About: Categorical imperative     Goto   Sponge   NotDistinct   Permalink

An Entity of Type : owl:Thing, within Data Space : dbpedia.org associated with source document(s)
QRcode icon
http://dbpedia.org/describe/?url=http%3A%2F%2Fdbpedia.org%2Fresource%2FCategorical_imperative&graph=http%3A%2F%2Fdbpedia.org&graph=http%3A%2F%2Fdbpedia.org

The categorical imperative (German: kategorischer Imperativ) is the central philosophical concept in the deontological moral philosophy of Immanuel Kant. Introduced in Kant's 1785 Groundwork of the Metaphysic of Morals, it is a way of evaluating motivations for action. It is best known in its original formulation: "Act only according to that maxim whereby you can, at the same time, will that it should become a universal law."

AttributesValues
rdf:type
rdfs:label
  • Imperatiu categòric (ca)
  • Kategorický imperativ (cs)
  • Kategorischer Imperativ (de)
  • Kategoria imperativo (eo)
  • Categorical imperative (en)
  • Imperativo categórico (es)
  • Imperatif kategoris (in)
  • Impératif catégorique (fr)
  • Imperativo categorico (it)
  • 定言命法 (ja)
  • 정언명령 (ko)
  • Imperatyw kategoryczny (pl)
  • Categorische imperatief (nl)
  • Imperativo categórico (pt)
  • Категорический императив (ru)
  • Kategoriska imperativet (sv)
  • Категоричний імператив (uk)
  • 定言令式 (zh)
rdfs:comment
  • Kategorický imperativ je základem přirozené morálky, kterou rozebírá v Základech metafyziky mravů a v Kritice praktického rozumu Immanuel Kant. Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, nikoli z jeho důsledků. Je rozvedením Zlatého pravidla, které odvozuje morální soudy z preferencí člověka. Protože se však preference jednotlivých lidí mohou lišit a jsou v průběhu života proměnlivé, nemůže Zlaté pravidlo být spolehlivým, natož pak univerzálním morálním pravidlem. Spolehlivým vodítkem mravního rozhodování může být podle racionalistů pouze rozum. (cs)
  • El imperativo categórico es un concepto central en la ética kantiana y de toda la ética deontológica moderna posterior. Pretende ser un mandamiento autónomo (no dependiente de ninguna religión ni ideología) y autosuficiente, capaz de regir el comportamiento humano en todas sus manifestaciones. Kant empleó por primera vez el término en su Fundamentación de la metafísica de las costumbres (1785). (es)
  • 정언명령(定言命令, Kategorischer Imperativ, Categorical Imperative)은 정언적 명령 또는 단언적(斷言的) 명령, 무상(無上) 명이라고 한다. 칸트에 따르면, 도덕법칙은 이 세상의 행복을 얻기 위한 수단으로서, 이렇게 저렇게 해야 한다는 것이 아니다. 즉 “만약 행복해지려면 …하라!”(가언 명령(假言命令)라는 가설, 조건을 필요로 하지 않는다. 행복한가 어떤가에 관계없이 무조건으로 반드시 절대적으로(Absolute Maxim) 이렇게 해야(되어야) 한다고 명령한다(정언 명령). 도덕법칙은 그 자체가 최고의 가치를 지니며, 어떤 수단이 되지는 않는다. 따라서 도덕법칙은 정언적(定言的)·단언적(斷言的)인 지상 명령인 것이다. 칸트는 이 정언 명령을 “그대가 하고자 꾀하고 있는 것이 동시에 누구에게나 통용될 수 있도록 행하라!”라고 정식화(定式化)했다. 정언명령은 무조건적이며, 어떤 선행적 목적이나 목표에 의존하지 않는다. 대상에 따른 주관적 사고를 통한 수단적 접근(무엇을 이루기 위해서 상대한다, 가언적)이 아니라 주관적 사고를 배제한 인간 본연의 목적에 기반한 조건없는 누구에게나 같은 도덕적 행동을 요구한다. 칸트는 특정한 원리들을 미리 규정하지 않고 모든 타당한 도덕 원리가 따라야만 하는 일반적인 시금석을 제시함으로써 인간 주체성의 초월적 특징은 객관적 세계에 대한 지식뿐만 아니라 내부의 도덕 법칙에 관한 지식의 토대를 제공했다. (ko)
  • 定言命法(ていげんめいほう、独: Kategorischer Imperativ、英: categorical imperative)とは、カント倫理学における根本的な原理であり、無条件に「~せよ」と命じる絶対的命法である。定言的命令(ていげんてきめいれい)とも言う。『人倫の形而上学の基礎づけ』 (Grundlegung zur Metaphysik der Sitten) において提出され、『実践理性批判』において理論的な位置づけが若干修正された。 (ja)
  • L'imperativo categorico è il principio centrale nella filosofia morale di Immanuel Kant, così come dell'etica deontologica moderna, altrimenti chiamata legge morale. Introdotto nella Fondazione della metafisica dei costumi (1785), potrebbe essere definito come lo standard della razionalità da cui tutte le esigenze morali derivano. (it)
  • 定言令式,是德意志哲学家康德在1785年出版的《道德形而上学的基础》一书中所提出的哲学概念。 康德认为,道德完全先天地存在于人的理性之中。只有因基于道德的义务感而做出的行为,方存在道德价值。因心地善良而做出的义举,或是因义务而做出的德行(譬如军人因救灾而牺牲),都不能算作真正有德的行为。道德应当,而且只应当从规律概念中引申演绎而来。尽管自然界中的一切事物都遵循某种规律,但只有理性生物(人)才具有按照规律的理念而行动的能力(自由意志)。就客观原则对意志的约束规范而言,其命令尽管是强制的,但同时也是理性的。这种理性命令的程式,就叫作“令式”。 令式有两种。如果某种行为无关于任何目的,而出自纯粹客观的必然性,那么这种令式才是“定言令式”。如果行為是實現目的的手段,則被康德称为“假言令式”。 康德认为,定言令式总是先天而的。 康德在道德形而上学的基础中表明,定言令式為先驗的自由的理性基於自律即「意志在一切行為中對於自己是一項法則」為自己所立的法則,其表現出的原則即為「除非你的格律也能將自己視為一項普遍法則,否則不要依之而行動」,其內容即為定言令式且亦為道德的法則。 (zh)
