About: Slavery

An Entity of Type: person function, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

Slavery and enslavement are both the state and the condition of being a slave, who is someone forbidden to quit their service for an enslaver, and who is treated by the enslaver as their property. Slavery typically involves the enslaved person being made to perform some form of work while also having their location or residence dictated by the enslaver. Many historical cases of enslavement occurred when the enslaved broke the law, became indebted, or suffered a military defeat; other forms of slavery were instituted along demographic lines such as race. The duration of a person's enslavement might be for life, or for a fixed period of time, after which freedom would be granted. Although most forms of slavery are explicitly involuntary and involve the coercion of the enslaved, there also ex

Property Value
dbo:abstract
  • L'esclavitud, esclavisme o esclavatge (totes del grec medieval sklábos que al seu torn prové d'eslau, per ser els eslaus els esclaus més freqüents quan es va encunyar el terme) és la condició que implica el control d'una o més persones contra la seva voluntat, obligades per la violència o d'altres formes de . L'esclavitud s'ha utilitzat (i s'utilitza) com a força de treball o bé com a mercaderia. La forma d'esclavitud que implica la propietat legal de les persones actualment està prohibida en tots els països del món. (ca)
  • Otroctví je označení pro stav nesvobody, při kterém jsou lidé (otroci) po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem zbaveným osobní svobody a je využíváno jejich práce; takový společenský řád se pak nazývá otrokářství. V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky nejedná o stav protiprávní nebo právem přímo definovaný. Neolitická revoluce je spjata se vznikem otrokářství. Historicky bylo legálně využívané ve většině zemí světa a bylo považováno za normální (pozitivní) součást života (společenský žebříček a služba bohům). Starověké Řecko či starověký Řím na něm byli existenčně závislé a velkou roli hrálo ještě při produkci americké bavlny v 19. století (práce otroků značně zlevňovala její produkci a zvýhodňovala ji tak na evropských trzích). Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně České republiky) zakázané a zakazuje je a stíhá i mezinárodní právo (viz Úmluva o otroctví z roku 1926, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1950). Ve slovanských zemích navíc slovo „otrok“ mělo (a někde i dnes má) význam jiný než „sluha“ – nedospělé děti (dítě – „otroče“) jako mladík/syn („otrok“) či dívka/dcerka („otroczyca“). Existují náznaky, že se ve Velkomoravské říši vybírala daň z potomků. Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes. I v civilizovaném světě se objevují různé nezákonné případy naplňující širší definici otroctví. Ve faktickém otroctví jsou často drženy ženy, které se staly obětí obchodu s bílým masem a jsou nuceny k prostituci (prakticky všude po světě, včetně České republiky), ve Španělsku byla v roce 2005 zatčena skupina lidí, která organizovala otrockou práci mentálně postižených v zemědělství. S otroctvím se lze setkat i na státní úrovni, definici otroctví jako nesvobodné práce odpovídá práce vězňů v nápravných institucích států. Nucená práce vězňů se v Evropě využívala od začátku 16. století. Nacistické Německo nutilo obyvatelstvo okupovaných zemí vykonávat nucené práce ve svém válečném průmyslu. Obrovského rozsahu dosáhl systém pracovních táborů v SSSR. Sovětský vzor následoval i komunistický režim v Československu, který rovněž vytvořil síť táborů nucené práce. Prací vězňů získávají nezanedbatelné prostředky firmy vlastnící nápravná zařízení ve Spojených státech, v západních zemích jsou za využívání nucené práce vězňů kritizovány Čínská lidová republika a Severní Korea Podle tiskové zprávy ČTK je v pracovních táborech pro politické vězně v KLDR drženo na 150 tisíc lidí. Podle odhadu ministerstva zahraničí Spojených států Severní Korea drží v táborech 150–200 tisíc vězňů. Severokorejští vězňové jsou zbaveni základních práv a nuceni každý den tvrdě pracovat zejména v uhelných dolech, při těžbě dřeva a na polích. V africkém státě Niger bylo otroctví postaveno mimo zákon teprve v roce 2004, některé humanitární organizace ale odhadují, že v otroctví stále žije až 8 % obyvatel Nigeru. Otroctví přetrvává i ve státech Mauritánie, Mali a Súdán. Všechny tyto státy se nacházejí na pomezí arabské a černé (subsaharské) Afriky. Otroci jsou příslušníci různých černošských etnik, kteří žijí v otroctví již po celé generace a přijali identitu svých pánů (např. poarabštělí černé pleti). Majiteli černých otroků jsou nomádské kmeny žijící na Sahaře a v oblasti Sahelu – Arabové (bílí Maurové v Mauritánii nebo kmeny v Súdánu), berberští Tuaregové a Fulbové. Otrokářství je často vnímáno pouze jako jeden z typů společenského systému. Ovšem ze sociopsychologického pohledu představuje extrémní způsob stratifikace (rozvrstvení) společnosti, který otevírá závažné etické otázky z hlediska otrokáře, které jsou aktuální, pokud tento vyznává nějaký hodnotový systém (náboženský). Zatímco dnes panuje obecná shoda ohledně etiky otrokářství, případy totalitních režimů zejména z 20. století ukazují, že psychologie lidského jedince patrně neprošla nějakým zásadním vývojem a určité státní formy otrokářství (ve smyslu zbavení lidských práv určitých sociálních skupin) jsou i v současné době možné, ačkoliv je naděje, že nejsou dlouhodobě stabilní.[zdroj?] (cs)
