This HTML5 document contains 184 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-dahttp://da.dbpedia.org/resource/
dbpedia-elhttp://el.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nohttp://no.dbpedia.org/resource/
dbpedia-svhttp://sv.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-bghttp://bg.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fihttp://fi.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
dbpedia-arhttp://ar.dbpedia.org/resource/
dbpedia-mshttp://ms.dbpedia.org/resource/
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
n26http://d-nb.info/gnd/
dbphttp://dbpedia.org/property/
dbpedia-eohttp://eo.dbpedia.org/resource/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
dbpedia-ukhttp://uk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
dbpedia-pthttp://pt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-skhttp://sk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-huhttp://hu.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-thhttp://th.dbpedia.org/resource/
yagohttp://dbpedia.org/class/yago/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
n42http://muse.jhu.edu/journals/civil_war_history/v057/
goldhttp://purl.org/linguistics/gold/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
yago-reshttp://yago-knowledge.org/resource/
n39https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
dbpedia-nnhttp://nn.dbpedia.org/resource/
dbpedia-alshttp://als.dbpedia.org/resource/
dbpedia-simplehttp://simple.dbpedia.org/resource/
dbpedia-zhhttp://zh.dbpedia.org/resource/
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
dbpedia-fahttp://fa.dbpedia.org/resource/
dbpedia-glhttp://gl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#

Statements

Subject Item
dbr:Popular_sovereignty
rdf:type
yago:WikicatPoliticalTheories yago:Abstraction100002137 owl:Thing yago:Orientation106208021 yago:Attitude106193203 dbo:Agent yago:Cognition100023271 yago:PoliticalOrientation106212839 yago:PsychologicalFeature100023100
rdfs:label
Soberanía popular Suwerenność ludu Volkssoevereiniteit Popular sovereignty سيادة الشعب 人民主权 Teori kedaulatan rakyat Volkssouveränität Principio di sovranità popolare 국민주권 Sobirania popular Народный суверенитет Svrchovanost lidu Народний суверенітет Λαϊκή κυριαρχία Soberania popular 国民主権 Souveraineté populaire Popola suvereneco Folksuveränitetsprincipen
rdfs:comment
Наро́дный суверените́т (народовла́стие, суверените́т наро́да) — доктрина, согласно которой народ государства рассматривается как единственный законный и правомерный носитель верховной власти или как источник государственного суверенитета. La termino popola suvereneco estis stampita kontraŭ tiu de nacia suvereneco, kiu estis interpretita laŭ limigita maniero kiel tiu suvereneco kiu kuŝas en la nacio, termino ofte de malfacila difino kiu povus esti identigita pli malfacile kaj esti komprenata ĉu por la ŝtato ĉu por efektive la plej altaj tavoloj de la socio, nome tiuj kiuj havas voĉdonrajton aŭ efektive uzas ĝin (universala voĉdonrajto); dume la principo de la popola suvereneco naskiĝis enhavanta konstituciajn rajtojn kaj garantiojn. Folksuveränitetsprincipen, fr. franskans Souveraineté Populaire, principen att all offentlig makt skall utgå från en folkvald församling. Folksuveränitetsprincipen är ett fundament för demokratibegreppet. La doctrine de la souveraineté populaire identifie comme souverain le peuple, au sens de l'ensemble de la population, la somme de tous les individus, par opposition à la nation, corps abstrait. Svrchovanost lidu znamená, že moc pochází od ovládaných, ne od vládců. Svrchovanost lidu vychází z ideje, že veškerá zákonitá moc pochází od lidí, kterým se vládne, a ne z