of routes. (en)
- Droga wspinaczkowa – następstwo miejsc położonych na zboczu dowolnej ściany skalnej możliwych do przejścia w kierunku szczytu. Pierwotnie, u zarania taternictwa czy alpinizmu, pojęcie to oznaczało najłatwiejszy sposób wejścia na szczyt lub przełęcz, potem najłatwiejszy sposób przejścia danej formacji: rynny, żlebu, ściany czy filara. Następnie pokonywano coraz mniej wybitne formacje terenu, aż współcześnie wyewoluowało to w boulderingu ku zrozumieniu drogi wspinaczkowej jako następstwa ściśle określonych chwytów i stopni. Obecnie wszystkie te koncepcje zgodnie współistnieją we wspinaczce. (pl)
- Os termos via de montanha ou rota de montanha são empregues para definir o itinerário que o alpinista vai seguir para atingir o cume de uma montanha, rochedo ou muro de gelo. Um via pode ter dificuldades muito diferentes razão porque são sempre classificadas com mínima/máxima, a cotação do itinerário. (pt)
|
| has abstract
| - Una via d'escalada és un camí pel qual un escalador arriba al cim d'una muntanya, d'una penya o d'un mur de gel. Les vies poden variar de manera radical en dificultat. Així, la tria d'una via és extremadament important, i els topos d'escalada comporten la Graduació de vies d'escalada, mapes detallats i fotografies de les vies. Al començament de la pràctica de l'escalada, els escaladors desitjaven simplement arribar per qualsevol mitjà possible, i queden poques informacions sobre la manera com hi arribaven. Però, durant el segle XIX, quan els exploradors dels Alps provaven cims cada vegada més durs, va resultar evident que la tria, per exemple, de la cara Est respecte a l'aresta Sud era la diferència entre l'èxit i el fracàs. Un exemple conegut és la primera ascensió del Cerví, que ha estat intentat diverses vegades sense èxit per la seva cara Sud, mentre que la via per l'aresta Nord (la més pròxima de Zermatt), encara que més abrupta, oferia una via més segura i no gaire més difícil que una escala. Mentre que la tècnica es desenvolupava, i les muntanyes del món eren conquerides per les seves vies més fàcils, els escaladors van començar a desafiar-se ells mateixos buscant i intentant altres vies. Una vegada que totes les línies evidents van ser provades, els escaladors en buscaven de menys evidents, com les vies en pedra navegant entre el gel, o fines fissures recorrent una cara de la seva base al cim. Un element estètic va aparèixer igualment: una via fàcil però confusa, navegant d'esquerra a la dreta d'una cara, és menys desitjable que una via directa al llarg d'una aresta aèria. Les vies d'escalada no-evidents o intel·ligents representen clarament la creació del (dels) escalador(s) al principi. De manera inevitable, escaladors enèrgics van ser empesos a recórrer moltes vies sobre una única muntanya o penya-segat, i va esdevenir la pràctica que el primer ascens d'una via li posi un nom. Això va aportar una nova faceta per a la creativitat, i els llocs d'escalada moderns tenen una diversitat sorprenent de noms de vies curiosos i divertits, sovint inspirats en temes mediambientals o cultura local. Els noms contenen sovint Joc de paraules. Per a les vies d'alta muntanya, les caigudes de pedres i de gel canvien tant la muntanya que és pràcticament impossible donar altra cosa que una idea sumaria de la via (« pujar l'aresta fins a una torre negra, passar a sota pel costat dret, i pujar per un passadís nevat fins a l'aresta de la cimera ») Les vies d'escalada en roca són per contra molt més estables, però la mala tria d'una fissura pot posar un escalador en una posició perillosa, així els topos d'escalada utilitzen fotografies amb línies dibuixades a sobre o els mapes topogràfics mostren una vista esquemàtica de la roca i de la via, amb diversos símbols per indicar la direcció de la fissura, la localització dels punts d'ancoratge, etc. Per a les vies de diverses longituds, el topo indicarà també la localització recomanada dels relleus. (ca)
