| dbo:abstract
|
- ABAKO nebo Alliance Bakonga, byla kulturní a politickou organizací vedenou Joseph Kasavubuem, která vznikla v pozdních padesátých letech 20. století jako hlasitě se projevující oponent belgické koloniální vlády na území dnešní Demokratické republiky Kongo. Kromě toho, organizace sloužila jako hlavní etnicko-náboženská organizace pro Bakongo a byla úzce propojena s velmi populární v jižním Kongu. Pro své dlouhodobé stavění se Západu a pro bohaté dědictví revolučních nepokojů, stalo se jižní Kongo, domov konžského lidu, první oblastí, ze které se šířilo ohnisko radikálních anti-belgických myšlenek a aktivit. ABAKO a Kasavubu zde razili cestu etnickému nacionalismu a v roce 1956 vydali prohlášení volající po okamžité nezávislosti. Toto byla odpověď na mnohem více smířlivější prohlášení skupiny intelektuálů nekonžského původu, kteří se ztotožňovali s redakční radou léopoldvillských novin Conscience Aficaine (Svědomí Afriky). Tito plně podpořili myšlenky předložené profesorem v jeho nově publikovaném díle . Mnohem méně netrpělivé ve svém tónu a radikální ve svých cílech žádalo ABAKO provolání : ”Raději než odložit emacipaci o dalších třicet letech, měla by nám být samospráva přiznána dnes.” Přeměna ABAKA v hlavní nástroj antikoloniálního protestu rozpoutala značné nepokoje v jižním Kongu. V hlavním městě se tato strana stala dominantní silou. V městských volbách v prosinci 1957 získalo ABAKO 133 míst v samosprávné radě města z celkového počtu 170, a tak se v souladu s právem rozšířila moc přívrženců “naprosté nezávislosti” v afrických samosprávných oblastech. Zatímco vítězství ABAKA ve volbách značně posílilo jeho vyjednávací pozici vzhledem k vládě, na venkově se místní skupiny ABAKA rychle rozrostly a vytvořily de facto mocenskou strukturu mimo kontrolu koloniálních civilních orgánů. V Léopoldville se mezitím situace rychle vymykala kontrole. Obratem byl 4. leden 1959, kdy se belgičtí dohlížitelé dopustili fatální chyby, když rozehnali velký dav přívrženců ABAKA shromážděných na politickém meetingu. V celém městě následovaly pouliční bouře, které vyvrcholily rozsáhlým plundrováním evropského majetku. Když byl konečně za cenu přehnaných represí obnoven pořádek, bylo oficiálně oznámeno 49 mrtvých a 101 zraněných Konžanů. O týden později, 13. ledna, belgická vláda formálně uznala nezávislost jako konečný cíl své politiky. ”Je našim pevným záměrem”, slavnostně oznámil král “bez přílišného otálení ale bez fatálního spěchu vést Konžany k nezávislosti v prosperitě a míru”. Ačkoliv přesné datum nezávislosti nebylo stanoveno, vlnu národnostních nálad nešlo zastavit. O rok později se Belgické Kongo bude velmi rychle blížit nezávislosti. Nehledě na svou antibelgickou orientaci bylo ABAKO prvním a nejdůležitějším konžským hnutím. Jeho soustředěná pozornost na minulou velkolepost Konžského království a na kulturní hodnoty neodmyslitelně spojené s jazykem Kikongo byly v naprostém souladu s vyhlášeným cílem směřujícím k rekonstrukci konžského politického zřízení a v jednom bodu k návrhu na rozdělení země jako nejrychlejší cesty k docílení tohoto vše zahrnujícího cíle. Tudíž, zatímco podněcovali skupiny Afričanů, aby šli za svými požadavky na okamžitou nezávislost, bylo dalším výsledkem radikálnosti ABAKO vytvoření struktur pro politický boj podle etnických skupin. Konžské skupiny v Léopoldville se v letech 1959 a 1960 dostaly do konfliktu se skupinou lidí hovořící jazykem Lingala. Tato rivalita se stala hlavní zkouškou síly mezi silami etno-regionalismu a požadavky územního nacionalismu. Politická strana používající akronym ABAKO získala tři mandáty do Národního shromáždění ve volbách v roce 2006 . (cs)
- Die Alliance des Bakongo (abgekürzt Abako, auf Lingála Boyókani bwa bakɔ́ngɔ; ursprünglich Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la langue kikongo, dt. Vereinigung der Bakongo für die Vereinheitlichung, Bewahrung, Vervollkommnung und Ausbau der Sprache Kikongo) war eine politische-kulturelle Vereinigung der Bakongo und später lokal bedeutende Partei in der frühen Demokratischen Republik Kongo in den Jahren nach der Unabhängigkeit 1960. Sie war die erste Unabhängigkeitsbewegung im Belgischen Kongo, ihr Vorsitzender Joseph Kasavubu war erster Präsident des Landes. (de)