  • العُبُودِيَّة أو الرِّقّ مصطلح يُشير إلى حالة امتلاك إنسان لإنسان آخر، ويطلق على المالك اسم السَّيِّد وعلى المملوك اسم العَبْد (والجمع: عَبِيد أو عِبَاد) أو الأَمَة (والجمع: إماء) أو الرقيق (والجمع: أَرِقَّاء). وكان الرقيق يباعون في أسواق النخاسة أو يشترون في تجارة الرقيق بعد اختطافهم من مواطنهم أو بعد أسرهم في الحروب والغزوات أو بسبب اهدائهم من قبل أهاليهم أو مالكهم. وممارسة العبودية ترجع لأزمان ما قبل التاريخ في مصر عندما تطورت الزراعة بشكل متنامٍ في مصر، فكانت الحاجة ماسة للأيدي العاملة. فلجأت المجتمعات البدائية للاستعباد لتأدية أعمال تخصصية لا يريد المُلّاك القيام بها. وكان العبيد يؤسرون من خلال الإغارات على مواطنهم أو تسديداً لدين. وكانت العبودية متفشية في الحضارات القديمة لدواعٍ اقتصادية واجتماعية. لهذا كانت حضارات الصين وبلاد الرافدين والهند تستعمل العبيد في الخدمة المنزلية أو العسكرية والإنشائية والبنائية الشاقة. وكان قدماء المصريين يستعملون العبيد في تشييد القصور الملكية والصروح الكبرى وكان الفراعنة يصدرون بني إسرائيل رقيقاً للعرب والروم والفرس. وكانت حضارات المايا والإنكا والأزتك تستخدم العبيد على نطاق واسع في الأعمال الشاقة والحروب. وفي بلاد الإغريق كان الرق ممارسا على نطاق واسع لدرجة أن مدينة أثينا رغم ديمقراطيتها كان معظم سكانها من العبيد وهذا يتضح من كتابات هوميروس للإلياذة والأوديسا. العبودية وجددت في ثقافات عديدة من بداية الحضارات وكانت قانونية في المجتمعات ولكن أصبحت الآن غير قانونية وآخر دولة تم إلغاء العبودية فيها هي موريتانيا عام 1981م، ومع ذلك هناك أكثر من 40.3 مليون شخص في جميع أنحاء العالم معرضين لشكل من أشكال العبودية الحديثة وأكثرهم انتشاراً عبودية الديون والخدمة في المنازل وبعض حالات تبني الأطفال لاستعبادهم وإجبارهم على العمل والزواج القسري. (ar)
  • Η δουλεία υπήρξε αρχαίος και διαπολιτισμικός θεσμός που νομιμοποιούσε τη μετατροπή του ανθρώπου σε ιδιοκτησία. Απαγορεύτηκε σταδιακά για οικονομικούς και ηθικούς λόγους στις περισσότερες χώρες του κόσμου. Η δουλεία συνεπαγόταν όχι μόνον τον κοινωνικό θάνατο του ατόμου, αλλά του αφαιρούσε αυτή καθαυτή την ανθρώπινη υπόσταση και το υποβίβαζε στο εξής σε αντικείμενο προς ιδιοκτησία και χρήση (ιδιώτη ή κράτους). Σε κατάσταση δουλείας ζούσε κατά καιρούς και περιοχές το 20%- 40% του πληθυσμού των κοινωνιών, ενώ υπήρξαν και κοινωνίες με πολύ υψηλότερο ποσοστό δούλων. (el)
  • Sklavo estas homo sen personaj aŭ civilaj rajtoj, apartenanta kiel ekonomia objekto al alia homo, kiu lin aĉetis aŭ kaptis, kutime rezulte de milito, kaj povas vendi lin al alia. Ili formis gravan socian tavolon en la antikvo, kaj poste parte en la koloniaj landoj. Ĝenerale konsiderinte, la statuso estas pli malpli same kiel Laborbesto, ĉar ili ne ricevas nek salajron nek kompenson krom la rajto resti viva kaj la provizo de iliaj bazaj necesoj. La sklavo estas tute posedaĵo de sia superulo, kiu decidis pri lia sorto. Sklaveco estas la stato de sklavo kaj termino indikanta laborreĝimon karakterizitan per la proprieto kaj granda kontrolo de persono (superula mastro) super alia persono (proprieta sklavo) kiu estas konsiderita lia posedaĵo. En sklaveco la sklavo ne estas libera determini sian konduton kaj tagordon, kaj estas lia mastro kiu determinas por li ĉion aŭ la plej grandan parton de siaj vivmanieroj kaj kondutmanieroj. Post longa socia kaj politika luktado por aboliciismo, sklaveco estis laŭleĝe malakceptita pli mal pli tra la mondo nur en la epoko post la Industria revolucio, dum la 19-a jarcento, sed tra la historio okazas apartaj kazoj de sklavigo. (eo)
  • Sklaverei ist ein soziales System der Unfreiheit und Ungleichheit, in dem Menschen als Eigentum anderer behandelt werden. Bei der Sklaverei im engen Sinne der Geschichtsschreibung war das Recht, Sklaven zu erwerben, zu verkaufen, zu mieten, zu vermieten, zu verschenken und zu vererben, gesetzlich verankert. Die „Sklavengesetze“ regelten die privat- und strafrechtlichen Gesichtspunkte der Sklavenhaltung und des Sklavenhandels; darüber hinaus bestimmten sie auch, welche Rechte den Sklaven zugestanden wurden. In vielen sklavenhaltenden Staatswesen und Gesellschaften behielten Sklaven eine gewisse Rechtsfähigkeit und konnten z. B. die Gerichte anrufen oder Eigentum mit Einschränkungen erwirtschaften, das es ihnen in manchen Gesellschaften und Ländern erlaubte, durch Selbstkauf die Freiheit zu erlangen. In manchen Staatswesen war Sklaverei erblich, d. h. die Nachkommen von Sklaven waren ebenfalls unfrei. Im weiteren Sinne zählen zur Sklaverei auch Freiheitsberaubung und Nötigung von Menschen ohne gesetzliche Grundlage, beziehungsweise als Verstoß gegen die geltenden Gesetze und die Menschenwürde sowie Ausbeutung illegal Aufhältiger. Die Grenzen zwischen Sklaverei und „sklavereiähnlichen“ Erscheinungen wie etwa Zwangsarbeit (in Industrie, Bergbau, Plantagen etc.) oder Zwangsprostitution sind fließend. (de)
  • Esklabotza edo esklabotasuna pertsona batek, esklabo izenekoak, horren jabetzat jotzen den nagusiari obedientzia osoa zor izatea da, inolako soldatarik gabe eta bere buruarekiko inolako eskubiderik gabe. Esklaboak jabea obeditu behar du jaiotzatik edo harrapatua izan denetik (askatasunetik esklabotzarako urratsa), hil edo aske geratu arte (esklabotzatik askatasunerako urratsa). Esklabotza jabetza-legearen printzipioei aplikatzen zaien edozein sistema da, pertsona batzuei beste pertsona baten jabea izatea, erostea eta saltzea ahalbidetzen diena, de iure ondasun bezala. Esklabo bat ezin da halako moldaketatik bere kabuz aldendu, eta ordainsaririk gabe egiten du lan. Aditu askok gaur egun “ondasun esklabotza” (ondasun pertsonala) terminoa erabiltzen dute legezkotasunaren, de iure esklabotzaren zentzu zehatz honetarako. Zentzu zabalago baten, esklabotza hitzak norbanakoari bere borondatearen aurka lan egitera behartuta dagoen edozein egoerei ere erreferentzia egin diezaieke. Adituek, gainera, askatasunik gabeko lana edo behartutako lana bezalako termino generikoagoak erabiltzen dituzte, horrelako egoerak aipatzeko. Hala ere, hitzaren zentzu zabalagoan, esklabotzaren azpian esklaboek lege eta ohituren arabera, eskubide eta babes batzuk izan ditzakete. Esklabotza kultura askotan egon zen, jatorria gizakiaren zibilizazioen hasieran kokatuz. Pertsona bat jaiotzatik edo harrapatua zein erosia izan zelako bihur zitekeen esklabo. Esklabotza legezkoa zen gizarte gehienetan garai batean, baina gaur egun legez kanpo dago onartuta herrialde guztietan. Esklabotza ofizialki indargabetu zuen azken herrialdea Mauritania izan zen, 1981. urtean. Dena den, gutxi gorabehera 40 milioi pertsona daude egun mundu osoan esklabotza modernoaren menpe. Esklabotza modernoaren forma ohikoena pertsonekin trafikatzeari esaten zaio. Beste arlo batzuetan, esklabotzak zorraren morrontza bezalako praktiken bidez jarraitzen du, gaur egun esklabotzaren forma hedatuena. Eta baita gatibu mantentzen diren etxeko zerbitzariak, edo haurren zenbait adopzio mota esklabo bezala lan egitera behartzeko, edo haur soldaduak, edo behartutako ezkontzak. Esklabotzaren amaierako nazioarteko eguna abenduaren 2an ospatzen da. (eu)
