An Entity of Type: animal, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Titus Quinctius Flamininus (c. 228 – 174 BC) was a Roman politician and general instrumental in the Roman conquest of Greece.

Property Value
dbo:abstract
  • Titus Quinctius Flamininus (228 př. n. l. – 174 př. n. l.) byl římský politik a vojevůdce, který zvítězil nad makedonským králem Filipem V. v druhé makedonské válce. Flamininus sloužil jako vojenský tribun ve druhé punské válce. V roce 203 př. n. l. zastával v Římě úřad kurulského aedila a v roce 199 př. n. l. vykonával quaesturu. V témže roce byl zvolen konzulem, třebaže mu v té době bylo jen něco málo kolem 30 let a nesplňoval tedy podmínku dosaženého věku pro vykonávání tohoto úřadu. Podle Livia se tribuni Marcus Fulvius a Manius Curius veřejně postavili proti jeho kandidatuře, neboť byl právě quaestorem, avšak senát jejich námitky odmítl a lidové shromáždění zvolilo Flaminina společně se Sextem Aeliem Paulem za konzula pro následující rok. Po nástupu do konzulského úřadu byl určen k vystřídání dosavadního konzula , jenž velel římskému vojsku operujícímu v Řecku proti makedonskému králi Filipovi V. Flamininus se energicky ujal velení a vypudil Filipa z většiny Řecka (kromě několika pevností). Poté, co jej porazil také v Ilýrii, se Flamininus, jehož volební období se již nachýlilo ke konci, pokusil s makedonským králem vyjednat uzavření míru. V průběhu vyjednávání jej ale senát ustavil prokonzul, což Flamininovi dodalo patřičnou autoritu k pokračování ve válce. V roce 197 př. n. l. porazil Filipa v bitvě u Kynoskefal v Thesálii, kde římská legie prokázala zastaralost koncepce makedonské falangy. Filip byl přinucen kapitulovat. Následně vyklidil své pozice v Řecku a zaplatil Římu 1000 talentů válečných kontribucí. Jeho království však zůstalo nedotčeno, neboť mělo chránit Řecko před útoky Ilyrů a jiných barbarů. Tím byl ovšem popuzen aitólský spolek, řecký spojenec Římanů, který žádal, aby makedonské království bylo zcela zničeno. V letech 197 až 194 př. n. l. Flamininus přímo rozhodoval o politických záležitostech řeckých měst. V roce 196 př. n. l. vystoupil na isthmických hrách v Korintě a prohlásil řecké obce za svobodné. Protože mluvil plynule řecky a byl velkým obdivovatelem řecké kultury, oslavovali ho Helénové jako svého osvoboditele. Dokonce nechali razit jeho portrét na mince a v některých obcích ho uctívali jako boha. Podle Livia bylo vyhlášení řecké svobody projevem Flamininova nesobeckého helenofilství. Nicméně, jak se zdá, Flamininus chápal proklamovanou svobodu spíše jako osvobození řecké aristokracie z útlaku makedonského krále. Společně se svými řeckými spojenci dobyl a vyplenil Spartu, načež se triumfálně vrátil do Říma i s 1200 osvobozenými otroky, kteří byli zajati a prodáni do Řecka během druhé punské války. Když pergamský král požádal Řím o pomoc proti expanzi seleukovského panovníka Antiocha III., byl Flamininus v roce 192 př. n. l. vyslán senátem k Antiochovi, aby ho varoval před zásahy do řeckých záležitostí. Antiochos však zpochybnil právo Římanů mluvit za Řeky a slíbil, že sám opustí Řecko, jen pokud Římané učiní totéž. Vyjednávání tudíž ztroskotalo a Řím vyhlásil Antiochovi válku. V roce 191 př. n. l. se Flamininus zúčastnil , v níž byl Antiochos Římany poražen. V roce 183 př. n. l. byl opět vyslán na východ tentokrát k bithýnskému králi , aby s ním vyjednal zajetí Hannibala, který tehdy právě pobýval na králově dvoře. Avšak dříve než tak stačil učinit, spáchal Hannibal sebevraždu. O dalších Flamininových osudech není již nic známo a v roce 174 př. n. l. zřejmě umírá. (cs)
  • Tit Quinti Flaminí (en llatí: Titus Quinctius T. f. L. n Flamininus; vers 230 aC-174 aC) va ser un general i magistrat romà. Aureli Víctor diu que el seu pare era Gai Flamini, mort a la Batalla del llac Trasimè, però això sembla una confusió entre la gens Flamínia i els Flaminins de la gens Quíntia. Era germà de Luci Quinti Flaminí. Apareix per primera vegada l'any 201 aC quan va ser comissionat per la distribució de terres al Samni i la Pulla. L'any 200 aC va ser un dels Triumviri coloniae deducendae per la refundació de la colònia de Venúsia. El 199 aC va ser qüestor i al final de l'any va aspirar al consolat. Els tribuns s'hi van oposar perquè no havia estat abans edil ni pretor, encara que ja tenia l'edat per ser cònsol. (ca)
  • تيتوس كوينكتيوس فلامينينوس (باللاتينية: Titus Quinctius Flamininus) (حوالي 229 ق.م. – حوالي 174 ق.م.) كان سياسياً رومانياً وجنرال محوري في الفتح الروماني لليونان.وفي عام 197 أوقع تيتس كونكتيوس فلامنينوس، وهو رجل ينتمي إلى ذلك الصنف من الأشراف الذين قلبوا بولبيوس مناصراً متحمساً للرومان، أوقع بفليب هزيمة منكرة عند سينوسفلي Cynoscephalea وسقطت على أثرها كل مقدونية- أو بالأحرى بلاد اليونان كلها- تحت رحمة رومة. وقد استاء من فلامنينوس أحلافه الإيتوليون (وقد ادعوا أنهم الذين كسبوا المعركة) لأنه سمح لفليب بعد أن أمن جانبه لشدة ضعفهِ، أن يحتفظ بعرشهِ واكتفى بأن فرض عليه غرامة باهظة واستولى على وسق سفينة من الأسلاب. وكانت حجة فلامنينوس في المطالبة بإبعاد فليب عن العرش أنه في حاجة إلى مقدونية لوقاية البلاد من البرابرة الضاربين في شمالها. وكان القائد الروماني قد تعلم اللغة اليونانية في تارنتم ( وهو الاسم الذي أطلقه الرومان على تاراس) وعرف ما في الأدب اليوناني، والفلسفة اليونانية، والفن اليوناني من بهجة وروعة. ويبدو أنه كان يعتزم مخلصاً أن يحرر دول المدن اليونانية من سيطرة مقدونية، وأن يتيح لها كل فرصة تمكنها من أن تستمتع بالحرية والسلم. ولما استطاع بعد صعاب جمة أن يقنع المبعوثين الرومان بأن هذه خطة حكيمة، ذهب إلى الألعاب البرزخية في كورنثة (196)، حيث كان جميع العالم اليوناني الخطير الشأن مجتمعاً (وكان كل واحد يحدث جاره، على حد قول بولبيوس، بما يستطيع الرومان وقتئذ أن يفعلوه) وأعلن في الحاضرين على لسان منادٍ أن "مجلس الشيوخ الروماني، وأن تيتس كونكتيوس القنصل الأكبر بعد أن هزما الملك فليب والمقدونيين يتركان الأقوام الآتي ذكرهم بعد أحراراً، فلا يضعان في بلادهم حاميات عسكرية، ولا يطالبانهم بجزية، يحكمون أنفسهم بمقتضى قوانينهم. وهؤلاء الأقوام هم الكورنثيون، الفوقيون، واللكريون، والعوبيون، والآخيون الفثيوتيون، والمجنيزيون، والساليون، والبرهيبيون - أي جميع سكان بلاد اليونان القارية الذين لم يكونوا من قبل أحراراً. وصاح الجزء الأكبر من المجتمعين أن يعاد هذا النداء لأنهم لم يستطيعوا أن يصدقوا هذا الإجراء الذي أصبحوا بمقتضاه أحراراً والذي لم يعهدوا له من قبل مثيلاً. فلما أن أعاده المنادي "ارتفعت في الجو عاصفة من التهليل" على حد قول بولبيوس "ليس من السهل على من يستمعون هذه القصة الآن أن يتصوروا قوتها"(12). وارتاب الكثيرون منهم في صدق هذا الإعلان وفي إخلاص أصحابه فيهِ، وتوقعوا أن تكون من ورائه حيلة ماكرة، ولكن فلامنينوس شرع من ذلك اليوم ينقل الجنود اليونان من كورنثة، ولم تحل سنة 194 حتى كان جيشه كله قد عاد إلى إيطاليا. ورحبت به اليونان وعدته "منقذاً ومحرراً" وبدت مغتبطة سعيدة تعيش في آخر أيام حريتها. (ar)
  • Ο Τίτος Κόιντος Φλαμινίνος (Titus Quinctius Flamininus, 229 π.Χ. - 174 π.Χ.) ήταν Ρωμαίος στρατηγός και πολιτικός που έπαιξε σημαντικό ρόλο στην ρωμαϊκή κατάκτηση της Ελλάδας κατά τον Δεύτερο Μακεδονικό Πόλεμο. Γεννήθηκε σε μια κάπως παρηκμασμένη οικογένεια πατρικίων εν ονόματι Κόιντια (Quinctia). Η οικογένεια αυτή είχε μία ένδοξη θέση στην πρώιμη ρωμαϊκή ιστορία, ειδικά ο διάσημος ήρωας Λεύκιος Κόιντος Κιγκινάτος , αλλά με κάποιο τρόπο έχασε την πολιτική της επιρροή στα μέσα του 4ου αιώνα π.Χ.. Προπάππος του Φλαμινίνου , ο Καίσος Κόιντος Κλαύδος, ήταν ύπατος το 271 π.Χ. και ο τελευταίος Κόιντος που αναφέρεται ότι κατείχε κάποιο αξίωμα πριν το 209 π.Χ. Ο Λεύκιος Κόιντος, ο παππούς του, ήταν αρχιερέας του Δία κατά τη διάρκεια του τρίτου τέταρτου του 3ου αι. π.Χ. Για τον πατέρα του , που ονομαζόταν και αυτός Τίτος, δεν υπάρχουν πληροφορίες. Είχε δύο γιούς : τον μεγαλύτερο, Τίτο Φλαμινίνο που γεννήθηκε το 229 π.Χ. και τον Λεύκιο που γεννήθηκε αργότερα. Στα τέλη του 3ου αιώνα π.Χ. η οικογένεια των Κόιντων απέκτησε ξανά μια καλή θέση εξαιτίας του θείου του, Καίσου που έχτισε το 217 π.Χ. τον ναό της Ομόνοιας στη Ρώμη . Ως αποτέλεσμα αυτού ο αδελφός του έγινε ιερέας σε μικρή ηλικία και ο ξάδελφός του, Τίτος Κοΐγκτιος Κρισπίνος ύπατος το 208. Οι Κόιντοι για πολλά χρόνια είχαν συμμαχικούς δεσμούς με τους Φαβίους, μια από τις πιο διακεκριμένες οικογένειες της Ρώμης. Για να πραγματοποιηθεί αυτό γίνονταν γάμοι. Χαρακτηριστικό παράδειγμα αποτελεί η περίπτωση που Φλαμινίνου που νυμφεύτηκε μία Φαβία. Η πρώιμη καριέρα του Φλαμινίνου αποτελεί ιδιαίτερη περίπτωση καθώς προσπέρασε πληθώρα βημάτων στην cursus honorum . Ο Β' Καρχηδονιακός πόλεμος που έλαβε μέρος στην Ιταλία αποτέλεσε έναρξη για πολλές ασυνήθιστες καριέρες με πιο γνωστό παράδειγμα την περίπτωση του Σκιπίωνα του Αφρικανού. Ο Φλαμινίνος ξεκίνησε το 208 π.Χ. ως χίλιαρχος, ένα μικρό στρατιωτικό αξίωμα. Υπηρέτησε υπό τις διαταγές του επί πέντε φορές υπάτου Μάρκου Κλαύδιου Μάρκελλου που ηγήθηκε των επιχειρήσεων εναντίον του Αννίβα στην Νότια Ιταλία . Ο Μάρκελλος σκοτώθηκε σε μια ενέδρα των Καρχηδονίων κοντά στον Κρότωνα το 208 . Δύο χρόνια μετά ο Φλαμινίνος εκλέχτηκε κέστορας (ταμίας), αν και πληθώρα ιστορικών υποστηρίζουν ότι αυτό συνέβη πολύ αργότερα. Στάλθηκε στον Τάραντα για να βοηθήσει τον θείο του Κόιντο Κλαύδιο Φλαμινίνο που ήταν προπραίτορας και υπεύθυνος για τη ρωμαϊκή φρουρά . Η Ρώμη κρατούε ισχυρή τη στρατιωτική παρουσία σε αυτήν την ελληνική πόλη εξαιτίας της αποστασίας της και την ενίσχυση που έδωσε στον Αννίβα. Το 205 όμως πέθανε ο θείος του και ο Φλαμινίνος πήρε τη θέση του. Το να γίνει κάποιος προπραίτορας πριν τα 25 του χρόνια ήταν ασυνήθιστο κατόρθωμα αλλά μπορεί να εξηγηθεί από το γεγονός ότι οι έμπειροι διοικητές χρησιμοποιήθηκαν εκτενώς στο τέλος του Β΄ Καρχηδονιακού Πολέμου. Είχε αποκτήσει καλές σχέσεις με τον ελληνικό πληθυσμό του Τάραντα. Κατά τη διάρκεια παραμονής του ήρθε σε επαφή με την ελληνική γλώσσα και τον πολιτισμό. Το 201 αποτέλεσε μέλος μιας δεκαμελούς επιτροπής αποτελούμενης από βετεράνους του Σκιπίωνα του Αφρικανού στο Σάμνιο και την Απουλία, ίσως επειδή γνώριζε τις περιοχές ύστερα από την παραμονή του στον Τάραντα. Η επιτροπή αυτή συνέχισε το έργο της μέχρι το 200 αλλά ο Φλαμινίνος προσλήφθηκε σε μια δεύτερη επιτροπή αποτελούμενη από τρία μέλη που θα κατέγραφε τους αποίκους στη Βενουσία. Ήταν η πρώτη και τελευταία φορά που κάποιος ανελάμβανε να είναι μέλος δύο επιτροπών ταυτόχρονα στην ιστορία της Ρώμης. Το 199 ο Φλαμινίνος στράφηκε προς το αξίωμα του υπάτου, ενώ δεν ήταν ακόμη ούτε τριάντα ετών. Η cursus honorum του δεν είχε ολοκληρωθεί ακόμη επίσημα αυτά τα χρόνια, αλλά η απόπειρα του μόνο για να κατέβει στις εκλογές αρκούσε για να σπάσει η παράδοση. Ήταν ακόμη νεότερος από τον Σκιπίωνα τον Αφρικανό , που εξελέγη ύπατος το 205 στα 31 του έτη έχοντας εντυπωσιακό στρατιωτικό ιστορικό και διάσημη οικογένεια με υψηλό κύρος. Αντίθετα, ο Φλαμινίνος προερχόταν από μια μικρότερη οικογένεια και δεν μπορούσε να υπερηφανεύεται για κάποιο αξιοσημείωτο επίτευγμα του κατά τη διάρκεια του πολέμου εναντίον του Αννίβα . Τουλάχιστον δύο Τριβούνοι των Πληβείων, ο Μάρκος Φούλβιος και ο Μάνιος Κούριος, άσκησαν βέτο στην υποψηφιότητά του, με την αιτιολογία ότι ήταν πολύ νέος και δεν είχε καμιά αξίωση. Ωστόσο, η Σύγκλητος τους ανάγκασε να καταργήσουν το βέτο τους και να επιτρέψουν στον Φλαμινίνο να παρουσιαστεί στις εκλογές. Ο Φλαμινίνος εξελέγη ύπατος, μαζί με τον πληβείο Σέξτο Αίλιο Πίτο Κάτωνα. Ο τελευταίος θεωρούνταν ως ο πρώτος ύπατος και ήταν αρκετά δημοφιλής στον λαό λόγω της διανομής της γης που είχε πραγματοποιήσει, σύμφωνα