nějakého božského či jiného externího zdroje. Idea svrchovanosti lidu má úzkou souvislost s ideou společenské smlouvy mezi lidmi a jejich vládou, jak ji zformovali osvícenští filozofové Thomas Hobbes, John Locke a Jean-Jacques Rousseau. Její podstatou je, že lidé se podřídí moci výměnou za ochranu osobní bezpečnosti, svobody a majetku, kterou jim poskytnou vládci. Pokud vládci zneužijí svou moc, lid má právo povstat proti nim. Teoreticky je v souladu se svrchovaností lidu jakákoliv forma vládnutí, v níž vládce nebo vládnoucí elita spravují stát v zájmu lidu a s jeho souhlasem. Dokonce - také teoreticky - ve prospěch lidu Popular sovereignty is the principle that the authority of a state and its government are created and sustained by the consent of its people, who are the source of all political power. Popular sovereignty, being a principle, does not imply any particular political implementation. Benjamin Franklin expressed the concept when he wrote that "In free governments, the rulers are the servants and the people their superiors and sovereigns". El término soberanía popular, se acuñó frente al de soberanía nacional, que se interpretaba de una forma restrictiva como la soberanía residente en la nación, difícil definición que puede identificarse con más dificultad y restringirse en su representación efectiva a lascapas más elevadas de la sociedad (sufragio universal); mientras que el principio de la soberanía popular nace con unos derechos y garantías constitucionales. La Constitución Española de 1978, en su artículo 1.2, afirma: La soberanía nacional reside en el pueblo español, del que emanan los poderes del Estado. 국민주권(國民主權, 영어: popular sovereignty, national sovereignty)은 국가의 정치 형태와 구조를 최종적으로 결정하는 권력이 국민에게 있다는 원리이며 주권의 소재는 국민에게 있다는 원리이다. 국민주권의 개념은 토마스 홉스와 존 로크, 장자크 루소와 같은 철학자가 주장한 사회계약설과 밀접하게 연관되어 있다. 넓은 의미로는 군주주권에 대응하여 프랑스 혁명 이후 형성된 민주주의 일반을 하는 것으로 사용하기도 하고, 좁은 의미로는 인민주권과 대비하여 개별적 국민이 아닌 추상적 국민에게 주권이 있다는 원리로도 사용하기도 한다. Soberania popular é a doutrina pela qual o Estado é criado e sujeito à vontade das pessoas, que são a fonte de todo o poder político. Está intimamente associada aos filósofos contratualistas, dentre eles Thomas Hobbes, John Locke, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire e Barão de Montesquieu. El terme sobirania popular es va encunyar enfront del de sobirania nacional, que interpretava d'una forma restrictiva com la sobirania resident a la nació, terme de difícil definició que pot identificar-se amb més dificultat i restringir-se en la seva representació efectiva a les capes més elevades de la societat (sufragi censatari), mentre que el principi de la sobirania popular fa residir la sobirania en el poble, que estaria format per la totalitat del cos social, en especial pels més humils (el ), i que només podria expressar-se mitjançant el sufragi universal. Suwerenność ludu lub suwerenność narodu – doktryna, zgodnie z którą lud, rozumiany jako polityczna wspólnota obywateli (obywatelstwo), jest suwerenem w państwie i od niego wywodzi się legitymizacja władzy. Zasada suwerenności ludu jest jedną z podstawowych zasad ustroju demokratycznego. Doktryna suwerenności ludu ukształtowała się w opozycji do idei legitymistycznych wywodzących władzę od Boga (boskie prawo królów). Spór o uzasadnienie i pochodzenie władzy był jedną z zasadniczych kwestii europejskiej, nowożytnej filozofii politycznej. Formą sprawowania suwerenności ludu jest np. weto ludowe. السيادة الشعبية أو سيادة الشعب هو الاعتقاد بأن شرعية الدولة هي التي أنشأتها إرادة أو موافقة شعبها، الذين هم مصدر كل السلطات السياسية. السيادة الشعبية تعبر عن مبدأ ولا تعبر بالضرورة عن واقع سياسي وغالبا ما يتناقض مع مفهوم مع . ويمكن وصف السيادة الشعبية بأنها صوت الشعب. 