An Entity of Type: agent, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org:8891

Petrović-Njegoš (Serbian Cyrillic: Петровић-Његош, pl. Petrović-Njegoši / Петровић-Његоши) is the Serbian family that ruled Montenegro from 1697 to 1916. Montenegro was ruled from its inception by vladikas (prince-bishops) since 1516, who had a dual temporal and spiritual role. In 1697, the office was made hereditary in the Petrović-Njegoš family. However, since Orthodox bishops are required to be celibate, the crown passed from uncle to nephew. In 1852, Prince-Bishop Danilo II opted to marry and to secularize Montenegro, becoming Prince Danilo I. His successor, Nikola I, raised Montenegro to a kingdom in 1910. In 1916, King Nikola I was ousted by the invasion and occupation of his country by Austria-Hungary. He was formally deposed by the Podgorica Assembly in 1918 and the country merged

Property Value
dbo:abstract
  • El Llinatge de Petrović-Njegoš (ciríl·lic: Петровић-Његош) ha estat la Casa Reial de Montenegro des de 1696. Montenegro fou reconegut internacionalment l'any 1878, no obstant ja existida de facto des de 1711. Montenegro era governat pels anomenats , Bisbes-Prínceps, en els quals s'hi ajuntaven el paper temporal i espiritual. En 1852 aquest doble paper era esmenat passant a ser una paper purament temporal. El 1910 el príncep anuncià l'elevació al títol de "rei". El 1916 Nicolau fou destituït per la invasió i ocupació del seu país per part de l'Imperi austrohongarès. Invasió que era seguida per la invasió i ocupació de Sèrbia. El 1918 Montenegro era annexionat al nou Regne de Serbis, Croats i eslovens. Montenegro restà un període de vuitanta anys de control des de Belgrad. Nicolau I moria en exili a França el 1921, fou succeït pel seu fill Danilo III, el qual abdicava per sorpresa el mateix any. EL títol, doncs, passa a mans de Miquel Petrović-Njegoš, nebot de Danilo. Miquel fou exiliat a França. Durant la segona guerra mundial Miquel fou arrestat i internat per ordre d'Adolf Hitler per rebutjar erigir-se com a cap d'un estat titella montenegrí alineat als Poders D'eix. Miquel era succeït pel seu fill (Nicolau II) el 1986. Aquest últim retornava a Montenegro per donar suport al moviment d'independència Montenegrí que passava a aconseguir plena sobirania l'any 2008 establint-se la República de Montenegro. (ca)
  • Dynastie Petrovićů-Njegošů (srbsky: Династија Петровић-Његош, Dinastija Petrović-Njegoš) nebo jen Petrovićové-Njegošové je starý srbský/černohorský šlechtický rod původem z hranic Černé Hory s Bosnou, jenž v letech 1696–1918 tvořil postupně vládnoucí vladyckou, knížecí a nakonec královskou dynastii v Černé Hoře. Během první světové války tato dynastie na krátkou dobu vládla i části Albánie, dnešního Kosova a pobřeží Chorvatska. V roce 1918 byli Petrovićové-Njegošové sesazeni a Černá Hora sloučena se Srbskem a později s Jugoslávií. (cs)
  • Ο Οίκος των Πέτροβιτς-Νιέγκος, σερβικά Петровић-Његош ή Petrović-Njegoš είναι ένας βασιλικός Οίκος που μέλη του ήταν επίσκοποι, πρίγκιπες και βασιλείς του Μαυροβουνίου (1696-1916/21). (el)
