rdfs:comment
| - Baron Bettino Ricasoli (9. března 1809 Florencie - 23. října 1880 zámek Brolio v Toskánsku) byl italský politik a dvakrát premiér Itálie (1861-1862 a 1866-1867). Byl přední osobností éry risorgimenta, v roce 1859 zastával post ministra vnitra Toskánska a v roce 1860 premiéra Toskánska jmenovaného králem Viktorem Emanuelem II. Po smrti Camilla Cavoura v červnu 1861 se stal ministerským předsedou Italského království (1862). Znovu byl premiérem Itálie v letech 1866-1867. (cs)
- Baron Bettino Ricasoli (* 9. März 1809 im Palazzo Ricasoli in Florenz; † 23. Oktober 1880 auf Castello di Brolio, Gaiole in Chianti) war ein italienischer Staatsmann. Zwischen 1861 und 1867 war er zweimal italienischer Ministerpräsident. (de)
- Ο Μπετίνο Ρικάζολι (ιταλικά: Bettino Ricasoli, 9 Μαρτίου 1809 - 23 Οκτωβρίου 1880) ήταν ένας Ιταλός πολιτικός, που διατέλεσε και πρωθυπουργός του Βασιλείου της Ιταλίας. (el)
- Bettino Ricasoli, 1st Count of Brolio, 2nd Baron Ricasoli (Italian pronunciation: [betˈtiːno riˈkaːzoli]; 9 March 1809 – 23 October 1880) was an Italian statesman. He was a central figure in the politics of Italy during and after the unification of Italy. He led the Moderate Party. (en)
- Bettino Ricasoli, apodado el «Barón de Hierro», (Florencia, 9 de marzo de 1809 - Gaiole in Chianti, (Castillo - Brolio), 23 de octubre de 1880) fue un político italiano, alcalde de Florencia y el segundo Presidente del Consejo de Ministros de Italia después de Cavour. (es)
- Bettino Ricasoli (né le 20 mars 1809 à Florence, et mort le 13 octobre 1880, à Gaiole in Chianti, au château de Brolio) est un homme d'État italien du XIXe siècle, qui fut Président du Conseil du Royaume d'Italie à deux reprises. Ricasoli établi la composition moderne du chianti. (fr)
- Bettino Ricasoli, Baron ke-2 Ricasoli (pengucapan bahasa Italia: [betˈtiːno riˈkaːzoli]; 29 Maret 1809 – 23 Oktober 1880) adalah seorang negarawan Italia. (in)
- Bettino Ricasoli, soprannominato il Barone di ferro (Ricàsoli [riˈkazoli]; Firenze, 9 marzo 1809 – San Regolo, 23 ottobre 1880), è stato un politico e nobile italiano, sindaco di Firenze e secondo presidente del Consiglio del Regno d'Italia dopo Cavour. (it)
- Bettino Ricasoli, baron Ricasoli, graaf van Brolio (Florence, 29 maart 1809 – Gaiole in Chianti, 23 oktober 1880) was een Italiaans staatsman. (nl)
- Bettino Ricasoli (Brolio, 9 de Março de 1809 - Brolio, 23 de Outubro de 1880) foi um político italiano. Ocupou o cargo de primeiro-ministro da Itália. (pt)
- Bettino Ricasoli (ur. 9 marca 1809 we Florencji, zm. 23 października 1880 w zamku Brolio w Toskanii) – włoski polityk, dwukrotny premier Włoch (1861–1862 i 1866–1867). Był działaczem ruchu Risorgimento, w 1859 pełnił urząd ministra spraw wewnętrznych Toskanii, a w 1860 premiera Toskanii w imieniu króla Wiktora Emanuela II. Po śmierci Camilla Cavoura w czerwcu 1861 został premierem Królestwa Włoch (do 1862). Ponownie był premierem Włoch w latach 1866-1867. (pl)
- Бетти́но Риказо́ли (итал. Bettino Ricasoli; 29 марта 1809, Флоренция — 23 октября 1880) — барон, итальянский политик и государственный деятель, дважды становился премьер-министром Италии, причём, оба раза его сменял придерживающийся левых взглядов Урбано Раттацци. (ru)
- Беттіно Рікасолі (італ. Bettino Ricasoli; 29 березня 1809 — 23 жовтня 1880) — італійський барон, державний і політичний діяч, двічі обіймав посаду прем'єр-міністра Італії. (uk)
- 贝蒂诺·里卡索利,里卡索利男爵,布罗利奥伯爵(Bettino Ricàsoli,Barone Ricàsoli,Conte di Brolio,義大利語發音:[riˈkaːsoli]),(1809年3月28日-1880年10月23日) 意大利政治家。 (zh)
- Bettino Ricasoli, 1. Brolioko kondea, 2. Ricasoli baroia (Florentzia, 1809ko martxoaren 9a - , Gaiole in Chianti, 1880ko urriaren 23a) italiar politikaria izan zen. Italiako lehen ministroa, Bi aldiz izan zen Italiako lehen ministro, 1861etik 1862ra eta 1866tik 1867ra.
* Datuak: Q519900
* Multimedia: Bettino Ricasoli (eu)
- Bettino Ricasoli, född 9 mars 1809 i Florens, död 23 oktober 1880 i Rom, var en italiensk politiker. Han var Italiens premiärminister 1861-1862 och 1866-1867. Ricasoli var ättling till en gammal toskansk adelsfamilj. Han ägnade sin första verksamhet, efter någon tids universitetsstudier, åt lantbruk och vinplantering. År 1847 yrkade han i tidskriften "La Patria" på Italiens enhet under en konstitutionell kung och blev gonfalonjär i sin födelsestad, men efter Österrikes seger över de för sin frihet kämpande italienarna drog han sig för tio års tid tillbaka till sitt jordbruk. (sv)
|