| dbo:abstract
|
- Periakt (plurál Periakty, z řec. periaktoi, sing. periaktos, točna) je zařízení používané pro rychlou změnu divadelní scény. Poprvé byly periakty zmíněny ve spisu De architectura (c. 14 př. n. l.) římského architekta Vitruvia, ale mnohem intenzivnějšího užití se dočkaly za renesance, kdy se na jejich tvorbě podíleli významní divadelní designéři, jako je například (1574-1654). Periakt se skládá z otočného pevného rovnoramenného trojúhelného hranolu vyrobeného ze dřeva. Na každé z jeho tří stran je namalovaná jiné scéna a tím, že se periakt pootočí, scéna se směrem k publiku velmi rychle změní. Lze samozřejmě použít i jiné polygony jako jsou kostky, ale trojúhelníkové hranoly nabízejí nejlepší kombinací jednoduchosti, rychlosti a počtu scén. Sérií periaktů umístěných za sebou podél stran v hloubce jeviště lze vytvořit iluzi delší scény s využitím perspektivy. Rychlé změny scény se v renesančním divadle dosahovalo důmyslným propojením periaktů řetězy přes ozubené kolo. Podobný koncept se používá u některých moderních billboardů, které se skládají z řady trojúhelníkových hranolů uspořádaných tak, že mohou být otočeny současně a zobrazit tak tři samostatné ploché plochy v určitém intervalu. Rané filmové umění využívalo pro animaci opakujícího se pohybu mechanických zařízení (jako byl např. praxinoskop), které byly také založeny na rychle rotujících pevných polygonech. (cs)
- Periakten oder Periaktoi (Sg. Periaktos) waren dreiseitige Prismen aus Holz, die zur Veränderung der Szenerie des griechischen Theaters dienten. Jede der drei Seiten war unterschiedlich bemalt, sodass ein schneller Kulissenwechsel möglich war.Sie ruhten auf drehbaren Achsen (in den Boden der Bühne eingelassene Zapfen) und deuteten durch ihre verschieden bemalten Flächen bald diese, bald jene Landschaft an. Die Szenenwand mit den dahinterliegenden Räumen war bedeckt, der übrige Raum der Bühne und der Zuschauerraum unbedeckt. In der frühen Renaissance griff die Telari-Bühne diese Art des Kulissenbaus wieder auf. Bemalte Telari wurden den antiken Periakten nachempfunden und ergänzten dabei einen ebenfalls bemalten Prospekt im Hintergrund. Auch im heutigen Bühnenbau finden Periakten hin und wieder Verwendung, unter anderem auf Amateurbühnen, aber auch bei Theaterfestspielen, und werden dort mit Projektionen ergänzt. (de)
- Les Périactes sont des éléments de décors théâtral en Grèce antique. Ce sont des triangles pivotant présents de chaque côté de la skéné. Sur chaque face du périacte était représenté un décor différent. On tournait donc le périacte pour changer de décor, selon une convention : tourner le périacte côté cour signifie changer de lieu dans la même ville, tourner les deux signifie changer totalement de lieu. On a trouvé des traces de périactes dans le Théâtre de Dionysos à Athènes. (fr)
- A periaktos (plural form periaktoi, from a Greek word meaning revolving) is a device used for displaying and rapidly changing theatre scenes. It was first mentioned in Plato's Republic, in the story, "Allegory of a Cave" (c. 375 BCE), but its most intense use began in Renaissance theatre, as a result of the work of important theatrical designers, such as Nicola Sabbatini (1574–1654). It consists of a revolving solid equilateral triangular prism made of wood. On each of its three faces, a different scene is painted, so that, by quickly revolving the periaktos, another face can appear to the audience. Other solid polygons can be used, such as cubes, but triangular prisms offer the best combination of simplicity, speed and number of scenes per device. A series of periaktoi positioned one after the other along the stage's depth can produce the illusion of a longer scene, composed by its faces as seen in perspective. These periaktoi must therefore be rotated simultaneously to a new position, thus achieving interesting illusions. This is made by coupling them by using sprocket gears at their bases and a flat chain or conveyor belt mechanical transmission system. A similar concept is used in some modern Trivision multi-message billboards, which are made up of a series of triangular prisms arranged so that they can be rotated to present three separate flat display surfaces in succession. Early motion picture mechanical devices, such as the praxinoscope, were also based on rapidly rotating solid polygons, which had the successive animation or photographic plates affixed or projected to each face, thus providing the optical illusion of movement. (en)