  • Die Serbische Familie Petrović-Njegoš stellte als vierte Dynastie, nach den Vojislavljević, Balšić und Crnojević, in der Zeit von 1697 bis 1918, zuerst als Bischöfe (Vladika), seit 1852 als Fürsten und seit 1910 als Könige die Herrscher Montenegros. Nach der Ortschaft Njeguši („Njegusch“ oder „Njegosch“), nahe bei Cetinje in Montenegro, erhielt das Herrschergeschlecht der Petrović den Beinamen Njegosch bzw. Njegoš. Auch nach der türkischen Eroberung des Balkans im 15. Jahrhundert lebten die Stämme Montenegros, die ihre alte patriarchale Gesellschaftsstruktur bewahrten, mehr oder weniger selbständig. Die Osmanen begnügten sich mit einer pro forma Oberhoheit über Montenegro. Die einigende symbolische Autorität unter den Stämmen wurde der Bischof (Vladika) von Cetinje. Unter den Bischöfen entwickelte sich in Montenegro eine eigene Form von Theokratie, die allerdings nur unter Zustimmung der führenden Clans Montenegros funktionieren konnte. Das kirchliche Amt wurde ab 1697 innerhalb der Familie Petrović vererbt; daraus entstand im 19. Jahrhundert die montenegrinische Fürstendynastie der Petrovići. * , 1696–1735. Wurde vom serbischen Patriarchen Arsenije III. Čarnojević zum Bischof von Cetinje bestellt. Einigte die Bergstämme und errichtete einen halbwegs selbständigen Staat Montenegro. * , 1735–1781, gemeinsam mit * , 1750–1766; * Regentschaft des falschen Zaren Šćepan Mali (Stefan der Kleine), 1767–1773, gehörte nicht zum Haus Petrović; * Arsenije Plamenac, 1781, † 1784; * Petar I. Petrović-Njegoš, 1784 bis 1830. Führte Krieg gegen die Osmanen wie gegen die Franzosen, befriedete wie seine Vorgänger die Bergstämme und versuchte die Blutrache abzuschaffen. Gab 1796 das erste geschriebene Gesetzbuch in Montenegro heraus. Versuchte in Europa und vor allem in Russland die Idee eines serbischen Zarenreiches populär zu machen, mit den russischen Romanows als serbischen Zaren. * Petar II. Petrović-Njegoš, 1813–1851. Verstarb sehr früh mit 38 Jahren. Zählt zu den bedeutendsten montenegrinischen Dichtern, schrieb u. a. Der Bergkranz, Der falsche Zar Šćepan der Kleine etc. Legte administrativ die Grundlagen für einen modernen Staat in Montenegro. * Danilo II. Petrović-Njegoš, 1851–1860. Letzter Fürstbischof (1852) und seither als Danilo I. erster weltlicher Fürst Montenegros. Siegte über die Osmanen bei Grahovo 1858. Fiel einem Attentat (Blutrache) 1860 in Kotor zum Opfer. * Nikola I. Petrović-Njegoš, 1860–1910 Fürst und 1910–1918 König Montenegros. Mit ihm endete die Herrschaft seiner Dynastie. Montenegro wurde 1918 in den SHS-Staat eingegliedert. Die glänzenden Partien von fünf seiner hübschen Töchter im europäischen Hochadel machten ihn zum „Schwiegervater Europas“. * Mirko Petrović-Njegoš (zweiter Sohn von Nikola Petrović Njegoš), blieb 1916 als einziger Angehöriger der Dynastie in Montenegro, was ihm von manchen als Versuch einer Separatfriedenslösung mit Österreich-Ungarn (mit oder ohne Wissen seines Vaters) ausgelegt wurde. Verstarb noch während des Krieges 1918 in Österreich und wurde auf dem Wiener Zentralfriedhof begraben. * Danilo Petrović (ältester Sohn von Nikola Petrović), Erbprinz bzw. Kronprinz von Montenegro. Wurde nach dem Ableben seines Vaters im französischen Exil 1921 zum „König von Montenegro“ proklamiert, verzichtete jedoch nach wenigen Tagen zugunsten seines Neffen Mihajlo auf alle Ansprüche. Verstarb 1939. * (Sohn des Prinzen Mirko und Enkel König Nikolas), 1921 im Exil zum „König von Montenegro“ proklamiert, was jedoch schon 1922 durch den Zerfall der Exil-Regierung quasi bedeutungslos wurde. Verstarb 1986 in Frankreich. * Nikola Petrović-Njegoš, geb. 1944, Sohn des Titularkönigs Michael, jetziger Thronprätendent. (de)