  • La esclavitud, como institución jurídica, es una situación en la cual una persona (el esclavo) es propiedad de otra (el amo). La esclavitud se remonta a la Edad Antigua, aunque no de forma equivalente en todas las civilizaciones. Parece que su origen histórico proviene de la práctica de aprovechar como mano de obra a los cautivos en las guerras, como alternativa a otra posibilidad también usual, ejecutarlos. También fue la suerte de algunos pueblos conquistados. Otra vía para llegar a la condición de esclavo era la o apremio individual.​ El florecimiento cultural de la Atenas de Pericles o de la Roma clásica estaba fundamentado en una economía basada en la fuerza de trabajo esclava. Aristóteles sostuvo que la esclavitud es un fenómeno natural. Con la transición del esclavismo al feudalismo, a partir de la crisis del siglo III, la mayor parte de la fuerza de trabajo ya no era esclava. No obstante, la esclavitud no desapareció, y se mantuvo como una condición social más o menos marginal, según las zonas, durante toda la Edad Media y toda la Edad Moderna, renovándose su utilización masiva durante la colonización de América. El movimiento antiesclavista se desarrolló a partir de finales del siglo XVIII, culminando con la abolición de la esclavitud en la mayor parte de los países del mundo, no sin fuertes resistencias (como la Guerra de Secesión en Estados Unidos). El Día Internacional del Recuerdo de la Trata de Esclavos y de su Abolición se celebra el 23 de agosto, mientras que el Día Internacional para la Abolición de la Esclavitud se celebra el 2 de diciembre. Los tratados internacionales contemporáneos (Convención sobre la Esclavitud, 1926) recogen la prohibición de la esclavitud, que se considera como un crimen contra la humanidad. No obstante, sigue existiendo arraigada culturalmente en determinados países (India, Sudán, Mauritania) y ha reaparecido en otros bajo ciertas condiciones excepcionales, como es el caso de la mano de obra infantil esclava en el Sudeste asiático o determinados tipos de prostitución en todo el mundo. (es)
  • Is córas oibre éigeantais í an sclábhaíocht nó an tráilleacht . Bíonn ar na sclábhaithe obair a dhéanamh dá n-úinéirí gan mórán pá, nó pá ar bith. Ar feadh trí chéad bliain go leith, rinne muintir na hEorpa creach ar mhuintir na hAfraice agus thugadar iad go dtí an taobh eile den Atlantach ina sclábhaithe. (ga)
  • Perbudakan atau perhambaan adalah suatu perbuatan atau keadaan yang membuat seseorang menjadi budak, yang merupakan objek properti yang dimiliki oleh orang lainnya. Perbudakan biasanya terjadi dengan orang yang diperbudak dibuat untuk melakukan beberapa bentuk pekerjaan dan lokasi mereka juga ditentukan oleh orang yang memilikinya. Secara historis, ketika orang diperbudak, seringkali hal itu terjadi karena orang itu berhutang, melanggar hukum, atau menderita kekalahan militer: Durasi perbudakan mereka bisa seumur hidup, atau dalam jangka waktu tertentu sebelum mereka diberikan kebebasan. Seorang individu biasanya menjadi budak di luar kehendaknya atau karena paksaan, meskipun ada juga perbudakan sukarela yang dilakukan untuk membayar hutang atau mendapatkan uang untuk tujuan tertentu. Dalam sejarah manusia, perbudakan telah menjadi salah satu aspek dari peradaban, dan pernah legal di sebagian besar masyarakat dunia, tetapi sekarang dilarang di semua negara di dunia. Dalam perbudakan tradisional (chattel slavery), orang yang diperbudak secara hukum dianggap sebagai barang milik pribadi (chattel) dari pemilik budak. Dalam ilmu ekonomi, istilah perbudakan de facto merujuk pada kondisi kerja paksa yang dialami oleh sebagian besar budak. Pada tahun 2019, sekitar 40 juta orang, di antaranya 26 persen adalah anak-anak, diperbudak di seluruh dunia meskipun ilegal. Di dunia modern, lebih dari 50 persen orang yang diperbudak untuk melakukan kerja paksa, biasanya di pabrik-pabrik di sektor swasta suatu negara. Di negara-negara industri, perdagangan manusia adalah jenis perbudakan modern; di negara-negara non-industri, perbudakan dengan utang adalah bentuk umum dari perbuatan memperbudak seseorang, seperti pembantu rumah tangga tawanan, kawin paksa, dan tentara anak. (in)
  • Slavery and enslavement are both the state and the condition of being a slave, who is someone forbidden to quit their service for an enslaver, and who is treated by the enslaver as their property. Slavery typically involves the enslaved person being made to perform some form of work while also having their location or residence dictated by the enslaver. Many historical cases of enslavement occurred when the enslaved broke the law, became indebted, or suffered a military defeat; other forms of slavery were instituted along demographic lines such as race. The duration of a person's enslavement might be for life, or for a fixed period of time, after which freedom would be granted. Although most forms of slavery are explicitly involuntary and involve the coercion of the enslaved, there also exists voluntary slavery, entered into by the enslaved to pay a debt or obtain money because of poverty. In the course of human history, slavery was a typical feature of civilization, legal in most societies, but it is now outlawed in most countries of the world, except as a punishment for a crime. In chattel slavery, the enslaved person is legally rendered the personal property (chattel) of the slave owner. In economics, the term de facto slavery describes the conditions of unfree labour and forced labour that most slaves endure. In 2019, approximately 40 million people, of whom 26 percent were children, were enslaved throughout the world despite it being illegal. In the modern world, more than 50 percent of enslaved people provide forced labour, usually in the factories and sweatshops of the private sector of a country's economy. In industrialised countries, human trafficking is a modern variety of slavery; in non-industrialised countries, enslavement by debt bondage is a common form of enslaving a person, such as captive domestic servants, forced marriage, and child soldiers. (en)
