| dbo:abstract
|
- Člověk stroj je dílo, které bylo vydáno roku 1748, jehož autorem je francouzský lékař a filosof Julien Offray de La Mettrie. Hlavním tématem spisu je vyvrácení dualismu, tedy existence hmotné a duchovní substance. Na začátku La Mettrie odmítá několik skupin filosofických koncepcí lidské duše. Například Leibniz zduchovnil, se svou naukou o monádách, hmotu, podle La Mettrieho měl učinit pravý opak, „zmaterializovat duši“. Vesmír, tím pádem i člověk, se skládal podle Leibnize z nějakých nehmotných jednotek. La Mettrieho názor je však takový, že prvotní je nějaká hmota. La Mettrie směřuje k názoru, že u člověka neexistují žádné, na sobě nezávislé substance. La Mettrie praví, že vše co poznáváme, činíme skrze naši tělesnost a tak poznáváme přírodu. Protože jsou všichni živočichové vybaveni stejnou tělesností, není důvod předpokládat, že se v tomto ohledu nějak liší. Neexistovala by tak duchovní vyspělost, výlučná jen a pouze člověku. Zdá se, že primární by mohla být tělesnost. Je jasné, že vše poznáváme skrze naši zkušenost této tělesnosti. „Člověk je stroj tak složený, že je nemožné učinit si o něm předem jasnou představu a v důsledku toho jej definovat.“ Zde se autor obrací proti výzkumům a priori. Jediný správný postup při zkoumání lidské duše je a posteriori. Uvádí příklad. Když bude člověk nemocný, tak se i jeho vlastní duše nebude cítit dobře. Proč? Protože je ovlivněná stavem vlastního těla. Na druhou stranu se zdá, že i nálada duše ovlivňuje tělo. To si můžeme představit na pocitu strachu, člověk se začíná potit, třást se. Nicméně stejně se duše projevuje tělesně. Například se různé pocity se projevují zrychlením nebo zpomalením krevního oběhu. Nebo když jde člověk spát, chce se spát jak tělu, tak duši. La Mettrie říká, že „usínají současně“. Lidské tělo pracuje jako stroj. „Lidské tělo je stroj, který sám natahuje své pružiny, živý obraz nepřetržitého pohybu.“ Lidské tělo si tak kupříkladu samo říká na, co má chuť, jakmile se člověk nasytí, vzniká v duši pocit uspokojení. A pokud je člověk hladový, přenáší se to negativně i do jeho nálady. „Přemýšlíme a dokonce i jsme poctivými lidmi právě jen natolik, jako jsme veselí nebo stateční: vše záleží na způsobu, jak je náš stroj seřízen.“ I faktory jako stáří a pohlaví má vliv na lidský rozum a tím pádem i jednání. Ženy bývají „jemnější povahy“ než muži. Muži mají mozek a nervy „tužší“ – tzn., že mají „silnějšího ducha“. Vzdělání je prý rovněž na straně muže. Muž je navíc nositelem dědičných znaků. „Mužné“ a „silné“ charakteristiky muže La Mettrie zdůvodňuje tak, že právě muž je schopen vnímat ženskou krásu. Psychické vlastnosti se zkrátka dají odhadnout i z pohledu na jedince. Čili zase je lidské tělo něčím prvotním. Důležitým faktorem je i jakýsi geografický determinismus (zřejmá návaznost na Montesquieua ). Člověk při stěhování do území s jiným podnebím se jednak může cítit jinak fyzicky, ale následně i sociálně, kulturně. „Rozmanité stavy duševní jsou tedy vždy v korelaci se stavy tělesnými.