  • La Casa de Petrović-Njegoš (en serbio: Петровић-Његош) fue la familia reinante de Montenegro desde 1696 hasta 1918. Montenegro había disfrutado de una independencia de facto del Imperio otomano desde 1711 pero solo recibió reconocimiento formal internacional como principado independiente en 1878. Montenegro fue gobernada desde un principio por los denominados Vladikas, Príncipes-Obispos, que tenían un rol temporal y espiritual. En 1852 este rol fue enmendado para ser puramente temporal. En 1910 el príncipe gobernante Nicolás I anunció su ascensión a rey. En 1916 el rey Nicolás I fue derrocado por la invasión y ocupación de su país por Austria-Hungría que fue seguida por su deposición formal por la en 1918 cuando Montenegro fue anexionado al emergente Reino de los Serbios, Croatas y Eslovenos. Siguió un periodo de ochenta años de control desde Belgrado durante el cual Nikola I murió en el exilio en Francia en 1921, sucedido poco después por la sorprendente abdicación de su hijo Danilo III, el mismo año. El sobrino de este último, Mihailo Petrović-Njegoš, heredó los títulos de sus predecesores mientras que en su exilio en Francia sobrevivió al arresto e internamiento ordenados por Adolf Hitler por rehusar encabezar un estado títere montenegrino alineado con las Potencias del Eje. Después, sirvió en el régimen comunista yugoslavo como Cabeza de Protocolo. Fue sucedido por su hijo Nikola Petrović-Njegoš en 1986. Nicolás volvió a Montenegro para apoyar el movimiento de independencia montenegrino que llegó a alcanzar la plena soberanía para la República de Montenegro en el referéndum de 2006. El presente jefe de la casa es Nicolás II de Montenegro. (es)
  • La maison Petrovitch-Njegos (cyrillique: Петровић Његош) est la maison royale du Monténégro. Ses princes souverains furent, jusqu’en 1852, prince-évêques de l’Église orthodoxe serbe. Ce statut leur donna longtemps une autorité juridique et religieuse sur la population du Monténégro, indispensable pour maintenir l’union des clans et la lutte sporadique contre les Turcs musulmans. (fr)
  • Petrović-Njegoš (Serbian Cyrillic: Петровић-Његош, pl. Petrović-Njegoši / Петровић-Његоши) is the Serbian family that ruled Montenegro from 1697 to 1916. Montenegro was ruled from its inception by vladikas (prince-bishops) since 1516, who had a dual temporal and spiritual role. In 1697, the office was made hereditary in the Petrović-Njegoš family. However, since Orthodox bishops are required to be celibate, the crown passed from uncle to nephew. In 1852, Prince-Bishop Danilo II opted to marry and to secularize Montenegro, becoming Prince Danilo I. His successor, Nikola I, raised Montenegro to a kingdom in 1910. In 1916, King Nikola I was ousted by the invasion and occupation of his country by Austria-Hungary. He was formally deposed by the Podgorica Assembly in 1918 and the country merged with Kingdom of Serbia and shortly thereafter merged again with the State of Slovenes, Croats and Serbs to form the Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes. A period of eighty years of control from Belgrade followed, during which time Nikola I died in exile in France in 1921, followed shortly afterwards by the surprise abdication of his son and heir, Danilo III, the same year. The latter's nephew, Michael Petrović-Njegoš, inherited the titles of his predecessors whilst in exile in France, and he survived arrest and internment by order of Adolf Hitler for refusing to head up a puppet Montenegrin state aligned to the Axis Powers. Later, he served the SFR Yugoslavia as Head of Protocol. He was succeeded by his son Nicholas Petrović-Njegoš in 1986. Nicholas returned to Montenegro to support the Montenegrin independence movement that went on to achieve full sovereignty in the 2006 referendum. In 2011, Montenegro recognized an official role for the Royal House of Petrović-Njegoš in Montenegro: to promote Montenegrin identity, culture and traditions through cultural, humanitarian and other non-political activities, which has been interpreted as a "creeping restoration" of the monarchy. The present head of the house is Nicholas, Crown Prince of Montenegro. (en)
