About: Speech act

An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In the philosophy of language and linguistics, speech act is something expressed by an individual that not only presents information but performs an action as well. For example, the phrase "I would like the kimchi; could you please pass it to me?" is considered a speech act as it expresses the speaker's desire to acquire the kimchi, as well as presenting a request that someone pass the kimchi to them. According to Kent Bach, "almost any speech act is really the performance of several acts at once, distinguished by different aspects of the speaker's intention: there is the act of saying something, what one does in saying it, such as requesting or promising, and how one is trying to affect one's audience". The contemporary use of the term goes back to J. L. Austin's development of performati

Property Value
dbo:abstract
  • «الأفعال اللّغويّة» مصطلح يستعمل في حقل اللّسانيّات، وفقه اللّغة. ويعود استعماله في العصر الحديث إلى الفيلسوف «جون لانجشو أوستن».. الّذي قدّم للنّظريّة من خلال بحوثه في الأفعال الأدائيّة، خصوصا ما أورده من أنّ لكلّ فعل لغويّ ثلاث خصائص هي (فعل دالّ، لفظيّ) و (فعل إنجازيّ، وظيفيّ) و (فعل تأثيريّ). يمكن أن تستعمل الأفعال اللّغويّة بشكل عامّ للدّلالة على: (القسم، والطّلب، والتّحيّة، والإنذار، والدّعوة والشّكر...) (ar)
  • Un acte de parla, en pragmàtica, és una locució emprada com a unitat funcional de comunicació en llengua oral, és a dir, quan el parlant intervé en el seu entorn mitjançant l'ús de paraules: per informar, incitar, preguntar, convèncer, etc. (ca)
  • Řečové jednání, řečový akt nebo také mluvní akt je pojem používaný lingvisty a filosofy jazyka. Patří do lingvistické disciplíny, která se nazývá pragmatika. Pragmatiku nezajímá jazykový výraz jako abstraktní demonstrace jazykového systému (slovo, fráze, věta), nýbrž jako něčí výpověď vyslovená v dané situaci s určitým konkrétním záměrem. Většina výpovědí v životě je nutně řečovými akty, tj. činy, které vykonáváme pomocí jazyka. Věta Je už 10 hodin. informuje o aktuální časové hodnotě v danou chvíli, a jako taková může být pravdivá či nepravdivá. Jako konkrétní řečový akt ovšem může jít např. o pokyn, aby adresát odešel domů nebo šel spát. Zde už o pravdivosti hovořit nelze. Při rozboru dané věty rozlišujeme to, co je jejím slovním obsahem (lokuce), od pragmatické funkce, které slouží, čili od záměru, s nímž byla pronesena (ilokuce). Někdy mluvíme také o ilokuční síle dané výpovědi. Adresát výpovědi se navíc na jejím základě nějakým způsobem zachová (perlokuce):Věta (lokuce) Někdo tam žvaní! je míněna jako příkaz (ilokuce) Utište se!, posluchači se utiší (perlokuce). Vidíme, že ilokuční funkce má pro úspěšnost komunikace i případnou analýzu rozhovoru největší význam – důležité není „co se říká“, ale „co se tím myslí“. V pragmatice rozeznáváme různé přímé akty jako jsou např. tvrzení, dotaz, slib, prosba, příkaz, varování, pozdrav, omluva. Existují i nepřímé akty, kdy např. příkaz je formulován formou dotazu. (cs)
  • Στην γλωσσολογία και στην φιλοσοφία της γλώσσας, ο όρος γλωσσική πράξη αναφέρεται σε ένα το οποίο έχει στην γλώσσα και στην επικοινωνία. Η σύγχρονη χρήση του όρου προέρχεται από την μελέτη του φιλοσόφου της γλώσσας σχετικά με τα επιτελεστικά εκφωνήματα και την θεωρία του περί λεκτικών, προσλεκτικών και απολεκτικών πράξεων. Οι γλωσσικές πράξεις γενικά αναφέρονται στις υποσχέσεις, στις διαταγές, στους χαιρετισμούς, στις προειδοποιήσεις και στις απειλές, στις προσκλήσεις και στα συγχαρητήρια. (el)
