| rdfs:comment
| - Inhärenz (von lateinisch inhaerere ‚in etwas hängen‘, ‚an etwas haften‘) bezeichnet allgemein das Innewohnen oder die Anhaftung. (de)
- Inherence refers to Empedocles' idea that the qualities of matter come from the relative proportions of each of the four elements entering into a thing. The idea was further developed by Plato and Aristotle. (en)
- Inerência se refere à ideia de Empédocles de que a qualidade da matéria advêm da proporcionalidade de cada um dos quatro elementos que a compõem. Essa ideia foi melhor desenvolvida por Platão e Aristóteles. (pt)
- Inherentní (z lat. in-, v a haereo, vězet v něčem) znamená bytostně daný, neoddělitelný, neodmyslitelný. Charakterizuje atributy věcí, jež nejsou přidané a nahodilé, nýbrž plynou ze samé povahy příslušné věci. Tak je pro Sókrata inherentní, že je člověk, muž a Athéňan, kdežto jeho věk postavení nebo zdraví jsou nahodilé a mohly by být i jiné, aniž by kvůli tomu Sókratés přestal být Sókratem. Podle Kanta pokud atributům věci (akcidentům) přisuzujeme reálné bytí, je to inherence, kdežto o bytí jejich nositele, podstaty či substance, užíváme pojem subsistence. (cs)
- En philosophie et en logique, l'inhérence est un concept étroitement lié à celui de « participation ». Si un attribut est « inhérent » à un sujet, le sujet est dit « participer » de l'attribut. Par exemple, si l'attribut « homme » est inhérent à Socrate, comme dans le cas de la phrase « Socrate est un homme », alors Socrate est dit participer de l'attribut « homme ». Aristote accepte les assertions d'Empédocle et rejette la théorie platonicienne des formes. Selon Aristote, les accidents affectant une substance n'existent pas en dehors d'elle. Ils lui sont nécessairement inhérents. (fr)
|
| has abstract
| - Inherentní (z lat. in-, v a haereo, vězet v něčem) znamená bytostně daný, neoddělitelný, neodmyslitelný. Charakterizuje atributy věcí, jež nejsou přidané a nahodilé, nýbrž plynou ze samé povahy příslušné věci. Tak je pro Sókrata inherentní, že je člověk, muž a Athéňan, kdežto jeho věk postavení nebo zdraví jsou nahodilé a mohly by být i jiné, aniž by kvůli tomu Sókratés přestal být Sókratem. Empedoklés soudil, že vlastnosti věcí plynou z vlastností živlů, z nichž se daná věc skládá. Podobně mluví i Platón v Timaiu, dodává však, že věc utváří její eidos, idea, jakožto aktivní princip; věc je sama sebou díky tomu, že se podílí na této ideji. Sókratés se podílí na ideji člověka, muže a Athéňana. Podle Kanta pokud atributům věci (akcidentům) přisuzujeme reálné bytí, je to inherence, kdežto o bytí jejich nositele, podstaty či substance, užíváme pojem subsistence. Představa inherence je důležitá v řadě různých oblastí.
* Psychologie hovoří o inherentních, tj. podstatných, neodmyslitelných rysech určité osoby.
* Moderní koncept lidských práv zdůrazňuje, že tato práva jsou člověku inherentní, že mu nejsou nikým udělena a nemohou mu být tudíž ani nikým odebrána či zrušena.
* Inherentní bezpečnost technických zařízení, například jaderného reaktoru je míra bezpečí nebo naopak rizika, která plyne ze samé fyzikální podstaty reaktoru, na rozdíl od přidané bezpečnosti, kterou zajišťují řídící prvky, čidla a zpětné vazby. Tlakovodní reaktor má podstatně vyšší inherentní bezpečnost, protože při zvýšení teploty se jeho účinnost snižuje, na rozdíl od reaktoru grafitového (Černobyl), jehož účinnost s teplotou roste.
* Problém inherentní samohlásky vzniká v souvislosti se například v indických jazycích, kde znak pro souhlásku vždycky už s sebou nese následující samohlásku. Pokud tam má být jiná nebo žádná, musí se inherentní vokál výslovně rušit. (cs)
- Inhärenz (von lateinisch inhaerere ‚in etwas hängen‘, ‚an etwas haften‘) bezeichnet allgemein das Innewohnen oder die Anhaftung. (de)
- Inherence refers to Empedocles' idea that the qualities of matter come from the relative proportions of each of the four elements entering into a thing. The idea was further developed by Plato and Aristotle. (en)
- En philosophie et en logique, l'inhérence est un concept étroitement lié à celui de « participation ». Si un attribut est « inhérent » à un sujet, le sujet est dit « participer » de l'attribut. Par exemple, si l'attribut « homme » est inhérent à Socrate, comme dans le cas de la phrase « Socrate est un homme », alors Socrate est dit participer de l'attribut « homme ». Le concept d'inhérence remonte au philosophe présocratique Empédocle, pour lequel les qualités de la matière proviennent des quatre éléments distribués dans les choses dans des proportions différentes. L'idée a été reprise et développée par Platon et Aristote. Cependant, Platon fait un usage différent de cette notion, puisqu'elle doit justifier selon lui la participation de la matière aux formes du monde intelligible. La forme ou essence est alors conçue comme un principe actif alors que la matière est passive, simple possibilité de réalisation des formes. Aristote accepte les assertions d'Empédocle et rejette la théorie platonicienne des formes. Selon Aristote, les accidents affectant une substance n'existent pas en dehors d'elle. Ils lui sont nécessairement inhérents. (fr)
- Inerência se refere à ideia de Empédocles de que a qualidade da matéria advêm da proporcionalidade de cada um dos quatro elementos que a compõem. Essa ideia foi melhor desenvolvida por Platão e Aristóteles. (pt)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)