“ Lidskou přirozenost hledá La Mettrie právě v tomto spojení. Dostává se k anatomii. Srovnává lidské tělo se zvířecím. Upozorňuje, že člověk se liší především velikostí mozku. Nejblíže člověku, co do velikosti mozku jsou např. opice, slon, bobr, pes. Z velikosti mozku vyplývají další charakteristiky: „1) Čím divočejší zvířata, tím méně mají mozku; 2) zdá se, že vnitřních orgánů přibývá s jejich učenlivostí; 3) (…) čím více se bude získávat na duchu, tím více se bude ztrácet na instinktu. (…)“ Pouhá velikost mozku však nestačí, důležitá je i struktura, tj. vyváženost vnitřních látek (čili nějaká „homeostáza“, sám La Mettrie toto slovo ovšem nepoužívá). Slabomyslný člověk tak bude mít „normální“ velikost, avšak jeho mozek bude strukturou příliš „měkký“, co do fyziologické stránky. Následně La Mettrie odmítá kauzalitu. „ (…) je třeba přiznat, že náš chabý rozum, omezený na pozorování nadmíru hrubá, nemůže vidět pouta spojující příčiny a účinky. Je tu jakási harmonie, již filosofové nikdy nepoznají.“ Nikdy nemůžeme s jistotou vědět, že nějaká událost je příčinou další. Tyto jevy pouze pozorujeme (Tím La Mettrie neříká, že naše usuzování z příčin na účinky je chybné. Sám jej totiž používá. Pouze říká, že tyto úsudky nemusí platit nutně.). La Mettrie si klade další otázku. Proč by výchova zvířat, např. opice měla být nemožná? Vždyť opice je velmi fyziologicky podobná člověku. La Mettrie tak vyslovuje předpoklad, že by mělo být možno opici vychovat, tj. např. naučit ji mluvit (zde La Mettrie hovoří v podstatě o možnosti socializovat opice). I člověk prošel přece dlouhým vývojem. Původně také neovládal jazyk a řeč. Nelišil se tehdy od opic a dalších zvířat. Postupně si člověk vyvinul kulturu. Lidé postupně využívali svých pudů a citlivosti k nabytí ducha. „Avšak kdo promluvil první? Kdo byl prvním učitelem lidského rodu? Kdo vynalezl prostředky, jak využít naší učenlivé konstituce? O tom nevíme nic; jména těchto šťastlivců a prvních géniů se ztratila v noci věků. Avšak umění je dítkem Přírody; ta musila být dávno před ním.“ Zdá se tedy, že vše jde od jednoduchých forem po složitější. To platí, i pokud se člověk něčemu novému učí. Matematika se učí snadno proto, že její jazyk je velmi podobný našemu pohledu na svět. (Jedno těleso a druhé těleso jsou dohromady dvě tělesa). Tělo a duše jsou jeden celek. Obojí však jde dělit, přesněji řečeno členit. Toto členění La Mettrie označuje slovem „představivost“ . Představivost se vyznačuje schopností myslet něco odděleně od všeho ostatního, čili samostatně. To je základní činnost. Z představivosti následně vyplývají další činnosti jako např. soud, porovnávání, vkus, měření. Čím více člověk procvičuje představivost (to označuje La Mettrie slovem „výuka“), tím je v určitém oboru nadanější. Díky představivosti jsme schopni i utváření a porovnávání nejenom fakt, ale i etických hodnot. Představivost je předpoklad nejen logiky, ale i etiky a estetiky. Vrozené ideje neexistují, jak tvrdili Kartesiáni. Vše má na svědomí představivost. Představivost pracuje neustále, volně přechází jeden obraz v druhý. Příroda nás sestavila tak, abychom vyčnívali nad všemi živočichy výchovou. „V člověku je, říká se, zákon Přírody, poznání dobra a zla, jež nebylo vryto do srdce zvířat.“ La Mettrie se ovšem znovu ptá, jestli máme nějaký důkaz, že schopnost být vychován má pouze člověk. My máme pouze nějakou osobní vnitřní zkušenost. Ta však neříká nic o zkušenosti ostatních lidí a živočichů. My se pouze domníváme, máme určitou víru. Ta je přenášena například jazykem. La Mettrie uvádí příklad se psem, který se poté, co kousnul svého pána, cítí provinile. Neukazují zvířata také svědomí? Navíc ne všichni lidé svědomí mají, ne všichni lidé jsou ctnostní. Člověk má stejný nebo velmi podobný tělesný základ jako živočichové. „Člověk není uhněten ze vznešenější hlíny; příroda použila jednoho a téhož těsta a měnila pouze zákvas.