  • L'esclavage est un système juridique et social qui applique le droit de propriété aux individus, dits esclaves. Par opposition un individu ne faisant pas l'objet d'un tel droit de propriété est dit libre. Le propriétaire d'un esclave est quant à lui appelé maître. Défini comme un « outil animé » par Aristote, l’esclave se distingue du serf, du captif ou du forçat (conditions voisines dans l'exploitation) par l'absence d'une personnalité juridique propre. Des règles (coutumes, lois…) variables selon le pays et l’époque considérés, fixent les conditions par lesquelles on devient esclave ou on cesse de l'être, quelles limitations s'imposent au maître, quelles marges de liberté et protection légale l'esclave conserve, quelle humanité (quelle âme, sur le plan religieux) on lui reconnaît, etc. L'affranchissement d'un esclave (par son maître ou par l'autorité d'un haut placé) fait de lui un affranchi, ce qui lui donne un statut proche de celui de l'individu ordinaire. Un esclave en fuite qui a échappé à son propriétaire est appelé marron. Au fil des siècles, trois commerces à grande échelle, les traites négrières, ont prospéré en s'approvisionnant spécifiquement sur le continent africain : la traite orientale (17 millions de déportés, sur 13 siècles), dont la traite dite arabe était la composante principale, la traite intra-africaine (14 millions de déportés, sur plusieurs siècles, et qui a lieu majoritairement au XIXe siècle), et la traite atlantique (11 millions de déportés, dont 90 % sur 110 ans). On notera que les estimations sont parfois contestées, surtout pour le nombre de victimes de la traite intra-africaine. En tout cas l'impact sociologique, culturel et économique, tant dans les régions esclavagistes qu'en Afrique, où se trouvaient les trois grands lieux du trafic d'esclaves : Tombouctou, Zanzibar et Gao, est particulièrement important, et les trois traites restent fortement gravées dans les mémoires. L'abolition de l'esclavage devient une cause moderne avec la controverse de Valladolid, à partir de 1550, mais ne progresse vraiment qu'à partir de la protestation de Germantown en 1688. La Révolution française abolit l'esclavage le 4 février 1794, mais Napoléon le rétablit en 1802-1803. Cependant, quelques années plus tard, Napoléon abolira officiellement la traite des Noirs en 1815. La Deuxième République abolira l'esclavage sur tous les territoires français, par le décret du 27 avril 1848. Les abolitions dans le reste du monde se feront à la fin du XIXe siècle, et au XXe siècle. L'esclavage est officiellement interdit par les différentes déclarations des droits de l'homme, et notamment par le Pacte international relatif aux droits civils et politiques de 1966. (fr)
  • Lo schiavismo è il sistema sociale ed economico basato sulla schiavitù. Secondo la maggior parte delle fonti, il termine schiavo deriverebbe dal termine latino medioevale sclavus, slavus indicante il prigioniero di guerra slavo. La definizione dello schiavismo non è univoca poiché esistono svariate forme di semplice sfruttamento, come ad esempio la servitù della gleba medioevale, e la schiavitù vera e propria. Nella definizione del fenomeno, gli antropologi insistono sul carattere dell’isolamento, ottenuto con la violenza, dello schiavo rispetto alla sua comunità di origine: «schiavitù in ultima analisi significa essere strappati al proprio contesto e quindi da tutte quelle relazioni sociali che costituiscono un essere umano. Detto in altra maniera, uno schiavo è in un certo senso un morto (sociale)». Storicamente il proprietario di uno schiavo aveva diritto di vita e di morte su di esso e sulla sua famiglia, e poteva sfruttarne il lavoro senza fornire nessun compenso se non quello di assicurarne la sopravvivenza. Uno schiavo poteva nascere in questa condizione, se figlio di schiavi, oppure poteva perdere la libertà in determinate situazioni, le più comuni delle quali erano la cattura in guerra o la schiavitù per debiti, per cui un debitore, se non era in grado di rimborsare il proprio creditore, diventava egli stesso una sua proprietà. (it)
  • 노예제(奴隷制, 영어: slavery)란 선사시대 이후 인간이 다른 인간을 재산, 가축처럼 취급하는 것을 말하며, 그렇게 재산, 가축처럼 취급되는 인간을 노예(奴隷, slave)라 한다. 노예는 사람임에도 불구하고 인격이 부인되고 자유와 권리의 태반 또는 전부가 빼앗긴 자로 타인의 소유의 객체가 되는 자, 또는 계층, 계급을 의미한다. 법적으로는 개인재산을 뜻하며 양도, 매매가 가능한 물건으로 취급되었다. ‘생명 있는 도구, 말할 줄 아는 도구’라 하여 가축과 같이 생각되었으며, 소유자는 어떤 종류의 노동도 시킬 수 있었고, 원칙적으로는 그 생명도 빼앗을 수 있었다. , 관습, 전통의 상위(相違)에 따라 지역차는 있으나 유사 이래 사람이 사람을 소유하는 노예제는 세계 어디에서도 볼 수 있었던 일반적인 현상이었다. 근대 유럽에서는 에 따라 유럽 각국의 국민들에 대하여는 노예제가 폐지되었으나, 타인종에 대한 노예무역은 한동안 광범하게 행하여졌다. 현대사회에서 사람을 대상으로 한 소유와 매매는 국제조약과 법률에 의하여 금지되어 있으나, 지금도 세계 각처에서는 성과 노동력을 착취하는 인신매매가 근절되지 않고 있으며, 이는 불법적인 노예로 볼 수 있다. 합법적인 노예제도가 남아있었던 마지막 국가는 아프리카의 모리타니였다. 1981년에 대통령령으로 노예제가 폐지된 이후, 2007년에는 노예제를 불법으로 규정하여 공식적으로는 모리타니에서도 노예제가 완전히 폐지되었다. 그러나 법 적용이 느슨하여 모리타니에는 현재 최대 약 60만명 정도의 노예가 실질적으로 존재하는 것으로 알려져 있다. (ko)
  • 奴隷制(どれいせい)とは、一般に人格を否認され所有の対象として他者に隷属し使役される人間つまり奴隷が、身分ないし階級として存在する社会制度。 (ja)
  • Slavernij is een toestand waarin een mens eigendom is van een ander of als zodanig wordt behandeld en daardoor geen rechten heeft of kan uitoefenen. Slavernij is een vorm van dwangarbeid. Slavernij bestaat minstens zo lang als de geschiedschrijving. Sinds 2007 is slavernij over de hele wereld verboden. Het wereldwijde verbod is vastgelegd in de Internationale Slavernij-Conventie van 1926 (Slavery Convention of de Convention to Suppress the Slave Trade and Slavery) die tot stand kwam onder de toenmalige Volkenbond, nadat in enkele eerdere verdragen reeds stappen waren gezet in die richting. In de Universele Verklaring van de Rechten van de Mens uit 1948 werd ook een artikel tegen slavernij opgenomen. Vormen van slavernij komen op verscheidene plekken in de wereld voor. Volgens de Global Slavery Index van de Walk Free Foundation bedroeg het aantal mensen dat gebukt ging onder moderne slavernij in 2016 meer dan 40 miljoen. (nl)