- Horolezecká cesta, lezecká cesta, skalní cesta či jen cesta je v horolezectví trasa výstupu na horu či skálu. U skal hovoříme o masivech (cesta končí zpravidla na temeni, pod vrcholovou hranou, nebo na konci kompaktní horniny) a věžích (cesta končí na vrcholu věže). Poté, co je daná cesta poprvé přelezena regulérním lezeckým stylem (nejlépe tzv. čistě), hovoříme u dalších přelezech horolezců o jejím opakování (např. v Saských pískovcích se při zapisování do vrcholových knih výstupy a opakování navíc číslují do prvních 100). Na skále je tedy nová cesta tzv. "přelezená" nebo "udělaná", kdežto na umělých stěnách cestu "postaví" stavěč cest pro klienty nebo závodníky. Někde umožňují pravidla dělání cest shora (lezec si před přelezem cesty očistí skálu a připraví jištění), zejména na pískovcových skalách je ale povoleno nové cesty dělat pouze zdola s využitím vlastních sil, techniky lezeckého pohybu, včetně osazení vyměnitelných jistících pomůcek nebo stabilního jištění, což je cennější styl ve skalách i v horách. Minimální délka cest a vzdálenost sousedních cest na skále je dána (místními) pravidly lezení. Na umělých lezeckých stěnách se cesty z důvodu úspory prostoru mohou dokonce překrývat, jsou rozlišeny barvou chytů nebo rozlišovacími páskami. Při boulderingu se místo cesty používá výraz boulder, leze se na kameny, malé skály, nebo jen do stanoveného místa ve skalní stěně. Prvovýstupce, autor, nebo první přelezce dává cestě její název. Nové výstupy se evidují u správců skal národních lezeckých organizací, uvádí se název, obtížnost, jména, datum, styl a popis cesty, evidují se v databázích a jsou vydávány knižní, nebo internetové průvodce, v poslední době často např. ve formátu pdf. V mnoha podléhají podle pravidel nové výstupy schvalování příslušnou , což se může lišit místními nebo národními tradicemi. Pěkné cesty mohou být označené hvězdičkami, nebezpečné vykřičníkem, v průvodcích a databázích se používají i další symboly a piktogramy. Cesty mohou mít také společnou část, přičemž pokud má cesta 1/3 společnou, jedná se o další novou cestu. Pokud má cesta společné 2/3 délky, hovoříme o variantě cesty (u názvu se uvádí zkratka "var."), cesta může mít i několik variant, varianta může mít podle některých tradic také samostatný název. Cesty bývají někdy osazeny fixními jistícími body (borháky, nýty, kruhy), které do skály osazuje prvovýstupce, zpravidla hovoříme o tzv. sportovně odjištěných cestách. Většinou ve starších cestách, nebo na skalách, kde jsou dobré možnosti jištění, najdeme jen minimum fixních jistících bodů a při lezení si do skály lezci osazují vyjímatelné jistící pomůcky (nejčastěji např. uzly, smyčky, skoby, vklíněnce a friendy), hovoříme o tzv. tradičních cestách, nebo o tradičním způsobu jištění. (cs)
- Kletterroute (oft auch nur Route, österreichisch auch Kletterführe oder Führe, in Sachsen auch Kletterweg) ist ein Begriff aus dem Bereich des Kletterns und des Bergsteigens. Die Kletterroute beschreibt dabei die vorgegebene Strecke zum Erklimmen eines Gipfels oder einer Felswand. Dabei werden die Kletterrouten genau mit Schwierigkeitsgraden beschrieben und teilweise auch als Zeichnung dargestellt. Im Fachjargon heißen diese Zeichnungen Topos. Anhand dieser Zeichnungen kann sich der Kletterer ein Bild vom Verlauf der Strecke machen. Zusätzlich sind oft Hinweise auf Sicherungsmöglichkeiten, Haken und Standplätze vorhanden. Wenn eine Kletterroute über mehrere Seillängen geht, wird der Schwierigkeitsgrad jeder einzelnen Seillänge sowie der sogenannten Schlüsselstelle angegeben, damit ein Aufstieg genau geplant und eingeschätzt werden kann. Kletterrouten erhalten Namen, die meist von den Erstbegehern für die jeweilige Route festgelegt werden. In einschlägigen Magazinen und speziellen Kletterführern werden Kletterrouten veröffentlicht. Den Sonderfall einer Kletterroute stellt die Direttissima dar, die sich an der Falllinie orientiert und oft nahezu senkrecht zum Ziel führt. Umgangssprachlich wird eine Route oft als Linie, eine Route beim Bouldern zudem als Problem bezeichnet. (de)