με τον Πλούταρχο. Ο Φλαμινίνος δεν είχε επιτεύξει κάποιο αξιοσημείωτο στρατιωτικό επίτευγμα, και εξελέγη χάρη στην θητεία του το προηγούμενο έτος, κατά τη διάρκεια του οποίου εισήγαγε μεγάλες ποσότητες σιταριού από την Αφρική. Καθώς οι δύο ύπατοι δεν μπορούσαν να συμφωνήσουν για την κατανομή των επαρχιών μεταξύ τους, στράφηκαν σε διαχωρισμό. Εκείνη την εποχή, μεγάλος έπαινος ήταν η διεξαγωγή Πολέμου εναντίον του Φίλιππου Ε΄ και ο Φλαμινίνος φάνηκε αρκετά τυχερός. Ο Φίλιππος διέθετε λίγους ενεργούς συμμάχους στην Ελλάδα, αλλά και η Ρώμη επίσης είχε πρόβλημα στην απόκτηση περισσοτέρων στον Ελληνικό χώρο, με τους Έλληνες να θυμούνται τις αγριότητες των λεγεώνων κατά τον Πρώτο Μακεδονικό Πόλεμο. Οι περισσότερες πόλεις-κράτη υιοθέτησαν μια πολιτική αναμονής περιμένοντας να δουν προς ποια πλευρά θα κλίνει ο πόλεμος. Κατά τα πρώτα δύο έτη, η Ρωμαϊκή εκστρατεία ήταν ανεπιτυχής. Ο Πούμπλιος Σουλπίκιος Γάλβας έκανε πολύ μικρές προόδους εναντίον του Φιλίππου, και ο Πούμπλιος Βίλιος που τον διαδέχτηκε, αντιμετώπισε ανταρσία μέσω στο ίδιο του το στράτευμα. Το 198 π.Χ., ο Βίλιος παρέδωσε την διοίκηση στον Φλαμινίνο, ο οποίος απεδείχθη πως ήταν πολύ διαφορετικού τύπου στρατηγός. Ο Φλαμινίνος δεν ήταν καν τριάντα ετών, και αυτοανακηρύχθηκε ως ένθερμος Φιλέλληνας. Εισήγαγε και καθόρισε τις λεπτομέρειες μιας νέας Ρωμαϊκής πολιτικής για να κερδηθεί ο πόλεμος. Μέχρι αυτό το σημείο, οι Ρωμαίοι είχαν απλώς απαιτήσει από τον Φίλιππο να σταματήσει να επιτίθεται στην νότια Ελλάδα υπό τον τίτλο Ειρήνη στην Ελλάδα. Τώρα ο Φλαμινίνος απαιτούσε ο Φίλιππος να αποσύρει όλα τα του στρατεύματα και διπλωμάτες από τις πόλεις της νότιας Ελλάδας και να περιοριστεί στη Μακεδονία υπό τον τίτλο «Ελευθερία στην Ελλάδα». Ο Φλαμινίνος διεξήγαγε μια έντονη εκστρατεία εναντίον του Φίλιππου, τον οποίο τον ανάγκασε να υποχωρήσει στη Θεσσαλία. Οι πόλεις της Αχαϊκής Συμπολιτείας, οι οποίες ήταν παραδοσιακοί σύμμαχοι των Μακεδόνων, ήταν πολύ απασχολημένες με τον πόλεμο τους εναντίον της Σπάρτης για να συμμετέχουν στον Δεύτερο Μακεδονικό Πόλεμο. Οι αυξανόμενες Ρωμαϊκές επιτυχίες εναντίον των Μακεδόνων, έκανε πολλούς από τους παλαιούς συμμάχους να αναθεωρήσουν την στάση τους ως προς την Μακεδονία. Υπήρξαν όμως και άλλοι, όπως το Άργος, η παραδοσιακή πηγή της παλαιάς Μακεδονικής δυναστείας των Αργεαδών, οι οποίοι παρέμειναν στο πλευρό του Μακεδονικού βασιλείου. Ο Φίλιππος διακήρυξε τη θέληση του να κάνει ειρήνη, αλλά το άνοιγμα του αυτό ήρθε σε μια κρίσιμη στιγμή για τον Φλαμινίνο, καθώς ήταν προεκλογική περίοδος στη Ρωμαϊκή δημοκρατία και ο Φλαμινίνος ενώ επιθυμούσε την δόξα του να κερδίσει τον πόλεμο, δε μπορούσε να γνωρίζει αν η διοίκηση του θα συνεχιστεί ή θα αντικατασταθεί από τη νέα κυβέρνηση, και αν ο πόλεμος θα συνεχιστεί ή διακοπεί. Αποφάσισε να ξεκινήσει διαπραγματεύσεις με τον Φίλιππο, ενόσω περίμενε τα αποτελέσματα των εκλογών στη Ρώμη. Εάν η νέα διακυβέρνηση αποφάσιζε πως ο Φλαμινίνος θα επέστρεψε στη Ρώμη, τότε θα προχωρούσε σε μια γρήγορη ειρηνευτική συμφωνία με τους Μακεδόνες. Εάν, από την άλλη πλευρά, η διοίκηση του συνεχιζόταν, τότε θα τερμάτιζε κάθε μορφή διαπραγμάτευσης και θα συνέχιζε τον πόλεμο εναντίον του Φιλίππου. Ο Φλαμινίνος και ο Φίλιππος συναντήθηκαν στη της Λοκρίδας τον Νοέμβριο του 198 π.Χ.. Για να καθυστερήσει τις διαδικασίες, ο Φλαμινίνος επέμενε πως όλοι ανεξαιρέτως οι σύμμαχοι του θα πρέπει να είναι επίσης παρόντες στις διαπραγματεύσεις. Ακολούθως, επανέλαβε τις απαιτήσεις του προς τον Φίλιππο, πως θα έπρεπε να αποσυρθεί από όλη την νότια Ελλάδα. Ο Φίλιππος, ήταν προετοιμασμένος να αποσυρθεί από τις πρόσφατες κατακτήσεις του σε Θράκη και Μικρά Ασία, αλλά δεν μπορούσε να δεχτεί τις απαιτήσεις του Φλαμινίνου. Ο Φλαμινίνος τον έπεισε τελικά πως το πρόβλημα ήταν οι ίδιες οι πόλεις του νότου, οι οποίες ήταν ανένδοτες σε αυτό το σημείο, και πρότεινε στον Φίλιππο να στείλει μια αντιπροσωπεία στη Ρωμαϊκή γερουσία έτσι ώστε να υπάρξει μεγαλύτερη ευελιξία στις διαπραγματεύσεις. Ο Φίλιππος ακολούθησε τη συμβουλή του Φλαμινίνου, αλλά την ίδια στιγμή ο Φλαμινίνος έμαθε πλέον πως η διοίκηση του θα επεκτεινόταν και οι πολιτικοί σύμμαχοι του στη Ρώμη του εξασφάλισαν τη συνέχιση του πολέμου, και οι διαπραγματεύσεις διακόπηκαν άμεσα. Βλέποντας πως ο πόλεμος έκλεινε προς τη Ρώμη, οι λιγοστοί σύμμαχοι του Φίλιππου που απέμεναν τον εγκατέλειψαν - με την εξαίρεση της Ακαρνανίας- και αναγκάστηκε να συγκεντρώσει στρατό από 25.000 μισθοφόρους. Οι λεγεώνες του Φλαμινίνου συνάντησαν και κέρδισαν τον Φίλιππο αρχικά στην μάχη του ποταμού Αώου στη Βόρεια Ήπειρο, όμως η αποφασιστική μάχη δόθηκε στην τοποθεσία Κυνός Κεφαλές της Θεσσαλίας τον Ιούνιο του 197 π.Χ., με τις πιο ευέλικτες και καλύτερα διοικούμενες Ρωμαϊκές λεγεώνες να νικούν τις Μακεδονικές φάλαγγες οι οποίες παρασύρθηκαν σε ανώμαλο έδαφος και έχασαν τη συνοχή τους. Μετά από αυτό, ο Φίλιππος αναγκάστηκε να συνθηκολογήσει για ειρήνη σύμφωνα με τους Ρωμαϊκούς όρους. Προκηρύχθηκε γενική εκεχειρία, και οι ειρηνευτικές διαπραγματεύσεις έγιναν στην κοιλάδα των Τεμπών. ο Φίλιππος συμφώνησε να αποσυρθεί από όλες τις πόλεις της νότιας Ελλάδας και να ξεχάσει τις κατακτήσεις του σε Θράκη και Μικρά Ασία. Οι σύμμαχοι του Φλαμινίνου, η Αιτωλική Συμπολιτεία, έκαναν επιπλέον εδαφικές διεκδικήσεις εναντίον του Φιλίππου, αλλά ο Φλαμινίνος αρνήθηκε να τις υποστηρίξει. Η συνθήκη στάλθηκε στη Ρώμη για επικύρωση, και η έθεσε επιπλέον όρους, απαιτώντας ο Φίλιππος να πληρώσει πλήρεις πολεμικές αποζημιώσεις προς όλες τις πλευρές και να παραδώσει τον στόλο του. Το 196 π.