国民主権(こくみんしゅけん、英語: popular sovereignty)は、主権者は国民であるという思想であり、国民が政治権力の責任主体であり、政府は国民の負託により運営される機関であるとする思想。 Народний суверенітет — це принцип, згідно з яким народу належить уся суверенна повнота влади на території країни, право самому вирішувати свою долю — безпосередньо чи через представницькі органи, брати участь у реалізації політики своєї держави, контролювати діяльність органів державної влади. Принцип народного суверенітету є одним з основоположних для демократії. 人民主权(英語:Popular sovereignty),又稱國民主權,是一个政治学术概念,认为国家主权归全体人民所有,政府应由人民产生并服从人民的意志,亦即「人民是國家的主人」。理論基礎来源于启蒙运动,伴隨18、19世紀民權思想而來。 Il principio della sovranità popolare si inserisce tra i principi fondamentali della Costituzione della Repubblica Italiana. Volkssoevereiniteit is het principe dat het volk (als geheel) het hoogste gezag van de staat vormt. De uitoefening van staatsmacht wordt bij dit principe gelegitimeerd doordat alle macht die regering, parlement en rechters hebben, geacht wordt vooraf (via een grondwet) te zijn toegekend door het volk. In een staat met volkssoevereiniteit wordt het volk dan ook geacht zichzelf een grondwet te hebben gegeven (het volk als grondwetgever). Een tegenhanger van volkssoevereiniteit is godssoevereiniteit. Bij dit principe wordt de macht van de staat gelegitimeerd door God. Teori kedaulatan rakyat menyatakan bahwa kekuasaan tertinggi dalam suatu negara berada di tangan rakyat. Teori ini berusaha mengimbangi kekuasaan tunggal raja atau pemimpin agama. Dengan demikian, teori kedaulatan rakyat menyatakan bahwa Teori ini menjadi dasar dari negara-negara demokrasi. Penganut teori ini adalah John Locke, Montesquieu dan Jean-Jacques Rousseau. Das Prinzip der Volkssouveränität bestimmt das Volk zum souveränen Träger der Staatsgewalt. Die Verfassung als politisch-rechtliche Grundlage eines Staates beruht danach auf der verfassungsgebenden Gewalt des Volkes. Nicht ein absoluter Monarch, sondern das Volk in seiner Gesamtheit steht einzig über der Verfassung. Es ist der Gegenbegriff zum monarchischen Prinzip. Volkssouveränität leitet sich von dem Wort „Souveränität“ ab, das von französisch souveraineté „höchste Staatsgewalt“ kommt, welches seinerseits vom lateinischen superioritas „Oberherrschaft“ stammt. Η λαϊκή κυριαρχία είναι η αρχή ότι η εξουσία ενός κράτους και της κυβέρνησης έχει δημιουργηθεί και διατηρείται με τη συναίνεση του λαού του, μέσω των εκλεγμένων εκπροσώπων του, ο οποίος είναι η πηγή όλων των πολιτικών εξουσιών. Είναι στενά συνδεδεμένη με το κοινωνικό συμβόλαιο για το οποίο μίλησαν φιλόσοφοι όπως ο Τόμας Χομπς, ο Τζον Λοκ, και ο Ζαν-Ζακ Ρουσσώ. Η λαϊκή κυριαρχία εκφράζει μια έννοια και δεν αντανακλά κατ 'ανάγκη ή περιγράφει μια πολιτική πραγματικότητα. Είναι συνήθως σε αντίθεση με την έννοια της κοινοβουλευτικής κυριαρχίας, και με την ατομική κυριαρχία. Οι πολίτες έχουν τον τελικό λόγο στις κυβερνητικές αποφάσεις. Ο Βενιαμίν Φραγκλίνος εξέφρασε την ιδέα όταν έγραψε, «Στις ελεύθερες κυβερνήσεις, οι κυβερνώντες είναι οι υπηρέτες και οι πολίτες είναι οι ανώτεροι και κυρίαρχοί
dcterms:subject
dbc:Constitution_of_the_United_Kingdom dbc:Popular_sovereignty dbc:Politics_of_Scotland dbc:Jean-Jacques_Rousseau
dbo:wikiPageID
432513
dbo:wikiPageRevisionID
1124853428