- Il periaktos era una macchina scenica utilizzata nel teatro greco e nel teatro latino (dove era chiamata trìgoni versàtiles), poi ripresa in varie epoche. Il plurale del termine è periaktoi, più sovente utilizzato perché di solito se ne usavano due, e mai uno solo. Il periaktos era costituito da un prisma triangolare ligneo montato su un perno centrale, che ne permetteva la rotazione, a sua volta inserito in una base presumibilmente di pietra. La loro posizione, non del tutto certa, era comunque ai lati della skené nel teatro greco, ubicazione conservata poi successivamente nei teatri latini. I periaktoi sono descritti nel De architectura di Vitruvio. La loro funzione, sebbene controversa, era molto importante per due motivi: in primo luogo garantiva l'immediata riconoscibilità del genere teatrale che si stava rappresentando, dall'altra essi rappresentavano uno dei primi esempi di scenografia a scopo descrittivo della storia del teatro. Dalle descrizioni di Vitruvio sembra infatti che sulle tre facciate del prisma fossero dipinte tre scene che richiamavano i tre generi teatrali greci: tragedia, commedia e dramma satiresco. La rotazione del prisma mostrava al pubblico il genere di ciò a cui stavano assistendo. Un'altra ipotesi è che sulle tre facce fossero invece disegnate scene di paesaggi di campagna o di città, a seconda della parodos vicino alla quale erano posti. I periaktoi erano forse provvisti di una nicchia nella quale poteva celarsi un attore. (it)
- Um periacto (em grego, periaktos, forma plural periaktoi; a palavra significa rotação) é um dispositivo usado para exibir e mudar rapidamente as cenas teatrais. Acredita-se que remontam ao cenário teatral dos skénés da Grécia Antiga. Foi mencionado também no livro de arquitetura de Vitrúvio, De architectura (c. 14 a. C.), e um uso dele mais intenso começou no teatro renascentista, como resultado do trabalho de importantes designers teatrais, como (1574-1654). Consiste em um prisma triangular equilátero sólido giratório de madeira. Em cada uma de suas três faces, uma cena diferente é pintada, de modo que, girando rapidamente o periacto, outra face possa aparecer para o público. Outros polígonos sólidos podem ser usados, como cubos, mas prismas triangulares oferecem a melhor combinação de simplicidade, velocidade e número de cenas por dispositivo. Uma série de periactos posicionados um após o outro ao longo do fundo do palco pode produzir a ilusão de uma cena mais longa, composta por suas faces como vista em perspectiva. Esses periactos devem, portanto, ser rotacionados simultaneamente para uma nova posição, obtendo assim ilusões interessantes. Isto é feito acoplando-os usando-se engrenagens de roda dentada nas suas bases e um sistema de transmissão mecânica de ou transportadora. Um conceito semelhante é usado em alguns modernos painéis multimensagens , que são constituídos por uma série de prismas triangulares dispostos de modo que eles podem ser rodados para apresentar três superfícies de exposição planas separadas em sucessão. Os dispositivos mecânicos de filmes iniciais, como o praxinoscópio, também eram baseados em polígonos sólidos de rotação rápida, que tinham a animação sucessiva ou placas fotográficas afixadas ou projetadas em cada face, proporcionando assim a ilusão de movimento. (pt)
- Periakty – dekoracje w formie graniastosłupa o podstawie trójkąta. Na ścianach bryły umieszczano inne dekoracje. Przez obrót dookoła osi możliwa była szybka zmiana tła rozgrywanego dramatu (komedii, tragedii). Stosowane były w teatrach greckich okresu hellenistycznego. (pl)
- Періа́кти (від грец. περίαητος — той, що обертається) — в давньогрецькому театрі — декорації у вигляді тригранних призм, що обертаються. (uk)
- Периакты (от греч. περίαητος — вращающийся) — устройство, используемое для быстрой смены театральных сцен. В древнегреческом античном театре — трехгранные вращающиеся призмы с разрисованными стенками. Появление периактов относится, по всей вероятности, к эпохе эллинизма. Впервые упомянуты в трактате Витрувия «Десять книг об архитектуре» в I век до н. э.. Наибольшее развитие и использование получили в театрах эпохи Возрождения. Периакты размещались по обе стороны сцены и имели одинаковую с ней высоту. Периакты дополняли декорацию живописным изображение местности. С помощью поворотов периактов осуществлялась перемена места действия театрального представления, спектакля. Вращая их вокруг оси, можно было быстро изменить фон драмы, комедии или трагедии. Периакты служили также в качестве кулис. (ru)
