| dbo:abstract
|
- Kyvadlová náprava je jednoduchý typ nápravy automobilu s . Poprvé byla tato náprava používána u prvních letadel (1910 a dříve), např. Sopwith a Fokker, obvykle s gumovým lanem a bez tlumení. Mnoho pozdějších zadních náprav na motorových vozidlech má spojující hnací hřídele s diferenciálem připevněným na rámu vozidla. U kol nejsou křížové klouby - kola jsou vždy souosá s hřídelemi. Kyvadlová náprava tradičně používala listové pružiny a . Vozy Volkswagen z období před rokem 1967 používaly k odpružení torzní tyče. Tento typ nápravy se považuje za lepší než typičtější pevná náprava, a to ze dvou důvodů: 1.
* Má menší , protože je diferenciál namontován na rámu. 2.
* Eliminuje souhlasné změny odklonu na opačných kolech. Tato konstrukce má však také řadu nevýhod: 1.
* Vyskytují se zde značné změny odklonu jednoho kola, protože je kolo vždy souosé s hnací hřídelí. 2.
* "Přizvednutí" při odlehčení nápravy (resp. při poklesu kol) má za následek oboustranné zvětšení odklonu. 3.
* Snížení sil v zatáčce kvůli změně odklonu může vést k přetáčivé nestabilitě a v extrémních případech k přetáčivosti při ubrání plynu. Tyto problémy byly zjevné u vozů Volkswagen do roku 1967, Mercedes-Benz 300SL, starších verzí Porsche 356, Triumph Herald, a Spitfire, Tatra T603 a dalších. Mercedes-Benz přirozené problémy s ovladatelností řešil výrobou kyvadlových náprav s jedním otočným bodem umístěným pod diferenciálem, a tedy pod nápravou. Tato konfigurace podstatně snižuje tendenci k "přizvedávání" a pozdější vozy osazené nápravami s dolním otočným bodem byly v tehdejších publikacích chváleny za svou ovladatelnost. Tato konstrukce se vyráběla pro vozy 280SE a 300SEL až do roku 1972. Byla upravena pro 300SEL 6.3, což byl na počátku 70. let nejrychlejší sériově vyráběný sedan na světě. Vůz 6.3 v modifikaci AMG s kyvadlovou nápravou též závodil.[1] http://www.youtube.com/watch?v=T-XjbQCR_l0 Kyvadlové nápravy byly ke konci 60. let vytlačeny , byť nejčastější konstrukcí zůstala pevná náprava. Většina konstrukcí zadní nápravy byla v posledních letech vytlačena moderními nápravami s nezávislým odpružením, a jak kyvadlová náprava, tak de Dion se dnes v podstatě nepoužívají. První série (1960–1964) vozu používala kyvadlovou nápravu. Zmíněné nebezpečné chování vozu Corvair detailně popsal Ralph Nader ve své knize . Druhá série modelu Corvair (1965–1969) používala skutečnou nezávisle odpruženo zadní nápravu. Jiným použitím koncepce kyvadlové nápravy je Fordova náprava "Twin I-Beam" (česky "dvojité íčko") pro nákladní vozy. Má pevné osy (nepřenáší výkon), je však popisována jako systém nezávislého odpružení, protože každé kolo se může zvedat a klesat, aniž by ovlivnilo pozici kola druhého - paralelogramní chování systému s A-ramenem se zde nevyskytuje. Každé z kol se ve skutečnosti pohybuje s podobnou změnou odklonu, jako mají poháněné kyvadlové nápravy u zadních kol, jak bylo popsáno výše. Otočný bod je však nikoli v ose vozidla, nýbrž u protějšího nosníku rámu, takže je popsaný účinek mnohem slabší a relativně bezpečný. Charakteristika kyvadlové nápravy: změna odklonu při nazdvednutí polonápravy, "přizvedávání" při odlehčení (cs)
- Die Pendelachse (auch Schwingachse) ist eine einfache Form der Einzelradaufhängung an Automobilen. Der Radträger ist über ein starres Rohr mit einem in Fahrtrichtung liegendem Drehgelenk verbunden. Die beiden Gelenke der Achse befinden sich bei der Zweigelenk-Pendelachse nahe beieinander oder fallen bei der Eingelenk-Pendelachse zusammen. Beim Ein- und Ausfedern ändern sich der Sturz der Räder und die Spurweite erheblich, weshalb die Pendelachse bei Pkw im Laufe der 1960er Jahre verdrängt wurde. (de)