  • Niewolnictwo – zjawisko społeczne, którego istotą jest stosunek zależności, polegający na tym, że pewna grupa ludzi (niewolnicy) stanowi przedmiot własności innych osób, grup ludzi (rodzina, plemię itd.) lub instytucji (państwo, świątynia itp.), mogących nimi swobodnie rozporządzać. Znoszenie niewolnictwa na świecie zapoczątkował w 1794 roku rząd rewolucyjny we Francji, ogłaszając wolność niewolników w koloniach francuskich. Niewolnictwo oznaczać może sytuację faktyczną lub prawną. W ujęciu prawnym jest ono instytucją, sprowadzającą się do tego, że niewolnik jest rzeczą, tj. przedmiotem praw rzeczowych innej osoby, i zgodnie z prawem może być zbywany, kupowany, użyczany (pożyczany), darowany, zastawiany itd. Konwencja Genewska z 1926 (patrz niżej) definiuje niewolnictwo jako stan lub położenie jednostki względem której stosowane postępowanie w całości lub w części wynikające z prawa własności, zaś handel niewolnikami oznacza i obejmuje wszelkie czynności związane ze schwytaniem, nabyciem jakiejkolwiek osoby lub rozporządzeniem nią w celu uczynienia z niej niewolnika, wszelkie czynności związane z nabyciem niewolnika w celu sprzedaży lub zamiany, wszelkie czynności dotyczące sprzedaży lub zamiany osoby nabytej dla tych celów, jak również w ogóle wszelki rodzaj handlu lub przewozu niewolników jakimikolwiek środkami transportu. Definicje te powtarza Konwencja Genewska z 1956 r. W czasach obecnych, gdy niewolnictwo zostało zakazane we wszystkich prawodawstwach świata, niewolnictwo sprowadza się do stanu, w którym niewolnik faktycznie znajduje się w sytuacji przedmiotu, stanowiącego czyjąś własność, jednak ten stan rzeczy nie jest chroniony prawem, a wręcz stanowi przestępstwo. (pl)
  • A escravatura, denominada também de escravidão, escravismo, esclavagismo, ou escravagismo, é a prática social em que um ser humano assume direitos de propriedade sobre outro designado por escravo ou escravizado, imposta por meio da violência física, moral ou econômica. Em algumas sociedades, desde os tempos mais remotos, os escravos eram legalmente definidos como uma mercadoria ou como despojos de guerra. Os preços variavam conforme as condições físicas, habilidades profissionais, idade, procedência e destino. O dono ou comerciante pode comprar, vender, dar ou trocar por uma dívida, sem que o escravo possa exercer qualquer direito e objeção pessoal ou legal, mas isso não é regra. Não era em todas as sociedades que o escravo era visto como mercadoria: na Idade Antiga, haja vista que os escravos de Esparta, os hilotas, não podiam ser vendidos, trocados ou comprados, isto pois ele eram propriedade do Estado espartano, que podia conceder a proprietários o direito de uso de alguns hilotas; mas eles não eram propriedade particular, não eram pertencentes a alguém, era o Estado que tinha poder sobre eles. A escravidão da era moderna está baseada num forte preconceito racial, segundo o qual o grupo étnico ao qual pertence o comerciante é considerado superior; embora já na Antiguidade as diferenças étnicas fossem bastante exaltadas entre os povos escravizadores, principalmente quando havia fortes disparidades fenotípicas. Na antiguidade também foi comum a escravização de povos conquistados em guerras entre nações. Enquanto modo de produção, a escravidão assenta na exploração do trabalho forçado da mão de obra escravizada. Os senhores alimentam os seus escravos e apropriam-se do produto restante do trabalho destes. A exploração do trabalho escravo torna possível a produção de grandes excedentes e uma enorme acumulação de riquezas, e contribuiu para o desenvolvimento econômico e cultural que a humanidade conheceu em dados espaços e momentos: grandes construções como diques e canais de irrigação, castelos, pontes e fortificações, exploração de minas e florestas, desenvolvimentio da agricultura em larga escala, abertura de estradas, desenvolvimento das artes e letras. De acordo com o historiador e filófoso camaronês Achille Mbembe: Nas civilizações escravagistas, não era pela via do aperfeiçoamento técnico dos métodos de produção (que se verifica com a Revolução Industrial) que os senhores de escravos procuravam aumentar a sua riqueza. Os escravizados, por outro lado, sem qualquer interesse nos resultados do seu trabalho, não se empenhavam na descoberta de técnicas mais produtivas. Atualmente, apesar de a escravidão ter sido abolida em quase todo o mundo, ela ainda continua existindo de forma legal no Sudão e de forma ilegal em muitos países, com destaque para a Índia, China, Paquistão, Nigéria, Etiópia, Rússia, Arábia Saudita, Tailândia, República Democrática do Congo, Mianmar, Bangladesh, Mauritânia, Haiti, Coreia do Norte, Eritreia, Burundi, República Centro Africana, Afeganistão, Cambodja, Irão e Nepal. (pt)
  • Slaveri är ett system där människor (slavar) betraktas och behandlas som egendom. Slavägaren låter vanligen slavarna utföra tvångsarbete och kan även sälja slaven vidare. Historiskt sett har majoriteten av alla kulturer tillämpat slaveri. Det äldsta belägget för ett förbud mot slaveri finns i den persiske kungen Kyros II:s dekret till babylonierna (berömt under namnet Kyros cylinder). I Europa och Medelhavsvärlden spelade slaveriet en stor roll under Romarrikets tid, men efter romarrikets fall under 400-talet började slaveriet gradvis övergå i livegenskap. I Västeuropa började slaveriet ebba ut på 1100-talet. När Västeuropa började skaffa kolonier under 1600-talet, började dock slaveriet förekomma i dessa, även om de fortsatt var förbjudna i själva moderländerna. Under 1700-talet uppkom en organiserad abolitionism i Europa och Amerika, som med tiden fick internationellt inflytande. I länderna i Nord- och Sydamerika avskaffades slaveriet under 1800-talet, i några fall efter att länderna blivit självständiga. I samband med att Afrika koloniserades i slutet av 1800-talet förbjöds slaveriet där av européerna. Slaveriet i Mellanöstern, Arabvärlden och Asien bekämpades av kolonialmakterna under tryck från den internationella abolitioniströrelsen och förbjöds under 1900-talet. Idag bedöms slaveri förekomma i bland annat Nordafrika. (sv)