  • 페트로비치네고시 왕가(Petrović-Njegoš)는 몬테네그로 공국과 몬테네그로 왕국을 통치하던 왕가였다. (ko)
  • La dinastia dei Petrović-Njegoš è stata la famiglia reale del Principato e poi Regno di Montenegro. Il Montenegro era de facto divenuto indipendente dall'Impero ottomano nel 1711 ma ricevette un riconoscimento formale come principato indipendente nel 1878. Il Montenegro in precedenza governato da dei vladika, principi-vescovi che detenevano sia il potere temporale che quello spirituale. Nel 1697 l'incarico venne stabilito come ereditario ed assegnato alla famiglia dei Petrović-Njegoš. Dal momento che la tradizione ortodossa prevedeva che i vescovi mantenessero il celibato, il titolo si tramandò sempre di zio in nipote. Nel 1852 il principe-vescovo Danilo II optò per sposarsi e secolarizzare dunque il dominio del Montenegro, divenendo principe col nome di Danilo I. Suo figlio, Nicola I, elevò il Montenegro al rango di regno nel 1910. Nel 1916 re Nicola I venne spodestato dall'invasione ed occupazione del regno da parte degli austro-ungarici ma venne formalmente deposto solo dall' del 1918 quando il Montenegro venne annesso al Regno di Serbia andando a costituire il Regno dei serbi, croati e sloveni. Nicola I riparò in esilio in Francia e nel 1921 decise di abdicare in favore del suo primogenito ed erede, il principe Danilo II. Il nipote di quest'ultimo, , ereditò i titoli del suo predecessore mentre era in esilio in Francia e sopravvisse all'arresto ed all'internamento voluto da Adolf Hitler per essersi rifiutato di salire al trono fantoccio del Montenegro e quindi di allinearsi alle potenze dell'Asse. Dopo la guerra, servì il regime comunista jugoslavo come capo del protocollo. Venne succeduto dal figlio Nicola Petrović-Njegoš nel 1986. Nicola tornò per primo in Montenegro per supportare l'indipendenza montenegrina e col referendum del 2006 riuscì a far ottenere la costituzione della Repubblica del Montenegro. Nel 2011, lo stato del Montenegro ha riconosciuto alla Casa Reale dei Petrović-Njegoš il ruolo di promuovere anche all'estero l'identità, la cultura e le tradizioni montenegrine attraverso attività culturali, umanitarie e non politiche, fatto interpretato da alcuni come una "cripto-restaurazione" della monarchia. L'attuale capo della casa è Nicola II del Montenegro. (it)
  • Het huis Petrović of Petrović-Njegoš (Servisch: Петровић of Петровић-Његош) was de dynastie die regeerde over Montenegro van 1696 tot 1918. Het huidige (2022) hoofd van de familie is prins Nikola II Petrovic Njegos, kleinzoon van Nikola I Petrovic Njegos, de laatste koning van Montenegro. (nl)