  • L'imperatiu categòric és un principi ètic formulat per Immanuel Kant en la Fonamentació de la metafísica dels costums i la Crítica de la raó pràctica, que ens mostra, de manera racional, quina ha de ser la pauta de la nostra conducta. És un dels principis fonamentals de la filosofia kantiana. La voluntat es dona a si mateixa les seves lleis, anomenades imperatius. Però cal distingir dos tipus d'imperatius: els imperatius hipotètics, basats en la recerca d'un premi o la fugida d'un càstig, propis d'una ètica teleològica, (Kant els rebutja), i els imperatius categòrics, propis d'una ètica deontològica (el deure pel deure, acceptats per Kant). Així trobem la màxima kantiana definida com a imperatiu categòric: actua només segons aquella màxima que puguis voler que es converteixi, alhora, en ll (ca)
  • The categorical imperative (German: kategorischer Imperativ) is the central philosophical concept in the deontological moral philosophy of Immanuel Kant. Introduced in Kant's 1785 Groundwork of the Metaphysic of Morals, it is a way of evaluating motivations for action. It is best known in its original formulation: "Act only according to that maxim whereby you can, at the same time, will that it should become a universal law." (en)
  • Kategoria imperativo estas esprimo de Immanuel Kant el kiu kaj ĉirkaŭ kiu li konstruis la moralan sistemon de sia filozofio. Anoncita unufoje en 1785 en lia verko “La fondado de metafiziko de la moroj”, la esprimo-koncepto estos reprenita en aliaj samaŭtoraj verkoj temantaj pri etiko-moralo. Kritikita plurflanke, tiu nocio estis studita kaj plielaborita ĉe diversaj filozofoj. La imperativo estas precipe konata laŭ tri formuloj per kiuj la aŭtoro ĝin prezentis. Malgraŭ la diversaj formuladoj, el ili aperas ke la morala kategoria imperativo estas unika. (eo)
  • Der kategorische Imperativ ist das grundlegende Prinzip moralischen Handelns in der Philosophie Immanuel Kants. Als Kriterium, ob eine Handlung moralisch sei, wird hinterfragt, ob sie einer Maxime folgt, deren Gültigkeit für alle, jederzeit und ohne Ausnahme akzeptabel wäre, und ob alle betroffenen Personen nicht als bloßes Mittel zu einem anderen Zweck behandelt werden, sondern auch als Zweck an sich. Der kategorische Imperativ wird als Bestimmung des guten Willens von Kant in der Grundlegung zur Metaphysik der Sitten vorgestellt und in der Kritik der praktischen Vernunft ausführlich entwickelt. Er lautet in einer seiner Grundformen: „Handle nur nach derjenigen Maxime, durch die du zugleich wollen kannst, dass sie ein allgemeines Gesetz werde.“ Auf unmittelbare Kritik reagierte Kant mit e (de)
  • Imperatif kategoris (bahasa Jerman: kategorischer Imperativ) adalah perintah yang mengatakan apa yang harus dilakukan dari sudut pandang alasan murni semata; sesuatu dikatakan kategoris karena apa yang diperintahkan dari perspektif alasan murni tidak bergantung pada keadaan yang masuk akal dan selalu membawa nilai utama. Imperatif ini memerintahkan sesuatu bukan untuk mencapai tujuan tertentu, melainkan karena perintah itu baik pada dirinya. Imperatif ini bersifat a priori. Immanuel Kant menemukan rumusan umum dari imperatif kategoris itu sebagai berikut: (in)
  • L'impératif catégorique est un concept de la philosophie morale d'Emmanuel Kant selon lequel la raison permet à l'individu de se représenter une loi morale selon laquelle il faut agir de telle manière que la maxime de notre action puisse être élevée au rang de maxime universelle. L'impératif est catégorique dans le sens où l'agent moral doit agir par devoir, pour le devoir, viser le devoir en lui-même. (fr)