  • Ра́бство — система общественных взаимоотношений, при которой допускается нахождение человека (раба) в собственности у другого человека (господина, рабовладельца, хозяина) или государства. Прежде в рабов обращали пленников, преступников и должников, позже и гражданских лиц, которых принуждали работать на своего хозяина. Рабство в этой форме было широко распространено до XX века, в некоторых арабских и африканских странах существует до сих пор. В современном мире рабство осуждается в большинстве стран мира как преступление и запрещено законодательствами этих стран. Суть рабства, как преступления, в лишении рабов будущего полностью или частично. Государства, где разрешено рабство, обычно называют рабовладельческими государствами. Рабство существовало с доисторических времён в различных цивилизациях, в большинстве случаев принимая те или иные институциональные формы. В настоящее время рабство запрещено во всех странах (последней отменила рабство Мавритания в 1981 году, хотя де-факто запрет не действует). В настоящее время также существуют явления, неотличимые от рабства или сходные с ним. К таковым могут относить: крепостное право, долговую кабалу, закрытое содержание домашней прислуги, детей-солдат, торговлю людьми, передачу детей и подростков в целях эксплуатации и насильственный брак. В соответствии с таким подходом, в современном мире на рабском положении находится, по разным оценкам, от 20 до 36 млн человек. В условиях XXI века это социальное явление, характеризующееся тотальным ограничением прав человека (лица или группы лиц), его свободы, личной неприкосновенности, принуждением к подневольному труду, к выполнению работы, не ограниченной по времени или неопределённой по характеру, к сексуальной несвободе, а также эксплуатации лица в качестве объекта права собственности (путём продажи, сдачи внаём и других). (ru)
  • Ра́бство — система суспільних взаємовідносин через підпорядкування однією людиною іншої або однієї групи людей іншою групою людей. Упродовж історії рабство було часто легалізованим, тобто людина була рабом de jure і розглядалася рухомим майном. У сучасному розумінні термін «рабство» інколи використовується для позначення суміжних категорій насильницького або ненасильницького примушування людей для виконання певної роботи. Таке de facto рабство часто називають зм'ягшеним терміном примусова праця. В обох випадках з існуванням рабства часто пов'язана работоргівля. Правозахисні організації розробили певні критерії визначення сучасного рабства: 1. * Діяльність людини контролюється іншими особами за допомогою насильства або погроз його застосування. 2. * Людина знаходиться в певному місці і займається певною діяльністю не по своїй волі, а також позбавлена можливості змінити ситуацію за власним бажанням. 3. * За свою роботу вона або взагалі не отримує платню, або отримує мізерну оплату, яка не покриває її потреб на захист, повноцінне харчування, оздоровлення, лікування, освіту тощо. (uk)
  • 奴隶制是指奴隶主拥有奴隶的制度,奴隶是指被當成財產,其階級與牲畜一樣,受他人(奴隶主)支配的人類,沒有自己的人格、自由、權利,可以買賣,且奴隶主可強迫奴隶工作而不支付薪酬,且无人身自由者。如果人類社會中大部分物质生产领域劳动者主要是奴隶,也就是社會經濟的主要生產主體靠著是奴隸,馬克思主義將這種社会稱為奴隶社会(德語:Sklavenhaltergesellschaft)。 古代中國、古希臘、古埃及、罗马帝国、古巴比伦、美索不達米亞早期王朝、伊斯蘭世界、南北战争以前的美国南方等,以及以前一些英国、法国、俄国、西班牙、葡萄牙等歐洲列強的殖民地都曾經大量出現奴隶制的存在性與案例。 历史上,世界绝大多数国家和社会階層,都曾经认可奴隶制的存在性,特別是15世紀到17世紀世界正在經歷地理大發現過程和18世紀世界各地進入新帝國主義的兩個大時代,這兩大時代列強皆是積極對外擴張並建立海外殖民地而實行殖民主義,同時也因世界各國與社會對奴隸制度的認可共識下,某些特許公司或人蛇集團與當地士紳或財主的相互合作出現了人口販賣的生意;在近代,奴隶制已被所有国家废除,交易奴隸逐級變得不可行,但是即使如此,那些沒有成立合約卻有實質性的勞動關係仍然是存在,通常這些人是因為喪失身分或家庭各種變故和戰亂等不同的原因,變成戰俘、农奴、债奴、契约劳工、家仆、被收养为奴的儿童、童兵、强迫婚姻、性奴隸、兒童色情等行為,依然還是全球性广泛出現。 现在奴隶制度在世界各国都是非法的,但估计世界上仍有二千七百万人是事實上的奴隶,毛里塔尼亚是最后宣布废奴的行政地区(1981/2007),但是根据估算约有10%-20%的人口依然为奴。但是存在奴隶制和是奴隶社会却是两个完全不同的概念,事实上,古代中国、日本、古代印度、古埃及和古代苏美尔人等文明都并没经历过真正的奴隶社会。 奴隶制的出现早于成文记录,在许多文明中广泛存在。但当今很多奴隶是债奴,主要分布在南亚,是由于债务缠身所致,很多甚至世代为奴。人口贩卖主要是指代强迫妇女和儿童进入色情行业工作。 (zh)
dbo:thumbnail
dbo:wikiPageExternalLink
dbo:wikiPageID
  • 27992 (xsd:integer)
dbo:wikiPageLength
  • 272020 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1124929380 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:align
  • left (en)
dbp:caption
  • Above: Ottoman wars saw Europeans dragged to that empire (en)
dbp:certain
  • yes (en)
dbp:date
  • January 2019 (en)
dbp:direction
  • vertical (en)
dbp:footer
  • Diagrams of a slave ship and the alignment of captive slaves during the Atlantic slave trade. (en)
dbp:image
  • 360 (xsd:integer)
  • African slave ship diagram.jpg (en)
  • Slave ship diagram.png (en)
dbp:width
  • 150 (xsd:integer)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:isPartOf
gold:hypernym
rdf:type
rdfs:comment
  • L'esclavitud, esclavisme o esclavatge (totes del grec medieval sklábos que al seu torn prové d'eslau, per ser els eslaus els esclaus més freqüents quan es va encunyar el terme) és la condició que implica el control d'una o més persones contra la seva voluntat, obligades per la violència o d'altres formes de . L'esclavitud s'ha utilitzat (i s'utilitza) com a força de treball o bé com a mercaderia. La forma d'esclavitud que implica la propietat legal de les persones actualment està prohibida en tots els països del món. (ca)
  • Η δουλεία υπήρξε αρχαίος και διαπολιτισμικός θεσμός που νομιμοποιούσε τη μετατροπή του ανθρώπου σε ιδιοκτησία. Απαγορεύτηκε σταδιακά για οικονομικούς και ηθικούς λόγους στις περισσότερες χώρες του κόσμου. Η δουλεία συνεπαγόταν όχι μόνον τον κοινωνικό θάνατο του ατόμου, αλλά του αφαιρούσε αυτή καθαυτή την ανθρώπινη υπόσταση και το υποβίβαζε στο εξής σε αντικείμενο προς ιδιοκτησία και χρήση (ιδιώτη ή κράτους). Σε κατάσταση δουλείας ζούσε κατά καιρούς και περιοχές το 20%- 40% του πληθυσμού των κοινωνιών, ενώ υπήρξαν και κοινωνίες με πολύ υψηλότερο ποσοστό δούλων. (el)
  • Is córas oibre éigeantais í an sclábhaíocht nó an tráilleacht . Bíonn ar na sclábhaithe obair a dhéanamh dá n-úinéirí gan mórán pá, nó pá ar bith. Ar feadh trí chéad bliain go leith, rinne muintir na hEorpa creach ar mhuintir na hAfraice agus thugadar iad go dtí an taobh eile den Atlantach ina sclábhaithe. (ga)