  • A Casa de Petrovic-Njegos é uma família nobre russa-montenegrina, tendo sido a primeira e única dinastia principal e portanto, a família real, que fez a independência do Montenegro e o governou por duas gerações entre 1852 e 1918. Seu fundador o diplomata de origem plebeia, , criou o principado como uma monarquia local, dentro do Império Otomano em 1852, sendo aclamado príncipe Mikhail I, o qual governa a província autônoma por 15 anos até sua morte em 1867, sendo sucedido por seu filho Knjaz Nikola Petrovic-Njegos como "príncipe Nicolau I". Em 1878, após 11 anos de governo, o Montenegro finalmente torna-se um país independente, através do Tratado de Berlim. 32 anos depois Nicolau I decide se autoproclamar "Rei do Montenegro", abrindo um parlamento, o que não mudou praticamente nada a política do país. Em 1918 uma invasão do Reino da Sérvia depôs Nicolau I, pondo fim a 66 anos de monarquia e 40 de independência montenegrina. A princesa Milika Petrović-Njegoš, filha de Nicolau I casou-se com o grão-duque da Rússia, irmão mais novo do grão-duque Nicolau Nikolaevich que, mais tarde, se casou com a sua irmã, a princesa Anastásia do Montenegro, dessa forma a família Petrovic-Njegos também passou a ser parte da realeza russa, mas não apenas de uma família grão-ducal mas da família imperial da Rússia. A filha herdeira de Milika, Marina Petrovna não teve filhos, assim a sucessão passou ao segundo filho , e seu filho , é bisneto de Nicolau I, e atual herdeiro dos tronos do Montenegro e Rússia. (pt)
  • Petrowicie-Niegosze, (czar. Петровић-Његоши, serb.-chor. Petrović-Njegoši) – rodzima dynastia Czarnogóry władająca krajem w 1697–1918. Początkowo poprzez sprawowanie godności prawosławnego , tj. władyki, . Po sekularyzacji państwa w 1852 dziedziczni książęta, w 1910 podniesieni do rangi królewskiej. W 2011 otrzymali formalny status niepanującej . (pl)
  • Huset Petrović-Njegoš (serbiska: Петровић-Његош) var kungaätten i Montenegro fram till 1918 då landet förenades med Serbien. Ätten, som hette Petrović, kommer från byn Njeguši i södra Montenegro. Ätten styrde från 1679 med titeln vladika, en furstbiskop, och titeln gick i arv till den regerandes brorson. Från år 1852 infördes titel knjaz eller knez, vilket motsvarar furste. Från 1910 infördes monarki och titeln kung. (sv)
  • Петровичи (черног. Петровићи) — владетельный в Черногории род из местечка Негуши (черног. Његуши), по этой причине называемый также Не́гоши (черног. Његоши) или Петровичи-Негоши (черног. Петровићи-Његоши). Наиболее известные представители: * Данило Шчепчев Петрович (1670—1735 гг., владыка с 1697 г.); * Савва Петрович (ок. 1700—1781 гг., митрополит с 1735 г); * Василий Петрович (1709—1766 гг., владыка с 1750 г.); * Пётр I Петрович (1747—1830 гг., владыка с 1784 г.), святой; * Пётр II Петрович (1813—1851 гг., владыка с 1830 г.), великий черногорский поэт; * Данило I Петрович (1826—1860 гг., князь Черногории (от духовного титула отказался) с 1852 г.); * Никола I Петрович (1847—1923, князь с 1860 г., король Черногории с 1910 г. по 1921 г.); * Данило II Петрович (1871—1939 гг., король Черногории в 1921 году). * Михайло I Петрович (1908—1986), титулярный король Черногории в 1921—1927 годах, руководитель протокола в Министерстве иностранных дел Югославии в 1947—1948 годах. (ru)
  • Петровичі-Негоші — митрополича, князівська та королівська династія, яка правила в Чорногорії в 1696-1916 (формально до 1918). (uk)
  • 彼得羅維奇-涅戈什王朝(蒙特內哥羅語:Петровић-Његош / Petrović-Njegoš,複數:Петровић-Његоши / Petrović-Njegoši),蒙特內哥羅歷史上的一個王朝,1696年至1916年間統治蒙特內哥羅王國。自1711年,蒙特內哥羅實際上自奧斯曼帝國獨立,但到1878年,蒙特內哥羅才獲得國際正式承認為獨立公國。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 3303724 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 17178 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1110578068 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:coatOfArms
  • Coat of arms of the House of Petrović-Njegoš .svg (en)
dbp:country
  • Montenegro *25px Prince-Bishopric * Principality * Kingdom (en)