- Un essieu oscillant est un type simple de suspension indépendante conçu et breveté par Edmund Rumpler en 1903. C'est une invention révolutionnaire dans l'industrie automobile, permettant aux roues de réagir à des irrégularités de la surface de la route de façon indépendante, et au véhicule de maintenir une excellente tenue de route. Les premières applications automobiles ont été la Rumpler Tropfenwagen (émulée par la Mercedes 170), la et la Volkswagen Beetle. Certaines automobiles à essieu arrière oscillant ont des joints universels pour connecter l'arbre de transmission au différentiel, qui est fixé au châssis. Ils n'ont pas d'articulations sur les roues: les roues sont toujours perpendiculaires au cardan de l'arbre. Les suspensions à essieu oscillant ont longtemps utilisé des ressorts à lames et des amortisseurs. L'essieu oscillant a également été utilisé sur les premiers aéronefs (jusqu'en 1910), tels que le Sopwith et le Fokker, généralement avec un élastique en caoutchouc et sans d'amortissement. (fr)
- A swing axle is a simple type of independent (rear wheel) suspension designed and patented by Edmund Rumpler in 1903. This was a revolutionary invention in automotive suspension, allowing driven (powered) wheels to follow uneven road surfaces independently, thus enabling the vehicle's wheels to maintain better road contact and holding; plus each wheel's reduced unsprung weight means their movements have less impact on the vehicle as a whole. The first automotive application was the Rumpler Tropfenwagen, later followed by the Mercedes 130H/150H/170H, the Standard Superior, the Volkswagen Beetle and its derivatives, the Chevrolet Corvair, and the roll-over prone M151 jeep amongst others. Some later automobile rear swing axles have universal joints connecting the driveshafts to the differential, which is attached to the chassis. Swing axles do not have universal joints at the wheels — the wheels are always perpendicular to the driveshafts; the design is therefore not suitable for a car's front wheels, which require steering motion. Nevertheless, a simplified variant, wherein the differential remained fixed to one of the halfshafts, was offered optionally on the 1963 Jeep Wagoneer's front axle, upon its market introduction. Swing axle suspensions conventionally used leaf springs and shock absorbers, though later Mercedes-Benz applications used coil springs. It was also used in early aircraft (1910 or before), such as the Sopwith and Fokker, usually with rubber bungee and no damping. (en)
- スイングアクスル式サスペンション（スイングアクスルしきサスペンション）とは、自動車の独立懸架方式の一つ。 (ja)
- De pendelas (ook wel Engels "swingaxle" genoemd) is een eenvoudige constructie van onafhankelijke wielophanging bij voer- en vliegtuigen. (nl)
- En pendelaxel är en enkel typ av individuell hjulupphängning som först användes på flygplan i början av 1900-talet. , Fokker med flera använde sig redan före 1910 av pendelaxlar med gummifjädring utan stötdämpare. Pedelaxeln på en bil använder kardanknutar som förbinder drivaxlarna med differentialväxeln, vilken är fäst vid chassit. Däremot saknas kardanknutar ute vid hjulen, vilket betyder att hjulet alltid förblir vinkelrätt mot drivaxeln. Pendelaxlar avfjädras vanligen med bladfjädrar och stötdämpare. Volkswagen Typ 1 använde torsionsstavar som fjädring före 1967. Denna typ av hjulupphängning har två fördelar jämfört med en vanlig stel bakaxel: 1.
* Den ofjädrade vikten reduceras, eftersom differentialväxeln är fäst vid chassit. Det är särskilt viktigt för bilar med svansmotor, där differentialväxeln är ihopmonterad med växellåda och motor. 2.
* Problemet med förändringar av cambervinkeln på motstående hjul, när ett hjul fjädrar, elimineras. Däremot har pendelaxeln flera andra nackdelar: 1.
* Stora förändringar av cambervinkeln, eftersom hjulet alltid förblir vinkelrätt mot drivaxeln. 2.
* Förändringar av cambervinklarna på båda hjulen, när fjädringen avlastas. 3.