“ Následně se La Mettrie krátce věnuje etice. Hlavním cílem života je štěstí. Všichni živočichové mohou mít výčitky svědomí. Člověk nemůže být odpovědný za nějaký čin, který spáchal, když byl obětí „šílených smyslů“. Tj. že nerozum nebyl schopen ovládat jednání člověka, korigovat pudy. Zde je další případ jak tělo ovlivňuje duši. To, co má La Mettrie na mysli je stará zásada: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ „Zákon Přírody nelze zničit. Je tak hluboko vtištěn do všech tvorů, že nikterak nepochybuji o tom, že i nejdivočejší a nejukrutnější z nich mají nějaké okamžiky lítosti.“ „Příroda nás všechny stvořila pouze proto, abychom byli šťastní.“ La Mettrie dochází k názoru, že i zákon Přírody je jakýmsi vnitřním citem, plodem představivosti. Následně se autor obrací proti fanatismu, konkrétně se věnuje příkladu náboženství. La Mettrie nepopírá, že možná existuje nějaká „Nejvyšší bytost“. Popírá však nárok jednoho náboženství na absolutní pravdu. Ostatně i ateismus je svým způsobem stejně relevantní alternativa. „Je nám naprosto nemožné dobrat se původu věcí. Jak pošetilé je trápit se tolik pro to, co nemůže být poznáno a co by nás neučinilo šťastnějšími, i kdybychom v tom někdy k něčemu došli.“ Nemůžeme ani s jistotou tvrdit, že Bůh existuje. Ani že neexistuje. La Mettrie se sám přímo hlásí k pyrrhónské skepsi. Následně se jeho vztah k náboženství zostřuje. „Kdo staví ve svém srdci oltáře pověře, je zrozen k uctívání model, nikoli k tomu, aby měl smysl pro ctnost.“ Náboženství tak spíše vede k mravnímu úpadku, protože věřící člověk nekriticky upřednostňuje své stanovisko, rozumově nedostatečně zdůvodněné. Ateismus je tak v podstatě liberálnější. A opět se vrací ke kritice pojmu „duše“ jako nějaká substance. (V La Mettriově pojetí je pojem „duše“ pouze nějakým „flatus vocis“ – „vanutím větru“, tj. prázdným termínem, který nemá oporu v realitě. La Mettrie však tento termín nepoužívá.). „Duše je tedy pouze nic neříkající termín, s nímž se nespojuje žádná představa a jehož má dobře vyvinutý duch užívat jen k tomu, aby pojmenoval onu část, která v nás myslí.“ La Mettrie ještě rozvádí svou myšlenku o člověku, jako o stroji. Říká, že každá část lidského těla je nějak seřízena. „ (…) mozek má své svaly pro myšlení stejně jako nohy pro chůzi.“ Nic prý není řízeno naší vůlí. „Je marné vykřikovat něco o vůli.“ Tělesné procesy jsou tedy pravidelné a mimovolní. Pokud nějaká vůle je, pak vychází z tělesných procesů. Rozhodně není prvotní. Tato tvrzení dokazuje i na zvířatech. Pokud si například vezmeme samotné žabí srdce, bude tlouci i bez těla. Navíc člověk má i nějaké reflexy (tento termín La Mettrie neužívá, ale v podstatě jej popisuje), jedná se třeba o zavření očí při nějaké hrozící ráně. Kde však sídlí centrum všech pohybů v lidském těle? La Mettrie říká, že v tzv. „parenchymu“ - vlastní substanci tělesných částí. Onen základní princip pohybu v těle La Mettrie nazývá „enormon“ – ztotožňuje ho s tzv. termínem „duše“. „Enormon“ pochází již od Hippokrata a znamená „zvnitřku organismu působící princip pohybu – reaktivitu“. Tento princip sídlí v mozku. La Mettrie hovoří o principu „oscilace organického těla“. „Hmota se hýbe sama