|
| rdfs:comment
|
- Les Périactes sont des éléments de décors théâtral en Grèce antique. Ce sont des triangles pivotant présents de chaque côté de la skéné. Sur chaque face du périacte était représenté un décor différent. On tournait donc le périacte pour changer de décor, selon une convention : tourner le périacte côté cour signifie changer de lieu dans la même ville, tourner les deux signifie changer totalement de lieu. On a trouvé des traces de périactes dans le Théâtre de Dionysos à Athènes. (fr)
- Periakty – dekoracje w formie graniastosłupa o podstawie trójkąta. Na ścianach bryły umieszczano inne dekoracje. Przez obrót dookoła osi możliwa była szybka zmiana tła rozgrywanego dramatu (komedii, tragedii). Stosowane były w teatrach greckich okresu hellenistycznego. (pl)
- Періа́кти (від грец. περίαητος — той, що обертається) — в давньогрецькому театрі — декорації у вигляді тригранних призм, що обертаються. (uk)
- Periakt (plurál Periakty, z řec. periaktoi, sing. periaktos, točna) je zařízení používané pro rychlou změnu divadelní scény. Poprvé byly periakty zmíněny ve spisu De architectura (c. 14 př. n. l.) římského architekta Vitruvia, ale mnohem intenzivnějšího užití se dočkaly za renesance, kdy se na jejich tvorbě podíleli významní divadelní designéři, jako je například (1574-1654). Rané filmové umění využívalo pro animaci opakujícího se pohybu mechanických zařízení (jako byl např. praxinoskop), které byly také založeny na rychle rotujících pevných polygonech. (cs)
- Periakten oder Periaktoi (Sg. Periaktos) waren dreiseitige Prismen aus Holz, die zur Veränderung der Szenerie des griechischen Theaters dienten. Jede der drei Seiten war unterschiedlich bemalt, sodass ein schneller Kulissenwechsel möglich war.Sie ruhten auf drehbaren Achsen (in den Boden der Bühne eingelassene Zapfen) und deuteten durch ihre verschieden bemalten Flächen bald diese, bald jene Landschaft an. Die Szenenwand mit den dahinterliegenden Räumen war bedeckt, der übrige Raum der Bühne und der Zuschauerraum unbedeckt. (de)
- A periaktos (plural form periaktoi, from a Greek word meaning revolving) is a device used for displaying and rapidly changing theatre scenes. It was first mentioned in Plato's Republic, in the story, "Allegory of a Cave" (c. 375 BCE), but its most intense use began in Renaissance theatre, as a result of the work of important theatrical designers, such as Nicola Sabbatini (1574–1654). It consists of a revolving solid equilateral triangular prism made of wood. On each of its three faces, a different scene is painted, so that, by quickly revolving the periaktos, another face can appear to the audience. Other solid polygons can be used, such as cubes, but triangular prisms offer the best combination of simplicity, speed and number of scenes per device. (en)
- Il periaktos era una macchina scenica utilizzata nel teatro greco e nel teatro latino (dove era chiamata trìgoni versàtiles), poi ripresa in varie epoche. Il plurale del termine è periaktoi, più sovente utilizzato perché di solito se ne usavano due, e mai uno solo. Il periaktos era costituito da un prisma triangolare ligneo montato su un perno centrale, che ne permetteva la rotazione, a sua volta inserito in una base presumibilmente di pietra. La loro posizione, non del tutto certa, era comunque ai lati della skené nel teatro greco, ubicazione conservata poi successivamente nei teatri latini. (it)
- Um periacto (em grego, periaktos, forma plural periaktoi; a palavra significa rotação) é um dispositivo usado para exibir e mudar rapidamente as cenas teatrais. Acredita-se que remontam ao cenário teatral dos skénés da Grécia Antiga. Foi mencionado também no livro de arquitetura de Vitrúvio, De architectura (c. 14 a. C.), e um uso dele mais intenso começou no teatro renascentista, como resultado do trabalho de importantes designers teatrais, como (1574-1654). (pt)
- Периакты (от греч. περίαητος — вращающийся) — устройство, используемое для быстрой смены театральных сцен. В древнегреческом античном театре — трехгранные вращающиеся призмы с разрисованными стенками. Появление периактов относится, по всей вероятности, к эпохе эллинизма. Впервые упомянуты в трактате Витрувия «Десять книг об архитектуре» в I век до н. э.. Наибольшее развитие и использование получили в театрах эпохи Возрождения. (ru)
|
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}