* Problem med överstyrning vid skarp kurvtagning och, i extrema fall, risk att bilen välter. Dessa problem var tydliga på Volkswagen Typ 1 fram till 1967, Mercedes-Benz 300 SL, tidiga versioner av Porsche 356, Triumph Herald, Vitesse och Spitfire, Tatra T603 med flera. För att motverka problemen med överstyrning införde Mercedes-Benz från 1954 en ny typ av enkelledad pendelaxel. Här var endast den högra drivaxeln ledad med en kardanknut, den vänstra var fast monterad vid differentialen. Differentialen var flexibelt monterad vid chassit, för att kunna vridas när vänsterhjulet fjädrade. Senare infördes även en kompensationsfjäder som motverkade alltför snabba förändringar av cambervinkeln. Resultatet blev mer lättförutsedda vägegenskaper med mindre överstyrning. Första generationens Chevrolet Corvair (1960–1964) använde pendelaxel bak. Corvairens påstått osäkra väghållning beskrevs i detalj av Ralph Nader i hans bok ”Den livsfarliga bilen”. Andra generationens Corvair (1965–1969) hade diagonalaxel bak. Pendelaxeln efterträddes av De Dion-axeln i slutet av 1960-talet, men stel bakaxel förblev vanligast. De flesta bakaxelupphängningar har idag ersatts av moderna, helt individuella hjulupphängningar och både pendelaxeln och De Dion-axeln har i stort sett försvunnit. (sv)
|
| rdfs:comment
|
- Die Pendelachse (auch Schwingachse) ist eine einfache Form der Einzelradaufhängung an Automobilen. Der Radträger ist über ein starres Rohr mit einem in Fahrtrichtung liegendem Drehgelenk verbunden. Die beiden Gelenke der Achse befinden sich bei der Zweigelenk-Pendelachse nahe beieinander oder fallen bei der Eingelenk-Pendelachse zusammen. Beim Ein- und Ausfedern ändern sich der Sturz der Räder und die Spurweite erheblich, weshalb die Pendelachse bei Pkw im Laufe der 1960er Jahre verdrängt wurde. (de)
- スイングアクスル式サスペンション（スイングアクスルしきサスペンション）とは、自動車の独立懸架方式の一つ。 (ja)
- De pendelas (ook wel Engels "swingaxle" genoemd) is een eenvoudige constructie van onafhankelijke wielophanging bij voer- en vliegtuigen. (nl)
- Kyvadlová náprava je jednoduchý typ nápravy automobilu s . Poprvé byla tato náprava používána u prvních letadel (1910 a dříve), např. Sopwith a Fokker, obvykle s gumovým lanem a bez tlumení. Mnoho pozdějších zadních náprav na motorových vozidlech má spojující hnací hřídele s diferenciálem připevněným na rámu vozidla. U kol nejsou křížové klouby - kola jsou vždy souosá s hřídelemi. Kyvadlová náprava tradičně používala listové pružiny a . Vozy Volkswagen z období před rokem 1967 používaly k odpružení torzní tyče. Tato konstrukce má však také řadu nevýhod: (cs)
- Un essieu oscillant est un type simple de suspension indépendante conçu et breveté par Edmund Rumpler en 1903. C'est une invention révolutionnaire dans l'industrie automobile, permettant aux roues de réagir à des irrégularités de la surface de la route de façon indépendante, et au véhicule de maintenir une excellente tenue de route. Les premières applications automobiles ont été la Rumpler Tropfenwagen (émulée par la Mercedes 170), la et la Volkswagen Beetle. (fr)
- A swing axle is a simple type of independent (rear wheel) suspension designed and patented by Edmund Rumpler in 1903. This was a revolutionary invention in automotive suspension, allowing driven (powered) wheels to follow uneven road surfaces independently, thus enabling the vehicle's wheels to maintain better road contact and holding; plus each wheel's reduced unsprung weight means their movements have less impact on the vehicle as a whole. The first automotive application was the Rumpler Tropfenwagen, later followed by the Mercedes 130H/150H/170H, the Standard Superior, the Volkswagen Beetle and its derivatives, the Chevrolet Corvair, and the roll-over prone M151 jeep amongst others. (en)
- En pendelaxel är en enkel typ av individuell hjulupphängning som först användes på flygplan i början av 1900-talet. , Fokker med flera använde sig redan före 1910 av pendelaxlar med gummifjädring utan stötdämpare. Pedelaxeln på en bil använder kardanknutar som förbinder drivaxlarna med differentialväxeln, vilken är fäst vid chassit. Däremot saknas kardanknutar ute vid hjulen, vilket betyder att hjulet alltid förblir vinkelrätt mot drivaxeln. Pendelaxlar avfjädras vanligen med bladfjädrar och stötdämpare. Volkswagen Typ 1 använde torsionsstavar som fjädring före 1967. (sv)
|