  • De categorische imperatief is een bekende gedachte uit de filosofie van Immanuel Kant. In zijn ethiek onderscheidt Kant de categorische imperatief van de hypothetische imperatief. De hypothetische imperatief is het praktische voorschrift dat in de praktijk werkzaam is; met andere woorden: in dit-en-dat geval moet men zus-en-zo handelen. Onder de categorische imperatief verstaat Kant de leidraad van het zedelijk bewustzijn, dat zich zowel van zijn eigen menselijke vrijheid bewust is als van de zedelijke vrijheid van alle andere mensen; daarnaast moet het volgen van deze leidraad los staan van elke voorstelling van een te bereiken praktisch doel (want dat is bij Kant immers de sfeer van de hypothetische imperatief); het is bij Kant immers een zuivere voorstelling en geen praktische. Deze zed (nl)
  • Imperatyw kategoryczny (niem. Kategorischer Imperativ) – zasada etyczna, którą można sformułować na wiele sposobów, w tym w sposób następujący: „należy postępować zawsze wedle takich reguł, co do których chcielibyśmy, aby były one stosowane przez każdego i zawsze”. Termin filozoficzny utworzony przez Immanuela Kanta jako skutek poszukiwań bezwzględnie ważnego prawa, dotyczącego każdej osoby, które byłyby spełniane niezależnie od istnienia Boga. Kant definiuje ją na różne sposoby. Najprostsza wersja brzmi: (pl)
  • O Imperativo categórico (em alemão: kategorischer Imperativ) é um dos principais conceitos da filosofia de Immanuel Kant. A ética, segundo a visão de Kant, tem como conceito esse sistema. Para o filósofo prussiano, imperativo categórico é o dever de toda pessoa agir conforme princípios dos quais considera que seriam benéficos caso fossem seguidos por todos os seres humanos: se é desejado que um princípio seja uma lei da natureza humana, deve-se colocá-lo à prova, realizando-o para consigo mesmo antes de impor tal princípio aos outros. Em suas obras, Kant afirma que é necessário tomar decisões como um ato moral, ou seja, sem agredir ou afetar outras pessoas. (pt)
  • Категори́ческий императи́в (от лат. imperativus — повелительный) — центральное понятие в этическом философском учении Иммануила Канта о морали, представляющее собой высший принцип нравственности. Понятие категорического императива было сформулировано Кантом в его труде «Основы метафизики нравственности» (1785) и подробно исследовано в последующем — в трактате «Критика практического разума» (1788). Таким образом, моральный закон может состоять лишь в законодательной форме принципа: «поступай так, чтобы максима твоей воли могла бы быть всеобщим законом». (ru)
  • Det kategoriska imperativet formulerades och identifierades av filosofen Immanuel Kant (1724–1804) som moralens högsta princip. I sin grundformulering lyder det "Handla endast efter den maxim genom vilken du tillika kan vilja att den blir en allmän lag". Kant menar dels att detta är en syntetiskt nödvändig sanning, vid betraktande av begreppet "kategoriskt imperativ". Efter avlägsnande av allt empiriskt, eller "materiellt", kvarstår endast lagbundenheten själv. Därav följer det rent formella kravet att anpassa sina handlingar till kravet på lagbundenhet. (sv)
  • Категори́чний імперати́в — фундаментальний моральний принцип Канта. За Кантом, існує єдиний фундаментальний моральний принцип: чинити так, аби завжди розглядати інших людей як цілі, а не як засоби. Цей принцип є імперативом (командою), і він є категоричним (застосовується без винятків, у всіх випадках, місцях і обставинах). Він є класичним прикладом етичних теорій, систем моралі, що зосереджуються радше на істинному характері поведінки (і намірах особи), аніж на наслідках цих дій. (uk)
dcterms:subject
Wikipage page ID
Wikipage revision ID
Link from a Wikipage to another Wikipage
Faceted Search & Find service v1.17_git139 as of Feb 29 2024


Alternative Linked Data Documents: ODE     Content Formats:   [cxml] [csv]     RDF   [text] [turtle] [ld+json] [rdf+json] [rdf+xml]     ODATA   [atom+xml] [odata+json]     Microdata   [microdata+json] [html]    About   
This material is Open Knowledge   W3C Semantic Web Technology [RDF Data] Valid XHTML + RDFa
OpenLink Virtuoso version 08.03.3330 as of Mar 19 2024, on Linux (x86_64-generic-linux-glibc212), Single-Server Edition (62 GB total memory, 46 GB memory in use)
Data on this page belongs to its respective rights holders.
Virtuoso Faceted Browser Copyright © 2009-2024 OpenLink Software