- The Alliance of Bakongo (French: Alliance des Bakongo, or ABAKO) was a Congolese political party, founded by Edmond Nzeza Nlandu, but headed by Joseph Kasa-Vubu, which emerged in the late 1950s as vocal opponent of Belgian colonial rule in what today is the Democratic Republic of the Congo. Additionally, the organization served as the major ethno-religious organization for the Kongo people (also known as Bakongo) and became closely intertwined with the Kimbanguist Church which was extremely popular in the lower Congo. Because of its long exposure to the West and rich heritage of messianic unrest, the lower Congo region, homeland of the Kongo people, was the first area to emerge as a focal point of militantly anti-Belgian sentiment and activity. ABAKO and Kasa-Vubu spearheaded ethnic nationalism there and in 1956 issued a manifesto calling for immediate independence. The move came about as a response to a far more conciliatory statement by a group of intellectuals from other ethnic groups identified with the editorial committee of a Léopoldville newspaper, Conscience Africaine ("African Consciousness"). In it they gave their full endorsement to the ideas set forth by Belgian professor A. A. J. Van Bilsen in his 1955 essay, the , sometimes known as the Van Bilsen Plan. Far more impatient in tone and radical in its objectives, the ABAKO manifesto stated: "Rather than postponing emancipation for another thirty years, we should be granted self-government today." The metamorphosis of ABAKO into a major vehicle of anti-colonial sentiment unleashed considerable unrest throughout the lower Congo region. In the capital city of Léopoldville (present-day Kinshasa) the party emerged as the dominant force: in the municipal elections of December 1957 ABAKO candidates won 133 out of 170 seats on the communal council, giving unfettered control of African communes into the hands of the party which advocated "complete independence." While the party's victory at the polls greatly strengthened its bargaining position in relation to the colonial administration, in the countryside its local sections quickly proliferated, creating a de facto power structure almost entirely beyond the control of the colonial civil servants. In Léopoldville, meanwhile, the situation was rapidly getting out of hand. The turning point came on 4 January 1959, when Belgian administrators took the fatal step of dispersing a large crowd of ABAKO supporters gathered to attend a political meeting. The move led to widespread rioting around the city, resulting in the wholesale plunder of European-owned property. When order was finally restored, at the price of an exceedingly brutal repression, 49 Congolese were officially reported killed and 101 wounded. A week later, on 13 January, the Belgian government formally recognized independence as the ultimate goal of its policies. "It is our firm intention," King Baudouin I solemnly announced, "without undue procrastination, but without fatal haste, to lead the Congolese forward to independence in prosperity and peace." Although no precise date was set for independence, the tide of nationalist sentiment could not be stemmed, and a year later, the Belgian Congo proclaimed independence. Its anti-Belgian orientation notwithstanding, ABAKO was first and foremost an ethnic movement of the Kongo people. Its concentration on the past splendors of the pre-colonial Kongo Kingdom and the cultural value of the Kikongo language were entirely aligned with its proclaimed objective of working toward the reconstruction of the Kongo polity, and, at one point, of advocating secession as the quickest way of achieving this all-consuming goal. Thus, while ABAKO militancy inspired other groups of Africans to emulate its demands for immediate independence, another consequence that came along with it was the structuring of political competition along ethnic lines. In Léopoldville, the ethnic Kongo elements soon came into conflict with groups of Lingala-speaking people from the interior; in 1959 and 1960 this rivalry became a major point of contention between the forces of ethno-regionalism and the claims of territorial nationalism. The party never exhibited a systematic political program other than promoting immediate independence. Following independence, members of ABAKO held prominent roles; Joseph Kasa-Vubu became the country's first president (1960–1965). Daniel Kanza, the vice-president of ABAKO, became the first non-white mayor of Kinshasa (1960–62), while his son, Thomas Kanza, one of the first Congolese people with a university degree, became a member of the Lumumba Government and served as ambassador to the United Nations (1960–62) and later as ambassador to the United Kingdom (1962–64). ABAKO was eventually dissolved in 1966 when the authoritarian presidential-type regime led by Joseph-Désiré Mobutu, based on single-party rule by his Popular Movement of the Revolution (MPR), was established. A small political party in modern-day Congo, the Alliance of Builders of Kongo (Alliance des Bâtisseurs du Kongo) also uses the acronym ABAKO as an homage to the original group's legacy. They won three National Assembly seats in the 2006 general election and two seats in the 2011 election. (en)