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Legitimacy_(political) dbr:State_(polity) dbc:Constitution_of_the_United_Kingdom dbr:General_will dbc:Popular_sovereignty dbr:Sovereign_Citizen_Movement dbc:Politics_of_Scotland dbr:Principle dbr:Lewis_Cass dbr:Popular_monarchies dbr:School_of_Salamanca dbr:Government dbr:Philosophical_anarchism dbr:Social_contract dbr:The_Social_Contract dbr:Republic dbr:Francisco_Suarez dbr:Declaration_of_Arbroath dbr:Self-determination dbr:History_of_the_Republican_Party_(United_States) dbr:Scottish_Constitutional_Commission dbr:Francisco_de_Vitoria dbr:Dictator dbr:Abraham_Lincoln dbr:Consent_of_the_governed dbr:Stephen_A._Douglas dbr:Duties dbr:Claim_of_Right_1989 dbr:Rapine dbr:Thomas_Hobbes dbr:Parliamentary_sovereignty dbr:Retroversion_of_the_sovereignty_to_the_people dbr:Kindness dbr:Jacksonian_Democracy dbr:Self-governance dbr:Lincoln–Douglas_debates dbr:Missouri_Compromise dbr:Divine_right_of_kings dbr:Liberties dbc:Jean-Jacques_Rousseau dbr:Law dbr:Benjamin_Franklin dbr:God dbr:John_Locke dbr:Cooperation dbr:Jean-Jacques_Rousseau dbr:Man-made_law dbr:Democracy dbr:King_George_III dbr:Violence dbr:Political_party dbr:Authority dbr:Monarch dbr:Bleeding_Kansas
dbo:wikiPageExternalLink
n42:57.1.childers.html
owl:sameAs
dbpedia-ru:Народный_суверенитет dbpedia-id:Teori_kedaulatan_rakyat dbpedia-sv:Folksuveränitetsprincipen dbpedia-bg:Народен_суверенитет dbpedia-zh:人民主权 dbpedia-eo:Popola_suvereneco dbpedia-el:Λαϊκή_κυριαρχία freebase:m.027vqm dbpedia-nl:Volkssoevereiniteit dbpedia-nn:Folkesuverenitetsprinsippet dbpedia-simple:Popular_sovereignty dbpedia-als:Volkssouveränität dbpedia-hu:Népszuverenitás n26:4137541-5 dbpedia-th:อำนาจอธิปไตยของปวงชน dbpedia-de:Volkssouveränität dbpedia-fr:Souveraineté_populaire dbpedia-ja:国民主権 dbpedia-ca:Sobirania_popular dbpedia-no:Folkesuverenitetsprinsippet dbpedia-pt:Soberania_popular dbpedia-cs:Svrchovanost_lidu dbpedia-pl:Suwerenność_ludu dbpedia-uk:Народний_суверенітет dbpedia-ko:국민주권 n39:2exJj dbpedia-sk:Zvrchovanosť_ľudu dbpedia-ms:Kedaulatan_rakyat dbpedia-gl:Soberanía_popular dbpedia-it:Principio_di_sovranità_popolare dbpedia-fa:حاکمیت_عوام dbpedia-es:Soberanía_popular dbpedia-fi:Kansansuvereniteettiperiaate yago-res:Popular_sovereignty dbpedia-da:Folkesuverænitetsprincippet wikidata:Q285950 dbpedia-ar:سيادة_الشعب
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:Reflist dbt:Redirect dbt:Quote dbt:Authority_control dbt:Republicanism_sidebar dbt:Citation dbt:Main dbt:Liberalism_sidebar dbt:Short_description dbt:ISBN dbt:Unreferenced_section dbt:Liberalism
dbp:group
lower-alpha
dbo:abstract
Suwerenność ludu lub suwerenność narodu – doktryna, zgodnie z którą lud, rozumiany jako polityczna wspólnota obywateli (obywatelstwo), jest suwerenem w państwie i od niego wywodzi się legitymizacja władzy. Zasada suwerenności ludu jest jedną z podstawowych zasad ustroju demokratycznego. Doktryna suwerenności ludu ukształtowała się w opozycji do idei legitymistycznych wywodzących władzę od Boga (boskie prawo królów). Spór o uzasadnienie i pochodzenie władzy był jedną z zasadniczych kwestii europejskiej, nowożytnej filozofii politycznej. Sposób sprawowania suwerenności przez lud jest przedmiotem sporu teoretyków i filozofów politycznych. Przyjęcie zasady suwerenności ludu niekoniecznie musi się też wiązać z demokratyzacją. Thomas Hobbes wskazywał, że chociaż władza wywodzi się od ludu, to zawsze musi być sprawowana przez reprezentantów. Reprezentowane jednostki nie mają wpływu na politykę i poza skrajnymi przypadkami nie mogą się jej sprzeciwiać. Ta idea absolutnej reprezentacji mogła więc stanowić podstawę legitymizacji monarchii czy władzy autorytarnej. W demokracji wymaga się, aby suwerenność ludu była sprawowana bezpośrednio, bądź przez wybieranych okresowo reprezentantów: * demokracja bezpośrednia to przykład suwerenności ludu sprawowanej bezpośrednio * demokracja pośrednia (przedstawicielska) to przykład suwerenności ludu sprawowanej pośrednio (przez przedstawicieli). Formą sprawowania suwerenności ludu jest np. weto ludowe. Наро́дный суверените́т (народовла́стие, суверените́т наро́да) — доктрина, согласно которой народ государства рассматривается как единственный законный и правомерный носитель верховной власти или как источник государственного суверенитета. 