rdfs:comment
| - Josef Jireček (9. října 1825 Vysoké Mýto – 25. listopadu 1888 Praha) byl český etnograf, literární historik, vydavatel staročeské literatury a politik. V roce 1871 byl ministrem kultu a vyučování Předlitavska, zavedl rovnoprávnost národních jazyků v rakouských zemích. (cs)
- Josef JIREČEK (9-a de oktobro 1825 – 25-a de novembro 1888) estis ĉeĥa literatura kritikisto. Li aŭtoris 'Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku (Manlibro pri historio de literaturo ĉeĥa ĝis la fino de la 18-a jarcento, 1875-1876) (eo)
- Josef Jireček (* 9. Oktober 1825 in Vysoké Mýto; † 25. November 1888 in Prag) war ein tschechischer Literaturhistoriker, Sprachforscher und Politiker. (de)
- Йо́сиф Ї́речек, або Йозеф Їречек (чеськ. Josef Jireček; 9 жовтня 1825, Високе Мито — 25 листопада 1888, Прага) — чеський філолог і політичний діяч. Співредактор шкільних підручників для всіх народів Австрії. Був зятем відомого славіста Павла Шафарика. 1859 року запропонував українську латинську абетку на основі чеського правопису. (uk)
- Josef Jireček (ur. 9 października 1825 w Vysokém Mycie, zm. 1888 w Pradze) – czeski filolog, etnograf, historyk, współautor podręczników szkolnych dla wszystkich narodów Austrii, wydawca literatury staroczeskiej, minister rządu austriackiego (1871). (pl)
- Йосеф Иречек (Йиричек, чеш. Josef Jireček; 9 октября 1825 — 25 ноября 1888) — чешский литератор и политик. Брат Герменегильда Иречека, отец Константина Йосефа Иречека. Работал в системе министерства образования, боролся за равный доступ к образованию для славянских национальных меньшинств Австрийской империи. В 1879 г. избран членом австрийского парламента, в 1875 г. стал президентом Чешской Академии наук. (ru)
- Josef Jireček, född 9 oktober 1825 i Hohenmauth, död 25 november 1888 i Prag, var en tjeckisk litteraturhistoriker och politiker; bror till Hermenegild Jireček och far till Konstantin Jireček. Jireček förberedde sig för en professur i statistik med studien Národopisny přehled království českého (Etnografisk översikt av kungariket Böhmen, 1850), men tog samma år anställning i österrikiska undervisningsministeriet, utgav flera skolböcker, däribland Handbuch des Unterrichts- und Prüfungswesens in Oesterreich (1868) och blev 1871 kultusminister i ministären Karl Sigmund von Hohenwart. År 1874 flyttade han till Prag och var från 1875 till sin död president för det på hans initiativ ombildade kungliga böhmiska vetenskapssamfundet. Han var gift med en dotter till Pavel Josef Šafařík och redigerad (sv)
|
has abstract
| - Josef Jireček (9. října 1825 Vysoké Mýto – 25. listopadu 1888 Praha) byl český etnograf, literární historik, vydavatel staročeské literatury a politik. V roce 1871 byl ministrem kultu a vyučování Předlitavska, zavedl rovnoprávnost národních jazyků v rakouských zemích. (cs)
- Josef JIREČEK (9-a de oktobro 1825 – 25-a de novembro 1888) estis ĉeĥa literatura kritikisto. Li aŭtoris 'Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku (Manlibro pri historio de literaturo ĉeĥa ĝis la fino de la 18-a jarcento, 1875-1876) (eo)
- Josef Jireček (* 9. Oktober 1825 in Vysoké Mýto; † 25. November 1888 in Prag) war ein tschechischer Literaturhistoriker, Sprachforscher und Politiker. (de)
- Josef Jireček (ur. 9 października 1825 w Vysokém Mycie, zm. 1888 w Pradze) – czeski filolog, etnograf, historyk, współautor podręczników szkolnych dla wszystkich narodów Austrii, wydawca literatury staroczeskiej, minister rządu austriackiego (1871). Był autorem propozycji przejścia języka ukraińskiego na alfabet łaciński (niem. Uber den Versuch das Ruthenische mit lateinischen Schriftzeichen zu schreiben?, 1859). Projekt ten opublikowany został przez austriackie ministerstwo kultu i oświaty w roku 1859. W zamyśle autora latynizacja miała pomóc w odrodzeniu ukraińskiego jako nowoczesnego języka, dzięki oddzieleniu od archaicznych wpływów cerkiewnosłowiańskich i współczesnych rosyjskich. Jednak projekt nie został zaakceptowany przez Ukraińców, wywołał wojnę ortograficzną i w końcu nie został wprowadzony. (pl)
- Josef Jireček, född 9 oktober 1825 i Hohenmauth, död 25 november 1888 i Prag, var en tjeckisk litteraturhistoriker och politiker; bror till Hermenegild Jireček och far till Konstantin Jireček. Jireček förberedde sig för en professur i statistik med studien Národopisny přehled království českého (Etnografisk översikt av kungariket Böhmen, 1850), men tog samma år anställning i österrikiska undervisningsministeriet, utgav flera skolböcker, däribland Handbuch des Unterrichts- und Prüfungswesens in Oesterreich (1868) och blev 1871 kultusminister i ministären Karl Sigmund von Hohenwart. År 1874 flyttade han till Prag och var från 1875 till sin död president för det på hans initiativ ombildade kungliga böhmiska vetenskapssamfundet. Han var gift med en dotter till Pavel Josef Šafařík och redigerade dennes samlade skrifter. Jireček publicerade en mängd gammalböhmiska skrifter, däribland "Paměti (memoarer) Viléma hr. Slavaty 1608-19" (två delar, 1866-68) och "Leben des obersten Hofkanzlers W. Slavata" (1876), Johan Amos Comenius psalmer i översättning (1861), Dalimilkrönikan (1878), "Staročeské duchovni romany" (Fornböhmiska andliga romaner, 1862), Hymnologia bohemica (den kyrkliga diktningens historia i Böhmen till 1700-talet, 1878), om fornböhmiska skådespel, om den första tjeckiska bibelöversättningen (1859) m.m. Tillsammans med sin bror sökte han i det allra längsta försvara Königinhofhandskriftens äkthet mot och Alois Vojtěch Šembera och utgav texten 1879. (sv)
- Йо́сиф Ї́речек, або Йозеф Їречек (чеськ. Josef Jireček; 9 жовтня 1825, Високе Мито — 25 листопада 1888, Прага) — чеський філолог і політичний діяч. Співредактор шкільних підручників для всіх народів Австрії. Був зятем відомого славіста Павла Шафарика. 1859 року запропонував українську латинську абетку на основі чеського правопису. (uk)
- Йосеф Иречек (Йиричек, чеш. Josef Jireček; 9 октября 1825 — 25 ноября 1888) — чешский литератор и политик. Брат Герменегильда Иречека, отец Константина Йосефа Иречека. Работал в системе министерства образования, боролся за равный доступ к образованию для славянских национальных меньшинств Австрийской империи. В 1879 г. избран членом австрийского парламента, в 1875 г. стал президентом Чешской Академии наук. Составил трёхтомную антологию чешской литературы (1858—1861), биографический справочник чешских писателей (1875—1876), подготовил научные издания ряда чешских писателей. Вместе со своим братом выступал (1862) в защиту подлинности Краледворской рукописи. (ru)
|