Χ., συμφωνήθηκαν οι όροι και σταμάτησε επίσημα ο πόλεμος. Κατά τους αγώνες των Ισθμίων, ο Φλαμινίνος διακήρυξε την «Ελευθερία και Ανεξαρτησία των Ελλήνων», προς τις γενικές επευφημίες και πανηγυρισμούς των παρευρισκόμενων. Την ίδια στιγμή, οι Ρωμαϊκές λεγεώνες μπήκαν στις γεωγραφικά στρατηγικές πόλεις της Κορίνθου, Χαλκίδος, και Δημητριάδος, τις οποίες προηγουμένως έλεγχαν οι Μακεδόνες. Οι λεγεώνες αυτές αποσύρθηκαν το 194 π.Χ.. Αυτή ήταν η πράξη ενός ανιδιοτελούς Φιλέλληνα, αν και φαίνεται πιο πιθανό ότι ο Φλαμινίνος αντιλαμβανόταν την «ελευθερία» ως ελευθερία για την αριστοκρατία της Ελλάδας, που θα αποκτούσαν σχέσεις δούναι και λαβείν με την Ρώμη αντί υποχείρια της Μακεδονικής ηγεμονίας. Με τους Έλληνες συμμάχους του, ο Φλαμινίνος λεηλάτησε τη Σπάρτη, πριν επιστρέψει στη Ρώμη θριαμβευτικά μαζί με χιλιάδες απελευθερωμένους σκλάβους, 1.200 από τους οποίους απελευθερώθηκαν από την Αχαΐα, έχοντας αιχμαλωτιστεί και πωληθεί στην Ελλάδα κατά τη διάρκεια του Β ' Καρχηδονιακού Πολέμου. Εν τω μεταξύ, ο Ευμένης Β΄ της Περγάμου ζήτησε βοήθεια από τη Ρώμη κατά του βασιλιά των Σελευκιδών, Αντίοχου Γ΄. Ο Φλαμινίνος στάλθηκε να διαπραγματευτεί μαζί του το 192 π.Χ. και τον προειδοποίησε να μην παρεμβαίνει στα ελληνικά κράτη. Ο Αντίοχος δεν πίστευε ότι ο Φλαμινίνος είχε την εξουσία να μιλήσει για τους Έλληνες και υποσχέθηκε να αφήσει την Ελλάδα μόνη της, αν οι Ρωμαίοι έκαναν το ίδιο. Αυτές οι διαπραγματεύσεις δεν κατέληξαν κάπου και η Ρώμη βρέθηκε σύντομα σε πόλεμο με τον Αντίοχο. Ο Φλαμινίνος ήταν παρών στη Μάχη των Θερμοπυλών το 191 π.Χ., στην οποία ο Αντίοχος ηττήθηκε. Το 189 π.Χ. εξελέγη Κήνσορας μαζί με τον Μάρκο Κλαύδιο Μάρκελλο, νικώντας μεταξύ άλλων τον Κάτωνα τον Πρεσβύτερο. Το 183 π.Χ. στάλθηκε να διαπραγματευτεί με τον Προυσία Α΄ της Βιθυνίας σε μια προσπάθεια να συλλάβει τον Αννίβα, ο οποίος είχε εξοριστεί από την Καρχηδόνα, αλλά ο Αννίβας αυτοκτόνησε για να αποφύγει την αιχμαλωσία. Σύμφωνα με τον Πλούταρχο, πολλοί συγκλητικοί κατηγόρησαν τον Φλαμινίνο επειδή είχε προκαλέσει σκληρά το θάνατο ενός εχθρού που τώρα είχε γίνει αβλαβής. Αν και τίποτα δεν είναι γνωστό γι 'αυτόν μετά, ο Φλαμινίνος φαίνεται να πέθανε γύρω στο 174. (el)
  • Titus Quinctius Flamininus (* um 230 v. Chr.; † 174 v. Chr.) war ein römischer Politiker und Feldherr, bekannt vor allem durch seinen Sieg über Makedonien im Zweiten Makedonisch-Römischen Krieg. Er gehörte dem Geschlecht der Quinctii Flaminini an und hatte einen um etwa ein Jahr älteren Bruder, Lucius Quinctius Flamininus. Flamininus diente in den letzten Jahren des Zweiten Punischen Krieges in mehreren Funktionen als Soldat und nach dem Krieg als Decemvir zur Ansiedlung von Veteranen. Etwa 200/199 v. Chr. war er Quästor und wurde bereits 198 v. Chr. zum Konsul gewählt, obwohl er die weiteren Ämter des cursus honorum noch nicht bekleidet hatte und erst etwa 30 Jahre alt war. Als Konsul übernahm er den Oberbefehl im Krieg gegen Philipp V. von Makedonien, den er auch in den folgenden Jahren als Prokonsul behielt. Im Juni 197 v. Chr. gelang ihm in der Schlacht von Kynoskephalai der entscheidende Sieg über Philipp. Er schloss mit dem König einen Frieden, in dem Makedonien zusicherte, sich aus Griechenland zurückzuziehen. Bei den Isthmischen Spielen im Frühjahr 196 v. Chr. proklamierte Flamininus die Autonomie der griechischen Poleis. Er erhielt von den Griechen zahlreiche Ehrungen, u. a. sein Porträt auf Goldmünzen. In den folgenden Jahren blieb er noch in Griechenland, um kleinere Konflikte beizulegen. 194 v. Chr. zog Flamininus nach einem Feldzug gegen den spartanischen König Nabis mit seinen Truppen aus Griechenland ab und feierte in Rom einen Triumph. 189 v. Chr. wurde er Zensor. In den folgenden Jahren war er mehrmals diplomatisch im östlichen Mittelmeerraum tätig, so als Gesandter zu König Prusias I. von Bithynien, um die Auslieferung Hannibals zu verlangen. Flamininus ist als einer der bedeutendsten römischen Philhellenen in Erinnerung geblieben, auch wenn die römische Republik in den folgenden Jahrzehnten eine stärkere Machtpolitik gegenüber Griechenland verfolgte. Kaiser Nero bezog sich in seiner Freiheitserklärung für die Griechen 67 n. Chr. (ebenfalls an den Isthmien) auf das Vorbild des Flamininus. Die wichtigsten Quellen für das Leben des Flamininus sind die entsprechenden Bücher in den Geschichtswerken des Polybios und des Titus Livius sowie Plutarchs Biographie. Ein Sohn oder Neffe gleichen Namens war 150 v. Chr. Konsul, dessen Sohn, der ebenfalls hieß, bekleidete 123 v. Chr. das Konsulat. (de)
  • Titus Quinctius Flamininus (né en 229 av. J.-C.- vers 174 av. J.-C.) est un homme politique et général romain. Issu d'une ancienne famille patricienne de Rome, la gens Quinctia, il entre sur la scène politique au cours des guerres puniques et des guerres de Macédoine. Au cours de sa carrière fulgurante, obtenant le consulat avant 30 ans, il évince Philippe V de Macédoine de Grèce et fait de Rome un interlocuteur incontournable des relations inter-étatiques et géopolitiques en Méditerranée orientale. Du fait de sa victoire, il fut le premier Romain à proclamer, en 196 av. J.-C., la liberté des cités grecques. Il est passé dans la postérité et dans l'imagerie collective comme l'incarnation du général philhellène, cultivé, rationnel et connaisseur des enjeux locaux et des rapports de force qui traversaient le monde grec. Il est l'objet d'une des Vies Parallèles de Plutarque. (fr)
  • Tito Quincio Flaminino (en latín, Titus Quinctius Flamininus; 228 a. C.-174 a. C.) fue un político y militar de la República romana. (es)
  • Titus Quinctius Flamininus (sek. 229 SM – sek. 174 SM) adalah seorang politisi dan jenderal Romawi. Dia banyak berperan dalam penaklukan Romawi di Yunani. (in)