국민주권(國民主權, 영어: popular sovereignty, national sovereignty)은 국가의 정치 형태와 구조를 최종적으로 결정하는 권력이 국민에게 있다는 원리이며 주권의 소재는 국민에게 있다는 원리이다. 국민주권의 개념은 토마스 홉스와 존 로크, 장자크 루소와 같은 철학자가 주장한 사회계약설과 밀접하게 연관되어 있다. 넓은 의미로는 군주주권에 대응하여 프랑스 혁명 이후 형성된 민주주의 일반을 하는 것으로 사용하기도 하고, 좁은 의미로는 인민주권과 대비하여 개별적 국민이 아닌 추상적 국민에게 주권이 있다는 원리로도 사용하기도 한다. Народний суверенітет — це принцип, згідно з яким народу належить уся суверенна повнота влади на території країни, право самому вирішувати свою долю — безпосередньо чи через представницькі органи, брати участь у реалізації політики своєї держави, контролювати діяльність органів державної влади. Принцип народного суверенітету є одним з основоположних для демократії. Термін є похідним від «суверенітету», що є властивістю державної влади, а, власне кажучи, її пріоритетом над будь-якими іншими проявами влади на території та незалежність за її межами. Народ, як суверен, є носієм верховної влади, уповноважений приймати в межах певної політико-правової ієрархії остаточні рішення. Влада суверена характеризується як найвища в існуючій політико-правовій системі, остання інстанція у сенсі прийняття владних рішень. Окрім народу, носієм суверенітету може бути держава — державний суверенітет, нація — національний суверенітет. Il principio della sovranità popolare si inserisce tra i principi fondamentali della Costituzione della Repubblica Italiana. Η λαϊκή κυριαρχία είναι η αρχή ότι η εξουσία ενός κράτους και της κυβέρνησης έχει δημιουργηθεί και διατηρείται με τη συναίνεση του λαού του, μέσω των εκλεγμένων εκπροσώπων του, ο οποίος είναι η πηγή όλων των πολιτικών εξουσιών. Είναι στενά συνδεδεμένη με το κοινωνικό συμβόλαιο για το οποίο μίλησαν φιλόσοφοι όπως ο Τόμας Χομπς, ο Τζον Λοκ, και ο Ζαν-Ζακ Ρουσσώ. Η λαϊκή κυριαρχία εκφράζει μια έννοια και δεν αντανακλά κατ 'ανάγκη ή περιγράφει μια πολιτική πραγματικότητα. Είναι συνήθως σε αντίθεση με την έννοια της κοινοβουλευτικής κυριαρχίας, και με την ατομική κυριαρχία. Οι πολίτες έχουν τον τελικό λόγο στις κυβερνητικές αποφάσεις. Ο Βενιαμίν Φραγκλίνος εξέφρασε την ιδέα όταν έγραψε, «Στις ελεύθερες κυβερνήσεις, οι κυβερνώντες είναι οι υπηρέτες και οι πολίτες είναι οι ανώτεροι και κυρίαρχοί τους» Οι Αμερικανοί θεμελίωσαν την Επανάσταση και την κυβέρνησή τους στη λαϊκή κυριαρχία, αλλά ο όρος χρησιμοποιήθηκε επίσης και στη δεκαετία του 1850 για να περιγράψει μια ιδιαίτερα αμφιλεγόμενη προσέγγιση προς τη δουλεία σε κάποιες περιοχές, όπως προτάθηκε από τον γερουσιαστή . Αυτό σήμαινε ότι οι κάτοικοι μιας περιοχής θα είναι αυτοί που θα αποφασίσουν εάν η δουλεία θα επιτρέπεται, και αυτό οδήγησε σε αιματηρή σύγκρουση στο Ματωμένο Κάνσας καθώς βίαιοι υποστηρικτές και εχθροί της δουλείας πλημμύρισαν το έδαφος του Κάνσας, προκειμένου να αποφασίσουν στις εκλογές. Μια προηγούμενη ανάπτυξη της λαϊκής κυριαρχίας προέκυψε από τον φιλόσοφο και αποτέλεσε τη βάση για τη Λατινική αμερικανική ανεξαρτησία. Η λαϊκή κυριαρχία, επίσης, μπορεί να περιγραφεί ως η . Στη Σκανδιναβία, η λαϊκή κυριαρχία χρησιμεύει ως βάση για τη συγκρότηση του συντάγματος πολλών χωρών, σε αντίθεση με την αρχή της «διάκρισης των εξουσιών» Popular sovereignty is the principle that the authority of a state and its government are created and sustained by the consent of its people, who are the source of all political power. Popular sovereignty, being a principle, does not imply any particular political implementation. Benjamin Franklin expressed the concept when he wrote that "In free governments, the rulers are the servants and the people their superiors and sovereigns". El término soberanía popular, se acuñó frente al de soberanía nacional, que se interpretaba de una forma restrictiva como la soberanía residente en la nación, difícil definición que puede identificarse con más dificultad y restringirse en su representación efectiva a lascapas más elevadas de la sociedad (sufragio universal); mientras que el principio de la soberanía popular nace con unos derechos y garantías constitucionales. Art. 33.