dbp:currentHead
dbp:deposition
  • * (en)
dbp:estates
dbp:ethnicity
dbp:finalRuler
dbp:founder
dbp:imageSize
  • 160 (xsd:integer)
dbp:nativeName
  • Петровић-Његош (en)
dbp:nativeNameLang
  • Serbian (en)
dbp:styles
  • * "Majesty" * "Grace" * "His Eminence" (en)
dbp:surname
  • Petrović-Njegoš (en)
dbp:titles
  • * King of Montenegro * Prince of Montenegro * Prince-Bishop of Montenegro (en)
dbp:type
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • Dynastie Petrovićů-Njegošů (srbsky: Династија Петровић-Његош, Dinastija Petrović-Njegoš) nebo jen Petrovićové-Njegošové je starý srbský/černohorský šlechtický rod původem z hranic Černé Hory s Bosnou, jenž v letech 1696–1918 tvořil postupně vládnoucí vladyckou, knížecí a nakonec královskou dynastii v Černé Hoře. Během první světové války tato dynastie na krátkou dobu vládla i části Albánie, dnešního Kosova a pobřeží Chorvatska. V roce 1918 byli Petrovićové-Njegošové sesazeni a Černá Hora sloučena se Srbskem a později s Jugoslávií. (cs)
  • Ο Οίκος των Πέτροβιτς-Νιέγκος, σερβικά Петровић-Његош ή Petrović-Njegoš είναι ένας βασιλικός Οίκος που μέλη του ήταν επίσκοποι, πρίγκιπες και βασιλείς του Μαυροβουνίου (1696-1916/21). (el)
  • La maison Petrovitch-Njegos (cyrillique: Петровић Његош) est la maison royale du Monténégro. Ses princes souverains furent, jusqu’en 1852, prince-évêques de l’Église orthodoxe serbe. Ce statut leur donna longtemps une autorité juridique et religieuse sur la population du Monténégro, indispensable pour maintenir l’union des clans et la lutte sporadique contre les Turcs musulmans. (fr)
  • 페트로비치네고시 왕가(Petrović-Njegoš)는 몬테네그로 공국과 몬테네그로 왕국을 통치하던 왕가였다. (ko)
  • Het huis Petrović of Petrović-Njegoš (Servisch: Петровић of Петровић-Његош) was de dynastie die regeerde over Montenegro van 1696 tot 1918. Het huidige (2022) hoofd van de familie is prins Nikola II Petrovic Njegos, kleinzoon van Nikola I Petrovic Njegos, de laatste koning van Montenegro. (nl)
  • Petrowicie-Niegosze, (czar. Петровић-Његоши, serb.-chor. Petrović-Njegoši) – rodzima dynastia Czarnogóry władająca krajem w 1697–1918. Początkowo poprzez sprawowanie godności prawosławnego , tj. władyki, . Po sekularyzacji państwa w 1852 dziedziczni książęta, w 1910 podniesieni do rangi królewskiej. W 2011 otrzymali formalny status niepanującej . (pl)
  • Huset Petrović-Njegoš (serbiska: Петровић-Његош) var kungaätten i Montenegro fram till 1918 då landet förenades med Serbien. Ätten, som hette Petrović, kommer från byn Njeguši i södra Montenegro. Ätten styrde från 1679 med titeln vladika, en furstbiskop, och titeln gick i arv till den regerandes brorson. Från år 1852 infördes titel knjaz eller knez, vilket motsvarar furste. Från 1910 infördes monarki och titeln kung. (sv)
  • Петровичі-Негоші — митрополича, князівська та королівська династія, яка правила в Чорногорії в 1696-1916 (формально до 1918). (uk)
  • 彼得羅維奇-涅戈什王朝(蒙特內哥羅語:Петровић-Његош / Petrović-Njegoš,複數:Петровић-Његоши / Petrović-Njegoši),蒙特內哥羅歷史上的一個王朝,1696年至1916年間統治蒙特內哥羅王國。自1711年,蒙特內哥羅實際上自奧斯曼帝國獨立,但到1878年,蒙特內哥羅才獲得國際正式承認為獨立公國。 (zh)
  • El Llinatge de Petrović-Njegoš (ciríl·lic: Петровић-Његош) ha estat la Casa Reial de Montenegro des de 1696. Montenegro fou reconegut internacionalment l'any 1878, no obstant ja existida de facto des de 1711. (ca)