  • 奴隷制(どれいせい)とは、一般に人格を否認され所有の対象として他者に隷属し使役される人間つまり奴隷が、身分ないし階級として存在する社会制度。 (ja)
  • العُبُودِيَّة أو الرِّقّ مصطلح يُشير إلى حالة امتلاك إنسان لإنسان آخر، ويطلق على المالك اسم السَّيِّد وعلى المملوك اسم العَبْد (والجمع: عَبِيد أو عِبَاد) أو الأَمَة (والجمع: إماء) أو الرقيق (والجمع: أَرِقَّاء). وكان الرقيق يباعون في أسواق النخاسة أو يشترون في تجارة الرقيق بعد اختطافهم من مواطنهم أو بعد أسرهم في الحروب والغزوات أو بسبب اهدائهم من قبل أهاليهم أو مالكهم. وممارسة العبودية ترجع لأزمان ما قبل التاريخ في مصر عندما تطورت الزراعة بشكل متنامٍ في مصر، فكانت الحاجة ماسة للأيدي العاملة. فلجأت المجتمعات البدائية للاستعباد لتأدية أعمال تخصصية لا يريد المُلّاك القيام بها. (ar)
  • Otroctví je označení pro stav nesvobody, při kterém jsou lidé (otroci) po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem zbaveným osobní svobody a je využíváno jejich práce; takový společenský řád se pak nazývá otrokářství. V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky nejedná o stav protiprávní nebo právem přímo definovaný. (cs)
  • Sklaverei ist ein soziales System der Unfreiheit und Ungleichheit, in dem Menschen als Eigentum anderer behandelt werden. Bei der Sklaverei im engen Sinne der Geschichtsschreibung war das Recht, Sklaven zu erwerben, zu verkaufen, zu mieten, zu vermieten, zu verschenken und zu vererben, gesetzlich verankert. Die „Sklavengesetze“ regelten die privat- und strafrechtlichen Gesichtspunkte der Sklavenhaltung und des Sklavenhandels; darüber hinaus bestimmten sie auch, welche Rechte den Sklaven zugestanden wurden. (de)
  • Sklavo estas homo sen personaj aŭ civilaj rajtoj, apartenanta kiel ekonomia objekto al alia homo, kiu lin aĉetis aŭ kaptis, kutime rezulte de milito, kaj povas vendi lin al alia. Ili formis gravan socian tavolon en la antikvo, kaj poste parte en la koloniaj landoj. Ĝenerale konsiderinte, la statuso estas pli malpli same kiel Laborbesto, ĉar ili ne ricevas nek salajron nek kompenson krom la rajto resti viva kaj la provizo de iliaj bazaj necesoj. La sklavo estas tute posedaĵo de sia superulo, kiu decidis pri lia sorto. (eo)
  • La esclavitud, como institución jurídica, es una situación en la cual una persona (el esclavo) es propiedad de otra (el amo). La esclavitud se remonta a la Edad Antigua, aunque no de forma equivalente en todas las civilizaciones. Parece que su origen histórico proviene de la práctica de aprovechar como mano de obra a los cautivos en las guerras, como alternativa a otra posibilidad también usual, ejecutarlos. También fue la suerte de algunos pueblos conquistados. Otra vía para llegar a la condición de esclavo era la o apremio individual.​ El florecimiento cultural de la Atenas de Pericles o de la Roma clásica estaba fundamentado en una economía basada en la fuerza de trabajo esclava. Aristóteles sostuvo que la esclavitud es un fenómeno natural. Con la transición del esclavismo al feudalism (es)
  • Esklabotza edo esklabotasuna pertsona batek, esklabo izenekoak, horren jabetzat jotzen den nagusiari obedientzia osoa zor izatea da, inolako soldatarik gabe eta bere buruarekiko inolako eskubiderik gabe. Esklaboak jabea obeditu behar du jaiotzatik edo harrapatua izan denetik (askatasunetik esklabotzarako urratsa), hil edo aske geratu arte (esklabotzatik askatasunerako urratsa). Esklabotzaren amaierako nazioarteko eguna abenduaren 2an ospatzen da. (eu)
  • L'esclavage est un système juridique et social qui applique le droit de propriété aux individus, dits esclaves. Par opposition un individu ne faisant pas l'objet d'un tel droit de propriété est dit libre. Le propriétaire d'un esclave est quant à lui appelé maître. Défini comme un « outil animé » par Aristote, l’esclave se distingue du serf, du captif ou du forçat (conditions voisines dans l'exploitation) par l'absence d'une personnalité juridique propre. Des règles (coutumes, lois…) variables selon le pays et l’époque considérés, fixent les conditions par lesquelles on devient esclave ou on cesse de l'être, quelles limitations s'imposent au maître, quelles marges de liberté et protection légale l'esclave conserve, quelle humanité (quelle âme, sur le plan religieux) on lui reconnaît, etc. L (fr)
  • Slavery and enslavement are both the state and the condition of being a slave, who is someone forbidden to quit their service for an enslaver, and who is treated by the enslaver as their property. Slavery typically involves the enslaved person being made to perform some form of work while also having their location or residence dictated by the enslaver. Many historical cases of enslavement occurred when the enslaved broke the law, became indebted, or suffered a military defeat; other forms of slavery were instituted along demographic lines such as race. The duration of a person's enslavement might be for life, or for a fixed period of time, after which freedom would be granted. Although most forms of slavery are explicitly involuntary and involve the coercion of the enslaved, there also ex (en)
  • Perbudakan atau perhambaan adalah suatu perbuatan atau keadaan yang membuat seseorang menjadi budak, yang merupakan objek properti yang dimiliki oleh orang lainnya. Perbudakan biasanya terjadi dengan orang yang diperbudak dibuat untuk melakukan beberapa bentuk pekerjaan dan lokasi mereka juga ditentukan oleh orang yang memilikinya. Secara historis, ketika orang diperbudak, seringkali hal itu terjadi karena orang itu berhutang, melanggar hukum, atau menderita kekalahan militer: Durasi perbudakan mereka bisa seumur hidup, atau dalam jangka waktu tertentu sebelum mereka diberikan kebebasan. Seorang individu biasanya menjadi budak di luar kehendaknya atau karena paksaan, meskipun ada juga perbudakan sukarela yang dilakukan untuk membayar hutang atau mendapatkan uang untuk tujuan tertentu. Dala (in)