  • Titus Quinctius Flamininus (c. 228 – 174 BC) was a Roman politician and general instrumental in the Roman conquest of Greece. (en)
  • Tito Quinzio Flaminino (latino: Titus Quinctius Flamininus) (229 a.C. – 174 a.C.) è stato un militare e politico romano appartenente alla gens Quintia. (it)
  • 티투스 퀸크티우스 플라미니누스(라틴어: Titus Quinctius Flamininus, 기원전 228년 - 기원전 174년 무렵)는 로마공화정의 군인, 원로원 의원이다. 제2차 포에니 전쟁 이후 마케도니아 전쟁의 원정에서 주로 활약했다. (ko)
  • Titus Quinctius (of Quintius) Flamininus was een Romeinse staatsman en legeraanvoerder uit de 2e eeuw v.Chr. Hij werd geboren in 228 v.Chr. en begon reeds op jonge leeftijd zijn politieke en militaire loopbaan. Hij was tribunus plebis in 208 en voerde in 204 het bevel als stadscommandant van Tarentum. In 198 v.Chr. werd hij consul en werd hij, op de uitzonderlijke leeftijd van nog geen dertig, belast met het opperbevel tegen koning Philippus V van Macedonië. Met de hulp van Griekse bondgenoten wist hij deze in 197 te verslaan bij de Cynoscephalae in Thessalië, waarna de koning gedwongen werd zijn grondgebied te beperken tot het eigenlijke Macedonië. Tijdens de daaropvolgende Isthmische Spelen van 196 proclameerde Flamininus namens de Romeinse Senaat de “vrijheid van alle Grieken, die hij van het Macedonische juk had bevrijd”. Hij werd door de Grieken dan ook met eerbewijzen overladen. Zelf had hij tijdens deze campagne een grote liefde opgevat voor de Grieken en de Griekse cultuur. In 194 voerde hij nog met succes strijd tegen de Spartaanse avonturier Nabis, die grote delen van de Peloponnesos bezet had. Daarna verliet Flamininus met zijn troepen de Griekse bodem en vierde bij zijn thuiskomst in Rome een schitterende triomftocht, die drie dagen duurde, en waarbij de burgers van Rome voor het eerst nader kennis maakten met Griekse kunstwerken. Vanaf toen bleef Flamininus zich verdienstelijk maken, maar dan wel als diplomaat. Tijdens de zogenaamde "Syrische Oorlog" (192-188 v.Chr.) vervulde hij belangrijke diplomatieke missies, en in 189 was hij censor, samen met Marcus Claudius Marcellus. In 183 stond hij nog aan het hoofd van een gezantschap dat bij koning Prusias van Bithynië om de uitlevering van Hannibal verzocht (hetgeen deze uiteindelijk tot zelfdoding bracht). Vervolgens trok Titus Quinctius Flamininus zich uit het openbare leven terug, en genoot hij verder van een welverdiende rust, tot aan zijn dood in 174 v.Chr. (nl)
  • Titus Quinctius Flamininus (229 p.n.e. – 174 p.n.e.) był rzymskim politykiem i dowódcą wojskowym zaangażowanym w rzymski podbój Grecji. Zdobywał laury wojenne pod dowództwem Marcellusa w II wojnie punickiej, u którego służył jako trybun wojskowy w 208 p.n.e. W 204 p.n.e. był mianowany propretorem w Tarencie zyskując sobie reputacje sprawiedliwego zarządcy. Był potem członkiem komisji kolonizacyjnych i komisji do przydziału ziemi. Zachęcony poparciem starał się o konsulat z pominięciem przewidzianych przez cursus honorum pośrednich stanowisk. Został konsulem w 198 p.n.e., pomimo tylko trzydziestu lat, mniej niż wymagany wiek dla tego urzędu. Dwaj trybunowie ludu, Marek Fulwiusz i Maniusz Kurion publicznie przeciwstawiali się jego kandydaturze do urzędu konsula, ale senat przezwyciężył sprzeciw oddając rzecz pod głosowanie ludowe i Flaminius, co może świadczyć o jego dużej popularności w Rzymie, został wybranym razem z Sekstusem Eliuszem Paulusem. Po swoim wyborze na urząd konsula został wysłany jako następca Publiusza Sulpicjusza Galby, który był konsulem z Gajuszem Aureliuszem w 200 p.n.e. i dowodził w II wojnie macedońskiej. W tym czasie król Macedonii Filip V postanowił przejąć inicjatywę w tej wojnie. Wyruszył z armią królewską na Epir zachęcony do tego przez informacje o buncie wśród legionistów. Zablokował przełęcz prowadzącą do Epiru, a cała armia obsadziła wąwóz rzeki Aoosu. Filip wiedział, że Rzymianie chcąc maszerować na Pellę, będą musieli najpierw zaatakować go na tej idealnej dla niego pozycji obronnej. Konsul Galba nie mógł się zdecydować na szturm, gdyż pozycja wydawała się nie do zdobycia. W tym momencie przybył Tytus Kwinkcjusz Flamininus, przejął dowodzenie w wojnie z Filipem i nadał jej nowego pędu. Zdecydował się on na atak frontalny na pozycję Filipa i Rzymianie dotarli do połowy wąwozu, ale ponieśli duże straty i musieli się wycofać. Następnym razem z pomocą miejscowych pasterzy Rzymianie górskimi ścieżkami dostali się na tyły armii królewskiej dzięki czemu odnieśli zwycięstwo, choć Filip uniknął całkowitej klęski a falanga wywalczyła sobie drogę odwrotu. Rzymianie mogli się uważać za całkowitych zwycięzców, a największym zwycięzcą okazał się młody konsul, który wkrótce po przybyciu dokonał tego, czego przez poprzedni rok nie dokonało 2 jego poprzedników. Rozbił główną armię królestwa Macedończyków. Flamininus wyruszył na południe w kierunku Etolii, aby po połączeniu się z siłami Związku Etolskiego, ruszyć w kierunku Tesalii. Filip uchodząc stosował taktykę spalonej ziemi, która kontrastowała niepochlebnie z szacunkiem dla własności Greków wprowadzonej w życie przez Flamininusa. To przekonywało Greków do trzymania strony Rzymian. Flamininus wyparł Filipa V Macedońskiego z większej części Grecji, poza kilkoma twierdzami. Widomym znakiem poparcia Rzymian dla doprowadzenia wojny z Antygonidą do końca było powierzenie władzy prokonsularnej na rok 197 p.n.e. na obszarze Grecji właśnie Tytusowi Kwinkcjuszowi Flamininusowi, oraz wybranie jego brata – Lucjusza konsulem na ten rok. W 197 p.n.e. Flamininus ostatecznie zwyciężył Filipa w bitwie pod Kynoskefalaj (wzgórze „Psia Głowa”) w Tesalii, gdzie rzymskie legiony rozbiły falangę macedońską, która okazała się przestarzałą formacją. Filip był zmuszony do