| rdfs:comment
| - Antun Mihanović (10 juin 1796 à Zagreb – 14 novembre 1861 à (en) à Zaprešić) est un poète et parolier croate, célèbre pour l'écriture de l'hymne national de la Croatie, mis en musique par Iosif Runjanin et adopté en 1891. A Klanjec, ville à proximité de laquelle il vécut la fin de sa vie, se trouvent un monument qui lui est dédié et un musée exposant ses œuvres. (fr)
- Antun Mihanović (ur. 10 czerwca 1796 w Zagrzebiu, zm. 14 listopada 1861 w Novi Dvori Klanječki) – chorwacki poeta, polityk, urzędnik, dyplomata, prawnik, slawista, przedstawiciel iliryzmu, autor słów hymnu Chorwacji. (pl)
- Antun Mihanović pl. Petropoljski, född 10 juni 1796 i Zagreb, död 14 november 1861 i Novi dvori vid Klanjec i dåvarande kejsardömet Österrike, var en kroatisk poet, sångtextförfattare och österrikisk diplomat främst ihågkommen för att ha skrivit texten till Kroatiens nationalsång Lijepa naša domovino. (sv)
- Антон (Антун) Миханович (хорв. Antun Mihanović; 10 июня 1796, Загреб — 14 ноября 1861, Нови Двори Кланьечки близ г. Кланец (ныне Крапинско-Загорская жупания Хорватии)) — известный хорватский поэт, писатель, дипломат. Представитель иллиризма. Автор текста национального гимна Хорватии — «Lijepa naša domovino» («Наша прекрасная родина»). (ru)
- Antun Mihanović (10. června 1796, Záhřeb – 14. listopadu 1861, Klanjec) byl chorvatský básník, představitel myšlenky ilyrismu. Znám je především díky otextování chorvatské hymny. Vystudoval právo a později pracoval jako vojenský soudce. Sloužil také jako rakouský konzul v Bělehradu, Soluni, Smyrně, Konstantinopoli a Bukurešti. V roce 1858 odešel z funkce poradce ministra a až do své smrti žil v obci . Napsal knihu Rěč domovini o hasnovitosti pisanja vu domorodnom jeziku, která byla vydána ve Vídni v roce 1815. Myšlenky uveřejněné v této knize se staly jedním ze základovů ilyrismu. (cs)
- Ο Αντούν Μιχάνοβιτς (10 Ιουνίου 1796 - 14 Νοεμβρίου 1861) ήταν Κροάτης ποιητής και στιχουργός, πιο διάσημος για τη σύνταξη του εθνικού ύμνου της Κροατίας, ο οποίος μελοποιήθηκε από τον Γιόσιφ Ρούνιανιν και υιοθετήθηκε το 1891. Το , η γενέτειρά του, κρατά ένα μνημείο για αυτόν και μία έκθεση των έργων του. Ο Μιχάνοβιτς σπούδασε νομικά και εργάστηκε ως στρατιωτικός δικαστής. Αφού ασχολήθηκε με τη διπλωματία, ήταν ο Αυστριακός πρόξενος στο Βελιγράδι, τη Θεσσαλονίκη, τη Σμύρνη, την Κωνσταντινούπολη και το Βουκουρέστι. Αποσύρθηκε το 1858 ως υπουργικός σύμβουλος και έζησε στο μέχρι το θάνατό του. (el)
- Antun Mihanović (10 June 1796 – 14 November 1861) was a Croatian poet and lyricist, most famous for writing the national anthem of Croatia, which was put to music by Josif Runjanin and adopted in 1891. Klanjec, his birthplace, holds a monument to him and a gallery of his works. Mihanović studied law and worked as a military judge. After engaging in diplomacy, he was the Austrian consul in Belgrade, Thessaloniki, Smyrna, Istanbul and Bucharest. He retired in 1858 as a minister counselor, and lived in Novi Dvori until his death. (en)
- Antun Mihanović (* 10. Juni 1796 in Agram; † 14. November 1861 in Novi Dvori bei ) war ein kroatischer Lyriker und österreichischer Diplomat. Er schrieb den Text zur kroatischen Nationalhymne. Antun Mihanović studierte bis 1817 Rechtswissenschaften an der Universität Wien. Ab 1818 war er als Auditor in Venedig und Padua tätig, von 1823 bis 1836 als Gubernialsekretär in Fiume (Rijeka). Von 1836 bis 1838 war er der erste österreichische Konsul in Belgrad, weitere Stationen waren Saloniki, Trapezunt, Smyrna, Konstantinopel und Bukarest. (de)
- Antun Mihanović (Zagreb, 10 juni 1796 - (vlak bij Klanjec), 14 november 1861) was een Kroatische poëet en diplomaat. Hij studeerde in Zagreb filosofie aan het gymnasium. Na die studie volgde hij een studie rechten in Wenen. Na zijn studies verbleef hij in Zagreb, Venetië en Padua tot hij in de diplomatieke dienst van het Habsburgse Rijk terechtkwam. Na een post in Rijeka werd hij in 1836 de eerste Oostenrijkse consul in Belgrado. Hij zou later nog consul worden in een hoop andere Oost-Europese landen. Mihanović had een grote interesse in de filologie en hield enorm veel van zijn moedertaal, het Kroatisch. In 1815 publiceerde hij een brochure waarin hij pleitte voor de invoering van de Kroatische taal in het openbare leven in plaats van het Latijn. Dit besluit werd door de Kroatische Sabor (nl)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)