  • Ein Sprechakt ist eine sprachliche Äußerung, insofern sie nach den Konventionen der Sprachgemeinschaft einen bestimmten Typ einer sprachlichen Handlung repräsentiert. Beispiele sind: jemanden um etwas bitten, jemandem etwas verzeihen oder jemandem (etwas an)drohen. Für einen Sprechakt sind unterschiedliche Aspekte relevant. In starker Vereinfachung sind mindestens die folgenden beiden Ebenen zu unterscheiden: * Der Sprecher bildet einen Satz nach den Regeln des Sprachsystems. * Er äußert diesen Satz in einer Sprechsituation, in der bestimmte sozial relevante Bedingungen erfüllt sind, und verbindet damit einen Zweck, der nach den Konventionen der Sprachgemeinschaft durch eine solche Äußerung erreicht werden kann. Z.B. sagt A zu B den Satz: Herzlichen Dank für Deine Mühe. Das ist eine Form, in der A den Sprechakt des Dankens ausführen kann. Freilich bestehen dafür Bedingungen. Eine davon ist, dass B zuvor etwas getan hat, was zugunsten von A beabsichtigt war. Wenn B in Wahrheit mit der gemeinten Aktion A geschadet hat, so ist As Äußerung nicht aufrichtig, sondern vielleicht ironisch oder gar höhnisch gemeint. Dann hat er den Sprechakt des Dankens nicht vollzogen. Sind hingegen alle Bedingungen erfüllt, kann A in Zukunft für sich beanspruchen, sich bedankt zu haben. (de)
  • La teoría de los actos de habla es una de las primeras teorías en pragmática de la filosofía del lenguaje. Su formulación original se debe a John Langshaw Austin en su obra póstuma Cómo hacer cosas con palabras (1962), que prosiguió en la obra de su discípulo John Searle en su libro Actos de habla (1969). (es)
  • Hizkuntzalaritzan eta hizkuntzaren filosofian, hizkuntza-ekintza burutzen duten funtzioari buruz aztertzen diren hizkuntza-unitateak dira. Esaldiak egitura, gramatika edo errealitatearekin duten erlazioaren ordez, elkarrizketa batean eragiten dutenari buruz (konbentzitu, beldurra eragin, proposatu, ...) aztertzen dira hizkuntza-ekintzen teorian. (eu)
  • In the philosophy of language and linguistics, speech act is something expressed by an individual that not only presents information but performs an action as well. For example, the phrase "I would like the kimchi; could you please pass it to me?" is considered a speech act as it expresses the speaker's desire to acquire the kimchi, as well as presenting a request that someone pass the kimchi to them. According to Kent Bach, "almost any speech act is really the performance of several acts at once, distinguished by different aspects of the speaker's intention: there is the act of saying something, what one does in saying it, such as requesting or promising, and how one is trying to affect one's audience". The contemporary use of the term goes back to J. L. Austin's development of performative utterances and his theory of locutionary, illocutionary, and perlocutionary acts. Speech acts serve their function once they are said or communicated. These are commonly taken to include acts such as apologizing, promising, ordering, answering, requesting, complaining, warning, inviting, refusing, and congratulating. (en)
  • Un acte de langage (ou acte de parole) est un moyen mis en œuvre par un locuteur pour agir sur son environnement par ses mots : il cherche à informer, inciter, demander, convaincre, promettre, etc. son ou ses interlocuteurs par ce moyen. Cette théorie, liée à la philosophie du langage ordinaire, a été développée par John L. Austin dans Quand dire c'est faire (1962), puis par John Searle. Elle insiste sur le fait qu'outre le contenu sémantique d'une assertion (sa signification logique, indépendante du contexte réel), un individu peut s'adresser à un autre dans l'idée de faire quelque chose, à savoir de transformer les représentations de choses et de buts d'autrui, plutôt que de simplement dire quelque chose : on parle alors d'un énoncé performatif, par contraste avec un énoncé . Contrairement à ce dernier, il n'est ni vrai ni faux. On peut alors modéliser l'acte de langage comme n'importe quel autre type d'acte : il a un but (aussi appelé intention communicative), un prérequis, un corps (c'est-à-dire une réalisation) et un effet. Il existe différents types d'actes de langage, que l'on catégorise généralement selon leur but : citer, informer, conclure, donner un exemple, décréter, déplorer, objecter, réfuter, concéder, conseiller, distinguer, émouvoir, exagérer, ironiser, minimiser, railler, rassurer, rectifier… L'identification de l'acte de langage conditionne largement l'interprétation du message délivré, au-delà de la compréhension de son contenu sémantique. Par exemple, la motivation de l'énoncé « J'ai appris que tu as obtenu ton diplôme » peut