| rdfs:comment
| - Velocar byla značka velomobilů a lehokol vyráběných ve Francii ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století . Charles Mochet z obavy o bezpečí svého syna vyrobil šlapací . To byl zároveň začátek historie lehokol a zároveň začátek historie velomobilů, protože když se vozítko pro syna osvědčilo, začal Mochet výrobek vylepšovat a posléze prodávat. Základní model měl čtyři kola, pohodlné sedačky pro dvě osoby, tři rychlosti a diferenciál. Vzhledem k tomu, že byl o hodně levnější než automobil, šel v těžkých časech hospodářské krize poměrně dobře na odbyt, koncem třicátých let prodej klesal, během války a nedostatku paliva pro automobily zase prudce stoupl. Po válce, kdy začal být zase benzín dostupný, ovšem ztrácel na popularitě a posléze víceméně upadl v zapomnění. Výroba Velocarů sice (cs)
- Velocar (o Vélocar en francés) es el nombre dado al vehículo a propulsión humana fabricado en los años 1930 por la sociedad Mochet et Cie, empresa francesa ubicada en Puteaux, entonces departamento de la Sena (ahora Hauts-de-Seine). Charles Mochet fabrica entonces bicicletas, tricycles y quadricycles principalmente con dos lugares. El bastidor en tubos de acero está colocado sobre ruedas de bicicleta, y protegido por un ligero casco aerodinámico. Algunos ejemplares de vélocar existen todavía, especialmente uno en Arès (Gironda),. (es)
- Vélocar est le nom donné au véhicule à propulsion humaine fabriqué dans les années 1930 par la société Mochet et Cie, entreprise française située à Puteaux, dans la Seine. Charles Mochet fabrique alors des bicycles, tricycles et quadricycles principalement à deux places. Le châssis acier tubulaire roule sur des roues de vélo, et est protégé par une coque aérodynamique légère. Quelques exemplaires de Vélocars existent encore dont un à Arès (Gironde). (fr)
- Velocar was the name given to velomobiles made in the 1930s and 1940s by Mochet et Cie of Puteaux, France and colloquially to the company's recumbent bicycles. was the inventive maker of lightweight powered cyclecars (Le P'tit Auto) and pedal-powered cars (quadricycles), mainly two-seaters, built on a tubular-steel chassis with bicycle-sized wheels, variable gears, and aerodynamic bodywork, in effect a faired-in "sociable". The popularity of the little cars declined in the late 1930s as cheaper, powered cars became available, only to rise rapidly when petrol became almost unobtainable during World War II, 1939–1945. (en)
|
| has abstract
| - Velocar byla značka velomobilů a lehokol vyráběných ve Francii ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století . Charles Mochet z obavy o bezpečí svého syna vyrobil šlapací . To byl zároveň začátek historie lehokol a zároveň začátek historie velomobilů, protože když se vozítko pro syna osvědčilo, začal Mochet výrobek vylepšovat a posléze prodávat. Základní model měl čtyři kola, pohodlné sedačky pro dvě osoby, tři rychlosti a diferenciál. Vzhledem k tomu, že byl o hodně levnější než automobil, šel v těžkých časech hospodářské krize poměrně dobře na odbyt, koncem třicátých let prodej klesal, během války a nedostatku paliva pro automobily zase prudce stoupl. Po válce, kdy začal být zase benzín dostupný, ovšem ztrácel na popularitě a posléze víceméně upadl v zapomnění. Výroba Velocarů sice pokračovala až do roku 1960, ale to už se jednalo o verze s pomocným motorem, vlastně malé automobily, na které nebyl vyžadován řidičský průkaz — právě změna zákona pak vedla k definitnímu ukončení jejich výroby. Vzhledem k aerodynamickému tvaru bylo možné ve Velocarech dosahovat vysokých rychlostí, vyskytly se i případy, kdy byly používány jako vodiče na cyklistických závodech. Jejich problémem byla ovšem stabilita — před zatáčkou bylo nutné zpomalit. Samotných cyklistických závodů podle pravidel Mezinárodní cyklistické unie se ale kapotovaný Velocar nikdy nemohl zúčastnit, v roce 1914 po smrtelné nehodě totiž UCI zakázala závodit kapotovaným kolům. Navíc 1. dubna 1934 v reakci na speciální závodní jednostopou nekapotovanou variantu Velocaru (tedy v podstatě to, čemu se dnes říká lehokolo) a její úspěchy UCI vydala pravidla, která přesněji definovala, co je jízdní kolo. A to takovým způsobem, že lehokola nemohla definici splnit. Dnes je možné si vyzkoušet původní Mochetovy Velocary v Marseille, kde je jejich malá půjčovna, a projet se s nimi po městě. (cs)