- ABAKO o Alianza de los Bakongo es un partido político de la República Democrática del Congo fundado oficialmente el 26 de junio de 1959. La alianza se había creado antes, en ese mismo año, con el nombre de "Asociación de los Bakongo". De hecho contó con una existencia anterior como asociación cultural creada en 1950 por y se transformó en formación política a mediados de los años 50. Desempeñó un importantísimo papel como motor en la lucha por la independencia del Congo Belga. El 4 de enero de 1959, la prohibición de una reunión de este partido desencadenó una revuelta que terminó en matanza en Leopoldville. El 11 de enero de ese mismo año se disolvió oficialmente la asociación. El presidente de la ABAKO, Joseph Kasa-Vubu será el primer presidente del Congo independiente. , el vicepresidente de ABAKO, se convertirá en el primer burgomaestre de Kinshasa mientras su hijo, , primer universitario congoleño titulado en Bélgica, formará parte del Gobierno de Patrice Lumumba. (es)
- L'Alliance des Bakongo (Association des Bakongo pour l'unification, la conservation et l'expansion de la langue kikongo ou ABAKO) a été fondée en 1950 dans un but purement culturel. L'association aspirait à un renouveau de la culture des Bakongo. Elle fut dissoute en 1966. Elle fut fondée par Joseph Kasa-Vubu, ancien élève du grand séminaire de Kabwe et Nzeza Landu, ancien élève du grand séminaire de Brazzaville. (fr)
- De Alliance des Bakongos (ABAKO) was een van de drie belangrijkste politieke partijen in Belgisch-Congo en droeg zijn steentje bij tot de val van het koloniale regime en de Congolese Dipenda van 30 juni 1960. De Abako was een etnische regionalistische partij met wortels in de provincie Bas-Congo (Neder-Kongo). Deze partij groepeerde alle stammen uit deze rijke provincie en herenigde hen als Bakongos onder de Abako-vlag. In 1956 publiceerde de Abako zijn eerste onafhankelijkheidsmanifest en verkreeg alzo ook aanhang buiten zijn oorspronkelijke territorium. Abako-leider en latere president, Joseph Kasavubu wierp zich ook op als de prowesterse bevrijder van Congo. Tijdens de gemeenteraadsverkiezingen van 1957 behaalde de Abako de absolute meerderheid in nagenoeg alle steden van Neder-Congo en 133 van de 170 zetels van de hoofdstad Leopoldstad (het huidige Kinshasa) waar de Bakongos de minderheid vormden. Na deze verkiezingen braken er rellen uit in Leopoldstad tussen de Bakongo-minderheid (die beschuldigd werd van massale verkiezingsfraude) en de andere ethniën gesteund door de MNC van Patrice Lumumba. In 1959 sloot de Abako een pact met de MNC en gingen beiden in kartel naar de verkiezingen. De MNC bezorgde het kartel een landelijke meerderheid, maar onder druk van het Westen werd Abako-leider Joseph Kasavubu als president voorgedragen en Patrice Lumumba slechts als eerste minister. ABAKO haalde 12 van de 137 zetels in het parlement. De derde grote Congolese partij, de CONAKAT, weigerde regeringsdeelname en hun leiders Moïse Tsjombe en Godefroid Munongo verlieten Leopoldstad om in hun thuisprovincie Katanga, waar ze sterk stonden, een secessiepolitiek te voeren. Na de moord op Lumumba in 1961 werd de prominente positie van de MNC overgenomen door de Abako. Na de staatsgreep van Mobutu in 1965 werd de Abako verboden en ging hij op in de nieuwe eenheidspartij, de MPR. (nl)