être de féliciter son destinataire, de s'excuser d'avoir douté de sa réussite, d'ironiser sur un succès tardif ou simplement de l'informer du fait rapporté.Quelques travaux antérieurs à cette théorie peuvent être trouvés chez certains Pères de l'Église et philosophes scolastiques (dans le contexte de la théologie sacramentelle), ainsi que chez Thomas Reid, et C. S. Peirce [réf. nécessaire]. a quant à lui développé une théorie assez complète des « actes sociaux » en tant qu'expressions performatives, bien que son travail n'ait eu que peu d'influence, peut-être en raison de sa mort prématurée. Roman Jakobson avait des idées similaires dans les années 1960, sous la forme de ce qu'il appelle la fonction conative du langage. (fr)
  • Tindak tutur atau pertuturan (bahasa Inggris: speech act) adalah seluruh komponen bahasa dan nonbahasa yang meliputi perbuatan bahasa yang utuh, yang menyangkut peserta di dalam percakapan, bentuk penyampaian amanat, topik, dan konteks amanat tersebut. Istilah ini dicetuskan oleh Austin (1962) melalui teorinya tentang tiga tingkat pertuturan, yaitu lokusi, ilokusi, dan perlokusi. Searle (1969) selanjutnya membagi pertuturan ilokusi menjadi lima kategori, yaitu asertif, direktif, komisif, ekspresif, dan deklaratif. (in)
  • La teoria degli atti linguistici si basa sul presupposto che con un enunciato non si possa solo descrivere il contenuto o sostenerne la veridicità, ma che la maggior parte degli enunciati servano a compiere delle vere e proprie azioni in ambito comunicativo, per esercitare un particolare influsso sul mondo circostante. L'anno di nascita della teoria degli atti linguistici nella filosofia analitica anglosassone può essere considerato il 1955, in cui John Langshaw Austin tenne una lezione all'Università di Harvard dal titolo How To Do Things With Words, che tuttavia fu pubblicata postuma nel 1962. Il vero responsabile della divulgazione della teoria degli atti linguistici è stato John Searle, che con il suo libro Speech acts del 1969 sistematizza in maniera più efficace sotto alcuni aspetti il pensiero di Austin, anche se modificandolo parzialmente. Tuttavia, l'opera del fenomenologo Adolf Reinach Die apriorischen Grundlagen des bürgerlichen Rechtes già diede un trattamento sistematico degli atti sociali, inclusi gli atti linguistici, quasi 50 anni prima di John Austin. Il lavoro di Reinach si basò principalmente sulle analisi del significato fatte da Edmund Husserl nelle "Ricerche Logiche", ma anche sulle critiche di Johannes Daubert su di esse. Inoltre il suo collega ed amico Alexander Pfänder allo stesso tempo stava anche facendo ricerche su ordini, promesse e simili. A causa della morte prematura di Reinach (nel 1917) e delle due guerre mondiali, la sua teoria non arrivò ad ottenere il livello di fama e diffusione di cui la filosofia del linguaggio anglosassone gode oggigiorno. (it)
  • 언어행위(言語行為, speech act, 화행, 언어를 통해 이루어지는 행위)이론은 1960년대 영국의 언어학자들이 창시한 언어학 이론이다.‘언어란 무엇인가’보다는 ‘언어는 무엇을 하는가’에 초점을 둔 언어학의 한 학파를 뜻하기도 한다. 특히 영국의 심리철학가 존 오스틴(John Austin)의 저서 《How to Do Things with Words》(1962)(이 제목은 '어떻게 말로 행위하는가' 또는 '말로 행위하는 법'으로 번역될 수 있다)에서 가장 완벽하게 소개되었다. 오스틴은 발화란 진위를 따질 수 있는 명제의 생산 말고 다른 것일 수도 있음에 주목하였다. 언어행위는 “집단의 한 구성원이 방해받지 않고 생산한 하나의 발언이 특정 기능(또는 행위)로 다른 구성원들에게 받아들여지는, 집단 상호작용 과정”으로 정의할 수 있다. 소그룹 담화에서 대화의 턴(turn)이 각각의 언어행위라 할 수 있다.그 후 존 설(John Searle), 맥스 블랙(Max Black)과 같은 일상언어학파 철학자들이 여러 방법으로 다양하게 발전시켰다. 1970년 이래 언어행위이론(화행이론)은 문학평론의 이론과 실제에 큰 영향을 끼쳤다. 또 문학일반론, 특히 산문 서술의 이론을 재정립하는 모델로 사용되어 왔다. (ko)
  • 言語行為(げんごこうい、英: Speech act)は、言語学および言語哲学における専門用語である。「言語行為」の正確な意味はいくつかある。 (ja)
  • Een taalhandeling of taaldaad (Engels: speech act) is een handeling die plaatsvindt omdat men iets zegt met een zeker doel voor ogen. Een taalhandeling is een bepaald soort Intentionele handeling waarover John Searle spreekt in zijn boek Intentionality. Een taalhandeling is mede gebaseerd op het coöperatief principe. Een bijzondere taalhandeling is de fatische communicatie. Hierbij heeft de taal geen semantische maar een sociale betekenis. Het praten op zich is dan vaak de enige boodschap, het enige wat men communiceert. De fenomenoloog Adolf Reinach ontwikkelde in 1913 een omvattende theorie van sociale handelingen, inclusief taalhandelingen. Later pasten John Austin en zijn student John Searle het begrip taalhandelingen toe op alledaagse gesproken taal. (nl)