- Las declaraciones, derechos y garantías que enumera la Constitución, no serán entendidos como negación de otros derechos y garantías no enumeradas; pero que nacen del principio de la soberanía del pueblo y de la forma republicana del gobierno. Constitución Nacional Argentina, Ley Nº 24430 La Constitución Española de 1978, en su artículo 1.2, afirma: La soberanía nacional reside en el pueblo español, del que emanan los poderes del Estado. El principio teórico en el que se basan todas las concepciones de la democracia y que hoy tiene aceptación prácticamente universal como fuente de todo poder y autoridad. Como doctrina política moderna, proviene de Rousseau. Un pueblo es una unidad histórica de costumbres y hábitos de vida en común, cuyos integrantes acuerdan formar un Estado para gobernarse mejor en forma soberana (sin otro poder por encima de él). El pueblo constituye el Estado, y debe después controlarlo y cambiarlo si lo cree conveniente. El pueblo no debe nada a sus gobernantes, que son servidores, escribientes o mensajeros de la voluntad popular. Al mismo tiempo, el pueblo tiene gran poder sobre los individuos, solo compensado por la reciprocidad de la situación de estos. Teori kedaulatan rakyat menyatakan bahwa kekuasaan tertinggi dalam suatu negara berada di tangan rakyat. Teori ini berusaha mengimbangi kekuasaan tunggal raja atau pemimpin agama. Dengan demikian, teori kedaulatan rakyat menyatakan bahwa Teori ini menjadi dasar dari negara-negara demokrasi. Penganut teori ini adalah John Locke, Montesquieu dan Jean-Jacques Rousseau. John Locke menyatakan bahwa terbentuknya negara didasarkan pada asas pactum unionis dan pactum subjectionis. Pactum unionis adalah perjanjian antarindividu untuk membentuk negara, sedangkan pactum subjectionis adalah perjanjian antara individu dan negara yang dibentuk. Perjanjian tersebut menentukan bahwa individu memberikan mandat kepada negara atau pemerintah. Mandat rakyat diberikan agar pemerintah mendapat kekuasaan dalam mengelola negara berdasarkan konstitusi yang ditetapkan dalam pactum subjectionis. Svrchovanost lidu znamená, že moc pochází od ovládaných, ne od vládců. Svrchovanost lidu vychází z ideje, že veškerá zákonitá moc pochází od lidí, kterým se vládne, a ne z nějakého božského či jiného externího zdroje. Idea svrchovanosti lidu má úzkou souvislost s ideou společenské smlouvy mezi lidmi a jejich vládou, jak ji zformovali osvícenští filozofové Thomas Hobbes, John Locke a Jean-Jacques Rousseau. Její podstatou je, že lidé se podřídí moci výměnou za ochranu osobní bezpečnosti, svobody a majetku, kterou jim poskytnou vládci. Pokud vládci zneužijí svou moc, lid má právo povstat proti nim. Teoreticky je v souladu se svrchovaností lidu jakákoliv forma vládnutí, v níž vládce nebo vládnoucí elita spravují stát v zájmu lidu a s jeho souhlasem. Dokonce - také teoreticky - ve prospěch lidu může vládnout i absolutní diktatura. Svého času se to nazývalo osvícenský absolutismus, případně blahovolná diktatura. Dnes se však myšlenka svrchovanosti lidu pevně spojuje zejména s pojmy zastupitelská demokracie a ústavní vláda - právě ony jsou zárukou podpory osob představiteli, které si sami zvolili. Většina novodobých vlád tvrdí, že zdrojem jejich legitimity je podpora lidu, a to i