poddania się, wydania wszystkich miast greckich, które podbił i płacenia Rzymowi 1000 talentów, ale jego królestwo zostało zachowane by służyć jako państwo buforowe między Grecją i Ilirią. To wywołało niezadowolenie w Związku Etolskim, sojuszniku Rzymu w Grecji, który chciał, by Macedonia został rozbita całkowicie. Podczas okresu od 197 do 194 p.n.e. Flamininus kierował politycznymi sprawami greckich państw. W 196 p.n.e. Flamininus pojawił się na Igrzyskach istmijskich w Koryncie i ogłosił uroczyście wolność greckich państw. Bardzo wykształcony, rozmiłowany w kulturze greckiej, biegle znał grekę i był przygotowany do roli oswobodziciela Grecji. Zyskał sobie wielką sympatię wśród Greków, którzy okrzyknęli go ich wyzwolicielem i bili monety z jego portretem. Gdy Nabis, tyran Lacedemonu, zdobył Argos, Flamininus ze swoimi greckimi sojusznikami, najechał Lakonię (195 p.n.e.) i zrabował Spartę. Po powrocie do Rzymu w 196 p.n.e. przyznano Flamininusowi prawo do triumfu. Razem z nim wróciło do Rzymu 1200 uwolnionych Rzymian, którzy zostali wzięci do niewoli i sprzedani w Grecji podczas II Wojny Punickiej. W międzyczasie, Eumenes II z Pergamonu zaapelował do Rzymu o pomoc przeciwko królowi Syrii Antiochowi III Seleucydzie. Flamininus został wysłany by negocjować z nim w 192 p.n.e. i ostrzegł go przed mieszaniem się w sprawy miast państw greckich. Dyplomatyczną zasługą Flamininusa było powstrzymanie Filipa i większości Grecji od przymierza z królem Antiochem III i zablokowanie jego dążenia do przeniesienia wojny z Azji do Europy. Flamininus brał udział w bitwie pod Termopilami w 191 p.n.e., w której Antioch został pokonany przez Rzymian pod wodzą konsula Maniusza Acyliusza. W 189 p.n.e. Flamininus sprawował urząd cenzora. W 183 p.n.e. został wysłany by negocjować z Prusjaszem I z Bitynii wydanie Hannibala, który został wygnany tam z Kartaginy, ale Hannibal popełnił samobójstwo by uniknąć niewoli. Pomimo że nie mamy dalszych informacji o Flamininusie, wydaje się że zmarł około 174 p.n.e. (pl)
  • ティトゥス・クィンクティウス・フラミニヌス(ラテン語: Titus Quinctius Flamininus, 紀元前228年 - 紀元前174年頃)は、共和政ローマの政務官。第二次ポエニ戦争後のマケドニア遠征で主に活躍し、ギリシアへ自由をもたらした。 (ja)
  • Tito Quíncio Flaminino (229–174 a.C.; em latim: Titus Quinctius Flamininus) foi um político da gente Quíncia da República Romana eleito cônsul em 198 a.C. com Sexto Élio Peto Cato. Foi o principal general romano na Segunda Guerra Macedônica (200–197 a.C.) contra o Reino da Macedônia de Filipe V. Era irmão de Lúcio Quíncio Flaminino e um dos dois foi pai de Tito Quíncio Flaminino, cônsul em 150 a.C.. (pt)
  • Titus Quinctius Flamininus, född ca 228, död 174 f.Kr, var en romersk fältherre och statsman. Flamininus valdes år 198 f.Kr som trettioåring till konsul, och han fick då ansvaret för romarnas krig mot Filip V av Makedonien. Han slöt förbund med achaierna, trängde fram till Thessalien, och segrade året efter i slaget vid Kynoskefalai. Filip tvingades därefter till en fred där han förlorade väldet över det egentliga Grekland, och Flamininus fick tillstånd av senaten att därefter ordna Greklands angelägenheter. Vid de isthmiska spelen på korinthiska näset lät han 196 förklara grekerna fria, vilket dock visade sig sakna praktisk betydelse. Året efter genomförde han en framgångsrik expedition mot kung Nabis av Sparta tillsammans med achaierna. Han återvände till Rom 194 f.Kr och firade en stor triumf. 189 f.Kr utnämndes han till censor. Han var en vän av grekisk bildning och förespråkare av densamma i Rom, och under 190- 180-talen användes han som ambassadör till staterna i öster. Under en fredsmäkling mellan av Bithynien och kung Eumenes av Pergamon begick Hannibal under oklara omständigheter självmord, vilket skylldes på Flamininus. (sv)
  • Тит Квинкций Фламинин (лат. Titus Quinctius Flamininus) (229/228—174 гг. до н. э.) — древнеримский военачальник и политический деятель из патрицианского рода Квинкциев, известный в первую очередь как освободитель Греции от македонского владычества, консул 198 года до н. э. Начал свою карьеру во время Второй Пунической войны: был военным трибуном под началом Марка Клавдия Марцелла (208 год до н. э.), комендантом Тарента с полномочиями пропретора (205—204 годы до н. э.). Позже входил в состав двух комиссий по вопросам землеустройства. Перешагнув в своём cursus honorum ступени эдилитета и претуры, был избран консулом на 198 год до н. э. и стал командующим римской армией во Второй Македонской войне. Уже во время первой своей кампании на Балканах (198 год до н. э.) Фламинин добился полной внешнеполитической изоляции Македонии. В ходе начавшихся переговоров с царём Филиппом V он выдвинул суровые требования, которые были отвергнуты. В 197 году до н. э. в решающей битве при Киноскефалах Тит Квинкций одержал полную победу над македонской армией. После этого Филипп был вынужден согласиться на мир, по которому его владения ограничивались собственно Македонией, а его внешняя политика подчинялась интересам Рима. В 196 году до н. э. Фламинин объявил о предоставлении эллинам свободы. До 194 года он находился в Греции в качестве проконсула и за это время организовал новый политический порядок и разбил спартанского тирана Набиса. По возвращении в Рим Тит Квинкций отпраздновал трёхдневный триумф. Он использовал свой выросший благодаря победам политический вес, чтобы сделать консулом брата, Луция Квинкция, победившего на выборах креатуру Сципиона Африканского. В 192—191 годах до н. э. Фламинин снова находился в Греции в качестве легата и проводил здесь дипломатическую подготовку к войне с Антиохом III Селевкидом. В 189 году до н. э. он стал цензором, победив в напряжённой предвыборной борьбе ряд конкурентов, включая Марка Порция Катона. Последнее упоминание Тита Квинкция в источниках относится к 183 году до н. э., когда он возглавил посольство в Вифинию. Он потребовал у местного царя выдачи скрывавшегося в этой стране Ганнибала. Результатом стало самоубийство карфагенского полководца. Фламинин умер предположительно в 174 году до н. э. (ru)
