rdfs:label
| - Philip Stanhope, 4. Earl Stanhope (de)
- Philip Henry Stanhope (4e comte Stanhope) (fr)
- Philip Henry Stanhope, IV conte di Stanhope (it)
- Philip Henry Stanhope, 4th Earl Stanhope (en)
- Стэнхоуп, Филипп Генри, 4-й граф Стэнхоуп (ru)
- Philip Henry Stanhope, 4:e earl Stanhope (sv)
|
rdfs:comment
| - Philip Henry Stanhope, 4. Earl Stanhope (* 7. Dezember 1781 in Chevening, Kent; † 2. März 1855 ebenda) war ein englischer Aristokrat, Politiker und Privatgelehrter. Er präsidierte von 1829 bis 1837 die Medico-Botanical Society in London, war Mitglied der Royal Society, zeitweise Vizepräsident der Society of Arts und engagierte sich in zahlreichen politischen, wirtschaftlichen und sozialen Vereinigungen und Vereinen. In den 1830er-Jahren war er in die Affäre um Kaspar Hauser verwickelt. (de)
- Philip Henry Stanhope, 4th Earl Stanhope FRS (7 December 1781 – 2 March 1855), was an English aristocrat, chiefly remembered for his role in the Kaspar Hauser case during the 1830s. (en)
- Philip Henry Stanhope, 4e comte Stanhope FRS (7 décembre 1781 - 2 mars 1855), est un aristocrate anglais, principalement connu pour son rôle dans l'affaire Kaspar Hauser au cours des années 1830. (fr)
- Philip Henry Stanhope, IV conte di Stanhope (Chevening, 7 dicembre 1781 – 2 marzo 1855), è stato un nobile e politico inglese. (it)
- Philip Henry Stanhope, 4:e earl Stanhope, född den 7 december 1781, död den 2 mars 1855, var en brittisk peer, son till Charles Stanhope, 3:e earl Stanhope, halvbror till lady Hester Stanhope, far till Philip Henry Stanhope, 5:e earl Stanhope. Stanhope, som var ledamot av underhuset 1806-16 och därefter övergick till överhuset, ärvde sin fars naturvetenskapliga intressen; mest bekant är han genom det beskydd han gav Kaspar Hauser. Wikimedia Commons har media relaterad till Philip Henry Stanhope, 4:e earl Stanhope. (sv)
- Филип Генри Стэнхоуп, 4-й граф Стэнхоуп (англ. Philip Henry Stanhope, 4th Earl Stanhope; 1781—1855) — британский государственный деятель и пэр. Сын 3-го графа Стэнхоупа. Под именем лорда Магона был членом палаты общин. Написал в это время «Книгу молитв для верующих и неверующих, христиан и нехристиан» (Дрезден, 1800), проникнутую аскетическим настроением. Перейдя в палату лордов, он примкнул к партии тори и протекционистов и в 1818 году требовал немедленного раздела Франции, находя, что это — единственное средство ограждения европейского мира. (ru)
|