About: Historical anthropology     Goto   Sponge   NotDistinct   Permalink

An Entity of Type : owl:Thing, within Data Space : dbpedia.org associated with source document(s)
QRcode icon
http://dbpedia.org/describe/?url=http%3A%2F%2Fdbpedia.org%2Fresource%2FHistorical_anthropology

Historical anthropology is a historiographical movement which applies methodologies and objectives from Social and Cultural Anthropology to the study of historical societies. Like most such movements, it is understood in different ways by different scholars, and to some may be synonymous with the history of mentalities, cultural history, ethnohistory, microhistory, history from below or Alltagsgeschichte. Anthropologists whose work has been particularly inspirational to historical anthropology include Emile Durkheim, Clifford Geertz, Arnold van Gennep, Jack Goody, Lucien Lévy-Bruhl, Marcel Mauss and Victor Turner.

AttributesValues
rdf:type
rdfs:label
  • Historická antropologie
  • Historische Anthropologie
  • Historical anthropology
  • Antropología histórica
  • Anthropologie historique
  • Antropologia historyczna
  • Историческая антропология
  • Історична антропологія
  • 歷史人類學
rdfs:comment
  • Historische Anthropologie bezeichnet eine in Deutschland Anfang der 1980er-Jahre entstandene transdisziplinäre Forschungsrichtung, welche die Grundphänomene des menschlichen Daseins in ihrer geschichtlichen Veränderlichkeit untersucht.
  • La antropología histórica es una rama interdisciplinaria de la investigación histórica que surgió durante la segunda mitad del siglo XX, principalmente en Francia, en un contexto de evolución historiográfica inicialmente lanzado por la Escuela de los Annales, pero también en el Reino Unido, en los Estados Unidos o en Alemania.
  • 歷史人類學,自1960年代開始出現和流行的學術名詞,受部份學者視為人類學的分支之一,源於人類學家愈來愈廣泛利用歷史文獻研究文化,並愈來愈重視文化變遷的歷史。歷史人類學研究文化在變遷當中所起的作用,以及世代相傳的思維方式如何影響變遷,呈現當地人的歷史經驗與歷史意識,連結過去和現在,對影響人類行為的社會、政治、經濟和文化過程,作跨文化和比較性理解,帶動了整個人類學發展的歷史化趨勢。著名學者有馬歇爾·薩林斯、和等。
  • Historická antropologie (angl. anthropological history, něm. historische Anthropologie) je historická disciplína, která se zabývá konkrétním jedincem v dějinách. Zkoumá jeho jednání, postoje, pocity, způsob myšlení a snaží se je interpretovat v rámci jeho dobového způsobu vnímání. Dominantní na poli historické atropologie jsou již dlouhou dobu němečtí a rakouští odborníci: , Michael Mitterauer, , , Gert Dressel a Karl Kaser.
  • L’anthropologie historique est une branche à vocation interdisciplinaire de la recherche historique apparue durant la seconde moitié du XXe siècle, principalement en France, dans un contexte d'évolution historiographique lancée initialement par l’École des Annales, mais aussi au Royaume-Uni, aux États-Unis (en) ou encore en Allemagne (de). L'anthropologie historique comprend également des auteurs anglophones (Peter Burke, Eric Wolf, etc.) et germanophones (August Nitschke et Hans Suessmuth, par exemple).
  • Antropologia historyczna a. antropologia historii - dziedzina brytyjskiej antropologii społecznej zajmująca się etnograficznym odczytywaniem historii, która wyłoniła się w latach 1960. wraz z upadkiem paradygmatu funkcjonalistycznego zorientowanego na badania synchroniczne. Pierwszym antropologiem brytyjskim, który otwarcie ogłosił potrzebę powrotu do badań historycznych był Edward Evans-Pritchard. Najbardziej znani antropolodzy historyczni to związani z Oxfordem (gdzie pracował Edward Evans-Pritchard) Edwin Ardener, Kirsten Hastrup, .