- A climbing route is a path by which a climber reaches the top of a mountain, rock, or ice wall. Routes can vary dramatically in difficulty and grade; once committed to that ascent, it can sometimes be difficult to stop or return. Choice of route can be critically important. Guidebooks, if available, are helpful in providing detailed diagrams and photographs of routes. In the earliest days of hillwalking and mountaineering, climbers got to the top by whatever means got them there. Little information about how they did it is available. During the 19th century, as explorers of the Alps tried ever harder summits, it became clear that choosing an eastern face over a southwestern ridge could spell the difference between success or failure. One example was the first ascent of the Matterhorn, which had been repeatedly and unsuccessfully attempted via the southern side. The strata there tended to slope down and away while the rocks of the northeastern ridge (the one closest to Zermatt) tilted up - a steeper, but safer route. As technique developed, and mountains of the world were ascended via easy routes, climbers began to challenge themselves by looking for and trying harder routes. Once all the obvious lines had been tried, climbers looked for more technically challenging routes (e.g. an all-rock route threading between icefields or a single thin, fissure running in a continuous straight line from base to summit). An aesthetic element came in, as well. An easy, but confusing route, weaving back and forth across a face was less desirable than a direct route along a scenic ridge. Safe routes that yielded to good technique were more desirable than routes with loose rock and awkward climbing. Climbing routes that were overlooked or required greater technical skill became associated with the climber(s) who first climbed them. It became common practice for the first climber to choose a name for the route. Inevitably, there were climbers so energetic that they established multiple routes on a single mountain or cliff, and named routes based on a theme. This opened up a new outlet for creative overkill. Some climbing areas have a bewildering variety of curious and amusing names for their many routes, as seen in the list below. An example of interesting route-naming can be seen on the Southeast face of El Capitan in Yosemite Valley. The Nose was the first route on the main part of the cliff, so called because it is shaped like a 3,000-foot-tall (910 m) nose. A list of routes to the right of The Nose includes:
* New Dawn
* Wall of the Early Morning Light
* Mescalito
* Hockey Night in Canada
* Pacific Ocean Wall (just to the left of a large pattern that looks vaguely like a map of North America)
* Sea of Dreams
* North American Wall
* Wyoming Sheep Ranch (crosses the "Wyoming" of the pattern)
* New Jersey Turnpike
* Atlantic Ocean Wall
* Born Under a Bad Sign
* Bad to the Bone
* Zodiac
* Atlantis
* Eagle's Way
* On the Waterfront
* Waterfall Route
* Chinese Water Torture
* East Buttress (one of the earliest, dating from 1953) Names often incorporate puns or pop-culture references. For example, in Joshua Tree National Park, route names include Coarse and Buggy, Cranking Skills or Hospital Bills ("cranking" being the use of upper-body strength), Rockwork Orange (after A Clockwork Orange), Fist Full of Crystals (from A Fistful of Dollars), and Dangling Woo Li Master (from The Dancing Wu Li Masters). Another reason for the large number of named routes is the desire to indicate precisely where routes go. For high mountain routes, rockfall and snowfall would significantly change the mountain landscape over the years such that it is only possible to give a general idea of a route (i.e. "Climb the southeast ridge to the black tower, pass below it on the right side, and go up a snow-filled gully to the summit ridge"). Established rock climbing routes are more predictable, and good descriptions help keep climbers on-route and out of trouble. For example, an incorrect choice of a crack could leave the climber stranded in a very precarious position. Guidebooks, if available, can be helpful in showing routes drawn over photographs or a topographic diagram ("topo" for short) showing a view of the climbing route with specialized symbols indicating important characteristics of the route, and marking helpful climbing gear such as pitons and bolts. For routes longer than the climbing rope (usually about 60 meters), a good topo will also indicate the recommended belay stations. (en)