tehdy, není-li k dispozici žádná procedura, která by lidem zajišťovala účinnou kontrolu nad těmi, kdo jim vládnou. Ve 20. století například mnozí latinskoameričtí diktátoři (podobně i novodobá vojenská diktatura v Barmě) dokazovali, že jejich způsob vlády byl v souladu s nejlepšími zájmy občanů a jejich jménem. Volkssoevereiniteit is het principe dat het volk (als geheel) het hoogste gezag van de staat vormt. De uitoefening van staatsmacht wordt bij dit principe gelegitimeerd doordat alle macht die regering, parlement en rechters hebben, geacht wordt vooraf (via een grondwet) te zijn toegekend door het volk. In een staat met volkssoevereiniteit wordt het volk dan ook geacht zichzelf een grondwet te hebben gegeven (het volk als grondwetgever). In veel landen is het principe van volkssoevereiniteit in de grondwet vastgelegd. In Duitsland stelt de preambule van de Duitse grondwet dat het Duitse volk zichzelf via zijn grondwetgevende macht een grondwet heeft gegeven. Artikel 20, tweede lid, van de Duitse grondwet bepaalt dat de staatsmacht vanuit het volk komt ('Alle Staatsgewalt geht vom Volke aus'). In Frankrijk bepaalt artikel 3 van de grondwet dat de nationale soevereiniteit aan het volk toebehoort. Een tegenhanger van volkssoevereiniteit is godssoevereiniteit. Bij dit principe wordt de macht van de staat gelegitimeerd door God. 人民主权(英語:Popular sovereignty),又稱國民主權,是一个政治学术概念,认为国家主权归全体人民所有,政府应由人民产生并服从人民的意志,亦即「人民是國家的主人」。理論基礎来源于启蒙运动,伴隨18、19世紀民權思想而來。 السيادة الشعبية أو سيادة الشعب هو الاعتقاد بأن شرعية الدولة هي التي أنشأتها إرادة أو موافقة شعبها، الذين هم مصدر كل السلطات السياسية. السيادة الشعبية تعبر عن مبدأ ولا تعبر بالضرورة عن واقع سياسي وغالبا ما يتناقض مع مفهوم مع . ويمكن وصف السيادة الشعبية بأنها صوت الشعب. La termino popola suvereneco estis stampita kontraŭ tiu de nacia suvereneco, kiu estis interpretita laŭ limigita maniero kiel tiu suvereneco kiu kuŝas en la nacio, termino ofte de malfacila difino kiu povus esti identigita pli malfacile kaj esti komprenata ĉu por la ŝtato ĉu por efektive la plej altaj tavoloj de la socio, nome tiuj kiuj havas voĉdonrajton aŭ efektive uzas ĝin (universala voĉdonrajto); dume la principo de la popola suvereneco naskiĝis enhavanta konstituciajn rajtojn kaj garantiojn. La Hispana Konstitucio de 1978, en sia artikolo 1.2, asertas: La nacia suvereneco kuŝas en la hispana popolo, el kiu eliras la povoj de la Ŝtato. Kaj tiel en tiu jur adokumento oni identigas la nacian suvereneconm ne kun la nacio, sed kun la popolo, kvazaŭ ambaŭ terminoj egalvalorus. La teoria principo en kiu baziĝas ĉiuj konceptoj pri demokratio, kiuj nuntempe havas akcepton praktike universala kiel fonto de ĉiu povo kaj aŭtoritato, kiel moderna politika doktrino, devenas de Rousseau. Popolo estas historia unueco de komunaj kutimoj kaj vivmanieroj, kies integrantoj interkonsentas formi ŝtaton por regadi sin plej bone laŭ suverena maniero (sen alia supra povo). La popolo konstituas la ŝtaton, kaj devas poste kontroli kaj ŝanĝi ĝin se tion kredas konvena. La popolo ŝuldas neniom al siaj regantoj, kiuj estas servantoj, skribantoj aŭ mesaĝistoj de la popola volo. Samtempe, la popolo pere de la ŝtato havas grandan povon super la individuoj, kompensita nur pro la reciprokeco de la situacio de tiuj. 国民主権(こくみんしゅけん、英語: popular sovereignty)は、主権者は国民であるという思想であり、国民が政治権力の責任主体であり、政府は国民の負託により運営される機関であるとする思想。 