  • 提图斯·昆克修斯·弗拉米宁(英語:Titus Quinctius Flamininus),(前228年-前174年)。古罗马政治家、将领。曾担任执政官,在第二次马其顿战争中率军抵抗腓力五世,公元前197年经过多年战斗将其击败。公元前2世纪90年代,他主持着罗马东部政策,并使希腊独立。 公元前194年为缓和希腊与罗马矛盾而将军队撤出希腊,公元前192年由于希腊发生叛乱而再次进兵希腊,此事使他在罗马声誉大减,之后他的影响力逐渐衰微。公元前189年出任监察官一职。 西元前183年,下令處死已成困獸的迦太基名將漢尼拔·巴卡,不但沒有取得榮譽,反招來打落水狗之譏。對比西庇阿,在戰場上擊敗漢尼拔,並以禮相待,弗拉米尼努斯顯得器小。 (zh)
  • Тит Квінкцій Фламінін (лат. Titus Quinctius Flamininus) (229/228—174 рр. до н. е.) — давньоримський полководець та політичний діяч з патриціанського роду Квінкціїв, відомий у першу чергу як визволитель Греції від македонського панування, Консул 198 року до н. е. (uk)
dbo:birthYear
  • -229-01-01 (xsd:gYear)
dbo:deathYear
  • -174-01-01 (xsd:gYear)
dbo:nationality
dbo:stateOfOrigin
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 445992 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 17664 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1115650641 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:after
dbp:before
dbp:birthDate
  • c. 229 BC (en)
dbp:caption
  • Coin of Titus Quinctius Flamininus. British Museum (en)
dbp:deathDate
  • 174 (xsd:integer)
dbp:imageUpright
  • 1.100000 (xsd:double)
dbp:name
  • Titus Quinctius Flamininus (en)
dbp:nationality
  • Roman (en)
dbp:office
dbp:title
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbp:years
  • 189 (xsd:integer)
  • 198 (xsd:integer)
  • with Marcus Claudius Marcellus (en)
  • with Sextus Aelius Paetus Catus (en)
dcterms:subject
gold:hypernym
schema:sameAs
rdf:type
rdfs:comment
  • Tito Quincio Flaminino (en latín, Titus Quinctius Flamininus; 228 a. C.-174 a. C.) fue un político y militar de la República romana. (es)
  • Titus Quinctius Flamininus (sek. 229 SM – sek. 174 SM) adalah seorang politisi dan jenderal Romawi. Dia banyak berperan dalam penaklukan Romawi di Yunani. (in)
  • Titus Quinctius Flamininus (c. 228 – 174 BC) was a Roman politician and general instrumental in the Roman conquest of Greece. (en)
  • Tito Quinzio Flaminino (latino: Titus Quinctius Flamininus) (229 a.C. – 174 a.C.) è stato un militare e politico romano appartenente alla gens Quintia. (it)
  • 티투스 퀸크티우스 플라미니누스(라틴어: Titus Quinctius Flamininus, 기원전 228년 - 기원전 174년 무렵)는 로마공화정의 군인, 원로원 의원이다. 제2차 포에니 전쟁 이후 마케도니아 전쟁의 원정에서 주로 활약했다. (ko)
  • ティトゥス・クィンクティウス・フラミニヌス(ラテン語: Titus Quinctius Flamininus, 紀元前228年 - 紀元前174年頃)は、共和政ローマの政務官。第二次ポエニ戦争後のマケドニア遠征で主に活躍し、ギリシアへ自由をもたらした。 (ja)
  • Tito Quíncio Flaminino (229–174 a.C.; em latim: Titus Quinctius Flamininus) foi um político da gente Quíncia da República Romana eleito cônsul em 198 a.C. com Sexto Élio Peto Cato. Foi o principal general romano na Segunda Guerra Macedônica (200–197 a.C.) contra o Reino da Macedônia de Filipe V. Era irmão de Lúcio Quíncio Flaminino e um dos dois foi pai de Tito Quíncio Flaminino, cônsul em 150 a.C.. (pt)
  • 提图斯·昆克修斯·弗拉米宁(英語:Titus Quinctius Flamininus),(前228年-前174年)。古罗马政治家、将领。曾担任执政官,在第二次马其顿战争中率军抵抗腓力五世,公元前197年经过多年战斗将其击败。公元前2世纪90年代,他主持着罗马东部政策,并使希腊独立。 公元前194年为缓和希腊与罗马矛盾而将军队撤出希腊,公元前192年由于希腊发生叛乱而再次进兵希腊,此事使他在罗马声誉大减,之后他的影响力逐渐衰微。公元前189年出任监察官一职。 西元前183年,下令處死已成困獸的迦太基名將漢尼拔·巴卡,不但沒有取得榮譽,反招來打落水狗之譏。對比西庇阿,在戰場上擊敗漢尼拔,並以禮相待,弗拉米尼努斯顯得器小。 (zh)
  • Тит Квінкцій Фламінін (лат. Titus Quinctius Flamininus) (229/228—174 рр. до н. е.) — давньоримський полководець та політичний діяч з патриціанського роду Квінкціїв, відомий у першу чергу як визволитель Греції від македонського панування, Консул 198 року до н. е. (uk)
  • تيتوس كوينكتيوس فلامينينوس (باللاتينية: Titus Quinctius Flamininus) (حوالي 229 ق.م. – حوالي 174 ق.م.) كان سياسياً رومانياً وجنرال محوري في الفتح الروماني لليونان.وفي عام 197 أوقع تيتس كونكتيوس فلامنينوس، وهو رجل ينتمي إلى ذلك الصنف من الأشراف الذين قلبوا بولبيوس مناصراً متحمساً للرومان، أوقع بفليب هزيمة منكرة عند سينوسفلي Cynoscephalea وسقطت على أثرها كل مقدونية- أو بالأحرى بلاد اليونان كلها- تحت رحمة رومة. وقد استاء من فلامنينوس أحلافه الإيتوليون (وقد ادعوا أنهم الذين كسبوا المعركة) لأنه سمح لفليب بعد أن أمن جانبه لشدة ضعفهِ، أن يحتفظ بعرشهِ واكتفى بأن فرض عليه غرامة باهظة واستولى على وسق سفينة من الأسلاب. وكانت حجة فلامنينوس في المطالبة بإبعاد فليب عن العرش أنه في حاجة إلى مقدونية لوقاية البلاد من البرابرة الضاربين في شمالها. (ar)
  • Tit Quinti Flaminí (en llatí: Titus Quinctius T. f. L. n Flamininus; vers 230 aC-174 aC) va ser un general i magistrat romà. Aureli Víctor diu que el seu pare era Gai Flamini, mort a la Batalla del llac Trasimè, però això sembla una confusió entre la gens Flamínia i els Flaminins de la gens Quíntia. Era germà de Luci Quinti Flaminí. (ca)
  • Titus Quinctius Flamininus (228 př. n. l. – 174 př. n. l.) byl římský politik a vojevůdce, který zvítězil nad makedonským králem Filipem V. v druhé makedonské válce. Flamininus sloužil jako vojenský tribun ve druhé punské válce. V roce 203 př. n. l. zastával v Římě úřad kurulského aedila a v roce 199 př. n. l. vykonával quaesturu. V témže roce byl zvolen konzulem, třebaže mu v té době bylo jen něco málo kolem 30 let a nesplňoval tedy podmínku dosaženého věku pro vykonávání tohoto úřadu. Podle Livia se tribuni Marcus Fulvius a Manius Curius veřejně postavili proti jeho kandidatuře, neboť byl právě quaestorem, avšak senát jejich námitky odmítl a lidové shromáždění zvolilo Flaminina společně se Sextem Aeliem Paulem za konzula pro následující rok. (cs)