- Una vía de escalada es un camino a través del cual un escalador llega a la cima de una montaña o pared de montaña, roca o hielo. Las vías pueden variar drásticamente en dificultad, y puede ser difícil cambiar de opinión en medio de una ascensión. Por lo tanto, la elección de una ruta es extremadamente importante, y las topoguías de escalada incluyen la clasificación, mapas detallados y fotografías de las vías. (es)
- Con il termine via d'arrampicata si intende un percorso su roccia, in montagna o in falesia (ad es. una parete), composto da uno o più tiri di corda (ovvero la distanza tra due soste, punti di ancoraggio sicuri) su cui viene praticata l'arrampicata. Con via alpinistica invece si intende solitamente un itinerario in ambiente montano che, per essere percorso, necessita di conoscenze relative sia alle tecniche di progressione sia alle attrezzature di tipo alpinistico da utilizzare (es. via ferrata), mentre in ambito escursionistico si parla comunemente di sentiero o mulattiera che al contrario non necessitano tipicamente di conoscenze e tecniche di progressione su roccia. (it)
- Une voie d'escalade est un cheminement par lequel un grimpeur atteint le sommet d'une montagne, le haut d'un rocher ou la sortie d'un mur de glace. Les voies peuvent varier de manière radicale en termes de difficulté et il convient pour tout grimpeur de s'informer de leur niveau avant de s'y engager. À cet effet, les topos d'escalade renseignent les grimpeurs sur la cotation, en complément des cartes détaillées et des photographies des voies. (fr)
- Droga wspinaczkowa – następstwo miejsc położonych na zboczu dowolnej ściany skalnej możliwych do przejścia w kierunku szczytu. Pierwotnie, u zarania taternictwa czy alpinizmu, pojęcie to oznaczało najłatwiejszy sposób wejścia na szczyt lub przełęcz, potem najłatwiejszy sposób przejścia danej formacji: rynny, żlebu, ściany czy filara. Następnie pokonywano coraz mniej wybitne formacje terenu, aż współcześnie wyewoluowało to w boulderingu ku zrozumieniu drogi wspinaczkowej jako następstwa ściśle określonych chwytów i stopni. Obecnie wszystkie te koncepcje zgodnie współistnieją we wspinaczce. Aby ułatwić powtarzanie drogi, sporządza się jej opis w formie słownej lub rysunkowej (tzw. topo). Składa się na niego lokalizacja (rejon, góra/skała, ściana, inne drogi w pobliżu), autorstwo, nazwa drogi, jej trudność i przebieg. Nazwy dróg wspinaczkowych w najprostszym przypadku pochodzą od nazw formacji, którymi wiodą, i obiektów, na które prowadzą. Czasami nazwy pochodzą od nazwisk czy pseudonimów autorów pierwszych przejść. Niekiedy także wspominają jakieś charakterystyczne wydarzenie, jakie zaszło w trakcie ich pokonywania, a czasami są tylko żartem słownym.Przyjmuje się, że prawo do nadania drodze nazwy przysługuje autorowi pierwszego przejścia. Droga najbardziej zbliżona do linii prostej od wierzchołka szczytu do podstawy ściany nosi nazwę direttissimy (wł. najprostsza). W boulderingu drogi wspinaczkowa nazywa się baldami. (pl)
- Os termos via de montanha ou rota de montanha são empregues para definir o itinerário que o alpinista vai seguir para atingir o cume de uma montanha, rochedo ou muro de gelo. Um via pode ter dificuldades muito diferentes razão porque são sempre classificadas com mínima/máxima, a cotação do itinerário. Como a montanha muda constantemente de aspeto é curioso notar que as descrições das vias na alta montanha, podem parecer vagas num desporto que exige uma alta responsabilidade e preparação. Nos 100 mais belas corridas de montanha podem encontrar-se descrições do tipo: Depois do Refúgio de l'Envers des Aiguilles atravessa-se a ponta des Nantillons e sobe-se o glaciar de l'Envers de Blaitière, e a ponta está à esquerda do corredor da face Sul do Maluco. Na escalada em montanha rochosa - logo não coberta de neve - são geralmente mais estáveis, mas a escolha de uma má fenda pode deixar o alpinista numa situação delicada pelo que os guias além da descrição, são muitas vezes acompanhados por fotografias e/ou esquemas, designando os pontos a evitar e/ou os melhores sítios para [[bivaque]ar. (pt)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)