  • Die Serbische Familie Petrović-Njegoš stellte als vierte Dynastie, nach den Vojislavljević, Balšić und Crnojević, in der Zeit von 1697 bis 1918, zuerst als Bischöfe (Vladika), seit 1852 als Fürsten und seit 1910 als Könige die Herrscher Montenegros. Nach der Ortschaft Njeguši („Njegusch“ oder „Njegosch“), nahe bei Cetinje in Montenegro, erhielt das Herrschergeschlecht der Petrović den Beinamen Njegosch bzw. Njegoš. (de)
  • La Casa de Petrović-Njegoš (en serbio: Петровић-Његош) fue la familia reinante de Montenegro desde 1696 hasta 1918. Montenegro había disfrutado de una independencia de facto del Imperio otomano desde 1711 pero solo recibió reconocimiento formal internacional como principado independiente en 1878. (es)
  • Petrović-Njegoš (Serbian Cyrillic: Петровић-Његош, pl. Petrović-Njegoši / Петровић-Његоши) is the Serbian family that ruled Montenegro from 1697 to 1916. Montenegro was ruled from its inception by vladikas (prince-bishops) since 1516, who had a dual temporal and spiritual role. In 1697, the office was made hereditary in the Petrović-Njegoš family. However, since Orthodox bishops are required to be celibate, the crown passed from uncle to nephew. In 1852, Prince-Bishop Danilo II opted to marry and to secularize Montenegro, becoming Prince Danilo I. His successor, Nikola I, raised Montenegro to a kingdom in 1910. In 1916, King Nikola I was ousted by the invasion and occupation of his country by Austria-Hungary. He was formally deposed by the Podgorica Assembly in 1918 and the country merged (en)
  • La dinastia dei Petrović-Njegoš è stata la famiglia reale del Principato e poi Regno di Montenegro. Il Montenegro era de facto divenuto indipendente dall'Impero ottomano nel 1711 ma ricevette un riconoscimento formale come principato indipendente nel 1878. Nel 2011, lo stato del Montenegro ha riconosciuto alla Casa Reale dei Petrović-Njegoš il ruolo di promuovere anche all'estero l'identità, la cultura e le tradizioni montenegrine attraverso attività culturali, umanitarie e non politiche, fatto interpretato da alcuni come una "cripto-restaurazione" della monarchia. (it)
  • A Casa de Petrovic-Njegos é uma família nobre russa-montenegrina, tendo sido a primeira e única dinastia principal e portanto, a família real, que fez a independência do Montenegro e o governou por duas gerações entre 1852 e 1918. Seu fundador o diplomata de origem plebeia, , criou o principado como uma monarquia local, dentro do Império Otomano em 1852, sendo aclamado príncipe Mikhail I, o qual governa a província autônoma por 15 anos até sua morte em 1867, sendo sucedido por seu filho Knjaz Nikola Petrovic-Njegos como "príncipe Nicolau I". (pt)
  • Петровичи (черног. Петровићи) — владетельный в Черногории род из местечка Негуши (черног. Његуши), по этой причине называемый также Не́гоши (черног. Његоши) или Петровичи-Негоши (черног. Петровићи-Његоши). Наиболее известные представители: (ru)
rdfs:label
  • Petrović-Njegoš dynasty (en)
  • Casa de Petrovič-Njegoš (ca)
  • Dynastie Petrovićů-Njegošů (cs)
  • Petrović-Njegoš (de)
  • Οίκος των Πέτροβιτς-Νιέγκος (el)
  • Casa de Petrović-Njegoš (es)
  • Petrović-Njegoš (it)
  • Maison Petrović-Njegoš (fr)
  • 페트로비치네고시가 (ko)
  • Huis Petrović (nl)
  • Petrovicie Njegoše (pl)
  • Casa de Petrović-Njegoš (pt)
  • Петровичи-Негоши (ru)
  • Huset Petrović-Njegoš (sv)
  • Петрович-Негош (uk)
  • 彼得羅維奇-涅戈什王朝 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:homepage
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Petrović-Njegoš (en)
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:awardedBy of
is dbp:house of
is dbp:political of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License