- АБАКО (Асоціація народу баконго, Альянс народу баконго; ABAKO, Association des Bakongo, Alliance des Bakongo) — політична партія в Конго. Партія була заснована в 1950 році як культурно-просвітницька організація, що діяла серед народу конго. Видавала кілька газет на мовах кіконго та французькій. В перші роки існування асоціація знаходилась під значним впливом католицької церкви. В 1956 році АБАКО виступила за надання незалежності Бельгійського Конго та перетворення його в федерацію з досить автономних провінцій («Маніфест Абако»). З поглибленням національно-визвольного руху в 1959 році асоціація була перетворена в політичну партію та признана бельгійською владою. Відображаючи інтереси традиційної знаті та багатіїв, неодноразово закликала до створення держави народу конго в межах середньовічного Конго. В кінці 1950-их років партія об'єднала декілька етнорегіональних організацій, очоливши їхню боротьбу проти прибічників створення централізованої конголезької держави. В 1959 році АБАКО виступила за перетворення провінції в самостійну республіку Центральне Конго. Партія брала участь в в 1960 році. В ході перемовин про надання незалежності Конго АБАКО розкололась на фракції Ж. (очолював партію з 1955 року) та Д.Канзи. В першій половині 1960-их років (до самого її розпуску в 1965 році) партія дедалі більше обмежувала свою діяльність провінцією . (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Die Alliance des Bakongo (abgekürzt Abako, auf Lingála Boyókani bwa bakɔ́ngɔ; ursprünglich Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la langue kikongo, dt. Vereinigung der Bakongo für die Vereinheitlichung, Bewahrung, Vervollkommnung und Ausbau der Sprache Kikongo) war eine politische-kulturelle Vereinigung der Bakongo und später lokal bedeutende Partei in der frühen Demokratischen Republik Kongo in den Jahren nach der Unabhängigkeit 1960. Sie war die erste Unabhängigkeitsbewegung im Belgischen Kongo, ihr Vorsitzender Joseph Kasavubu war erster Präsident des Landes. (de)
- L'Alliance des Bakongo (Association des Bakongo pour l'unification, la conservation et l'expansion de la langue kikongo ou ABAKO) a été fondée en 1950 dans un but purement culturel. L'association aspirait à un renouveau de la culture des Bakongo. Elle fut dissoute en 1966. Elle fut fondée par Joseph Kasa-Vubu, ancien élève du grand séminaire de Kabwe et Nzeza Landu, ancien élève du grand séminaire de Brazzaville. (fr)
- ABAKO nebo Alliance Bakonga, byla kulturní a politickou organizací vedenou Joseph Kasavubuem, která vznikla v pozdních padesátých letech 20. století jako hlasitě se projevující oponent belgické koloniální vlády na území dnešní Demokratické republiky Kongo. Kromě toho, organizace sloužila jako hlavní etnicko-náboženská organizace pro Bakongo a byla úzce propojena s velmi populární v jižním Kongu. Politická strana používající akronym ABAKO získala tři mandáty do Národního shromáždění ve volbách v roce 2006 . (cs)
- The Alliance of Bakongo (French: Alliance des Bakongo, or ABAKO) was a Congolese political party, founded by Edmond Nzeza Nlandu, but headed by Joseph Kasa-Vubu, which emerged in the late 1950s as vocal opponent of Belgian colonial rule in what today is the Democratic Republic of the Congo. Additionally, the organization served as the major ethno-religious organization for the Kongo people (also known as Bakongo) and became closely intertwined with the Kimbanguist Church which was extremely popular in the lower Congo. (en)
- ABAKO o Alianza de los Bakongo es un partido político de la República Democrática del Congo fundado oficialmente el 26 de junio de 1959. La alianza se había creado antes, en ese mismo año, con el nombre de "Asociación de los Bakongo". De hecho contó con una existencia anterior como asociación cultural creada en 1950 por y se transformó en formación política a mediados de los años 50. Desempeñó un importantísimo papel como motor en la lucha por la independencia del Congo Belga. El 4 de enero de 1959, la prohibición de una reunión de este partido desencadenó una revuelta que terminó en matanza en Leopoldville. El 11 de enero de ese mismo año se disolvió oficialmente la asociación. (es)
- De Alliance des Bakongos (ABAKO) was een van de drie belangrijkste politieke partijen in Belgisch-Congo en droeg zijn steentje bij tot de val van het koloniale regime en de Congolese Dipenda van 30 juni 1960. De Abako was een etnische regionalistische partij met wortels in de provincie Bas-Congo (Neder-Kongo). Deze partij groepeerde alle stammen uit deze rijke provincie en herenigde hen als Bakongos onder de Abako-vlag. (nl)
- АБАКО (Асоціація народу баконго, Альянс народу баконго; ABAKO, Association des Bakongo, Alliance des Bakongo) — політична партія в Конго. Партія була заснована в 1950 році як культурно-просвітницька організація, що діяла серед народу конго. Видавала кілька газет на мовах кіконго та французькій. В перші роки існування асоціація знаходилась під значним впливом католицької церкви. В 1956 році АБАКО виступила за надання незалежності Бельгійського Конго та перетворення його в федерацію з досить автономних провінцій («Маніфест Абако»). (uk)
|