  • Historical anthropology is a historiographical movement which applies methodologies and objectives from Social and Cultural Anthropology to the study of historical societies. Like most such movements, it is understood in different ways by different scholars, and to some may be synonymous with the history of mentalities, cultural history, ethnohistory, microhistory, history from below or Alltagsgeschichte. Anthropologists whose work has been particularly inspirational to historical anthropology include Emile Durkheim, Clifford Geertz, Arnold van Gennep, Jack Goody, Lucien Lévy-Bruhl, Marcel Mauss and Victor Turner.
  • Историческая антропология (др.-греч. ἱστορία — расспрашивание, исследование; ἄνθρωπος — человек; λόγος — «наука») — направление познания социокультурной истории человечества с помощью методов исторической, антропологической наук и кросс-культурных исследований. Если охарактеризовать антропологически ориентированную историю как определенный подход,то можно выделить следующие его признаки:
  • Історична антропологія — галузь історичної науки, а у вужчому значенні — теоретико-методологічний підхід в історичній науці, для якої головним об'єктом дослідження є людина, зокрема її історичні та етнічні типи, а не окремі історичні події та процеси. Для історичної антропології властиве цілісне розуміння суспільства як єдності економічної структури, соціальної організації та культури, тобто «всієї сукупності соціальних відносин».
differentFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
dct:subject
Wikipage page ID
Wikipage revision ID
Link from a Wikipage to another Wikipage
sameAs
dbp:wikiPageUsesTemplate
has abstract
  • Historická antropologie (angl. anthropological history, něm. historische Anthropologie) je historická disciplína, která se zabývá konkrétním jedincem v dějinách. Zkoumá jeho jednání, postoje, pocity, způsob myšlení a snaží se je interpretovat v rámci jeho dobového způsobu vnímání. Historická antropologie jako samostatná disciplína vznikla na přelomu 70. a 80. let 20. století a ve svých metodách vyšla z etnologie (resp. antropologie), sociálních dějin, , mikrohistorie, dějin mentalit a . V USA měla a má blízko k tzv. . Tematicky i metodicky se vymezila vůči tradiční historiografii, která vnímá dějinami jako relativně jednotný lineární vývoj a v jeho rámci studuje ne jedince, ale společenské vrstvy a třídy a strukturální procesy jako je např. modernizace či urbanizace apod. Jedním z hlavních problémů, které se historická antropologie snaží řešit, je hranice, která vzniká mezi tzv. objektivními dějinnými strukturami a subjektivním chováním. Jinak řečeno, do jaké míry je člověk ve svém chování omezován svým prostředím (které je výsledkem dějinného vývoje) a do jaké míry je schopen v tomto prostředí uplatnit svou individualitu. Dále tímto v podstatě mikrohistorickým přístupem pomáhá objasnit, jakým způsobem se v životě „obyčejného“ jedince odráží velké historické události a procesy (kterými se zabývají politické, resp. sociální historické vědy).Nemalým přínosem historické antropologie je rozšíření témat, kterými se historikové zabývají (jako např. soukromí, mentalita, způsob interakce mezi sociálními skupinami) a interdisciplinární přístup k předmětu svého bádání. Vzhledem ke specifičnosti a v neposlední řadě i zpracovatelnému množství pramenů se historická antropologie dosud zabývala především raně novověkými dějinami (pro středověk neexistuje dostatečné množství vhodných pramenů a od 18. století je naopak pramenů tolik, že se pro historika stává velmi obtížným se v tématu neztratit). Přesto se nově začínají především v Německu objevovat studie z historické antropologie, které se týkají vývoje ve 20. století (např. srovnání postupu ženské emancipace v NDR a NSR). Vlivem historického vývoje v tomto období, kdy se tradiční společnost postupně přeměňuje ve společnost moderní, se dosud historická antropologie zabývala přednostně několika konkrétními tématy: (gender studies), resp. i rodina a domácnost, čarodějnictví, otázka vzpoury, kriminality a násilí v dějinách, náboženství a zbožnost, interakce elitní a lidové kultury, chápání pojmu „cizí“ atd. Dominantní na poli historické atropologie jsou již dlouhou dobu němečtí a rakouští odborníci: , Michael Mitterauer, , , Gert Dressel a Karl Kaser.
  • Historische Anthropologie bezeichnet eine in Deutschland Anfang der 1980er-Jahre entstandene transdisziplinäre Forschungsrichtung, welche die Grundphänomene des menschlichen Daseins in ihrer geschichtlichen Veränderlichkeit untersucht.