sebou“. La Mettrie upozorňuje na to, že nezná podstatu hmoty, ani podstatu pohybu. Co zná, je to jak se tyto činnosti projevují, zná to z vlastní zkušenosti. Odmítá rovněž substanciální formy. Je pouze jedna substance, ta tělesná. Ve vesmíru je prý tedy jen jedna substance a ta je nejdokonalejší v člověku. Dále přirovnává lidské tělo k hodinám. Descartes se sice mýlil, když tvrdil, že člověk je něco více než stroj. Zvířata však chápal jako stroje naprosto správně. „Být strojem, cítit, myslit, umět rozlišovat dobro a zlo stejně jako modrou a žlutou barvu, zrodit se s inteligencí a s bezpečným instinktem morálním a přitom být pouhým živočichem, to jsou přece věci, které si neodporují o nic více, než být opicí nebo papouškem a umět se potěšit.“ „Myslím, že myšlení je tak málo neslučitelné s organisovanou hmotou, že se zdá být její vlastností, takovou jako elektřina, schopnost pohybu, neprostupnost, rozlehlost atd.“ Vědci by se měli zaměřit na svou vlastní zkušenost, na to, co pochází ze smyslů. Jedině tak lze zkoumat svět kolem nás („Přírodu“) a i nás samotné. „ (…) idiot nebo hlupák jsou zvířata v lidské podobě, tak jako vychytralá opice je malý člověk v jiné formě (…)“ Co se děje s člověkem po smrti? La Mettrie v duchu skepticismu říká, že bychom se měli zdržet jakýchkoli závěrů. O tom totiž nevíme vůbec nic, stejně je to s naším původem. „Smiřme se tedy s nepřekonatelnou nevědomostí, na níž závisí naše štěstí.“ „Uzavřeme tedy směle. Člověk je stroj a v celém Vesmíru je jen jedna substance, rozmanitě modifikovaná.“ La Mettrie tvrdí, že všechny své závěry má podložené mnohými vědeckými pozorováními. Odmítá prý každého, kdo nerozumí anatomii, ani filosofii lidského těla (čili sám La Mettrie se věnuje svým způsobem tematice filosofie mysli). Teologie, metafyzika jsou pouze „dětinské zbraně“. Neexistují 2 substance, tělo a duše, je pouze jedna, zdá se, že tělesná. (cs)
- El hombre máquina (en francés: L'homme machine) es una obra de filosofía materialista del médico y filósofo francés del siglo XVIII Julien Offray de La Mettrie, publicada por primera vez en 1747. En este trabajo, de La Mettrie extiende el argumento de Descartes de que los animales son meros autómatas, o máquinas, a los seres humanos. Niega el dualismo y la existencia del alma como sustancia separada de la materia. Karl Popper analiza la afirmación de La Mettrie en relación con la evolución y la mecánica cuántica. "Sin embargo, la doctrina de que el hombre es una máquina fue argumentada con más fuerza en 1751, mucho antes de que la teoría de la evolución fuera generalmente aceptada, por de La Mettrie; y la teoría de la evolución le dio al problema un aspecto aún más agudo, al sugerir que puede no haber distinción clara entre materia viva y materia muerta. Y, a pesar de la victoria de la nueva teoría cuántica y la conversión de tantos físicos al indeterminismo, la doctrina de La Mettrie de que el hombre es una máquina tiene quizás más defensores que antes entre físicos, biólogos y filósofos; especialmente en la forma de la tesis de que el hombre es una computadora.” La Mettrie cita cómo el cuerpo y el alma son uno durante el sueño, cómo los humanos deben nutrir sus cuerpos y los intensos efectos de las drogas tanto en el cuerpo como en el alma o la mente, señalando que "los diversos estados del alma siempre se correlacionan con esos" del cuerpo." (es)