  • Akt mowy (z łac. actus – czyn) – wypowiedzenie skierowane przez do odbiorcy, którego celem jest przekazanie komunikatu za pomocą systemu znaków językowych. Akt mowy dzieli się na dwie fazy: mówienie – faza podstawowa i zrozumienie słów osoby mówiącej – faza wykonana jest przez odbiorcę. Akty mowy zaczął badać brytyjski językoznawca i filozof języka John Langshaw Austin (fundamentalna praca pt. How to Do Things with Words, 1962 r.) – wśród zdań języka naturalnego wyodrębnił on takie, których nie da się ocenić pod względem prawdziwości, a jedynie skuteczności (fortunności). Są to tak zwane performatywy (teoria performatywów). Ten prosty podział zastąpił następnie Austin bardziej rozwiniętą klasyfikacją – wyodrębnił trzy potencjalne aspekty aktów mowy: * lokucyjny (tworzenie i artykułowanie wypowiedzi), * illokucyjny (intencjonalność wypowiedzi), obecny np. w obietnicach, ostrzeżeniach, prośbach, * perlokucyjny (dodatkowe, wtórne oddziaływanie na odbiorcę), obecny wtedy, gdy wypowiedź wywołuje u odbiorcy jakiś efekt (reakcja emocjonalna, wykonanie pewnej czynności). Teoria aktów mowy opiera się na spostrzeżeniu, iż przy pomocy języka można nie tylko przekazywać informacje, ale i tworzyć fakty społeczne. W szczególności istnieje kategoria wypowiedzi, które nie opisują w ogóle świata, ale tworzą go i w związku z tym nie mogą podlegać ocenie prawdziwościowej klasycznej logiki. Dotyczy to na przykład deklaracji w rodzaju „Uznaję zebranie za zamknięte”. Teoria ta stawia sobie za cel wszechstronną analizę aktów mowy oraz ich typologię. Klasyfikację aktów mowy, zawężając pojęcie do tzw. „genrów mowy”, przeprowadziła Anna Wierzbicka. John Searle, uczeń J. L. Austina, wyróżnił (w swym Speech Acts: An essay in the philosophy of language, 1969): * akty bezpośrednie – intencja mówiącego odczytywana jest niezależnie od sytuacji, np. Podaj mi szklankę wody. * akty pośrednie – tekst aktu należy odczytywać kontekstowo, w różnych sytuacjach tekst może mieć różne znaczenie, np. okrzyk Och! może być w zależności od związanych z jego wypowiedzeniem okoliczności związany z radością, bólem lub strachem. Badaniem problemu właściwego rozumienia aktów pośrednich, jak również tekstów, których nie należy odczytywać wprost (aluzje, ironia), zajmuje się lingwistyka tekstu. Według Searle’a można wyróżnić pięć typów aktów mowy: * asercje – ich celem jest przedstawienie sądów, np. wątpienie, podziw, przeczenie itp. Przykłady: Nie sądzę, abyś tak wiele zarabiał. Bardzo mi się podoba to mieszkanie. * akty dyrektywne – ich celem jest wywarcie nacisku na odbiorcę i wpłynięcie na jego zachowanie, np. rozkazy, prośby, pytania. Przykłady: Natychmiast przyjdź do domu! Proszę Państwa o zapięcie pasów. * akty komisywne – ich celem jest podjęcie działania albo zobowiązanie, np. obietnice. Przykłady: Będę codziennie zmywać naczynia. Obiecuję więcej nie krzyczeć. * akty ekspresywne – ich celem jest wyrażenie własnych stanów emocjonalnych, postaw np. gratulacje, kondolencje. Przykłady: Och, tak bardzo mi przykro. To cudownie! * akty deklaratywne – ich celem jest stworzenie nowego stanu rzeczy. Przykłady: Nadaję ci imię Tomasz. Rozwinięciem teorii aktów mowy jest teoria implikatur konwersacyjnych Paula Grice’a. (pl)