  • Lo schiavismo è il sistema sociale ed economico basato sulla schiavitù. Secondo la maggior parte delle fonti, il termine schiavo deriverebbe dal termine latino medioevale sclavus, slavus indicante il prigioniero di guerra slavo. Storicamente il proprietario di uno schiavo aveva diritto di vita e di morte su di esso e sulla sua famiglia, e poteva sfruttarne il lavoro senza fornire nessun compenso se non quello di assicurarne la sopravvivenza. (it)
  • 노예제(奴隷制, 영어: slavery)란 선사시대 이후 인간이 다른 인간을 재산, 가축처럼 취급하는 것을 말하며, 그렇게 재산, 가축처럼 취급되는 인간을 노예(奴隷, slave)라 한다. 노예는 사람임에도 불구하고 인격이 부인되고 자유와 권리의 태반 또는 전부가 빼앗긴 자로 타인의 소유의 객체가 되는 자, 또는 계층, 계급을 의미한다. 법적으로는 개인재산을 뜻하며 양도, 매매가 가능한 물건으로 취급되었다. ‘생명 있는 도구, 말할 줄 아는 도구’라 하여 가축과 같이 생각되었으며, 소유자는 어떤 종류의 노동도 시킬 수 있었고, 원칙적으로는 그 생명도 빼앗을 수 있었다. , 관습, 전통의 상위(相違)에 따라 지역차는 있으나 유사 이래 사람이 사람을 소유하는 노예제는 세계 어디에서도 볼 수 있었던 일반적인 현상이었다. 근대 유럽에서는 에 따라 유럽 각국의 국민들에 대하여는 노예제가 폐지되었으나, 타인종에 대한 노예무역은 한동안 광범하게 행하여졌다. 현대사회에서 사람을 대상으로 한 소유와 매매는 국제조약과 법률에 의하여 금지되어 있으나, 지금도 세계 각처에서는 성과 노동력을 착취하는 인신매매가 근절되지 않고 있으며, 이는 불법적인 노예로 볼 수 있다. (ko)
  • Slavernij is een toestand waarin een mens eigendom is van een ander of als zodanig wordt behandeld en daardoor geen rechten heeft of kan uitoefenen. Slavernij is een vorm van dwangarbeid. Slavernij bestaat minstens zo lang als de geschiedschrijving. Sinds 2007 is slavernij over de hele wereld verboden. Het wereldwijde verbod is vastgelegd in de Internationale Slavernij-Conventie van 1926 (Slavery Convention of de Convention to Suppress the Slave Trade and Slavery) die tot stand kwam onder de toenmalige Volkenbond, nadat in enkele eerdere verdragen reeds stappen waren gezet in die richting. In de Universele Verklaring van de Rechten van de Mens uit 1948 werd ook een artikel tegen slavernij opgenomen. (nl)
  • Niewolnictwo – zjawisko społeczne, którego istotą jest stosunek zależności, polegający na tym, że pewna grupa ludzi (niewolnicy) stanowi przedmiot własności innych osób, grup ludzi (rodzina, plemię itd.) lub instytucji (państwo, świątynia itp.), mogących nimi swobodnie rozporządzać. Znoszenie niewolnictwa na świecie zapoczątkował w 1794 roku rząd rewolucyjny we Francji, ogłaszając wolność niewolników w koloniach francuskich. (pl)
  • Ра́бство — система общественных взаимоотношений, при которой допускается нахождение человека (раба) в собственности у другого человека (господина, рабовладельца, хозяина) или государства. Прежде в рабов обращали пленников, преступников и должников, позже и гражданских лиц, которых принуждали работать на своего хозяина. Рабство в этой форме было широко распространено до XX века, в некоторых арабских и африканских странах существует до сих пор. Государства, где разрешено рабство, обычно называют рабовладельческими государствами. (ru)
  • A escravatura, denominada também de escravidão, escravismo, esclavagismo, ou escravagismo, é a prática social em que um ser humano assume direitos de propriedade sobre outro designado por escravo ou escravizado, imposta por meio da violência física, moral ou econômica. Em algumas sociedades, desde os tempos mais remotos, os escravos eram legalmente definidos como uma mercadoria ou como despojos de guerra. Os preços variavam conforme as condições físicas, habilidades profissionais, idade, procedência e destino. De acordo com o historiador e filófoso camaronês Achille Mbembe: (pt)
  • Slaveri är ett system där människor (slavar) betraktas och behandlas som egendom. Slavägaren låter vanligen slavarna utföra tvångsarbete och kan även sälja slaven vidare. Historiskt sett har majoriteten av alla kulturer tillämpat slaveri. Det äldsta belägget för ett förbud mot slaveri finns i den persiske kungen Kyros II:s dekret till babylonierna (berömt under namnet Kyros cylinder). I Europa och Medelhavsvärlden spelade slaveriet en stor roll under Romarrikets tid, men efter romarrikets fall under 400-talet började slaveriet gradvis övergå i livegenskap. I Västeuropa började slaveriet ebba ut på 1100-talet. När Västeuropa började skaffa kolonier under 1600-talet, började dock slaveriet förekomma i dessa, även om de fortsatt var förbjudna i själva moderländerna. (sv)
  • Ра́бство — система суспільних взаємовідносин через підпорядкування однією людиною іншої або однієї групи людей іншою групою людей. Упродовж історії рабство було часто легалізованим, тобто людина була рабом de jure і розглядалася рухомим майном. У сучасному розумінні термін «рабство» інколи використовується для позначення суміжних категорій насильницького або ненасильницького примушування людей для виконання певної роботи. Таке de facto рабство часто називають зм'ягшеним терміном примусова праця. В обох випадках з існуванням рабства часто пов'язана работоргівля. (uk)
  • 奴隶制是指奴隶主拥有奴隶的制度,奴隶是指被當成財產,其階級與牲畜一樣,受他人(奴隶主)支配的人類,沒有自己的人格、自由、權利,可以買賣,且奴隶主可強迫奴隶工作而不支付薪酬,且无人身自由者。如果人類社會中大部分物质生产领域劳动者主要是奴隶,也就是社會經濟的主要生產主體靠著是奴隸,馬克思主義將這種社会稱為奴隶社会(德語:Sklavenhaltergesellschaft)。 古代中國、古希臘、古埃及、罗马帝国、古巴比伦、美索不達米亞早期王朝、伊斯蘭世界、南北战争以前的美国南方等,以及以前一些英国、法国、俄国、西班牙、葡萄牙等歐洲列強的殖民地都曾經大量出現奴隶制的存在性與案例。 现在奴隶制度在世界各国都是非法的,但估计世界上仍有二千七百万人是事實上的奴隶,毛里塔尼亚是最后宣布废奴的行政地区(1981/2007),但是根据估算约有10%-20%的人口依然为奴。但是存在奴隶制和是奴隶社会却是两个完全不同的概念,事实上,古代中国、日本、古代印度、古埃及和古代苏美尔人等文明都并没经历过真正的奴隶社会。 奴隶制的出现早于成文记录,在许多文明中广泛存在。但当今很多奴隶是债奴,主要分布在南亚,是由于债务缠身所致,很多甚至世代为奴。人口贩卖主要是指代强迫妇女和儿童进入色情行业工作。 (zh)
rdfs:label
  • Slavery (en)
  • عبودية (ar)
  • Esclavitud (ca)
  • Otroctví (cs)
  • Sklaverei (de)
  • Δουλεία (el)
  • Sklaveco (eo)
  • Esclavitud (es)
  • Esklabotza (eu)
  • Sclábhaíocht (ga)
  • Perbudakan (in)
  • Esclavage (fr)
  • Schiavismo (it)
  • 奴隷制 (ja)
  • 노예제 (ko)
  • Slavernij (nl)
  • Niewolnictwo (pl)
  • Escravatura (pt)
  • Рабство (ru)
  • Slaveri (sv)
  • Рабство (uk)
  • 奴隶制度 (zh)
rdfs:seeAlso
owl:sameAs
skos:exactMatch
prov:wasDerivedFrom
foaf:depiction
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:knownFor of
is dbo:literaryGenre of
is dbo:nonFictionSubject of
is dbo:occupation of
is dbo:service of
is dbo:type of
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is dbp:criminalActivities of
is dbp:keywords of
is dbp:knownFor of
is dbp:mainInterests of
is dbp:occupation of
is dbp:subject of
is dbp:type of
is dc:subject of
is gold:hypernym of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License