  • Ο Τίτος Κόιντος Φλαμινίνος (Titus Quinctius Flamininus, 229 π.Χ. - 174 π.Χ.) ήταν Ρωμαίος στρατηγός και πολιτικός που έπαιξε σημαντικό ρόλο στην ρωμαϊκή κατάκτηση της Ελλάδας κατά τον Δεύτερο Μακεδονικό Πόλεμο. Οι Κόιντοι για πολλά χρόνια είχαν συμμαχικούς δεσμούς με τους Φαβίους, μια από τις πιο διακεκριμένες οικογένειες της Ρώμης. Για να πραγματοποιηθεί αυτό γίνονταν γάμοι. Χαρακτηριστικό παράδειγμα αποτελεί η περίπτωση που Φλαμινίνου που νυμφεύτηκε μία Φαβία. Το 189 π.Χ. εξελέγη Κήνσορας μαζί με τον Μάρκο Κλαύδιο Μάρκελλο, νικώντας μεταξύ άλλων τον Κάτωνα τον Πρεσβύτερο. (el)
  • Titus Quinctius Flamininus (* um 230 v. Chr.; † 174 v. Chr.) war ein römischer Politiker und Feldherr, bekannt vor allem durch seinen Sieg über Makedonien im Zweiten Makedonisch-Römischen Krieg. Er gehörte dem Geschlecht der Quinctii Flaminini an und hatte einen um etwa ein Jahr älteren Bruder, Lucius Quinctius Flamininus. Die wichtigsten Quellen für das Leben des Flamininus sind die entsprechenden Bücher in den Geschichtswerken des Polybios und des Titus Livius sowie Plutarchs Biographie. (de)
  • Titus Quinctius Flamininus (né en 229 av. J.-C.- vers 174 av. J.-C.) est un homme politique et général romain. Issu d'une ancienne famille patricienne de Rome, la gens Quinctia, il entre sur la scène politique au cours des guerres puniques et des guerres de Macédoine. Au cours de sa carrière fulgurante, obtenant le consulat avant 30 ans, il évince Philippe V de Macédoine de Grèce et fait de Rome un interlocuteur incontournable des relations inter-étatiques et géopolitiques en Méditerranée orientale. Du fait de sa victoire, il fut le premier Romain à proclamer, en 196 av. J.-C., la liberté des cités grecques. Il est passé dans la postérité et dans l'imagerie collective comme l'incarnation du général philhellène, cultivé, rationnel et connaisseur des enjeux locaux et des rapports de force qu (fr)
  • Titus Quinctius (of Quintius) Flamininus was een Romeinse staatsman en legeraanvoerder uit de 2e eeuw v.Chr. Hij werd geboren in 228 v.Chr. en begon reeds op jonge leeftijd zijn politieke en militaire loopbaan. Hij was tribunus plebis in 208 en voerde in 204 het bevel als stadscommandant van Tarentum. Vervolgens trok Titus Quinctius Flamininus zich uit het openbare leven terug, en genoot hij verder van een welverdiende rust, tot aan zijn dood in 174 v.Chr. (nl)
  • Titus Quinctius Flamininus (229 p.n.e. – 174 p.n.e.) był rzymskim politykiem i dowódcą wojskowym zaangażowanym w rzymski podbój Grecji. Zdobywał laury wojenne pod dowództwem Marcellusa w II wojnie punickiej, u którego służył jako trybun wojskowy w 208 p.n.e. W 204 p.n.e. był mianowany propretorem w Tarencie zyskując sobie reputacje sprawiedliwego zarządcy. Był potem członkiem komisji kolonizacyjnych i komisji do przydziału ziemi. Zachęcony poparciem starał się o konsulat z pominięciem przewidzianych przez cursus honorum pośrednich stanowisk. Został konsulem w 198 p.n.e., pomimo tylko trzydziestu lat, mniej niż wymagany wiek dla tego urzędu. Dwaj trybunowie ludu, Marek Fulwiusz i Maniusz Kurion publicznie przeciwstawiali się jego kandydaturze do urzędu konsula, ale senat przezwyciężył sprze (pl)
  • Titus Quinctius Flamininus, född ca 228, död 174 f.Kr, var en romersk fältherre och statsman. Flamininus valdes år 198 f.Kr som trettioåring till konsul, och han fick då ansvaret för romarnas krig mot Filip V av Makedonien. Han slöt förbund med achaierna, trängde fram till Thessalien, och segrade året efter i slaget vid Kynoskefalai. Filip tvingades därefter till en fred där han förlorade väldet över det egentliga Grekland, och Flamininus fick tillstånd av senaten att därefter ordna Greklands angelägenheter. Vid de isthmiska spelen på korinthiska näset lät han 196 förklara grekerna fria, vilket dock visade sig sakna praktisk betydelse. Året efter genomförde han en framgångsrik expedition mot kung Nabis av Sparta tillsammans med achaierna. Han återvände till Rom 194 f.Kr och firade en stor (sv)
  • Тит Квинкций Фламинин (лат. Titus Quinctius Flamininus) (229/228—174 гг. до н. э.) — древнеримский военачальник и политический деятель из патрицианского рода Квинкциев, известный в первую очередь как освободитель Греции от македонского владычества, консул 198 года до н. э. Начал свою карьеру во время Второй Пунической войны: был военным трибуном под началом Марка Клавдия Марцелла (208 год до н. э.), комендантом Тарента с полномочиями пропретора (205—204 годы до н. э.). Позже входил в состав двух комиссий по вопросам землеустройства. Перешагнув в своём cursus honorum ступени эдилитета и претуры, был избран консулом на 198 год до н. э. и стал командующим римской армией во Второй Македонской войне. (ru)
rdfs:label
  • تيتوس كوينكتيوس فلامينينوس (ar)
  • Tit Quinti Flaminí (cònsol 198 aC) (ca)
  • Titus Quinctius Flamininus (cs)
  • Titus Quinctius Flamininus (de)
  • Τίτος Κόιντος Φλαμινίνος (el)
  • Tito Quincio Flaminino (es)
  • Titus Quinctius Flamininus (fr)
  • Titus Quinctius Flamininus (in)
  • Tito Quinzio Flaminino (it)
  • 티투스 퀸크티우스 플라미니누스 (ko)
  • ティトゥス・クィンクティウス・フラミニヌス (ja)
  • Titus Quinctius Flamininus (nl)
  • Tytus Kwinkcjusz Flamininus (pl)
  • Tito Quíncio Flaminino (pt)
  • Titus Quinctius Flamininus (en)
  • Тит Квинкций Фламинин (ru)
  • Titus Quinctius Flamininus (sv)
  • Тит Квінкцій Фламінін (uk)
  • 提图斯·昆克修斯·弗拉米尼努斯 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
foaf:name
  • Titus Quinctius Flamininus (en)
is dbo:commander of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:after of
is dbp:before of
is dbp:commander of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License