  • A teoria dos atos de fala, em linguística e filosofia da linguagem, é a denominação dada ao projeto filosófico de John Langshaw Austin, que concebe a linguagem como ação. Austin faz parte da escola de filosofia analítica de Oxford, cuja fundação é atribuída a Gilbert Ryle, mais especificamente a seu texto Sistematic Misleading Expressions, e o fator que caracteriza os filósofos desta escola é a análise minuciosa da linguagem, na verdade da linguagem ordinária, ou seja, sob uma interpretação literal. Isto os diferencia, por exemplo, dos estudiosos do Círculo de Viena, cujos estudos sobre a linguagem limitavam-se àquela usada pela ciência. A filosofia preocupava-se, tratando-se de linguagem, somente com os enunciados descritivos, isto é, aqueles que descrevem estados de coisas no mundo. São estes enunciados que Frege, Bertrand Russell, os pensadores do Círculo de Viena e outros estudaram exaustivamente, até o segundo trabalho principal de Wittgenstein demonstrar que a linguagem não se limita a estes enunciados e nem pode ser reduzida ao próprio código lingüístico; antes, a linguagem também depende fortemente de convenções sociais de várias ordens. Este trabalho de Wittgenstein lançou a noção de “jogos de linguagem”, que são as configurações necessárias para que um enunciado seja interpretado da maneira pela qual o seu enunciador pretende que ele seja. Este “segundo” Wittgenstein, apesar de carecer sobremaneira de uma sistematização, tem, no entanto, como grande mérito abrir estas questões para que outros filósofos as tratassem de uma maneira mais sistematizada e coesa, passando agora o sentido de um enunciado ser mais relacionado do que nunca com o uso que se faz dele em uma determinada situação. Austin trabalhou nesta perspectiva e suas teses se encontram, principalmente, nos textos Other Minds (1946), Word and Deads e How to do Things with Words (publicado postumamente em 1962) e elas versam sobre os usos da linguagem, principalmente sobre a interpretação de questões, exclamações, comandos, ou seja, sobre enunciados que não são unicamente descritivos. (pt)
  • Речевой акт — отдельный акт речи, в нормальных случаях представляет собой двусторонний процесс порождения текста, охватывающий говорение и протекающие параллельно и одновременно слуховое восприятие и понимание услышанного. При письменном общении речевой акт охватывает соответственно писание и чтение (зрительное восприятие и понимание) написанного, причём участники общения могут быть отдалены друг от друга во времени и пространстве. Речевой акт есть проявление речевой деятельности. В речевом акте создаётся текст. Лингвисты обозначают этим термином не только записанный, зафиксированный так или иначе текст, но и любое кем-то созданное (всё равно — описанное или только произнесённое) «речевое произведение» любой протяжённости — от однословной реплики до целого рассказа, поэмы или книги. Во внутренней речи создастся «внутренний текст», то есть речевое произведение, сложившееся «в уме», но не воплотившееся устно или письменно. (ru)
  • Talakt, även talhandling eller språkhandling, syftar på den handling som utförs med ett språkligt yttrande, till exempel hävda eller fråga. Termen används bland annat inom språkfilosofi (inklusive vardagsspråksfilosofi), och interaktionsanalys. I många språk uttrycks talakten grammatiskt med olika satstyper, vilka på svenskan kongruent uttrycks med olika verbmodus (indikativ eller imperativ), ordföljd eller specifika uttryck. Språkhandlingar kan också uttryckas inkongruent, alltså med en annan satstyp än den typiska. Exempelvis kan påståendesatsen "Det drar här inne." eller frågesatsen "Kan du stänga fönstret?" vara avsedd som en artigare uttryckt uppmaning motsvarande "Stäng fönstret!". Talakten svarar mot yttrandets illokuta funktion, det vill säga avsikten med ett yttrande. Detta kontrasteras mot den lokuta funktionen, yttrandets form, och den perlokuta funktionen, yttrandets effekt. Om person A fryser kan hen alltså säga "Kan du stänga fönstret?" vilket har den lokuta funktionen rogativ sats men den illokuta funktionen uppmaning. Responsen från person B är således den perlokuta funktionen: om person B svarar "Ja." istället för att stänga fönstret uppstår en krock mellan den perlokuta och illokuta funktionen. Inom ställs fyra grundläggande talakter upp beroende på yttrandets roll (givande eller krävande) och vad som utbyts (information eller varor/tjänster). Övriga talakter betraktas som undergrupper av dessa. (sv)
  • 言語行為理論(speech act theory)是由英國哲學家約翰·奧斯丁於1962年提出。這個理論認為,我們日常的對話可以分為六種話語區類型: * 命令 * 要求 * 祝願 / 致歉 * 詢問 / 祈使 * 邀請 * 感歎 利用這種分類,有利於學習,而這種好處並不單單局限於第二語言的學習。 香港作家畢華流先生曾就這個理論,在他的作品《頑皮教室》裡用“下課了”這三個字來“說明”:在不同的場合下,同一句句子可以有不同的意思,並符合上述的六種話語分類。 (zh)
