| dbo:abstract
|
- Za volby druhého řádu se dají označit volby, jež jsou považovány za méně důležité. Termín volby druhého řádu se může vztahovat na různé typy voleb v závislosti na charakteru formy vlády v dané zemi. V parlamentních systémech lze pod tento pojem zařadit všechny druhy voleb kromě voleb parlamentních (především do dolní komory parlamentu). Naopak v systémech s prezidentskou formou vlády(např. USA) či s polo-prezidentským systémem (např. Francie) jsou volbami druhého řádu všechny volby kromě voleb prezidentských. Mezi volby druhého řádu se například řadí komunální volby, krajské volby a volby do Evropského parlamentu. Rozhodujícím rozdílem mezi volbami prvního a druhého řádu je obecná představa větší důležitosti určitého typu voleb, čili voleb prvního řádu. Voliči považují volby prvního řádu za důležitější proto, že rozhodují o složení klíčové ústavní instituce v zemi. Mohou v nich například přímo či nepřímo ovlivnit podobu exekutivní moci. Ve volbách druhého řádu voliči rozhodují o menších pravomocích a kompetencích, které nemají přímý dopad na exekutivu .Tento typ voleb je často charakterizován následujícími body: menší volební účast než u voleb prvního řádu, voliči si nevybírají strany takticky jako na národní úrovni, ale jsou náchylnější volit menší strany či strany na okrajích volebního spektra. Tento typ voleb bývá také označován jako ověřovací volby. „Na základě cyklického vzorce vládnoucí strany většinou ztrácejí podporu ve volbách druhého řádu, především v polovině volebního období, neboť lidé vidí ve volební soutěži příležitost, jak se vymezit proti stávající administrativě.“ Skrze volby druhého řádu mají voliči možnost dát najevo svůj názor na vládu v daném volebním období. Politologové zabývající se tímto pojmem se shodují na tom, že druhořadost některých voleb nevnímají pouze voliči, ale i média a samotné politické strany. Někteří autoři používají pro tuto skupinu voleb jiné výrazy, jako například „“ ,„“ , nebo „“ . (cs)
- Die These zur Nebenwahl stammt aus der Politikwissenschaft und beschäftigt sich mit der formalen und eingeschätzten Bedeutung der Wahlen des Europäischen Parlaments. Sie begründet die niedrige Beteiligung in den Europawahlen damit, dass die Legitimation des Europäischen Parlaments im Vergleich zu anderen Wahlen weniger Gewicht hat. Somit betrachten sie die Wähler als nachrangig und nutzen ihr Stimmrecht seltener. Die Wahl zum Europäischen Parlament gilt als „second-order election“, ins Deutsche meist mit Nebenwahl übersetzt. Denn die Wahl auf der Ebene der Europäischen Union dient dazu, die Zusammensetzung der Volksvertretung zu ermitteln. Anders als beispielsweise die Bundestagswahl ist die Stärke der Parteien nicht für die exekutive Ebene entscheidend: Die Abgeordneten des Europäischen Parlaments sind nicht befugt, eine Regierung zu bilden oder einen Präsidenten, Kanzler oder Premierminister zu bestimmen. Auch sind die Zuständigkeiten des Europaparlaments begrenzt. Andere Organe sind mit einer größeren politischen Macht ausgestattet, allen voran die Europäische Kommission. Daraus lässt sich ableiten, dass die Parteien sich weniger im Wahlkampf engagieren und auch die Medien zurückhaltender berichten. In diesem Zusammenhang wird das Interesse der Bevölkerung an der Wahl des Europäischen Parlaments kaum gefördert. Folglich sind die Wahlberechtigten in vielerlei Hinsicht negativ oder gleichgültig eingestellt gegenüber der parlamentarischen Vertretung. Die Wahlbeteiligung ist niedrig. Mit Inkrafttreten des Vertrags von Lissabon mit der Europawahl 2014 wurde das Europäische Parlament in seinen Kompetenzen gestärkt. Die direktdemokratisch legitimierten Mandatsträger haben das Recht, den Kommissionspräsidenten zu bestätigen. Mit dieser Demokratisierung wird ein zentrales Argument der Nebenwahl-These entkräftet. Trotz der neuen Regelung hat sich die Beteiligungsquote kaum gesteigert, wie aus dem Wahlergebnis zur Europawahl 2014 hervorgeht. (de)
- Second-order election is a term that appeared for the first time in Karlheinz Reif and Hermann Schmitt's "Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results" article for the [European Journal of Political Research, in 1980]. It was used to analyze the first European Parliament elections, held in 1979 in the, then, nine member states of the European Economic Community. According to the "second-order elections" approach, European Parliament elections were "second-order" in that they were viewed as less important by voters, parties and the media than first-order elections. First-order elections are those that determine the government and/or executive power in a political system, i.e., national elections. They are first-order in that they are seen as more important by parties, voters and the media. Local and regional elections are also considered second-order elections. Second-order elections present the following characteristics: turnout is expected to be lower than in national elections, voters are more prone to vote for protest parties, or parties in the periphery of the political system, rather than the usual mainstream parties they would vote for in a national election. As a result, second-order elections are often used by voters to punish or reward the current governing parties. Regarding EP elections, empirical evidence has shown that all six EP elections (1979, 1985, 1989, 1994, 1999, 2004) have been second-order elections. However, the second-order elections approach has not been confirmed for the twelve new member states of the European Union (Bulgaria, Czech Republic, Cyprus, Estonia, Hungary, Latvia, Lithuania, Malta, Poland, Romania, Slovakia, Slovenia). (en)
|
| rdfs:comment
|
- Za volby druhého řádu se dají označit volby, jež jsou považovány za méně důležité. Termín volby druhého řádu se může vztahovat na různé typy voleb v závislosti na charakteru formy vlády v dané zemi. V parlamentních systémech lze pod tento pojem zařadit všechny druhy voleb kromě voleb parlamentních (především do dolní komory parlamentu). Naopak v systémech s prezidentskou formou vlády(např. USA) či s polo-prezidentským systémem (např. Francie) jsou volbami druhého řádu všechny volby kromě voleb prezidentských. (cs)
- Die These zur Nebenwahl stammt aus der Politikwissenschaft und beschäftigt sich mit der formalen und eingeschätzten Bedeutung der Wahlen des Europäischen Parlaments. Sie begründet die niedrige Beteiligung in den Europawahlen damit, dass die Legitimation des Europäischen Parlaments im Vergleich zu anderen Wahlen weniger Gewicht hat. Somit betrachten sie die Wähler als nachrangig und nutzen ihr Stimmrecht seltener. (de)
- Second-order election is a term that appeared for the first time in Karlheinz Reif and Hermann Schmitt's "Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results" article for the [European Journal of Political Research, in 1980]. It was used to analyze the first European Parliament elections, held in 1979 in the, then, nine member states of the European Economic Community. According to the "second-order elections" approach, European Parliament elections were "second-order" in that they were viewed as less important by voters, parties and the media than first-order elections. (en)
|