  • La antropología histórica es una rama interdisciplinaria de la investigación histórica que surgió durante la segunda mitad del siglo XX, principalmente en Francia, en un contexto de evolución historiográfica inicialmente lanzado por la Escuela de los Annales, pero también en el Reino Unido, en los Estados Unidos o en Alemania.
  • L’anthropologie historique est une branche à vocation interdisciplinaire de la recherche historique apparue durant la seconde moitié du XXe siècle, principalement en France, dans un contexte d'évolution historiographique lancée initialement par l’École des Annales, mais aussi au Royaume-Uni, aux États-Unis (en) ou encore en Allemagne (de). Reprenant en histoire l'approche des sociétés primitives par l'ethnologie et l'anthropologie, notamment pour le Moyen Âge, l'anthropologie historique est caractérisée par sa pluridisciplinarité ainsi que par son intérêt pour les formes de la vie quotidienne, les habitudes et certains phénomènes culturels (parenté, famille, enfance, alimentation, rituels, musique, costumes, etc.). Elle fut également influencée par l'anthropologie structurale de Claude Lévi-Strauss (rôle des processus collectifs inconscients). L'anthropologie historique est, avec l'histoire des mentalités, l'une des principales dimensions de la « Nouvelle Histoire », moment historiographique de la fin des années 1960 rattaché à la troisième génération de l’École des Annales. Ceci correspond à la renaissance de l'intérêt pour l'histoire lors de l'essoufflement du paradigme structuraliste qui privilégie les démarches synchroniques. Plus que l'étude d'un type d'objet en particulier, l'anthropologie historique est surtout une méthode, une démarche pour relier sur le long terme l'évolution d'institutions, de coutumes ou de techniques à leur résonance collective en matière de comportements et de discours. Ses principaux représentants en France sont Emmanuel Le Roy Ladurie, André Burguière, Jacques Le Goff, Jean-Pierre Vernant, Pierre Vidal-Naquet, Nicole Loraux. Ce courant historiographique a reflué dans les années 1980 lors du tournant critique contre l’École des Annales, évoluant vers un pluralisme interprétatif. L'anthropologie historique comprend également des auteurs anglophones (Peter Burke, Eric Wolf, etc.) et germanophones (August Nitschke et Hans Suessmuth, par exemple).
  • Antropologia historyczna a. antropologia historii - dziedzina brytyjskiej antropologii społecznej zajmująca się etnograficznym odczytywaniem historii, która wyłoniła się w latach 1960. wraz z upadkiem paradygmatu funkcjonalistycznego zorientowanego na badania synchroniczne. Pierwszym antropologiem brytyjskim, który otwarcie ogłosił potrzebę powrotu do badań historycznych był Edward Evans-Pritchard. W odróżnieniu od tradycyjnej historiografii, koncentrującej się na analizie empirycznych "faktów historycznych", antropologia historyczna w centrum swojego zainteresowania stawia mniej uchwytną kulturę. Antropologia historyczna znajduje się pod silnym wpływem francuskiej mikrohistorii. Najbardziej znani antropolodzy historyczni to związani z Oxfordem (gdzie pracował Edward Evans-Pritchard) Edwin Ardener, Kirsten Hastrup, . Odpowiednikiem antropologii historycznej w amerykańskiej antropologii kulturowej jest etnohistoria.W 2011 roku wyszedł pierwszy numer Rocznika Antropologii Historii . Czasopismo publikuje raz w roku Bibliografie Antropologii Historii.
Faceted Search & Find service v1.17_git51 as of Sep 16 2020


Alternative Linked Data Documents: PivotViewer | iSPARQL | ODE     Content Formats:       RDF       ODATA       Microdata      About   
This material is Open Knowledge   W3C Semantic Web Technology [RDF Data] Valid XHTML + RDFa
OpenLink Virtuoso version 08.03.3319 as of Dec 29 2020, on Linux (x86_64-centos_6-linux-glibc2.12), Single-Server Edition (61 GB total memory)
Data on this page belongs to its respective rights holders.
Virtuoso Faceted Browser Copyright © 2009-2021 OpenLink Software