  • Мовленнєвий акт (МА) — цілеспрямована мовленнєва дія, що здійснюється згідно з принципами і правилами мовленнєвої поведінки, прийнятими в даному суспільстві; мінімальна одиниця нормативної соціомовленнєвої поведінки, що розглядається в межах прагматичної ситуації. Оскільки мовленнєвий акт — це вид дії, то при його аналізі використовуються по суті ті ж категорії, які необхідні для характеристики і оцінки будь-якої дії: суб'єкт, мета, спосіб, інструмент, засіб, результат, умови, успішність тощо. Залежно від обставин або від умов, в яких здійснюється мовленнєвий акт, він може або досягти поставленої мети і тим самим виявитися успішним, або не досягти її. Щоб бути успішним, мовленнєвий акт як мінімум повинен бути доречним, інакше його супроводжує комунікативна невдача. Основними рисами МА є інтенціональність, цілеспрямованість і конвенціальність. МА завжди співвіднесені з особою мовця і є складовою комунікативного акту поряд з актом адитивним (тобто комунікативною дією слухача) і комунікативною ситуацією. Відкриття мовних актів перевертало класичну позитивістську картину співвідношення мови і реальності, відповідно до якої мові наказувало описувати реальність, констатувати положення справ за допомогою таких пропозицій. Основи теорії МА було закладено Джоном Остіном у 1955 році. У 1962 його погляди знайшли своє втілення в посмертно виданій книзі «How to do things with words» («Слово як дія»). Ідеї Остіна розвивали філософи-аналітики, логіки та прагматики Джон Серль, П. Строссон, Г.-П. Грайс, Дж. Ліч, Д. Шпербер, лінгвісти Анна Вєжбіцька, М. Нікітін та ін. (uk)
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 44836 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 36747 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124799296 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • «الأفعال اللّغويّة» مصطلح يستعمل في حقل اللّسانيّات، وفقه اللّغة. ويعود استعماله في العصر الحديث إلى الفيلسوف «جون لانجشو أوستن».. الّذي قدّم للنّظريّة من خلال بحوثه في الأفعال الأدائيّة، خصوصا ما أورده من أنّ لكلّ فعل لغويّ ثلاث خصائص هي (فعل دالّ، لفظيّ) و (فعل إنجازيّ، وظيفيّ) و (فعل تأثيريّ). يمكن أن تستعمل الأفعال اللّغويّة بشكل عامّ للدّلالة على: (القسم، والطّلب، والتّحيّة، والإنذار، والدّعوة والشّكر...) (ar)
  • Un acte de parla, en pragmàtica, és una locució emprada com a unitat funcional de comunicació en llengua oral, és a dir, quan el parlant intervé en el seu entorn mitjançant l'ús de paraules: per informar, incitar, preguntar, convèncer, etc. (ca)
  • Στην γλωσσολογία και στην φιλοσοφία της γλώσσας, ο όρος γλωσσική πράξη αναφέρεται σε ένα το οποίο έχει στην γλώσσα και στην επικοινωνία. Η σύγχρονη χρήση του όρου προέρχεται από την μελέτη του φιλοσόφου της γλώσσας σχετικά με τα επιτελεστικά εκφωνήματα και την θεωρία του περί λεκτικών, προσλεκτικών και απολεκτικών πράξεων. Οι γλωσσικές πράξεις γενικά αναφέρονται στις υποσχέσεις, στις διαταγές, στους χαιρετισμούς, στις προειδοποιήσεις και στις απειλές, στις προσκλήσεις και στα συγχαρητήρια. (el)
  • La teoría de los actos de habla es una de las primeras teorías en pragmática de la filosofía del lenguaje. Su formulación original se debe a John Langshaw Austin en su obra póstuma Cómo hacer cosas con palabras (1962), que prosiguió en la obra de su discípulo John Searle en su libro Actos de habla (1969). (es)
  • Hizkuntzalaritzan eta hizkuntzaren filosofian, hizkuntza-ekintza burutzen duten funtzioari buruz aztertzen diren hizkuntza-unitateak dira. Esaldiak egitura, gramatika edo errealitatearekin duten erlazioaren ordez, elkarrizketa batean eragiten dutenari buruz (konbentzitu, beldurra eragin, proposatu, ...) aztertzen dira hizkuntza-ekintzen teorian. (eu)
  • Tindak tutur atau pertuturan (bahasa Inggris: speech act) adalah seluruh komponen bahasa dan nonbahasa yang meliputi perbuatan bahasa yang utuh, yang menyangkut peserta di dalam percakapan, bentuk penyampaian amanat, topik, dan konteks amanat tersebut. Istilah ini dicetuskan oleh Austin (1962) melalui teorinya tentang tiga tingkat pertuturan, yaitu lokusi, ilokusi, dan perlokusi. Searle (1969) selanjutnya membagi pertuturan ilokusi menjadi lima kategori, yaitu asertif, direktif, komisif, ekspresif, dan deklaratif. (in)