Soberania popular é a doutrina pela qual o Estado é criado e sujeito à vontade das pessoas, que são a fonte de todo o poder político. Está intimamente associada aos filósofos contratualistas, dentre eles Thomas Hobbes, John Locke, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire e Barão de Montesquieu. El terme sobirania popular es va encunyar enfront del de sobirania nacional, que interpretava d'una forma restrictiva com la sobirania resident a la nació, terme de difícil definició que pot identificar-se amb més dificultat i restringir-se en la seva representació efectiva a les capes més elevades de la societat (sufragi censatari), mentre que el principi de la sobirania popular fa residir la sobirania en el poble, que estaria format per la totalitat del cos social, en especial pels més humils (el ), i que només podria expressar-se mitjançant el sufragi universal. La va ser el primer text legal que va establir que "la sobirania resideix en el poble ..." . Jean Jacques Rousseau, en El contracte social, atribueix a cada membre de l'Estat una part igual de la que anomena l' "autoritat sobirana" . Aquesta és probablement la primera referència teòrica sobre la sobirania popular. D'acord amb les diverses tesis mantingudes fins ara, es pot definir com "que la residència legal i efectiva del poder de comandament d'un conjunt social es troba i s'exerceix en i per la universalitat dels ciutadans ", i particularment en els Estats democràtics. Així el sufragi universal es converteix en un dret fonamental i la condició ciutadana és igual per a tots amb independència de qualsevol altra consideració, llevat de les limitacions d'edat o judici. La inclou des de 1853 el "principi de la Sobirania del Poble" en el seu article 33, considerant, al costat de la forma republicana de govern, com a fonament dels drets i garanties constitucionals. La Constitució Espanyola de 1978, en l'article 1.2, afirma: "La sobirania nacional resideix en el poble espanyol, del qual emanen els poders de l'Estat". La doctrine de la souveraineté populaire identifie comme souverain le peuple, au sens de l'ensemble de la population, la somme de tous les individus, par opposition à la nation, corps abstrait. Das Prinzip der Volkssouveränität bestimmt das Volk zum souveränen Träger der Staatsgewalt. Die Verfassung als politisch-rechtliche Grundlage eines Staates beruht danach auf der verfassungsgebenden Gewalt des Volkes. Nicht ein absoluter Monarch, sondern das Volk in seiner Gesamtheit steht einzig über der Verfassung. Es ist der Gegenbegriff zum monarchischen Prinzip. Volkssouveränität leitet sich von dem Wort „Souveränität“ ab, das von französisch souveraineté „höchste Staatsgewalt“ kommt, welches seinerseits vom lateinischen superioritas „Oberherrschaft“ stammt. Folksuveränitetsprincipen, fr. franskans Souveraineté Populaire, principen att all offentlig makt skall utgå från en folkvald församling. Folksuveränitetsprincipen är ett fundament för demokratibegreppet. Enligt Rousseau, som myntade begreppet, innebär principen att den offentliga makten skall utgå från vad han kallar "den allmänna viljan", alltså den samlade viljan av alla medborgare i en stat. Denna princip sätts ibland som motpol till och ibland som komplement till maktdelningsprincipen vilket innebär att makten skall fördelas på olika maktcentra för att minska korruptionsrisken. I de nordiska länderna har folksuveränitetsprincipen fått stort genomslag vilket bland annat visas i den svenska regeringsformens första kapitel första paragraf; All offentlig makt i Sverige utgår från folket. Folksuveränitetsprincipen ger parlamentet total makt över både de verkställande och dömande myndigheterna (regeringen och domstolarna) och inte som i länder med maktdelning där dessa är fristående maktcentra utan underkastelse till parlamentet.
gold:hypernym
dbr:Principle
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Popular_sovereignty?oldid=1124853428&ns=0
dbo:wikiPageLength
13620
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Popular_sovereignty