- Velocar (o Vélocar en francés) es el nombre dado al vehículo a propulsión humana fabricado en los años 1930 por la sociedad Mochet et Cie, empresa francesa ubicada en Puteaux, entonces departamento de la Sena (ahora Hauts-de-Seine). Charles Mochet fabrica entonces bicicletas, tricycles y quadricycles principalmente con dos lugares. El bastidor en tubos de acero está colocado sobre ruedas de bicicleta, y protegido por un ligero casco aerodinámico. El nombre estuvo retomado para designar la primera bicicleta reclinada, igualmente inventada por Charles Mochet, llamada Vélo-Vélocar ; con dos ruedas, bate varios récords en particular él de la hora, antes de estar prohibido por la Unión ciclista internacional. Algunos ejemplares de vélocar existen todavía, especialmente uno en Arès (Gironda),. (es)
- Vélocar est le nom donné au véhicule à propulsion humaine fabriqué dans les années 1930 par la société Mochet et Cie, entreprise française située à Puteaux, dans la Seine. Charles Mochet fabrique alors des bicycles, tricycles et quadricycles principalement à deux places. Le châssis acier tubulaire roule sur des roues de vélo, et est protégé par une coque aérodynamique légère. Le nom fut repris pour désigner le premier vélo couché, également inventé par Charles Mochet, appelé le Vélo-Vélocar ; deux roues, il bat plusieurs records en particulier sur une heure , avant d'être interdit par l'Union cycliste internationale. Charles Mochet est décédé en 1934 , c'est sa veuve , son fils Georges comme constructeur et son neveu Alexandre Laurant comme commercial , qui reprendront sa succession , dès lors Georges , ne cessa de vouloir faire progresser l'entreprise de son père en gardant à l'entreprise le nom de CHARLES MOCHET . Pendant la guerre il continua à produire des velocar à pedales, pour se tourner vers des voiturettes à moteur à la fin des années 1940 avec successivement la type H , la type K , la CM 125 , la CM 125 Y , à noter qu'il a gardé les initiales de son père CM et que toutes les voiturette ont au niveau de la fixation du volant un triangle marqué VELOCAR . Quelques exemplaires de Vélocars existent encore dont un à Arès (Gironde). (fr)
- Velocar was the name given to velomobiles made in the 1930s and 1940s by Mochet et Cie of Puteaux, France and colloquially to the company's recumbent bicycles. was the inventive maker of lightweight powered cyclecars (Le P'tit Auto) and pedal-powered cars (quadricycles), mainly two-seaters, built on a tubular-steel chassis with bicycle-sized wheels, variable gears, and aerodynamic bodywork, in effect a faired-in "sociable". The popularity of the little cars declined in the late 1930s as cheaper, powered cars became available, only to rise rapidly when petrol became almost unobtainable during World War II, 1939–1945. However, Mochet's stroke of genius was to make what was the first performance recumbent bicycle, or vélo couché, using a design that was based on half of his four-wheeled Velocar. This machine, called by the factory the "Velo-Velocar", or "V-V" for short, broke many world cycling records in 1933. Although Mochet had verified with the UCI and the UVF that his recumbents were completely legal for competition, they were declared ineligible at a later hearing and permanently banned from competition by cycling's governing body, the UCI, it is thought at the behest of the makers of standard upright cycles. Mochet had perhaps also broken an unspoken rule that only "First-Category" riders could attempt records, his rider, Francis Faure, being only a second-category rider. Competition use was carried on in a limited fashion in UVF-governed events. Although road and track versions of the recumbents were built in small numbers between 1933 and 1945, as well as, in 1935, a simplified version called the "Velorizontal", and record-breaking continued in non-UCI categories, the Recumbent impetus was lost after the war, the last Mochet model being the 1940 version of the "Vélorizontal". Around 35 Mochet recumbents survive (2011) in museums and private collections. Re-discovery of the Mochet concept in California in the late 1970s led to the subsequent development of recumbent cycles that took place in the US in the 1980s. Mochet had died suddenly in 1934 just after the UCI ban and the business was carried on by his widow and his son Georges. After the war, Georges continued making mainly powered microcars in the "Sans Permis" category from 1945 to 1957. Georges Mochet died in 2008. (en)
|
.jpg)
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)