  • 언어행위(言語行為, speech act, 화행, 언어를 통해 이루어지는 행위)이론은 1960년대 영국의 언어학자들이 창시한 언어학 이론이다.‘언어란 무엇인가’보다는 ‘언어는 무엇을 하는가’에 초점을 둔 언어학의 한 학파를 뜻하기도 한다. 특히 영국의 심리철학가 존 오스틴(John Austin)의 저서 《How to Do Things with Words》(1962)(이 제목은 '어떻게 말로 행위하는가' 또는 '말로 행위하는 법'으로 번역될 수 있다)에서 가장 완벽하게 소개되었다. 오스틴은 발화란 진위를 따질 수 있는 명제의 생산 말고 다른 것일 수도 있음에 주목하였다. 언어행위는 “집단의 한 구성원이 방해받지 않고 생산한 하나의 발언이 특정 기능(또는 행위)로 다른 구성원들에게 받아들여지는, 집단 상호작용 과정”으로 정의할 수 있다. 소그룹 담화에서 대화의 턴(turn)이 각각의 언어행위라 할 수 있다.그 후 존 설(John Searle), 맥스 블랙(Max Black)과 같은 일상언어학파 철학자들이 여러 방법으로 다양하게 발전시켰다. 1970년 이래 언어행위이론(화행이론)은 문학평론의 이론과 실제에 큰 영향을 끼쳤다. 또 문학일반론, 특히 산문 서술의 이론을 재정립하는 모델로 사용되어 왔다. (ko)
  • 言語行為(げんごこうい、英: Speech act)は、言語学および言語哲学における専門用語である。「言語行為」の正確な意味はいくつかある。 (ja)
  • Een taalhandeling of taaldaad (Engels: speech act) is een handeling die plaatsvindt omdat men iets zegt met een zeker doel voor ogen. Een taalhandeling is een bepaald soort Intentionele handeling waarover John Searle spreekt in zijn boek Intentionality. Een taalhandeling is mede gebaseerd op het coöperatief principe. Een bijzondere taalhandeling is de fatische communicatie. Hierbij heeft de taal geen semantische maar een sociale betekenis. Het praten op zich is dan vaak de enige boodschap, het enige wat men communiceert. De fenomenoloog Adolf Reinach ontwikkelde in 1913 een omvattende theorie van sociale handelingen, inclusief taalhandelingen. Later pasten John Austin en zijn student John Searle het begrip taalhandelingen toe op alledaagse gesproken taal. (nl)
  • 言語行為理論(speech act theory)是由英國哲學家約翰·奧斯丁於1962年提出。這個理論認為,我們日常的對話可以分為六種話語區類型: * 命令 * 要求 * 祝願 / 致歉 * 詢問 / 祈使 * 邀請 * 感歎 利用這種分類,有利於學習,而這種好處並不單單局限於第二語言的學習。 香港作家畢華流先生曾就這個理論,在他的作品《頑皮教室》裡用“下課了”這三個字來“說明”:在不同的場合下,同一句句子可以有不同的意思,並符合上述的六種話語分類。 (zh)
  • Řečové jednání, řečový akt nebo také mluvní akt je pojem používaný lingvisty a filosofy jazyka. Patří do lingvistické disciplíny, která se nazývá pragmatika. Pragmatiku nezajímá jazykový výraz jako abstraktní demonstrace jazykového systému (slovo, fráze, věta), nýbrž jako něčí výpověď vyslovená v dané situaci s určitým konkrétním záměrem. Vidíme, že ilokuční funkce má pro úspěšnost komunikace i případnou analýzu rozhovoru největší význam – důležité není „co se říká“, ale „co se tím myslí“. (cs)
  • Ein Sprechakt ist eine sprachliche Äußerung, insofern sie nach den Konventionen der Sprachgemeinschaft einen bestimmten Typ einer sprachlichen Handlung repräsentiert. Beispiele sind: jemanden um etwas bitten, jemandem etwas verzeihen oder jemandem (etwas an)drohen. Für einen Sprechakt sind unterschiedliche Aspekte relevant. In starker Vereinfachung sind mindestens die folgenden beiden Ebenen zu unterscheiden: (de)
  • Un acte de langage (ou acte de parole) est un moyen mis en œuvre par un locuteur pour agir sur son environnement par ses mots : il cherche à informer, inciter, demander, convaincre, promettre, etc. son ou ses interlocuteurs par ce moyen. On peut alors modéliser l'acte de langage comme n'importe quel autre type d'acte : il a un but (aussi appelé intention communicative), un prérequis, un corps (c'est-à-dire une réalisation) et un effet. (fr)
  • In the philosophy of language and linguistics, speech act is something expressed by an individual that not only presents information but performs an action as well. For example, the phrase "I would like the kimchi; could you please pass it to me?" is considered a speech act as it expresses the speaker's desire to acquire the kimchi, as well as presenting a request that someone pass the kimchi to them. According to Kent Bach, "almost any speech act is really the performance of several acts at once, distinguished by different aspects of the speaker's intention: there is the act of saying something, what one does in saying it, such as requesting or promising, and how one is trying to affect one's audience". The contemporary use of the term goes back to J. L. Austin's development of performati (en)