- Man a Machine (French: L'homme Machine) is a work of materialist philosophy by the 18th-century French physician and philosopher Julien Offray de La Mettrie, first published in 1747. In this work, de La Mettrie extends Descartes' argument that animals are mere automatons, or machines, to human beings. He denies dualism and existence of the soul as a substance separate from matter. Karl Popper discusses de La Mettrie's claim in relation to evolution and quantum mechanics. "Yet the doctrine that man is a machine was argued most forcefully in 1751, long before the theory of evolution became generally accepted, by de La Mettrie; and the theory of evolution gave the problem an even sharper edge, by suggesting there may be no clear distinction between living matter and dead matter. And, in spite of the victory of the new quantum theory, and the conversion of so many physicists to indeterminism, de La Mettrie's doctrine that man is a machine has perhaps more defenders than before among physicists, biologists and philosophers; especially in the form of the thesis that man is a computer." La Mettrie cites how the body and soul are one in sleep, how humans must nourish their bodies, and the intense effects of drugs on both the body and the soul, or mind, noting that "diverse states of the soul are always correlated with those of the body." (en)
- L'Homme Machine est un ouvrage du médecin-philosophe libertin Julien Offray de La Mettrie (1709-1751) paru en 1748 à Leyde. Inspiré par le concept d'"animal-machine" formulé un siècle plus tôt par René Descartes dans son Discours de la Méthode, La Mettrie s'inscrit ici dans le mécanisme, courant philosophique qui aborde l'ensemble des phénomènes physiques suivant le modèle des liens de cause à effet (déterminisme) et plus largement une éthique radicalement matérialiste. C'est par ce livre qu'il s'est fait connaître dans l’histoire de la philosophie, ne serait-ce que par son titre évocateur. (fr)
- 人間機械論（にんげんきかいろん）とは、人間を機械に見立てる思想、哲学、思考、立場である。通俗的には、18世紀のフランスの哲学者、ジュリアン・オフレ・ド・ラ・メトリーによる同名の著書によって知られ、その吟味の転換点と捉えられる。 人間を機械に見立てる文脈は古くからあった。古代ギリシアの哲学者エピクロスは、万物を原子の動きと考えた。 近代哲学の祖ルネ・デカルトは、動物を機械に見立てる者であり、人間の身体も機械に見立てる身体機械論も唱える一方、自己の意識を含む人間の全体を心身二元論から機械とはみなさなかった。啓蒙の時代のフランスの哲学者で医者のラ・メトリーは、人間は機械だと唱えた。1747年に『人間機械論』を刊行。唯物論の有名な本である。科学の進歩に貢献した。 サイバネティックスの創始者ノーバート・ウィーナーが書いた本には、邦訳で『人間機械論』と題されているものがあり（副題の「人間の人間的な利用」が原著の題「The Human Use of Human Beings」に相当する）、20世紀のサイバネティックスやシステム論に大きな影響を与えている。 (ja)
- ⟪인간 기계론⟫(L'Homme Machine)은 프랑스의 유물론자 라메트리가 1747년에 출판한 책이다. 그의 라이든 망명 중에 저술된 것으로서 초판은 서명 없이 겨우 6-8부밖에 인쇄되지 않았으며, 일반적으로 보급된 것은 1748년의 베를린판이라고 한다. 출판 시초부터 종교계의 격렬한 증오와 비난을 받았다. 이 책은 그 철저한 유물론 사상과 기계론으로 프랑스 유물론의 가장 대표적인 저작이 되었다. 이 책에서 라메트리는 전저(前著) ⟪영혼론⟫에서 전개한 영혼의 유물론적 해석을 더욱 발전시켰다. 우선 인간의 영혼에 관한 철학자들의 학설을 유물론과 유심론으로 크게 나눈 뒤, 이 책에서 그는 영혼이 본질적으로 육체의 여러 기관(器官)에 의존하는 것이며 인간의 내부에서 생각하는 부분에 불과함을 증명하려고 한다. 그리고 그러기 위한 방법으로서 그는 경험과 관찰에만 의존해야 한다고 주장하여 주로 생리학의 도움을 얻어 풍부한 자료를 정리하여 논증에 힘썼다. 그에 의하면 인간과 동물 사이에는 근본적인 차이는 없으며 다만 뇌조직의 우월에 의하여 인간은 동물보다 낫다는 것에 불과하다. 인간은 가장 우수한 뇌수를 지닌 동물인 것이다. 그러나 데카르트에 의하면 동물은 영혼이 없는 기계이나, 영혼이란 뇌의 물질적 조직 자체에 지나지 않기 때문에 인간은 경험을 쌓은 기계라야 한다. 그리고 뇌는 이 기계 전체의 '태엽'이라는 것이다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. (ko)
- 人是机器（法語：L'homme Machine）是十八世纪法国医生和哲学家朱利安·奥弗雷·拉·美特利的唯物主义哲学著作，于1747年首次出版 。在这部作品中，拉美特利否认二元论和灵魂作为与物质分离的实体的存在，扩展了笛卡尔关于动物机器的论点，认为人类也只是机器；宇宙中只有物质实体，只是其组织形式各有变化。 (zh)
|