  • La teoria degli atti linguistici si basa sul presupposto che con un enunciato non si possa solo descrivere il contenuto o sostenerne la veridicità, ma che la maggior parte degli enunciati servano a compiere delle vere e proprie azioni in ambito comunicativo, per esercitare un particolare influsso sul mondo circostante. (it)
  • Akt mowy (z łac. actus – czyn) – wypowiedzenie skierowane przez do odbiorcy, którego celem jest przekazanie komunikatu za pomocą systemu znaków językowych. Akt mowy dzieli się na dwie fazy: mówienie – faza podstawowa i zrozumienie słów osoby mówiącej – faza wykonana jest przez odbiorcę. Akty mowy zaczął badać brytyjski językoznawca i filozof języka John Langshaw Austin (fundamentalna praca pt. How to Do Things with Words, 1962 r.) – wśród zdań języka naturalnego wyodrębnił on takie, których nie da się ocenić pod względem prawdziwości, a jedynie skuteczności (fortunności). Są to tak zwane performatywy (teoria performatywów). Ten prosty podział zastąpił następnie Austin bardziej rozwiniętą klasyfikacją – wyodrębnił trzy potencjalne aspekty aktów mowy: (pl)
  • A teoria dos atos de fala, em linguística e filosofia da linguagem, é a denominação dada ao projeto filosófico de John Langshaw Austin, que concebe a linguagem como ação. Austin faz parte da escola de filosofia analítica de Oxford, cuja fundação é atribuída a Gilbert Ryle, mais especificamente a seu texto Sistematic Misleading Expressions, e o fator que caracteriza os filósofos desta escola é a análise minuciosa da linguagem, na verdade da linguagem ordinária, ou seja, sob uma interpretação literal. Isto os diferencia, por exemplo, dos estudiosos do Círculo de Viena, cujos estudos sobre a linguagem limitavam-se àquela usada pela ciência. (pt)
  • Talakt, även talhandling eller språkhandling, syftar på den handling som utförs med ett språkligt yttrande, till exempel hävda eller fråga. Termen används bland annat inom språkfilosofi (inklusive vardagsspråksfilosofi), och interaktionsanalys. I många språk uttrycks talakten grammatiskt med olika satstyper, vilka på svenskan kongruent uttrycks med olika verbmodus (indikativ eller imperativ), ordföljd eller specifika uttryck. (sv)
  • Речевой акт — отдельный акт речи, в нормальных случаях представляет собой двусторонний процесс порождения текста, охватывающий говорение и протекающие параллельно и одновременно слуховое восприятие и понимание услышанного. При письменном общении речевой акт охватывает соответственно писание и чтение (зрительное восприятие и понимание) написанного, причём участники общения могут быть отдалены друг от друга во времени и пространстве. Речевой акт есть проявление речевой деятельности. (ru)
  • Мовленнєвий акт (МА) — цілеспрямована мовленнєва дія, що здійснюється згідно з принципами і правилами мовленнєвої поведінки, прийнятими в даному суспільстві; мінімальна одиниця нормативної соціомовленнєвої поведінки, що розглядається в межах прагматичної ситуації. Оскільки мовленнєвий акт — це вид дії, то при його аналізі використовуються по суті ті ж категорії, які необхідні для характеристики і оцінки будь-якої дії: суб'єкт, мета, спосіб, інструмент, засіб, результат, умови, успішність тощо. Залежно від обставин або від умов, в яких здійснюється мовленнєвий акт, він може або досягти поставленої мети і тим самим виявитися успішним, або не досягти її. Щоб бути успішним, мовленнєвий акт як мінімум повинен бути доречним, інакше його супроводжує комунікативна невдача. (uk)
rdfs:label
  • الأفعال اللغوية (ar)
  • Acte de parla (ca)
  • Řečové jednání (cs)
  • Sprechakt (de)
  • Γλωσσική πράξη (el)
  • Teoría de los actos de habla (es)
  • Hizkuntza ekintza (eu)
  • Tindak tutur (in)
  • Teoria degli atti linguistici (it)
  • Acte de langage (fr)
  • 언어행위 (ko)
  • 言語行為 (ja)
  • Taalhandeling (nl)
  • Akt mowy (pl)
  • Speech act (en)
  • Atos de fala (pt)
  • Речевой акт (ru)
  • Talakt (sv)
  • 言語行為理論 (zh)
  • Мовленнєвий акт (uk)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:knownFor of
is dbo:notableIdea of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:notableIdeas of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License